5.7.2016

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 244/4

---

Oznámení Komise o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány v souvislosti se zbožím dovezeným na celní území Unie, které není propuštěno do volného oběhu, včetně zboží v tranzitu

(2016/C 244/03)

Obsah

1.

CÍL

4

2.

ZBOŽÍ PORUŠUJÍCÍ PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V RÁMCI VYMÁHÁNÍ CELNÍCH PŘEDPISŮ

5

2.1.

Zboží pocházející ze třetích zemí, které nebylo propuštěno do volného oběhu

5

2.2.

Zboží pocházející ze třetích zemí, které nebylo propuštěno do volného oběhu a které je označeno totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou

5

3.

ZBOŽÍ PODEZŘELÉ Z PORUŠOVÁNÍ PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ – VYMÁHÁNÍ CELNÍCH PŘEDPISŮ

6

3.1.

Kontrola a zadržení

6

3.2.

Zboží označené totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou

7

3.3.

Léčivé přípravky

8

3.4.

Spolupráce s držiteli práv

8

1.   CÍL

„Pokyny Evropské komise k vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány EU, pokud jde o zboží, zejména léčivé přípravky, v tranzitním režimu přes EU“ zveřejněné útvary Komise dne 1. února 2012 na internetových stránkách Generálního ředitelství pro daně a celní unii (TAXUD) je třeba aktualizovat tak, aby odrážely:

—	nařízení (EU) č. 608/2013 (1), které nahradilo nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (2),

—	soubor předpisů týkajících se ochranné známky (nařízení (EU) 2015/2424 (3) pozměnilo nařízení Rady (ES) č. 207/2009 (4) a byla přijata směrnice (EU) 2015/2436 (5)).

Nařízení (EU) č. 608/2013 stanoví podmínky a postupy pro vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a podstatně rozšířilo oblast působnosti práv duševního vlastnictví relevantní pro celní orgány (ochranná známka, právo k průmyslovému vzoru, autorské právo a práva s ním související, zeměpisné označení, patenty, právo k odrůdě rostliny, topografie polovodičových výrobků, užitné vzory, obchodní název).

Ustanovení nařízení (EU) č. 608/2013 týkající se vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány musí být použita s přihlédnutím k nutnosti prosazovat účinnou a přiměřenou ochranu práv duševního vlastnictví, aby bylo zajištěno, že opatření a postupy k vymáhání práv duševního vlastnictví se samy o sobě nestanou překážkami zákonného obchodu, jak je uvedeno v preambuli a článku 41 dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) Světové obchodní organizace (WTO) (6).

Soubor předpisů týkajících se ochranné známky nyní rozšiřuje práva majitele ochranné známky zapsané na úrovni Unie jako ochranné známky Evropské unie nebo zapsané na úrovni členských států jako národní ochranné známky s cílem bránit třetím stranám dovážet v obchodním styku do Unie zboží, které nebylo propuštěno do volného oběhu, pocházející ze třetích zemí a označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou zapsanou pro tyto výrobky nebo která nemůže být ve svých podstatných znacích od této ochranné známky odlišena. To je třeba brát v úvahu při vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány.

Tento dokument proto nahrazuje „Pokyny Evropské komise k vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány EU, pokud jde o zboží, zejména léčivé přípravky, v tranzitním režimu přes EU“.

2.   ZBOŽÍ PORUŠUJÍCÍ PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V RÁMCI VYMÁHÁNÍ CELNÍCH PŘEDPISŮ

Nařízení (EU) č. 608/2013 obsahuje vymáhací postupy, na jejichž základě mohou celní orgány přijmout opatření proti zboží podezřelému z porušení práv duševního vlastnictví. Článek 2 nařízení uvádí práva duševního vlastnictví relevantní pro vymáhání celních předpisů. Nařízení (EU) č. 608/2013 stanoví podmínky a postupy, za kterých celní orgány přijímají opatření, pokud zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví podléhá nebo by mělo podléhat celnímu dohledu nebo celní kontrole (čl. 1 odst. 1), neboť procesní pravomoci celních orgánů jsou omezeny na zjištění, zda je zboží „zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví“, jak uvádí čl. 2 odst. 7.

