EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 23.5.2017

COM(2017) 259 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES

{SWD(2017) 169 final}
{SWD(2017) 170 final}

Zpráva o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES

1. Úvod

Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů 1 (dále jen „směrnice“ nebo „směrnice o právech spotřebitelů“) byla přijata dne 25. října 2011. Jejím cílem je dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele v celé EU a přispění k řádnému fungování vnitřního trhu harmonizací určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.

Směrnice měla být ve vnitrostátním právu členských států provedena do 13. prosince 2013, aby byla ve všech členských státech EU použitelná od 13. června 2014.

Podle článku 30 směrnice má Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování směrnice, zejména co se týká ustanovení o digitálním obsahu a právu odstoupit od smlouvy.

Komise směrnici vyhodnotila, přičemž vycházela z:

·externí studie o uplatňování směrnice 2 ,

·zprávy Evropského hospodářského a sociálního výboru 3 ,

·různých konzultací se zúčastněnými stranami 4 a

·jiných zdrojů údajů 5 .

Hodnocení je shrnuto v pracovním dokumentu útvarů Komise, jenž je připojen k této zprávě, která představuje jeho hlavní zjištění. Jelikož směrnice byla vyhodnocena méně než tři roky poté, co se podle předpokladů staly použitelnými vnitrostátní právní předpisy k jejímu provedení, jsou důkazy poměrně omezené. Vzhledem ke skutečnosti, že se směrnice dosud nachází v počátečních fázích provádění, má toto hodnocení posoudit pokrok při jejím provedení ve vnitrostátním právu a počátečním uplatňování.

Směrnice byla vyhodnocena souběžně s širší kontrolou účelnosti spotřebitelského a marketingového práva EU v rámci programu REFIT a výsledky hodnocení směrnice byly použity v závěrečné zprávě o kontrole účelnosti 6 . K získání názorů a shromáždění údajů pro hodnocení směrnice byla využita rovněž řada konzultačních činností provedených v rámci kontroly účelnosti (např. konzultační skupina zúčastněných stran a spotřebitelský summit).

2. Cíl směrnice a její hlavní ustanovení

Směrnice o právech spotřebitelů zrušila směrnici 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku a směrnici 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Směrnice o právech spotřebitelů zavedla plně harmonizovaná pravidla pro smlouvy uzavřené na dálku (on-line) a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, jejichž předmětem jsou zboží a služby, jakož i digitální obsah. Směrnice o právech spotřebitelů pozměnila rovněž některá ustanovení směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží.

V článku 1 směrnice se uvádí, že jejím celkovým cílem je dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele v celé EU a přispění k řádnému fungování vnitřního trhu harmonizací určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.

Ve 4. bodě odůvodnění směrnice je objasněno, že tato harmonizace je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků.

Zatímco předchozí směrnice týkající se smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli mimo obchodní prostory a na dálku stanovily minimální úroveň harmonizace příslušných pravidel na ochranu spotřebitele, směrnice o právech spotřebitelů je směrnicí, která zajišťuje úplnou harmonizaci. To znamená, že členské státy nesmí v rámci její oblasti působnosti ponechat v platnosti ani zavádět vnitrostátní právní předpisy, které nejsou v souladu se směrnicí, pokud není ve směrnici stanoveno jinak (článek 4).

Směrnice členským státům umožňuje uložit dodatečné požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv (čl. 5 odst. 4) a využívat ve vnitrostátním právu možnosti regulace v šesti oblastech. V souladu s článkem 29 směrnice musí členské státy podat zprávu o využití těchto možností regulace a Komise zpřístupnila jejich zprávy na svých internetových stránkách.

K nejčastěji využívaným možnostem regulace patří toto 7 :

·dvacet členských států neuplatňuje ustanovení směrnice na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, u nichž platba učiněná spotřebitelem nepřesahuje částku 50 EUR (nebo nižší hodnoty stanovené ve vnitrostátních právních předpisech) (čl. 3 odst. 4 směrnice),

·patnáct členských států ukládá jazykové požadavky týkající se smluvních informací u smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory s cílem zajistit, aby tyto informace byly pro spotřebitele snadno srozumitelné (čl. 6 odst. 7 směrnice),

·sedm členských států si zvolilo zjednodušený informační režim u smluv uzavřených mimo obchodní prostory, které se týkají opravy nebo údržby a u nichž platba, která se výslovně požaduje od spotřebitele, nepřesahuje 200 EUR (čl. 7 odst. 4 směrnice),

·šestnáct členských států vyžaduje písemné potvrzení smluv uzavřených po telefonu (čl. 8 odst. 6 směrnice). 

