Help Print this page 

Document 52017SC0201

Title and reference
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument k SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Vytvoření evropského pilíře sociálních práv

SWD/2017/0201 final
Multilingual display
Text

V Bruselu dne 26.4.2017

SWD(2017) 201 final

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

Průvodní dokument k

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Vytvoření evropského pilíře sociálních práv

{COM(2017) 250 final}
{SWD(2017) 200 final}
{SWD(2017) 206 final}


Obsah

Úvod    

Kapitola I – Rovné příležitosti a přístup na trh práce    

Všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení    

Rovnost žen a mužů    

Rovné příležitosti    

Aktivní podpora zaměstnanosti    

Kapitola II – Spravedlivé pracovní podmínky    

Bezpečné a adaptabilní zaměstnání    

Mzdy    

Informace o pracovních podmínkách a ochrana v případě propuštění    

Sociální dialog a zapojení pracovníků    

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem    

Zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí a ochrana údajů    

Kapitola III – Sociální ochrana a začleňování    

Péče o děti a podpora dětí    

Sociální ochrana    

Podpora v nezaměstnanosti    

Minimální příjem    

Příjem ve stáří a důchody    

Zdravotní péče    

Začlenění osob se zdravotním postižením    

Dlouhodobá péče    

Bydlení a pomoc pro osoby bez domova    

Přístup k základním službám    



Úvod

V evropském pilíři sociálních práv se stanoví řada klíčových zásad a práv na podporu spravedlivých a dobře fungujících trhů práce a systémů sociálního zabezpečení. Tyto zásady a práva společně vytyčují ambiciózní program pro výkonnější ekonomiky a rovnoprávnější a odolnější společnosti. Cílem je podporovat obnovený postup konvergence směřující k lepším pracovním a životním podmínkám v celé Evropě. Evropský pilíř sociálních práv hodlá v této souvislosti zajistit nová a účinnější práva pro občany, řešit nové sociální výzvy a změnit svět práce, s přihlédnutím zejména k nově vznikajícím typům pracovních poměrů pocházejícím z nových technologií a digitální revoluce. Tyto zásady a práva zahrnují oblasti zaměstnání, sociální ochrany, sociálního začleňování, vzdělávání a rovných příležitostí.

Pilíř je založen na systému právních norem, který existuje na úrovni EU a na mezinárodní úrovni. Pilíř vychází především z Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků z roku 1989, Evropské sociální charty z roku 1961, revidované Evropské sociální charty z roku 1996 a Evropského kodexu sociálního zabezpečení Rady Evropy. Zásady zohledňují také příslušné úmluvy, doporučení a související protokoly Mezinárodní organizace práce (MOP) a Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Současně se sociální acquis EU za posledních 30 let rovněž rozvíjelo prostřednictvím nových ustanovení ve smlouvách EU, přijetí Listiny základních práv Evropské unie, nových právních předpisů a judikatury Soudního dvora Evropské unie. Pozdější přijetí cílů OSN týkajících se udržitelného rozvoje pro rok 2030 poskytlo nový program pro řešení vymýcení chudoby, hospodářského, sociální ho, solidárního a environmentálního rozměru udržitelného rozvoje vyváženým a integrovaným způsobem.

Tento dokument dodržuje strukturu třech kapitol evropského pilíře sociálních práv a podrobně rozvádí obsah každé zásady nebo práva. Každá zásada nebo právo jsou uvedeny ve třech hlavních oddílech zahrnujících existující sociální acquis, vysvětlení jejich obsahu a oblasti působnosti a návrhy na jejich uplatňování.

Acquis Unie

U každé zásady nebo práva se v první části tohoto dokumentu uvádí sociální acquis Unie, přičemž se začíná příslušnými ustanoveními Listiny základních práv Evropské unie s odvoláním na legislativní pravomoci a jejich omezení stanovené ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU). Na závěr jsou připomenuta již zavedená klíčová legislativní a nelegislativní opatření, která přispívají k uplatňování předmětné zásady nebo práva.

Tento oddíl není vyčerpávající, jelikož představuje nejrelevantnější nástroje, a to jak právně závazná opatření, tak i doporučení Rady nebo Komise poskytující vodítko.

Pro upřesnění, když se odkazuje na Listinu základních práv Evropské unie, je důležité připomenout, že její ustanovení jsou určeny pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie s náležitým zohledněním zásady subsidiarity a pro členské státy, pouze pokud uplatňují právo Unie.

 Zásady a práva pilíře

Pilíř činí zásady a práva obsažené v závazných ustanoveních práva Unie viditelnější, pochopitelnější a explicitnější pro občany a aktéry na všech úrovních. U některých konkrétních oblastí navíc pilíř doplňuje k existujícímu acquis nové prvky. Podrobně je to vysvětleno ve druhém oddíle. 

Zásady a práva zakotvené v pilíři jsou určeny občanům Unie a státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím v členských státech bez ohledu na jejich zaměstnanecký status a také veřejným orgánům a sociálním partnerům.

Provádění

Vzhledem k právní povaze pilíře nejsou tyto zásady a práva přímo vymahatelné a budou vyžadovat převedení do specifických opatření a/nebo zvláštních právních předpisů na příslušné úrovni. To je vysvětleno ve třetí části tohoto dokumentu, která se zabývá otázkou, jak by každou zásadu nebo právo mohli účinně uplatňovat členské státy a sociální partneři, kteří mají hlavní odpovědnost za fungování sociálních zásad a práv v praxi. V tomto oddílu se kromě toho vysvětluje, jak by opatření Unie přispěla k uplatňování pilíře.

Evropský semestr, roční cyklus pro koordinaci hospodářských politik, byl a nadále zůstává důležitým prostředkem pro bedlivé monitorování vývoje na úrovni EU a členských států a podporu cílených reforem podle vnitrostátních specifik zahrnujících široký rozsah pilíře, od vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení až po aktivní podporu nezaměstnaných, mzdy, péči o děti, sociální ochranu a minimální příjem nebo důchod a systémy zdravotní péče. Rozvoj sociálních práv budou hodnocením, monitorováním a srovnáváním pokroku v jejich uplatňování odrážet a podporovat analýzy a doporučení týkající se eurozóny a jednotlivých zemí. Postupně se uskuteční referenční srovnávání pro omezený soubor oblastí zvláště relevantních pro fungování eurozóny, jako jsou právní předpisy na ochranu zaměstnanosti, podpora v nezaměstnanosti, minimální mzdy, minimální příjem a dovednosti.

Uplatňování evropského pilíře sociálních práv podpoří Evropské strukturální a investiční fondy. Klíčovou úlohu v opatřeních vycházejících z pilíře budou hrát zejména Evropský sociální fond a také jiné klíčové iniciativy pro sociální soudržnost, například Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a Fond evropské pomoci nejchudším osobám. Pilíř bude hrát roli rovněž v návrhu programového období po roce 2020.

Převedení zásad a práv zakotvených v pilíři do praxe představuje sdílený závazek a odpovědnost mezi Unií, jejími členskými státy a sociálními partnery, kteří jednají v souladu s rozdělením pravomocí stanoveným smlouvami Unie a přihlížejí k zásadám subsidiarity a proporcionality, zdravým veřejným financím a respektování samostatnosti sociálních partnerů.

Žádná část evropského pilíře sociálních práv nesmí být vykládána jako omezující nebo nepříznivě ovlivňující zásady a práva uznané v jejich příslušných oblastech uplatňování právem Unie nebo mezinárodním právem a mezinárodními dohodami, jichž jsou Unie nebo všechny členské státy smluvní stranou, včetně Evropské sociální charty z roku 1961 a příslušných úmluv a doporučení MOP. Uplatňování pilíře může podpořit ratifikace příslušných úmluv MPO, revidované Evropské sociální charty z roku 1996 a jejího dodatkového protokolu, který stanoví systém kolektivních stížností.

Pro zajištění sociálních práv je důležité rovněž zapojení sociálních partnerů. Podpora dialogu mezi sociálními partnery je jako společný cíl Unie a jejích členských států zakotvena v článku 151 SFEU. Na úrovni Unie se v oblastech politiky zahrnutých do článku 153 SFEU musí v souladu s článkem 154 SFEU uskutečnit konzultace se sociálními partnery, kteří mohou vyžadovat provádění svých dohod na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou podpořit uplatňování pilíře prostřednictvím kolektivního vyjednávání na vnitrostátní úrovni a/nebo shromažďováním a výměnou osvědčených postupů v celé Evropě. 

Kromě toho je pro větší účast na tvorbě politik a další mobilizaci sociálních aktérů za účelem zajištění zásad a práv obsažených v pilíři důležitý občanský dialog na vnitrostátní úrovni i úrovni Unie. Občanský dialog zahrnující organizace občanské společnosti umožňuje zastoupení široké škály zájmů zúčastněných stran z řad občanské společnosti a posiluje transparentnost, odpovědnost a legitimitu veřejných rozhodnutí.

Pilíř by se měl uplatňovat podle dostupných zdrojů a v rámci omezení řádného rozpočtového řízení a povinností plynoucích ze Smlouvy, kterými se řídí veřejné finance. Vytvořením pilíře nejsou zejména dotčena práva členských států vymezovat základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení a neměla by jím být dotčena jejich finanční rovnováha.



Kapitola I – Rovné příležitosti a přístup na trh práce

Všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení

Každý má právo na kvalitní a inkluzivní všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení, aby si udržel a nabyl dovednosti, které mu umožní účastnit se plně na životě společnosti a úspěšně zvládat přechody na trhu práce.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 14 Listiny se každému poskytuje právo na vzdělání a právo na přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání. Toto právo zahrnuje možnost bezplatné povinné školní docházky.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přispívat k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti. V článku 166 SFEU se Unie zmocňuje k provádění politiky odborného vzdělávání, jež podporuje a doplňuje činnost členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah a organizaci odborného vzdělávání.

c) Existující opatření

V doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi 1 se členské státy vyzývají, aby zabezpečily, že všem mladým lidem ve věku do 25 let bude poskytnuta kvalitní nabídka zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže, kterou by měli obdržet do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání.

V doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení 2 se určují znalosti, dovednosti a postoje nezbytné pro osobní naplnění, aktivní občanství, sociální soudržnost a zaměstnatelnost.

V doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky 3 se členské státy vyzývají, aby vypracovaly komplexní strategie pro podporu mladých lidí v dokončení vyššího středoškolského vzdělávání a pro dosažení hlavních cílů strategie Evropa 2020 týkajících se snížení míry předčasného ukončování školní docházky do roku 2020 na méně než 10 %.

V doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/143/ES ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zajišťování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání se určují opatření, která by se mohla přijmout na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU na podporu rozvoje a akreditace vysokoškolského vzdělávání vysoké kvality.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady 2009/C 155/01 ze dne 18. června 2009 o zavedení evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy 4 poskytuje společné nástroje pro řízení kvality na podporu lepšího odborného vzdělávání a přípravy.

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení 5 stanoví základ pro měření dosažených výsledků ve vzdělávání na základě výsledků učení. V doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního uče 6 se členské státy vyzývají, aby vytvořily systémy pro identifikaci, dokumentaci, posouzení a certifikaci výsledků učení vedoucích ke kvalifikaci. 

Nová agenda dovedností pro Evropu 7 přijatá v červnu 2016 zahájila řadu iniciativ za účelem zvýšení kvality a relevantnosti nabývaných dovedností, většího zviditelnění a srovnatelnosti dovedností a zlepšení poznatků o dovednostech. Mezi ně patří doporučení Rady ze dne 19. prosince 2016 o cestách zvyšování kvalifikace: Nové příležitosti pro dospělé 8 , v němž se členské státy vyzývají, aby dospělým osobám poskytly podporu pro získání minimální úrovně čtení, psaní, počítání a schopnosti práce s digitálními technologiemi a pro směrování k sekundárnímu vzdělání, a plán pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Evropský pilíř sociálních práv stanoví obecné právo na všeobecné a odborné vzdělávání během celého života. Zachází dál než článek 14 Listiny základních práv Evropské unie tím, že se zaměřuje na kvalitu a inkluzivní charakter.

Cílem pilíře je zabezpečit poskytování formálního i neformálního všeobecného a odborného vzdělání vysoké kvality. Zdůrazňuje relevantnost vzdělání a dovedností pro úspěšnou účast na trhu práce a pro sociální soudržnost. Vyzdvihuje význam příležitostí pro zachování a získání dovedností. To vyžaduje flexibilní možnosti učení a rekvalifikace, které by měly být k dispozici během celého života a pracovní kariéry, včetně systémů předškolního, počátečního, dalšího a vysokoškolského vzdělávání a vzdělávání a systémů odborného vzdělávání.

Inkluzivní vzdělávání, odborné vzdělávání a celoživotní učení vyžaduje přístupné prostředky pro získání, zachování nebo rozvoj dovedností a kompetencí na úrovni, která každého vybaví pro aktivní život. Například by se měly zohlednit zvláštní potřeby zdravotně postižených osob nebo osob, které pocházejí ze znevýhodněného prostředí, aby tyto osoby měly zabezpečený přístup na rovném základě.

Další důraz se klade na dovednosti potřebné během přechodů mezi zaměstnáními, které zahrnují změny zaměstnaneckého statusu, změnu zaměstnavatele, přerušení profesní činnosti nebo následný návrat do práce nebo přesun mezi zaměstnáním a samostatnou výdělečnou činností. Kromě jiného to zahrnuje získání a udržení základních digitálních dovedností.

 3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy jsou odpovědné za určení obsahu výuky a odborného vzdělávání a za organizaci vzdělávacích systémů a odborného vzdělávání. Vyzývají se, aby v této souvislosti uplatňovaly ustanovení pilíře vedle jejich uplatňování při provádění opatření Unie přijatých v těchto oblastech.

Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik. V této souvislosti mohou podporovat a rozvíjet iniciativy a přispívat k nim na úrovni podniku a na místní a celostátní úrovni nebo na úrovni Unie zaměřené na zlepšení příležitostí odborného vzdělávání, rekvalifikace a celoživotního učení a rovněž na zajištění více stáží a učňovských míst.

Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni zařadili potřeby dovedností v digitálních ekonomikách a podporu učňovského vzdělávání, aby se zvýšila zaměstnanost mladých lidí, mezi priority svého současného pracovního programu na roky 2015–2017 a uspořádají výměnu zkušeností mezi vnitrostátními sociálními partnery o těchto otázkách.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

 V roce 2017 Komise navrhne doporučení Rady o rámci pro kvalitu učňovského vzdělávání, v němž se vymezí klíčové prvky, které by se měly zavést, aby se lidem umožnilo získat příslušné dovednosti a kvalifikace prostřednictvím vysoce kvalitních programů učňovského vzdělávání.

Evropský rámec kvalifikací z roku 2008 se reviduje (jednání o revidovaném doporučení probíhají v rámci Rady) a doporučení o klíčových kompetencích pro celoživotní učení z roku 2006 se aktualizuje.

Evropský rámec 9 je aktualizován, aby se lidem poskytly lepší nástroje k předvedení jejich dovedností a aby se získaly informace o potřebách a trendech dovedností.

Komise bude realizovat nedávno zahájenou Koalici pro digitální dovednosti a pracovní místa, aby doprovázela digitální transformaci, a to podporou výměny osvědčených postupů a rovněž partnerství mezi průmyslem, poskytovateli vzdělávání a sociálními partnery.

V roce 2017 Komise navrhne doporučení Rady o podpoře sociální inkluze a společných hodnot za pomoci vzdělávání a neformálního učení za účelem poskytnutí podpory a vodítka členským státům.

Komise předloží sdělení o modernizaci vysokoškolského vzdělávání, v němž se uvedou opatření na úrovni EU za účelem řešení klíčových úkolů, včetně řešení nesouladu získaných dovedností s poptávkou na trhu práce a podpory excelence v oblasti rozvoje dovedností; budování systémů vysokoškolského vzdělávání, které jsou nejenom efektivní a účelné, ale také sociálně inkluzivní a propojené s jejich komunitami; a zabezpečení, aby instituce vysokoškolského vzdělávání přispívaly k regionální inovaci.

Komise předloží sdělení o rozvoji škol a vynikající výuky, v němž se bude řešit přetrvávající vysoká míra mladých lidí s nízkými základními dovednostmi, nerovnost ve studijním úspěchu a měnící se požadavky na kompetence v našich společnostech.

Komise navrhne doporučení Rady, v němž se stanoví pokyny pro zlepšení dostupnosti kvalitativních a kvantitativních informací o tom, co budou absolventi terciárního vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy v EU dělat po dokončení svého vzdělání a odborné přípravy.

Komise ve svém sdělení z prosince 2016 „Investice do evropské mládeže“ 10 navrhla nová opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí a vytvoření více příležitostí pro ně.

V zájmu zabezpečení plného a udržitelného provádění záruk pro mládež Komise navrhla zvýšit rozpočet Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a poskytnout další 1 miliardu EUR na zvláštní rozpočtový příděl pro tuto iniciativu, kterou doplní 1 miliarda EUR z Evropského sociálního fondu a další podpora pro osvětové a informační činnosti a vzájemné učení a monitorování.

V červnu 2016 Komise navrhla opatření na podporu členských států v integraci státních příslušníků třetích zemí do vzdělávání na základě akčního plánu EU pro integraci 11 .

Cedefop, Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání, jedna z decentralizovaných agentur EU, podporuje práci Komise, členských států a sociálních partnerů na modernizaci systémů odborného vzdělávání a přípravy, prosazuje přístup k odbornému vzdělávání a přípravě, jeho atraktivnost a efektivnost a informuje o současné a budoucí nabídce dovedností a poptávce po nich na evropském trhu práce.



Rovnost žen a mužů

a. Rovnost zacházení a příležitostí pro ženy a muže musí být zajištěna a podporována ve všech oblastech, včetně účasti na trhu práce, podmínek zaměstnání a kariérního růstu.

b. Ženy a muži mají právo na stejnou odměnu za rovnocennou práci. 

