Help Print this page 
Title and reference
Evropský zatýkací rozkaz

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Evropský zatýkací rozkaz

Rámcové rozhodnutí Evropské unie (EU) o zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi zeměmi EU zjednodušuje a urychluje postupy, na jejichž základě mohou být občané EU, kteří se dopustili závažných trestných činů v jiné zemi EU, vráceni do této země a čelit spravedlnosti.

AKT

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy

PŘEHLED

Evropský zatýkací rozkaz přijatý v roce 2002 nahrazuje systém vydávání a všem vnitrostátním soudním orgánům (vykonávajícím justičním orgánům) ukládá, aby prostřednictvím minimálních kontrol uznávaly a s dodržením přísných lhůt vykonávaly žádost o předání osoby, kterou podá soudní orgán jiné země EU (vydávající soudní orgán). Rámcové rozhodnutí vstoupilo v platnost 1. ledna 2004 a nahradilo předchozí právní předpisy EU týkající se tohoto tématu.

Země EU se však mohou volně rozhodnout, zda uplatní a uzavřou dvoustranné nebo vícestranné smlouvy, pokud tyto smlouvy usnadňují nebo více zjednodušují postupy vydávání.

Všeobecné zásady

Rámcové rozhodnutí definuje evropský zatýkací rozkaz jako justiční rozhodnutí, které vydala některá země EU proto, aby jiná země EU zatkla a předala vyžádanou osobu za účelem:

  • trestního stíhání;
  • výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření.

Použití

Rozkaz se použije v případě:

  • trestného činu, u něhož se počítá s trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením v maximální délce více než jeden rok;
  • pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření v délce nejméně 4 měsíců.

Předání může být podmíněno tím, že jednání, kvůli kterému je předání vyžádáno, představuje trestný čin podle práva vykonávající země EU (pravidlo oboustranné trestnosti).

Nicméně trestná jednání, za která lze ve vystavující zemi EU uložit trest odnětí svobody v délce nejméně 3 roky a mohou být důvodem pro vydání bez ověření oboustranné trestnosti tohoto jednání, jsou mimo jiné: terorismus, obchod s lidmi, korupce, účast na zločinném spolčení, padělání peněz, vražda, rasismus a xenofobie, znásilnění, obchod s odcizenými vozidly, podvody včetně podvodů poškozujících finanční zájmy EU.

Zatýkací rozkaz musí obsahovat údaje týkající se totožnosti vyžádané osoby, vystavujícího justičního orgánu, pravomocného rozsudku, povahy trestného činu, trestu, atd. (příklad formuláře je součástí přílohy tohoto rámcového rozhodnutí).

Postupy

Vystavující justiční orgán zpravidla doručí zatýkací rozkaz přímo vykonávajícímu justičnímu orgánu. Počítá se se spoluprací s Schengenským informačním systémem (SIS) a Interpolem. Pokud není znám orgán vykonávajícího členského státu, poskytne vystavujícímu členskému státu pomoc Evropská soudní síť a Eurojust.

Každá země EU by měla zajistit, aby využívání zatýkacího rozkazu bylo přiměřené. Jinými slovy musí brát v úvahu závažnost trestného činu, trest a náklady a přínosy na výkonu zatýkacího rozkazu. Je-li vyžádaná osoba zatčena, má právo být informována o obsahu zatýkacího rozkazu.

3 směrnice o procesních právech přijaté od roku 2010 zajistí, aby osoby, které jsou v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, měly nárok na služby právníka a tlumočníka a musí být informovány o svých právech.

Další 3 směrnice navrhla Komise v listopadu 2013. Také ty po tom, co budou přijaty, zlepší režim evropského zatýkacího rozkazu, a to zejména pokud jde o právní pomoc.

Vykonávající justiční orgán má v každém případě právo rozhodnout, zda ponechá vyžádanou osobu ve vazbě, nebo zda ji za určitých podmínek propustí.

Než je přijato rozhodnutí, provede vykonávající justiční orgán (v souladu s vnitrostátními předpisy) výslech vyžádané osoby. Vykonávající justiční orgán musí nejpozději do 60 dnů po zatčení přijmout pravomocné rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu. Pokud příslušná osoba vyjádří souhlas s předáním, konečné rozhodnutí o výkonu rozkazu musí být přijato do 10 dnů od vyjádření tohoto souhlasu.

Důvody pro odmítnutí výkonu a vydání

Země EU musí odmítnout provést evropský zatýkací rozkaz, pokud:

  • země EU již vydala pravomocný rozsudek na tutéž osobu pro stejný trestný čin (zásada ne bis in idem, tzn. nikdo nesmí být stíhán ani odsouzen dvakrát za totéž ani za stejné trestné jednání);
  • se na trestný čin vztahuje ve vykonávajícím státě amnestie;
  • příslušná osoba není podle práva vykonávajícího státu považována za trestně odpovědnou vzhledem ke svému věku.

