Help Print this page 
Title and reference
Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Summaries of EU legislation: direct access to the main summaries page.
Languages and formats available
BG ES CS DA DE ET EL EN FR GA HR IT LV LT HU MT NL PL PT RO SK SL FI SV
HTML html ES html CS html DA html DE html EL html EN html FR html IT html HU html NL html PL html PT html RO html FI html SV
Multilingual display
Text

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

ÚVOD

Lisabonská smlouva usiluje o posílení role Evropské unie (EU) na mezinárodním poli. Lisabonská smlouva proto zavádí reformy, které mají zlepšit soudržnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a zároveň ji zviditelnit.

Lisabonská smlouva z toho důvodu zavádí dvě hlavní inovace:

Lisabonská smlouva přistupuje rovněž k dalším, méně důležitým změnám. Ty se okrajově dotýkají zmíněných dvou inovací a jsou spjaty zejména se způsobem, jakým je SZBP prováděna.

ZRUŠENÍ 2. PILÍŘE EU

V předchozí struktuře EU představovala SZBP 2. pilíř. Ten byl řízen mezivládní spoluprací, přičemž rozhodovala hlavně Rada nebo Evropská rada, a to jednomyslně.

Lisabonská smlouva mění někdejší strukturu EU tím, že ruší rozdělení na tři pilíře (soubor „dělba pravomocí“). Sloučení pilířů však nemá dopad na způsob rozhodování ve věcech SZBP. Hlavní úloha Evropské rady a Rady EU je zachována, stejně jako zásada jednomyslnosti.

Sloučení pilířů navíc vede k odstranění Evropského společenství, které je nahrazeno EU. Z toho důvodu disponuje EU právní subjektivitou, která až dosud náležela pouze Evropskému společenství. Právní subjektivita uděluje EU na mezinárodní úrovni nová práva. EU je tak například od nynějška schopna uzavírat mezinárodní dohody či vstupovat do různých organizací nebo se připojit k mezinárodním úmluvám.

NÁSTROJE SZBP

Lisabonská smlouva pozměňuje typ aktů přijímaných v oblasti SZBP. Dřívější nástroje, například společné strategie, společné postoje a společné akce, se nahrazují. Evropská rada a Rada EU od nynějška výlučně rozhodují o:

  • strategických zájmů a cílů Unie;
  • činnostech Unie;
  • postojích Unie;
  • způsobech realizace činností a postojů Unie.

Pro připomenutí: V oblasti SZBP nemůže být přijat žádný legislativní akt.

ROZHODOVÁNÍ

Lisabonská smlouva nepřináší významné změny v rozhodování v oblasti SZBP. Evropská rada je orgánem pověřeným definovat strategie a obecné směry EU. Rada EU je následně pověřena vypracovat a realizovat prováděcí opatření.

Členské státy a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku disponují v oblastí SZBP právem iniciativy. Vysoký představitel toto právo vykonává za podpory Komise. Kromě toho pravidelně informuje Evropský parlament a konzultuje s ním provádění SZBP. Zejména pak musí dbát na to, aby byly náležitě zohledněny názory Parlamentu.

Jednomyslnost zůstává všeobecným pravidlem při rozhodování Rady a Evropské rady v záležitostech týkajících se SZBP. Lisabonská smlouva nicméně zavádí zvláštní překlenovací ustanovení, které je možné aplikovat na celou SZBP vyjma rozhodnutí souvisejících s vojenstvím nebo obranou. Evropská rada může díky tomuto překlenovacímu ustanovení zmocnit Radu k přijímání určitých opatření rozhodováním kvalifikovanou většinou.

Článek 31 Smlouvy o EU ostatně počítá se čtyřmi dalšími výjimkami, při nichž Rada zasedá v kvalifikované většině.

ÚLOHA SOUDNÍHO DVORA

Lisabonská smlouva zachovává primární nepříslušnost Soudního dvora v oblasti SZBP (článek 24 Smlouvy o EU). Počítá nicméně se dvěma výjimkami, v jejichž případě Soudní dvůr může vykonávat soudní přezkum:

  • kontrola zákonnosti omezujících opatření, přijatých Unií vůči fyzickými či právnickým osobám (článek 275 Smlouvy o fungování EU);
  • kontrola uvedená v článku 40 Smlouvy o EU a vztahující se k respektování pravomocí evropských orgánů během uvádění SZBP v činnost.

Článek 218 Smlouvy o fungování EU navíc počítá s tím, že Soudní dvůr může obdržet stanovisko o slučitelnosti mezinárodní dohody se zakládacími smlouvami EU.

FINANCOVÁNÍ SZBP

Lisabonská smlouva nepřináší žádné změny v oblasti financování a výdajů SZBP. Výdaje související s vojenstvím nebo s obranou jsou financovány členskými státy. Ostatní výdaje jsou financovány z rozpočtu EU.

Lisabonská smlouva zato zavádí dva nové mechanismy, které garantují rychlé financování v případě nejnaléhavějších zásahů:

  • naléhavé zásahy, které jsou závislé na unijním rozpočtu, budou využívat postupů rychlého financování, jehož specifika ustanoví Rada;
  • naléhavé zásahy, které jsou závislé na financování členskými státy, budou využívat fondu pro zahájení operace vytvořeného příspěvky členských států.

Poslední aktualizace: 26.04.2010

Top