52013DC0442

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

O provádění iniciativy v oblasti surovin

1.           Souvislosti

Ve sdělení Komise ze dne 4. listopadu 2008 nazvaném „Iniciativa v oblasti surovin – uspokojení kritických potřeb pro růst a zaměstnanost v Evropě“ (KOM(2008) 0699) a ve sdělení ze dne 2. února 2011 nazvaném „Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin“ (KOM(2011) 0025, dále jen „sdělení z roku 2011“) Komise uznala, že zabezpečení spolehlivého a nenarušovaného přístupu k surovinám je důležitým faktorem pro konkurenceschopnost EU. Sdělení zahájila a současně posílila iniciativu v oblasti surovin, integrovanou strategii pro řešení různých problémů týkajících se přístupu k neenergetickým a nezemědělským surovinám. Iniciativa v oblasti surovin je založena na třech pilířích: 1) zajištění rovných podmínek v přístupu ke zdrojům ve třetích zemích; 2) podpoře udržitelných dodávek surovin z evropských zdrojů; a 3) zvýšení účinnosti zdrojů a recyklace.

Rada podpořila posílenou iniciativu v oblasti surovin ve svých závěrech o řešení výzev v oblasti surovin a komoditních trhů ze dne 10. března 2011.

Evropský parlament rovněž strategii podpořil ve svém usnesení ze dne 13. září 2011. Ve zprávě na téma „Účinná evropská strategie v oblasti surovin“ (2011/2056(INI)) Evropský parlament požádal, aby byl v rámci iniciativy v oblasti surovin pravidelně informován o vývoji v oblasti neenergetických surovin a o plnění jejích cílů prostřednictvím výročních zpráv o pokroku, které se rovněž zaměří na soudržnost politik v oblasti obchodu, rozvoje a životního prostředí a na sociální dopady, jakož i na údaje o kritických surovinách.

Komise ohledně tohoto usnesení přijala společný postoj dne 7. prosince 2011.

V souladu s výše uvedeným je cílem této zprávy představit současnou situaci s ohledem na provádění iniciativy v oblasti surovin a poskytnout přehled o probíhajících iniciativách a zároveň vyzdvihnout, že ve společném zájmu EU a třetích zemí bohatých na suroviny je usilovat o spolupráci.

2.           Kritické suroviny

V červnu 2010 zveřejnila Komise odbornou zprávu, v níž byla zavedena metodika pro stanovení surovin považovaných za kritické pro EU. Posouzení se zakládalo na kvantitativní metodě za použití kritérií hospodářského významu, rizika spojeného s dodávkami a environmentálního rizika země. Riziko spojené s dodávkami zahrnovalo složky, jako jsou politická a hospodářská stabilita, úroveň koncentrace produkce, potenciál pro nahrazení a míra recyklace. Na základě této metodiky bylo vyhodnoceno 41 surovin. Zpráva obsahuje seznam čtrnácti kritických surovin: antimon, beryllium, kobalt, fluorit, gallium, germanium, grafit, indium, hořčík, niob, platinové kovy, prvky vzácných zemin, tantal a wolfram.

Seznam kritických surovin se osvědčil tím, že slouží jako nástroj ke zvýšení pozornosti tvůrců politik, k podpoře koordinace vnitrostátních politik týkajících se dodávek nerostných surovin a kritických surovin, k obraně před opatřeními, která narušují obchod a která se týkají kritických surovin, k analýze fungování trhů, k podpoře výzkumu (průzkumu, nahrazování, recyklace), jakož i k podpoře přístupu k nerostným ložiskům v EU, k řešení problému nedovoleného vývozu výrobků s ukončenou životností obsahujících kritické materiály a k opatřením pro konkrétní materiály.

Komise ve svém sdělení z roku 2011 tento seznam formálně přijala a navrhla, že bude monitorovat záležitosti spojené s kritickými surovinami, aby určila prioritní akce, prozkoumá je spolu s členskými státy a zúčastněnými stranami a pravidelně alespoň každé tři roky bude aktualizovat seznam kritických surovin.

S cílem přezkoumat seznam kritických surovin do první poloviny roku 2014 a zohlednit výsledky a doporučení z veřejné konzultace a zprávy Evropského parlamentu útvary Komise zadaly studii. Studie bude mít za cíl shromáždění údajů o výše uvedených materiálech potřebných k výpočtu „kritičnosti“; sběr údajů a analýzu dodavatelského řetězce (interakce a související rizika) a určení potenciálních problematických míst se zvláštním zřetelem ke specifické situaci vedlejších produktů; vypracování scénářů týkajících se nabídky a poptávky; prověření potenciálu propracování dobře fungující metodiky, aniž by byla „změněna“, a shromažďování souvisejících údajů; posouzení uplatňování metodiky u dřeva a přírodního kaučuku; jakož i výpočet a určení seznamu kritických surovin a vypracování doporučení.

V rámci tohoto přezkumu budou přezkoumány následující suroviny: stávající seznam 14 kritických surovin; vybrané „téměř kritické suroviny“, například rhenium a tellur, jež byly určeny zejména během počátečního období; vybrané další suroviny, jako například hafnium, selen a cín (v souladu s novými zdroji, např. zprávou Společného výzkumného střediska (JRC) z roku 2011[1] nazvanou „Kritické kovy ve strategických energetických technologiích“), dřevo a přírodní kaučuk, které byly zahrnuty do oblasti působnosti iniciativy v oblasti surovin na základě sdělení Komise z roku 2011.

Tento proces bude doprovázet řídící skupina ad hoc pro kritické suroviny, která poprvé posuzovala kritické suroviny v roce 2010 a která je složena z členů skupiny Komise pro dodávky surovin.

Komise plánuje do konce roku 2013 vydat zprávu pro Evropský parlament a Radu týkající se přezkumu seznamu kritických surovin.

3.           Vytváření zásob

Komise ve svém sdělení z roku 2011 oznámila, že byla „spolu se členskými státy a příslušným odvětvím připravena přezkoumat přidanou hodnotu a proveditelnost programu pro vytváření zásob surovin“.

S cílem prozkoumat možnost vytváření zásob útvary Komise zadaly studii k provedení předběžného posouzení, v jejímž rámci se analyzovaly různé politiky a postupy vytváření zásob, včetně programu EU pro vytváření zásob ropy, prozkoumaly stávající systémy vytváření zásob surovin používané na celém světě a prozkoumaly potenciální náklady a přínosy programu vytváření zásob kritických surovin. Nezávislá studie považovala za reálnou variantu možnost zorganizování dobrovolného systému vytváření zásob příslušným odvětvím s veřejnou finanční podporou. Rovněž uznává, že vytváření zásob může vyřešit pouze krátkodobé problémy, zatímco dlouhodobý nedostatek surovin vyžaduje strukturální řešení, pokud jde o dodávky (nahrazování, recyklace, domácí těžba). Vytváření zásob je také nástrojem postrádajícím pružnost, neboť objemy nelze upravit rychle a náklady na jeho realizaci jsou značné. Kromě toho vytváření zásob vyžaduje dokonalou znalost hodnotových řetězců a užití každé jednotlivé suroviny, jakož i zpracovatelských zařízení (nejsou-li tato zařízení zaručena, nelze o vytváření zásob příliš uvažovat). Stanoviska zúčastněných stran ohledně vytváření zásob jsou také velmi rozdílná. Výsledky studie byly projednány se skupinou pro dodávky surovin v rámci Komise v listopadu 2012 a reakce na případný program vytváření zásob byly negativní. Žádný členský stát by nepodpořil systém vytváření zásob jako možnost politiky.

Komise bude tento problém i nadále sledovat.

4.           Evropské inovační partnerství v oblasti surovin

Inovace v oblasti surovin mohou mít zásadní význam pro pokrok v rámci všech tří pilířů strategie pro suroviny a měly by být uplatňovány na celý hodnotový řetězec. V rámci stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 – Unie inovací Komise navazuje různá partnerství týkající se rozličných problémů, jež mají význam pro naše společnosti. Ve sdělení z roku 2011 Komise oznámila svůj úmysl posoudit, zda naváže inovační partnerství v oblasti surovin v rámci stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 – Unie inovací. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 13. září 2011 vyzval Komisi, aby navázala evropské inovační partnerství v oblasti surovin.