V porovnání s předchozím právním rámcem zajišťujícím minimální harmonizaci podle směrnice 97/7/ES a směrnice 85/577/EHS se nová ustanovení směrnice o právech spotřebitelů týkají:

· další harmonizace požadavků na informace poskytované před uzavřením smluv v obchodních prostorách (čl. 5 odst. 1) a úplné harmonizace požadavků vztahujících se na smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory (čl. 6 odst. 1),

·zahrnutí digitálního obsahu do oblasti působnosti se zvláštními ustanoveními, která se ho týkají, jako jsou informace o funkčnosti a interoperabilitě a právu odstoupit od smlouvy (čl. 5 odst. 1 písm. g) a h); čl. 6 odst. 1 písm. r) a s); čl. 9 odst. 2 písm. c); čl. 14 odst. 4 písm. b) a čl. 16 písm. m)),

·formálních požadavků na smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, například „ustanovení o tlačítku“ u objednávek zavazujících k platbě (články 7 a 8),

·plně harmonizovaného období v délce čtrnácti dnů pro právo na odstoupení od smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory – ačkoli s určitými výjimkami (článek 16) – a jednoznačnějších práv na vrácení platby (články 9–15),

·nových pravidel pro dodání a přechod rizika (články 18 a 20),

· požadavku na „běžnou sazbu“ v případě hovoru spotřebitele s obchodníkem v souvislosti s již uzavřenými smlouvami (článek 21),

·zákazu neodůvodněných poplatků za způsob platby (článek 19) a předem zaškrtnutých políček (článek 22),

·osvobození spotřebitele od povinnosti zaplatit za nevyžádané dodání nebo poskytnutí výrobků („setrvačný prodej“, článek 27),

·zavedení vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy v celé EU (čl. 6 odst. 1 písm. h) a článek 11, příloha I část B).

3. Provedení ve vnitrostátním právu a uplatňování

Podle článku 28 směrnice měly členské státy přijmout a zveřejnit vnitrostátní opatření k provedení směrnice do 13. prosince 2013, aby se tato opatření mohla uplatňovat od 13. června 2014.

V období od října 2012 do dubna 2014 uspořádala Komise pět pracovních setkání věnovaných provedení ve vnitrostátním právu s cílem pomoci členským státům při plnění tohoto úkolu 8 . Sedmnáct členských států 9 se však s provedením ve vnitrostátním opozdilo a směrnice se ve všech 28 členských státech stala použitelnou teprve od konce roku 2014.

Členské státy zvolily různé způsoby provedení: některé členské státy směrnici provedly jejím začleněním do stávajících právních předpisů (např. občanských zákoníků), jiné přijaly nový právní předpis provádějící směrnici téměř doslovně a některé zvolily kombinaci obou způsobů.

Komise provedla ve všech členských státech rozsáhlou kontrolu provedení směrnice ve vnitrostátním právu a v důsledku této kontroly zahájila s dotčenými vnitrostátními orgány 21 dvoustranných strukturovaných dialogů (tzv. případy v rámci projektu EU Pilot). Tato kontrola provedení odhalila, že většina členských států napoprvé neprovedla ve vnitrostátním právu řadu definic a klíčových pojmů směrnice. Ačkoli dotčené členské státy provedly či navrhly významné změny svých prováděcích předpisů s cílem odstranit tyto problémy a zajistit soulad svého právního řádu se směrnicí, Komise pokračuje s většinou z nich ve dvoustranném dialogu k zajištění úplného souladu. Ačkoli případy neprovedení či nesprávného provedení ve vnitrostátním právu jednoznačně ovlivňují dosažení cílů stanovených ve směrnici, Evropská komise má v současnosti k dispozici jen málo údajů ohledně konkrétního dopadu tohoto pozdního a/nebo nesprávného provedení v praxi, jelikož všechny zmíněné případy v rámci projektu EU Pilot (vyjma jednoho) byly zahájeny z úřední pravomoci, a nikoli na základě stížností.

