Zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2003/49/ES – společný systém zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých zemí EU

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

Cílem je zajistit spravedlivé zdanění plateb mezi přidruženými společnostmi* v různých zemích EU a zároveň zabránit dvojímu zdanění mezi zeměmi EU. Vztahuje se na:

úrokové platby*,
licenční poplatky*

KLÍČOVÉ BODY

Účelem této směrnice je zrušit daně vybírané v zemi zdroje EU, když stejnou platbu zdaňuje země příjemce EU.

Hlavním cílem je tedy zajistit, aby platby nebyly zdaněny ve více než jedné zemi (dvojí zdanění).

Úroky a licenční poplatky vzniklé v některé zemi EU jsou osvobozeny od veškerých daní, které jsou na ně v dané zemi uvaleny, za podmínky, že skutečný vlastník* úroků a licenčních poplatků je:

společnost jiné země EU*
nebo stálá provozovna* nacházející se v jiné zemi EU.

Příloha směrnice obsahuje seznam druhů společností, na které se směrnice vztahuje. Směrnice byla pozměněna, aby zahrnovala druhy společností v zemích, které se připojily k EU v letech 2004, 2007 a 2013.

V případě, kdy přidružená společnost nebo stálá provozovna zaplatí nadměrnou daň z úroků nebo licenčních poplatků v zemi EU, které není její vlastní, musí podat žádost o vrácení daně. Země musí vrátit neoprávněně sraženou daň do jednoho roku od obdržení žádosti a veškerých podpůrných informací, které může od společnosti nebo stálé provozovny rozumně požadovat. Pokud sražená daň nebyla vrácena v daném časovém období, má společnost nebo stálá provozovna (po uplynutí dotyčného roku) nárok na úroky z daně, která má být vrácena. Úrok se vypočítává podle sazby odpovídající vnitrostátní úrokové sazbě, která by se za srovnatelných okolností použila podle vnitrostátních právních předpisů dané země.

Tato směrnice nevylučuje uplatňování vnitrostátních nebo smluvních pravidel nutných k zamezení daňovým únikům a zneužití daňových režimů. Země EU mohou odepřít poskytnutí výhod plynoucích z této směrnice nebo odmítnout její použití v případě transakcí, jejichž hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů je vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu.

Některé země těžily z období uplatňování přechodných ustanovení, která odkládala uplatňování směrnice.

Mezinárodní úřad pro fiskální dokumentaci provedl v roce 2006 průzkum pro Evropskou komisi o provádění směrnice a v roce 2009 zveřejnila Komise svoji vlastní zprávu ohledně fungování směrnice. V roce 2011 Komise přijala návrh na přepracování směrnice za účelem rozšíření její oblasti působnosti a s cílem vyhnout se případům, kdy je poskytnuta daňová úleva, ale odpovídající příjem efektivně nepodléhá zdanění (dvojité nezdanění).

ODKDY SMĚRNICE PLATÍ?

Platí ode dne 26. června 2003 a měla nabýt podoby zákona v zemích EU do 1. ledna 2004.

KONTEXT

Další informace získáte zde:

Zdanění přeshraničních úroků a licenčních poplatků v EU (Evropská komise).

KLÍČOVÉ POJMY

Úrokové platby: příjem z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných či nezajištěných zástavním právem a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka. K příkladům patří příjmy z obligací nebo příjmy z dluhopisů (dlouhodobé obligace s pevnou sazbou úrokových výnosů vydávané společností a zajištěné aktivy) a prémie a výhry, které se vážou k těmto obligacím a dluhopisům. Penále za opožděnou platbu se za úrok nepovažuje.

Licenční poplatky: platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně:

kinematografických filmů a počítačových programů,
jakéhokoliv patentu,
ochranné známky,
vzoru nebo modelu,
plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za informace o průmyslovém, obchodním nebo vědeckém zařízení.

Platby za užití nebo za právo k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení se považují za licenční poplatky.

Přidružené společnosti: Dvě společnost jsou považovány za přidružené:

když jedna z nich drží na základním kapitálu druhé společnosti přímý podíl nejméně 25 % nebo
když třetí společnost drží přímý minimální podíl 25 % na kapitálu obou společností.

Skutečný vlastník: společnost, které přijímá tyto platby pro sebe, a nikoliv pro jinou osobu jako zprostředkovatel, např. jako zástupce, správce majetku nebo zmocněnec.

V případě stálé provozovny, když je platba fakticky spojena s danou stálou provozovnou.

Společnost jiné země EU: tato společnost musí splňovat tři následující kritéria:

byla založena v souladu s právními předpisy země EU (tj. má svoje sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu v EU a její podnikatelská činnost představuje skutečnou a stálou vazbu s hospodářstvím dané země),
je rezidentem v dané zemi EU,
podléhá dani z příjmů právnických osob.

Stálá provozovna: trvale umístěné zařízení určené k podnikání, jež se nachází v členském státě a jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost společnosti jiného členského státu.

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49–54)

Postupné změny a opravy směrnice 2003/49/ES byly začleněny do původního textu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Návrh směrnice Rady o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (KOM(2011) 714 v konečném znění, 11.11.2011)

Poslední aktualizace 04.07.2018

Top