Dne 29. února 2012 Komise proto přijala sdělení o návrhu evropského inovačního partnerství v oblasti surovin[2] (dále jen „sdělení o EIP“).

Tento návrh podpořila Rada pro konkurenceschopnost dne 11. října 2012 ve svých závěrech a vyzvala Komisi, aby navázala evropské inovační partnerství v oblasti surovin a aby rozvíjela a do konce roku 2013 dokončila strategický prováděcí plán.

Cílem evropského inovačního partnerství bude poskytnout Evropě dostatečnou flexibilitu a alternativy v dodávkách důležitých surovin, přičemž se zohlední význam zmírňování negativních vlivů některých surovin během jejich životního cyklu na životní prostředí. Evropské inovační partnerství se bude týkat všech fází hodnotového řetězce od průzkumu a těžby přes zpracování po využití a recyklaci, jakož i inovace v oblasti nahrazování. Jedním z konkrétních cílů je skutečně podpořit až deset inovačních pilotních projektů / ukázkových zařízení v různých odvětvích hodnotového řetězce. Evropské inovační partnerství není finančním nástrojem, ale díky němu se spojí různé subjekty, aby nalezly vhodná technická i netechnická řešení, jež přinesou inovace na trh. Jeho cílem bude prosadit Evropu do čela světového vývoje v oblasti průzkumu, těžby, zpracování, recyklace a nahrazování do roku 2020. Toto evropské inovační partnerství bude sdružovat členské státy a další zúčastněné strany. Komise počítá s pěti pracovními balíčky, které se budou týkat technologických i netechnologických oblastí činnosti (např. rámcových podmínek, normalizace, znalostí a kvalifikací, zadávání veřejných zakázek), a s pracovním balíčkem týkajícím se mezinárodní spolupráce.

Do roku 2020 by prostřednictvím evropského inovačního partnerství mělo být dosaženo řady konkrétních cílů:

– Uskutečnění až 10 inovačních pilotních projektů, např. ukázkových pilotních zařízení v oblasti průzkumu, těžby, zpracování, sběru a recyklace

– Nalezení náhrad pro nejméně tři použití kritických surovin

– Zřízení sítě center výzkumu, vzdělávání a odborné přípravy v oblasti udržitelného řízení surovin

– Používání standardizovaných nástrojů EU pro průzkum zdrojů/zásob a 3D geologických map

– Zajištění dynamického modelování trendů: spojení poptávky a nabídky se zásobami a s úplným posuzováním životního cyklu

– Zajištění proaktivní evropské strategie na dvoustranné a vícestranné úrovni.

Pokud jde o strukturu řízení, řídící skupině na vysoké úrovni pomáhá skupina Sherpa, přičemž s technickou podporou operačních skupin bude zahájen rozvoj strategického prováděcího plánu inovačního partnerství. Cílem bude do července 2013 vypracovat strategický prováděcí plán, aby mohlo být co nejdříve zahájeno jeho provádění. Po strategickém prováděcím plánu bude následovat sdělení Komise v září 2013, které mimo jiné vyjádří podporu Komise evropskému inovačnímu partnerství, např. pokud jde o priority financování výzkumu a inovací nebo regulační a politický rámec.

5.           Spravedlivé a udržitelné dodávky surovin ze světových trhů (Pilíř 1)

5.1.        Obchodní strategie EU v oblasti surovin

Ve sdělení z roku 2011 se Komise odhodlala posílit svou obchodní strategii v oblasti surovin v souladu s cíli rozvoje a řádné správy věcí veřejných. Komise usuzovala, že by měla:

– pokračovat v rozvíjení dvoustranného tematického dialogu o surovinách se všemi významnými partnery a zintenzivnit probíhající debaty na mnohostranných fórech (např. v rámci G-20, UNCTAD, WTO a OECD), vypracovat další studie k lepšímu porozumění dopadu vývozních omezení na trhy se surovinami a podporovat dialog o jejich využívání jako politického nástroje,

– dále začleňovat otázky týkající se surovin, jako jsou vývozní omezení a investiční hlediska, do probíhajících a budoucích obchodních jednání EU na dvoustranném i mnohostranném základě,

– prosazovat vytvoření monitorovacího mechanismu pro vývozní omezení, která ztěžují udržitelné dodávky surovin, a nadále bojovat proti překážkám narušujícím trh se surovinami nebo navazující trhy, a to přednostně prostřednictvím dialogu, avšak v opodstatněných případech i s využitím mechanismů pro řešení sporů,

– podporovat v rámci OECD začlenění příslušných nečlenských zemí do aktivit této organizace v oblasti surovin a zkoumat další mnohostranné disciplíny včetně zvažování osvědčených postupů,

– používat nástroje politiky hospodářské soutěže, aby nedocházelo k narušení dodávek surovin protisoutěžními dohodami, fúzemi či jednostrannými opatřeními zúčastněných podniků,

– pokročit ve výše zmíněných činnostech a dále analyzovat priority v oblasti surovin ve vztahu k třetím zemím prostřednictvím autonomních opatření, dvoustranných a vícestranných rámců a dialogu a nadále u těchto priorit prosazovat jednotnou obchodní politiku EU,

– obchodní závazky v rámci surovinové politiky iniciativy v oblasti surovin byly prováděny prostřednictvím začlenění pravidel do dohod k dosažení udržitelné dodávky surovin na mnohostranné i dvoustranné úrovni, včetně jednání o přistoupení k WTO a dohod o volném obchodu. Další důležité činnosti byly zaměřeny na činnosti WTO usilující o prosazování právních předpisů, zejména pokud jde o úspěšné činnosti vykonávané v rámci smírčího řízení při řešení sporu WTO týkajícího se vývozních omezení namířených proti čínským opatřením v oblasti surovin.

– Byla přijata účinná opatření, jež vyústila v ustanovení ve velkém počtu dohod. Komise uzavřela dohody nebo se dohodla na znění ustanovení týkajících se vývozních cel v dohodách o volném obchodu s Kolumbií, Peru a Ukrajinou a v dohodě o přidružení se Střední Amerikou. V těchto dohodách se EU podařilo získat horizontální zákaz stávajících i budoucích vývozních cel a zároveň umožnit některá přechodná období nebo omezené výjimky. S řadou obchodních partnerů včetně Kanady, Indie, Malajsie, Mercosuru a Singapuru probíhají dvoustranná jednání. V některých jednáních jsou předložena ustanovení o ochraně investic, která jsou zvláště důležitá pro těžební odvětví.

Kromě toho otázka surovin byla řešena prostřednictvím obchodních ustanovení v rámci jednání o dohodách o partnerství a spolupráci, které byly uzavřeny s Mongolskem v roce 2010 a jež vstoupily v platnost s Austrálií, Kazachstánem a Ruskem.

V souladu s cílem dohody z Cotonou podpořit hlubší regionální integraci, modernizovat naše hospodářské vztahy a využívat obchod na podporu hospodářského růstu, jak je připomenuto v nedávno přijatém sdělení „Obchod, růst a rozvoj – Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“[3], zahájila EU jednání s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi v roce 2002 o uzavření dohod o hospodářském partnerství. Jednání, včetně v oblasti ustanovení týkajících se surovin, nadále řádně probíhají se všemi regiony, přičemž jsou zohledněny cíle rozvojových partnerů.

Pokud jde o jednání WTO v rámci jednání o přistoupení Ruska k WTO (ukončena na konci roku 2011), Komise kromě závazků přijatých ohledně stávajících vývozních cel v rámci protokolu o přistoupení zajistila dodatečnou dohodu o neuchylování se k vývoznímu clu u velkého množství surovin. Jednání o přistoupení k WTO stále probíhají s Kazachstánem.