V červnu 2014 vydaly útvary Komise pokyny týkající se směrnice o právech spotřebitelů 10 (dále jen „pokyny ke směrnici“), a to po konzultacích s orgány členských států, které jsou pověřeny provedením a prosazováním směrnice, odvětvím a zúčastněnými stranami z řad spotřebitelů. Pokyny ke směrnici mají vnitrostátním orgánům a soudům pomoci při uplatňování směrnice jednotným a soudržným způsobem a poskytnout vodítko ke klíčovým pojmům a ustanovením směrnice. Obsahují rovněž praktické příklady, které ukazují, jak by měla směrnice fungovat.

V roce 2015 koordinovala Komise kontrolní akci 11 26 členských států, Norska a Islandu, jež měla ověřit, zda obchodníci dodržují s ohledem na výrobky nabízené na internetu požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv, které jsou stanoveny ve směrnici o právech spotřebitelů 12 . Bylo zjištěno, že zatímco před kontrolní akcí bylo v souladu pouze 37 % internetových stránek, po kontrolní akci dodržovalo předpisy 88 % internetových stránek.

V období od jara 2014 do jara 2016 uspořádala Komise kampaň ke zvýšení informovanosti o právech spotřebitelů, která usilovala o zlepšení obecných znalostí obchodníků a spotřebitelů ohledně práv spotřebitelů v EU, která vyplývají z řady směrnic EU týkajících se spotřebitelského práva, včetně práva odstoupit od smlouvy podle směrnice o právech spotřebitelů 13 .

4. Hlavní výsledky hodnocení

4.1 Účelnost

Přezkum vnitrostátních právních předpisů v členských státech před prováděním směrnice ukázal značné rozdíly, pokud jde o pravidla na ochranu spotřebitele, která se týkají smluv uzavíraných mezi obchodníky a spotřebiteli. S výjimkou omezených oblastí, u nichž dosud existují možnosti regulace na vnitrostátní úrovni, směrnice o právech spotřebitelů tyto rozdíly mezi členskými státy velkou měrou odstranila, a přispěla tudíž k větší právní jistotě u obchodníků a spotřebitelů, zejména v přeshraničních situacích.

Srovnávací analýza právní situace ve všech členských státech před provedením směrnice ve vnitrostátním právu a posléze vyzdvihla rovněž skutečnost, že ochrana spotřebitele byla ve většině členských států (ne-li ve všech) posílena. To v souladu s cíli směrnice pravděpodobně podpoří důvěru spotřebitelů v domácí i přeshraniční nákupy, zejména na internetu. Analýza Eurostatu ukazuje nárůst přeshraničních nákupů na internetu mezi roky 2012 a 2016 14 . Pokud jde o dosažení větší důvěry spotřebitelů a posílení jejich postavení, údaje z průzkumu Eurobarometr prokazují, že procentní podíl spotřebitelů, kteří souhlasí s tím, že maloobchodníci a poskytovatelé služeb obecně dodržují pravidla a předpisy spotřebitelského práva, v roce 2016 činil 76 %, což v porovnání s rokem 2006 představuje nárůst o 14 procentních bodů.

Hodnocení však vyzdvihlo některé faktory, které účelnost směrnice omezily. Jednalo se o tyto faktory:

·nedostatečné povědomí spotřebitelů a obchodníků o ustanoveních směrnice,

·potíže při výkladu některých ustanovení, jako jsou mimo jiné definice „běžné sazby“ (článek 21) 15 , pojem „mimo obchodní prostory“ v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (čl. 2 bod 8), rozlišování mezi smlouvou týkající se digitálního obsahu a smlouvou o placených on-line službách, okamžik, od něhož začíná běžet čtrnáctidenní lhůta na rozmyšlenou, pokud jde o smlouvy obsahující prvky kupních smluv i smluv o poskytování služeb (článek 9), a výpočet snížené hodnoty zboží v případech, kdy spotřebitelé uplatní právo odstoupit od smlouvy poté, co bylo se zbožím nakládáno více, než je nutné k obeznámení se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností (čl. 14 odst. 2),

·nedodržování ze strany obchodníků a

·problémy související s prosazováním, zejména co se týká nízké úrovně vnitrostátních donucovacích opatření a rozdílů ve způsobu prosazování pravidel,

·problematická může být i rozdílná výše sankcí, jež členské státy zavedly za porušení směrnice, jelikož se maximální sankce v řadě členských států nezdají být dostatečně „účinné, přiměřené a odrazující“ (článek 24) pro obchodníky jakékoli velikosti.