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 23 Listiny se stanoví, že rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Také se vyžaduje, aby zásada rovnosti nebránila zachování nebo přijetí opatření, která umožňují zvláštní výhody ve prospěch méně zastoupeného pohlaví.

V článku 33 Listiny se stanoví, že v zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na ochranu před propuštěním z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci, mimo jiné i na základě pohlaví.

Podle článku 153 SFEU je Unie oprávněna přijímat opatření, včetně směrnic, které stanoví minimální požadavky, podporovat a doplňovat činnosti členských států kromě jiného i v oblasti rovnosti mezi muži a ženami, pokud jde o příležitosti na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků. V čl. 157 odst. 3 SFEU se zákonodárné orgány Unie zmocňují přijímat opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci. V čl. 157 odst. 4 SFEU se stanoví, že zásada rovného zacházení nebrání členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře.

c) Existující opatření

Ve směrnicích Evropské unie se zakazuje diskriminace a podporuje rovnost žen a mužů v zaměstnání a povolání, v samostatné výdělečné činnosti, v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a v sociálním zabezpečení a stanovují se práva, která se týkají mateřské a rodičovské dovolené.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES 12 zaručuje rovné zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání; pracovní podmínky, včetně odměny; a systémy sociálního zabezpečení pracovníků. Cílem doporučení Komise 2014/124/EU 13 je posílit zásadu rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti.

Ve směrnici Rady 79/7/EHS 14 se stanoví rovné zacházení pro muže a ženy v otázkách sociálního zabezpečení, jako jsou systémy zákonného sociálního zabezpečení, které poskytují ochranu v případě nemoci, invalidity, pracovních úrazů a nemocí z povolání, nezaměstnanosti a rizik souvisejících se stářím; a sociální pomoc, která doplňuje nebo nahrazuje základní systémy. Směrnice Rady 2004/113/ES 15   zaručuje rovné zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU 16 vysvětluje, že zásada rovného zacházení s muži a ženami se vztahuje i na osoby samostatně výdělečně činné a jejich manžele nebo manželky či životní partnery nebo partnerky, kteří se podílejí na jejich činnostech.

Směrnice Rady 92/85/EHS 17 obsahuje opatření na podporu zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, stanoví právo na mateřskou dovolenou v trvání 14 týdnů a zaručuje ochranu proti propuštění v době od začátku těhotenství do konce mateřské dovolené.

Ve směrnici Rady 2010/18/EU 18 se stanoví právo na rodičovskou dovolenou a minimální požadavky na ni (4 měsíce pro každého rodiče, z nichž nejméně jeden měsíc nelze převést na druhého rodiče) a také ochrana zaměstnaneckých práv, práv po návratu do práce a práv na pracovní volno z důvodů vyšší moci.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř zdůrazňuje potřebu aktivně podporovat rovnost žen a mužů prostřednictvím pozitivních kroků ve všech oblastech. Rozšířením rovnosti na všechny oblasti pilíř jde nad rámec existujícího acquis. Ustanovení o rovnosti žen a mužů se zaměřují zejména na účast na trhu práce (což je patrno z rozdílu v zaměstnanosti žen a mužů), podmínky zaměstnání (např. rozdíl mezi muži a ženami ve využívání práce na částečný úvazek) a kariérní růst (např. podíl žen na vedoucích místech a nízké počty podnikajících žen), tj. na všechny oblasti, v nichž je nutné učinit další pokrok. Zásada 2b řeší specifický problém týkající se rozdílu v odměňování žen a mužů, který přetrvává nehledě na existující právní předpisy.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy jsou pověřeny provedením pravidel přijatých na úrovni Unie ve svém vnitrostátním právu a jejich prosazováním. Vzhledem k tomu, že opatření Unie obsahují pouze minimální normy, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování této zásady šly nad rámec těchto pravidel.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni zařadili rovnost žen a mužů mezi priority svého současného pracovního programu na roky 2015–2017 a uspořádají výměnu postupů vnitrostátních a odvětvových sociálních partnerů týkajících se způsobu snížení rozdílu v odměňování žen a mužů.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise bude provádět Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 19 , který stanoví hlavní priority v této oblasti a vysvětluje používání existujících nástrojů, např. evropský semestr, fondy Unie a prosazování právních předpisů.

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá iniciativu „Nový začátek na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob“. V této iniciativě se navrhují legislativní a další opatření zaměřená na snadnější využívání rodičovské dovolené jak ze strany žen, tak i mužů, zavedení otcovské dovolené a dovolené pro pečující osoby, podporu využívání pružných pracovních podmínek a také zajištění více a lepších zařízení péče o děti a jiné péče a odstranění odrazujících ekonomických faktorů, např. demotivující daňová opatření, která odrazují druhé výdělečně činné partnery, často ženy, od vstupu na trh práce.

Komise přijme následnou zprávu o pokroku dosaženém členskými státy v provádění doporučení o transparentnosti, v níž se posoudí potenciální potřeba dalších opatření, aby se zabezpečilo plné uplatňování zásady rovného odměňování.

Kromě toho navrhla směrnici zaměřenou na zajištění vyváženějšího zastoupení žen a mužů na vedoucích místech v podnikové sféře 20 .

Komise zintenzivňuje své úsilí zaměřené na boj proti násilí na ženách a pracuje na přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám (Istanbulská úmluva) na základě svého návrhu učiněného v březnu 2016 21 .

Evropský institut pro rovnost žen a mužů, jedna z decentralizovaných agentur EU, podporuje práci Komise, členských států a sociálních partnerů v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.



Rovné příležitosti

Bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci má každý právo na rovné zacházení a příležitosti, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělávání a přístup ke zboží a službám dostupným veřejnosti. Musí být podporovány rovné příležitosti nedostatečně zastoupených skupin.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 21 Listiny se zakazuje jakákoli diskriminace založená na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. S výhradou určitých výjimek se v článku 21 Listiny zakazuje jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Kromě toho se v článku 18 SFEU odkazuje na zákaz jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti.

c) Existující opatření

Ve směrnici Rady 2000/43/ES 22 (směrnice o rasové rovnosti) se zakazuje diskriminace na základě rasy nebo etnického původu v přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo povolání, pokud jde o podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, vzdělání, odbornou přípravu, sociální ochranu, sociální výhody a přístup ke zboží a službám dostupným veřejnosti, včetně bydlení. Ve směrnici Rady 2000/78/ES 23 (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání) se zakazuje diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, pokud jde o přístup k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, povolání a odbornému vzdělávání. V obou směrnicích se zakazují různé formy diskriminace: přímá a nepřímá diskriminace, obtěžování, navádění k diskriminaci a pronásledování. EU je smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením 24 .

S oprávněně pobývajícími státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, nebo na které se vztahují jiné směrnice EU 25 , by se mělo v řadě oblastí zacházet stejně jako se státními příslušníky hostitelských zemí, zejména pokud jde o pracovní podmínky, včetně odměňování a propouštění, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě a sociálního zabezpečení. V roce 2004 přijaly členské státy společné základní zásady integrace státních příslušníků třetích zemí, které tvoří rámec pro spolupráci v oblasti politiky integrace v EU a rámec, podle kterého mohou členské státy posuzovat a hodnotit své vlastní úsilí.

Doporučení Rady 2013/C 378/01 26 poskytuje vodítko pro účinná opatření v oblasti integrace Romů v členských státech, zejména pokud jde o přístup ke vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř jde částečně nad rámec současného acquis rozšířením ochrany proti diskriminaci z důvodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace na oblasti sociální ochrany, včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, vzdělání a přístupu ke zboží a službám dostupným veřejnosti. Pilíř rovněž rozšiřuje zákaz diskriminace na základě pohlaví na oblast vzdělání, která není zahrnuta do současného acquis.

Cílem rovných příležitostí je podpora začleňování a účasti nedostatečně zastoupených skupin na trhu práce a ve společnosti. V ustanoveních pilíře se zdůrazňuje, že mohou být potřebná zvláštní opatření k zamezení nevýhod, jejich nápravě a kompenzaci souvisejících s určitými chráněnými důvody. Zásada povzbuzuje členské státy, aby řešily problémy skupin vystavených riziku diskriminace pomocí pozitivních kroků a podpůrných opatření, např. podporou postupů zajišťování různorodosti pracovní síly mezi zaměstnavateli.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování. Vzhledem k tomu, že výše uvedená opatření Unie obsahují pouze minimální normy, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování pilíře šly nad rámec těchto pravidel. Členské státy se kromě toho vyzývají, aby i nadále dosahovaly pokroku v jednáních týkajících se navržené nové směrnice o rovném zacházení za účelem jejího rychlého přijetí. Členské státy mohou prostřednictvím svých vnitrostátních orgánů pro rovné zacházení podporovat rovné příležitosti nedostatečně zastoupených skupin a pomáhat obětem diskriminace v praxi.

Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise bude pokračovat v úsilí o přijetí navržené nové směrnice o rovném zacházení, aby se ochrana proti diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace 27 rozšířila na sociální ochranu, včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, vzdělávání, sociálních výhod a přístupu ke zboží a službám dostupným veřejnosti, včetně bydlení.

Unie podporuje zprostředkovatelské subjekty, jako jsou nevládní organizace , sociální partneři  a orgány pro rovné zacházení s cílem zvýšit jejich kapacitu bojovat s diskriminací; podpořit rozvoj politik rovného zacházení na vnitrostátní úrovni a povzbudit výměnu osvědčených postupů  mezi zeměmi Unie; a prosazovat  řízení rozmanitosti zaměřené na podnikání jako součást strategické reakce na více diverzifikovanou společnost, portfolio klientů, strukturu trhu a pracovní sílu.

Agentura Evropské unie pro základní práva, jedna z decentralizovaných agentur EU, podporuje práci Komise, členských států a sociálních partnerů v oblasti rovných příležitostí a zákazu diskriminace.



Aktivní podpora zaměstnanosti

a. Každý má právo na včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc pro zlepšení vyhlídek na zaměstnání nebo na výkon samostatné výdělečné činnosti. Zahrnuto je právo na pomoc pro účely hledání pracovního místa a pro účely odborné přípravy a rekvalifikace. Každý má právo na převod nároků na sociální ochranu a odbornou přípravu v době přechodu mezi zaměstnáními.

b. Mladí lidé mají právo na další vzdělávání, učňovskou přípravu, stáž nebo na nabídku pracovního místa dobré kvality do čtyř měsíců od ztráty zaměstnání nebo ukončení svého vzdělávání.

c. Nezaměstnaní mají právo na personalizovanou, kontinuální a konzistentní pomoc. Dlouhodobě nezaměstnaní mají právo na hloubkové individuální posouzení své situace nejpozději 18 měsíců od ztráty zaměstnání.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 14 Listiny se každému poskytuje právo na vzdělání a právo na přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání. V článku 29 Listiny se každému zaručuje právo na přístup k bezplatným službám zaměstnanosti. V článku 34 Listiny se stanoví, že Unie uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu kromě jiného i v případě ztráty zaměstnání.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 147 SFEU Unie přispívá k dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti tím, že podněcuje spolupráci mezi členskými státy a podporuje a případně doplňuje jejich opatření. Přitom se respektují pravomoci členských států. V čl. 153 odst. 2 SFEU se Unie zmocňuje přijímat legislativní opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států v oblasti integrace osob vyloučených z trhu práce. V článku 166 SFEU se Unie zmocňuje k provádění politiky odborného vzdělávání, jež podporuje a doplňuje činnost členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah a organizaci odborného vzdělávání.

c) Existující opatření

Unie a její členské státy společně provádějí evropskou strategii zaměstnanosti, která stanoví společné cíle a záměry pro politiku zaměstnanosti a usiluje o vytvoření více a lepších pracovních míst v celé Unii 28 . Základem této strategie je koordinace činností členských států s cílem pomoci nezaměstnaným osobám najít práci.

V doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi 29 (doporučení o zárukách pro mládež) se členské státy vyzývají, aby zabezpečily, že všem mladým lidem ve věku do 25 let bude poskytnuta kvalitní nabídka zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže, kterou by měli obdržet do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání.

V doporučení Rady ze dne 15. února 2016 o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce 30 se doporučuje, aby dlouhodobě nezaměstnaným osobám bylo nejpozději po uplynutí 18 měsíců jejich nezaměstnanosti nabídnuto hloubkové individuální posouzení a poradenství a dohoda o pracovní integraci obsahující individuální nabídku a určení jednotného kontaktního místa.

Doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce 31 obsahuje integrovanou ucelenou strategii pro aktivní začleňování osob vyloučených z trhu práce, přičemž kombinuje přiměřenou podporu příjmu, inkluzivní trhy práce a přístup ke kvalitním službám.

Akční plán Podnikání 2020 32 stanoví vizi a konkrétní opatření na podporu podnikatelského ducha v Evropě. Cílem opatření na podporu samostatné výdělečné činnosti na úrovni EU je také dostat se k těm segmentům populace, jejichž podnikatelský potenciál není zatím plně využitý, zejména u žen (které představují pouze 29 % podnikatelů v Evropě). Ve zprávě skupiny odborníků pro sociální podnikání (GECES) 33 přijaté v roce 2016 byla navržena specifická opatření pro rozvoj sociálního podnikání.

Evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ) zřízená rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 573/2014/EU 34 poskytuje platformu pro porovnání výkonnosti VSZ na evropské úrovni, určení osvědčených postupů a podporu vzájemného učení za účelem posílení aktivních podpůrných služeb.

Cílem Evropské sítě služeb zaměstnanosti (EURES) znovu zřízené nařízením (EU) 2016/589 35 je zlepšit fungování, soudržnost a integraci trhů práce v EU, kromě jiného i na přeshraniční úrovni.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř vytváří soubor práv pro všechny uchazeče o zaměstnání bez ohledu na jejich zaměstnanecký status. Zaměřuje se na poskytování pomoci v hledání práce, což může zahrnovat služby zaměstnanosti, jako je poradenství a pomoc při hledání pracovního místa nebo účast na „aktivních opatřeních“, např. odborná příprava, dotace na nábor pracovníků nebo podpora opětovného začlenění do zaměstnání. Tato práva jdou nad rámec článku 29 Listiny základních práv, který se týká pouze práva na bezplatnou službu umístění do zaměstnání. Pomoc při zapojení se do samostatné výdělečné činnosti je rovněž podstatným rozšířením existujícího acquis.

Pro tato práva jsou hlavní tři prvky: včasný zásah, individuální pomoc a podpora při zvýšení zaměstnatelnosti. Poslední prvek – založený na právu na pomoc pro účely odborné přípravy nebo získání nové kvalifikace – je klíčový s ohledem na nutnost přizpůsobovat se trhu práce, který se rychle mění.

V současné době pracovníci mění pracovní místo častěji než v minulosti a existující nároky na odbornou přípravu nebo sociální ochranu by neměly odrazovat od takové mobility. Pilíř potvrzuje převoditelnost nabytých nároků na odbornou přípravu nebo sociální ochranu pracovníků, když mění svůj zaměstnanecký status nebo zaměstnavatele, přerušují profesní činnost nebo se následně vracejí do práce nebo přecházejí ze zaměstnání do samostatné výdělečné činnosti.

Pokud jde o mladé lidi, pilíř připomíná hlavní ustanovení doporučení o zárukách pro mládež a rozšiřuje jejich uplatňování na všechny mladé lidi.

Nezaměstnaným osobám poskytuje pilíř právo na personalizovanou podporu, což zahrnuje mj. individuální hloubkové posouzení, poradenství a vedení. Konzistentnost se týká kontinuity podpory, např. když nárok na podporu v nezaměstnanosti skončí, včetně poskytování dalších opatření, např. sociálních služeb s cílem řešit překážky v hledání práce. Osobám, které jsou nezaměstnané dlouhodobě, čímž se rozumí nezaměstnanost trvající déle než dvanáct měsíců, se poskytuje právo na personalizovanou podporu, což zahrnuje mj. individuální hloubkové posouzení a dohodu o pracovní integraci podle doporučení Rady ze dne 15. února 2016 o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za provádění pokynů a doporučení týkajících se strategie zaměstnanosti, které byly dohodnuty na úrovni Unie. V zájmu uplatňování této zásady se členské státy se vyzývají, aby aktualizovaly a rozšířily své postupy týkající se poskytování pomoci v hledání zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti a aby kromě toho podporovaly opatření na ochranu nároků pracovníků na odbornou přípravu a sociální ochranu, když mění práci.

Na úrovni Unie jsou ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni zařadili efektivnost a kvalitu aktivních politik trhu práce mezi priority svého současného pracovního programu na roky 2015–2017. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Uplatňování záruk pro mládež bylo posouzeno ve sdělení z října 2016 „Záruky pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí po třech letech“ 36 . Komise ve svém sdělení z prosince 2016 „Investice do evropské mládeže“ 37 navrhla nová opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí a vytvoření více příležitostí pro ně.

V zájmu zabezpečení plného a udržitelného provádění záruk pro mládež Komise navrhla zvýšit rozpočet Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a poskytnout další 1 miliardu EUR na zvláštní rozpočtový příděl pro tuto iniciativu, kterou doplní 1 miliarda EUR z Evropského sociálního fondu a další podpora pro osvětové a informační činnosti a vzájemné učení a monitorování.

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá první fázi konzultace se sociálními partnery o iniciativě týkající se přístupu k sociální ochraně 38 s cílem řešit rozdílný přístup pracovníků v běžném zaměstnání a osob zaměstnaných na nestandardní smlouvy a v různých formách samostatné výdělečné činnosti k sociální ochraně. Konzultace se bude zabývat možnostmi převoditelnosti a transparentnosti práv při změně zaměstnavatele, typu smlouvy nebo při přechodu na samostatnou výdělečnou činnost. Během konzultace se budou také řešit způsoby snížení rozdílu v přístupu ke službám zaměstnanosti, odborné přípravě a opatřením rehabilitace a opětovného začlenění napříč různými typy pracovního poměru a pro osoby samostatně výdělečně činné.

