EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Navracení nelegálních přistěhovalců – společné normy a postupy

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Směrnice 2008/115/ES – společné normy a postupy při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU

CO JE CÍLEM TÉTO SMĚRNICE?

  • Cílem směrnice je zajistit, aby Evropská unie (EU) měla účinnou a humánní návratovou politiku jakožto nezbytnou složku dobře řízené migrační politiky.
  • Stanoví společný soubor pravidel platných při navracení všech státních příslušníků zemí mimo EU, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště na území některého členského státu EU, a rovněž stanoví související procesní ochranu a současně podporuje dobrovolný návrat nelegálních přistěhovalců.

KLÍČOVÉ BODY

Ukončení neoprávněného pobytu

Neoprávněný pobyt se ukončí dvoufázovým postupem:

  • 1.

    nejprve „rozhodnutím o navrácení“, jímž začíná plynout lhůta pro „dobrovolné opuštění území“,

  • 2.

    následně, je-li to nezbytné, „rozhodnutím o vyhoštění“, případně včetně zajištění, a nakonec samotným „vyhoštěním“.

Rozhodnutí o navrácení

  • Neexistují-li solidární, humanitární nebo jiné důvody nebo neprobíhá-li řízení o obnovení povolení k pobytu, musí členský stát vydat rozhodnutí o navrácení státního příslušníka země mimo EU, který neoprávněně pobývá na jejím území.
  • Pokud má státní příslušník země mimo EU platné povolení k pobytu nebo obdobné povolení z jiného členského státu, musí se okamžitě do této země vrátit.
  • Pokud jiný členský stát převezme neoprávněně pobývajícího státního příslušníka země mimo EU na základě bilaterální smlouvy, je za vydání rozhodnutí o navrácení zodpovědný tento stát.
  • V rozhodnutí o navrácení může být neoprávněně pobývajícím státním příslušníkům zemí mimo EU stanovena lhůta pro dobrovolné opuštění území v délce od 7 do 30 dnů. Za jistých okolností lze tuto lhůtu prodloužit. Lze ji však rovněž zkrátit, nebo dokonce neposkytnout, konkrétně v případě, kdy existuje riziko, že neoprávněně pobývající státní příslušník země mimo EU:
    • uprchne, a tudíž se nedostaví k navrácení,
    • podal podvodnou žádost nebo
    • představuje riziko pro veřejnou/národní bezpečnost.
  • Během lhůty stanovené pro dobrovolné opuštění území mohou být státnímu příslušníku země mimo EU uloženy určité povinnosti, které mu mají zabránit v tom, aby uprchl.
  • Spolu s rozhodnutím o navrácení může být uložen zákaz vstupu, pokud není stanovena lhůta pro dobrovolné opuštění území nebo pokud se neoprávněně pobývající státní příslušník země mimo EU neřídil rozhodnutím o navrácení. Délka trvání zákazu vstupu se stanovuje individuálně a nesmí být delší než pět let, ledaže státní příslušník země mimo EU představuje hrozbu pro veřejnou/národní bezpečnost.

Vyhoštění

Pokud není stanovena lhůta nebo pokud se státní příslušník země mimo EU neřídil rozhodnutím o navrácení ve lhůtě stanovené pro dobrovolný návrat, může členský stát vykonat vyhoštění této osoby, a to s výjimkou zvláštních okolností, za kterých může být vyhoštění odloženo. Vyhoštění státních příslušníků země mimo EU musí být odloženo, pokud tím vzniká riziko ohrožení jejich životů (zásada nenavracení, non-refoulement*) nebo pokud bylo rozhodnutí o navrácení dočasně pozastaveno.

Donucovací opatření, která jsou přiměřená a použití síly při nich nesmí překročit únosnou míru, mohou být použita pouze jako krajní možnost, jak vyhostit státní příslušníky zemí mimo EU.

Zajištění za účelem vyhoštění

  • Za jistých podmínek – a při náležitém zohlednění určitých záruk, včetně soudního přezkumu – mohou členské státy během řízení o navrácení zajistit státního příslušníka země mimo EU, pokud existuje riziko, že uprchne / bude bránit přípravě návratu nebo výkonu vyhoštění.
  • Doba zajištění nesmí překročit šest měsíců.
  • Je třeba používat zvláštní zajišťovací zařízení, a pokud to není možné, oddělené umístění ve věznici.

Procesní ochrana

Směrnice stanoví řadu nástrojů procesní ochrany:

  • informace pro státní příslušníky zemí mimo EU,
  • jejich právo na odvolání,
  • právní pomoc a zastoupení,
  • případně jazykovou pomoc.

Členské státy musejí rovněž dodržovat právo na zachování celistvosti rodiny, zajistit základní vzdělání nezletilým, poskytnout neodkladnou zdravotní péči a věnovat pozornost zvláštním potřebám zranitelných osob před dobrovolným návratem nebo před vyhoštěním.