4.2 Efektivnost

Dosud neexistuje jednoznačný názor na celkový dopad směrnice na náklady podniků, jelikož nebylo možné shromáždit kvantitativní odhady nákladů a přínosů plynoucích z jejího provádění. Zúčastněné strany, které byly v rámci hodnocení konzultovány, neposkytly kvantitativní odhady dopadů směrnice a nebylo možno zjistit přímou příčinnou souvislost mezi zvýšením prodeje a vstupem směrnice o právech spotřebitelů v platnost. Údaje o skutečných nákladech a přínosech jsou velmi omezené rovněž kvůli krátké době, která uplynula od provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Analýza byla proto založena na kvalitativních údajích. Omezené dostupné údaje znamenají, že není možné vyvodit konečné závěry ohledně výše nákladů, které musí podniky hradit při zajišťování souladu se směrnicí. Podniky, u kterých byl prováděn průzkum, nebyly ochotné poskytnout finanční odhady těchto nákladů a dále nebyly k dispozici dostatečné peněžní údaje. Co se však týká kvalitativního hodnocení, byla udávána určitá zvláštní zátěž, zejména u malých a středních podniků. Tato zátěž se týká především požadavků na informace poskytované před uzavřením smluv, zejména co se týká překrývajících se požadavků na informace, a práva odstoupit od smlouvy. Zúčastněné strany uváděly mimo jiné ztráty spojené s vráceným zbožím, které bylo použito více, než je nutné k obeznámení se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností, a to kvůli problémům obchodníků spojeným s posouzením snížené hodnoty vráceného zboží a jeho dalším prodejem. Problémy byly uváděny rovněž v souvislosti se skutečností, že obchodníci musí spotřebitelům vrátit platby, jakmile spotřebitel předložil doklad o jeho zaslání zpět, aniž by měli možnost vrácené zboží zkontrolovat (čl. 13 odst. 1).

4.3 Soudržnost

Celkově se má za to, že směrnice je soudržná s ostatními právními předpisy EU, a nebyly zjištěny žádné významné problémy. Mezi směrnicí a ostatními předpisy spotřebitelského a marketingového práva, ostatními horizontálními a odvětvovými právními předpisy (zejména směrnicí o elektronickém obchodu a směrnicí o službách) a novými návrhy však existují zvláštní vzájemné vztahy, které by mohly být v budoucnu dále zefektivněny a objasněny. Některé požadavky na informace obsažené ve „výzvě ke koupi“ (čl. 7 odst. 4 směrnice o nekalých obchodních praktikách) se například překrývají s požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv, které jsou stanoveny ve směrnici o právech spotřebitelů: těmito záležitostmi se lze zabývat v případných legislativních opatřeních přijatých v návaznosti na kontrolu účelnosti v rámci programu REFIT a hodnocení směrnice o právech spotřebitelů. Při případné změně ustanovení směrnice o právech spotřebitelů, která se zabývají digitálním obsahem, je nutno vzít v úvahu i výsledek jednání o navrhované směrnici týkající se poskytování digitálního obsahu (viz rovněž níže oddíl 5).

4.4 Relevance

Hodnocení dospělo k závěru, že původní cíle směrnice jsou v současnosti platné stejně jako v době, kdy byla směrnice poprvé navržena. I nadále jsou velmi relevantní zejména cíle spočívající v zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele a rovných podmínek pro podniky v souvislosti se smlouvami uzavíranými mezi podniky a spotřebiteli on-line, obzvláště v rámci politiky v oblasti jednotného digitálního trhu. Ustanovení o smlouvách uzavřených na dálku budou v budoucnu pravděpodobně ještě důležitější, jelikož se počet on-line nákupů uskutečněných spotřebiteli neustále zvyšuje.

Bylo zjištěno, že ustanovení směrnice týkající se požadavků na informace jsou i nadále relevantní s výjimkou požadavku stanoveného v čl. 6 odst. 1 písm. c), který se týká poskytnutí čísla faxu a e-mailové adresy obchodníka, jelikož spotřebiteli by umožnily kontaktovat efektivně obchodníka a uchovávat o tom doklad na trvalém nosiči i jiné, modernější komunikační prostředky (např. internetové formuláře). Z hodnocení rovněž vyplývá, že existuje prostor pro prověření možnosti zjednodušení předkládání informací poskytovaných před uzavřením smluv a standardních podmínek. S rostoucí úlohou online platforem se důrazně požaduje, zejména ze strany sdružení spotřebitelů a některých hospodářských sdružení, zavedení zvláštních požadavků na transparentnost, jež se vztahují na elektronické trhy. Cílem je zajistit, aby byli spotřebitelé informováni o totožnosti a povaze („obchodník“ či „spotřebitel“) dodavatele, o rozdílech v úrovni ochrany spotřebitele při uzavírání smlouvy s obchodníkem místo s jiným spotřebitelem a o kritériích pro výchozí pořadí při předkládání nabídek.

