22.3.2005

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 76/16

---

RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2005/214/SVV

ze dne 24. února 2005

o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 písm. a) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět Spojeného království, Francouzské republiky a Švédského království (1),

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 schválila zásadu vzájemného uznávání, která by se měla stát základním kamenem soudní spolupráce v občanskoprávních i trestních věcech v Unii.

(2)	Zásada vzájemného uznávání by se měla uplatňovat na peněžité tresty a pokuty uložené soudními nebo správními orgány, aby bylo usnadněno vymáhání těchto trestů a pokut v jiném členském státě, než ve kterém byly uloženy.

(3)	Dne 29. listopadu 2000 přijala Rada v souladu se závěry z Tampere program opatření k provádění zásady vzájemného uznávání v trestních věcech (3), jehož prioritou je přijetí nástroje pro uplatňování zásady vzájemného uznávání ve vztahu k peněžitým trestům a pokutám (opatření 18).

(4)	Toto rámcové rozhodnutí by se mělo vztahovat také na pokuty ukládané ve vztahu k dopravním přestupkům.

(5)

Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie (4), zejména v kapitole VI uvedené listiny. Nic v tomto rámcovém rozhodnutí nelze vykládat tak, že zakazuje odmítnout vykonat rozhodnutí, jestliže existují na základě objektivních skutečností důvody se domnívat, že účelem peněžitého trestu nebo pokuty bylo potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kterékoli z těchto příčin způsobena újma.

(6)	Toto rámcové rozhodnutí nebrání členskému státu v tom, aby uplatňoval své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

a)

„rozhodnutím“ pravomocné rozhodnutí požadující úhradu peněžitého trestu nebo pokuty fyzickou nebo právnickou osobou, jestliže takto rozhodl: i) soud vydávajícího státu ve vztahu k trestnému činu podle práva vydávajícího státu, ii) jiný orgán vydávajícího státu než soud ve vztahu k trestnému činu podle práva vydávajícího státu za předpokladu, že dotčená osoba měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech, iii) jiný orgán vydávajícího státu než soud ve vztahu k činům, které jsou podle vnitrostátního práva vydávajícího státu považovány za porušení právních předpisů, za předpokladu, že dotčená osoba měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech, iv) soud s pravomocí též v trestních věcech, jestliže bylo rozhodováno o rozhodnutí podle bodu iii);

b)

„peněžitým trestem nebo pokutou“ povinnost uhradit: i) peněžitou částku uloženou rozhodnutím na základě odsouzení za trestný čin nebo přestupek, ii) náhradu ve prospěch obětí, uloženou stejným rozhodnutím, přičemž oběť nemusí v daném řízení uplatnit žádné občanskoprávní nároky a soud jedná v rámci výkonu své trestní pravomoci, iii) peněžitou částku na náklady na soudní nebo správní řízení vedoucí k rozhodnutí, iv) peněžitou částku do veřejného fondu nebo organizace na podporu obětí, uloženou stejným rozhodnutím. Peněžitý trest nebo pokuta nezahrnují: — příkazy k zabrání nebo propadnutí nástrojů trestného činu nebo výnosů z trestné činnosti, — příkazy občanskoprávní povahy, které vyplývají z nároků na náhradu škody a uvedení do původního stavu a které jsou vykonatelné v souladu s rozhodnutím Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (5);

c)	„vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo rozhodnutí ve smyslu tohoto rámcového rozhodnutí vydáno;

d)	„vykonávajícím státem“ členský stát, jemuž bylo rozhodnutí předáno pro účely jeho výkonu.

Článek 2

Určení příslušných orgánů

1.   Každý členský stát uvědomí Generální sekretariát Rady, který orgán nebo orgány jsou podle jeho práva příslušné pro účely tohoto rámcového rozhodnutí, je-li tento členský stát vydávajícím státem nebo vykonávajícím státem.

2.   Bez ohledu na článek 4 může každý členský stát, je-li to nezbytné s ohledem na jeho vnitřní organizační uspořádání, určit jeden nebo více ústředních orgánů, které jsou pověřeny správním doručováním a přebíráním rozhodnutí a poskytováním pomoci příslušným orgánům.