Komise kromě toho v roce 2017 zkonsoliduje Evropský sbor solidarity a postaví ho na pevný právní základ, aby se pro mladé lidi vytvořily nové příležitosti dobrovolné činnosti, stáží nebo pracovního umístění.

Evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti (síť VSZ) realizuje projekt učení na základě srovnávání, jehož cílem je zlepšit výkonnost VSZ a propojit srovnávání vycházející z ukazatelů se vzájemným učením, aby se zlepšila aktivní podpora uchazečů o práci.

V červnu 2016 Komise navrhla opatření na podporu členských států v integraci státních příslušníků třetích zemí do zaměstnání na základě akčního plánu EU pro integraci 39 .

Kapitola II – Spravedlivé pracovní podmínky

Bezpečné a adaptabilní zaměstnání

a. Bez ohledu na typ a dobu trvání pracovního poměru mají pracovníci právo na spravedlivé a rovné zacházení, pokud jde o pracovní podmínky a přístup k sociální ochraně a odborné přípravě. Musí se podporovat přechod na formy pracovního poměru na dobu neurčitou.

b. V souladu s právními předpisy a kolektivními smlouvami musí být zajištěna nezbytná flexibilita pro zaměstnavatele, aby se mohli rychle přizpůsobit změnám hospodářské situace.

c. Musí se podporovat inovativní formy práce zajišťující kvalitní pracovní podmínky. Musí se podporovat podnikání a samostatná výdělečná činnost. Musí se usnadňovat profesní mobilita.

d. Musí se zamezit pracovním poměrům vedoucím k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv. Zkušební doba by měla být přiměřenou délku.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 31 Listiny nazvaném „Slušné a spravedlivé pracovní podmínky“ se každému pracovníkovi poskytuje právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost. Článek 34 Listiny uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu v takových případech, jako je mateřství, nemoc, pracovní úrazy, závislost nebo stáří, jakož i v případě ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států kromě jiného v oblastech pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků. V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat jejich finanční rovnováhu.

Podle článku 162 SFEU je záměrem Evropského sociálního fondu zvyšovat geografickou a profesní mobilitu pracovníků uvnitř Unie a usnadňovat jejich přizpůsobování se změnám v průmyslu a ve výrobních systémech.

Podle článku 166 SFEU Unie provádí politiku odborného vzdělávání, jež podporuje a doplňuje činnost členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah a organizaci odborného vzdělávání.

c) Existující opatření

Byly již přijaty tři směrnice za účelem ochrany pracovníků, kteří pracují v nestandardním pracovním poměru: rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená sociálními partnery (UNICE, CEEP a EKOS) – připojená ke směrnici Rady 97/81/ES 40 – chrání pracovníky, kteří pracují na částečný úvazek, před méně příznivým zacházením ve srovnání s pracovníky na plný úvazek a stanoví, že zaměstnavatelé by měli brát v potaz žádosti pracovníků o přechod z práce na plný úvazek na práci na částečný úvazek nebo naopak; rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou rovněž uzavřená sociálními partnery (EKOS, UNICE a CEEP) – připojená ke směrnici Rady 1999/70/ES 41 – chrání zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou před méně příznivým zacházením ve srovnání se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou a vyžaduje od členských států, aby přijaly opatření s cílem zabránit zneužívání vyplývajícímu z používání opakovaných pracovních smluv na dobu určitou; a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES 42 o agenturním zaměstnávání stanoví rovné zacházení s agenturními pracovníky a pracovníky zaměstnanými přímo uživatelskou společností, pokud jde o základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání.

Kromě toho směrnice Rady 91/533/EHS 43 (směrnice o písemném prohlášení) poskytuje pracovníkům právo nejpozději dva měsíce po nástupu do zaměstnání obdržet písemné prohlášení o základních aspektech jejich pracovního poměru.

Komise podporuje inovační modely podnikání, které vytvářejí příležitosti pro občany EU z hlediska usnadnění nástupu do zaměstnání, pracovní flexibility a nových zdrojů příjmu. 44  

Akční plán Podnikání 2020 45 stanoví vizi a konkrétní opatření na opětovné podnícení podnikatelského ducha v Evropě. Cílem opatření na podporu samostatné výdělečné činnosti na úrovni EU je také dostat se k těm segmentům populace, jejichž podnikatelský potenciál není zatím plně využitý, zejména u žen (které představují pouze 29 % podnikatelů v Evropě). Ve zprávě skupiny odborníků pro sociální podnikání (GECES) 46 přijaté v roce 2016 byla navržena specifická opatření pro rozvoj sociálního podnikání.

Zvýšená dobrovolná geografická a profesní mobilita pracovníků na spravedlivém základě je začleněna do cílů Evropské sítě veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ), která byla zřízena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 573/2014/EU, a také sítě EURES, která byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce.

V případě vysoce kvalifikovaných státních příslušníků třetích zemí však směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci 47 omezuje jejich profesní mobilitu pro první dva roky legálního zaměstnání v členském státě, aby se dodržela zásada upřednostňování pracovníků z členských států Společenství a zamezilo se zneužívání.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř odráží výzvy, které představuje měnící se svět práce a nové formy zaměstnání a uznává rozmanitost pracovních poměrů, podnikání a samostatnou výdělečnou činnost a na druhé straně vytváří ochranná opatření, aby se zamezilo zneužívání pracovních poměrů, které mohou vést k nejistým pracovním poměrům, a určité záruky k zabezpečení toho, aby pracovníci měli přístup k odborné přípravě a sociálnímu zabezpečení po celou dobu svého pracovního života.

Pilíř rozšiřuje záruku rovného zacházení nad rámec tří forem pracovního poměru (částečný pracovní úvazek, pracovní poměr na dobu určitou a agenturní zaměstnávání), na které se v současné době vztahuje acquis Unie, a stanoví rovné zacházení s pracovníky bez ohledu na typ pracovního poměru. Kromě toho zdůrazňuje podporu přechodu na pracovní poměry na dobu neurčitou.

Pilíř uznává nezbytnou flexibilitu pro zaměstnavatele, aby se mohli rychle přizpůsobit změnám hospodářské situace. Toto přizpůsobení může například zahrnovat rozdílné zacházení z objektivních důvodů nebo přizpůsobení pracovních podmínek, aby se zamezilo nadměrným ztrátám zaměstnání během hospodářského propadu. Tyto změny nemohou být jednostranné a musí se pohybovat v rámci omezení existujících právních předpisů a dohod kolektivního vyjednávání.

Věcná oblast působnosti zásady rovného zacházení se rozšiřuje na záruku přístupu k sociální ochraně a odborné přípravě. Tato zásada zabezpečuje rovné zacházení v přístupu k zákonnému sociálnímu zabezpečení. V současných pravidlech Unie (pro práci na částečný pracovní úvazek a na dobu určitou) se vyžaduje, aby zaměstnavatelé usnadňovali přístup k odborné přípravě. Zásada jde nad tento rámec a vyžaduje rovnost zacházení v přístupu k odborné přípravě.

Rovné zacházení však nemusí vždy postačovat k tomu, aby se čelilo nejistotě, zejména když tentýž zaměstnavatel používá pouze nestandardní formy zaměstnávání. Zásada proto stanoví výslovný zákaz takového zneužívání. Zákaz zneužívání pracovních poměrů, které vedou k nejistotě a nepřiměřeně dlouhým zkušebním dobám, jde nad rámec současného acquis Unie. V tomto ohledu mohou preventivní opatření zahrnovat rozdílné zdanění pracovních poměrů, které vedou k nejistotě, nebo vytvoření systémů bonus malus pro příspěvky na sociální zabezpečení.

Pilíř zdůrazňuje význam podpory nově vznikajících modelů podnikání, inovačních forem práce, podnikání a samostatné výdělečné činnosti. Nové modely podnikání mají všeobecně potenciál vytváření příležitostí, usnadňování nástupu do zaměstnání, pracovní flexibility a nových zdrojů příjmu. Taková podpora však předpokládá požadavky na kvalitní pracovní podmínky. Aby se maximalizoval dopad této inovace na zaměstnanost, může usnadnění profesní mobility zahrnovat více možností odborné přípravy a rekvalifikace a systém sociální ochrany, který podporuje a usnadňuje změny v profesní dráze.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Každý členský stát může vymezit rovnováhu mezi jistotou a flexibilitou na svém trhu práce různě. Nicméně za účelem uplatňování ustanovení pilíře se členské státy vyzývají, aby kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování zabezpečily přizpůsobení svých pravidel zaměstnanosti a sociálních pravidel vzniku nových forem práce.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Spolu s evropským pilířem sociálních práv začíná Komise první fázi konzultace se sociálními partnery o revizi směrnice 91/533/EHS (směrnice o písemném prohlášení) 48 . Jako součást této konzultace se bude se sociálními partnery projednávat, zda se má tato směrnice podstatněji změnit s ohledem na zavedení minimálních norem, které se vztahují na každý pracovní poměr a na zákaz zneužívání.

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá také první fázi konzultace se sociálními partnery o iniciativě týkající se přístupu k sociální ochraně 49 s cílem řešit rozdílný přístup pracovníků v běžném zaměstnání a osob zaměstnaných na nestandardní smlouvy a v různých formách samostatné výdělečné činnosti k sociální ochraně. V konzultaci se podobně řeší přístup ke službám zaměstnanosti a odborné přípravě a převoditelnost nároků na sociální ochranu a odbornou přípravu s ohledem na usnadnění profesní mobility.

V roce 2017 Komise dokončí hodnocení účelnosti a účinnosti (REFIT) směrnic, kterými se provádí rámcové dohody sociálních partnerů o práci na dobu určitou a na částečný pracovní úvazek.

Eurofound, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, jedna z decentralizovaných agentur EU, podporuje práci Komise, členských států a sociálních partnerů týkající se pracovních podmínek a udržitelné práce, vztahů mezi sociálními partnery, monitorování strukturálních změn a řízení restrukturalizace a zaměřuje se rovněž na příležitosti a výzvy v digitálním věku.



Mzdy

a. Pracovníci mají právo na spravedlivou mzdu umožňující důstojnou životní úroveň.

b. Musí být zajištěna přiměřená minimální mzda, která uspokojí potřeby pracovníků a jejich rodin s přihlédnutím k vnitrostátním hospodářským a sociálním podmínkám, přičemž však musí být zachován přístup k zaměstnání a motivace hledat si práci. Musí být zamezeno chudobě pracujících.

c. Všechny mzdy musí být stanovovány transparentním a předvídatelným způsobem podle vnitrostátních zvyklostí a musí být uznávána samostatnost sociálních partnerů. 

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 31 Listiny s názvem „Slušné a spravedlivé pracovní podmínky“ se každému pracovníkovi poskytuje právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

V čl. 153 odst. 5 SFEU se stanoví, že článek 153 SFEU se nevztahuje na odměnu za práci.

Podle článku 145 SFEU Unie a členské státy pracují na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti. Podle článku 147 SFEU Unie přispívá k dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti tím, že podněcuje spolupráci mezi členskými státy a podporuje a případně doplňuje jejich opatření. Uznává přitom působnost členských států.

c) Existující opatření

Unie a její členské státy společně provádějí evropskou strategii zaměstnanosti, kromě jiného, i pokud jde o monitorování vývoje mezd, minimálních mezd a základních mechanismů stanovování mezd 50 . Trendy nákladů práce, včetně jejich mzdové složky, se rovněž sledují v rámci procesu koordinace hospodářské politiky Unie podle článku 120 a dalších článků SFEU. Jak je stanoveno v čl. 136 odst. 1 písm. b) SFEU, doporučení hospodářské politiky jsou určena také eurozóně; může to zahrnovat monitorování nákladů práce 51 . Dohled podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 52 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy zahrnuje monitorování vývoje konkurenceschopnosti, včetně nákladů práce.

V doporučení Rady ze dne 20. září 2016 ke zřízení vnitrostátních rad pro produktivitu 53 se doporučuje, aby takto zřízené rady analyzovaly vývoj a politiky, které mohou ovlivnit produktivitu a konkurenceschopnost, a to i ve vztahu ke světovým konkurentům, s přihlédnutím k vnitrostátním zvyklostem.

V doporučení Komise 2008/867/ES 54 ze dne 3. října 2008 se stanoví integrovaná, ucelená strategie pro aktivní začlenění osob vyloučených z trhu práce, včetně podpory kvalitní práce, zejména pokud jde o odměňování a dávky s ohledem na zamezení chudobě pracujících.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví právo na spravedlivé mzdy poskytované pro slušnou životní úroveň všech pracovníků. Srovnatelná práva jsou již zahrnuta v Chartě Společenství o základních sociálních právech pracovníků z roku 1989 55 , jednoho ze zdrojů hlavy X sociální politiky SFEU, a také v (revidované) Evropské sociální chartě.

Pilíř předpokládá výši minimální mzdy, která zohledňuje jak potřeby pracovníků a jejich rodin, tak i sociální faktory, jako je vývoj životní úrovně, a ekonomické faktory, které mohou zahrnovat úroveň produktivity. Pilíř uznává roli, kterou mají minimální mzdy v boji proti chudobě a v zamezení „pastem“ zaměstnanosti. Je to s ohledem na zvýšení příjmů chudých rodin a poskytnutí spravedlivé odměny za práci pro ty, kteří se nacházejí na spodní hranici rozložení mezd, což také zvyšuje jejich motivaci pracovat. Jiná opatření mohou zahrnovat snížení daňové zátěže pro ty, kteří vydělávají málo, a jejich rodiny, a doplnění příjmu z práce účinnými sociálními dávkami.

Pilíř požaduje, aby všechny mzdy byly stanoveny transparentním a předvídatelným způsobem při plném respektování vnitrostátních zvyklostí, zejména pokud jde o právo sociálních partnerů na kolektivní vyjednávání a jejich samostatnost. Co se týče minimálních mezd, většina členských států má stanovenou zákonnou minimální mzdu. Jde o regulační nástroj, který činí jednotnou minimální mzdu právně závaznou pro všechny zaměstnavatele. Několik členských států nemá zákonem stanovenou minimální mzdu a různé spodní hranice mzdy stanovují sociální partneři prostřednictvím kolektivních smluv, často na odvětvové úrovni. Pilíř nikterak nezpochybňuje tuto různorodost postupů a uznává samostatnost sociálních partnerů. V této souvislosti se transparentností rozumí, že při stanovování minimální mzdy by se měly dodržovat zavedené konzultační postupy, které vedou ke konsenzu mezi příslušnými vnitrostátními orgány a sociálními partnery a jsou případně založeny na připomínkách jiných zainteresovaných stran a nezávislých odborníků. Pilíř kromě toho vyzývá k zabezpečení předvídatelnosti mzdových rozhodnutí, například vymezením pravidel, jako je přizpůsobení minimální mzdy životním nákladům.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy a sociální partneři odpovídají za vymezení vývoje mezd a minimální mzdy v souladu se svými vnitrostátními zvyklostmi stanovenými v jejich systémech kolektivního vyjednávání a stanovování minimální mzdy. Vyzývají se, aby ustanovení pilíře uplatňovali prostřednictvím transparentních mechanismů stanovování minimální mzdy a účinného kolektivního vyjednávání na celostátní, odvětvové a podnikové úrovni a přijetím doplňujících opatření, aby se zamezilo chudobě pracujících.

Kromě toho členské státy mohou, pokud tak už neučinily, ratifikovat a uplatňovat úmluvu MOP č. 131 o stanovení minimální mzdy a úmluvu MOP č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování pilíře prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Minimálními mzdami a jinými opatřeními k řešení chudoby pracujících a také obecnějšími otázkami týkajícími se vývoje mezd se zabývají doporučení pro jednotlivé země v rámci procesu evropského semestru.

Informace o pracovních podmínkách a ochrana v případě propuštění

a. Pracovníci mají právo být na začátku svého pracovního poměru písemně informováni o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, včetně zkušební doby.

b. Před propuštěním mají pracovníci právo být informováni o jeho důvodech a musí jim být dána přiměřená výpovědní doba. Mají právo na přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a v případě neoprávněného propuštění mají právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 27 Listiny se každému pracovníkovi zaručuje na vhodných úrovních právo na včasné informování a projednávání v případech a za podmínek, které stanoví právo Unie a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti. V článku 30 Listiny se stanoví právo každého pracovníka na
ochranu před neoprávněným propuštěním v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Článek 47 Listiny zaručuje každému, je
hož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států v oblastech pracovních podmínek a ochrany pracovníků při skončení pracovního poměru a informování pracovníků a konzultací s nimi. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

c) Existující opatření

Směrnice Rady 91/533/EHS 56 (směrnice o písemném prohlášení) poskytuje pracovníkům právo nejpozději dva měsíce po nástupu do zaměstnání obdržet písemné prohlášení o základních aspektech jejich pracovního poměru. Toto prohlášení neobsahuje konkrétní povinnosti týkající se zkušební doby. Ve směrnici o písemném prohlášení se od zaměstnavatele vyžaduje, aby zaměstnanci oznámil délku výpovědní doby, která se musí dodržet, pokud jeho pracovní smlouva nebo pracovní poměr skončí, nebo nelze-li to uvést v době poskytnutí informace, tak způsob stanovení výpovědní doby.

