15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/183

Zpravodaj:

Luca JAHIER

Spoluzpravodaj:

José Isaías RODRÍGUEZ GARCÍA-CARO

1.1.

Toto stanovisko je vypracováno na žádost Evropského parlamentu v návaznosti na dvě zprávy Výboru pro ústavní záležitosti, a to konkrétně: Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (zpravodajové paní BRESSO a pan BROK) a Možný vývoj a úpravy současné institucionální struktury Evropské unie (zpravodaj pan VERHOFSTADT).

1.2.

EHSV vítá iniciativu Evropského parlamentu. Očekává se, že bude významným přínosem pro opětovné zahájení diskuse o budoucnosti Evropské unie. EHSV již k tomuto tématu přijal několik stanovisek a je odhodlán dále přispívat k práci Evropského parlamentu.

1.3.

EHSV je institucionálním zástupcem organizované občanské společnosti (1) na evropské úrovni a jeho členové „vykonávají své funkce zcela nezávisle v obecném zájmu Unie“  (2). Jakožto poradní instituce evropských orgánů EHSV od svého založení zajišťuje efektivní, rozsáhlé a důsledné zapojení organizované zastupitelské evropské občanské společnosti do tvorby politik a rozhodování na úrovni EU. Proto pomáhá zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům (3), čímž přispívá k provádění zásad subsidiarity a proporcionality, kterými se řídí výkon pravomocí Unie (4).

2.1.

Téměř šest let od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost si Evropský parlament klade otázku, zda může Evropská unie překonat své problémy prostřednictvím plného využití stávajících ustanovení Lisabonské smlouvy nebo zda bude nezbytné přezkoumat určité oblasti politik a stávající institucionální strukturu Evropské unie.

2.2.

Krize, která začala v roce 2008, odhalila vážné nedostatky v uspořádání eurozóny a v institucionální struktuře EU, což vyvolalo rychlé kroky za účelem přizpůsobení a inovace. Tyto změny prokázaly odolnost evropských orgánů a jejich schopnost překonat hrozbu celkového rozpadu eurozóny. Kromě toho je jejich výsledkem zavedení mechanismů solidarity a pomoci, které nemají v dějinách EU obdoby. EU nicméně musí znovu dosáhnout dostatečné míry růstu, aby zlepšila podmínky pro podniky a udržela pracovní místa, snížila nezaměstnanost, sociální nerovnosti a nerovnoměrný vývoj v členských státech a regionech. Opatření na podporu růstu však doposud k dosažení těchto cílů nestačila.

2.3.

Hospodářské problémy však vedly ke koncentraci naléhavých ekonomických a fiskálních iniciativ, jejichž záměrem bylo vypořádat se s hlubokou finanční a hospodářskou krizí. Tato opatření vyvolala vážné obavy ohledně demokratické odpovědnosti a jejich sociálního dopadu, které nebyly dostatečně zohledněny. Reakce na krizi zásadně zdůraznila obavy ohledně transparentnosti, odpovědnosti a udržitelnosti evropského rozhodovacího procesu, a to mimo jiné v důsledku opakovaného použití mezivládních smluv.

2.4.

Velká většina členských států EU přistoupila během krize k podpisu mezivládních smluv, což jsou právní nástroje uzavřené mimo rámec postupů uvedených ve Smlouvách EU. Jedná se o Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability. Tyto smlouvy byly schváleny, aniž by došlo k významné transparentní nebo veřejné diskusi. Takový mezivládní přístup, reprezentovaný Evropskou radou, lze vysvětlit finančním rozměrem krize a nutností urychleně zavést důležité nástroje k překonání této krize. To vyvolává otázku o možných rozporech mezi mezivládní povahou těchto smluv a „právním státem“, jenž je EU vlastní.

2.5.

Evropská unie je v současnosti nucena potýkat se se stále větší roztříštěností a ekonomickou, sociální a politickou krizí vyvolávající spory a provázenou rostoucími občanskými nepokoji, což vše vede ke zvyšování rozdílů. Dnešní Evropa je Evropou obnovených předsudků, národních stereotypů a zvyšujících se rozdílů mezi lidmi a zeměmi, přičemž dochází k vzestupu populistických a protievropských hnutí. Proto je naléhavě nutné podporovat to, co Evropany spojuje, a nikoli to, co je rozděluje. Bude to dlouhodobý proces, jenž by měl být nastartován okamžitě.