Vykonávající země EU může odmítnout výkon zatýkacího rozkazu při splnění dalších podmínek (trestní stíhání vyžádané osoby nebo výkon trestu jsou podle práva vykonávající země EU promlčeny - tzn. soud se již jimi nemůže zabývat, protože uplynulo příliš mnoho času -, pravomocné odsouzení za stejný čin jinou zemí atd.). Může rovněž odmítnout výkon zatýkacího rozkazu, pokud se příslušná osoba nezúčastnila osobně soudního jednání, při němž bylo vydáno rozhodnutí, pokud jsou stanoveny vhodné záruky. V každém případě musí odmítnutí obsahovat odůvodnění pro vydávající zemi.

Každá země EU povolí průvoz vyžádané osoby, která je předávána, přes své území za podmínky, že obdrží určité informace (týkající se zatýkacího rozkazu, povahy trestného činu, totožnosti osoby, atd.).

Zatýkací rozkaz musí být přeložen do úředního jazyka vykonávající země EU. Navíc musí být zaslán jakýmkoli prostředkem, který vykonávající zemi EU umožňuje získat písemný záznam a ověřit jeho pravost.

Další informace jsou k dispozici na internetových stránkách Generálního ředitelství pro spravedlnost.

ODKAZY

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV

7. 8. 2002

31. 12. 2003

Úř. věst. L 190 ze dne 18. 7. 2002

Pozměňovací akt(y)

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Rámcové rozhodnutí 2009/299/SVV

28. 3. 2009

28. 3. 2011

Úř. věst. L 81 ze dne 27. 3. 2009

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úřední věstník L 280 ze dne 26. 10. 2010).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úřední věstník L 142 ze dne 1. 6. 2012).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.(Úřední věstník L 294 ze dne 6. 11. 2013).

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 11. dubna 2011 o provádění rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy ( KOM(2011) 175 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Tato zpráva shrnuje 7 let provádění evropského zatýkacího rozkazu. Iniciativa se z operativního hlediska jeví jako úspěch: bylo vydáno 54 689 rozkazů a 11 630 bylo vykonáno. Doba předání mezi členskými státy dnes u osob, které souhlasí s vydáním, trvá 14 až 17 dnů, u osob, které s předáním nesouhlasily, 48 dnů, přičemž dříve toto vydání trvalo více než jeden rok. Díky tomuto mechanismu, který zaručuje, že otevřené hranice nebudou zneužívány osobami, které se chtějí vyhnout spravedlnosti, se posílil volný pohyb osob v rámci EU. Komise však zaznamenává i nedostatky, především v otázce dodržování základních práv. Žádá členské státy, aby uvedly své právní předpisy do souladu s rámcovým rozhodnutím 2002/584/SVV, pokud tak ještě neučinily, a aby uplatnily již přijaté nástroje za účelem zlepšení fungování zatýkacího rozkazu. Zpráva rovněž poukazuje na to, že se vydává příliš mnoho rozkazů v souvislosti s málo závažnými trestnými činy a podporuje žádající členské státy, aby uplatňovaly zásadu proporcionality.

Zpráva Komise ze dne 24. ledna 2006 založená na článku 34 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (revidované znění) ( KOM(2006) 8 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Zpráva se ve svém revidovaném znění zabývá především italskými právními předpisy, které byly přijaty po předložení původní zprávy. Komise se domnívá, že i přes počáteční prodlení je evropský zatýkací rozkaz v členských státech použitelný ve většině případů, pro něž je určen.

Zpráva Komise ze dne 23. února 2005 založená na článku 34 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy ( KOM(2005) 63 v konečném znění - nebyla zveřejněna v Úředním věstníku).

Podle hodnocení Komise ve zprávě je dopad evropského zatýkacího rozkazu od jeho vstupu v platnost 1. ledna 2004 pozitivní, jak z hlediska odpolitizování a účinnosti, tak rychlosti postupu vydávání, přičemž základní práva příslušných osob se dodržují.

Prohlášení v čl. 31 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV Rady ze dne 13.června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 246 ze dne 29.9.2003).

Dánsko, Finsko a Švédsko prohlašují, že jejich platné jednotné právní předpisy umožňují prohloubit a rozšířit ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí. Tyto státy zachovají platné jednotné právní předpisy, tedy:

  • Dánsko: skandinávský zákon o vydávání (zákon č. 27 ze dne 3. února 1960 v upraveném znění);
  • Finsko: skandinávský zákon o vydávání (270/1960);
  • Švédsko: zákon (1959:254) o vydávání do Dánska, Finska, Islandu a Norska v případě trestných činů.

Poslední aktualizace: 29.04.2014

Top