Došlo k úspěšnému zahájení a uzavření smírčího řízení při řešení sporů v rámci WTO ohledně omezujících vývozních opatření uplatňovaných Čínou u devíti surovin, jež jsou v rozporu se závazky v rámci WTO. Odvolací orgán potvrdil rozhodnutí panelu v lednu 2012, a podal tak jasný a konečný výklad závazků Číny v rámci WTO. Dne 13. března 2012 podala EU druhý protest týkající se čínského omezení vývozu surovin, včetně 17 vzácných zemin, wolframu a molybdenu.

Na mezinárodních fórech, jako je G20 a OECD, se uskutečňovala řada informačních činností, jejichž cílem je podpora celosvětového dialogu o tom, jak dosáhnout rámce pro zajištění udržitelných dodávek surovin.

Druhá zpráva o činnosti[4] týkající se obchodní politiky EU v oblasti surovin z dubna 2012 poskytla podrobné informace o provádění iniciativy v oblasti surovin s ohledem na obchodní politiku.

Komise bude i nadále sledovat probíhající i budoucí jednání o dohodách o volném obchodu a další dvoustranné rámce, aby zajistila, že je v případě potřeby otázka surovin zvážena a začleněna.

5.2.        Dialogy o surovinách a diplomacie

Ve sdělení z roku 2011 Komise uvedla, že EU bude aktivně prosazovat „diplomacii v oblasti surovin“ s cílem zajistit – prostřednictvím strategických partnerství a politického dialogu – přístup k surovinám, a to zejména k těm kritickým.

Cílem diplomacie v oblasti surovin je si společně s partnery prostřednictvím strategických partnerství a politického dialogu vyměňovat informace a spolupracovat při řešení výzev na trzích se surovinami. Tento postup byl uplatněn u Spojených států amerických, Japonska, Ruska, Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Mexika, Uruguaye, Grónska, Číny a zemí Unie pro Středomoří a další dialogy se připravují.

5.2.1.     Spojené státy americké

Dne 29. listopadu 2011 se Transatlantická hospodářská rada dohodla na surovinovém pracovním plánu, který zahrnuje vypracování společného inventáře údajů o nerostných surovinách a analýzu na obou stranách. V rámci tohoto úsilí byly obě strany vyzvány, aby zvážily výsledky probíhajících studií Evropské komise a vlády Spojených států amerických týkajících se dostupnosti zdrojů surovin, obchodních toků a kritičnosti a jiných analýz nabídky a poptávky, jako je například zpráva Evropské komise z roku 2010 o kritických surovinách a strategii ministerstva energetiky USA pro kritické suroviny vypracovaná ad hoc skupinou odborníků[5]. Byl zahájen akční plán pro inovace[6] v oblasti surovin Transatlantické hospodářské rady, který se vztahuje na různé aspekty politiky, včetně obchodu a nahrazování.

V září 2012 se v Bruselu konal seminář odborníků z EU a USA, jehož tématem byly toky nerostných surovin a údaje o nich. Na semináři byly porovnány informace dostupné oběma jurisdikcím, pokud jde o primární a sekundární suroviny, dále byly porovnány metodiky přezkumu seznamu kritických surovin a projednány oblasti, v nichž jsou informace o toku surovin nedostatečné. Evropská unie a Spojené státy dále prozkoumají kroky k vytvoření společného inventáře údajů o surovinách a jiných prostředků pro sdílení údajů o surovinách v kontextu stávajících politik na obou stranách s cílem umožnit spolehlivé a rozmanité dodávky surovin.

Evropská unie a Spojené státy se snaží vymezit oblasti, ve kterých lze zlepšit situaci ohledně recyklace použité elektroniky, zejména v případě, že se recyklací může řešit nedostatek zdrojů u kritických surovin a že recyklace může snížit dopady na životní prostředí během celého životního cyklu elektroniky. V říjnu 2012 se zástupci vlády USA a Evropské komise, jakož i evropských a amerických společností a obchodních sdružení zúčastnili konference na téma „Osvědčené postupy v oblasti řízení a správy použité elektroniky“, jež se konala ve Washingtonu a na níž byly prozkoumány nové cesty pro transatlantickou spolupráci v oblasti nakládání s elektronickým odpadem.

5.2.2.     Japonsko

Konaly se dva semináře zaměřené na výzkum v oblasti surovin, zejména nahrazování, a to ve Washingtonu v říjnu 2011 a v Tokiu v březnu 2012. Příští třístranné jednání mezi EU, USA a Japonskem se zástupci vlád, Evropské komise a delegacemi výrobních odvětví proběhne ve dnech 29. až 30. května 2013 v Bruselu. Jednání se v tomto roce zaměří na vývoj a provádění nových modelů v účinném řízení kritických materiálů.

5.2.3.     Rusko

V říjnu 2012 se v Petrohradu konalo zasedání podskupiny pro dialog v oblasti průmyslové politiky mezi ruskou vládou a Evropskou komisí a delegacemi výrobních odvětví. Komise poskytla přehled o nejnovějším vývoji týkajícím se politiky v oblasti surovin, jakož i aktuální informace o průmyslové politice.

5.2.4.     Latinská Amerika

V roce 2011 místopředseda Tajani podepsal prohlášení o záměru zahájit dvoustrannou spolupráci v oblasti surovin s Chile a Uruguayí a vydal společnou tiskovou zprávu s Argentinou. Prohlášení o záměru bylo podepsáno rovněž s Kolumbií a Mexikem v květnu 2012.

V září 2012 se dále projednávalo provádění memoranda o porozumění s Uruguayí. Byla určena místní kontaktní místa. Obě strany se dohodly na výměně osvědčených postupů a na vytvoření plánu pro konkrétní opatření k posílení vzájemné spolupráce, zejména v oblastech geologických poznatků, ekologické ekonomiky a energetické účinnosti, recyklace, transparentnosti, odborné přípravy, udržitelnosti, inovací atd. Uruguayi bylo nabídnuto účastnit se evropského inovačního partnerství jako pozorovatel.

5.2.5.     Evropsko-středomořské země

V listopadu 2012 byla podepsána memoranda o porozumění mezi Komisí a Marokem a Tuniskem. Za účasti zemí Unie pro Středomoří se v říjnu 2012 konal seminář zabývající se surovinami v kontextu evropsko-středomořské průmyslové spolupráce.

5.2.6.     Čína

Komise se účastní dvou dialogů s Čínou souvisejících se surovinami – s národní komisí pro rozvoj a reformy, pracovní skupinou pro kovy a s ministerstvem průmyslu a informačních technologií. Posledně uvedený dialog probíhá v rámci pracovní skupiny pro oblast surovin zřízené v roce 2010.

Poslední setkání se uskutečnilo v březnu 2012 v Pekingu a následující se bude konat ve druhé polovině roku 2013 v Bruselu. Ve druhé polovině roku 2013 by se rovněž měl uskutečnit seminář věnovaný recyklaci a studijní cesta čínských odborníků v Evropě.

5.2.7.     Grónsko

Grónsko, jakožto nejbližší na zdroje bohatý soused Evropy, má významné zásoby vzácných zemin. V červnu 2012 Komise s grónskou vládou podepsala prohlášení o záměru spolupracovat v oblasti surovin. Grónsko i Evropská unie se dohodly, že budou společně usilovat o položení formálního základu pro spolupráci v oblasti surovin, čímž rozšíří současnou dobrou spolupráci v rámci dohody mezi EU a Grónskem.

V prohlášení o záměru se navrhují tyto oblasti spolupráce: poznatky v oblasti geologie; analýza infrastruktury a investičních potřeb, které se týkají těžby nerostných surovin; posilování kompetencí; otázky životního prostředí spojené s těžbou a sociálními dopady těžby.

V prohlášení se rovněž uznává význam rovných podmínek hospodářské soutěže a přístupu na trh v zájmu vzájemně prospěšné spolupráce.

Za účelem pokračování dialogu zahájeného tímto prohlášením se v září 2012 uskutečnil seminář se zástupci evropského průmyslu, a to jak těžebního průmyslu, tak konečných uživatelů, na němž se diskutovalo o potenciálu spolupráce s Grónskem. Tentýž den se uskutečnil seminář Komise a grónské vlády, na kterém se diskutovalo o budoucnosti tohoto dialogu a na kterém byly dohodnuty konkrétní projekty.