2.6.

Je to také Evropa, v níž občané mají omezenou důvěru v evropské orgány a kde je většinový proud demokratické politiky pod silnou kontrolou. To se odráží hlavně na vnitrostátní úrovni, jak vyplynulo z posledních volebních výsledků. Nicméně dopad těchto skutečností je silně pociťován i na evropské úrovni. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 získali přibližně čtvrtinu všech křesel kandidáti stran, které jsou skeptické buď vůči evropskému projektu, nebo některým politikám EU. Navzdory odpovědnosti členských států za krizi mají občané buď pocit, že za socioekonomické problémy zodpovídá „Evropa“, nebo že se orgány EU dostatečně nesnaží zlepšit jejich každodenní život. Nicméně stále existuje výrazná většina voličů, kteří upřednostňují další evropskou integraci.

2.7.

Riziko britského vystoupení z EU na základě referenda konaného v roce 2017 nebo dříve a pokračující nestabilní situace v Řecku dále podtrhují skutečnost, že EU se nachází na politické křižovatce. Skutečně by se dalo tvrdit, že Evropa ztratila své směrování, pokud jde o prohlubování evropské integrace, a že její současný a budoucí vývoj a identita jsou spojeny se značnými otazníky. Zatímco v minulosti se evropská integrace zakládala na vizi (mír, usmíření, prosperita atd.), dnes máme EU, která „reaguje“ na hrozby a problémy, namísto toho, aby byla vůdčí silou.

2.8.

Oproti tomu, jak uvedl bývalý předseda Evropské rady VAN ROMPUY, EU musí v současnosti usilovat o správnou rovnováhu mezi Evropou „možností“, která je schopna otevírat nové příležitosti, a „pečující“ Evropou, která podporuje své občany (5). Přesně tato synergie posílená o nový participativní rozměr bude stimulovat evropské občany a následně politiky, aby opětovně začali věřit v evropský projekt – v duchu preambule Smlouvy o Evropské unii.

2.9.

K vnitřním problémům, jimž EU čelí, je třeba připočítat nárůst zásadních problémů v oblasti vnějších vztahů. Patří k nim stále větší obavy z terorismu a nejistota s ním spojená, migrační tlaky, energetická bezpečnost a územní soudržnost, společně s rostoucí nestabilitou podél východních a jižních hranic EU.

2.10.

V této velmi složité situaci je nyní naléhavě nutné opětovně zahájit diskusi o účinném fungování EU a o úloze Smluv v rámci tohoto procesu. Je to vhodný okamžik zvážit, jak občanům Evropy přinést lepší výsledky a jak přizpůsobit a posílit nynější institucionální strukturu.

2.11.

Stejně důležitá je i potřeba znovu vybudovat důvěru. Bude věnováno více pozornosti tomu, jak občanům vysvětlit výhody EU, a také bude nasloucháno občanům a zastupitelským organizacím občanské společnosti. Převládá dojem, že EU neuspěla ani při tvorbě, ani při provádění udržitelných a vyvážených strategií podporujících začleňování zaměřených na investice a růst a na snižování nerovností. Kromě toho se EU nepodařilo přinést svým občanům konkrétní výsledky, za což nesou část odpovědnosti členské státy. Konečným důsledkem je, že občané stále méně důvěřují EU, pocit, že orgány EU se nepřiměřeně vměšují do místních záležitostí, a stále větší šíření zkreslených informací. Je naprosto zásadní, aby byla obnovena důvěra v EU. EU se nyní nachází v bodě zlomu a pro dosažení pokroku bude v tomto ohledu klíčové přijetí ze strany občanů.

3.1.

Není pochyb o tom, že stávající Smlouvy EU skýtají nevyužité příležitosti, které by mohly být využity v zájmu zkvalitnění politik, a tudíž k vnitřnímu i vnějšímu posílení EU. Ať už se jedná o prohlubování politických opatření nebo lepší provádění, existuje mnoho oblastí politik a odborných nástrojů, které by bylo možné využít. To by nyní mělo být prioritou Evropské unie a jejího institucionálního uspořádání.

3.2.

