Help Print this page 

Summaries of EU Legislation

Title and reference
Mezinárodní dohody a vnější pravomoci EU

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Multilingual display
Text

Mezinárodní dohody a vnější pravomoci EU

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 4 Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 2016 Smlouvy o fungování Evropské unie

CO SMLOUVY ŘÍKAJÍ O EVROPSKÉ UNII (EU) A JEJÍCH VNĚJŠÍCH PRAVOMOCECH?

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost získala EU právní subjektivitu. Stala se tedy subjektem mezinárodního práva, který může vlastním jménem vést vyjednávání a uzavírat mezinárodní dohody, tj. má pravomoci v této oblasti, které ji udělily Smlouvy.

Tyto mezinárodní dohody mají právní účinky na vnitřní právní předpisy EU a zemí EU. Zakládací smlouvy EU mimo jiné definují podmínky, za kterých může EU mezinárodní dohody uzavírat.

Definice

Mezinárodní dohody jsou výsledkem shodné vůle mezi EU na straně jedné a zemí, která není členem EU, nebo mezinárodní organizací na straně druhé. Tyto dohody zakládají práva a povinnosti pro orgány EU a země EU. Stávají se součástí práva EU k datu vstupu v platnost nebo k jinému stanovenému datu.

Po právní stránce jsou mezinárodní dohody smluvními akty sekundárního práva, musí se tedy podřizovat zakládacím smlouvám EU. Jsou však nadřazeny sekundárním aktům, které jsou takzvaně „jednostranné“, to znamená jednostranně přijaté orgány EU (nařízení, směrnice, rozhodnutí atd.).

Vnější pravomoci EU

Vnější pravomoci EU jsou definovány v článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Podle něj může EU uzavírat mezinárodní dohody:

  • v případech stanovených v zakládacích smlouvách;
  • pokud to stanovuje právně závazný akt Unie;
  • pokud je uzavření dohody nezbytné k dosažení některého z cílů EU, a to i v případě, že neexistuje příslušná vnitřní legislativa EU;
  • pokud se dohoda může dotknout společných pravidel přijatých v rámci vnitřního práva EU či změní oblast jejich působnosti. Takže tam, kde EU přijala společná pravidla pro vedení nějaké politiky, země EU nemohou uzavírat dohody se zeměmi, které nejsou členy EU, a přijímat závazky, které by tato pravidla ovlivňovaly.

Kromě toho článek 207 SFEU upravuje obchodní politiku EU – klíčovou vnější pravomoc EU a ústřední prvek jejích vztahů se zbytkem světa.

Výlučná pravomoc a sdílená pravomoc

Rozdělení pravomocí mezi EU a zeměmi EU se samozřejmě projevuje i na mezinárodní úrovni. Když EU dojednává a uzavírá mezinárodní dohodu, disponuje buď výlučnou pravomocí, nebo pravomocí sdílenou se zeměmi EU.

V případě, kdy je její pravomoc výlučná, má EU sama moc vyjednat a uzavřít smlouvu. Mimoto článek 3 Smlouvy o fungování EU vymezuje oblasti, ve kterých EU disponuje výlučnou pravomocí k uzavírání mezinárodních dohod včetně obchodních dohod.

V případě, že jde o pravomoc sdílenou se zeměmi EU, je dohoda uzavírána Evropskou unií a zeměmi EU zároveň. Jedná se tedy o smíšenou smlouvu, s níž musí země EU souhlasit. Vnější pravomoci EU jsou definovány v článku 4 Smlouvy o fungování Evropské unie.

HLAVNÍ DOKUMENTY

Článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 51)

Článek 4 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 51–52)

Článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, 140–141)

Článek 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 144)

Poslední aktualizace 08.08.2016

Top