Help Print this page 
Title and reference
Bilance zavedení eurobankovek a euromincí

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Bilance zavedení eurobankovek a euromincí

V tomto sdělení Komise podrobně hodnotí fyzické zavedení eurobankovek a euromincí. Shrnuje také výsledky průzkumu Eurobarometru, který byl zaměřen na to, jak výměnu měny vnímají občané a podniky.

AKT

Communication from the Commission to the European Council - Review of the introduction of Euro notes and coins (COM(2002) 124 final - Not published in the Official Journal) (Sdělení Komise Evropské radě s názvem Bilance zavedení eurobankovek a euromincí (COM(2002) 124 final - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku))

PŘEHLED

Zavedení eurobankovek a euromincí bylo největší výměnou měny v historii. Bylo vydáno více než 15 miliard bankovek a 51 miliard mincí, které nahradily 9 miliard bankovek a 107 miliard mincí v národních měnách, které byly v oběhu. Tato operace, která trvala od začátku září 2001 do konce února 2002, proběhla bez obtíží, a lze ji tak označit za velký úspěch.

Podíl na úspěchu měla i dokonalá koordinace mezi jednotlivými institucemi. Evropská komise prostřednictvím svých doporučení a návrhů poskytovala důležité impulsy zúčastněným členským státům. Zřídila sítě sdružující vedoucí pracovníky vnitrostátních veřejných orgánů a ředitele komunikačních odborů na ministerstvech financí. Komise zároveň plnila úlohu informačního místa. Evropská centrální banka (ECB) zase efektivně koordinovala činnost vnitrostátních centrálních bank. Aby se euro podařilo bez problémů zavést, bylo třeba zapojit finanční instituce, obchodníky, policii, dopravní společnosti a především evropské občany, jejichž spolupráce byla pro hladký průběh operace nezbytná. Aby občané měli potřebné informace, vydala Komise spolu s ministerstvy, bankami a profesními sdruženími v letech 1996 až 2001 více než půl miliardy eur na informační kampaně.

Zavedení mincí a bankovek i stažení vnitrostátních měn proběhlo díky dobré organizaci rychleji, než se původně předpokládalo. Koncem prvního lednového týdne se již většina hotovostních plateb uskutečňovala v eurech a koncem druhého týdne již byl v oběhu jen velmi malý podíl národních měn.

Průběh operace

Bilance předzásobení a druhotného předzásobení. Od září 2001 probíhalo předzásobení a druhotné předzásobení bank a obchodů prvními mincemi a bankovkami. Členské státy měly možnost rozhodnout, kdy tuto operaci zahájí. Bankám bylo do 31. prosince rozděleno 132,1 miliard eur, což představuje 21 % všech vydaných bankovek. Pokud jde o mince, bylo mezi banky od září do prosince rozděleno 73 % celkové produkce, mezi jednotlivými členskými státy však byly rozdíly. Veškeré operace proběhly hladce.

Druhotné předzásobení. Druhotné předzásobení obchodů bankovkami a mincemi začalo v řadě států v září. Možnost, aby se podniky zásobily menším množstvím bankovek a mincí pro účely školení pokladního personálu nebyla příliš využívána. Celkově se na předzásobení ve značně rozdílné míře podílelo 2,8 milionu podniků z eurozóny. Předzásobení například proběhlo v téměř všech irských podnicích, ovšem jen v méně než 10 % podniků italských. Průměrně banky druhotně rozdělily pouze 9 % bankovek (z hlediska hodnoty), které obdržely. U mincí byla situace mírně lepší. Je zajímavé, že nejlepších výsledků dosáhly státy, které zavedly pobídky nebo zmírnily logistické obtíže (Irsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko).

