Help Print this page 
Title and reference
Globální technická harmonizace vozidel

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Globální technická harmonizace vozidel

Celosvětová technická harmonizace vozidel se řídí podle dvou mezinárodních dohod, u kterých je Evropská unie smluvní stranou. Tyto dohody vytvářejí na celosvětové úrovni harmonizované požadavky, které budou zajišťovat vysokou úroveň bezpečnosti, ochrany životního prostředí, energetické účinnosti a ochrany před krádežemi.

AKTY

Rozhodnutí Rady 97/836/ES o přistoupení Evropského společenství k Dohodě Evropské hospodářské Komise Organizace spojených národů o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (revidovaná dohoda z roku 1958).

Rozhodnutí Rady 2000/125/ES o uzavření Dohody o zavedení celosvětových technických předpisů pro kolová vozidla, vybavení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech (paralelní dohoda).

PŘEHLED

Pro podpoření vzájemného uznávání schvalování vozidel na základě harmonizovaných technických ustanovení a v důsledku toho omezení překážek volného obchodu vypracovala Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (EHKOSN) dohodu o technické harmonizaci vozidel, známou jako dohoda z roku 1958. Evropská unie se stala smluvní stranou této dohody 24. března 1998.

EU také hrála aktivní úlohu při vyjednávání druhé mezinárodní dohody, známé jako paralelní dohodaz roku 1998, která vstoupila v platnost dne 25. srpna 2000. Tato dohoda má zvláštní rys v tom, že zahrnuje určité země, které nemohou přijmout povinnost vzájemného uznávání podle dohody z roku 1958.

Uzavření těchto dvou dohod přispívá k cílům společné obchodní politiky: tyto cíle přispívají k odstranění stávajících technických překážek obchodu s automobily, zařízeními a částmi vozidel a zabraňují vzniku nových překážek. Zapojení Evropské unie umožňuje udržovat již provedenou práci v oblasti harmonizace a usnadňuje přístup na trhy třetích zemí.

Dohoda z roku 1958

Podle dohody z roku 1958 má smluvní strana, která uplatňuje jedno nebo více nařízení OSN připojených k dohodě, nárok udělovat schválení typu vozidel, zařízení a částí vozidel, na něž se vztahují tato nařízení, a musí vzájemně přijímat schválení typu udělená jinou smluvní stranou, která uplatňuje tytéž předpisy. V rámci této dohody bylo doposud vypracováno 130 předpisů.

Dohoda z roku 1958 má 54 smluvních stran. Podle podmínek dohody jsou nové předpisy a změny platných předpisů přijaty, pokud obdrží dvě třetiny hlasů přítomných smluvních stran. Nový předpis vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany, které neoznámí svůj nesouhlas do šesti měsíců od oznámení, pokud námitky nevznese více než třetina smluvních stran; v takovém případě předpis nevstoupí v platnost.

Vzájemné uznávání schválení typu mezi smluvními stranami, které uplatňují předpisy, usnadňuje obchod s automobily po celé Evropě a na celosvětovém trhu.

Paralelní dohoda z roku 1998

Na rozdíl od dohody z roku 1958 paralelní dohoda neobsahuje žádná ustanovení o vzájemném uznávání schválení typu, což umožňuje zemím, které nemohou přijmout závazky vzájemného uznávání, mít určitou úlohu při harmonizaci celosvětových technických předpisů.

Dohoda z roku 1998 má 33 smluvních stran. Doposud bylo v rámci této dohody vypracováno 14 celosvětových technických předpisů.

Pro přípravu nových celosvětových technických předpisů dohoda stanoví dva rozdílné přístupy. První přístup představuje harmonizaci stávajících předpisů nebo norem uplatňovaných smluvními stranami, kdežto druhý přístup znamená vytváření nových celosvětových technických předpisů v oblastech, kde dříve žádné neexistovaly.

Tato dohoda stanoví, že stávající předpisy smluvních stran, které by bylo možné harmonizovat, mají být zapsány do seznamu navržených celosvětových technických předpisů, aby bylo možné je snadněji transformovat na celosvětové předpisy. Předpis je do tohoto seznamu přidán, pokud je podpořen nejméně jednou třetinou hlasů přítomných smluvních stran, včetně hlasu Evropské unie, Japonska a USA.

Skutečnost, že vznikne nějaký celosvětový technický předpis, nijak nezavazuje smluvní strany, aby jej ve svých vnitrostátních právních předpisech učinily právně závazným. Smluvní strany naproti tomu musí oznámit své rozhodnutí o tom, zda přijímají celosvětový technický předpis, a datum, kdy vstoupí v platnost. Dále každá smluvní strana, která hlasuje pro zavedení určitého technického předpisu, je povinna postoupit tento předpis do procesu, který používá, aby byl právně závazný.

Evropská komise provádí všechny nezbytné postupy jménem EU, včetně:

  • přijímání a oznamování celosvětových technických předpisů;
  • účast na řešení sporů;
  • pozměňování dohody.

Rozhodnutí Rady 2013/454/EU a 2013/456/EU mění rozhodnutí upravující obě dohody s přihlédnutím ke změnám postupů, které mají být dodrženy pro účely uzavření dohod mezi EU a mezinárodními organizacemi po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

ODKAZY

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Rozhodnutí Rady 97/836/ES

-

-

Úř. věst. L 346 ze dne 17. 12. 1997

Rozhodnutí Rady 2000/125/ES

-

-

Úř. věst. L 35 ze dne 10. 2. 2000

Pozměňovací akt(y)

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Rozhodnutí Rady 2013/456/EU

17. 9. 2013

-

Úř. věst. L 245 ze dne 14. 9. 2013

Rozhodnutí Rady 2013/454/EU

17. 9. 2013

-

Úř. věst. L 245 ze dne 14. 9. 2013

Poslední aktualizace: 19.05.2014

Top