Nezletilé osoby bez doprovodu

  • Před přijetím rozhodnutí, že bude vydáno rozhodnutí o navrácení týkajícího se nezletilých osob bez doprovodu, musejí příslušné orgány poskytnout pomoc v nejvlastnějším zájmu dítěte. Než členský stát vyhostí ze svého území nezletilou osobu bez doprovodu, musí zajistit, že tato osoba bude navrácena členu své rodiny, ustanovenému opatrovníkovi nebo že v zemi návratu jsou k dispozici odpovídající přijímací zařízení.
  • Směrnice usiluje o omezení zajištění nezletilých osob bez doprovodu a rodin a stanoví vhodné podmínky zajištění.

Obecná pravidla

Některé kategorie státních příslušníků zemí mimo EU mohou být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty, například ty osoby, které jsou zadrženy v souvislosti s neoprávněným překročením hranice. Členské státy však musí zajistit, aby zacházení s těmito osobami a úroveň jejich ochrany splňovaly minimálně pravidla EU týkající se donucovacích opatření, vyhoštění, zdravotní péče a zajištění. Ve všech případech musí členské státy:

  • zajistit, že navrácení žádného státního příslušníka země mimo EU tyto osoby nevystaví nebezpečí,
  • zohlednit nejvlastnější zájmy dětí, rodinný život a zdraví dotčených osob.

Kterých zemí se tato směrnice týká?

Směrnice se týká všech členských států s výjimkou Irska a těchto zemí schengenského prostoru, které nejsou členy EU: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Prováděcí a související akty

  • Evropská komise musí každé tři roky podávat zprávu o použití směrnice v členských státech a případně navrhnout změny.
  • Nařízením (EU) 2016/1953 se zavádí jednotný evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků zemí mimo EU (evropský cestovní doklad pro návrat). Tento dokument platí pro jednu cestu až do okamžiku příjezdu do země návratu státního příslušníka země mimo EU, na něhož se vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané členským státem.
  • V roce 2017 vydala Komise doporučení (EU) 2017/432, které má členským státům umožnit zvýšit efektivitu navracení při provádění této směrnice, jakož i doporučení (EU) 2017/2338 o zavedení společné „příručky k navracení osob“, kterou mají členské státy používat při plnění úkolů souvisejících s navracením osob. Navrhla rovněž nová opatření v oblasti návratové politiky v podobě aktualizovaného akčního plánu v oblasti navracení a souboru doporučení určených členským státům.
  • V roce 2023 Komise přijala:
    • politický dokument s názvem „Vytvoření operační strategie pro účinnější navracení“ a jeho příloha, příspěvek Komise k procesu vytváření operační strategie pro účinnější navracení stanovené v novém paktu o migraci a azylu;
    • Cílem doporučení (EU) 2023/682 ke vzájemnému uznávání rozhodnutí o navrácení a k urychlení navracení je urychlit proces navracení tím, že členský stát odpovědný za navrácení neoprávněně pobývajícího státního příslušníka země mimo EU bude vzájemně uznávat veškerá rozhodnutí o navrácení vydaná dříve jiné osobě jiným členským státem, ledaže by byl účinek tohoto rozhodnutí o navrácení pozastaven.

ODKDY TATO PRAVIDLA PLATÍ?

Pravidla směrnice měla být provedena do vnitrostátního práva do 24. prosince 2010, s výjimkou pravidel o bezplatné právní pomoci nebo zastoupení, pro něž byla stanovena lhůta do 24. prosince 2011.

KONTEXT

Další informace viz:

KLÍČOVÉ POJMY

Navracení (refoulement). Nucení uprchlíků nebo žadatelů o azyl vrátit se do země, kde budou pravděpodobně čelit pronásledování.

HLAVNÍ DOKUMENT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98–107).

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Doporučení Komise (EU) 2023/682 ze dne 16. března 2023 ke vzájemnému uznávání rozhodnutí o navrácení a k urychlení navracení při provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (Úř. věst. L 86, 24.3.2023, s. 58–64).

Politický dokument: Vytvoření operační strategie pro účinnější navracení (COM(2023) 45 final, 24.1.2023).

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o novém paktu o migraci a azylu (COM(2020) 609 final, 23.9.2020).

Doporučení Komise (EU) 2017/2338 ze dne 16. listopadu 2017 o zavedení společné „příručky k navracení osob“, kterou mají příslušné orgány členských států používat při plnění úkolů souvisejících s navracením osob (Úř. věst. L 339, 19.12.2017, s. 83–159).

Doporučení Komise (EU) 2017/432 ze dne 7. března 2017 ke zvýšení efektivity navracení při provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (Úř. věst. L 66, 11.3.2017, s. 15–21).

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o účinnější návratové politice v Evropské unii – aktualizovaný akční plán (COM(2017) 200 final, 2.3.2017).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1953 ze dne 26. října 2016, kterým se zavádí evropský cestovní doklad pro návrat neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a zrušuje doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 (Úř. věst. L 311, 17.11.2016, s. 13–19)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o návratové politice EU (COM(2014) 199 final, 28.3.2014).

Poslední aktualizace 03.01.2024

Top