Mince. Občané měli od poloviny prosince možnost kupovat malé sady mincí v různé hodnotě podle členského státu, aby se s novými mincemi seznámili. Tyto malé sady měly velký úspěch a lidé je nadšeně kupovali. Prodalo se jich 150 milionů. Navzdory obavám občané beze zbytku dodrželi zákaz používat tyto mince dříve než od 1. ledna. Bylo zaznamenáno jen několik ojedinělých případů použití mincí v automatech.

Celkový výsledek předzásobení činí 6 miliard bankovek (40 % všech vydaných) a 37,5 miliardy mincí (73,5 % všech vydaných). Úspěšné předzásobení zásadním způsobem přispělo k rychlému zahájení plateb eurem na začátku roku 2002.

Distribuce bankovek a mincí v lednu 2002. Distribuce nových mincí a bankovek probíhala především výběrem z bankomatů a u přepážek finančních institucí a vracením v obchodech. 1. ledna 2002 v průměru 80 % bankomatů vydávalo eura. 4. ledna již byly upraveny téměř všechny bankomaty. Po technické stránce vše probíhalo hladce s výjimkou několika problémů v Itálii a ve Finsku. V prvních dnech byl počet výběrů díky nadšení a zvědavosti občanů velmi vysoký, po dvou týdnech klesl na obvyklé hodnoty. Nebyly zaznamenány vážné problémy se zásobováním bankomatů.

Výměna původních národních měn. V prvních deseti lednových dnech si mnoho občanů přišlo k bankovním přepážkám vyměnit původní národní měnu za eura, což vedlo k frontám. V některých zemích hrál tento způsob distribuce větší roli než distribuce prostřednictvím bankomatů. V Německu, Španělsku a Lucembursku měly banky otevřeno i 1. ledna.

Úloha obchodníků. Aby obchodníci mohli vracet zákazníkům, potřebovali výrazně vyšší objem hotovosti, protože nemohli vracet v původní národní měně. Toto pravidlo obchodníci většinou dodržovali. Zásobování obchodů bankovkami a mincemi bylo během prvního týdne náročné vzhledem k tomu, že značný počet zákazníků za nákup platil bankovkami vysoké nominální hodnoty. Nedalo se vyhnout delším frontám. Všech 7585 nákladních vozů, které v eurozóně peníze převážely, pracovalo v těchto dnech na maximum své kapacity. Případy, kdy se nedostávalo mincí nebo bankovek určité hodnoty, se obecně vyskytovaly jen ojediněle. Centrální banky členských států si navzájem vypomáhaly, když to bylo třeba. Bylo tomu tak například v řípadě Francie, které Španělsko poskytlo sto milionů padesáticentových mincí, nebo portugalské centrální banky, která z Eurosystému získala několik milionů bankovek různých nominálních hodnot.

Výsledek tedy lze hodnotit kladně, neboť koordinace těchto tří kanálů umožnila velice rychlou distribuci jednotné měny mezi všech 300 milionů občanů zemí eurozóny.

Používání eura při hotovostních platbách. V prvních dnech spotřebitelé více utráceli původní národní měny, než začali používat euro. Původní měny rychle zmizely z oběhu díky tomu, že obchodníci vraceli zákazníkům v eurech, a tak původní měnové jednotky „odklízeli“. Podíl plateb v eurech představoval 2. ledna ke konci dne přibližně 20 %, 4. ledna 55 % a 16. ledna 95 %. Celkový objem plateb v hotovosti byl v prvních dvou lednových týdnech vysoký, se stahováním národních měn z oběhu pak klesl na obvyklé hodnoty. Veškeré další změny, například převody účtů, platebních karet a ých platebních terminálů proběhly s uspokojivým výsledkem. Nejrychleji se na platby v eurech přeorientovaly Irsko a Nizozemsko, které dosáhly téměř stoprocentního podílu již mezi 8. a 10. lednem. Jiné země, například Belgie, Španělsko a Francie, v této době dosahovaly sotva 70 %.