6.           Rozvojová politika

Udržitelná těžba může a má přispívat k udržitelnému rozvoji. Rozvojová politika EU bude hrát důležitou roli i v diplomacii v oblasti surovin s cílem dosáhnout výsledků v oblasti surovin přínosných pro rozvojové země i pro EU.

6.1.        Společná strategie Afrika-EU a rámec AKT

V rámci strategického partnerství mezi Afrikou a EU se obě strany dohodly na posílení své spolupráce v oblasti surovin. Na schůzi kolegií Komise Africké unie a Evropské komise v červnu 2010 byly určeny hlavní zásady spolupráce, které byly schváleny na III. summitu EU-Afrika v listopadu 2010 a začleněny do akčního plánu na období 2011–2013.

Dvoustranná spolupráce mezi Komisí Africké unie a Evropskou komisí v oblasti surovin a otázek rozvoje je založena na iniciativě EU v oblasti surovin a na politice Africké unie v oblasti těžby a nerostů, tj. dokumentu z roku 2009 s názvem „African Mining Vision“[7]. Spolupráce se zaměřuje na tři oblasti: řízení, investice a infrastrukturu a poznatky a dovednosti v geologii. Komise a členské státy na těchto otázkách spolupracují. EU zůstává otevřená žádostem afrických zemí v rámci programů rozvojové politiky. V této fázi nebyly obdrženy žádné konkrétní žádosti v rámci regionálních nebo národních programů. Kromě toho Komise hodlá podporovat spolupráci v této kritické oblasti mezi EU a Afrikou prostřednictvím nového panafrického programu v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, jak bylo navrženo v rámci nového víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

Komise uznává zásadní význam úlohy řádné správy věcí veřejných pro udržitelné využívání přírodních zdrojů jako motoru růstu pro Afriku a v tomto smyslu uspořádala seminář budování kapacit na technické úrovni v oblasti zdanění v těžebním odvětví, jenž se uskutečnil v Addis Abebě v prosinci 2011. Závěry semináře byly předloženy během zasedání ministrů Africké unie v oblasti těžby v prosinci 2011. Po dohodě s Africkou unií má Komise v plánu v roce 2013 uspořádat druhý ročník semináře v oblasti zdanění v těžebním odvětví s výhradou dostupnosti finančních prostředků v rámci rozpočtu Africké unie. Na společné konferenci rovněž bylo stanoveno, že je zapotřebí vytvořit projekt zaměřený na budování kapacity pro vyjednávání smluv.

Na politické úrovni se v lednu 2012 v Bruselu konala konference na vysoké úrovni o partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti surovin – Nerostné bohatství pro skutečný rozvoj Afriky (Translating Mineral Resource Wealth into Real Development for Africa). Konference dala politický podnět k provádění akčního plánu společné strategie na období 2011–2013 v oblasti surovin a do tohoto procesu zapojila všechny zúčastněné strany. Vydala doporučení pro provádění ve všech třech oblastech spolupráce.

Komise se ve své iniciativě v oblasti surovin odhodlala pokračovat spolu s africkými zeměmi v posuzování proveditelnosti podpory další spolupráce mezi geologickými průzkumy obou kontinentů a propagovat spolupráci v této oblasti na mnohostranných fórech, jako je program UNESCO v oblasti věd o Zemi. V návaznosti na doporučení konference v této oblasti, aby byla posílena spolupráce mezi africkými a evropskými geologickými průzkumy, se plánuje studie oblasti působnosti na toto téma, jež by měla být zahájena v roce 2013. Jejím cílem je stanovit společné projekty zaměřené na prohloubení znalostí o afrických ložiscích, zřízení sítě pro poskytování odborné přípravy pro africké průzkumy, jakož i pro výměnu a digitalizaci údajů. Evropské geologické průzkumy v tomto procesu hrají klíčovou úlohu.

Evropská investiční banka je aktivně přítomna v těžebním odvětví v rámci investiční facility AKT. Vzhledem k současné zhoršené situaci v těžebním cyklu některých nerostů a k tlaku nevládních organizací je EIB při výběru projektů, které mají být financovány, selektivnější a pečlivě posuzuje opodstatněnost každého projektu, určenou s náležitým přihlédnutím k environmentálním a sociálním aspektům[8].

6.2.        Podpora finanční transparentnosti

Ve sdělení z roku 2011 se Komise zavázala, že bude „podporovat rozsáhlejší sdělování finančních informací o těžebním průmyslu, včetně možného přijetí požadavku na výkaznictví podle jednotlivých zemí“[9]. Dne 25. října 2011 Komise přijala legislativní návrh, který vyžaduje zveřejňování informací o platbách vládám (např. daně z příjmů právnických osob, honoráře, odvody za práva těžby, prémie a jiné majetkové výhody) v členění podle zemí a projektů a podle kotovaných a velkých nekotovaných společností, které se zabývají činnostmi v těžebním průmyslu (těžba ropy, plynu a nerostů) a v odvětví těžby dřeva v původních lesích. Po diskusích v Parlamentu a v Radě a po řadě třístranných rozhovorů mezi Parlamentem, Radou a Komisí bylo nyní dosaženo politické shody pro přijetí příslušných právních předpisů.

Komise rovněž ve sdělení o daních a rozvoji z roku 2010 a ve svém sdělení z roku 2011 navrhla zvýšit evropskou finanční a politickou podporu iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu a pomáhat rozvojovým zemím s jejím prováděním.

Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu je celosvětový standard, který podporuje transparentnost příjmů v zemích bohatých na zdroje a který požaduje, aby společnosti zveřejňovaly platby vládám a aby vlády zveřejňovaly zisky, jež skutečně obdržely od společností, čímž se podporuje transparentnost a usiluje o omezení daňových úniků a korupce v těžebních činnostech. To je obzvláště důležité, protože rozvojové země často financují důležitou část svého rozpočtu z těchto činností a potenciál pro budoucí příjmy je v době celosvětově rostoucího nedostatku stále vysoký.

Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu sdružuje do národní mnohostranné skupiny zúčastněné strany z jednotlivých zemí z řad vlády, občanské společnosti, společností, které se zabývají těžbou ropy, plynu a nerostných surovin, a investorů. Toto jedinečné uspořádání je výborným příkladem toho, jak provádět lepší správu věcí veřejných[10].

EU iniciativu pro transparentnost těžebního průmyslu podporuje jak politicky, tak finančně. Komise je členem Rady iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu a vybízí země bohaté na přírodní zdroje, aby se k této iniciativě připojily. EU finančně podporuje přímo některé činnosti iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu zaměřené na budování kapacit, např. pololetní setkání národních koordinátorů iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu, což umožňuje vzájemné hodnocení a budování kapacit vnitrostátních koordinátorů. EU navíc přispívá do svěřeneckého fondu více dárců v rámci iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu spravovaného Světovou bankou, který plní dva důležité cíle: i) pomáhá zemím přistoupit k iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu nebo si zachovat status zemí splňujících podmínky; ii) pomáhá organizacím občanské společnosti účinněji přispívat k tomuto úsilí o transparentnost a k náležitému využití informací získaných prostřednictvím zveřejňování plateb daní.

6.3.        Podpora transparentnosti dodavatelského řetězce

Ve sdělení z roku 2011 Komise uznává, že mnohé suroviny, které EU dováží, se vyrábí v několika málo zemích, z nichž některé se vyznačují nižší politickou a hospodářskou stabilitou[11].

V tomtéž sdělení z roku 2011 Komise rovněž navrhla „posoudit způsoby, jak zvětšit transparentnost v průběhu celého dodavatelského řetězce, a řešit ve spolupráci s hlavními obchodními partnery situace, v nichž jsou příjmy z těžebních odvětví použity na financování válek nebo vnitřních konfliktů“.