Ve směrnici 2001/23/ES 57 , která upravuje práva pracovníků v případě převodu podniku, se stanoví, že převod podniku sám o sobě není platným důvodem k propuštění. Směrnice Rady 92/85/EHS 58 o ochraně mateřství a revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená sociálními partnery (BusinessEurope, UEAPME, CEEP a EKOS) – připojená ke směrnici Rady 2010/18/EU 59 – poskytují konkrétní ochranu proti propuštění žen během jejich těhotenství a rodičů, kteří si vybírají rodičovskou dovolenou nebo dovolenou v případě osvojení dítěte. Směrnice Rady 2000/78/ES 60 o rovném zacházení v zaměstnání a povolání (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání) chrání pracovníky před propuštěním, pokud se jedná o diskriminaci ze zakázaných důvodů, včetně pronásledování. Ochrana proti propuštění a nepříznivému zacházení je v právu EU rovněž stanovena prostřednictvím směrnice o částečném pracovním úvazku 61 , směrnice o rovnosti pohlaví 62 , směrnice o rovném zacházení s muži a ženami samostatně výdělečně činnými 63 a směrnice o rodičovské dovolené 64 a byla posílena judikaturou Soudního dvora EU.

Ve směrnici Rady 98/59/ES 65 o hromadném propouštění se zaměstnavatelé žádají, aby před hromadným propouštěním informovali zástupce pracovníků a tuto věc s nimi projednali a aby informovali veřejné orgány.

Doporučení Rady ze dne 10. března 2014 k rámci kvality stáží si klade za cíl zvýšit kvalitu stáží 66 a uvádí prvky kvality, které jsou přímo převoditelné do vnitrostátních právních předpisů nebo dohod sociálních partnerů. Týká se to zejména obsahu učení, pracovních podmínek a transparentnosti, pokud jde o finanční podmínky a postupy náboru.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř vyžaduje, aby byly pracovníkovi písemné informace o jeho pracovních podmínkách poskytnuty při nástupu do pracovního poměru, nikoliv až do dvou měsíců stanovených v současné době ve směrnici o písemném prohlášení. Protože zkušební doba je důležitá pro většinu pracovních poměrů, pilíř v tomto ohledu rovněž stanoví další informační povinnosti. Tyto změny zvýší informovanost o právech na straně zaměstnavatelů a pracovníků. Měly by také pomoci snížit nehlášenou práci.

Pilíř jde rovněž nad rámec existujícího acquis zavedením procesních a hmotněprávních ochranných opatření pro pracovníky v případě propuštění. Mělo by se poskytnout náležité zdůvodnění a dodržet přiměřená výpovědní doba. Pilíř kromě toho stanoví, že pracovníci by měli mít přístup k účinným a nestranným postupům řešení sporů. Může to zahrnovat arbitrážní, mediační nebo smírčí postupy. Pilíř také zavádí právo na odpovídající prostředky nápravy v případě neoprávněného propuštění, například opětovné zařazení na pracovní místo nebo peněžitá kompenzace. Neoprávněným propuštěním se rozumí takové propuštění, které porušuje pravidla vztahující se na předmětný pracovní poměr.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy jsou pověřeny provedením pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazováním. Vzhledem k tomu, že výše stanovená opatření Unie obsahují pouze minimální normy, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování pilíře šly nad rámec těchto pravidel.

Kromě toho členské státy mohou, pokud tak už neučinily, ratifikovat a provádět příslušné úmluvy MPO, jako je úmluva č. 122 o politice zaměstnanosti, úmluva č. 144 o tripartitních konzultacích, úmluva č. 135 o zástupcích pracovníků a úmluva č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv zahajuje první fázi konzultace se sociálními partnery ve věci revize směrnice o písemném prohlášení 67 , která zahrnuje oblast působnosti směrnice a rozšíření „informačního balíčku“ a kromě jiného se týká i zkušební doby. V rámci této konzultace se sociální partneři vyjádří k tomu, zda se má tato směrnice podstatněji změnit s ohledem na zavedení minimální úrovně práv pracovníků, která by se vztahovala na každý typ pracovního poměru.

Sociální dialog a zapojení pracovníků

a. Sociální partneři musí být při tvorbě a provádění hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a sociální politiky konzultováni podle vnitrostátních zvyklostí. Musí být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je uznávána jejich samostatnost a právo na kolektivní akce. V příslušném případě musí být smlouvy uzavřené mezi sociálními partnery prováděny na úrovni Unie a jejích členských států.

b. Pracovníci nebo jejich zástupci mají právo na včasné informování a projednávání v záležitostech, které se jich týkají, zejména v případě převodu, restrukturalizace a fúze podniku a hromadného propouštění.

c. Musí být podporováno zvýšení kapacity sociálních partnerů posilovat sociální dialog.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

Článek 28 Listiny stanoví, že pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky. V článku 27 Listiny se každému pracovníkovi zaručuje na vhodných úrovních právo na včasné informování a projednávání v případech a za podmínek, které stanoví právo Unie a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podpora dialogu mezi sociálními partnery je jako společný cíl Unie a jejich členských států zakotvena v článku 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Podle čl. 153 odst. 2 SFEU je Unie oprávněna přijímat opatření na podporu a doplnění činností členských států v oblasti informování pracovníků a konzultací s nimi a zastupování a kolektivní obrany zájmů pracovníků a zaměstnavatelů, včetně spolurozhodování. Pravomoci poskytnuté článkem 153 SFEU se nevztahují na odměnu za práci, na právo sdružovat se, na právo na stávku ani na právo na výluku. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

c) Existující opatření

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES 68 o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci (směrnice o informování a projednávání) je zajistit zapojení pracovníků před rozhodováním vedení, zejména když se předpokládá restrukturalizace. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců 69 se zabývá potřebou náležitých informačních a konzultačních postupů v případě společností působících na úrovni EU prostřednictvím zřízení evropských rad zaměstnanců za účelem řešení nadnárodních otázek, které se jich mohou dotýkat. Směrnice Rady 98/59/ES 70 o hromadném propouštění a směrnice Rady 2001/23/ES 71 o převodu podniků jdou nad rámec zajištění informování zástupců zaměstnanců a konzultací s nimi; posledně uvedená směrnice například zajišťuje zachování práv zaměstnanců, když se podnik převádí z jednoho zaměstnavatele na druhého.


Rámec kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci 72 vyzdvihuje zásady a osvědčené postupy určené zaměstnavatelům, zaměstnancům, sociálním partnerům a veřejným orgánům, pokud jde o předjímání změn a řízení postupů restrukturalizace.

Ve společném prohlášení podepsaném předsednictvím Rady Evropské unie, Evropskou komisí a evropskými sociálními partnery „Nový začátek pro sociální dialog“ se zdůrazňuje význam budování kapacity vnitrostátních sociálních partnerů, větší zapojení sociálních partnerů do tvorby politik a právních předpisů EU a závazek podporovat meziodvětvový a odvětvový sociální dialog, včetně jeho výsledků na všech úrovních.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví právo sociálních partnerů zapojit se do tvorby a provádění politik zaměstnanosti a sociální politiky a podporuje jejich větší zapojení do tvorby politik a právních předpisů při současném zohlednění rozličnosti vnitrostátních systémů. 73 Jeho realizace zahrnuje stanovení příslušného institucionálního nebo právního rámce na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni přidělením jasné úlohy sociálním partnerům nejenom v konzultaci a přípravě příslušných právních předpisů a politik, ale také v jejich provádění a prosazování.

Pilíř opravňuje všechny pracovníky ve všech odvětvích k tomu, aby byli přímo nebo prostřednictvím svých zástupců informováni o záležitostech, které se jich týkají, jako je převod, restrukturalizace a fúze podniků a hromadné propouštění, a aby se s nimi tyto záležitosti projednávaly. Tato zásada jde nad rámec současného acquis Unie vzhledem k tomu, že: platí bez ohledu na počet dotčených pracovníků; její věcná působnost zahrnuje restrukturalizaci i fúzi společností; a právo není pouze na obdržení informací, ale také na to, aby se s nimi každé takové podnikové opatření projednalo, což znamená vyměňovat si názory a vést konzistentní dialog se zaměstnavatelem. Zásada 8b zahrnuje kromě toho jakékoliv záležitosti, které se týkají pracovníků, zatímco existující směrnice obsahují omezený seznam témat pro zapojení se do informačních a konzultačních postupů. Odkazem na „záležitosti, které se jich týkají, zejména převod, restrukturalizace a fúze podniku a hromadné propouštění“ tato zásada zachází dál než článek 27 Listiny, který poskytuje právo na informování a projednávání „v případech a za podmínek, které stanoví právo Unie a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti“.

Zatímco budování kapacity je především postup zdola nahoru v závislosti na vůli a úsilích samotných sociálních partnerů, v ustanoveních pilíře se zdůrazňuje, že úsilí sociálních partnerů mohou doplnit veřejné orgány při současném respektování samostatnosti sociálních partnerů. Budování kapacity odkazuje na zvýšení reprezentativnosti sociálních partnerů a posílení jejich operačních, analytických a právních schopností zapojit se do kolektivního vyjednávání a přispívat k tvorbě politik. Tato podpora může mít formu stanovení příslušného institucionálního/právního rámce přidělením jasné úlohy sociálním partnerům v tvorbě politik a také poskytnutím finanční podpory.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Při respektování samostatnosti sociálních partnerů se členské státy vyzývají, aby sociální partnery úzce zapojily do tvorby a provádění příslušných reforem a politik a pomohly jim zlepšit fungování a efektivnost sociálního dialogu a pracovněprávní vztahy na vnitrostátní úrovni. Členské státy se rovněž vyzývají, aby podporovaly osvědčené postupy, pokud jde o informování pracovníků a jejich zástupců a projednávání s nimi.

Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

Sociální partneři mohou zlepšit členství a reprezentativnost odborových svazů a organizací zaměstnavatelů, zejména co se týče jejich způsobilosti zastupovat osoby samostatně výdělečně činné, pracovníky všech typů pracovního poměru, mladé lidi, migranty a ženy, mikropodniky a malé podniky a získávat právní a technické poznatky, aby se usnadnilo jejich náležité zapojení do tvorby a provádění politiky zaměstnanosti a sociální politiky jak na vnitrostátní úrovni, tak i na úrovni Unie.

Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni se zavázali podporovat budování kapacity a zlepšit provádění svých samostatných dohod v současném pracovním programu na roky 2015–2017.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii.

 

Trojstranná sociální vrcholná schůzka pro růst a zaměstnanost a makroekonomický dialog zůstávají klíčovými fóry pro jednání se zástupci sociálních partnerů na politické úrovni.

Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni se zavázali podporovat budování kapacity a zlepšit provádění svých samostatných dohod v současném pracovním programu na roky 2015–2017.

V roce 2017 Komise zveřejní hodnocení účelnosti a účinnosti (REFIT) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství. Zveřejní také pokyny týkající se stejné směrnice zaměřené na zlepšení jejího provádění a vytvoření větší právní jistoty.

V roce 2017 Komise podá ostatním orgánům Unie a sociálním partnerům zprávu o tom, jakým způsobem členské státy uplatňují osvědčené postupy shromážděné v roce 2013 v „Rámci kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci“ 74 .

Unie bude i nadále podporovat investice členských států do budování kapacity sociálních partnerů, napomáhat poskytování informací zástupcům zaměstnanců a uskutečňovat konzultace s těmito zástupci s přihlédnutím k vnitrostátním právním předpisům, kterými byly uvedené směrnice o informování zaměstnanců a projednávání s nimi, hromadném propouštění a evropských radách zaměstnanců provedeny ve vnitrostátním právu. 

 



Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi mají právo na vhodnou dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám. Ženy a muži musí mít rovný přístup ke zvláštním dovoleným, aby mohli plnit své pečovatelské povinnosti, a musí být motivováni k jejich vyváženému využití.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 23 Listiny se stanoví, že rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech, včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Zásada rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví. V čl. 33 odst. 2 Listiny se stanoví, že v zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na ochranu před propuštěním z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států kromě jiného v oblastech zdraví a bezpečnosti pracovníků, pracovních podmínek a rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti. V čl. 157 odst. 3 SFEU se Unie zmocňuje přijímat opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

c) Existující opatření

Ve směrnici Rady 92/85/EHS 75 se od členských států vyžaduje, aby zaměstnankyním poskytovaly mateřskou dovolenou o délce nejméně 14 týdnů s finančním příspěvkem ve výši minimálně nemocenských dávek. Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU 76 se stanoví, že samostatně výdělečně činným ženám, manželkám a životním partnerkám osob samostatně výdělečně činných se musí přiznat nárok na dostatečné dávky v mateřství, aby mohly svou pracovní činnost z důvodu těhotenství nebo mateřství přerušit nejméně na dobu 14 týdnů. V revidované rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi sociálními partnery (BusinessEurope, UEAPME, CEEP a EKOS) – která je na úrovni Unie provedena směrnicí Rady 2010/18/EU 77 – se zaměstnankyním a zaměstnancům poskytuje individuální právo na rodičovskou dovolenou o délce nejméně čtyř měsíců a od členských států se vyžaduje, aby přijaly opatření k zabezpečení toho, aby zaměstnanci po návratu z rodičovské dovolené mohli na stanovenou dobu požádat o změnu své pracovní doby a/nebo rozvržení práce. Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – provedená směrnicí 97/81/ES 78 – chrání pracovníky na částečný úvazek před méně příznivým zacházením ve srovnání s pracovníky na plný úvazek a stanoví, že zaměstnavatelé by měli brát v potaz žádosti pracovníků o přechod z práce na plný úvazek na práci na částečný úvazek nebo naopak.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř zdůrazňuje význam rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro všechny osoby s pečovatelskými povinnostmi a přiznává práva, která jsou důležitá pro dosažení této rovnováhy v současném pracovním prostředí, jako je právo na přístup k péči o děti nebo k dlouhodobé péči. Zásada jde nad rámec současného acquis poskytnutím práv všem osobám v zaměstnání, které mají pečovatelské povinnosti. Bude se tedy vztahovat i na osoby v zaměstnání, které nejsou rodiči, ale mohou např. pečovat o staré nebo zdravotně postižené rodinné příslušníky.

Pilíř kromě toho přiznává právo na pružné pracovní podmínky, jako je práce na dálku, přizpůsobení pracovní doby nebo přechod mezi prací na plný úvazek a částečný úvazek. Toto právo v současné době existuje v právních předpisech Unie, pouze když se pracovník vrací do práce po rodičovské dovolené.

Pokud jde o rovnost žen a mužů, pilíř stanoví nové zaměření na zajištění rovného přístupu žen a mužů ke zvláštním dovoleným. Vyvážené využití těchto opatření ze strany mužů s žen by se mělo podporovat např. úpravou výše platu nebo podmínek týkajících se flexibility a nepřevoditelnosti.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy jsou pověřeny provedením pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazováním. Vzhledem k tomu, že výše uvedená opatření Unie obsahují pouze minimální normy, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování ustanovení pilíře šly nad rámec těchto pravidel.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou požadovat provádění svých dohod na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

Sociální partneři EU na meziodvětvové úrovni zařadili sladění pracovního, soukromého a rodinného života mezi priority svého současného pracovního programu na roky 2015–2017.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá iniciativu „Nový začátek na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob“ 79 . Navrhuje legislativní a další opatření zaměřená na snadnější využívání rodičovské dovolené jak ze strany žen, tak i mužů, zavedení otcovské dovolené a dovolené pro pečující osoby, podporu využívání pružných pracovních podmínek a také zajištění více a lepších zařízení péče o děti a jiné péče a odstranění odrazujících ekonomických faktorů, např. demotivující daňová opatření, která odrazují druhé výdělečně činné partnery, často ženy, od vstupu na trh práce.

Eurofound, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, a Evropský institut pro rovnost žen a mužů, dvě z decentralizovaných agentur EU, podporují práci Komise, členských států a sociálních partnerů v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kvality života a veřejných služeb.



Zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí a ochrana údajů

a. Pracovníci mají právo na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

b. Pracovníci mají právo na pracovní prostředí, které je uzpůsobené jejich profesním potřebám a které jim umožní prodloužit jejich účast na trhu práce.

c. Pracovníci mají právo na ochranu svých osobních údajů v kontextu zaměstnání.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie se každému pracovníkovi poskytuje právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.

V článku 8 Listiny základních práv Evropské unie se každému přiznává právo na ochranu osobních údajů a stanoví se, že každý má právo na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a má právo na jejich opravu. Tyto údaje musí být zpracovány korektně, k přesně stanoveným účelům a na základě souhlasu dotčené osoby nebo na základě jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem. Na dodržování těchto pravidel dohlíží nezávislý orgán.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie pověřena přijímat opatření kromě jiného pro zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

V čl. 16 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se stanoví, že každý má právo na ochranu osobních údajů, které se ho týkají.

c) Existující opatření

Rámcová směrnice Rady 89/391/EHS 80 a 23 souvisejících směrnic stanoví minimální požadavky na prevenci pracovních rizik, ochranu zdraví a bezpečnosti a odstranění rizikových a úrazových faktorů. V rámcové směrnici se stanoví obecné zásady pro řádné řízení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, jako je odpovědnost zaměstnavatele, práva a povinnosti pracovníků, hodnocení rizik jako nástroj neustálého zlepšování postupů společnosti nebo zastoupení pracovníků. Související směrnice přizpůsobují tyto hlavní zásady některým specifickým pracovním místům a odvětvím, specifickým rizikům, úkolům nebo kategoriím pracovníků. Vymezují, jak hodnotit tato rizika a v některých případech stanovuji mezní hodnoty expozice pro některé látky a činitele.

Směrnice 92/85/EHS zavádí opatření na podporu zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů 81 , které nahrazuje směrnici o ochraně osobních údajů 82 , umožňuje členským státům právním předpisem nebo kolektivními smlouvami stanovit konkrétnější pravidla k zajištění ochrany práv a svobod zaměstnanců.