Navzdory nutnosti přezkoumat některé prvky stávajícího institucionálního rámce Evropské unie pomocí konkrétních změn Smluv je třeba vzít v potaz, že v současnosti pro to nejsou splněny podmínky. EHSV se proto bude zabývat záležitostí změn a úprav Smluv pouze v případě potřeby.

3.3.

V zájmu opětovného nabytí důvěry v EU občany je nezbytně nutné zajistit soudržnost a soulad mezi jednotlivými politikami a činnostmi EU, jak je uvedeno v článku 7 Smlouvy o fungování Evropské unie, a tak zlepšit provádění stávajících smluv. To by znamenalo vyvážení územní soudržnosti s ekonomickými a sociálními aspekty Smluv. Zejména by to vyžadovalo plné uplatňování článku 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), v němž se mimo jiné uvádí, že EU musí být založena na „[…] vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí… (který) podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy“.

3.4.

K dalším příkladům nedostatečného používání stávajících ustanovení Smluv patří pět horizontálních ustanovení SFEU, která se týkají podpory rovného zacházení pro muže a ženy (článek 8), zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti, zaručení přiměřené sociální ochrany a boje proti sociálnímu vyloučení (článek 9), boje proti diskriminaci (článek 10), ochrany životního prostředí (článek 11) a ochrany spotřebitele (článek 12). V budoucnosti by tato ustanovení měla být využita s cílem podpořit větší propojení evropských politik a vyšší odpovědnost vůči občanům EU.

3.5.

Kromě toho existuje celá řada oblastí politik, které nejsou dostatečně využívány. Klíčovým nástrojem integrace 28 členských států je vnitřní trh  (6). Měl by být dále integrován s cílem podpořit růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost a přínosy pro všechny občany a regiony EU. Za tímto účelem je zapotřebí především zásadních iniciativ EU na trzích výrobků, v energetice, dopravě, ve službách, na trzích práce a v oblasti zadávání veřejných zakázek, duševního vlastnictví a digitálního hospodářství. Kromě toho by vnitrostátní reformy měly být transparentnější v daňové oblasti, měly by řešit nekalou daňovou soutěž a být doplněny o širokou škálu opatření v oblasti politiky EU (7).

3.6.

Energetická unie a jednotný digitální trh by měla být dvě hlavní odvětvová uskupení, která by podléhala posíleným evropským politikám. Jednotný digitální trh je předmětem konkrétního připravovaného stanoviska EHSV, a proto mu v rámci tohoto stanoviska nebude věnována pozornost.

3.7.

Za účelem překonání vnější hrozby spojené se zabezpečením dodávek energie by EU mohla použít stávající ustanovení článku 194 SFEU a vykročit tak směrem k energetické unii. EHSV soustavně obhajuje „větší zapojení Evropy“ v oblasti energetické politiky a vyzývá k tomu, aby se solidarita stala hybnou silou rozvoje evropské energetické politiky. Ustanovení článku 194 by umožnilo zavedení účinného a transparentního systému správy a řízení energetické unie, díky kterému by energetická politika EU byla efektivnější, snížily by se náklady, přineslo by to prospěch občanům a současně by se zlepšilo postavení EU ve vztahu k jejím mezinárodním partnerům. Nedílnou součástí tohoto procesu je podpora obnovitelných zdrojů energie a energetické transformace v podnicích.

3.8.

Kromě toho by skutečného pokroku k dosažení růstu podporujícího začlenění, konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a výhod pro všechny občany a regiony EU mohlo být dosaženo prostřednictvím nadcházejícího přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období. To si vyžádá reformy zaměřené na investice EU s cílem posílit konkurenceschopnost v oblasti inovací, zaměstnanost, účinné využívání zdrojů, udržitelnou reindustrializaci, větší počet důstojných pracovních míst, sociální a regionální soudržnost, začlenění a dobře fungující vnitřní trh. EHSV zdůrazňuje, že EU nepotřebuje zcela novou strategii, ale mnohem efektivnější využívání strategie Evropa 2020 (8), včetně stále účinnějšího, vyváženějšího a demokratičtějšího koncipování evropského semestru.

3.9.