Komise se úzce podílí na mezinárodním úsilí o řešení otázky konfliktních minerálů a jednoznačně podporuje pokyny OECD pro náležitou péči odpovědných dodavatelských řetězců minerálů z oblastí postižených konflikty a z vysoce rizikových oblastí. Komise se rovněž účastní jednání skupiny odborníků ICGLR (mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer)-OECD-OSN pro náležitou péči pro odpovědné zajišťování dodávek cínu, wolframu a tantalu a dodavatelské řetězce zlata a rovněž vyzývá výrobní odvětví k uplatňování těchto pokynů.

Mezinárodní pracovní skupina pro nezákonnou těžbu a obchod s přírodními zdroji v oblasti Velkých jezer znovu zahájila činnost v květnu 2012. Pracovní skupina poskytuje mezinárodnímu společenství a sekretariátu OECD platformu pro diskusi.

Pokud jde o vysledovatelnost nerostů, Komise zkoumá způsoby, jak zlepšit transparentnost v dodavatelském řetězci, včetně aspektů náležité péče, a na základě zkušeností ze zavedeného kimberleyského procesu, iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu, akčního plánu pro prosazování práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT) a nařízení o dřevu. Komise rovněž zkoumá způsoby, jak poskytnout politickou a finanční podporu „Regionální iniciativě týkající se nedovoleného využívání přírodních zdrojů“ mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer, jež zahrnuje vytvoření mechanismu zaměřeného na certifikaci „nekonfliktních“ minerálů pocházejících ze zdrojů v tomto regionu. Tento proces je součástí širší komplexní reakce s cílem přispět k omezení vazby mezi financováním ozbrojených skupin a využíváním přírodních zdrojů v oblasti Velkých jezer, která zahrnuje rovněž podporu EU k následování pokynů OECD pro náležitou péči při řízení odpovědných dodavatelských řetězců. V prosinci 2012 se uskutečnil průzkumný seminář zaměřený na řešení náležité péče a prozkoumání možných opatření EU. Kromě toho v březnu 2013 Komise zahájila veřejnou konzultaci se zúčastněnými stranami, aby zjistila jejich názory, pokud jde o případnou iniciativu EU v oblasti odpovědného zajišťování nerostných surovin pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí – např. z válečných zón, poválečných zón a oblastí náchylných k politické nestabilitě či občanským nepokojům. Komise výsledky veřejné konzultace využije k tomu, aby rozhodla, zda přiměřeným a účinným způsobem dokončí a/nebo podpoří probíhající iniciativy týkající se náležité péče v oblasti odpovědného zajišťování nerostných surovin. Veškerá opatření EU v této oblasti musí zohlednit administrativní náklady, které bude muset příslušný podnik vynaložit, aby se vyhnul ukončování svých činností v těchto zemích.

7.           Podpora udržitelných dodávek surovin v rámci EU (Pilíř 2)

7.1.        Usnadňování výměny osvědčených postupů

Role Komise většinou spočívá v usnadňování výměny osvědčených postupů, protože mnoho oblastí souvisejících s těžebními odvětvími spadá do pravomoci členských států.

Ve svém sdělení z roku 2011 Komise uvedla, že pro podporu investic do těžebních odvětví je obzvlášť důležité:

– definovat vnitrostátní politiku v oblasti nerostných surovin, jež bude harmonizována s ostatními vnitrostátními politikami a zajistí ekonomicky životaschopné využívání nerostných zdrojů založené na udržitelných zásadách rozvoje a v níž bude obsažen závazek poskytnout náležitý právní a informační rámec,

– formulovat politiku plánování využívání půdy s ohledem na nerostné suroviny, jež zahrnuje digitalizovanou znalostní základnu v oblasti geologie, transparentní metodiku zjišťování nerostných zdrojů, dlouhodobé odhady regionální a místní poptávky a zjišťování a zabezpečování nerostných zdrojů (s přihlédnutím k ostatním způsobům využití půdy) včetně jejich ochrany před následky přírodních katastrof,

– zavést jasný a srozumitelný postup povolování průzkumu a těžby nerostů, který poskytne právní jistotu a racionalizuje správní postup (např. stanovení lhůt, souběžné povolování žádostí, vyřizování na jednom správním místě, umožňuje-li to systém členských států).

Od zahájení iniciativy Komise v oblasti surovin v roce 2008 stále více členských států (např. Francie, Německo, Finsko, Řecko, Nizozemsko a v poslední době Portugalsko) rozvíjí národní strategie, které mohou být považovány za doplnění strategie EU v oblasti surovin.

V roce 2010 Komise rovněž nabídla vodítko k tomu, jak může probíhat těžba a ochrana citlivých ekosystémů, a to vydáním pokynů pro neenergetický těžební průmysl a síť Natura 2000[12]. Pokud jde o sledování pokroku v pokynech pro neenergetický těžební průmysl a síť Natura 2000, do navrhovaného souboru ukazatelů byly zahrnuty příslušné ukazatele.

V roce 2009 byla zřízena pracovní skupina pro výměnu osvědčených postupů v oblasti územního plánování, udělování povolení a sdílení geologických poznatků s cílem podpořit zlepšení současného rámce, jež se týká činností těžebních odvětví. Pracovní skupina v červnu 2010 vypracovala zprávu o výměně osvědčených postupů v oblasti politiky týkající se nerostných surovin, územního plánování, udělování povolení a vytváření geologických sítí.

Komise navrhla „posoudit spolu s členskými státy – při plném dodržení zásady subsidiarity – proveditelnost zavedení mechanismu sledování činností členských států ve výše uvedené oblasti, včetně vypracování ukazatelů“.

Ukazatele navrhované Komisí se týkají těchto oblastí:

– Ukazatele týkající se vnitrostátní politiky v oblasti nerostných surovin (ukazatele týkající se právního rámce a ukazatele týkající se informačního rámce)

– Ukazatele týkající se územního plánování

– Ukazatele týkající se udělování povolení a oprávnění, včetně uplatňování pokynů pro neenergetický těžební průmysl a síť Natura 2000.

Tyto ukazatele by měly Komisi a členským státům umožnit posoudit stávající situaci a určit oblasti, ve kterých bude vhodné zlepšení na dobrovolném základě. Na základě odpovědí obdržených od členských států s ohledem na navrhované ukazatele Komise navrhne soubor ukazatelů, které budou pravidelně sledovány. Členským státům byly zaslány dotazníky týkající se ukazatelů a předběžné výsledky vyplývající z odpovědí byly projednány na zasedání Skupiny pro dodávky surovin (RMSG) v listopadu 2012. Odpovědi poskytla většina členských států, jakož i další země, regiony a výrobní odvětví. Probíhá hloubková analýza a hodnocení. Výsledky budou prezentovány v polovině roku 2013 a poskytnou podnět pro evropské inovační partnerství.

7.2.        Rozšíření znalostní základny EU

Komise navrhla spolu s členskými státy posoudit možnosti posílení synergií mezi vnitrostátními geologickými průzkumy, díky kterým by se dosáhlo úspor z rozsahu, snížily by se náklady a zvýšil by se potenciál pro realizaci společných projektů (např. harmonizovaná databáze nerostů, evropská ročenka surovin). Ve střednědobém horizontu by případné synergie mohly přispět ke koordinovanému rozšíření evropské znalostní základny v oblasti surovin, zejména s ohledem na oficiální plán a pokrok při provádění Evropské infrastruktury prostorových údajů (ve smyslu definice podle směrnice 2007/2/ES – INSPIRE) ve všech členských státech EU, jakož i na budoucí příležitosti v rámci programu Copernicus.

Plněním svého závazku „rozšiřovat znalostní základnu, jež je pro účinnou strategii v oblasti surovin nezbytná“, Komise zahájila několik studií a výzkumných projektů.

7.2.1.     Dostupnost údajů o zdrojích a zásobách

Jelikož údaje o nerostných zdrojích spadají do působnosti směrnice INSPIRE, přístup k údajům/informacím týkajícím se zásob nerostných surovin, zdrojů a prostředků v členských státech EU, jejich dostupnost, jakož i srovnatelnost by se do roku 2020 měly zlepšit.

