Help Print this page 

Summaries of EU Legislation

Title and reference
Ekoznačka

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Multilingual display
Text

Ekoznačka

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (ES) č. 66/2010 o ekoznačce EU

CO JE CÍLEM TOHOTO NAŘÍZENÍ?

  • Zabývá se ekoznačkou Evropské unie (EU), která představuje dobrovolný systém ekologického značení.
  • Prostřednictvím transparentních ekologických kritérií ekoznačka spotřebitelům umožňuje činit uvědomělou volbu, aniž by byla dotčena kvalita výrobků.

KLÍČOVÉ BODY

  • Ekoznačka EU může být udělována produktům a službám s menším dopadem na životní prostředí v porovnání s produkty ze stejné skupiny. Kritéria pro ekoznačku vycházejí z vědecky podložených informací o životním cyklu produktů od výroby po likvidaci.
  • Značka může být udělena veškerému zboží nebo službám dodávaným na trh EU za účelem distribuce, spotřeby nebo používání, a to buď za úplatu, nebo bezplatně pod podmínkou, že byla jasně stanovena ekologická kritéria. Nevztahuje se na humánní léčivé přípravky, na veterinární léčivé přípravky, ani na jakýkoli druh zdravotnických prostředků.
  • Systém byl zaveden nařízením Rady (EHS) č. 880/92 a pozměněn nařízením (ES) č. 1980/2000. Toto nařízení (ES) č. 66/2010/ES si klade za cíl zlepšit pravidla pro přidělování, užívání a provoz systému značky.

Kritéria udělování

  • Ekoznačka se přiděluje s ohledem na plnění evropských cílů v oblasti etiky a životního prostředí. Podporuje také přechod EU na oběhové hospodářství, které podporuje udržitelnou výrobu i spotřebu. Jedná se zejména o:
    • dopad produktů a služeb na změnu podnebí, přírodu a biologickou rozmanitost, spotřebu energie a zdrojů, vznik odpadů, emise do všech složek životního prostředí, znečištění fyzikálními vlivy a používání a uvolňování nebezpečných látek;
    • nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími látkami;
    • schopnost snižovat dopady na životní prostředí danou životností a opětovnou použitelnost produktů;
    • konečný dopad na životní prostředí, včetně aspektů týkajících se zdraví a bezpečnosti spotřebitelů;
    • dodržování sociálních a etických norem, jako jsou mezinárodní normy práce;
    • kritéria stanovená pro jiné ekoznačky na celostátní nebo regionální úrovni;
    • zásadu omezení zkoušek na zvířatech.
  • Ekoznačka nesmí být udělena zboží, které obsahuje látky, jež byly podle nařízení (ES) č. 1272/2008 klasifikovány jako toxické, nebezpečné pro životní prostředí, karcinogenní nebo mutagenní, nebo látky spadající do regulačního rámce o řízení chemických látek.

Příslušné subjekty

  • Země EU určí jeden nebo více subjektů, které budou pověřeny přidělováním ekoznačky na národní úrovni. Jejich chod musí být transparentní, jejich činnosti otevřené účasti všech zainteresovaných stran.
  • Zodpovídají zejména za pravidelné ověřování souladu produktu s kritérii ekoznačky. Jsou příslušné pro přijímání stížností, informování veřejnosti, dohled nad lživými reklamami nebo udílení zákazu užívat ekoznačku.

Proces přidělování a užívání ekoznačky

  • Každý hospodářský subjekt, který chce používat ekoznačku EU, podá žádost:
    • u jedné nebo více zemí EU, které ji předají příslušnému národnímu subjektu;
    • u země mimo EU, která ji předá zemi EU, kde bude produkt uváděn na trh.
  • Pokud produkty splňují kritéria pro ekoznačku, příslušný subjekt uzavírá s jednotlivými hospodářskými subjekty smlouvu stanovící podmínky používání a odnětí ekoznačky EU. Po uzavření této smlouvy může hospodářský subjekt umístit ekoznačku EU na produkt. Náklady spojené s užíváním ekoznačky EU zahrnují poplatek za podání žádosti a roční poplatek.
  • Evropská komise zřizuje katalog produktů, které ekoznačku EU smějí používat.

Výbor pro ekoznačku Evropské unie (EUEB)

Rozhodnutí Komise z roku 2010 (rozhodnuti 2010/709/EU) zřizuje EUEB. Členy tohoto výboru jmenuje Komise. Skládá se ze zástupců zemí EU a Evropského hospodářského prostoru a také ze zástupců některých evropských organizací zastupujících například spotřebitele, podniky a environmentální zájmy. Komise s EUEB konzultuje vypracování a změny kritérií a požadavky na udělení ekoznačky.

Ekologická kritéria

  • Komise přijala řadu rozhodnutí, která stanoví ekologická kritéria pro udělování ekoznačky EU různým druhů produktů; období platnosti některých z nich vypršelo do konce prosince 2016.
  • Komise také přijala nařízení (EU) č. 782/2013, které nahrazuje přílohu III nařízení (ES) č. 66/2010 a pozměňuje výši maximálního ročního poplatku, který výrobci zaplatí za zhodnocení a zpracování žádosti o přidělení ekoznačky

ODKDY SE NAŘÍZENÍ POUŽIJE?

Používá se od 19. února 2010.

KONTEXT

Více informací najdete zde:

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU (Úř. věst. L 27, 30.1.2010, s. 1–19)

Postupné změny nařízení (ES) č. 66/2010 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze informativní hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Rozhodnutí Komise 2010/709/EU ze dne 22. listopadu 2010, kterým se zřizuje Výbor pro ekoznačku Evropské unie (Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 53)

Rozhodnutí Komise (EU) č. 782/2013 ze dne 14. srpna 2013, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 66/2010 o ekoznačce EU (Úř. věst. L219, 15.8.2013, s. 26–27)

Rozhodnutí Komise (EU) 2016/2003 ze dne 14. listopadu 2016, kterým se mění rozhodnutí 2009/300/ES, 2011/263/EU, 2011/264/EU, 2011/382/EU, 2011/383/EU, 2012/720/EU a 2012/721/EU tak, aby se prodloužila platnost ekologických kritérií pro udělení ekoznačky EU některým výrobkům (Úř. věst. L 308, 16.11.2016, s. 59–61)

Poslední aktualizace 31.01.2017

Top