Příspěvku k dosažení úspor z rozsahu a k realizaci politických cílů EU by mohlo být dosaženo prostřednictvím reformy systému vlastních zdrojů EU, a to zjednodušením stávajícího systému příspěvků a plateb pro členské státy, představením nového systému vlastních zdrojů a reformou systému oprav. Změna vlastních zdrojů by znamenala, že by byl poprvé řádně a plně proveden původní článek 201 Římské smlouvy, nyní článek 311 SFEU. Pro EHSV je podstatné, aby systém vlastních zdrojů splňoval řadu kritérií. Měla by k nim patřit spravedlnost, účinnost, stabilita, transparentnost, jednoduchost, odpovědnost, rozpočtová kázeň, zaměření se na evropskou přidanou hodnotu, subsidiarita a fiskální svrchovanost. Aby bylo těchto cílů dosaženo, navrhuje se využít příležitosti příští revize rozpočtu EU v polovině období za účelem přijetí příslušných návrhů Montiho skupiny na vysoké úrovni. Hlavním cílem musí být posílení autonomie rozpočtu EU, aby mohl mít aktivační účinek a aby více doplňoval vnitrostátní rozpočty. To přímo přispěje k dosažení úspor z rozsahu a realizaci politických cílů EU (9).

3.10.

EU také potřebuje reformy, které by na evropské úrovni posílily pocit společného občanství. Tohoto pocitu však nebude dosaženo, pokud nebudou občané zapojeni do rozhodování na evropské úrovni. To předpokládá vytvoření pocitu účasti na společném postupu ve společných záležitostech ve všech členských státech v celé Evropě. Jednou z variant, jak toho dosáhnout, může být poskytnout občanům možnost volit poslance Evropského parlamentu z nadnárodních seznamů, tj. z několika členských států, ale z evropských politických stran, namísto hlasování pouze pro strany v jednotlivých členských státech. Změna článku 223 SFEU si však může vyžádat změnu Smlouvy.

3.11.

V této souvislosti EHSV vyzdvihl nutnost účinného provádění Listiny základních práv Evropské unie, a to prostřednictvím nových, cílených iniciativ (10). Výbor zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovné podmínky pro všechny, se zvláštním zaměřením na zranitelné skupiny. Podtrhuje, že na úrovni EU se povinnosti vyplývající z listiny vztahují na všechny orgány, agentury a instituce. EHSV naléhavě vyzývá členské státy, aby na všech úrovních správy a ve všech oblastech politik a všech legislativních oblastech vybudovaly kulturu ochrany a podpory základních práv. Kromě toho by se měl prozkoumat a identifikovat konkrétní dopad, pokud jde o základní práva, během procesu provádění do vnitrostátního práva. EHSV důrazně vyzývá Komisi, aby účinně plnila svou roli strážkyně Smluv a využívala řízení o nesplnění povinnosti, aniž by zohledňovala politické zájmy. Kromě toho EHSV vyzval všechny orgány, agentury a instituce EU a členské státy, jichž se uzákonění základních práv týká, aby tato práva prosazovaly se zapojením občanské společnosti. Veškeré předpisy týkající se správy ekonomických záležitostí a fungování vnitřního trhu musí zohledňovat ustanovení Listiny základních práv EU prostřednictvím zvláštního posouzení (11).

3.12.

V posledních deseti letech čelila EU, dnes složená z 28 členských států, takovým klíčovým výzvám a sociálně kontroverzním problémům, se kterými se žádný jednotlivý členský stát nemůže efektivně vypořádat sám. Pozitivních výsledků lze dosáhnout pouze prostřednictvím koordinovaných politik a společných opatření na evropské úrovni. To platí zejména v případě migrační a azylové politiky a společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). V obou těchto oblastech politik poskytují stávající Smlouvy EU široký manévrovací prostor a mnoho ustanovení nebylo využito z důvodu chybějící společné a shodné politické vůle (12). V této souvislosti by měly být více využity články 21 až 46 SEU a články 76 až 81 SFEU.

3.13.

Abychom se posunuli kupředu, je nutné propojit ambice, pragmatičnost a inovace. EHSV je toho názoru, že nyní nastal vhodný okamžik využít výzev v EU a směřovat k nové fázi rozvoje EU. Je to příležitost promyslet nový pakt mezi členskými státy a mezi EU a jejími občany, v zájmu Evropy, která posílí spolupráci, konkurenceschopnost a růst, integraci a solidaritu.

3.14.