S ohledem na nedostupnost údajů o zdrojích a zásobách primárních surovin v rámci oblasti působnosti Eurostatu a na potřebu shromažďovat tyto údaje přímo prostřednictvím vnitrostátních geologických průzkumů na úrovni členských států mezitím Komise zahájila studii o strukturovaných statistických informacích týkajících se kvality a množství ložisek surovin EU. Studie určí nedostatky a kroky, které je třeba učinit k dosažení dohody mezi vnitrostátními orgány pro získání interoperabilních, koherentních a konzistentních údajů. Bude se hledat synergie mezi výsledky studie a přínosem příslušných částí INSPIRE za účelem zlepšení dostupnosti informací o klíčových surovinách mezi tvůrci politik a osobami s rozhodovací pravomocí na úrovni členských států a EU ve prospěch konkurenceschopnosti těžebních odvětví EU. Studie poskytne rovněž údaje, jež mají být zveřejněny v rámci Střediska pro údaje o přírodních zdrojích, které provozuje Eurostat.

7.2.2.     Inovativní technologie a možná pilotní zařízení

Sdělení o EIP předpokládá mimo své střednědobé cíle (2014–2020) spuštění až 10 inovativních pilotních zařízení pro těžbu surovin, zpracování, navrhování výrobků a recyklaci. Studie „Suroviny: studie o inovativních technologiích a možných pilotních zařízeních“ (RAMINTECH) zmapuje potenciál pro významné pilotní projekty v EU, které mají potenciál pro významně se zlepšující udržitelnost a dodávky surovin v celém hodnotovém řetězci, a zanalyzuje nedostatky, u nichž EU potřebuje posílit kompetence.

Tento širší seznam bude vypracován na základě intenzivního vyhledávání mezi zúčastněnými stranami z relevantních oblastí v tzv. fázi shromažďování. Projekt zajistí, aby byl zohledněn potenciál vývoje v základním výzkumu, který do roku 2015 nejspíše dosáhne předběžného stavu proveditelnosti. Bude uvedena prognóza řešení pro budoucnost (v časovému horizontu roku 2030).

V rámci projektu bude vypracován soubor kritérií, ukazatelů a metodik umožňujících maticovou analýzu širšího seznamu navrhovaných pilotních závodů, jež zaručí spravedlivý a transparentní postup výběru. Tato kritéria zahrnují metody pro odhad dopadu pilotních činností v oblasti přístupu, přijetí, udržitelnosti a bezpečnosti a budou základem pro (internetový) dotazník, který byl rozeslán mezi zúčastněnými stranami s cílem umožnit, aby navrhly inovativní technologie a pilotní zařízení.

Bude vypracována hloubková analýza (přibližně) 10 vybraných pilotních oblastí/typů s názornými příklady. Analýzy budou zahrnovat nejméně tři technologie pro každou z klíčových oblastí, jež byly určeny pro další podrobnou analýzu jako případové studie (analýza kroků nezbytných pro uvedení na trh výsledku vybraného pilotního závodu a přínosů pro společnost (včetně přínosů pro malé a střední podniky)).

7.2.3.     Evropská kompetenční síť pro vzácné zeminy

Prvky vzácných zemin jsou velmi důležité pro hospodářství EU a mají obzvlášť zásadní význam pro vývoj a výrobu moderních špičkových technologií a zboží šetrného k životnímu prostředí, například elektromobilů, fotovoltaiky nebo energeticky úsporných žárovek. Jelikož po vzácných zeminách roste celosvětová poptávka a je těžké je nahrazovat či recyklovat, potýká se Evropa s četnými problémy, které souvisejí se zajištěním bezpečnosti dodávek. Od roku 2013 se pro účely úřední statistiky shromažďují údaje o dovozu nejcitlivějších surovin pro oblast větrné energie (magnety v turbínách), neodymu a dysprosia, a to pomocí nových zvláštních statistických kódů v celním sazebníku.

Na základě žádosti Evropského parlamentu Komise zveřejnila výzvu k hledání profesionální podpory pro vytvoření Evropské kompetenční sítě pro vzácné zeminy (ERECON), která by měla spojovat odborníky z evropských vysokých škol, výzkumných ústavů, z řad tvůrců politik, expertních skupin (think-tanků), průmyslu a odborníky ze zemí mimo EU s cílem podpořit výměnu osvědčených postupů v oblasti prvků vzácných zemin, zvýšit pochopení zvláštních vlastností prvků vzácných zemin, vydávat doporučení pro výzkum a podporovat udržitelnou těžbu, recyklaci a nahrazování prvků vzácných zemin.

Hlavním cílem sítě ERECON by proto mělo být vytvořit rámec, který by umožnil účastníkům účinně přispívat svými vědomostmi a odbornými znalostmi do diskusí o vzácných zeminách ve výše uvedených oblastech. Síť ERECON by se měla zaměřit na zajištění důkladného pochopení recyklace a nahrazování vzácných zemin, ale také zahrnutí aspektů jejich hodnotového řetězce, včetně průzkumu, těžby, zpracování a rafinace, které jsou důležité pro udržitelné dodávky v EU.

Očekává se, že projekt sítě ERECON usnadní otevřenou a rozsáhlou diskusi mezi odborníky vytvořením vhodných organizačních struktur a příležitostí k setkávání a že vytvoří síť excelence, synergií a výměny poznatků napříč vědními obory v zájmu posílení znalostí, pokud jde o nejefektivnější využívání prvků vzácných zemin a jejich těžbu a rafinaci.

Komise činnost sítě excelence a interdisciplinární aliance ERECON zahájí v první polovině roku 2013. Síť by měla být činná po dobu zhruba dvou let, během nichž se čtyři pracovní skupiny odborníků budou scházet na různých seminářích, na kterých se budou zabývat otázkami těžby prvků vzácných zemin, prvků vzácných zemin jako procesního předpokladu a prvků vzácných zemin v klíčových aplikacích.

7.2.4.     Výzkumné projekty

Výzkum a vývoj v oblasti surovin je podporován sedmým rámcovým programem EU téměř 200 miliony EUR, jak z programu pro průmyslové technologie a životní prostředí, tak z programu pro sociálně-ekonomické a humanitní vědy. Více než 60 milionů EUR již bylo investováno do probíhajících projektů.

Díky výzkumnému projektu ProMine se zlepšila znalostní základna v oblasti geologie a byly poskytnuty doplňující informace o potenciálu Evropy v oblasti surovin.

Výzkumný projekt EuroGeoSource poskytuje soubory harmonizovaných prostorových geologických a zeměpisných údajů, a to za plného využití (testování) návrhu právně závazných zpřesněných údajů INSPIRE týkajících se nerostných a energetických zdrojů, jakož i internetové distribuované infrastruktury INSPIRE.

Obě iniciativy poskytují informace, které mají význam pro územní plánování a strategické plánování pro dlouhodobá rozhodnutí – jako jsou například investice do těžby a nezbytné úsilí k dokončení postupu udělování povolení – a opírají se o kvalitu a dostupnost údajů.

Oblasti hornictví, těžby a zpracování surovin se týkají projekty ProMine a I2MINE. Průzkumu a těžby vzácných zemin se týká projekt EURARE a v jednání je seskupení projektů souvisejících s recyklací vzácných zemin pro toky technologicky vyspělých odpadů (projekty RECLAIM, REMANENCE, RECYVAL NANO).

Hlavní důraz u projektů souvisejících s materiály je kladen na omezování a nahrazování prvků vzácných zemin (DRREAM, ROMEO, NANOPYME a REFREEPERMAG) a platinových kovů (FREECATS a NEXT-GEN-CAT).

V roce 2013 budou spuštěny tyto projekty: „Těžba a zpracování nerostných surovin v extrémních prostředích (hlubokomořské/arktické oblasti)“ a „Evropská zpravodajská síť pro dodávky surovin“. V současnosti jsou vyjednávány tři projekty v oblasti výzkumu materiálů, jež se týkají nahrazování kritických materiálů a jejichž součástí jsou koordinované činnosti s japonskými týmy.

