Nařízení Evropské unie

PŘEHLED DOKUMENTU:

Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) – nařízení

CO JE CÍLEM TOHOTO ČLÁNKU?

Článek definuje různé druhy právních aktů, které Evropská unie (EU) může přijímat, a to včetně nařízení.

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení jsou právní akty ve smyslu článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Mají obecnou působnost, jsou závazná v celém svém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech EU.
Je však třeba poznamenat, že některá nařízení se nevztahují na všechny členské státy a že pro některé členské státy existují tzv. výjimky, jako např.:
- Dánsko, například v některých částech prostoru svobody, bezpečnosti a práva a měnové unie,
- Irsko, například v případě prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a
- Polsko v částech Listiny základních práv EU.
Například když se EU rozhodla přijmout opatření na lepší ochranu lidského zdraví a životního prostředí před riziky spojenými s chemickými látkami, přijala nařízení (ES) č. 1907/2006 (známé jako nařízení REACH – viz shrnutí) na toto téma.
Nařízení jsou součástí sekundárního práva EU. Přijímají je orgány EU na základě smluv. Jejich cílem je zajistit jednotné použití právních předpisů EU v celé EU.
Nařízením může být legislativní akt, akt v přenesené pravomoci nebo prováděcí akt. Pokud je přijato řádným nebo zvláštním legislativním postupem Rady Evropské unie a Evropského parlamentu, jedná se o legislativní akt.
Nařízení má obecnou platnost pro abstraktní kategorie osob (nikoliv identifikované osoby) a je závazné v celém rozsahu. V rozhodnutí naopak může být uvedeno, komu je určeno, a pak je závazné pouze pro tuto osobu.
Nařízení musí být plně dodržováno těmi, na které se vztahuje, a je přímo použitelné v členských státech. To znamená, že:
- se po vstupu v platnost v členských státech použije přímo, aniž by muselo být provedeno do vnitrostátního práva,
- může zakládat práva a povinnosti jednotlivců, kteří se ho proto mohou dovolávat přímo u vnitrostátních soudů,
- fyzické osoby je mohou použít jako referenční princip ve svém vztahu s ostatními fyzickými osobami, s členskými státy nebo orgány EU.
Vstupuje v platnost dnem, který je v něm stanoven, případně 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Nařízení jsou současně, automaticky a jednotně použitelná v celé EU.

Nařízení v přenesené pravomoci

V rámci postupu přijímání aktů v přenesené pravomoci (článek 290 Smlouvy o fungování EU) může Evropská komise přijmout nařízení v přenesené pravomoci za účelem doplnění nebo změny některých jiných než podstatných prvků legislativního aktu.

Prováděcí nařízení

V postupu pro prováděcí akty (článek 291 SFEU) Komise, a ve výjimečných případech Rada, může přijímat nařízení k vykonání právních předpisů vyžadujících jednotné provádění v celé EU. Prováděcí pravomoci Komise musí být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011 (viz shrnutí).
Orgány EU mohou také přijímat prováděcí nařízení pro Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj. Tento typ nařízení je definován v článcích 164 a 178 SFEU.

KONTEXT

Další informace viz:

Právní předpisy (web Evropské unie).

HLAVNÍ DOKUMENT

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část šestá – Institucionální a finanční ustanovení – Hlava I – Institucionální ustanovení – Kapitola 2 – Právní akty Unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení – Oddíl 1 – Právní akty Unie – Článek 288 (bývalý článek 249 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 171–172).

Poslední aktualizace 16.03.2022

Top