3.   Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 3

Základní práva

Toto rámcové rozhodnutí se nedotýká povinnosti dodržovat základní práva a obecné právní zásady podle článku 6 Smlouvy.

Článek 4

Předávání rozhodnutí a zapojení ústředního orgánu

1.   Rozhodnutí spolu s osvědčením podle tohoto článku může být předáno příslušným orgánům členského státu, ve kterém má fyzická nebo právnická osoba, proti níž bylo rozhodnutí vydáno, majetek nebo příjmy nebo ve kterém má fyzická osoba obvyklé bydliště nebo právnická osoba sídlo.

2.   Osvědčení, jehož jednotný formulář je uveden v příloze, musí být podepsáno a správnost jeho obsahu ověřena příslušným orgánem vydávajícího státu.

3.   Rozhodnutí nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením předá příslušný orgán vydávajícího státu přímo příslušnému orgánu vykonávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a za podmínek, jež vykonávajícímu státu umožňují přesvědčit se o jeho pravosti. Originál rozhodnutí nebo jeho ověřená kopie a originál osvědčení se na požádání předají vykonávajícímu státu. Veškerý úřední styk rovněž probíhá přímo mezi uvedenými příslušnými orgány.

4.   Vydávající stát vždy předá rozhodnutí pouze jednomu vykonávajícímu státu.

5.   Není-li příslušný orgán vykonávajícího státu příslušnému orgánu vydávajícího státu znám, provede příslušný orgán vydávajícího státu veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě (6), aby získal informace od vykonávajícího státu.

6.   Nemá-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží rozhodnutí, pravomoc je uznat a přijmout nezbytná opatření pro jeho výkon, postoupí je z moci úřední příslušnému orgánu a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu.

7.   Spojené království a Irsko mohou prohlášením stanovit, že rozhodnutí spolu s osvědčením musí být předáno prostřednictvím ústředního orgánu nebo orgánů uvedených v daném prohlášení. Tyto členské státy mohou jiným prohlášením kdykoli omezit oblast působnosti tohoto prohlášení s cílem rozšířit působnost odstavce 3. Učiní tak v okamžiku, kdy pro ně nabudou účinku ustanovení Úmluvy o provádění Schengenské dohody týkající se vzájemné právní pomoci. Každé prohlášení se uloží u Generálního sekretariátu Rady a oznámí Komisi.

Článek 5

Oblast působnosti

1.   Za podmínek tohoto rámcového rozhodnutí a bez ověření oboustranné trestnosti činu jsou podkladem k uznání a výkonu rozhodnutí tyto trestné činy a předstupky, pokud jsou trestné ve vydávajícím státě a pokud jsou vymezeny v právu vydávajícího státu:

—	účast na zločinném spolčení,

—	terorismus,

—	obchod s lidmi,

—	pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,

—	nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

—	nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

—

korupce,

—	podvody, včetně podvodů postihujících finanční zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství,

—	praní výnosů z trestné činnosti,

—	padělání měny včetně eura,

—	počítačová trestná činnost,

—	trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými živočišnými a rostlinnými druhy a jejich plemeny a odrůdami,

—	napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu,

—	vražda, těžké ublížení na zdraví,

—	nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

—	únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

—	rasismus a xenofobie,

—	organizovaná nebo ozbrojená loupež,

—	nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

—	podvodná jednání,

—	vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

—	padělání a pirátství výrobků,

—	padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami,

—	padělání platebních prostředků,

—	nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory,

—	nedovolený obchod s jadernými a radioaktivními materiály,

—	obchod s odcizenými vozidly,

—	znásilnění,

—

žhářství,

—	trestné činy, jejichž stíhání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

—	únos letadla nebo plavidla,

—

sabotáž,

—	jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží,

—	pašování zboží,

—	porušení práv k duševnímu vlastnictví,

—	vyhrožování a násilné činy vůči osobám, včetně násilí během sportovních událostí,

—	poškození cizí věci,

—

krádež,

—	činy naplňující skutkové podstaty zavedené vydávajícím státem, jejichž účelem je provedení závazků vyplývajících z nástrojů přijatých podle Smlouvy o ES nebo podle hlavy VI Smlouvy o EU.