Komise ve svém sdělení „Bezpečnější a zdravější práce pro všechny“ 83 zdůrazňuje potřebu přesměrování úsilí na zabezpečení lepší a širší ochrany a dodržování a prosazování norem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v praxi. Oznamuje řadu legislativních opatření pro zvýšení boje proti rakovině z povolání a také iniciativ na podporu účinného provádění pravidel, zejména v mikropodnicích a malých a středních podnicích. Komise vyzývá členské státy a sociální partnery, aby spolupracovali s cílem modernizovat právní předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni při současném zachování nebo zlepšení ochrany pracovníků.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř jde nad rámec současného acquis tím, že stanoví vysokou úroveň ochrany pracovníků před riziky pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Proto vyzývá členské státy, ale rovněž zaměstnavatele, aby šli za rámec minimálních požadavků stanovených v současném acquis, aby pracovní prostředí bylo pokud možno bez nehod a úrazů. Neznamená to pouze uplatňovat pravidla, ale také vytvářet neustále se zlepšující politiky bezpečnosti a ochrany zdraví pomocí nástrojů, jako jsou internetové nástroje pro lepší hodnocení rizik, dialog s pracovníky a dodavateli pro pracoviště, to vše podporované pokyny a zpětnou vazbou.

Zásada 10b zavádí dvě vzájemně související práva: za prvé jde nad rámec bezpečnosti a ochrany zdraví tím, že pracovníkům přiznává právo na pracovní prostřední uzpůsobené jejich specifickým profesním okolnostem. Za druhé uznává potřebu uzpůsobit pracovní prostředí, aby se pracovníkům umožnila udržitelná a delší profesní dráha, což je také v souladu se zásadou aktivního stárnutí. Z důvodu věku pracovníka mohou být potřebné některé úpravy, jako je např. lepší osvětlení pro vykonávání úřednické práce. Kromě toho mohou být pro zachování zdraví a dobrých pracovních podmínek starších pracovníků nutné i další úpravy, jako je např. pružnější pracovní doba.

Pilíř zavádí také právo na ochranu osobních údajů pracovníků. Zpracování osobních údajů zaměstnavatelem musí být vždy založeno na právních důvodech, zpravidla plnění smlouvy, dodržování právních povinností nebo pro účely legitimního zájmu sledovaného zaměstnavatelem, s výjimkou případů, když nad takovým zájmem převáží zájem základních práv pracovníka.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy jsou pověřeny provedením pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazováním. Vzhledem k tomu, že výše uvedená opatření obsahuji pouze minimální požadavky, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování zásady vysoké úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci šly nad rámec těchto pravidel a aby podporovaly osvědčené postupy týkající se aktivního stárnutí v práci.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou požadovat provádění svých dohod na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Mohou zejména podporovat a vyvíjet společné normy na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, aby se pracoviště uzpůsobila a byla v souladu se zásadou aktivního stárnutí a mezigeneračního přístupu. Evropští sociální partneři podepsali dne 8. března 2017 autonomní dohodu o aktivním stárnutí a mezigeneračním přístupu, která zahrnuje rovněž bezpečnost a ochranu zdraví a kterou by vnitrostátní sociální partneři měli provést do roku 2020.

Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise v poslední době navrhla změny směrnice 2004/37/ES 84 (směrnice o karcinogenech a mutagenech), jejichž cílem je zvýšit ochranu milionů pracovníků revidováním nebo stanovením závazných limitních hodnot expozice při práci pro řadu nebezpečných chemických látek 85 . Komise bude – v konzultaci se sociálními partnery – pokračovat v navrhování dalších aktualizací směrnice o karcinogenech a mutagenech za účelem zavedení závazných limitních hodnot s cílem bojovat proti rakovině z povolání.

 

Komise podpoří provádění acquis zajištěním většího souladu s pravidly, zejména v mikropodnicích a malých a středních podnicích, předložením návrhů na odstranění nebo aktualizaci zastaralých ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví s ohledem na vědecké, technické a společenské změny. Přesměruje úsilí na zajištění lepší ochrany a dodržování a prosazování pravidel v praxi, kromě jiného i zpracováním pokynů pro zaměstnavatele. V roce 2017 se očekává zveřejnění pokynů o rizicích v oblasti zemědělství, rybářských plavidel a vozidel používaných při práci.

Komise zahájí proces vzájemného hodnocení s členskými státy s konkrétním cílem snížit administrativní zátěž ve vnitrostátních právních předpisech při současném zachování ochrany pracovníků a ve spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci dále podpoří vývoj příslušných nástrojů informačních technologií.

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jedna z decentralizovaných agentur EU, bude hrát klíčovou roli v shromažďování a šíření osvědčených postupů a podpoří výměnu zkušeností, zejména prostřednictvím kampaní pro zdravá pracoviště. V roce 2017 bude završena kampaň „Zdravá pracoviště pro každý věk“, v jejímž rámci se propaguje mnoho příkladů z celé Unie. V roce 2018 se Komise bude snažit zintenzivnit praktické uplatňování opatření k řízení rizik specifických pro určitý věk zpracováním a distribucí příslušných pokynů pro inspektory práce. Agentura zahájí v roce 2018 další kampaň pro zdravá pracoviště se zaměřením na nebezpečné látky, aby podpořila úsilí Komise bojovat proti rakovině z povolání. S cílem usnadnit prosazování pravidel o ochraně údajů pracovní skupina zřízená podle článku 29 (složená z 28 vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů) vydá v roce 2017 stanovisko ke zpracovávání osobních údajů v kontextu zaměstnání.



Kapitola III – Sociální ochrana a začleňování

Péče o děti a podpora dětí

a. Děti mají právo na cenově dostupné a kvalitní vzdělávání a péči v raném věku.

b. Děti mají právo na ochranu před chudobou. Děti ze znevýhodněných prostředí mají právo na zvláštní opatření pro zvýšení rovných příležitostí.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 14 Listiny se každému poskytuje právo na vzdělání včetně práva na bezplatnou povinnou školní docházku. V čl. 24 odst. 1 Listiny se dětem poskytuje právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států v oblastech boje proti sociálnímu vyloučení a modernizace systémů sociální ochrany. Podle článku 165 SFEU je Unie oprávněna přispívat k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním jejich činnosti. Podle článku 156 SFEU je za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151 a aniž jsou dotčena jiná ustanovení Smluv, úkolem Komise podporovat spolupráci mezi členskými státy a usnadňovat koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky spadajících do hlavy X SFEU. V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému.

c) Existující opatření

Evropská rada stanovila v roce 2002 tzv. „barcelonské cíle“ 86 , aby se do roku 2010 zajistilo poskytování oficiální péče o děti pro nejméně 90 % dětí v Unii ve věku od 3 let do dosažení věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších 3 let. Tyto cíle byly znovu potvrzeny v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů na roky 2011–2020.

Strategický rámec pro evropskou spolupráci ve vzdělávání a odborné přípravě z roku 2009 (ET2020) vytyčil řadu cílů ve vzdělávání a odborné přípravě, včetně referenční hodnoty ve vzdělávání a péči o děti v raném věku 87 .

Doporučení Komise 2008/867/ES o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce 88 odkazuje na potřebu přístupu ke kvalitním službám, včetně péče o děti. V doporučení Rady ze dne 28. června 2011 89 o politikách ke snížení míry předčasného ukončování školní docházky se zajištění kvalitního vzdělávání a péče v raném věku zmiňuje jako preventivní opatření ke snížení rizika předčasného ukončování školní docházky.

Sdělení Komise 90 a závěry Rady z roku 2011 91 potvrzují, že vzdělávání a péče v raném věku poskytuje potřebný základ pro celoživotní učení, sociální začlenění, osobní rozvoj a budoucí zaměstnatelnost.

V doporučení Komise 2013/112/EU Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění 92 se členské státy vyzývají, aby zvýšily své investice do dětí v souladu s přístupem založeným na třech pilířích, což zahrnuje cenově dostupné a kvalitní služby vzdělávání a péče v raném věku a další opatření k řešení chudoby dětí jako součást integrovaného souboru opatření souvisejících s právy dětí, aby se zlepšily jejich výsledky a prolomil se bludný mezigenerační kruh znevýhodnění.

V závěrech Rady ze dne 16. června 2016 „Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: integrovaný přístup“ se členské státy vyzývají, aby se zabývaly problémem dětské chudoby a prosazovaly dobré životní podmínky dětí prostřednictvím komplexních a integrovaných strategií v souladu s doporučením Komise o investicích do dětí.

Evropský fond pro regionální rozvoj podporuje opatření ke zlepšení infrastruktury vzdělávání a péče v raném věku a Evropský sociální fond podporuje prosazování rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání v raném věku a přístupu ke kvalitním a cenově dostupným službám pro děti a rodiny. Program Erasmus+ poskytuje možnost navazování strategických partnerství a mobility, aby došlo ke zlepšení v praxi, a podporuje spolupráci s cílem učinit pokrok v politikách vzdělávání a péče v raném věku.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví, že všechny děti mají právo na kvalitní vzdělávání a péči v raném věku. Vzděláváním a péčí v raném věku se rozumí jakékoli regulované způsoby zajištění vzdělávání a péče pro děti od jejich narození do dosažení věku povinné školní docházky – bez ohledu na místo, financování, provozní dobu nebo programový obsah – a zahrnuje denní péči v zařízeních a rodinnou péči, zařízení financovaná ze soukromých nebo veřejných zdrojů a předškolní a přípravná zařízení 93 .

Pilíř kromě toho zdůrazňuje aspekty kvality vzdělávání a péče v raném věku, jimiž se rozumí kombinace aspektů týkajících se přístupu, pracovních sil, učebních osnov, monitorování, hodnocení a řízení. Univerzálně dostupné a kvalitní vzdělávání a péče v raném věku jsou prospěšné pro všechny děti, a zejména pro ty, které pocházejí ze znevýhodněného prostředí.

Pilíř stanoví právo dětí na ochranu před chudobou, čímž se rozumí, že každé dítě musí mít přístup k uceleným a integrovaným opatřením uvedeným v doporučení Evropské komise z roku 2013 o investicích do dětí. Chudobě a sociálnímu vyloučení se nejúčinněji předchází prostřednictvím integrovaných strategií. Cílená opatření by měla zahrnovat například přístup k odpovídajícím zdrojům, kombinaci peněžitých a věcných dávek, které umožní zajistit dětem přiměřenou životní úroveň, přístup k cenově dostupným a kvalitním službám v oblasti vzdělávání, zdraví a bydlení, podporu rodiny a podporu rodinné a komunitní péče a také právní ochranu a podporu dětí v účasti na rozhodování, které ovlivňuje jejich životy.

Zásada 11b kromě toho poskytuje dětem ze znevýhodněných prostředí (jako jsou romské děti, někteří dětští migranti nebo děti z etnických menšin, děti se zvláštními potřebami nebo zdravotním postižením, děti v alternativní péči a děti ulice, děti uvězněných rodičů a rovněž děti z domácností zvlášť ohrožených chudobou) právo na zvláštní opatření – zejména posílenou a cílenou podporu – aby jim byl zabezpečen rovný přístup k sociálním právům a jejich využívání.

 

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za obsah výuky a organizaci svých vzdělávacích systémů a vyzývají se, aby v této souvislosti pilíř uplatňovaly, a to zejména pomocí vyšší dostupnosti a lepšího využívání zařízení pro vzdělávání a péči v raném věku a zavedením politik zaměřených na potírání chudoby dětí a opatření na podporu rovných příležitostí, například strategie na celostátní a nižší úrovni, které obsahují cíle, ukazatele, vyčleněné rozpočtové prostředky a mechanismus monitorování. Mohly by se zavést vnitrostátní strategie pro účast dětí, aby se podpořila informovanost o tom, jak zapojit děti do všech činností a rozhodnutí, které se jich týkají.

Sociální partneři mohou na vnitrostátní úrovni podpořit provádění tohoto pilíře shromažďováním a výměnou osvědčených postupů v celé Unii. Díky zapojení sociálních partnerů do problematiky rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a v některých zemích díky jejich odpovědnosti za systémy sociálního zabezpečení už mnohé podniky podporují, nebo dokonce poskytují péči o děti svých zaměstnanců. Sociální partneři takto hrají klíčovou roli v určení a výměně osvědčených postupů.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá iniciativu „Nový začátek na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob“. Navrhuje legislativní a další opatření zaměřená na snadnější využívání rodičovské dovolené jak ze strany žen, tak i mužů, zavedení otcovské dovolené a dovolené pro pečující osoby, podporu využívání pružných pracovních podmínek a také zajištění více a lepších zařízení péče o děti a jiné péče a odstranění odrazujících ekonomických faktorů, např. demotivující daňová opatření, která odrazují druhé výdělečně činné partnery, často ženy, od vstupu na trh práce.

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá přezkum provádění doporučení Komise 2008/867/ES o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce a doporučení Komise 2013/112/EU: Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění.

Komise bude členské státy i nadále podporovat v poskytování společného rámce pro kvalitní vzdělávání a péči v raném věku a zvýší své úsilí s cílem napomoci vzájemnému učení a zjistit, co funguje nejlépe.

Komise v roce 2017 zahájí a bude realizovat přípravné opatření v oblasti záruky pro děti podle návrhu Evropského parlamentu. Jeho cílem je vysvětlit pojetí této záruky, její proveditelnost a potenciál přispět k celkovému cíli boje proti dětské chudobě.



Sociální ochrana

Bez ohledu na typ a dobu trvání pracovního poměru mají zaměstnanci a za srovnatelných podmínek osoby samostatně výdělečně činné právo na přiměřenou sociální ochranu.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

Článek 34 Listiny uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu v takových případech, jako je mateřství, nemoc, pracovní úrazy, závislost nebo stáří, jakož i v případě ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí. Uznává nárok na sociální zabezpečení a sociální pomoc pro každého, kdo oprávněně pobývá a pohybuje se uvnitř Evropské unie v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Rovněž stanoví právo na sociální pomoc a sociální bydlení, aby se zajistila důstojná existence pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, a aby se bojovalo proti sociálnímu vyloučení a chudobě.

V článku 35 Listiny se zaručuje právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Ustanovení čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) umožňuje zákonodárným orgánům Unie přijímat opatření, včetně směrnic, které stanoví minimální požadavky, v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků.

V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

Podle článku 156 SFEU je úkolem Komise podporovat spolupráci mezi členskými státy a usnadňovat koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky spadajících do hlavy X SFEU.

V článku 48 SFEU se od zákonodárných orgánů Unie požaduje, aby přijaly v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění volného pohybu zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných mezi členskými státy.

c) Existující opatření

Doporučení Rady 92/442/EHS o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany 94 se vztahuje na sociální pojištění pracovníků, pokud jde o nemoc, mateřství, nezaměstnanost, pracovní neschopnost, stáří a rodinu.

V doporučení Rady 92/441/EHS o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany 95 jsou stanoveny zásady a pokyny pro provedení tohoto práva.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné 96 poskytuje přístup k mateřské dovolené a dávkám v mateřství nejméně po dobu 14 týdnů. Nevztahuje se na přístup k jiným rizikům sociálního pojištění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 97 koordinuje pravidla členských států o sociálním zabezpečení, pokud jde o osoby v přeshraničních situacích.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 98 koordinuje systémy sociálního zabezpečení v případě státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků oprávněně pobývajících na území Unie, kteří se pohybovali mezi členskými státy.

Směrnice Rady 2003/109/ES 99 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, spolu s řadou dalších směrnic Unie, které se týkají legální migrace státních příslušníků třetích zemí do Unie 100 , jim přiznává práva na stejné zacházení jako se státními příslušníky hostitelské země, pokud jde o sociální ochranu a sociální zabezpečení.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř převádí výzvu obsaženou v doporučení z roku 1992 poskytnout náhradní příjem, který zachová životní úroveň pracovníků, na právo. Poskytování sociální ochrany se vztahuje na všechny zaměstnance bez ohledu na typ a dobu trvání jejich pracovního poměru a za srovnatelných podmínek na osoby samostatně výdělečně činné. Jeho cílem je zahrnout celou řadu nestandardních smluv pro poskytování práce, které stále více převládají na současném trhu práce.

Pilíř rovněž stanoví, že osoby samostatně výdělečně činné mají přístup k sociální ochraně. Rozšířením přístupu na osoby samostatně výdělečně jde tato zásada nad rámec doporučení Rady z roku 1992, které vyzývá pouze k posouzení možnosti poskytnout přiměřenou sociální ochranu osobám samostatně výdělečně činným.

Věcná oblast působnosti práva na sociální ochranu se vztahuje na sociální pomoc i na sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení, které zahrnuje jak příspěvkové, tak i nepříspěvkové systémy, je vymezeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 101 a zahrnuje tyto oddíly: a) dávky v nemoci; b) dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky; c) dávky v invaliditě; d) dávky ve stáří; e) pozůstalostní dávky; f) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání; g) pohřebné; h) dávky v nezaměstnanosti; i) dávky předčasného důchodu; j) rodinné dávky.

Tím, že zásada zaručuje přístup osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně za srovnatelných podmínek, jde nad rámec směrnice 2010/41/EU, která se zabývá pouze mateřskou dovolenou.

Celkově vzato, první a druhá část ustanovení o sociální ochraně zabezpečuje, že srovnatelný přístup k sociální ochraně se poskytuje osobám zaměstnaným i osobám samostatně výdělečně činným.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování ustanovení pilíře o sociální ochraně kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování svá pravidla přizpůsobily.

Kromě toho členské státy mohou, pokud tak už neučinily, ratifikovat a uplatnit příslušné úmluvy MOP o sociálním zabezpečení, Evropský kodex sociálního zabezpečení a revidovanou Evropskou sociální chartu a mohou přezkoumat výhrady učiněné k některým jejím článkům.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá první fázi konzultace se sociálními partnery o iniciativě týkající se přístupu k sociální ochraně 102 s cílem řešit rozdílný přístup pracovníků v běžném zaměstnání a osob zaměstnaných na nestandardní smlouvy a v různých formách samostatné výdělečné činnosti k sociální ochraně.