Nařízení (EU) č. 608/2013 nezavádí žádná kritéria pro zjištění, zda nedošlo k porušení práva duševního vlastnictví (10. bod odůvodnění). Otázka, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, je záležitostí příslušného hmotného práva duševního vlastnictví dle výkladu příslušných vnitrostátních soudů a Soudního dvora Evropské unie.

2.1.   Zboží pocházející ze třetích zemí, které nebylo propuštěno do volného oběhu

U zboží vstupujícího na celní území Unie bez propuštění do volného oběhu mohou být příslušná práva duševního vlastnictví porušena, pokud je toto zboží během své přítomnosti na celním území Unie (například pokud je zboží propuštěno do zvláštního režimu podle celního kodexu Unie (7)), nebo dokonce před svým příchodem na dané území, předmětem obchodního úkonu zaměřeného na trh Unie, jako je prodej, nabídka k prodeji nebo reklama (v tomto smyslu viz rozsudek ve věci Philips/Nokia, bod 57 (8)), nebo pokud je z podkladů (například návodů k použití) nebo korespondence týkající se daného zboží patrné, že se předpokládá jeho přesměrování na trh Unie bez svolení držitele práv.

Proto zboží pocházející ze třetí země, které nebylo propuštěno do volného oběhu a které je podezřelé z porušování práva duševního vlastnictví chráněného v Evropské unii například ochrannou známkou, autorským právem nebo právem s ním souvisejícím, průmyslovým vzorem nebo patentem, může být označeno za „zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví“, je-li důkazně prokázáno, že je určeno k prodeji v Evropské unii. Takové důkazy by mohly naznačovat, že zboží bylo prodáno zákazníkovi v Evropské unii nebo nabízeno k prodeji (či propagováno) spotřebitelům v Evropské unii (v tomto smyslu viz rozsudek ve věci Philips/Nokia, bod 78).

2.2.   Zboží pocházející ze třetích zemí, které nebylo propuštěno do volného oběhu a které je označeno totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou

Nařízení (ES) č. 207/2009 ve znění nařízení (EU) 2015/2424 a směrnice (EU) 2015/2436 rozšiřují práva majitele ochranné známky zapsané na úrovni Unie jako ochranné známky Evropské unie nebo zapsané na úrovni členských států jako národní ochranné známky s cílem bránit třetím stranám dovážet v obchodním styku do Unie zboží, které nebylo propuštěno do volného oběhu, pocházející ze třetích zemí a označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou zapsanou pro toto zboží nebo která nemůže být ve svých podstatných znacích od této ochranné známky odlišena (dále jen „zboží označené totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou“), i když takové zboží není určeno k uvedení na trh Unie. Jak je vysvětleno v 15. bodě odůvodnění nařízení (EU) 2015/2424, je cílem „účinnější ochrana ochranných známek a boj proti padělání způsobem, který je v souladu s mezinárodními závazky Unie v rámci Světové obchodní organizace (WTO) (…)“.

Nová ustanovení týkající se zacházení se zbožím označeným totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou vstupujícím na celní území Unie, které nebylo propuštěno do volného oběhu, se použijí takto:

Ochranné známky Evropské unie

—

V případě ochranné známky Evropské unie vstoupilo 23. března 2016 v platnost nařízení (EU) 2015/2424 (článek 4) a stalo se použitelným ve stejný den. Proto mohou celní orgány počínaje 23. březnem 2016 přijímat opatření ohledně zboží ze třetích zemí dovezené na celní území Unie, které nebylo propuštěno do volného oběhu a které je označeno ochrannou známkou totožnou nebo v zásadě totožnou s ochrannou známkou EU.