4.5 Přidaná hodnota EU

Přístup EU představuje i nadále nejvhodnější reakci a cílů stanovených ve směrnici dosáhne s větší pravděpodobností než vnitrostátní přístupy. Směrnice ve skutečnosti důsledně omezila roztříštěnost předpisů členských států prostřednictvím přístupu založeného na harmonizaci, čímž pomohla zvýšit důvěru spotřebitelů v přeshraniční prodej a snížit náklady obchodníků na dodržování předpisů při přeshraničním prodeji, jak zdůraznily zúčastněné strany, které byly konzultovány v rámci hodnocení. Harmonizovaná pravidla jsou zapotřebí také k zajištění účinných přeshraničních donucovacích opatření mezi členskými státy.

5. Pravidla týkající se digitálního obsahu

Směrnice poprvé ve spotřebitelském a marketingovém právu EU stanoví zvláštní požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv, které se vztahují na digitální obsah, a pravidla pro odstoupení od smluv o digitálním obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči. Tato ustanovení jsou obzvláště důležitá při sledování cílů strategie pro jednotný digitální trh.

Digitální obsah je vymezen jako „data, která jsou vytvořena a dodána v digitální podobě“ (čl. 2 bod 11 směrnice o právech spotřebitelů). Pokud jde o oblast působnosti směrnice ve vztahu k digitálnímu obsahu, pokyny ke směrnici z června 2014 uvádějí:

„Vzhledem k rozlišování uvedenému v 19. bodě odůvodnění se směrnice vztahuje na smlouvy o on-line digitálním obsahu i v případě, že nezahrnují uhrazení ceny spotřebitelem“ 16 .

Ačkoli pokyny ke směrnici byly vypracovány ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami, některé zainteresované strany se domnívají, že uplatňování směrnice na „bezplatný“ digitální obsah není naprosto jasné. Ačkoli Komise potvrzuje výklad uvedený v pokynech ke směrnici, v praxi se mohou skutečně objevit potíže při rozlišování mezi smlouvami o digitálním obsahu a smlouvami týkajícími se on-line služeb, jejichž hlavním předmětem je spíše poskytování služby než samotný digitální obsah; posledně uvedené spadá do oblasti působnosti směrnice jako „smlouva o poskytování služeb“ pouze v případě poskytnutí oproti uhrazení určité ceny.

Všechna ustanovení směrnice se v zásadě vztahují i na smlouvy o dodání digitálního obsahu. Řada ustanovení mimoto v souvislosti s digitálním obsahem stanoví zvláštní požadavky:

·požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv, které se týkají funkčnosti a interoperability (čl. 5 odst. 1 písm. g) a h); čl. 6 odst. 1 písm. r) a s)),

·právo odstoupit od smlouvy – začátek lhůty pro odstoupení od smlouvy a požadavek na informace o zániku práva odstoupit od smlouvy v případě stažení (čl. 9 odst. 2 písm. c) a čl. 14 odst. 4 písm. b)),

·výjimka z práva odstoupit od smlouvy (čl. 16 písm. m)).

Digitální obsah je i nadále hlavní oblastí, ve které se spotřebitelé necítí být chráněni stejně jako v případě kupní smlouvy a smlouvy o poskytování služeb. Ze zjištění hodnocení vyplývá, že nízká úroveň účinnosti ustanovení o digitálním obsahu vyplývá z nedostatečné informovanosti obchodníků i spotřebitelů, nedodržování předpisů ze strany obchodníků a nízké úrovně prosazování vnitrostátními orgány. Ojediněle poukazovali obchodníci rovněž na určité potíže při praktickém provádění a chápání těchto ustanovení, zejména co se týká požadavku na poskytování informací o právu odstoupit od smlouvy před uzavřením smluv. Pokud jde o informovanost, údaje prokazují, že nejnižší úroveň informovanosti byla uváděna s ohledem na požadavky na informace poskytované před uzavřením smluv, které se týkají digitálního obsahu, a pravidla pro odstoupení od smlouvy v případě digitálního obsahu. V rámci hodnocení bylo zjištěno, že dodržování pravidel týkajících se digitálního obsahu je velmi nízké; hodnocení vyzdvihlo zejména skutečnost, že obchodníci obvykle spotřebitele neinformují o tom, kdy ztratí právo odstoupit od smlouvy.

