EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62010CA0384

Věc C-384/10: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 15. prosince 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Jan Voogsgeerd v. Navimer SA ( „Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy — Pracovní smlouva — Volba práva smluvními stranami — Kogentní ustanovení práva rozhodného v případě neexistence volby práva — Určení tohoto práva — Zaměstnanec, který vykonává práci ve více než jednom smluvním státě“ )

OJ C 39, 11.2.2012, p. 4–5 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

11.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 39/4


Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 15. prosince 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — Jan Voogsgeerd v. Navimer SA

(Věc C-384/10) (1)

(Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Pracovní smlouva - Volba práva smluvními stranami - Kogentní ustanovení práva rozhodného v případě neexistence volby práva - Určení tohoto práva - Zaměstnanec, který vykonává práci ve více než jednom smluvním státě)

(2012/C 39/06)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie van België

Účastníci původního řízení

Žalobce: Jan Voogsgeerd

Žalovaná: Navimer SA

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad čl. 6 odst. 2 písm. b) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, předložené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (Úř. věst. 1980, L 226, s. 1) — Použitelné právo při absenci volby — Pracovní smlouva — Zaměstnanec, který obvykle svou práci nevykonává v jediné zemi — První lodní strojní důstojník

Výrok

1)

Článek 6 odst. 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který má ve věci rozhodnout, musí nejprve zjistit, zda zaměstnanec při plnění smlouvy vykonává obvykle práci v jediné zemi, která je zemí, v níž nebo z níž zaměstnanec s přihlédnutím ke všem okolnostem, které charakterizují uvedenou činnost, plní podstatnou část povinností vůči svému zaměstnavateli.

2)

V případě, že by měl předkládající soud za to, že nemůže o sporu, který mu byl předložen, rozhodnout podle čl. 6 odst. 2 písm. a) této úmluvy, musí být čl. 6 odst. 2 písm. b) uvedené úmluvy vykládán následovně:

pojem „provozovna, u které je zaměstnanec zaměstnán“, musí být chápán tak, že se jedná výlučně o provozovnu, která zaměstnance přijala do zaměstnání, nikoli o provozovnu, s níž je propojen tím, že v ní skutečně vykonává práci;

právní subjektivita nepředstavuje požadavek, který musí provozovna zaměstnavatele ve smyslu tohoto ustanovení splňovat;

provozovna jiného podniku, než je podnik, který vystupuje formálně jako zaměstnavatel, s nímž je tento podnik provázán, může být kvalifikována jako „provozovna“, jestliže objektivní okolnosti umožňují prokázat existenci skutečné situace, která se odlišuje od situace vyplývající ze smlouvy, a to přesto, že na tento jiný podnik nebyla formálně přenesena řídící pravomoc.


(1)  Úř. věst. C 317, 20.11.2010.


Top