Národní ochranné známky

—

V případě národních ochranných známek vstoupila 12. ledna 2016 v platnost směrnice (EU) 2015/2436 (článek 56). V zájmu provedení směrnice přizpůsobí členské státy v souladu s článkem 54 směrnice (EU) 2015/2436 své vnitrostátní právní a správní předpisy týkající se ochranných známek, a to do 14. ledna 2019. To znamená, že v případě národních ochranných známek se v daném členském státu použijí nová ustanovení týkající se zboží označeného totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou a přivezeného na celní území členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, bez propuštění do volného oběhu, jakmile budou přijaty a vstoupí v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 10 směrnice, k čemuž může dojít kdykoli před 14. lednem 2019. Celní orgány v každém členském státě by proto měly pečlivě sledovat revize vnitrostátního práva upravujícího ochranné známky, tak aby věděly, od kterého data by měly pro národní ochranné známky používat ustanovení týkající se tranzitu. Celní orgány mohou přijímat opatření týkající se zboží pocházejícího ze třetích zemí, které nebylo propuštěno do volného oběhu a které je označeno ochrannou známkou totožnou nebo v zásadě totožnou s národní ochrannou známkou, od data, kdy začnou v daném členském státu platit vnitrostátní ustanovení.

Práva majitele v souvislosti se zbožím, které je označeno totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou

V čl. 9 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ve znění nařízení (EU) 2015/2424 se uvádí:

„Práva z ochranné známky EU

[…] 4. Aniž jsou dotčena práva majitelů získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti ochranné známky EU, je majitel ochranné známky EU rovněž oprávněn bránit všem třetím osobám v přepravě výrobků v rámci obchodního styku do Unie, aniž by v ní byly propuštěny do volného oběhu, pokud takové výrobky, včetně obalů, pocházejí ze třetích zemí a jsou bez povolení označeny ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou EU zapsanou pro tyto výrobky nebo kterou nelze v jejích podstatných rysech od této ochranné známky rozlišit. […]“(podtržení doplněno)

Práva z národní ochranné známky

Čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2015/2436 platí za podobných podmínek, jako jsou podmínky použité v čl. 9 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ve znění nařízení (EU) 2015/2424, přičemž jeho ustanovení rozšiřují práva majitele zapsané národní ochranné známky v souvislosti se zbožím dovezeným na území členského státu, které je neoprávněně označeno ochrannou známkou, jež je totožná nebo v zásadě totožná se zapsanou národní ochrannou známkou, a které nebylo propuštěno do volného oběhu v členském státě.

Je třeba poznamenat, že v souladu se zněním a účelem těchto nových ustanovení se práva majitele ochranné známky nerozšiřují pouze na zboží označené značkou totožnou s ochrannou známkou jejího majitele (tj. značkou, která buď bez jakékoliv změny nebo doplnění reprodukuje všechny prvky tvořící tuto ochrannou známku, nebo která, posuzována jako celek, obsahuje rozdíly natolik bezvýznamné, že je průměrný spotřebitel nepostřehne, jak to definoval Soudní dvůr Evropské unie ve věci 291/00, LTJ Diffusion SA).

Nová ustanovení se rovněž vztahují na zboží označené značkou, „kterou nelze v jejích podstatných rysech rozlišit“ od zapsané ochranné známky.

3.   ZBOŽÍ PODEZŘELÉ Z PORUŠOVÁNÍ PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ – VYMÁHÁNÍ CELNÍCH PŘEDPISŮ

3.1.   Kontrola a zadržení

Podle celního kodexu Unie (nařízení (EU) č. 952/2013) mohou celní orgány provést jakékoliv kontroly zboží, které není zbožím Unie, přivezeného na celní území Unie, považují-li to za nezbytné (9). Tyto kontroly musí být přiměřené a musí být prováděny v souladu s kritérii analýzy rizik.

Kromě obecné možnosti celních kontrol podle čl. 1 odst. 1 nařízení (EU) č. 608/2013 mají celní orgány rovněž pravomoc zadržet zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, které podléhá nebo by mělo podléhat celnímu dohledu nebo celní kontrole na celním území Unie, zejména zboží v těchto situacích:

a)	pokud je v celním prohlášení navrženo k propuštění do volného oběhu, k vývozu nebo zpětnému vývozu;

b)	pokud vstupuje na celní území Unie nebo je opouští;

c)	pokud je propuštěno do zvláštního režimu.

