Help Print this page 
Title and reference
Jednostranné akty

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Jednostranné akty

Jednostranné akty jsou součástí sekundárního práva Evropské unie (EU). Jejich prostřednictvím dochází k přenosu práv ze strany institucí, které jednají zcela autonomně. První typ aktů zahrnuje ty, které jsou definovány v článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU): nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení. Druhý zahrnuje takzvané atypické akty, jako jsou sdělení, bílé knihy a zelené knihy.

Prostřednictvím jednostranných aktů dochází k přenosu práv ze strany institucí, které jednají zcela autonomně. Instituce je přijímají v souladu se zakládajícími smlouvami Evropské unie (EU). Spolu se smluvními akty tvoří sekundární právní předpisy EU.

Typy jednostranných aktů

Jednostranné akty uvedené ve výčtu článku 288 Smlouvy o fungování EU, jsou:

Kromě toho článek 289 Smlouvy o fungování EU zavádí rozlišení mezi legislativními akty, zejména těmi, které byly přijaty na základě legislativního postupu, a akty, které jsou standardně nelegislativní. Obecně platí, že cílem nelegislativních aktů je provádění legislativních aktů nebo některých zvláštních ustanovení ze Smluv. Vztahují se například k vnitřním předpisům institucí, některým rozhodnutím Rady, opatřením přijatým Komisí v oblasti hospodářské soutěže atd.

Některé atypické akty mohou být také klasifikovány jako jednostranné akty. Tyto akty se považují za „atypické“, pokud nejsou uvedeny ve Smlouvách. Byly vytvořeny institucionální praxi a instituce je často používají. Jedná se například o usnesení, závěry, sdělení apod. Tyto akty mají dopad v oblasti politik, ale nejsou obecně právně závazné.

Jednostranné akty, nástroje ve službách evropských politik

Evropské orgány mohou svobodně vybrat takový akt, který považují za nejvhodnější pro provádění svých politik. Například v takové oblasti, kde mají mít politiky motivační účinek, může Rada nebo Komise zvolit doporučení.

Podle zásady svěření pravomocí musí mít akty právní základ ve Smlouvě o EU či ve Smlouvě o fungování EU a musejí odpovídat oblasti, ve které hodlají evropské orgány přijímat opatření. V případě nedostatku přesného právního základu lze využít doložku flexibility (článek 352 Smlouvy o fungování EU), která se týká doplňkových pravomocí EU.

Kromě toho jednostranné akty přijaté evropskými institucemi podléhají přezkumu Soudního dvora EU.

Právní postavení jednostranných aktů

Pokud jde o formu, vyžaduje se, aby v aktech byly uvedeny nástroje, které udělují pravomoc je přijímat (tyto odkazy začínají formulací „s ohledem na“), a aby byly uvedeny důvody, na nichž jsou tyto akty založeny (v bodech odůvodnění začínají formulací „vzhledem k těmto důvodům“).

Akty musejí být zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie. Strany, kterým je akt určen, mohou být o jeho vydání uvědomeny podobně jako tomu je u rozhodnutí.

Akty zpravidla vstupují v platnost v den, kdy jsou vyhlášeny nebo zveřejněny v Úředním věstníku. Ve výjimečných případech mohou vstoupit v platnost 20. dnem po zveřejnění. Mohou také stanovit provedení k datu pozdějšímu, než je datum jejich vstupu v platnost.

Poslední aktualizace: 27.08.2010

Top