Help Print this page 
Title and reference
Vývozy geneticky modifikovaných organismů do zemí mimo EU

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Multilingual display
Text

Vývozy geneticky modifikovaných organismů do zemí mimo EU

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (ES) č. 1946/2003 – přeshraniční pohyby geneticky modifikovaných organismů

PŘEHLED

CO JE ÚKOLEM TOHOTO NAŘÍZENÍ?

Usiluje o provádění určitých bodů Cartagenského protokolu o prevenci biotechnologických rizik. Je to proto, že některé geneticky modifikované organismy (GMO) mohou mít nežádoucí účinky na životní prostředí a na lidské zdraví.

Pro zajištění přiměřené úrovně ochrany vytváří systém pro oznamování a výměnu informací o vývozu GMO do zemí mimo EU.

KLÍČOVÉ BODY

Toto nařízení rozlišuje mezi GMO určenými pro záměrné uvolňování do životního prostředí (tzn. terénní testy nebo pro kultivaci, dovoz či přeměnu GMO na průmyslové produkty) a GMO určenými k přímému užití jako potravina nebo krmivo, případně k dalšímu zpracování.

Vývozci GMO určených pro záměrné uvolňování do životního prostředí musí informovat příslušný vnitrostátní orgán země mimo EU dovážející GMO (a informovat jej znovu, pokud neobdrží žádnou odpověď). Oznámení musí obsahovat informace uvedené v příloze I tohoto nařízení. Vývozce musí uchovávat toto oznámení a potvrzení o jeho přijetí po dobu 5 let a navíc musí odeslat kopie orgánům ve své zemi EU a Evropské komisi.

Evropská komise nebo země EU, která přijala rozhodnutí, musí uvědomit Informační systém pro biologickou bezpečnost (Biosafety Clearing House, BCH) o jakémkoli rozhodnutí o použití GMO určených k užití jako potravina nebo krmivo, případně k dalšímu zpracování, které mohou být přepraveny přes mezinárodní hranice. Oznámení musí obsahovat informace uvedené v příloze II tohoto nařízení. Tyto GMO nesmějí přejít přes hranice, pokud nebyly povoleny v rámci EU.

Pokud se země EU dozví o neúmyslném vývozu potenciálně nebezpečných GMO, musí informovat veřejnost, uvědomit Evropskou komisi a zahájit konzultace s postiženou zemí, aby mohla přijmout nezbytná nápravná opatření.

Země EU musí podávat zprávy o používání tohoto nařízení každé 3 roky.

KONTEXT

V roce 2000 EU a její země podepsaly Cartagenský protokol, který má zajistit to, aby pohyby GMO (zejména mezi zeměmi) neznamenaly riziko pro životní prostředí ani pro lidské zdraví.

Od té doby, v roce 2011, EU podepsala Nagojsko-kualalumpurský doplňkový protokol. Tento protokol rozpracovává mezinárodní pravidla a postupy Cartagenského protokolu, aby bylo možné reagovat na škody vzniklé v důsledku přeshraničních pohybů GMO.

KLÍČOVÝ POJEM

* Geneticky modifikované organismy: organismy, na něž byla použita genová terapie. Ta může uměle změnit jejich genetické složení a dát jim nové vlastnosti (např. u rostliny odolnost vůči suchu, hmyzu či chorobě). Vzhledem k tomu, že dlouhodobý dopad GMO na životní prostředí a lidské zdraví stále není plně znám, EU zaujala přístup založený na předběžné opatrnosti.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1946/2003 ze dne 15. července 2003 o přeshraničních pohybech geneticky modifikovaných organismů (Úř. věst. L 287, 5.11.2003, s. 1–10)

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Rady 2002/628/ES ze dne 25. června 2002 o uzavření Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 48–49)

Rozhodnutí Rady 2013/86/EU ze dne 12. února 2013 o uzavření Nagojsko-kualalumpurského doplňkového protokolu o odpovědnosti a náhradě škod ke Cartagenskému protokolu o biologické bezpečnosti jménem Evropské unie (Úř. věst. L 46, 19.2.2013, s. 1–3)

Poslední aktualizace 24.11.2015

Top