Při hodnocení bylo rovněž zjištěno, že by mohl existovat prostor pro přehodnocení některých pravidel směrnice, která se týkají digitálního obsahu, v zájmu jejich lepšího sladění se stávajícími potřebami v rámci EU. Směrnice se v současnosti nevztahuje zejména na poskytování „bezplatných“ on-line služeb. K těmto službám patří ukládání dat v cloudu nebo webmail, kdy hlavní smluvní povinností obchodníka není poskytnutí digitálního obsahu, nýbrž spíše služby, která umožňuje vytvoření, zpracování, uchovávání nebo sdílení údajů vyhotovených spotřebitelem. V návaznosti na diskusi v Radě ohledně návrhu směrnice o smlouvách o poskytování digitálního obsahu, která proběhla na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci v červnu 2016, ministři Komisi výslovně vyzvali, aby „do své zprávy o uplatňování CRD zařadila hodnocení uplatňování CRD, a zejména jejích požadavků na informace v předsmluvní fázi na všechny druhy smluv o dodání digitálního obsahu, na které se vztahuje [návrh z prosince 2015 týkající se] směrnice o digitálním obsahu, s cílem pomoci posoudit, do jaké míry může být nutné tyto dva nástroje (zejména definice v nich použité) harmonizovat pro zajištění větší soudržnosti“.

Komise se proto domnívá, že v zájmu zajištění toho, aby byla směrnice i nadále zcela relevantní a byla schopna dostát stávajícím výzvám, by se její oblast působnosti měla rozšířit tak, aby zahrnovala smlouvy o poskytování „bezplatných“ digitálních služeb, přičemž aby bylo případně současně zaručeno, že směrnice bude zajišťovat rovné zacházení s digitálními službami a digitálním obsahem.

6. Závěry a další postup

Komise přijme v návaznosti na zjištění hodnocení opatření, a to:

·zvyšování informovanosti spotřebitelů a obchodníků o jejich právech a povinnostech. Za tímto účelem zahájila Komise v prosinci 2016 pilotní projekt týkající se vzdělávání malých a středních podniků v oblasti spotřebitelského a marketingového práva EU. Cílem pilotního projektu je zejména zvýšení informovanosti obchodníků o jejich povinnostech a o odpovídajících právech spotřebitelů,

·uvážení dalších pokynů k ustanovením, u nichž bylo v rámci hodnocení zjištěno, že nejsou dostatečně jasná,

·řízení nedávno zahájené samoregulace v rámci skupiny zainteresovaných stran REFIT s cílem dosáhnout mnohostranné dohody mezi těmito stranami na souboru zásad, pokud jde o lepší prezentaci jak informací poskytovaných před uzavřením smluv podle směrnice o právech spotřebitelů, tak standardních smluvních podmínek. Touto činností samozřejmě není dotčena další legislativní intervence, zejména pokud se ukáže, že tento samoregulační přístup není uspokojivý,

·bližší přezkoumání (s výhradou výsledku posouzení dopadů) možných cílených změn směrnice, pokud jde o:

Ørozšíření její oblasti působnosti tak, aby zahrnovala smlouvy o poskytování „bezplatných“ digitálních služeb, a tudíž uplatňování požadavků na informace poskytované před uzavřením smluv a práva odstoupit od smlouvy na veškeré digitální služby. Tato změna by měla objasnit, že se směrnice vztahuje i na smlouvy o dodání digitálního obsahu, který není poskytnut oproti uhrazení určité ceny,

Øzjednodušení některých stávajících požadavků na informace zejména s cílem lépe zohlednit technologický vývoj / vývoj trhu, například umožnit obchodníkům využívání modernějších komunikačních prostředků při výměnách se spotřebiteli, pokud tyto prostředky spotřebiteli umožňují efektivně kontaktovat obchodníka a uchovávat o těchto výměnách doklad na trvalém nosiči,

Øsnížení zátěže uložené obchodníkům, zejména malým a středním podnikům, kterou některé zúčastněné strany pokládají za nepřiměřenou. To se týká ustanovení o právu odstoupit od smlouvy v případě zboží použitého spotřebiteli více, než je nutné k obeznámení se s jeho povahou, vlastnostmi a funkčností, a pravidel pro vrácení platby dříve, než obchodník obdrží zboží zpět,

