Help Print this page 
Title and reference
Ekoznačka

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Ekoznačka

Ekoznačka EU je dobrovolný systém ekologického značení. Umožňuje spotřebitelům rozpoznávat vysoce kvalitní produkty příznivé pro životní prostředí.

AKT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU

PŘEHLED

Ekoznačka Evropské unie může být udělována produktům a službám s menším dopadem na životní prostředí v porovnání s produkty ze stejné skupiny . Kritéria pro ekoznačku vycházejí z vědecky podložených informací o životním cyklu produktů od výroby po likvidaci.

Značka může být udělena veškerému zboží nebo službám dodávaným na trh Společenství za účelem distribuce, spotřeby nebo používání, a to buď za úplatu, nebo bezplatně pod podmínkou, že byla jasně stanovena ekologická kritéria. Nevztahuje se na humánní léčivé přípravky, na veterinární léčivé přípravky, ani na jakýkoli druh zdravotnických prostředků.

Systém byl zaveden nařízením Rady (EHS) č. 880/92 a pozměněn nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000. Toto nařízení (ES) č. 66/2010/ES si klade za cíl zlepšit pravidla pro přidělování, užívání a provoz systému značky.

Kritéria udělování

Ekoznačka se přiděluje s ohledem na plnění cílů Společenství v oblasti etiky a životního prostředí. Jedná se zejména o:

  • dopad produktů a služeb na změnu podnebí, přírodu a biologickou rozmanitost, spotřebu energie a zdrojů, vznik odpadů, emise do všech složek životního prostředí, znečištění fyzikálními vlivy a používání a uvolňování nebezpečných látek;
  • nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími látkami;
  • schopnost snižovat dopady na životní prostředí danou životností a opětovnou použitelnost produktů;
  • konečný dopad na životní prostředí, včetně aspektů týkajících se zdraví a bezpečnosti spotřebitelů;
  • dodržování sociálních a etických norem, jako jsou mezinárodní normy práce;
  • kritéria stanovená pro jiné ekoznačky na celostátní nebo regionální úrovni;
  • zásadu omezení zkoušek na zvířatech.

Ekoznačka nesmí být udělena zboží, které obsahuje látky, jež byly podle nařízení (ES) č. 1272/2008 klasifikovány jako toxické, nebezpečné pro životní prostředí, karcinogenní nebo mutagenní, nebo látky spadající do regulačního rámce o řízení chemických látek.

Příslušné subjekty

Členské státy určí jeden nebo více subjektů, které budou pověřeny přidělováním ekoznačky na národní úrovni. Jejich chod musí být transparentní, jejich činnosti otevřené účasti všech zainteresovaných stran.

Zodpovídají zejména za pravidelné ověřování souladu produktu s kritérii ekoznačky. Jsou příslušné pro přijímání stížností, informování veřejnosti, dohled nad lživými reklamami nebo udílení zákazu užívat ekoznačku.

Proces přidělování a užívání ekoznačky

Každý hospodářský subjekt, který chce používat ekoznačku EU, podá žádost:

  • u jednoho nebo více členských států, které ji předají příslušnému národnímu subjektu;
  • u třetího státu, který ji předá členskému státu, kde bude produkt uváděn na trh.

Pokud produkty splňují kritéria pro ekoznačku, příslušný subjekt uzavírá s jednotlivými hospodářskými subjekty smlouvu stanovící podmínky používání a odnětí ekoznačky EU. Po uzavření této smlouvy může hospodářský subjekt umístit ekoznačku EU na produkt. Náklady spojené s užíváním ekoznačky EU zahrnují poplatek za podání žádosti a roční poplatek.

Komise zřizuje katalog produktů, které ekoznačku EU smějí používat.

Výbor pro ekoznačku Evropské unie (EUEB)

Komise zřizuje výbor zastupující příslušné národní subjekty. Konzultuje s ním vypracování a změny kritérií a požadavky na udělení ekoznačky.

Kontext

Nařízení (ES) č. 1980/2000 se zrušuje. Nadále se však uplatňuje na smlouvy uzavřené předtím, než vstoupilo v platnost toto nařízení, až do uplynutí lhůty stanovené v těchto smlouvách.

ODKAZY

Akt

Vstup v platnost

Lhůta pro provedení v členských státech

Úřední věstník

Nařízení (ES) č. 66/2010

20.2.2010

-

Úř. věst. L 27 ze dne 30.1.2010

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Komise 2010/709/EU ze dne 22. listopadu 2010, kterým se zřizuje Výbor pro ekoznačku Evropské unie (oznámeno pod číslem K(2010) 7961) (Text s významem pro EHP).

Tato směrnice zřizuje Výbor pro ekoznačku Evropské unie (EUEB). Jeho členy jmenuje Komise. Skládá se ze zástupců členských států a Evropského hospodářského prostoru a ze zástupců příslušných evropských subjektů.

Rozhodnutí Komise 2013/295/E U ze dne 17. června 2013, kterým se mění rozhodnutí 2006/799/ES, 2007/64/ES, 2009/300/ES, 2009/543/ES, 2009/544/ES, 2009/563/ES, 2009/564/ES, 2009/567/ES, 2009/568/ES, 2009/578/ES, 2009/598/ES, 2009/607/ES, 2009/894/ES, 2009/967/ES, 2010/18/ES a 2011/331/EU s cílem prodloužit platnost ekologických kritérií pro udělování ekoznačky EU některým výrobkům (oznámeno pod číslem C(2013) 3550 - Úřední věsntík L 167 ze dne 19.6.2013).

Komise přijala řadu rozhodnutí stanovujících ekologická kritéria pro přidělování ekoznačky EU různým druhům výrobků, z nichž většině skončila platnost v období od června do prosince 2013.

Nařízení Komise (EU) č. 782/2013 ze dne 14. srpna 2013, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 66/2010 o ekoznačce EU (Úřední věstník L 219/26 ze dne 15.8.2013).

Komise přijala nařízení nahrazující přílohu III nařízení č. 66/2010 s cílem změnit výši maximálního ročního poplatku, který výrobci zaplatí za zhodnocení a zpracování žádosti o přidělení ekoznačky.

Poslední aktualizace: 28.03.2014

Top