Podpora v nezaměstnanosti

Nezaměstnaní mají právo na přiměřenou aktivační podporu od veřejných služeb zaměstnanosti, aby se mohli (znovu)začlenit na trhu práce a na přiměřenou podporu v nezaměstnanosti po přiměřenou dobu v souladu se svými příspěvky a vnitrostátními pravidly způsobilosti. Tato podpora nesmí být demotivační pro rychlý návrat do zaměstnání.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 29 Listiny se každému zaručuje právo na přístup k bezplatným službám zaměstnanosti. Článek 34 Listiny uznává a respektuje nárok na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu kromě jiného i v případě ztráty zaměstnání, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí. Uznává nárok na sociální zabezpečení a sociální pomoc pro každého, kdo oprávněně pobývá a pohybuje se uvnitř Evropské unie v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

V článku 147 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se stanoví, že Evropská unie přispívá k dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti tím, že podněcuje spolupráci mezi členskými státy a podporuje a případně doplňuje jejich opatření. Podle čl. 153 odst. 2 SFEU je Unie oprávněna přijímat opatření mimo jiné v oblasti začleňování osob vyloučených z trhu práce. Tato opatření mohou zahrnovat směrnice, které stanoví minimální požadavky. V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Ve směrnicích přijatých na základě článku 153 SFEU nesmí být ukládána správní, finanční a právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

c) Existující opatření

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/224 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení 103 se poskytuje právo zachovat si nárok na peněžitou podporu v nezaměstnanosti na dobu do tří měsíců s možností prodloužení této doby na šest měsíců v případě zcela nezaměstnané osoby, která splňuje podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti a která odchází do jiného členského státu s cílem ucházet se o zaměstnání.

Doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce 104 vyzývá k přijetí integrované ucelené strategie pro aktivní začleňování osob vyloučených z trhu práce, přičemž kombinuje přiměřenou podporu příjmu, inkluzivní trhy práce a přístup ke kvalitním službám.

Evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti (VSZ) vytvořená rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 573/2014/EU 105 poskytuje platformu pro porovnání výkonnosti VSZ na evropské úrovni, určení osvědčených postupů a podporu vzájemného učení za účelem posílení aktivních podpůrných služeb.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví právo nezaměstnaných na přiměřenou podporu od veřejných služeb zaměstnanosti. Tato podpora je založena na posouzení, poradenství a vodítku pro hledání práce a v širším pojetí pro rozhodnutí o profesní dráze.

Pilíř kromě toho stanoví, že nezaměstnaní mají po přiměřenou dobu právo na přiměřenou peněžitou podporu v nezaměstnanosti. Pilíř vyžaduje přiměřenou úroveň podpory ve vztahu k nahrazovanému příjmu. Výše náhrady by měla zachovat pobídky pro rychlý návrat do zaměstnání. Podpora by se měla poskytovat po přiměřenou dobu: je důležité dát dostatečný čas pro nalezení práce, která odpovídá dovednostem uchazeče, a na druhé straně zamezit negativním faktorům, které od hledání práce odrazují. Nicméně výše podpory by měla být úměrná odvedeným příspěvkům a měla by být v souladu s vnitrostátními pravidly způsobilosti.

Ustanovení se vztahuje na všechny nezaměstnané, včetně těch, kteří byli zaměstnáni jen krátce, a těch, kteří dřív vykonávali samostatnou výdělečnou činnost. Jeho věcná oblast působnosti se vztahuje jak na příspěvkovou, tak i nepříspěvkovou peněžitou podporu v nezaměstnanosti a také na pomoc v nezaměstnanosti.

Již v doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce je uvedeno vodítko pro průběžný přezkum pobídek k práci a faktorů, které od práce odrazují, vyplývajících z daňových systémů a systémů dávek. Jako novou věc pilíř vyžaduje, aby tyto pobídky byly zapracovány do koncepce systémů podpory v nezaměstnanosti. Kromě toho spojuje podporu v nezaměstnanosti s podporou od veřejných služeb zaměstnanosti.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Každý členský stát si zachovává právo vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení. Za účelem uplatňování pilíře se členské státy vyzývají, aby kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování aktualizovaly svá pravidla týkající se poskytování peněžité podpory v nezaměstnanosti.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá první fázi konzultace se sociálními partnery o iniciativě týkající se přístupu k sociální ochraně 106 s cílem řešit rozdílný přístup pracovníků v běžném zaměstnání a osob zaměstnaných na nestandardní smlouvy a v různých formách samostatné výdělečné činnosti k sociální ochraně. V rámci konzultace se bude řešit přístup k podpoře v nezaměstnanosti a ke službám zaměstnanosti.

Komise bude i nadále podporovat jednání o návrhu předloženém v prosinci 2016 na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004.  107 Tento návrh prodlužuje minimální dobu, po kterou nezaměstnaná osoba může žádat o podporu v nezaměstnanosti, když si hledá práci v jiném členském státě, ze tří na šest měsíců.

Evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti (síť VSZ) realizuje projekt učení na základě srovnávání, jehož cílem je zlepšit výkonnost VSZ a propojit srovnávání vycházející z ukazatelů se vzájemným učením, aby se zlepšila aktivní podpora uchazečů o práci.



Minimální příjem

Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem, který mu umožní důstojný život ve všech etapách života a účinný přístup k podpůrnému zboží a službám. V případě osob, které mohou pracovat, by měly být dávky zaručující minimální příjem kombinovány s pobídkami (znovu)začlenění na trhu práce.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V čl. 34 odst. 3 Listiny se potvrzuje, že se uznává a respektuje právo kromě jiného i na sociální pomoc, jejímž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření určená k podpoře a doplnění činností členských států v oblastech začleňování osob vyloučených z trhu práce. V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Podle článku 156 SFEU je úkolem Komise podporovat spolupráci mezi členskými státy a usnadňovat koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky spadajících do hlavy X SFEU.

c) Existující opatření

V doporučení 92/441/EHS o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany (obecně známém jako „doporučení o minimálním příjmu“) 108 , se členské státy vyzývají, aby uznaly právo na sociální pomoc, a stanoví se zásady a pokyny pro uplatňování tohoto práva.

V doporučení Komise 2008/867/ES 109 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce se členské státy vyzývají, aby v rámci integrované strategie aktivního začleňování kombinovaly přiměřenou podporu příjmu s přístupem ke kvalitním službám a opatřeními na podporu inkluzivních trhů práce. Tato výzva členským státům byla znovu zopakována v doporučení Rady ze dne 15. února 2016 o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trh práce 110 .

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pro každého, kdo nemá dostatečné prostředky, stanoví pilíř právo na přístup k dávkám zaručujícím minimální příjem. V případě osob, které mohou pracovat, by měly být tyto dávky kombinovány s pobídkami (znovu)začlenění na trhu práce. Tato zásada jde nad rámec doporučení o minimálním příjmu z roku 1992, protože výslovně stanoví právo na minimální příjem, který umožňuje důstojný život. Pojem „minimální příjem“, který poukazuje na specifickou formu dávek, se používá výslovně poprvé, a nahrazuje obecnější termíny, jako je „sociální pomoc“ nebo „dostatečné prostředky“.

Cílem minimálního příjmu je zamezit nouzi osob, které nemají nárok na dávky sociální podpory, nebo kterým nárok na tyto dávky skončil, a bojovat tak proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Tyto dávky by měly také umožnit důstojný život ve všech fázích života v kombinaci s účinným přístupem k podpůrným službám. Jsou nepříspěvkové, univerzální a odvíjí se od majetkových poměrů. Vyžadují od lidí, aby byli k dispozici pro práci, nebo aby se účastnili činností komunity, pokud jsou toho schopni.

Důležitým prvkem zajištění pobídek pracovat je skutečnost, že koncepce těchto dávek by měla být konzistentní s ostatními dávkami a měla by zachovat finanční pobídky přijmout práci, a zabránit tak tomu, aby osoby pobírající dávky minimálního příjmu uvízly v „pasti“ nečinnosti. Tyto pobídky mohou mít formu požadavku, aby osoba pobírající dávky využila služby zaměstnanosti, které spolu s ostatními podpůrnými službami mohou podpořit její znovuzačlenění na trhu práce.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za provádění pokynů a doporučení týkajících se sociální ochrany, které byly dohodnuty na úrovni Unie. V zájmu uplatňování této zásady se členské státy vyzývají, aby aktualizovaly a rozšířily svůj postup týkající se koncepce a vyplácení dávek zaručujících minimální příjem.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Efektivní nastavení systémů minimálního příjmu na vnitrostátní úrovni je podporováno v doporučeních pro jednotlivé země v rámci procesu evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik, k němuž přispívá Výbor pro sociální ochranu. Otevřená metoda koordinace ve Výboru pro sociální ochranu zabezpečuje koordinaci politik a monitoruje pokrok členských států. Finanční nástroje Evropské unie, a zejména Evropský sociální fond, hrají významnou roli podporující vývoj v oblasti dávek zaručujících minimální příjem.

Komise podporuje členské státy, aby zlepšily své systémy minimálního příjmu prostřednictvím evropské sítě pro minimální příjem 111 zaměřené na podporu přiměřených a dostupných systémů minimálního příjmu a distribuci metodiky pro mezinárodně srovnatelné referenční rozpočty v členských státech.



Příjem ve stáří a důchody

a. Pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné v důchodu mají právo na důchod, který odpovídá jejich příspěvkům a zajišťuje přiměřený příjem. Ženy a muži musí mít rovné příležitosti nabývat důchodová práva.

b. Každý má ve stáří nárok na prostředky zajišťující důstojný život.

1. Acquis EU

a) Listina základních práv Evropské unie

Článek 25 Listiny potvrzuje uznání a respektování práv starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život. Článek 34 Listiny potvrzuje respektování nároku na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu kromě jiného i v případech, jako je závislost nebo stáří, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi a nároku na dávky sociálního zabezpečení a sociální služby ve stáří. V článku 23 se zajišťuje rovnost žen a mužů ve všech oblastech.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

V článku 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se potvrzuje, že jedním z cílů Unie a členských států je kromě jiného podpora přiměřené sociální ochrany. Podle čl. 153 odst. 2 SFEU je Unie oprávněna přijímat opatření v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků. V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Podle článku 156 SFEU je Komise oprávněna podporovat spolupráci mezi členskými státy a usnadňovat koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky, včetně oblasti sociálního zabezpečení.

V článku 19 SFEU se zákonodárné orgány Unie zmocňují přijímat vhodná opatření k boji proti diskriminaci, mimo jiné i na základě pohlaví. V čl. 157 odst. 3 SFEU se zákonodárné orgány Unie zmocňují přijímat opatření s cílem zabezpečit uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti.

c) Existující opatření

Existuje řada směrnic, v nichž se uplatňuje zásada rovného zacházení pro muže a ženy, mimo jiné i pokud jde o důchody, a které zahrnují státní důchodové systémy a zaměstnanecké a osobní důchody 112 .

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení 113 se stanoví sčítání dob pojištění a právo důchodců, kteří pracovali v jiném členském státě Unie, na převod důchodu.

Unie přijala také směrnice týkající se systémů zaměstnaneckého penzijního pojištění, zejména v přeshraničních situacích 114 .

Doporučení Rady 92/442/EHS o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany 115 se vztahuje na sociální pojištění pracovníků, pokud jde o nemoc, mateřství, nezaměstnanost a pracovní neschopnost, minimální prostředky na živobytí starších lidí a sociální ochranu rodiny.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř požaduje přiměřený důchod pro zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Pilíř tedy jde nad rámec současného acquis zahrnutím rovněž osob samostatně výdělečně činných. Požaduje také rovné příležitosti pro ženy i muže k nabývání práv na starobní důchod. V současné době jsou důchody žen nižší než důchody mužů, především proto, že ženy odvádějí příspěvky na důchod z nižších platů, častěji pracují na částečný úvazek a celkově odpracují méně let a častěji přerušují profesní dráhu z důvodů spojených s pečovatelskými povinnostmi. Proto rovné příležitosti pro nabytí práv na příjem ve stáří vyžadují ve spojení s opatřeními na trhu práce a na podporu rovnováhy pracovního a rodinného života stejný věk opravňující k odchodu do důchodu a náležité započtení důchodových práv za doby poskytování péče. Pilíř zachází dál než doporučení z roku 1992 tím, že požaduje rovnost příležitostí pro ženy a muže, pokud jde o nabývání důchodových práv.

Pilíř vyzývá k zajištění přiměřeného příjmu ve stáří bez ohledu na druh důchodového systému. Zahrnuje tedy všechny tři pilíře důchodového systému. Vedle státních důchodových systémů nabývají na významu fondové doplňkové důchodové systémy. Důležitým doprovodným opatřením je usnadnění a podpora celoživotního spoření na důchod včetně daňových pobídek.

Ustanovení pilíře se vztahují na podporu příjmu starších lidí bez ohledu na jeho formu. Jejich cílem je prevence chudoby ve stáří a udržení životní úrovně důchodců. Ochranou před chudobou a udržením příjmu se zabývá doporučení o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany z roku 1992. Pilíř však nasazuje laťku výš, když mluví o právu na důchod, který zajišťuje přiměřený příjem.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy si zachovávají právo vymezovat základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení. Vyzývají se, aby za účelem uplatňování této zásady pilíře kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování svá pravidla přizpůsobily.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá první fázi konzultace se sociálními partnery o iniciativě týkající se přístupu k sociální ochraně 116 s cílem řešit rozdílný přístup pracovníků v běžném zaměstnání a osob zaměstnaných na nestandardní smlouvy a v různých formách samostatné výdělečné činnosti k sociální ochraně. Konzultace se bude zabývat zaměstnaneckými důchodovými právy a možnostmi převoditelnosti a transparentnosti důchodových práv při změně zaměstnavatele, typu smlouvy nebo při přechodu na samostatnou výdělečnou činnost.

Ačkoli základem příjmu ve stáří jsou veřejné důchodové systémy, k zajištění přiměřenějšího příjmu mohou přispět také doplňkové důchodové systémy. Komise se ve svém akčním plánu pro unii kapitálových trhů ze dne 30. září 2015 zavázala, že bude analyzovat možnosti větší diverzifikace spoření na důchod a vytvoření trhu EU pro osobní důchody. Pro účely vytvoření celoevropských osobních důchodů paralelně k vnitrostátním osobním důchodovým systémům se připravuje legislativní iniciativa.

Zdravotní péče

Každý má právo na včasný přístup k cenově dostupné a kvalitní preventivní a léčebné zdravotní péči.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 35 Listiny se uznává, že každý má právo na přístup k lékařské péči a k preventivní zdravotní péči za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření na podporu a doplnění činností členských států v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků.

V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému.

Podle čl. 168 odst. 2 SFEU Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblasti lidského zdraví a případně podporuje jejich činnost. V úzkém spojení s členskými státy může Komise vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu koordinace mezi členskými státy v této oblasti, zejména podněty s cílem stanovit směry a ukazatele, pořádat výměnu osvědčených postupů a připravit nezbytné podklady pro pravidelný dohled a hodnocení. V čl. 168 odst. 1 a 7 SFEU se stanoví, že činnost Unie doplňuje politiku členských států a je při ní uznávána odpovědnost členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení fyzickým a duševním nemocem a chorobám a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví.

V článku 48 SFEU se od zákonodárných orgánů Unie požaduje, aby přijaly v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění volného pohybu pracovníků mezi členskými státy.

c) Existující opatření

Právní předpisy EU o farmaceutických výrobcích 117 a látkách lidského původu 118 stanovují společné normy pro dostupnost, kvalitu a bezpečnost těchto výrobků na celém vnitřním trhu EU.

V doporučení Rady 92/442/EHS 119  se členské státy vyzývají, aby za podmínek stanovených každým členským státem kromě jiného zajistily přístup k nezbytné zdravotní péči a také k zařízením, které se snaží předcházet nemocem, pro všechny oprávněně pobývající osoby.

V doporučení Rady ze dne 9. června 2009 120 se zavádí spolupráce v oblasti bezpečnosti pacientů a související normy, včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení 121 zahrnuje mimo jiné i přístup ke zdravotní péči pro mobilní občany. Kromě toho se ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU 122 stanoví pravidla, jejichž cílem je usnadnit poskytování přeshraniční zdravotní péče v Unii.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví obecné právo na přístup ke kvalitní preventivní zdravotní péči a lékařské péči. To jde nad rámec článku 35 Listiny, neboť pilíř požaduje včasný přístup ke zdravotní péči a stanoví, že tato péče by měla být cenově dostupná a kvalitní.

Včasným přístupem se rozumí, že každý může mít přístup ke zdravotní péči, kdykoli ji potřebuje. Realizace této zásady si vyžaduje vyvážené zeměpisné umístění zařízení zdravotní péče a zdravotnických pracovníků a rovněž politiky pro minimalizaci dlouhých čekacích dob.

Cenově dostupnou zdravotní péčí se rozumí, že lidé by se neměli vyhýbat využívání potřebné péče z důvodů nákladů.

Ustanovení pilíře o zdravotní péči zahrnuje právo na kvalitní zdravotní péči, což znamená, že zdravotní péče by měla být relevantní, vhodná, bezpečná a účinná.

Preventivní a léčebnou zdravotní péčí se rozumí přístup k lékařské péči a službám veřejného zdraví, včetně podpory zdraví a prevence nemocí.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za vymezení své zdravotní politiky a organizaci a poskytování zdravotních služeb a lékařské péče a zachovávají si právo vymezovat základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení. Vyzývají se, aby za účelem uplatňování této zásady pilíře kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování svá pravidla přizpůsobily.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Ve směrnici 2011/24/EU se stanoví spolupráce mezi zdravotními systémy členských států pro řešení společných úkolů, jako je přístup ke zdravotní péči, zejména prostřednictvím nedávno vytvořených evropských referenčních sítí, spolupráce v hodnocení zdravotnických technologií a spolupráce v rámci sítě eHealth a v rámci jednotného digitálního trhu.



