Help Print this page 

Summaries of EU Legislation

Title and reference
Rozhodnutí Evropské unie

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
Multilingual display
Text

Rozhodnutí Evropské unie

Pro výkon pravomocí Unie mohou orgány EU přijímat 5 druhů právních aktů. Rozhodnutí je závazný právní akt, který je buď závazný obecně, nebo má konkrétního adresáta.

PŘEHLED

Pro výkon pravomocí Unie mohou orgány EU přijímat 5 druhů právních aktů. Rozhodnutí je závazný právní akt, který je buď závazný obecně, nebo má konkrétního adresáta.

Rozhodnutí je součástí sekundárního práva EU. Přijímají ho orgány EU v souladu se zakládajícími smlouvami.

Akt závazný v celém rozsahu

Podle článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je rozhodnutí závazné v celém rozsahu. Podobně jako nařízení nemůže být provedeno neúplně, selektivně nebo částečně.

Rozhodnutí může být legislativní nebo nelegislativní akt.

Rozhodnutí jsou legislativní akty, pokud je přijímají společně:

V ostatních případech jsou rozhodnutí nelegislativní akty. Může je přijímat například Evropská rada, Rada nebo Komise.

Nelegislativní rozhodnutí mohou mít také formu aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů.

Rozhodnutí určené konkrétnímu adresátovi

Rozhodnutí může mít jednoho nebo více adresátů (jednu nebo více zemí EU, jednu nebo více společností nebo osob). Například když rozhodnutí Komise uložilo pokutu softwarové firmě Microsoft za zneužívání dominantního postavení na trhu, jedinou přímo dotčenou společností byl Microsoft.

Rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, se oznamují těm, jimž jsou určena, a nabývají účinku tímto oznámením. Oznámení může být provedeno formou doporučeného dopisu s doručenkou. Rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, mohou být také zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie. Takové uveřejnění ovšem neruší povinnost oznámit rozhodnutí adresátovi, což je jediný způsob, jak zajistit, aby byl akt vůči adresátovi vymahatelný.

Rozhodnutí určená jedné nebo více konkrétním osobám a společnostem mají přímý účinek (tzn. přímo přiznávají práva a udílejí povinnosti jednotlivcům, kteří se jejich znění mohou dovolávat u soudu).

Rozhodnutí určená konkrétní zemi nebo zemím EU však mohou mít přímý účinek. To záleží na jejich povaze, kontextu a formulaci. Soudní dvůr EU uznává pouze „vertikální“ přímý účinek rozhodnutí určených jedné nebo více zemím EU. To znamená, že osoby se mohou dovolávat znění rozhodnutí pouze při sporu vůči zemi EU, jíž je určeno (a ne vůči jiné osobě).

Rozhodnutí bez adresáta

Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost už se v rozhodnutí nemusí uvádět, komu je určeno. Konkrétně článek 288 SFEU vysvětluje, že rozhodnutí může specifikovat, komu je určeno, zatímco bývalý článek 249 Smlouvy o založení Evropského společenství hovořil pouze o rozhodnutí, v kterém je uvedeno, komu je určeno.

Rozhodnutí bez konkrétních adresátů mohou být přijímána legislativními postupy.

Rozhodnutí, v nichž není uvedeno, komu jsou určena, a která nejsou přijímána legislativními postupy, jsou nelegislativními akty. Taková nelegislativní rozhodnutí se stala zejména základními právními akty v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Podle článku 25 Smlouvy o Evropské unii (SEU) EU vede SZBP:

  • vymezováním obecných směrů,
  • vymezováním akcí, které má EU provést,
  • vymezováním postojů, které má EU zaujmout,
  • vymezováním podrobností provádění výše uvedených akcí a postojů.

Pro tyto účely a na základě SEU Evropská rada a Rada přijímají nelegislativní rozhodnutí (článek 31 odst. 1 SEU).

Rozhodnutí, v nichž není uvedeno, komu jsou určena, bez ohledu na to, jestli jde o legislativní nebo nelegislativní akty, musí být zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost k datu, které je v nich uvedeno, a pokud žádné datum uvedeno není, 20. dnem od zveřejnění.

Další informace najdete na internetových stránkách Evropské komise v části věnované právu EU.

Poslední aktualizace 16.09.2015

Top