2.   Rada může kdykoli po konzultaci s Evropským parlamentem za podmínek stanovených v čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jednomyslně rozhodnout o přidání dalších kategorií trestných činů a přestupků na seznam uvedený v odstavci 1.

S přihlédnutím ke zprávě předložené podle čl. 20 odst. 5 Rada přezkoumá, zda by měl být tento seznam rozšířen nebo změněn. Rada dále zváží tuto otázku později na základě zprávy o praktickém uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí, kterou Komise vypracuje do pěti let ode dne uvedeného v čl. 20 odst. 1.

3.   U jiných činů než uvedených v odstavci 1 může vykonávající stát podmínit uznání a výkon rozhodnutí tím, že čin, pro který bylo rozhodnutí vydáno, je trestným činem nebo přestupkem podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo popisu činu.

Článek 6

Uznání a výkon rozhodnutí

Příslušné úřady vykonávajícího státu uznají bez dalších formalit rozhodnutí předané v souladu s článkem 4 a neprodleně přijmou veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, neodvolají-li se na některý z důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu podle článku 7.

Článek 7

Důvody k odmítnutí uznání a výkonu

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat a vykonat rozhodnutí, pokud není předloženo osvědčení podle článku 4 nebo pokud není úplné nebo zjevně neodpovídá rozhodnutí.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může rovněž odmítnout uznat a vykonat rozhodnutí, pokud se zjistí, že:

a)	ve vykonávajícím státě bylo proti odsouzené osobě vydáno rozhodnutí ve vztahu ke stejnému činu nebo v kterémkoli jiném než vydávajícím nebo vykonávajícím státě bylo takové rozhodnutí vydáno a vykonáno;

b)	v některém z případů podle čl. 5 odst. 3 se dané rozhodnutí týká činu, který není trestným činem podle práva vykonávajícího státu;

c)	výkon rozhodnutí je podle práva vykonávajícího státu promlčen a rozhodnutí se týká činů, které spadají do pravomoci daného státu podle jeho vnitrostátního práva.

d)

rozhodnutí se týká činů, které: i) jsou podle práva vykonávajícího státu považovány za činy spáchané zcela nebo zčásti na jeho území nebo na místě rovnocenném jeho území nebo ii) byly spáchány mimo území vydávajícího státu a právo vykonávajícího státu nepřipouští stíhání za stejné činy, jsou-li spáchány mimo jeho území;

e)	právo vykonávajícího státu stanoví imunitu, která brání výkonu rozhodnutí;

f)	rozhodnutí bylo uloženo vůči fyzické osobě, která podle práva vykonávajícího státu nemohla z důvodu svého věku dosud být trestně odpovědná za činy, ve vztahu k nimž bylo rozhodnutí vydáno;

g)

podle osvědčení stanoveného v článku 4 dotčená osoba: i) nebyla v případě písemného řízení v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměna o svém právu na podání opravného prostředku v dané věci a o lhůtách pro tento opravný prostředek osobně ani prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem anebo ii) neúčastnila se řízení osobně, pokud osvědčení nestanoví, že: — daná osoba byla o řízení v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměna osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem, nebo — daná osoba dala najevo, že rozhodnutí nenapadne;

h)	peněžitý trest nebo pokuta je nižší než 70 EUR nebo ekvivalent této částky.

3.   V případech uvedených v odstavci 1 a odst. 2 písm. c) a g) se příslušný úřad vykonávajícího státu před rozhodnutím o plném nebo částečném uznání a výkonu rozhodnutí poradí veškerými vhodnými způsoby s příslušným úřadem vydávajícího státu a v případě potřeby jej požádá o neprodlené poskytnutí veškerých potřebných informací.

Článek 8

Určení částky k úhradě

1.   Pokud se zjistí, že se rozhodnutí týká činů, ke kterým nedošlo na území vydávajícího státu, může vykonávající stát rozhodnout o snížení vymáhaného peněžitého trestu nebo pokuty na maximální částku stanovenou vnitrostátním právem vykonávajícího státu pro činy stejného druhu, jestliže spadají do pravomoci tohoto státu.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu přepočte podle potřeby peněžitý trest nebo pokutu na měnu vykonávajícího státu za použití směnného kurzu platného v době, kdy byly trest nebo pokuta uloženy.