Stahování původních národních měn. Stahování původních měn probíhalo několik týdnů. 11. ledna již byla stažena třetina bankovek, které byly v ěhu 31. prosince, a 8. února byla překročena hranice 75 %. Ve skutečnosti bylo národních měn v oběhu ještě mnohem méně - obtíže v meziskladech totiž způsobily určité zpoždění ve sčítání bankovek centrálními bankami.

Stahování mincí. Stahování mincí bylo ještě pomalejší - 22. února bylo zpět vybráno pouze 27,9 % národních mincí (z hlediska hodnoty), což souviselo se zadržováním mincí v meziskladech a s čekáním při sčítání. Centrální banky díky reklamním kampaním stáhly již v průběhu roku 2001 z oběhu přibližně 9 % mincí. Nyní je zřejmé, že část bankovek, a především značná část mincí, které se ztratily nebo si je nechali sběratelé, se již nikdy zpět nevrátí. Ve většině členských států je výměna původní měny omezena určitým datem. (Tabulka ve spodní části stránky)

Další otázky související s eurobankovkami a euromincemi

Cenová stabilita. Z průzkumů mezi spotřebiteli vyplývá, že velká většina občanů, přibližně 67 %, se domnívá, že ceny se při přechodu na euro zaokrouhlily nahoru, zatímco 28 % se domnívá, že zvýšení a snížení se vyrovnává. Pouze 1,9 % si myslí, že se ceny zaokrouhlily dolů. Z hodnot inflace zveřejněných Eurostatem vyplývá, že ačkoli se roční míra inflace od prosince do ledna zvýšila ze 2 % na 2,7 %, tento jev způsobilo více faktorů, které s eurem nesouvisí, například zvýšení některých daní nebo zvýšení cen ropy či ovoce a zeleniny . Zavedení eura se podle Eurostatu na měsíčním vývoji cen podílí jen z 0 až 0,16 %. Dobrovolné dohody o cenové stabilitě byly obecně dodrženy.

Bezpečnostní otázky. I přes bezprecedentní množství převozů peněz a zdvojnásobení počtu bankovek a mincí v oběhu byl počet incidentů výrazně nižší než obvykle. Od září do prosince bylo hlášeno pouze 27 krádeží bankovek a 17 krádeží mincí. Zavedená bezpečnostní opatření byla velice účinná.

Kvalita vydaných peněz. Kontrola kvality mincí a bankovek byla velice účinná. Bylo zjištěno několik málo vad, ale pravděpodobnost, že občan dostane jedno z těchto vadných eur, je minimální. Předmětem kritiky byla skutečnost, že jedno- a dvoueurové mince obsahují nikl, zkoušky však prokázaly, že mince nezpůsobují alergie.

Padělání. Bankovky a mince nové evropské měny jsou proti padělání chráněny lépe než všechny původní národní měny. U bankovek se v lednu objevilo jen asi padesát případů padělání, což je výjimečně nízký počet, a byly zjištěny pouze dva padělky mincí velmi špatné kvality.

Úpravy prodejních automatů. Úpravy prodejních automatů již neproběhly tak hladce. Řada provozovatelů rychlost výměny národních měn za euro podcenila a utrpěla obchodní ztráty, protože část jejich automatů nebyla upravena. Zpoždění nebylo možné rychle dohnat z důvodu omezené dostupnosti kvalifikovaných zaměstnanců. Pokud jde o přijímání mincí vyrobených v jiných členských státech eurozóny, bylo zaznamenáno jen několik případů odmítnutí mincí způsobených nesprávným seřízením přístrojů.

Zavedení eura ve třetích zemích. V prosinci 2001 bylo 26 centrálních bank a finančních institucí mimo eurozónu předzásobeno přibližně 4 miliardami eur, aby se zajistila dostupnost eurobankovek v prvních lednových dnech. Ve střední a východní Evropě se používalo nebo uchovávalo množství národních bankovek, především marek. Navracení těchto bankovek začalo již v roce 2001.