Komise provádí specializované studie na podporu rozvoje strategie EU v oblasti surovin prostřednictvím pracovního programu Společného výzkumného střediska (JRC), zejména se zaměřením na otázky zabezpečení dodávek v dodavatelském řetězci a na možnosti nakládání po ukončení životnosti, i prostřednictvím ekodesignu a v roce 2012 semináře zaměřeného na metodické aspekty pro posuzování udržitelnosti dodavatelského řetězce[13]. Kromě toho byla v roce 2011 zveřejněna[14] zpráva, která posuzovala potřeby odvětví energetiky v oblasti surovin pro provádění Evropského strategického plánu pro energetické technologie a určila kritické kovové prvky, u nichž by případné přerušení dodávek mohlo omezit využívání obnovitelných zdrojů energie. V létě roku 2013 JRC zveřejní následnou studii se širším rozsahem.

Komise rovněž usnadňuje interakci mezi zúčastněnými stranami v rámci pěti evropských technologických platforem: Platforma pro udržitelné nerostné zdroje (ETP-SMR), Manufuture (výroba), EuMaT (pokročilé materiály), SusChem (udržitelná chemie) a platforma evropských stavebních technologií (ECTP) v oblasti průmyslových odvětví založených na lesnictví (FTP).

Od listopadu 2011 je v provozu síť ERA-MIN v oblasti surovin s cílem zlepšit zapojení orgánů členských států a zúčastněných stran na vnitrostátní úrovni. Dne 1. listopadu 2012 byla zahájena koordinační akce CRM_Innonet (financovaná v rámci sedmého rámcového programu). Tato síť je dynamickou a otevřenou iniciativou pro vytváření sítí, jejímž cílem je usnadnit dialog a výměnu názorů a podporovat součinnost v oblasti nahrazování kritických surovin.

7.3.        Podpora výzkumu a dovedností

Uznáním ústřední úlohy výzkumu a dovedností při řešení problémů souvisejících se surovinami v Evropě se Komise zavázala „nadále podporovat vytvoření odvětvových rad pro dovednosti na evropské úrovni v případě iniciativy zúčastněných stran, jako jsou sociální partneři nebo příslušná střediska pro sledování, a podporovat výzkum a vývoj hodnotového řetězce surovin včetně těžby, zpracování a nahrazování“.

V rámci programu Horizont 2020 se očekává, že suroviny budou zohledněny jako společenská výzva s vyčleněným rozpočtem.

V rámci Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) Komise zahrnula suroviny do budoucího strategického programu inovací EIT pro období 2014–2020 a jako téma jednoho z budoucích znalostních a inovačních společenství, jež má být zahájeno v roce 2014.

Spolupráce s ekonomikami, jejichž hnací silou jsou klíčové technologie, je podporována v rámci partnerství pro inovační opatření Transatlantické hospodářské rady se Spojenými státy. Kromě toho se uskutečnily dva třístranné semináře mezi EU, USA a Japonskem: jeden ve Washingtonu v říjnu 2011 a jeden v Tokiu v březnu 2012 s cílem prozkoumat možnosti společných přístupů v oblasti výzkumu týkajícího se surovin se zvláštním přihlédnutím k nahrazování. Ve dnech 29.–30. května 2013 se bude v Bruselu konat třetí třístranná konference o kritických materiálech mezi EU, USA a Japonskem. Zaměří se na vývoj a provádění nových modelů v účinném řízení kritických materiálů.

Sdělení o EIP zahrnuje cíle v oblasti výzkumu a dovedností.

8.           Zvýšení účinnosti zdrojů a podpora recyklace (Pilíř 3)

8.1.        Lepší provádění a prosazování stávajících právních předpisů EU o odpadech na podporu recyklace a účinnosti zdrojů

Ve sdělení z roku 2011 Komise navrhla:

– přezkoumat Tematickou strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci s cílem vyvinout osvědčené postupy při sběru klíčových toků odpadu a nakládání s nimi, zejména toků obsahujících suroviny s negativním dopadem na životní prostředí. Pokud to bude nutné, bude vylepšena dostupnost statistik v oblasti recyklace,

– podporovat výzkumné a pilotní akce v oblasti účinnosti zdrojů a ekonomické pobídky pro systémy recyklace a záloh,

– provést hodnocení ex post právních předpisů EU ohledně odpadů, včetně posouzení oblastí, u nichž by mohla být legislativa v zájmu větší soudržnosti sjednocena; jedná se i o účinnost odrazujících opatření a sankcí za porušení pravidel EU v oblasti odpadů,

– přezkoumat akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu s cílem určit další potřebné iniciativy v této oblasti,

– analyzovat proveditelnost vypracování nástrojů ekodesignu s cílem i) podpořit účinnější využívání surovin, ii) zajistit recyklovatelnost a životnost produktů a iii) podporovat využívání druhotných surovin v produktech zejména v kontextu směrnice o ekodesignu[15], a dále

– vyvinout nové iniciativy na zlepšení konkurenceschopnosti evropských odvětví recyklace, zejména zavedením nových tržních nástrojů upřednostňujících druhotné suroviny.

Komise rovněž zahrnula otázky udržitelnosti – včetně odpadu – do nové integrované průmyslové politiky[16].

Komise zahájila v roce 2012 „kontrolu účelnosti“ pěti směrnic o tocích odpadů a cílů v oblasti nakládání s odpady.

V současné době se v zájmu posílení účinného využívání zdrojů přezkoumává metodika pro přípravu nařízení o ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie (MEErP). Směrnice o ekodesignu umožňuje stanovit požadavky na výrobky, pokud jde o dopady na životní prostředí považované za významné. Na podporu této analýzy Společné výzkumné středisko Komise nedávno vypracovalo a aplikovalo metody založené na více kritériích pro posuzování účinnosti zdrojů se zaměřením na opětovnou použitelnost, recyklovatelnost a využitelnost, recyklovaný materiál, používání prioritních zdrojů a životnost[17].

8.2.        Silnější prosazování nařízení o přepravě odpadů

Problém environmentálního dumpingu se vyskytuje i v případě nelegální přepravy odpadů do třetích zemí. Během koordinované inspekční kampaně v průběhu období 2008–2011 zahrnující 22 evropských zemí Síť Evropské unie pro provádění a prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí (IMPEL) zjistila, že v případě 19 % přepravy podrobené inspekci došlo k porušení nařízení EU o přepravě odpadů. Z toho 37 % představovala nelegální přeprava[18]. Kontroly byly cílené, takže toto číslo není nutně reprezentativní pro veškerou přepravu.

K odstranění nedostatků v provádění a prosazování nařízení o přepravě odpadů Komise ve svém sdělení z roku 2011 navrhla:

– zajistit přesné a použitelné kontrolní standardy pro odpady v celé EU; na což budou moci navázat další snahy o zjednodušení kontroly, kterou u přepravy odpadů provádějí celní orgány,

– zvážit využití prostředků ze sedmého rámcového programu ke zdokonalení technologií pro odhalování, identifikaci, sledování a lokalizaci nelegální přepravy,

– přezkoumat u zařízení na recyklaci proveditelnost uplatnění globálního systému certifikace na vývoz toků odpadu, jenž bude u nakládání s odpady splňovat environmentální kritéria,

– navázat na práci sítě IMPEL, spolupracovat s členskými státy na posouzení proveditelnosti formálního mechanismu na úrovni EU pro prosazování acquis EU.

V roce 2011 Komise uskutečnila konzultace se zúčastněnými stranami a s veřejností o možných legislativních kritériích EU a požadavcích na kontroly přepravy odpadů. Komise v současnosti posuzuje dopady možných budoucích legislativních a nelegislativních opatření s cílem omezit nelegální přepravu odpadů.