Málo využívaným nástrojem je nepochybně posílená spolupráce (vymezená v článku 20 SEU). Tento postup byl poprvé použit v oblasti rozvodu a rozluky a následně k vytvoření jednotné patentové ochrany v EU a rovněž u návrhu zavedení daně z finančních transakcí. Zadruhé může být použito překlenovací ustanovení (tzn. čl. 48 odst. 7 SEU). Nicméně tyto revize vyžadují jednomyslnost mezi vládami členských států v Evropské radě nebo Radě, což může být obtížné realizovat. Oba tyto nástroje by v zásadě mohly zjednodušit a urychlit rozhodování na evropské úrovni.

3.15.

Proto je velmi důležité vycházet ze závěrů Evropské rady, která na svém zasedání ve dnech 26. a 27. června 2014 potvrdila, že: „koncepce stále úžeji propojené unie umožňuje různým zemím různé způsoby integrace: země, jež si přejí integraci prohlubovat, mají možnost se tímto směrem ubírat, přičemž je respektováno přání zemí, jež integraci dále prohlubovat nezamýšlejí“  (13). Toto prohlášení poskytuje základ pro diferencovanou Evropskou unii, na níž se, v případě potřeby v různém rozsahu, podílí všech 28 členských států, což usnadní posílenou spolupráci ve strategických oblastech, ale ponechává otevřené dveře k plnému zapojení všem členským státům.

3.16.

EHSV je navíc přesvědčen, že makroregionální strategie jsou z hlediska budoucnosti Unie čím dál důležitější. Jejich posílení a rozšíření by mohlo pomoci vytvořit evropskou zprostředkující úroveň, která by byla schopna EU přinést soudržnost, a dosáhnout systematického zapojení organizované občanské společnosti, včetně hospodářských a sociálních partnerů.

4.1.

Stěžejními body krizové strategie EU bylo v průběhu několika posledních let zlepšení selhávající struktury HMU a posílení správy ekonomických záležitostí. Naléhavá opatření s cílem udržet HMU nad vodou vedla ke značnému vývoji, který však byl výsledkem procesu rozhodování na mezivládní úrovni. Nyní je důležité zajistit, aby se tato mezivládní řešení nestala vedle smluv EU dalším trvalým právním rámcem.

4.2.

V této souvislosti je nezbytné rychle přejít od současného systému, který vychází z pravidel k zajištění rozpočtové kázně, k postupu většího sbližování mezi zeměmi eurozóny.

4.3.

Vzhledem k tomu, že je euro měnou EU, je především třeba, aby členské státy, které jsou členy eurozóny, urychlily a prohloubily integraci dokončením HMU, což je proces, který musí zůstat otevřený všem členským státům EU. Toho by mohlo být dosaženo spolehlivou správou věcí veřejných a posílením institucionálního rámce eurozóny, jenž bude založen na:

4.4.

Kromě toho by měly být podniknuty kroky směrem k zavedení rozpočtu pro eurozónu, který by přispíval ke zmírnění šoků, jež mohou nastat v budoucnu, přičemž se tato potenciální fiskální kapacita navrhuje jako podmíněná pomoc v rámci úsilí o reformy. Jak je uvedeno ve stanovisku EHSV z vlastní iniciativy k tématu Dokončit HMU (14), rozpočet eurozóny by mohl být financován prostřednictvím daně z finančních transakcí pro celou eurozónu, uhlíkové daně, dočasného poplatku nebo prostřednictvím emise společných dluhopisů. Každá z těchto možností však stále vyžaduje dohodu.

4.5.

Pokrok v oblasti evropské správy ekonomických záležitostí bude možné uskutečnit posílením sociálního rozměru EU. Mělo by se přitom vycházet z vyváženějšího používání článku 3 SEU, který stanoví, že EU musí nalézt rovnováhu mezi hospodářskou účinností a sociální a územní soudržností. Kromě toho články 151 a 153 SFEU uvádějí jako cíl podporu harmonizace systémů sociálního zabezpečení členských států, což je otázka, kterou se EHSV zabýval v roce 2013 (15).

4.6.

