Lov velryb

Komise navrhuje, aby Evropská unie a její členské státy přijaly koordinovaný přístup na mezinárodní úrovni, který zajistí účinnou ochranu velryb zejména tím, že se státy postaví proti jejich komerčnímu lovu.

NÁVRH

Návrh rozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 2007 o postoji, který se má zaujmout jménem Evropského společenství na zasedáních Mezinárodní velrybářské komise

Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 19. prosince 2007 o postupu Společenství v oblasti lovu velryb (KOM(2007) 823 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Evropská unie (EU) přijala opatření na ochranu kytovců (velryb, delfínů atd.) před lovem, odchytem nebo držením, jakož i před úmyslným vyrušováním nebo obchodováním, a to včetně obchodování s produkty z těchto zvířat pocházejícími z třetích zemí.

Ochrana kytovců je zaručena na úrovni Společenství prostřednictvím právních předpisů a strategií, jako jsou:

• směrnice o ochraně přírodních stanovišť, která zavádí síť Natura 2000;
• nařízení o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES);
• strategie pro mořské prostředí;
• nařízení o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů a
• nařízení o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři.

Velryby jsou však migrující živočichové a jejich ochrana může být účinná jen tehdy, pokud opatření na zachování populací velryb platná na úrovni EU budou přijata i v mezinárodním měřítku.

Na mezinárodní úrovni je lov velryb zakázán od let 1985 až 1986. Moratorium na lov velryb vydala Mezinárodní velrybářská komise (IWC) zejména z důvodu nejistoty poznatků v oblasti vědeckých informací o světových populacích velryb.

IWC je mezinárodní organizace odpovědná za ochranu a řízení populací velryb, která byla zřízena na základě Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství v roce 1946. V listopadu 2011 měla 89 členů; Evropská unie v ní má status pozorovatele.

Existuje několik výjimek, které některým zemím dovolují nedodržovat v praxi moratorium na lov velryb, které IWC vydala. Norsko a Island tak nejsou moratoriem vázány, protože vůči němu vznesly námitku/výhradu v souladu s úmluvou z roku 1946. Lov velryb může také pokračovat podle zvláštního povolení uděleného vnitrostátními orgány pro tzv. „účely vědeckého výzkumu“. Zejména Japonsko provádí „vědecké programy“ a maso velryb potom uvádí na vnitrostátní trhy na základě těchto programů. Nadále zůstává povolen i lov prováděný místními obyvateli.

Mandát IWC spočívá jednak v řízení lovu velryb, jednak v jejich zachování. Tento dvojí mandát vedl k tomu, že v průběhu let vznikla dvě extrémně polarizovaná stanoviska mezi státy, které jsou pro lov velryb, a státy, které jsou proti němu. Tato neřešitelná situace ohrožuje mezinárodní spolupráci a brání zavedení systému účinné ochrany všech druhů velryb.

Aby se posílilo postavení skupiny vystupující na ochranu velryb, vyzývá EU všechny své členské státy, které ještě nepřistoupily k úmluvě z roku 1946, aby tak učinily. EU a její členské státy budou spolupracovat s ostatními zeměmi na tom, aby změnily názor a proti lovu velryb se postavily.

Komise navrhuje, aby se členské státy v rámci diskusí v Radě při přípravě na příští zasedání IWC dohodly na postoji EU a tím přispěly k zavedení účinného mezinárodního právního a správního rámce pro důslednou ochranu velryb. Na základě tohoto postoje se členské státy musí zejména postavit proti částečnému nebo úplnému zrušení moratoria na lov velryb a proti návrhům na změnu jednacího řádu IWC směřujícím k rozšíření tajného hlasování. Mimo to musí podporovat:

• vytváření útočišť velryb;
• lov velryb místními obyvateli pro obživu pod podmínkou, že ochrana příslušných populací nebude narušena;
• zavedení mezinárodního regulačního rámce pro činnosti související s lovem velryb, zejména pokud jde o lov pro vědecké účely;
• návrhy, které jsou v souladu s postojem EU vůči úmluvě CITES a jiným mezinárodním dohodám, jichž je EU smluvní stranou;
• pokračování v činnostech ochranného výboru a návrhy směřující k zajištění ochrany drobných kytovců;
• shromažďování vědeckých informací nedestruktivními metodami, které velrybám neškodí, a výzkum ve prospěch zachování populací velryb.

Poslední aktualizace: 09.11.2011