Článek 9

Právo rozhodné pro výkon

1.   Aniž je dotčen odstavec 3 a článek 10, řídí se výkon rozhodnutí právem vykonávajícího státu stejným způsobem jako u peněžitého trestu nebo pokuty uložené vykonávajícím státem. Pouze orgány vykonávajícího státu jsou příslušné rozhodnout o postupech pro výkon rozhodnutí a stanovit veškerá s tím související opatření, včetně důvodů pro ukončení výkonu.

2.   Je-li odsouzená osoba schopna předložit důkaz o úplné nebo částečné úhradě v kterémkoli státě, poradí se příslušný orgán vykonávajícího státu způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 3 s příslušným orgánem vydávajícího státu. Od částky, která má být ve vykonávajícím státě vymáhána, se v plné výši odečte každá část peněžitého trestu nebo pokuty uhrazená jakýmkoli způsobem v kterémkoli státě.

3.   Peněžitý trest nebo pokuta uložená právnické osobě bude vymáhána, i pokud vykonávající stát neuznává zásadu trestní odpovědnosti právnických osob.

Článek 10

Odnětí svobody nebo jiná alternativní sankce nahrazující neuhrazený peněžitý trest nebo pokutu

Není-li možné rozhodnutí zcela nebo zčásti vykonat, může vykonávající stát uplatnit alternativní sankce, včetně trestu odnětí svobody, pokud tak v takových případech stanoví jeho právo a pokud vydávající stát v osvědčení podle článku 4 uplatnění těchto alternativních sankcí připustil. Přísnost alternativní sankce se určí v souladu s právem vykonávajícího státu, ale nepřesáhne žádnou maximální úroveň uvedenou v osvědčení předaném vydávajícím státem.

Článek 11

Amnestie, milost, přezkum rozhodnutí

1.   Amnestii nebo milost může udělit vydávající stát i vykonávající stát.

2.   Aniž je dotčen článek 10, může o žádosti o přezkum rozhodnutí rozhodnout pouze vydávající stát.

Článek 12

Ukončení výkonu

1.   Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí příslušný orgán vykonávajícího státu o každém rozhodnutí nebo opatření, v jehož důsledku přestává být rozhodnutí vykonatelné nebo je z nějakého jiného důvodu z vykonávajícího státu staženo.

2.   Vykonávající stát ukončí výkon rozhodnutí, jakmile jej o tomto rozhodnutí nebo opatření příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí.

Článek 13

Připadnutí peněz získaných z výkonu rozhodnutí

Není-li mezi vydávajícím a vykonávajícím státem dohodnuto jinak, zejména v případech podle čl. 1 odst. b) bodu ii), připadají peníze získané z výkonu rozhodnutí vykonávajícímu státu.

Článek 14

Informace od vykonávajícího státu

Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí bez odkladu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu příslušný orgán vydávajícího státu:

a)	o předání rozhodnutí příslušnému orgánu podle čl. 4 odst. 6;

b)	o rozhodnutí neuznat a nevykonat rozhodnutí podle článku 7 nebo čl. 20 odst. 3 společně s důvody tohoto rozhodnutí;

c)	o úplném nebo částečném odmítnutí výkonu rozhodnutí z důvodů uvedených v článku 8, čl. 9 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1;

d)	o provedení výkonu rozhodnutí, jakmile je ukončeno;

e)	o použití alternativní sankce podle článku 10.

Článek 15

Důsledky předání rozhodnutí

1.   S výhradou odstavce 2 nesmí vydávající stát přikročit k výkonu rozhodnutí předaného podle článku 4.

2.   Právo na výkon rozhodnutí přechází zpět na vydávající stát:

a)	poté, co byl vykonávajícím státem uvědoměn o částečném nebo úplném nevykonání nebo odmítnutí výkonu či uznání rozhodnutí v případě článku 7, s výjimkou čl. 7 odst. 2 písm. a), v případě čl. 11 odst. 1 a v případě čl. 20 odst. 3, nebo

b)	jestliže vydávající stát uvědomí vykonávající stát, že rozhodnutí bylo z vykonávajícího státu staženo podle článku 12.