Reakce občanů

Občané vnímají efektivitu přípravné fáze z velké části pozitivně - průměrně se jich tři čtvrtiny domnívají, že byli 1. ledna 2001 dobře nebo velmi dobře připraveni. Většina měla za to, že k dobré přípravě přispělo včasné převedení bankovních účtů na euro. Pokud jde o manipulaci s eury, na konci ledna uváděl každý pátý občan, že s ní má stále určité problémy (jen každý třicátý uváděl, že má velké problémy). V osmi státech (Německo, Španělsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko) neměla většina občanů žádné problémy. Většina občanů neměla potíže s rozeznáváním jednotlivých mincí a s manipulací s nimi. Výjimkou bylo pouze Irsko.

Psychologické aspekty přechodu na euro. U 77 % občanů nevedl přechod na euro k žádné změně nákupních zvyklostí. Ještě nyní si spotřebitelé často obtížně pamatují ceny zboží v eurech. Většina jich proto stále počítá v původní národní měně (45 %) a jen 28 % se již mentálně přeorientovalo na euro. Přesto však občané příliš nevyužívali kalkulačky a převodníky. Většina si jich přála, aby uvádění dvojích cen skončilo zároveň s obdobím, kdy byly v oběhu dvě měny. Výsledky se nicméně v jednotlivých zemích značně liší.

Celková spokojenost. Celkově se 60 % občanů domnívá, že přechod na jednotnou měnu jim přinese více výhod než nevýhod. Tento názor je ještě rozšířenější mezi mládeží ve věku do 24 let. Kromě toho se velká většina dotázaných cítí díky euru více jako Evropané. Čtyři občané z pěti si myslí, že přechod na euro proběhl dobře nebo velmi dobře. Více než dvě třetiny občanů jsou spokojeny s tím, že se euro stalo jejich měnou, a vyšší podíl nespokojených byl zaznamenán pouze v Německu, Řecku a Rakousku.

Přizpůsobení malých a středních podniků

Obavy spojené s případnou nedostatečnou přípravou se obecně nenaplnily. I malým a středním podnikům, které se s přípravami zpozdily, se podařilo přechod na euro na poslední chvíli zvládnout. V okamžiku přechodu na euro již 95 % malých a středních podniků vedlo účetnictví v eurech. Většina malých a středních podniků uvádí, že při přechodu na euro neměly žádné problémy. Výjimečně se objevily problémy s informačními systémy, stanovováním a uváděním cen nebo s fakturací. Obecně nedocházelo k nepříjemným překvapením a 95 % malých a středních podniků se domnívá, že přechod na euro probíhal podle očekávání nebo ještě snadněji. Každý pátý podnik má zato, že euro bude mít na jeho činnost pozitivní vliv.

Přechod v číslech: hlavní opatření v jednotlivých státech

-

Výměna v bankách po vypršení statusu zákonného platidla

Proplácení centrálními bankami po vypršení statusu zákonného platidla

Belgie

31. 12. 2002

Bankovky: bez omezeníMince: 31. 12. 2004

Německo

28. 02. 2002

bez omezení

Řecko

stanoví jednotlivé banky

Bankovky: 1. 3. 2012Mince: 1. 3. 2004

Španělsko

30. 6. 2002

bez omezení

Francie

30. 6. 2002

Bankovky: 17. 2. 2012Mince: 17. 2. 2005

Irsko

je třeba upřesnit

bez omezení

Itálie

30. 6. 2002

1. 3. 2012

Lucembursko

30. 6. 2002

13. 12. 2004

Nizozemsko

31. 12. 2002

Bankovky: 1. 1. 2032Mince: 1. 7. 2007

Rakousko

28. 2. 2002

bez omezení

Portugalsko

30. 6. 2002

Bankovky: 30. 12. 2022Mince: 30. 12. 2002

Finsko

rozhodnou jednotlivé banky

29. 02. 2012

Poslední aktualizace: 14.09.2005

Top