S cílem posoudit proveditelnost uplatnění globálního systému certifikace Komise zadala vypracování studie, jež byla nedávno dokončena. Vývoz odpadů podléhá nařízení o přepravě odpadů, které definuje povinnosti a opatření pro prosazování, jež mají přijmout členské státy a vývozci odpadů, aby se odpad vyvážel, přepravoval a zpracovával způsobem šetrným k životnímu prostředí. V současné době však není zaveden mechanismus pro to, aby orgány a/nebo vývozci mohli prokázat, že s odpadem vyváženým za účelem využití bude nakládáno v souladu s nařízením o přepravě odpadů. Účelem této studie bylo proto poskytnout podrobný popis stávajících standardů v EU, třetích zemích a světových standardů vztahujících se na zařízení pro recyklaci odpadů a/nebo na jiná podobná zařízení, vyhodnotit, jaká opatření by byla nezbytná, aby se zajistilo, že s odpadem vyváženým z EU do třetích zemí je nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí, a navrhnout řadu možností, jak prokázat a ověřit soulad s nakládáním s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí, a upozornit na výhody a nevýhody pro všechny přímo i nepřímo ovlivněné zúčastněné strany a orgány.

Komise nyní posoudí, jak nejlépe postupovat v úzké spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami.

V rámci mezinárodní spolupráce s USA v rámci Transatlantické hospodářské rady jednou z pěti oblastí možné spolupráce byla spolupráce v oblasti přepravy odpadů a jejich recyklace. V říjnu 2012 se ve Washingtonu konal seminář v rámci transatlantického obchodního dialogu (TABD)/Transatlantické hospodářské rady na téma „osvědčené postupy v oblasti řízení a správy použité elektroniky“.

Komise zamýšlí uspořádat seminář na téma „osvědčené postupy k zastavení nelegální přepravy odpadu – názorný příklad mezi třemi hlavními přístavy (Antverpy, Rotterdam, Hamburg)“.

Financování výzkumu ze sedmého rámcového programu na pomoc zdokonalení technologií pro odhalování, identifikaci, sledování a lokalizaci nelegální přepravy bylo použito k zadání studie, která bude zahrnovat jak technický, tak netechnický výzkum s cílem odhalit a lokalizovat nelegální přepravu.

9.           Výroční tematické akce a koordinace

Komise se zavázala vést pravidelnou veřejnou diskuzi prostřednictvím výročních tematických akcí, které zvýší povědomí o budoucích výzvách a představí učiněný pokrok[19].

V roce 2011 výroční tematická akce byla věnována aspektům rozvojové politiky týkajícím se iniciativy v oblasti surovin. Dne 26. ledna 2012 se konala konference na vysoké úrovni mezi Afrikou a EU v oblasti surovin.

Výroční tematická akce se bude v roce 2013 věnovat evropskému inovačnímu partnerství.

[1]               Critical Metals in Strategic Energy Technologies: Assessing Rare Metals as Supply-Chain Bottlenecks in Low-Carbon Energy Technologies (Kritické kovy ve strategických energetických technologiích: Posouzení vzácných kovů jakožto problematických míst v rámci dodavatelského řetězce v oblasti nízkouhlíkových energetických technologií), R.L.Moss, E.Tzimas, H.Kara, P.Willis a J.Kooroshy, Evropská komise, Společné výzkumné středisko (JRC), Ústav pro energetiku a dopravu, 2011.

[2]               Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Zajištění surovin pro budoucí prosperitu Evropy. Návrh evropského inovačního partnerství v oblasti surovin“ (COM(2012) 82 final).

[3]               Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropské a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Obchod, růst a rozvoj. Uzpůsobení obchodní a investiční politiky potřebám zemí, které to nejvíce potřebují“, COM(2012) 22 final.

[4]               „Obchodní politika EU v oblasti surovin. Druhá zpráva o činnosti“ („EU Trade Policy for Raw materials. Second Activity Report“), Evropská komise, Generální ředitelství pro obchod, květen 2012.

[5]               „Zpráva o kritických surovinách pro EU“ („Critical raw materials for the EU“) ad hoc pracovní skupiny pro určení kritických surovin, červenec 2010.

[6]               Pracovní plán transatlantického partnerství v oblasti inovací, Transatlantická hospodářská rada, 27. října 2009.

[7]               Africa Mining Vision (Vize pro těžební odvětví v Africe), Africká unie, únor 2009.

[8]               566 milionů EUR v rámci prvního finančního protokolu dohody z Cotonou (2003–2008) náleželo těžebnímu odvětví, což představovalo 15 % počátečních prostředků investiční facility AKT a vlastních zdrojů EIB.

[9]               USA přijaly v červenci 2010 požadavek na zveřejňování (paragraf 1504 amerického zákona Dodd-Frank), který požaduje, aby všechny těžařské společnosti (např. podniky těžící ropu, zemní plyn či nerosty) kotované na amerických burzách zveřejňovaly platby, jež odvádějí vládám (např. licenční a jiné poplatky, odvody za práva těžby, prémie a jiné majetkové výhody), v členění podle zemí a projektů. V zájmu prosazování těchto právních předpisů americká Komise pro cenné papíry a burzu dne 22. srpna 2012 přijala závěrečná prováděcí pravidla.

[10]             Díky svému zaměření na transparentnost plateb (daně z příjmu právnických osob, licenční poplatky atd.) nadnárodních společností jejich hostitelským zemím iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu značně přispívá k podpoře rozvojové agendy. Stanoví základ pro parlamenty a občanskou společnost v zemích bohatých na přírodní zdroje, pokud jde o kontrolu, porozumění a posouzení týkající se toho, zda jejich vlastní země získává platby, které má získávat.

V současné době se tato iniciativa snaží posílit své požadavky na podávání zpráv pro další zlepšení řízení v kandidátských zemích a zemích splňujících podmínky iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu. To bude zahrnovat mimo jiné oblasti popis způsobu rozdělování příjmů těžebního odvětví (v rámci rozpočtu i mimo něj), zpřístupnění vnitrostátních převodů, smluvní transparentnost (veřejnou dostupnost) a zavedení podávání zpráv podle jednotlivých projektů.

S těmito změnami v požadavcích iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu zvyšuje svoji úlohu významného nástroje k dosažení cílů rozvojové politiky EU podporou transparentnosti a odpovědnosti na vnitrostátní úrovni, čímž posiluje veřejné a podnikové řízení v rozvojových zemích bohatých na zdroje.

[11]             V případě jedné z těchto zemí se zvýšeným rizikem – Demokratické republiky Kongo – se OECD domnívá, že obchod s některými nerosty, konkrétně s tantalem, wolframem, cínem a zlatem, má potenciál pro vyvolání regionálního konfliktu v určitých východních konžských regionech.

[12]             Pokyny EK k provádění nových činností těžby neenergetických surovin v souladu s požadavky sítě Natura 2000, Evropská komise, červenec 2010.

[13]             http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/ResourceSecurity-SecuritySupply.

[14]             http://ec.europa.eu/dgs/jrc/index.cfm?id=1410&obj_id=14150&dt_code=NWS&lang=en?.

[15]   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009

o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie.

[16]             Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů, „Silnější evropský průmysl pro růst a

hospodářskou obnovu – Aktualizace sdělení o průmyslové politice“, COM(2012) 582 final.

[17]             Refined methods and Guidance documents for the calculation of indices concerning Reusability/Recyclability/Recoverability, Recycled content, Use of Priority Resources, Use of Hazardous substances, Durability (Propracované metody a pokyny pro výpočet indexů týkajících se opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti, využitelnosti, recyklovaného materiálu, používání prioritních zdrojů, používání nebezpečných látek a životnosti). Ardente F., Mathieux, F. Evropská komise, Společné výzkumné středisko (JRC), Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj, 2012 (http://lct.jrc.ec.europa.eu/pdf-directory/Report%203%20-%20Refined%20methods%20and%20guidance%20documents-final.pdf).

[18]             Zpráva EEA č. 7/2012, "Movements of waste across the EU's internal and external borders" („Pohyb odpadu přes vnitřní i vnější hranice EU“).

[19]             Komise zřídila meziútvarovou pracovní skupinu v oblasti surovin s cílem poskytovat vodítko pro další provádění strategie EU v oblasti surovin. To rovněž odpovídá výzvě Evropského parlamentu uvedené v jeho usnesení ze dne 13. října 2011. První zasedání skupiny se konalo dne 26. dubna 2012.