Øzvýšení transparentnosti informací, které elektronické trhy poskytují spotřebitelům ohledně totožnosti a povahy („obchodník“ či „spotřebitel“) dodavatele, rozdílů v úrovni ochrany spotřebitele při uzavírání smlouvy s obchodníkem místo s jiným spotřebitelem, kritérií pro výchozí pořadí při předkládání nabídek a ohledně stanovení důsledků při nedodržení požadavků na transparentnost,

·důraznější prosazování směrnice ve všech členských státech, včetně prostřednictvím společných opatření v rámci nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

(1)

Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64.

(2)

Provedená konsorciem, které vedla společnost Risk & Policy Analysts Ltd, závěrečná zpráva k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/newsroom/just/item-detail.cfm?item_id=59332

(3)

Informační zpráva EHSV: Směrnice o právech spotřebitelů (zhodnocení) http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.int-opinions.39555

(4)

Konzultace, které za účelem studie uskutečnil externí poradce (internetový průzkum a pohovory se spotřebiteli, obchodníky, vnitrostátními sdruženími spotřebitelů a oborovými sdruženími, donucovacími orgány, ministerstvy, evropskými spotřebitelskými centry); on-line veřejné konzultace (květen–září 2016); zasedání konzultační skupiny zúčastněných stran pro kontrolu účelnosti a stávajících sítí (jako je Evropská poradní skupina spotřebitelů, síť pro spotřebitelskou politiku); diskuse na evropském spotřebitelském summitu v roce 2016.

(5)

Analýza údajů ze stížností, výsledky kontrolní akce týkající se směrnice o právech spotřebitelů (Komisí koordinované kontroly prováděné vnitrostátními orgány, viz poznámka pod čarou č. 11), fiktivní nákupy a behaviorální experimenty, zjištění průzkumné studie týkající se spotřebitelských záležitostí v ekonomice sdílení.

(6)

Závěrečná zpráva je k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/newsroom/just/item-detail.cfm?item_id=59332

(7)

Pokud jde o podrobnější informace, viz tabulky zveřejněné na adrese: http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/overview_regulatory_choices.pdf .

(8)

Pracovní setkání se konala dne 5. října 2012, 8. března 2013, 19. září 2013, 11. prosince 2013 a 11. dubna 2014.

(9)

S provedením směrnice ve vnitrostátním právu se opozdily tyto členské státy: AT, BE, BG, FI, HR, HU, ES, FR, IT, LV, LU, NL, PL, PT, RO, SK, SL.

(10)

Pokyny GŘ JUST ke směrnici o právech spotřebitelů, červen 2014, k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/consumers/consumer_rights/rights-contracts/directive/index_en.htm .

(11)

„Kontrolní akcí EU“ je prověřování internetových stránek v celé EU. Provádí se formou současných, koordinovaných kontrol, které mají zjistit případy porušení spotřebitelského práva a následně zajistit jeho prosazování. Viz rovněž: http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/sweeps/index_en.htm . Podrobnější informace o kontrolní akci týkající se směrnice o právech spotřebitelů provedené v roce 2015 viz: http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/sweeps/directive/index_en.htm

(12)

  http://ec.europa.eu/consumers/enforcement/sweeps/directive/index_en.htm .

(13)

  http://ec.europa.eu/justice/newsroom/consumer-marketing/events/140317_en.htm .

(14)

  http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/E-commerce_statistics_for_individuals (graf 8.)

(15)

Ve svém rozsudku ze dne 2. března 2017 ve věci Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main e.V. v. comtech GmbH, C568/15, Soudní dvůr Evropské unie objasnil, že „pojem „běžná [základní] sazba“ uvedený v článku 21 směrnice 2011/83/EU […] musí být vykládán v tom smyslu, že cena za hovor, který se týká uzavřené smlouvy, uskutečňovaný prostřednictvím telefonní linky zákaznického servisu provozované obchodníkem nesmí být vyšší než cena za hovor na běžné zeměpisné číslo pevné linky nebo mobilní sítě. Pokud je dodržena tato hranice, je irelevantní okolnost, zda dotčený obchodník prostřednictvím této telefonní linky zákaznického servisu dosahuje zisku, či nikoli.“

(16)

S. 64 pokynů ke směrnici.