Pokud existují dostatečné náznaky, že uvedené zboží porušuje právo duševního vlastnictví, mohou se celní orgány rozhodnout zboží zadržet.

Zadržením zboží se rozumí jeho nepropuštění a umožnění držiteli práva přístupu k důvěrným informacím a prohlídky dotyčného zboží, přičemž může dojít ke zničení zboží, aniž by bylo formálně rozhodnuto o tom, že zboží porušuje právo (10). Tento postup je nad rámec pouhé kontrolní činnosti prováděné celními orgány.

3.2.   Zboží označené totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou

Jak je uvedeno v 15. bodu odůvodnění nařízení (EU) 2015/2424, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009:

Jak je uvedeno v 16. bodu odůvodnění nařízení (EU) 2015/2424, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009, a 22. bodu odůvodnění směrnice (EU) 2015/2436:

V souladu s právními předpisy o ochranné známce Unie a s právními předpisy o národní ochranné známce může být zboží, u kterého existuje podezření, že je označeno totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou, zadrženo celními orgány podle nařízení (EU) č. 608/2013, když je dovezeno na celní území Unie, aniž by bylo propuštěno do volného oběhu a aniž by bylo určeno pro trh Unie. Takové zboží, u kterého existuje podezření, že je neoprávněně označeno totožnou nebo v zásadě totožnou ochrannou známkou, by se na celním území Unie mohlo nacházet:

—	v přechodném uskladnění;

—	v tranzitu na cestě ze třetí země do jiné třetí země;

—	v režimu uskladnění ve svobodném pásmu nebo celním skladu, aniž by bylo určeno pro trh EU nebo třetí země;

—	v rámci režimu dočasného vstupu;

—	v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku.

Před zadržením zboží, u něhož existuje podezření, že je neoprávněně označeno známkou totožnou nebo v zásadě totožnou s chráněnou ochrannou známkou, a které není určeno pro trh EU, mohou celní orgány v souladu s čl. 17 odst. 2 nařízení (EU) č. 608/2013 zvážit možnost požádat držitele rozhodnutí o schválení žádosti, aby jim poskytl veškeré důležité informace týkající se zboží, aby se zamezilo narušení zákonného obchodu.

Jakmile je zboží, u něhož existuje podezření, že je neoprávněně označeno známkou totožnou nebo v zásadě totožnou s chráněnou ochrannou známkou, a které není určeno pro trh EU, zadrženo, měly by celní orgány zajistit, aby dotčeným osobám (tj. držiteli nebo deklarantovi zboží a držiteli práva) bylo okamžitě zasláno oznámení o zadržení.

S cílem uvést do souladu potřebu zajistit účinné vymáhání práv ochranné známky s potřebou zabránit omezování volného toku zákonného obchodu uvádějí nová ustanovení souboru předpisů týkajících se ochranné známky, že právo majitele zapsané ochranné známky bránit samotnému vstupu zboží do EU za určitých okolností zaniká u zboží v tranzitu, u něhož existuje podezření, že je neoprávněně označenou známkou totožnou nebo v zásadě totožnou s ochrannou známkou, které je údajně určeno pro trh třetí země. Toto právo zaniká, pokud během řízení zahájeného pro účely určení toho, zda byla porušena zapsaná ochranná známka, deklarant nebo držitel zboží předloží důkazy, že držitel zapsané ochranné známky není oprávněn zakázat uvádění výrobků na trh v zemi konečného určení, protože dotyčná ochranná známka není v zemi konečného určení chráněna.

3.3.   Léčivé přípravky

Ačkoli právní předpisy Unie uvedené v tomto oznámení neobsahují zvláštní pravidla týkající se léčivých přípravků, nařízení (EU) č. 608/2013 (11. bod odůvodnění) a nařízení (EU) 2015/2424 (19. bod odůvodnění), jakož i směrnice (EU) 2015/2436 (25. bod odůvodnění) uvádějí, že je potřeba usnadnit hladký tranzit zákonných léčivých přípravků v celé EU.