Začlenění osob se zdravotním postižením

Osoby se zdravotním postižením mají právo na podporu zaručující příjem, který jim zajistí důstojný život, na služby, které jim umožní účast na trhu práce a na životě společnosti, a na pracovní prostředí uzpůsobené jejich potřebám.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 21 Listiny se zakazuje jakákoli diskriminace kromě jiného i z důvodu zdravotního postižení. V článku 26 se uznává právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti. V článku 34 Listiny se uznává nárok na dávky sociálního zabezpečení a sociální služby v případech, jako je závislost nebo ztráta zaměstnání.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci, mimo jiné i na základě zdravotního postižení.

Podle článku 153 SFEU je Unie oprávněna přijímat opatření, včetně směrnic, které stanoví minimální požadavky, podporovat a doplňovat činnost členských států, kromě jiného i v oblasti zlepšování pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků, pracovních podmínek, sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků a zapojení osob vyloučených z trhu práce. Na základě článku 153 SFEU je Unie také oprávněna podporovat a doplňovat činnosti členských států v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení.

c) Existující opatření

Unie je smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením 123 , mezinárodního právně závazného nástroje, který stanoví minimální normy pro práva osob se zdravotním postižením. Smluvní stranou této úmluvy je také 27 členských států Unie 124 . V Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením se od jejích smluvních stran vyžaduje, aby přijaly veškerá příslušná opatření k uplatňování práv, která jsou v ní uznána, včetně práva osob se zdravotním postižením pracovat na rovném základě s jinými, práva na odpovídající životní úroveň, na nezávislý život a začlenění do společnosti.

Ve směrnici Rady 2000/78/ES 125 (směrnice o rovném zacházení v zaměstnání) se zakazuje diskriminace kromě jiného na základě zdravotního postižení, pokud jde o přístup k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, povolání a odbornému vzdělávání. Směrnice vyžaduje, aby zaměstnavatelé zajistili tzv. přiměřené uspořádání, což znamená, pokud to konkrétní případ vyžaduje, přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno.

Základní prvky Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jsou obsaženy v evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010–2020 126 , jejímž prostřednictvím Komise podporuje účast osob se zdravotním postižením ve společnosti a na trhu práce, podmínky důstojného života a sociální začlenění. Ustanovení týkající se osob se zdravotním postižením jsou kromě toho začleněna do odvětvových právních předpisů Unie týkajících se například dopravy, telekomunikací, ochrany spotřebitelů, státní podpory, veřejných zakázek nebo bezpečnosti a ochrany zdraví.

Komise kromě toho podněcuje členské státy v tom, aby zajistily, že osobám se speciálními potřebami je poskytována podpora v rámci všeobecného vzdělávacího systému. Děje se tak většinou prostřednictvím Evropské agentury pro speciální a inkluzivní vzdělávání zřízené v roce 1996. Agentura podporuje reformy na vnitrostátní úrovni pomocí dlouhodobé spolupráce, výměny odborných poznatků a znalostí a dobrovolné přímé spolupráce s ministerstvy školství. Přezkumy agentury pomáhají členským státům plnit mezinárodní normy stanovené v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména v článku 24. Financováním prostřednictvím programu Erasmus+ Komise rovněž podporuje konkrétní projekty napomáhající inkluzivnímu vzdělávání.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř odráží holistický přístup ke zdravotnímu postižení vycházející z lidských práv a obsažený v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením na základě respektování důstojnosti, individuální autonomie a nezávislosti osob se zdravotním postižením, jejich plné a efektivní účasti a začlenění do společnosti na rovném základě s ostatními a na základě rovnosti příležitostí.

Pilíř zdůrazňuje právo na podporu příjmu jako jednoho z prvků sociální ochrany, na služby, které osobám se zdravotním postižením umožňují účast na trhu práce a na životě společnosti, a na uzpůsobené pracovní prostředí jako klíčová opatření, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k ostatním právům stanoveným v zásadách pilíře, byly zcela rovnoprávné a začleněné v práci a ve společnosti. Tím, že zásada konkretizuje potřebnou, vzájemně se posilující kombinaci těchto opatření, jde nad rámec existujícího acquis.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy odpovídají za provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování. Členské státy, které ratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jsou odpovědné za její plné provádění v otázkách spadajících do jejich pravomoci. Výše uvedená opatření Unie obsahují pouze minimální normy a členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování této zásady šly nad rámec těchto pravidel, včetně přijetí pozitivních opatření k začlenění osob se zdravotním postižením na rovném základě s ostatními. Členské státy by při tom měly uskutečnit důkladné konzultace s osobami se zdravotním postižením a aktivně je zapojit.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise i nadále podporuje jednání pro přijetí navrženého Evropského aktu přístupnosti 127 , jehož cílem je zabezpečit přístupnost některých výrobků a služeb na vnitřním trhu, a usnadnit tak osobám se zdravotním postižením zaměstnání a účast ve společnosti na rovném základě s ostatními.

Komise jako kontaktní místo pro provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na úrovni Unie bude i nadále začleňovat otázky týkající se zdravotního postižení do všech příslušných politik a právních předpisů Unie, včetně všech souvisejících oblastí evropského pilíře sociálních práv.

Komise bude také nadále podporovat jednání, aby zákonodárné orgány Unie přijaly její návrh směrnice Rady o rozšíření ochrany proti diskriminaci, kromě jiného na základě zdravotního postižení 128 , na sociální ochranu, včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, vzdělávání, sociálních výhod a přístupu ke zboží a službám dostupným veřejnosti, včetně bydlení.



Dlouhodobá péče

Každý má právo na cenově dostupné a kvalitní služby dlouhodobé péče, zejména služby domácí péče a komunitní péče.

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 25 Listiny se uznávají a respektují práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě. V článku 26 Listiny se uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti. V článku 34 se potvrzuje respektování nároku na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám zajišťujícím ochranu kromě jiného i v případech, jako je nemoc a závislost ve stáří, podle pravidel stanovených právem Unie a vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření na podporu a doplnění činností členských států v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků, boje proti sociálnímu vyloučení a modernizace systémů sociální ochrany.

V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému.

c) Existující opatření

V doporučení Rady 92/442/EHS o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany 129 se členské státy vyzývají, aby přijaly příslušná opatření v oblasti sociálního zabezpečení se zřetelem na specifické potřeby starších lidí, když jsou závislí na vnější péči a službách. V doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce 130 se doporučuje, aby členské státy poskytovaly takové služby, které jsou důležité pro podporu politik aktivního a ekonomického začleňování, včetně služeb dlouhodobé péče.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení 131 zahrnuje mimo jiné i přístup k dávkám dlouhodobé péče pro mobilní občany.

Evropské strukturální a investiční fondy poskytují členským státům finanční prostředky na spolufinancování investic do sociálních služeb a zdravotní péče, což posiluje posun od modelu soustředěného na nemocnice a ústavy ke komunitní péči a integrovaným službám. Fondy podporují rovněž rozvoj služeb dlouhodobé péče pomocí odborné přípravy odborných pečovatelů.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř poprvé na úrovni Unie potvrzuje právo na služby dlouhodobé péče pro osoby odkázané na péči. Požaduje služby takové kvality, které by pomohly křehkým nebo závislým osobám udržet si co nejdéle svůj zdravotní a funkční stav a zlepšit svou samostatnost. Pilíř kromě toho vyžaduje, aby pečovatelské služby byly cenově dostupné, neboť odborné pečovatelské služby mohou být finančně velmi nákladné, a proto potřeby mnoha osob odkázaných na péči nejsou uspokojeny. Zatímco v Listině základních práv se stanoví, že starší lidé by měli mít právo žít důstojně a nezávisle, pro uplatňování tohoto práva je hlavní cenová dostupnost, přiměřenost a kvalita poskytovaných služeb.

Pilíř upřednostňuje služby domácí péče (poskytované doma osobě, která péči potřebuje) a komunitní služby (řada pečovatelských služeb neinstitucionálního charakteru), a proto jde o krok dál než doporučení Komise z roku 2008 o aktivním začleňování. Rozvoj komunitních služeb pomáhá osobám, které potřebují dlouhodobou péči, a zdravotně postiženým osobám žít nezávisle a zařadit se do společnosti 132 . Obecně to respektuje preference osob, které potřebují péči, udržet si co nejdéle nezávislý život.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy si zachovávají právo vymezovat základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení. Vyzývají se, aby za účelem uplatňování této zásady pilíře kromě provedení pravidel přijatých na úrovni Unie ve vnitrostátním právu a jejich prosazování svá pravidla přizpůsobily.

Na úrovni Unie musí být ohledně případných iniciativ založených na článku 153 SFEU v souladu s článkem 154 SFEU konzultováni sociální partneři, kteří mohou podepsat dohody, jež se na jejich žádost mohou provádět na úrovni Unie v souladu s článkem 155 SFEU. Sociální partneři mohou také shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Komise spolu s evropským pilířem sociálních práv předkládá iniciativu „Nový začátek na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob“. V této iniciativě se navrhují legislativní a další opatření zaměřená na snadnější využívání rodičovské dovolené jak ze strany žen, tak i mužů, zavedení otcovské dovolené a dovolené pro pečující osoby, podporu využívání pružných pracovních podmínek a také zajištění více a lepších zařízení péče o děti a jiné péče a odstranění odrazujících ekonomických faktorů, např. demotivující daňová opatření, která odrazují druhé výdělečně činné partnery, často ženy, od vstupu na trh práce.

Komise i nadále podporuje jednání o návrhu předloženém v prosinci 2016 na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 133 . Cílem tohoto návrhu je zavést konzistentní úpravu pro koordinaci dávek dlouhodobé péče v přeshraničních situacích.



Bydlení a pomoc pro osoby bez domova

a. Osobám v nouzi musí být poskytnut přístup k sociálnímu bydlení nebo k pomoci v oblasti bydlení dobré kvality.

b. Zranitelné osoby mají právo na vhodnou pomoc a ochranu před nuceným vystěhováním.

c. Osobám bez domova musí být poskytnuto přiměřené přístřeší a služby, aby se podpořilo jejich sociální začlenění. 

1. Acquis Unie

a) Listina základních práv Evropské unie

V čl. 34 odst. 3 Listiny se potvrzuje uznání a respektování práva kromě jiného i na pomoc v oblasti bydlení, jejímž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je Unie oprávněna přijímat opatření na podporu a doplnění činností členských států v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků, boje proti sociálnímu vyloučení a modernizace systémů sociální ochrany. Podle článku 156 SFEU je úkolem Komise podporovat spolupráci mezi členskými státy a usnadňovat koordinaci jejich činnosti ve všech oblastech sociální politiky spadajících do hlavy X SFEU.

V čl. 153 odst. 4 se stanoví, že předpisy přijaté podle článku 153 SFEU se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému.

c) Existující opatření

V doporučení Komise 2008/867/ES o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce  134 se stanoví, že členské státy by měly poskytovat takové služby, které jsou důležité pro podporu politik sociálního začleňování, jako je podpora v oblasti bydlení a sociální bydlení. V doporučení Komise 2013/112/EU Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění 135 se řeší bydlení a životní podmínky chudých dětí. V Rámci Unie pro vnitrostátní strategie integrace Romů 136 se uznává, že bydlení je klíčová oblast pro opatření v oblasti začleňování znevýhodněných romských osob. V Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením se uznává právo osob se zdravotním postižením a jejich rodinných příslušníků na přiměřenou životní úroveň, včetně přiměřeného bydlení, a na přístup k programům sociálního bydlení. V úmluvě se její smluvní strany také vyzývají, aby přijaly příslušná opatření k zajištění dostupnosti bydlení.

Pokud jde o přístup k přístřeší, právní předpisy Unie stanoví zvláštní ochranu pro zvláště zranitelné osoby, jako jsou děti bez doprovodu, žadatelé o azyl a uprchlíci. Ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu 137 , se stanoví poskytnutí přístřeší nebo jiného vhodného provizorního ubytování. 

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř poprvé na úrovni Unie zahrnuje uceleným způsobem různé aspekty práva na bydlení.

Zatímco Listina základních práv poskytuje právo na pomoc v oblasti bydlení a důstojnou existenci osob, které nemají dostatečné prostředky, zásada 19a jde dál tím, že odkazuje na poskytnutí věcné podpory bydlení, konkrétně sociálního bydlení. Mělo by se poskytnout buď sociální bydlení, nebo pomoc v oblasti bydlení: věcná působnost této zásady zahrnuje celou škálu možností v poskytování podpory na bydlení a zahrnuje například příspěvky na bydlení, podporu příjmu, garance nájmů a odpočty na daních.

Osobní působnost tohoto ustanovení je také širší než podle Listiny, neboť obsahuje pomoc v oblasti bydlení pro každého v nouzi, nikoliv pouze pro osoby, které nemají dostatečné finanční prostředky, ale i pro osoby se speciálními potřebami – z důvodů jejich zdravotního postižení, rozpadu rodiny apod.

Pokud jde o pomoc pro zranitelné osoby v případě vystěhování, pilíř představuje podstatné posílení práva na bydlení a zejména jistoty bydlení. Zranitelné osoby mohou zahrnovat nájemníky vystavené riziku a majitele zbavené majetku, kterým hrozí vystěhování. Uvedená zásada vyžaduje poskytnutí pomoci a ochrany, jako je cenově dostupné právní zastupování, hájení zájmů a mediace, nebo ochranná opatření, například přístup k systémům zvládání dluhů za účelem zmírnění rizika bezdomovectví. Zásada však v odůvodněných a oprávněných případech náležitě zohledňuje zájmy pronajímatelů bytů.

Pilíř kromě toho stanoví univerzální přístup k přiměřenému přístřeší pro každého, kdo se ocitne bez domova. Přiměřené bydlení lze chápat z hlediska jistoty bydlení, cenové dostupnosti, obyvatelnosti, přístupnosti, lokality a kulturní přiměřenosti. Zásada také nasazuje laťku výš podporou znovuzačlenění osob bez domova do společnosti za pomoci podpůrných sociálních služeb.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy

Členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování uvedené zásady přijaly opatření na celostátní, regionální nebo místní úrovni týkající se zejména bydlení, ve formě peněžitých a věcných dávek, k podpoře univerzálního a rychlého přístupu osob v mimořádných situacích všeho druhu k přístřeší a aby rovněž zvýšily rozsah a kapacitu podpůrných sociálních služeb.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

Reforma sociálního bydlení, přístupnost a cenová dostupnost bydlení a rovněž efektivnost příspěvků na bydlení se monitoruje a posuzuje v rámci procesu evropského semestru. Otevřená metoda koordinace ve Výboru pro sociální ochranu zabezpečuje koordinaci politik a monitoruje pokrok členských států.

Uplatňování této zásady podpoří fondy Unie, včetně Evropského fondu pro strategické investice v oblasti investic do sociálního bydlení, Evropského fondu pro regionální rozvoj v oblasti infrastruktury bydlení, Evropského sociálního fondu v oblasti sociálních služeb a Evropského fondu pomoci nejchudším osobám v oblasti potravinové pomoci pro osoby bez domova. Evropská unie finančně podporuje také řadu organizací občanské společnosti aktivních v oblasti sociálního začleňování a snižování chudoby, včetně organizací, které se zabývají bezdomovectvím.

Přístup k základním službám

Každý má právo na přístup ke kvalitním základním službám, včetně vody, hygienického zařízení, energií, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Osobám v nouzi musí být k dispozici pomoc pro přístup k těmto službám.

1. Acquis Unie    

a) Listina základních práv Evropské unie

V článku 36 Listiny se stanoví, že Unie souladu se Smlouvami a s cílem podpořit sociální a územní soudržnost Unie uznává a respektuje přístup ke službám obecného hospodářského zájmu tak, jak je stanoven vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.

b) Legislativní pravomoci a jejich omezení

Podle článku 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je jedním z hlavních cílů Unie a jejích členských států zabezpečit přiměřenou sociální ochranu a bojovat proti vyloučení. V článku 14 SFEU se stanoví, že Unie a její členské státy v rámci svých příslušných pravomocí a v oblasti působnosti Smlouvy zabezpečí, aby služby obecného hospodářského zájmu naplňovaly své úkoly. V protokolu č. 26 se uznává zásadní úloha a široké rozhodovací pravomoci celostátních, regionálních a místních orgánů při poskytování, pořizování a organizování těchto služeb a jejich rozmanitost v Unii. V tomto protokolu se rovněž zdůrazňuje, že hodnoty kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovného zacházení, univerzálního přístupu a práv uživatelů jsou sdílené hodnoty Unie, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu. V prohlášení č. 22 připojeném k Amsterodamské smlouvě se uvádí, že při přípravě opatření podle článku 114 SFEU mají orgány Unie zohledňovat potřeby osob se zdravotním postižením. V článku 106 SFEU se stanoví, že podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podléhají pravidlům obsaženým v této Smlouvě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny.

c) Existující opatření

Komise ve svém rámci kvality 138 už obecně uznala význam služeb obecného hospodářského zájmu jako významnou složku evropského sociálního modelu a vyjádřila svůj závazek zajistit všem občanům přístup k základním službám. Za účelem vyjasnění právní úpravy pro poskytování takových služeb byly ku prospěchu veřejných orgánů a konečných uživatelů zjednodušeny a vyjasněny právní předpisy o státní podpoře a veřejných zakázkách (koncesích). Nový soubor pravidel poskytl více právní jistoty a zjednodušení pro veřejné orgány a podniky 139 .

