EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32006H0143

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání

OJ L 64, 4.3.2006, p. 60–62 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

Legal status of the document In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/reco/2006/143(1)/oj

4.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 64/60


DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

ze dne 15. února 2006

o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání

(2006/143/ES)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 149 odst. 4 a čl. 150 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Přestože provedení doporučení Rady 98/561/ES ze dne 24. září 1998 o evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (3) bylo podle zprávy Komise ze dne 30. září 2004 úspěšné, je třeba zlepšovat fungování evropského vysokoškolského vzdělávání, zejména pokud jde o kvalitu, aby bylo transparentnější a důvěryhodnější pro evropské občany i pro studenty a akademické pracovníky z jiných světadílů.

(2)

Doporučení 98/561/ES vyzvalo k podpoře a případně k vytvoření transparentních systémů zabezpečování kvality. Téměř všechny členské státy zřídily vnitrostátní systémy zabezpečování kvality a zahájily nebo umožnily vytvoření jedné nebo více agentur zabezpečujících kvalitu nebo akreditace.

(3)

Doporučení 98/561/ES zdůraznilo, že systémy zabezpečování kvality mají být založené na řadě základních prvků, včetně hodnocení programů nebo institucí prostřednictvím vnitřního hodnocení a vnějšího přezkumu, a mají zahrnovat účast studentů, zveřejňování výsledků a mezinárodní účast. Výsledky hodnocení týkajícího se zabezpečování kvality výrazně pomáhají institucím vysokoškolského vzdělávání zlepšit jejich fungování.

(4)

Základní prvky uvedené v 3. bodě odůvodnění již byly zavedeny téměř ve všech systémech zabezpečování kvality a v září 2003 byly v Berlíně potvrzeny evropskými ministry školství v souvislosti s boloňským procesem, který směřuje k vytvoření evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání.

(5)

Evropské sdružení pro zabezpečení kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA) bylo založeno v roce 2000 a jeho členská základna se neustále rozšiřuje o nové agentury zabezpečující kvalitu a akreditace ve všech členských státech.

(6)

V souvislosti s boloňským procesem a v návaznosti na setkání v Berlíně v září 2003 přijali ministři školství ze 45 zemí během svého setkání v Bergenu ve dnech 19.–20. května 2005 standardy a hlavní směry pro zabezpečování kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání tak, jak je navrhlo ENQA. Uvítali také zásadu evropského registru agentur zabezpečujících kvalitu založeného na vnitrostátním přezkumu a požádali, aby ENQA ve spolupráci s Evropskou asociací univerzit (EUA), Evropskou asociací institucí terciálního vzdělávání (EURASHE) a Národními svazy studentů v Evropě (ESIB) dále vypracovalo prováděcí pravidla a zásady a aby o tom ministrům podalo zprávu prostřednictvím skupiny pro pokračování boloňského procesu. Dále podtrhli důležitost spolupráce mezi agenturami uznávanými na vnitrostátní úrovni s ohledem na posílení vzájemného uznávání akreditací či rozhodnutí o zabezpečení kvality.

(7)

Činnost EU podporující zabezpečování kvality by měla být rozvíjena v souladu s činnostmi prováděnými v souvislosti s boloňským procesem.

(8)

Na podporu transparentnosti ve vysokoškolském vzdělávání a uznávání kvalifikací a doby studia v zahraničí je žádoucí vytvořit registr nezávislých a důvěryhodných agentur zabezpečujících kvalitu, ať veřejných či soukromých, které působí v Evropě na regionální či státní úrovni a mají všeobecný nebo specializovaný charakter.

