Účinky zahraničních právních předpisů na finanční zájmy EU

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (ES) č. 2271/96 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých zemí, která není členem EU, uplatňovaných mimo její území

CO JE CÍLEM TOHOTO NAŘÍZENÍ?

Cílem je chránit hospodářské nebo finanční zájmy jednotlivců nebo právnických subjektů proti účinkům právních předpisů přijatých zeměmi, které nejsou členy EU, uplatňovaných mimo jejich území.

KLÍČOVÉ BODY

Zákony zahrnuté v tomto nařízení jsou uvedeny v jeho příloze. Ochrana se týká:

• mezinárodního obchodu nebo
• volného pohybu kapitálu a
• souvisejících obchodních činností mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU.

Nařízení se vztahuje na:

• každého jednotlivce, který má bydliště v EU, a který je státním příslušníkem země EU,
• každého právního subjektu, který je zřízen v EU,
• státní příslušníky země EU, kteří jsou usazení mimo EU a přepravní společnosti, které jsou usazeny mimo EU, a které řídí státní příslušníci země EU (například Francouz pracující v přepravní společnosti vlastněné Dány v zemi mimo EU), pokud jsou jejich letadla nebo plavidla zaregistrována v dané zemi v souladu s jejími právními předpisy,
• jednotlivce, kteří mají bydliště v EU, pokud se tato osoba nenachází ve státě, jehož je státním příslušníkem,
• jakéhokoli jiného jednotlivce, který se nachází v EU včetně jejích teritoriálních vod a vzdušného prostoru nebo na palubě jakéhokoli letadla nebo plavidla, na něž se vztahuje pravomoc nebo kontrola země EU, v rámci její profesní činnosti.

Jakákoli osoba, jejíchž hospodářských a finančních zájmů se dotýkají zahraniční právní předpisy, musí informovat Evropskou komisi do 30 dní. Tato 30denní lhůta běží ode dne, kdy tato osoba získala tuto informaci.

Pokud soudní orgán nebo správní orgán, který se nachází mimo EU, vydal rozhodnutí, které má přímo nebo nepřímo účinek na zákony uvedené v příloze (jako je „Iran Sanctions Act of 1996“ vydaný USA), nebude toto rozhodnutí žádným způsobem uznáno ani vykonáno. Osoby uvedené v tomto nařízení nevyhoví žádným požadavkům nebo zákazům založeným na zákonech uvedených v příloze. Nicméně osoba může být oprávněna, aby těmto požadavkům nebo zákazům plně nebo částečně vyhověla v rozsahu, ve kterém by jejich nedodržení vážně poškodilo její zájmy nebo zájmy EU. Oprávnění je uděleno Komisí, které je nápomocen výbor složený ze zástupců zemí EU.

Země EU určí sankce, které budou uloženy v případě porušení jakéhokoli odpovídajícího ustanovení tohoto nařízení.

Změny nařízení

Nařízení (EU) č. 37/2014 zplnomocňuje Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci. Také stanovuje, že Nařízení (EU) č. 2271/96 vyžaduje jednotné podmínky pro stanovení kritérií, podle kterých se udělují oprávnění osobám s ohledem na to, zda mají plně nebo částečně vyhovovat požadavkům či zákazům, včetně předvolání zahraničních soudních orgánů, pokud by jejich nedodržení vážně poškodilo zájmy těchto osob či zájmy Unie. Tato opatření by měla být přijímána v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. (Úloha výborů v prováděcích pravomocích Evropské komise).

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/1100 mění přílohu tak, aby brala v potaz skutečnost, že v květnu roku 2018 USA oznámily, že již nadále nebudou ustupovat od svých národních omezujících opatření ve vztahu k Íránu. Některá z těchto opatření se uplatní mimo území třetí země a nepříznivě ovlivní zájmy EU a zájmy fyzických a právnických osob zapojených do obchodních činností s Íránem.

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Platí ode dne 29. listopadu 1996.

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Rady (ES) č. 2271/96 ze dne 22. listopadu 1996 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících (Úř. věst. L 309, 29.11.1996, s. 1–6)

Postupné změny nařízení (ES) č. 2271/96 byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 ze dne 15. ledna 2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření (Úř. věst. L 18, 21.1.2014, s. 1–51)

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13–18)

Poslední aktualizace 27.09.2018