Zároveň musíme posílit demokratickou legitimitu EU, aby se posílil její politický rámec, a zejména úlohu Evropského parlamentu. V této souvislosti lze přijmout konkrétní opatření v rámci stávající Smlouvy a právních předpisů. Ve střednědobém až dlouhodobém výhledu by případná revize Smlouvy měla přinést institucionální ustanovení, která by byla v souladu s nezbytnými požadavky na skutečnou politickou unii. EHSV již schválil velmi podrobný plán realizace politického pilíře HMU, jenž nastiňuje širokou škálu možných opatření (16).

4.7.

EHSV bere na vědomí zprávu pěti předsedů Evropské radě ze dne 22. června 2015Dokončení evropské hospodářské a měnové unie a očekává, že bude sloužit jako základ pro rozhodnější opatření, jak je uvedeno výše (17).

5.1.

Ústředním tématem celé debaty o budoucnosti EU by měl být občan. Základními pojmy evropského občanství jsou demokracie a odpovědnost. Aby byly tyto zásady naplněny, musí klíčovou úlohu hrát Evropská komise jakožto strážkyně Smluv. Jakožto orgán, který má monopol na legislativní podněty, sehrává Komise rovněž ústřední úlohu spočívající se vyvažování různých sil a zájmů, jež tvoří EU. Zároveň s tímto vyvažováním musí být účinněji uplatňovány zásady subsidiarity a proporcionality, přičemž je třeba směřovat k demokratičtější a participativnější správě věcí veřejných v EU.

5.2.

Lisabonská smlouva vyžaduje výraznější úlohu Evropského parlamentu a proaktivní postoj členských států prostřednictvím posílené Rady. V budoucnu však bude třeba pravomoci Evropského parlamentu dále rozšířit, například posílením jeho role v rámci evropské správy ekonomických záležitostí a evropského semestru, a zavést vyváženější rozdělení odpovědnosti a interinstitucionální spolupráce mezi třemi orgány, což by zajistilo stabilnější metodu EU. V této souvislosti je zvláště zajímavé rozsáhlé využívání „trialogů“ pro přijímání aktů v prvním a druhém čtení v rámci řádného legislativního postupu (18). „Trialogy“ se ve velké míře staly normou, což je proti demokratickým zásadám transparentnosti a odpovědnosti a proti nezbytné rovnováze, kterou je třeba udržovat mezi třemi orgány v rámci řádného legislativního postupu. EHSV se proto přimlouvá za návrat k duchu, ne-li k liteře řádného legislativního postupu, přičemž by „trialogy“ měly zůstat výjimkou.

5.3.

Kromě toho bude metoda EU také účinněji uplatňována prostřednictvím „horizontální“ subsidiarity. Tento výraz, stejně jako „vertikální“ subsidiarita, není ve Smlouvách výslovně vymezen. Nicméně uznává veřejnou úlohu soukromých aktérů, např. občanů a zastupitelských organizací občanské společnosti, a jejich zapojení do tvorby politik a postupů rozhodování prostřednictvím jejich specifické konzultační úlohy stejně jako autonomní legislativní úlohu sociálních partnerů v rámci evropského sociálního dialogu.

5.4.

Tato zásada „horizontální“ subsidiarity, někdy nazývaná také funkční subsidiaritou, je již nepřímo uznána ve Smlouvách v článcích 152, 154 a 155 SFEU o sociálním dialogu a úloze sociálních partnerů.

5.5.

Rovněž článek 11 SEU zakotvuje zásadu participativní demokracie jako klíčový doplňující prvek k zastupitelské demokracii, jak je uvedeno v článcích 10 a 12 SEU (19), která je základem demokracie. Čl. 11 odst. 1 a 2 SEU (20), jak zdůraznil EHSV při mnoha příležitostech, otevírá významné vyhlídky pro rozvoj evropské demokracie tím, že pokládá základy pro dlouhodobé zakotvení strukturovaného občanského dialogu na evropské úrovni vedle politického dialogu mezi orgány EU a členskými státy.

5.6.

Kromě toho musí být tato metoda EU doplněna o posílenou „vertikální“ subsidiaritu s posílenou úlohou vnitrostátních parlamentů při tvorbě politik EU a posílenou spoluprací mezi parlamenty členských států EU a Evropským parlamentem.

5.7.