Podle prohlášení o Dohodě TRIPS a veřejném zdraví přijatého Konferencí ministrů WTO v Dohá dne 14. listopadu 2001 by dohoda TRIPS měla být vykládána a prováděna tak, aby podporovala právo členů WTO na ochranu veřejného zdraví a obzvláště právo prosazovat přístup k léčivým přípravkům pro všechny. EU a její členské státy s plným nasazením usilují o usnadnění přístupu k léčivým přípravkům pro potřebné země v souladu s prohlášením.

Celní orgány musí přijmout veškerá přiměřená opatření, jejichž účelem je zajistit, aby léčivé přípravky, s nimiž se zákonně obchoduje (11), a to včetně generických léčiv, mohly být přepravovány přes celní území Unie a nebyly zadržovány v souladu s nařízením (EU) č. 608/2013.

Z tohoto důvodu by celní orgány v případech, kdy neexistují náznaky, že léčivé přípravky jsou určeny pro trh EU, neměly léčivé přípravky zadržovat – například v případech, kdy existují podobnosti mezi mezinárodním nechráněným názvem (12) pro účinnou látku v léčivých přípravcích a ochrannou známkou zapsanou v EU.

Proto by celní orgány měly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby se zabránilo zadržování léčivých přípravků podle nařízení (EU) č. 608/2013, pokud nejsou určeny pro trh EU nebo pokud je takové zboží označeno ochrannou známkou, u níž existuje podezření, že je totožná nebo v zásadě totožná s chráněnou ochrannou známkou ve smyslu bodu 2.2 tohoto oznámení.

3.4.   Spolupráce s držiteli práv

Je nezbytné, aby celní orgány měly od držitelů práv k dispozici dostatečné a relevantní informace, na jejichž základě účinně a účelně vypracují své analýzy rizik.

Držitelé práv žádající o přijetí opatření, by proto vždy měli věnovat zvláštní pozornost povinnosti poskytnout všechny dostupné informace, které mohou celním orgánům pomoci při posuzování rizika porušení dotčených práv.

Článek 28 nařízení (EU) č. 608/2013 stanoví, že držitel práva je odpovědný za škody vzniklé držiteli zboží v případech, kdy se mimo jiné následně zjistí, že dotyčné zboží neporušuje právo duševního vlastnictví.

V důsledku přísných lhůt uvedených v nařízení (EU) č. 608/2013 by držitelé práv měli zajistit, aby kontaktní osoby uvedené v žádostech byly snadno dostupné a schopné rychle reagovat na sdělení/žádosti celních orgánů.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 15).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 7)

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), (Úř. věst. L 341, 24.12.2015, s. 21).

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 336, 23.12.2015, s. 1).

(6)  Příloha 1C Marrákešské dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), která byla podepsána v Marrákeši v Maroku dne 15. dubna 1994.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(8)  Spojené věci C-446/09 a C-495/09.

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, zejména článek 46.

(10)  Viz článek 17 a článek 23 nařízení (EU) č. 608/2013.

(11)  Například léčivé přípravky, které jsou přes území EU přepravovány pouze v tranzitním režimu, na něž se vztahuje patentní právo použitelné pro tyto léčivé přípravky na území EU, bez odpovídajícího důkazu, že je dost pravděpodobné, že takové přípravky budou přesměrovány na trh EU.

(12)  Mezinárodní nechráněné názvy (INN) identifikují farmaceutické látky nebo účinné složky léčivých přípravků. Každý mezinárodní nechráněný název je jedinečný, je uznáván po celém světě a je veřejným vlastnictvím. Nechráněný název je známý také jako druhový název. Informace o mezinárodních nechráněných názvech lze nalézt na této internetové stránce Světové zdravotnické organizace: http://www.who.int/medicines/services/inn/innguidance/en/

---