Help Print this page 
Title and reference
Práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči

Svoboda využívání zdravotní péče v celé Evropské (EU) unii musí být spojena se zárukami v oblasti kvality a bezpečnosti. Aby se pacienti mohli informovaně rozhodovat, musí jim být umožněn přístup ke všem informacím, které si přejí znát, ohledně toho, za jakých podmínek jim bude poskytnuta zdravotní péče v jiném členském státě EU a za jakých podmínek jim bude vyplacena náhrada nákladů po jejich návratu domů.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

PŘEHLED

Cílem této směrnice je zavést obecný rámec za účelem:

  • zpřehlednění práv pacientů, pokud jde o jejich přístup k přeshraniční zdravotní péči ;
  • zajištění kvality a bezpečnosti péče, které se jim dostane v jiném státě EU;
  • podpory spolupráce mezi členskými státy v oblasti zdravotní péče.

Tato směrnice se netýká:

  • služeb dlouhodobé péče;
  • programů očkování veřejnosti.

Oblasti odpovědnosti členských států

Každý členský stát musí určit jedno nebo několik vnitrostátních kontaktních míst pro přeshraniční zdravotní péči. Tato kontaktní místa jsou v kontaktu se sdruženími pacientů, poskytovateli zdravotní péče a pojistiteli v oblasti zdravotní péče. Úkolem kontaktních míst je poskytovat pacientům informace o jejich právech v případech, kdy se rozhodnou využít přeshraniční zdravotní péče, a zpřístupňovat jim kontaktní údaje dalších kontaktních míst v ostatních členských státech.

Zdravotní péči organizuje a poskytuje členský stát, v němž je zdravotní péče poskytována . Tento stát dohlíží na to, aby byly při poskytování zdravotní péče dodržovány standardy kvality a bezpečnosti, a to zejména prostřednictvím zavedení kontrolních mechanismů. Zároveň zajistí, že budou respektovány požadavky na ochranu osobních údajů a na rovné zacházení s pacienty, kteří nejsou jeho státními příslušníky. Potřebné informace pacientům poskytuje vnitrostátní kontaktní místo členského státu, v němž je zdravotní péče poskytována.

Náhradu nákladů pojištěné osobě má na starosti členský stát, v němž je pacient pojištěn , a to za podmínky, že čerpaná léčba je součástí péče, na niž se podle vnitrostátních právních předpisů vztahuje náhrada nákladů.

Možnosti náhrady nákladů na přeshraniční péči

Členský stát, v němž je pacient pojištěn, musí zajistit, aby náklady, které vznikly pojištěné osobě čerpající přeshraniční zdravotní péči, byly nahrazeny. Výše náhrady nákladů se rovná nákladům, které by byly nahrazeny ze zákonného systému sociálního zabezpečení, kdyby byla péče poskytnuta v zemi pacienta. Tato výše nesmí přesáhnout skutečné náklady na poskytnutou zdravotní péči.

Členský stát, v němž je pacient pojištěn, má možnost nahradit další související náklady, například náklady na ubytování nebo cestovní výdaje.

Pojištěná osoba má také nárok na náhradu nákladů v rámci poskytování služeb péče ve formě telemedicíny.

Stát, v němž je pacient pojištěn, může vytvořit systém předchozího povolení pro určitou přeshraniční zdravotní péči, a tím omezit riziko destabilizace plánování a/nebo financování svého zdravotního systému, zejména když se jedná o nejméně jednu noc v nemocnici nebo o použití vysoce nákladných a vysoce specializovaných zdravotnických zařízení či vybavení. Stát však může odmítnout vydat povolení ve zcela přesně vymezených případech , ale udělení tohoto povolení musí být pravidlem v případě, že tato zdravotní péče nemůže být poskytnuta na území pacienta v lékařsky přijatelné lhůtě s ohledem na zdravotní stav pacienta.

Pokud pacient požádá o předchozí povolení a požadované podmínky jsou splněny, toto povolení musí být vydáno v souladu s nařízením o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, s výjimkou případů, kdy pacient požádá, aby bylo zpracováno v rámci této směrnice.

Správní postupy týkající se poskytování zdravotní péče a náhradu nákladů na ni musí vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií, která jsou potřebná a přiměřená s ohledem na cíl, kterého se má dosáhnout. Musejí být zaváděny transparentním způsobem a v rozumných lhůtách stanovených každým členským stýtem.

Při administrativním zpracovávání žádosti o přeshraniční zdravotní péči musejí členské státy přihlédnout především ke zdravotnímu stavu konkrétního pacienta a k naléhavosti a individuálním okolnostem.

Spolupráce v oblasti zdravotní péče

Provádění této směrnice vyžaduje, aby členské státy spolupracovaly. Musejí zejména podporovat vytváření evropských referenčních sítí poskytovatelů zdravotní péče. Tyto sítě mají přispívat ke zvýšení mobility odborných znalostí v Evropě nebo dokonce zlepšení přístupu k vysoce specializované péči pomocí koncentrace a skombinování dostupných zdrojů odborných znalostí.

Členské státy uznávají platnost lékařských předpisů vydaných v jiných členských státech v případě, že jsou vystaveny na léčivé přípravky, které jsou v daném státě registrovány. Při provádění směrnice 2012/52/EU ze dne 20. prosince 2012 proto stanoví opatření s cílem usnadnit uznávání lékařských předpisů. Směrnice v zásadě obsahuje nevýlučný seznam položek, které mají být uvedeny v lékařských předpisech předepsaných v jiném členském státě, než ve kterém jsou předpisy vydány. O těchto položkách musí pacienty informovat vnitrostátní kontaktní místa.

Členským státům se dále doporučuje, aby spolupracovaly při zlepšení diagnostiky a léčby vzácných onemocnění zejména prostřednictvím využívání databáze Orphanet, evropských referenčních sítí a příležitostí, které nabízí nařízení (ES) č. 883/2004 pro přemístění pacientů se vzácným onemocněním do jiných členských států, pokud diagnostika a/nebo léba onemocnění není k dispozici v členském státě, ve kterém jsou pacienti pojištěni.

Poskytování přeshraniční zdravotní péče umožňují také služby elektronického zdravotnictví. Tato směrnice počítá s vytvořením sítě spojující vnitrostátní orgány odpovědné za elektronické zdravotnictví. Tato síť má posílit kontinuitu zdravotní péče a zajistit přístup ke kvalitní zdravotní péči.

Vytvoření sítě orgánů nebo subjektů odpovědných za hodnocení zdravotnických technologií také usnadní spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány.

Kontext

Tato směrnice přímo navazuje na judikaturu Soudního dvora počínající rozsudkem ve věci Kohll a Decker, vyneseným dne 28. dubna 1998, kterým se zavádí právo pacientů na náhradu nákladů na lékařskou péči poskytnutou v jiném členském státě, než ve kterém mají bydliště. Směrnice nezpochybňuje zásady nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, zejména zásady rovnosti osob, které mají v daném členském státě bydliště a osob, které zde bydliště nemají, a evropské karty zdravotního pojištění.

ODKAZ

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Směrnice 2011/24/EU

24. 4. 2011

25. 10. 2013

Úř. věst. L 88ze dne 4. 4. 2011

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne 20. prosince 2012, kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě (Úřední věstník L 356 ze dne 22. 12. 2012).

Poslední aktualizace: 10.04.2014

Top