Je zásadní, že všeho výše uvedeného lze dosáhnout již v rámci stávajících Smluv. Zejména co se týče zapojení občanské společnosti, demokracie a odpovědnosti, by očividných výsledků mohlo být dosaženo dalším rozvojem evropských politik a zlepšováním postupů a provádění. Avšak jak již bylo uvedeno ve dvou stanoviscích EHSV (21)  (22), pokud jde o účinné provádění ustanovení článku 11 a tedy i o uskutečňování konceptu participativní demokracie, došlo zde jen k omezenému pokroku.

5.8.

To platí rovněž ve vztahu k evropské občanské iniciativě podle čl. 11 odst. 4. Evropská občanská iniciativa by měla být klíčovým nástrojem participativní demokracie a aktivního občanství, avšak ve své současné podobě je do značné míry neúčinná a je třeba podstatně revidovat způsoby jejího provádění.

5.9.

V budoucnu musí být posílena zásada „horizontální“ subsidiarity a rozšířena na více oblastí politik, a to prostřednictvím strukturovaného občanského dialogu, například v oblastech životního prostředí a ochrany spotřebitele. Tak by se posílila úloha zastupitelských organizací občanské společnosti v evropských procesech, protože by tyto organizace měly možnost plně přispívat do oblastí politik, které se jich týkají, a tak dodávaly obsah zásadě participativní demokracie. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, musí EHSV, jakožto institucionální zástupce organizované občanské společnosti EU, hrát zásadní úlohu při realizaci plného potenciálu participativní demokracie a při rozvoji a posilování občanského dialogu, a to v partnerské spolupráci s orgány EU.

5.10.

Jako institucionální zástupce organizované občanské společnosti EU má trojí úlohu: i) usnadňovat a podporovat dialog mezi zastupitelskými organizacemi občanské společnosti a evropskými orgány, ii) zajišťovat trvalé zapojení organizované občanské společnosti do politických procesů v EU a iii) monitorovat provádění článku 11 SEU.

5.11.

Z tohoto důvodu a také jako poradní instituce orgánů EU (23) má EHSV možnost působit jako i) hybná síla a koordinátor dialogu mezi organizacemi občanské společnosti a dialogu s těmito organizacemi a ii) hlavní prostředník mezi organizacemi občanské společnosti a rozhodovacími orgány EU a iii) jako efektivní spojka mezi národními úrovněmi a evropskou úrovní. V případě revize Smluv by EHSV požadoval, aby byla tato úloha výslovně uznána (24).

5.12.

Opětovné zahájení programu zlepšování právní úpravy je výrazem nového přání Komise klást silný důraz na svou práci v oblasti posuzování a zapojit do tohoto procesu další orgány, vnitrostátní úřady a širokou občanskou společnost. Zapojení EHSV jako poradní instituce do hodnocení politik je zásadní, protože vychází z jeho zákonné úlohy v rámci institucionální struktury EU: i) chránit výsledky, jichž EU dosáhla při naplňování potřeb evropských občanů, a ii) varovat před překážkami, jež stojí v cestě provádění politik a právních předpisů EU, nebo možnými nedostatky.

5.13.

Jako součást úlohy, která byla EHSV přidělena v rámci čl. 13 odst. 4 SEU, uznává jak Protokol o spolupráci mezi Komisí a EHSV ze dne 22. února 2012, tak Dohoda o spolupráci mezi EHSV a Evropským parlamentem ze dne 5. února 2014, že EHSV může vnést do zlepšování právní úpravy podstatnou přidanou hodnotu tím, že bude v průběhu celého politického cyklu EU přicházet s podněty občanské společnosti (25). EHSV proto požaduje, aby byla jeho institucionální úloha při jakékoli budoucí revizi interinstitucionální dohody o zlepšení právní úpravy jednoznačně uznána (26).

5.14.

S cílem účinně přispět k výše uvedenému by EHSV měl plně využít svého potenciálu a posílit svoji úlohu, provozní a pracovní postupy a operativní vazby na nejvýznamnější organizace a sítě evropské občanské společnosti. EHSV rovněž zvýší dopad své činnosti tím, že se v rámci své poradní funkce přidělené mu Smlouvami více zaměří na uskupení prioritních politik EU.

5.15.

EHSV tak může významně přispět k rozvíjení potenciálu Lisabonské smlouvy v oblastech politik, jež se přímo dotýkají občanů, a k určování možných nedostatků, jež by vyžadovaly změny a úpravy politik, aby byly lépe naplňovány jejich potřeby.