(9)

Evropská Rada se v Barceloně v březnu 2002 vyjádřila, že v souvislosti s lisabonskou strategií by se systém evropského školství a odborného vzdělávání měl stát „světovou značkou kvality“,

DOPORUČUJÍ ČLENSKÝM STÁTŮM, ABY:

1.

podporovaly všechny instituce vysokoškolského vzdělávání působící na jejich území, aby v souladu se standardy a hlavními směry zabezpečování kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání přijatými v Bergenu v souvislosti s boloňským procesem zavedly nebo vytvořily přísné vnitřní systémy zabezpečení kvality;

2.

podporovaly všechny agentury zabezpečující kvalitu nebo akreditace, které působí na jejich území, aby byly ve svém hodnocení nezávislé, uplatňovaly prvky zabezpečování kvality stanovené v doporučení 98/561/ES a aby pro účely hodnocení uplatňovaly společný soubor obecných norem a hlavních směrů přijatých v Bergenu. Tyto standardy by měly být dále vypracovány ve spolupráci se zástupci odvětví vysokoškolského vzdělávání. Měly by být uplatňovány takovým způsobem, aby chránily a rozvíjely rozmanitost a inovaci;

3.

podporovaly zástupce vnitrostátních orgánů, odvětví vysokoškolského vzdělávání a agentur zabezpečujících kvalitu a akreditace, aby spolu se sociálními partnery založili „Evropský registr agentur zabezpečujících kvalitu“ (dále jen „evropský registr“) založený na vnitrostátním přezkumu, které zohledňuje zásady uvedené v příloze, a aby určili podmínky registrace a pravidla pro správu registru;

4.

umožnily institucím vysokoškolského vzdělávání působícím na jejich území vybrat si v evropském registru mezi agenturami zabezpečujícími kvalitu nebo akreditace takovou agenturu, která vyhovuje jejich potřebě a profilu, pokud je to v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy nebo je to povoleno jejich vnitrostátními orgány;

5.

umožnily institucím vysokoškolského vzdělávání snažit se o doplňující hodnocení jinou agenturou uvedenou v evropském registru, a to například za účelem zlepšení jejich mezinárodní pověsti;

6.

podporovaly spolupráci mezi agenturami za účelem vybudování vzájemné důvěry a uznávání hodnocení týkajících se zabezpečení kvality a akreditace, a tím přispěly k uznávání kvalifikace pro účely studia či práce v jiné zemi;

7.

zajistily přístup veřejnosti k hodnocením provedeným agenturami zabezpečujícími kvalitu a akreditace, které jsou uvedeny v evropském registru,

VYZÝVAJÍ KOMISI, ABY:

1.

pokračovala v úzké spolupráci s členskými státy v podpoře spolupráce mezi institucemi vysokoškolského vzdělávání, agenturami zabezpečujícími kvalitu a akreditace, příslušnými orgány a jinými subjekty činnými v této oblasti;

2.

předkládala každé tři roky Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o pokroku dosaženém v rozvíjení systémů zabezpečování kvality v jednotlivých členských státech a o činnostech v rámci spolupráce na evropské úrovni, včetně pokroku dosaženého při naplňování výše zmíněných cílů.

Ve Štrasburku dne 15. února 2006.

Za Evropský parlament

předseda

J. BORRELL FONTELLES

Za Radu

předseda

H. WINKLER


(1)  Úř. věst. C 255, 14.10.2005, s. 72.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. října 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 30. ledna 2006.

(3)  Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 56.


PŘÍLOHA

„Evropský registr agentur zabezpečujících kvalitu“

Registr by měl obsahovat seznam spolehlivých agentur poskytujících členským státům (a veřejným orgánům v rámci členských států) důvěryhodné hodnocení. Měl by být založen na následujících hlavních zásadách:

1.

Seznam agentur by měl být sestaven zástupci vnitrostátních orgánů, odvětví vysokoškolského vzdělávání (instituce vysokoškolského vzdělávání, studenti, učitelé a vědci) a agentur zabezpečujících kvalitu a akreditace, které působí v členských státech, spolu se sociálními partnery.

2.

Podmínky registrace by mohly mimo jiné zahrnovat:

i)

úplnou nezávislost při vydání posudku,

ii)

uznávání alespoň tím členským státem, v němž jsou činné (nebo veřejnými orgány v rámci tohoto členského státu),

iii)

uplatňování společného souboru standardů a hlavních směrů uvedených v doporučeních 1 a 2 určených členským státům,

iv)

pravidelné vnější přezkoumání jinou organizací nebo odborníky, včetně zveřejnění kritérií, metod a výsledků takového přezkoumání.

3.

V případě prvotního odmítnutí registrace je možné provést přehodnocení na základě dosažených zlepšení.


Top