3.   Jestliže po předání rozhodnutí podle článku 4 obdrží orgán vydávajícího státu jakoukoli peněžitou částku, kterou odsouzená osoba uhradila dobrovolně v souvislosti s rozhodnutím, uvědomí tento orgán neprodleně příslušný orgán vykonávajícího státu. Použije se čl. 9 odst. 2.

Článek 16

Jazyky

1.   Osvědčení, jehož jednotný formulář je uveden v příloze, musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu. Každý členský stát může v okamžiku přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo v Generálním sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Unie.

2.   Výkon rozhodnutí může být pozastaven po dobu nutnou k pořízení jeho překladu na náklady vykonávajícího státu.

Článek 17

Náklady

Členské státy vůči sobě neuplatňují nároky na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s použitím tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 18

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

Toto rámcové rozhodnutí se nedotýká použití dvoustranných nebo mnohostranných dohod či ujednání mezi členskými státy, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují rozšířit ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí a pokud pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro vymáhání peněžitých trestů a pokut.

Článek 19

Územní působnost

Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na Gibraltar.

Článek 20

Provedení

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 22. března 2007.

2.   Každý členský stát může na dobu až pěti let ode dne vstupu tohoto rámcového rozhodnutí v platnost omezit jeho použití:

a)	na rozhodnutí uvedená v čl. 1 písm. a) bodech i) a iv), nebo

b)	pokud jde o právnické osoby, na rozhodnutí týkající se jednání, pro které některý evropský nástroj stanoví uplatňování zásady odpovědnosti právnických osob.

Každý členský stát, který si přeje využít tohoto odstavce, oznámí generálnímu tajemníkovi Rady po přijetí tohoto rámcového rozhodnutí své prohlášení za tímto účelem. Prohlášení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Každý členský stát může odmítnout uznání a výkon rozhodnutí, pokud osvědčení podle článku 4 vede ke vzniku otázky, zda nedošlo k porušení základních práv nebo obecných právních zásad podle článku 6 Smlouvy. Použije se postup podle čl. 7 odst. 3.

4.   Každý členský stát může uplatnit zásadu vzájemnosti ve vztahu ke kterémukoli členskému státu, který využije odstavce 2.

5.   Členské státy sdělí Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě zprávy vypracované Komisí s pomocí těchto údajů ověří Rada nejpozději do 22. března 2008, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

6.   Generální sekretariát Rady oznámí členským státům a Komisi prohlášení učiněná podle čl. 4 odst. 7 a článku 16.

7.   Aniž je dotčen čl. 35 odst. 7 Smlouvy, může členský stát, který při vzájemném uznávání a výkonu rozhodnutí opakovaně zaznamenal potíže nebo nedostatečnou činnost ze strany jiného členského státu, jež se dvoustrannými konzultacemi nepodařilo vyřešit, uvědomit Radu za účelem vyhodnocení provádění tohoto rámcového rozhodnutí na úrovni členských států.

8.   Každý členský stát, který v průběhu kalendářního roku uplatnil odstavec 3, uvědomí na počátku následujícího kalendářního roku Radu a Komisi o případech, ve kterých se použily důvody pro odmítnutí uznání nebo výkonu rozhodnutí uvedené v daném ustanovení.

9.   Do sedmi let od vstupu tohoto rámcového rozhodnutí v platnost vypracuje Komise na základě obdržených informací zprávu společně s podněty, které pokládá za vhodné. Na základě této zprávy provede Rada přezkum tohoto článku s cílem posoudit, zda má být odstavec 3 zachován nebo nahrazen konkrétnějším ustanovením.

Článek 21

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. C 278, 2.10.2001, s. 4.

(2)  Úř. věst. C 271 E, 7.11.2002, s. 423.

(3)  Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 10.

(4)  Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2245/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 10).

(6)  Společná akce Rady 98/428/SVV ze dne 29. června 1998 o vytvoření Evropské soudní sítě (Úř. věst. L 191, 7.7.1998, s. 4).

---

---