Odvětvové právní předpisy přijaté na úrovni Unie vždy pečlivě přihlížely k potřebě posilovat hospodářskou soutěž a využívání tržních mechanismů a také k potřebě zajistit, aby měl každý občan za dostupné ceny nadále přístup k základním službám vysoké kvality. Bylo tomu tak například v síťových odvětvích, od telekomunikací po dopravu. Kupříkladu v oblasti elektronických komunikací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES 140 (směrnice o univerzální službě) zajišťuje, že liberalizace služeb a zvýšená hospodářská soutěž je doprovázena regulačním rámcem, který zabezpečuje poskytování vymezeného minimálního souboru služeb pro konečné uživatele za dostupné ceny.

V oblasti železniční dopravy nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 141 definuje, jak mohou příslušné orgány zasahovat, aby zajistily poskytování služeb obecného zájmu, které jsou mimo jiné četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2338 o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici 142 (závazky veřejné služby) se mění předcházející nařízení o zadávání zakázek na veřejné služby v přepravě stanovením jasnějších pravidel specifikace závazků veřejné služby a jejich oblasti působnosti a také nového rámce, který zaručuje, že provozovatelé železnic budou mít podmínky nediskriminačního přístupu ke kolejovým vozidlům, které je budou motivovat k účasti na nabídkových řízeních na smlouvy o veřejných službách v železniční přepravě.

V odvětví energetiky je závazek univerzální služby zahrnut do směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES 143 (směrnice o elektřině), v níž se jasně stanoví, že občané Unie a, pokud to členské státy považují za vhodné, malé podniky, by měli mít možnost využívat závazky veřejné služby, zejména co se týče bezpečnosti dodávek a transparentních, nediskriminačních a přiměřených cen.

Vodní politika Unie je založena na zásadě, že cenová dostupnost vodohospodářských služeb má zásadní význam. Vnitrostátní orgány jsou odpovědné za přijímání/provádění konkrétních opatření na podporu ochrany znevýhodněných osob a řešení problémů souvisejících s nedostatečným přístupem k vodě (například formou opatření poskytujících podporu domácnostem s nízkými příjmy nebo zavedením závazků veřejné služby) 144 .

Ve finančním sektoru směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU 145 umožňuje spotřebitelům v Evropě otevřít si platební účet u jakéhokoli poskytovatele platebních služeb v Unii bez ohledu na členský stát jejich bydliště. Navíc mají spotřebitelé právo přístupu k platebnímu účtu se základními prvky (což zahrnuje výběry hotovosti, bankovní převody a debetní karty) bez ohledu na členský stát bydliště nebo jejich osobní finanční situaci.

2. Oblast působnosti a změny zavedené evropským pilířem sociálních práv

Pilíř stanoví právo na základní služby a neúplný výčet některých těchto služeb, které jsou mimořádně důležité v našem každodenním životě. Členské státy si zachovávají pravomoc vymezovat, organizovat, poskytovat a financovat tyto služby na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Avšak skutečnost, že základní služby – včetně služeb poskytovaných přes hranice – by měly být k dispozici pro všechny, znovu zdůrazňuje význam, který Unie připisuje službám představujícím základ našeho sociálního modelu. Zejména právo na vodu a hygienická zařízení je mimořádně důležité pro občany Unie, kteří nedávno předložili v této oblasti občanskou iniciativu.

Odvětvové právní předpisy Unie zahrnují některé z těchto služeb do závazků univerzální služby, aby služby obecného ekonomického zájmu byly k dispozici všem spotřebitelům a uživatelům v členských státech a mezi nimi bez ohledu na jejich zeměpisnou polohu ve stanovené kvalitě a, s přihlédnutím ke specifickým vnitrostátním okolnostem, za dostupnou cenu. Pilíř uznává potřebu podpořit přístup osob v nouzi k základním službám. Dostupnost základních služeb je vedle jejich disponibility a cenové dostupnosti důležitá k zajištění rovného přístupu pro všechny a je nezbytná pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby.

3. Provádění

a) Co mohou udělat členské státy a sociální partneři

Členské státy si zachovávají pravomoc vymezovat, organizovat, poskytovat a financovat základní služby na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Vzhledem k tomu, že opatření Unie obsahují zásadu, že základní služby by měly být k dispozici pro všechny jako základ evropského sociálního modelu, členské státy se vyzývají, aby za účelem uplatňování zásady pilíře šly nad rámec těchto pravidel.

Sociální partneři mohou shromažďovat a vyměňovat si osvědčené postupy v celé Unii. Na vnitrostátní úrovni mohou sociální partneři podpořit uplatňování této zásady zapojením se do tvorby a provádění příslušných politik.

b) Nedávné a probíhající iniciativy na úrovni EU

V oblasti elektronických komunikací se v navržené revizi regulačního rámce pro elektronické komunikace 146 od členských států vyžaduje, aby všem konečným uživatelům zajistily cenově dostupný přístup k funkčnímu internetu a hlasovým komunikačním službám. Pokud členské státy zjistí cenovou nedosažitelnost, mohou podniky požádat, aby poskytly cenově dostupné varianty tarifů a „právo uzavírat smlouvy“ pro konečné uživatele s nízkými příjmy nebo speciálními sociálními potřebami. Navržený kodex obsahuje rovněž ustanovení, v němž se od členských států s přihlédnutím ke vnitrostátním podmínkám vyžaduje, aby přijaly příslušná opatření pro konečné uživatele se zdravotním postižením s cílem zajistit cenovou dostupnost jejich koncových zařízení, zvláštního vybavení a zvláštních služeb, které zlepšují rovnocenný přístup.

Balíček o čisté energii přijatý 30. listopadu 2016 také obsahuje návrhy na nové uspořádání trhu s elektřinou. Návrh na přepracování směrnice o elektřině (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES) nemění ustanovení týkající se závazků veřejné služby v odvětví elektřiny, ale posiluje ustanovení týkající se posílení postavení a ochrany spotřebitelů. Podrobněji vysvětluje práva spotřebitelů, pokud jde o smlouvy, možnosti pro energetická společenství a aktivní spotřebitele a nárok na inteligentní měřiče. Návrh poskytuje rovněž podrobnější ustanovení o ochraně zranitelných spotřebitelů a povinnost členských států vymezit kritéria pro měření energetické chudoby, o čemž budou muset podat zprávu jako součást integrovaných zpráv o pokroku, pokud jde o národní plány v oblasti energetiky a klimatu. Balíček dále stanoví nový přístup k ochraně zranitelných spotřebitelů, který zahrnuje mimo jiné i pomoc členským státům snížit náklady na energii pro spotřebitele podporou investic do energetické účinnosti. Komise kromě toho v souladu se svými snahami posílit postavení spotřebitelů a ochraňovat je navrhuje některé procesní záruky, než může být spotřebitel odpojen od energie. Komise rovněž zřizuje Středisko pro sledování energetické chudoby za účelem poskytnutí lepších údajů o toto problému a jeho řešení a také za účelem pomoci členským státům v jejich úsilí bojovat s energetickou chudobou 147 .

Kromě toho se v návrhu WiFi4EU (WiFi pro EU) 148  uznává potřeba zajistit, aby se veřejnost podpořila ve využívání příležitostí, které nabízí digitální transformace. Návrh poskytne finanční pobídky ve prospěch místních veřejných orgánů, které chtějí poskytovat bezplatné, vysokokapacitní místní bezdrátové připojení prostřednictvím přístupových míst v centrech místního veřejného života, buď ve vlastních prostorách, nebo ve venkovních prostorách přístupných veřejnosti.

V oblasti vody a hygienických zařízení Komise předpokládá v roce 2017 revizi směrnice o pitné vodě 149 v návaznosti na evropskou občanskou iniciativu „Right2Water“ (Právo na vodu) 150 .

Komise nadále podporuje jednání, aby zákonodárné orgány Unie přijaly navrhovaný Evropský akt přístupnosti 151 . Cílem aktu je zajistit přístupnost některých výrobků a služeb na vnitřním trhu, včetně některých základních služeb, jako jsou služby v oblasti elektronických komunikací a audiovizuálních medií.

(1)

Doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi, Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(2)

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení, Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.

(3)

Doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky, Úř. věst. C 191, 1.7.2011, s. 1.

(4)

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o zavedení evropského referenčního rámce pro zajišťování kvality v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, Úř. věst. C 155, 8.7.2009, s. 1.

(5)

Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení, Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.

(6)

Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení, Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.

(7)

Sdělení Komise Nový program dovedností pro Evropu, COM(2016) 381 final, 10.6.2016.

(8)

Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 1.

(9)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES ze dne 15. prosince 2004 o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností (Europass), Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 6.

(10)

 COM(2016) 940 final.

(11)

https://ec.europa.eu/migrant-integration/news/europe-integration-action-plan-of-third-country-nationals-launched.

(12)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění), Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(13)

Doporučení Komise ze dne 7. března 2014 o posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti, Úř. věst. L 69, 8.3.2014, s. 112.

(14)

  Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení , OJ L 6, 10.1.1979, p. 24.

(15)

  Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.

(16)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.

(17)

  Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá jednotlivá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) , Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1.

(18)

Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES, Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.

(19)

SWD (2015)278.

(20)

COM(2012) 614.

(21)

COM(2016) 111 final.

(22)

Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

(23)

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

(24)

Rozhodnutí Rady ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím, Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35.

(25)

Směrnice o: slučování rodin, modré kartě, jednotném povolení, výzkumnících, studentech, kvalifikaci jako osoby požívající mezinárodní ochrany, sezonních pracovnících a osobách převedených v rámci společnosti.

(26)

Doporučení Rady ze dne 9. prosince 2013 o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech, Úř. věst. C 378, 24.12.2012, s. 1.

(27)

Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (SEK(2008) 2180) (SEK(2008) 2181).

(28)

Viz např. rozhodnutí Rady (EU) 2015/1848 ze dne 5. října 2015 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států pro rok 2015, Úř. věst. 268, 15.10.2015, s. 28.

(29)

Doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi, Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(30)

Doporučení Rady ze dne 15. února 2016 o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce, Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1.

(31)

Doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(32)

COM(2012) 795 final.

(33)

http://ec.europa.eu/growth/sectors/social-economy/enterprises/expert-groups_en

(34)

 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2014/EU ze dne 15. května 2014 o posílení spolupráce mezi veřejnými službami zaměstnanosti (VSZ), Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 32.

(35)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013, Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1.

(36)

COM(2016) 646 final.

(37)

 COM(2016) 940 final.

(38)

COM(2017) 2610.

(39)

https://ec.europa.eu/migrant-integration/news/europe-integration-action-plan-of-third-country-nationals-launched

(40)

Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 9.

(41)

Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 175, 10.7.1999 s. 43.

(42)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání, Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 9.

(43)

Směrnice Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32).

(44)

V tomto ohledu viz sdělení o evropském programu pro ekonomiku sdílení, COM(2016) 356 final, 2.6.20016.

(45)

Sdělení Komise Akční plán Podnikání 2020, COM(2012) 795 final, 9.1.2013.

(46)

http://ec.europa.eu/growth/sectors/social-economy/enterprises/expert-groups_en

(47)

Směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17.

(48)

 COM(2017) 2611.

(49)

COM(2017) 2610.

(50)

Viz např. rozhodnutí Rady (EU) 2015/1848 ze dne 5. října 2015 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států pro rok 2015, Úř. věst. L 268, 15.10.2015, s. 28.

(51)

Viz například doporučení Rady ze dne 21. března 2017 týkající se hospodářské politiky eurozóny. Úř. věst. C 92, 24.3.2017, s. 1.

(52)

Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25.

(53)

Doporučení Rady ze dne 20. září 2016 ke zřízení vnitrostátních rad pro produktivitu, Úř. věst. C 349, 24.9.2016, s. 1.

(54)

Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(55)

Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků – 9. 12.1989.

(56)

Směrnice Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32.

(57)

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16.

(58)

Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1.

(59)

Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.

(60)

Zvláštní ochranu proti neoprávněnému propuštění zajišťují i další směrnice EU zakazující diskriminaci (např. směrnice 2006/54/ES nebo směrnice 2000/43/ES).

(61)

Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 9.

(62)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění), Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(63)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.

(64)

Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES, Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.

(65)

Směrnice 98/59/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16.

(66)

 Doporučení Rady ze dne 10. března 2014 k rámci kvality stáží, Úř. věst. C 88, 27.3.2014, s. 1.

(67)

COM(2017) 2611.

(68)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství, Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29.

(69)

Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28.

(70)

Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16.

(71)

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16.

(72)

Sdělení Komise Rámec kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci, COM(2013) 882 final, 13.2.2013.

(73)

Nový začátek pro sociální dialog – prohlášení předsednictví Rady Evropské unie, Evropské komise a evropských sociálních partnerů, 16. června 2016.

(74)

COM(2013) 882.

(75)

Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, Úř. věst. L 348, 28.11.1992, s. 1.

(76)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.

(77)

Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 68, 18.3.2010, s. 13.

(78)

Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 9.

(79)

COM(2017) 248 a COM(2017) 253.

(80)

Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

(81)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(82)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(83)

COM(2017) 12 final, 10.1.2017.

(84)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS), Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 50.

(85)

COM(2016) 248 a COM(2017) 11.

(86)

Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, SN 100/1/02 REV 1.

(87)

Do roku 2020 by se do vzdělávání v raném věku mělo zapojit nejméně 95 % dětí (od věku 4 let do dosažení věku povinné školní docházky).

(88)

Doporučení Komise 2008/867/ES o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(89)

Úř. věst. C 191, 1.7.2011, s. 1.

(90)

Sdělení Komise Kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti, KOM(2011) 66 v konečném znění.

(91)

Závěry Rady o systému předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti, Úř. věst. C 175, 15.6.2011, s. 8.

(92)

Doporučení Komise 2013/112/EU Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění, Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.

(93)

Návrh klíčových zásad rámce pro kvalitu vzdělávání a péče v raném věku, zpráva pracovní skupiny pro vzdělávání a péči v raném věku pod záštitou Evropské komise, http://ec.europa.eu/dgs/education_culture/repository/education/policy/strategic-framework/archive/documents/ecec-quality-framework_en.pdf

(94)

Doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany, Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49.

(95)

Doporučení Rady 92/441/EHS ze dne 24. června 1992, Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46.

(96)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1.

(97)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(98)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti, Úř. věst. L 344, 29.12.2010, s. 1.

(99)

Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44. Viz také například směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1.

(100)

Směrnice o: slučování rodin, modré kartě, jednotném povolení, výzkumnících, studentech, kvalifikaci jako osoby požívající mezinárodní ochrany, sezonních pracovnících a osobách převedených v rámci společnosti.

(101)

Nařízení se vztahuje také na zvláštní nepříspěvkovou peněžitou podporu, která vykazuje charakteristiky jak sociálního zabezpečení, tak i sociální pomoci.

(102)

 COM(2017) 2610.

(103)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(104)

Doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(105)

  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.L_.2014.159.01.0032.01.ENG  

(106)

 COM(2017) 2610.

(107)

COM(2016) 815 final, 23.1.2006.

(108)

Doporučení Rady 92/441/EHS ze dne 24. června 1992, Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46.

(109)

Doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11, schválené Radou Evropské unie dne 17. prosince 2008.

(110)

Doporučení Rady ze dne 15. února 2016, Úř. věst. L 67, 20.2.2016, s. 1.

(111)

https://emin-eu.net/what-is-emin/

(112)

Směrnice 79/7/EHS o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 6, 10.1.1979, s. 24; směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, Úř. věst. L 2004, 26.7.2006, s. 23; směrnice 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, Úř. věst. L 273, 21.12.2004, s. 37.

(113)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(114)

Směrnice Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění, Úř. věst. L 209, 25.7.1998, s. 46 ; směrnice 2014/50/EU o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků mezi členskými státy zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv, Úř. věst L 128, 30.4.2014, s. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi, Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37.

(115)

  Doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany  , Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49.

(116)

COM(2017) 2610.

(117)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (konsolidované znění ze dne 5. 6. 2013).

(118)

https://ec.europa.eu/health/blood_tissues_organs/policy_cs

(119)

  Doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany, Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49.

(120)

  Doporučení Rady ze dne 9. června 2009 o bezpečnosti pacientů, včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, Úř. věst. C 151, 3.7.2009.

(121)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(122)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.

(123)

Rozhodnutí Rady ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím, Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35.

(124)

Kromě Irska, které dokončuje ratifikační proces.

(125)

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

(126)

  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ , KOM(2010) 636 v konečném znění.

(127)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb, COM(2015) 615 final – 2015/0278 (COD).

(128)

Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (SEK(2008) 2180) (SEK(2008) 2181).

(129)

Doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany, Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49.

(130)

Doporučení Komise 2008/867/ES o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(131)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

(132)

V souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.

(133)

COM(2016) 815 final, 23.1.2016.

(134)

Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(135)

Doporučení Komise 2013/112/EU ze dne 20 února 2013 Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění, Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.

(136)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020, COM(2011) 173 final.

(137)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV, Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

(138)

Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě, COM(2011) 900 final.

(139)

http://ec.europa.eu/services_general_interest/index_cs.htm

(140)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 51.

(141)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1.

(142)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2338 ze dne 14. prosince 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 1370/2007, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici, Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 22.

(143)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES, Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55.

(144)

  Směrnice o pitné vodě (směrnice 98/83/ES) se týká kvality vody určené k lidské spotřebě. Jejím cílem je chránit lidské zdraví před nepříznivými účinky jakéhokoli znečištění vody určené k lidské spotřebě a zajistit, že voda bude zdravotně nezávadná a čistá.

(145)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky, Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214.

(146)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění), COM(2016) 590.

(147)

  http://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:d2648a37-c626-11e6-a6db-01aa75ed71a1.0017.02/DOC_1&format=PDF

(148)

Návrh na změnu nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) č. 283/2014, pokud jde o podporu připojení k internetu v místních komunitách, COM(2016) 589.

(149)

Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32.

(150)

  http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome?lg=cs

(151)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb, COM(2015) 615 final – 2015/0278 (COD).

Top