Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy

Rozhodnutí 88/540/EHS o uzavření Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu

CO JE CÍLEM ÚMLUVY A ROZHODNUTÍ?

• Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy stanoví zásady ochrany ozonové vrstvy* v návaznosti na varování vědců, že poškození této vrstvy představuje hrozbu pro lidské zdraví a životní prostředí.
• Jedná se o rámcovou úmluvu, jejímž hlavním cílem je podporovat mezinárodní spolupráci prostřednictvím výměny informací o dopadu lidské činnosti na ozonovou vrstvu. Neukládá smluvním stranám* povinnost přijmout konkrétní opatření. K tomu došlo později ve formě Montrealského protokolu k Vídeňské úmluvě.
• Vídeňská úmluva byla první úmluva svého druhu, která byla podepsána každou dotčenou zemí. Vstoupila v platnost v roce 1988 a celosvětové ratifikace dosáhla v roce 2009.
• Rozhodnutím 88/540/EHS se uděluje právní souhlas EU s uzavřením Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu.

KLÍČOVÉ BODY

Jako obecná povinnost je stanoveno, že strany musí přijmout vhodná opatření za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí proti nepříznivým účinkům, které způsobila, nebo mohla způsobit lidská činnost, která mění nebo by mohla změnit ozonovou vrstvu. Zejména musejí strany na základě příslušných vědeckých a technických podkladů:

• přijmout vhodná právní nebo správní opatření,
• spolupracovat
  • prostřednictvím systematických pozorování, výzkumu a výměny informací za účelem lepšího porozumění dotčeným problémům,
  • na tvorbě opatření, postupů a norem a harmonizaci příslušných politik,
  • s příslušnými mezinárodními subjekty při účinném provádění této úmluvy a jejích protokolů.

Výzkum ozonové vrstvy a vědecká hodnocení, jichž se smluvní strany účastní, ať už přímo, nebo v rámci mezinárodních subjektů, se zaměřují na:

• fyzikální a chemické procesy,
• účinky na lidské zdraví a další biologické účinky, zejména ty, které jsou způsobeny změnami ultrafialového slunečního záření,
• klimatické dopady,
• látky, postupy, procesy a činnosti a jejich kumulativní účinek,
• důsledky jakýchkoli změn ozonové vrstvy,
• náhradní látky a technologie,
• s tím spojené společenské a hospodářské otázky,
• podrobnější faktory, jako je fyzika a chemie atmosféry a konkrétní chemické látky, jak je stanoveno v přílohách.

Kromě toho musejí smluvní strany:

• usnadňovat a podporovat výměnu vědeckých, technických, společensko-hospodářských, obchodních a právních informací souvisejících s touto úmluvou (to je podrobně uvedeno v příloze II),
• spolupracovat s ohledem na potřeby rozvojových zemí na podpoře rozvoje a přenosu technologií prostřednictvím
  • usnadnění získávání náhradních technologií pro partnery,
  • poskytování nezbytných informací, jako jsou návody a příručky,
  • dodávání vybavení a zařízení pro výzkum,
  • vyškolení vědeckého a technického personálu,
• informovat rozhodující subjekt (konferenci stran) o opatřeních přijatých při provádění této úmluvy.

Konference stran (na které jsou zastoupeny všechny signatářské země a všechny mají hlasovací právo):

• sleduje provádění úmluvy,
• přezkoumává vědecké informace,
• podporuje příslušné harmonizované politiky, strategie a opatření,
• přijímá programy pro výzkum, vědeckou a technickou spolupráci, výměnu informací a převod technologií a znalostí,
• posuzuje a přijímá změny této úmluvy a případné dodatkové protokoly,
• vyhledává ve vhodných případech odborné znalosti subjektů, jako je Světová meteorologická organizace a Světová zdravotnická organizace,
• usiluje o urovnání veškerých sporů o výkladu nebo používání úmluvy vyjednáváním nebo zprostředkováním třetí strany. Pokud tyto snahy selžou, může být otázka předložena smírčí komisi nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru,
• je podporována sekretariátem.

Po uplynutí čtyř let ode dne, kdy úmluva vstoupila v platnost, může smluvní strana oznámit svůj úmysl od úmluvy odstoupit. Odstoupení nabývá účinku o rok později.

ODKDY ÚMLUVA A ROZHODNUTÍ PLATÍ?

• Úmluva vstoupila v platnost dne 22. září 1988.
• Rozhodnutí platí ode dne 25. října 1988.

KONTEXT

• Vídeňská úmluva byla přijata dne 22. března 1985 a vstoupila v platnost dne 22. září 1988. Od doby vstupu této úmluvy v platnost byla díky mezinárodním opatřením snížena celosvětová spotřeba látek poškozujících ozonovou vrstvu o 98 %, ale ozonová vrstva se podle očekávání plně obnoví až v druhé polovině tohoto století.
• EU tuto úmluvu a její Montrealský protokol provádí prostřednictvím vlastních právních předpisů o látkách poškozujících ozonovou vrstvu a fluorovaných skleníkových plynech – tyto předpisy patří k nejpřísnějším a nejpokrokovějším na světě.
• Nařízení EU o ozonu (nařízení (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu) v několika případech překračuje požadavky stanovené Montrealským protokolem, například:
  • stanoví ambicióznější lhůty pro omezování používání daných látek,
  • zahrnuje více látek a
  • rovněž upravuje jejich přítomnost ve výrobcích a zařízení (nikoliv pouze volně ložené látky jako v Montrealském protokolu).
• Nařízení EU o fluorovaných plynech (nařízení (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech) stanoví ambicióznější omezení skleníkových plynů v EU, které se použilo již od roku 2015 a zahrnuje skleníkové plyny ve výrobcích a zařízení (nikoliv pouze volně ložené látky jako v Montrealském protokolu).
• Další informace získáte zde:
  • Ochrana ozonové vrstvy (Evropská komise).

KLÍČOVÉ POJMY

HLAVNÍ DOKUMENTY

Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (Úř. věst. L 297, 31.10.1988, s. 10–20)

Rozhodnutí Rady 88/540/EHS ze dne 14. října 1988 o uzavření Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 297, 31.10.1988, s. 8–9)

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 1–30)

Postupné změny nařízení (ES) č. 1005/2009 byly začleněny do původního textu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu – Prohlášení Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 297, 31.10.1988, s. 21–28)

Rozhodnutí Rady 82/795/EHS ze dne 15. listopadu 1982 o konsolidaci preventivních opatření, pokud jde o chlorfluoruhlovodíky v životním prostředí (OJ L 329, 25.11.1982, s. 29–30)

Rozhodnutí Rady 80/372/EHS ze dne 26. března 1980 o chlorfluoruhlovodících v životním prostředí (Úř. věst. L 90, 3.4.1980, s. 45)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195–230)

Poslední aktualizace 12.12.2019