5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/68

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor již více než dvacet let požaduje zavedení nástrojů kolektivní právní ochrany na úrovni Unie, jež by umožňovaly účinnou právní ochranu v případě porušení kolektivních práv. Opatření kolektivní právní ochrany by se měla vztahovat na všechny oblasti, v nichž jsou práva občanů chráněna právem EU, a současně by měla přihlížet k odlišným právním tradicím členských států.

1.2

EHSV vítá, že se Evropská komise konečně chopila iniciativy a požaduje po členských státech, aby zavedly vnitrostátní systémy kolektivní právní ochrany založené na společných evropských zásadách. Tato iniciativa měla být přijata již dávno. Nástroje kolektivní právní ochrany jsou jak v zájmu občanů Unie, tak v zájmu podniků, které provozují svou činnost čestně a v souladu s právními předpisy. Tyto nástroje chrání hospodářství před nekalou soutěží a zvyšují důvěru občanů Unie v toto hospodářství.

1.3

EHSV lituje toho, že Evropská komise nepředložila návrh směrnice. Prosté sdělení a doporučení není vhodné k tomu, aby zaručilo nezbytné jednotné provedení v členských státech. EHSV proto Evropskou komisi vyzývá, aby předložila návrh směrnice. Kolektivní žaloba je jediným mechanismem, který může zajistit plně účinný opravný prostředek v Evropské unii.

1.4

EHSV oceňuje snahu Evropské komise o vyvážený přístup, který má zajistit základní procesní práva jednotlivých stran a zabránit zneužívání soudních sporů. EHSV schvaluje také to, že má Evropská komise v úmyslu zavést jak kolektivní žaloby na zdržení se jednání, tak kolektivní žaloby o náhradu škody. Mělo by se zvážit rozšíření druhů žalob.

1.5

EHSV vítá, že Evropská komise odmítá „class action“ amerického typu. Právě tuto podobu kolektivní žaloba v evropském právu nesmí mít. Pojistky, jež Evropská komise pro tento účel stanoví, jsou adekvátní a přiměřené. Oprávněně se zamítají podílové odměny pro právníky vázané na výsledek ve věci, které pobízejí k vedení soudních sporů, a náhrada škody s penální funkcí. Je nutné přepracovat pravidla pro oprávnění podat žalobu a hrazení nákladů se zřetelem na přístup ke spravedlnosti.

1.6

EHSV se připojuje k názoru Evropské komise, že by jednotlivcům mělo být dáno právo zvolit si, budou-li se účastnit hromadného soudního řízení (postup „opt-in“). EHSV však spatřuje také situace, v nichž je výhodný postup „opt-out“. Obzvláště v případě velkého počtu poškozených, kteří utrpěli velmi nízkou škodu, může být žádoucí rozšířit soudní řízení na všechny případné poškozené. Není zřejmé, zda Evropská komise v těchto případech považuje postup „opt-out“ za právně přípustný. EHSV proto Evropskou komisi vyzývá, aby svůj návrh upřesnila. Kromě toho EHSV doporučuje zavést centrální evropský registr žalob pro informování potenciálních žalobců.

1.7

EHSV vždy vyzdvihoval potenciál smírného řešení sporů. Z tohoto důvodu vítá, že se podle Evropské komise má jednat o doplňující nástroj, který si strany mohou dobrovolně zvolit, a soudci budou mít za úkol toto smírné řešení sporů podporovat.

1.8

EHSV doporučuje, aby byla pro kolektivní žaloby formulována zvláštní kolizní pravidla. Je třeba doplnit předpisy týkající se financování kolektivních žalob. Finanční riziko pro veřejně prospěšné organizace musí být transparentní. Pro tento účel existují v jednotlivých členských státech příslušné předpisy.

2.1

Evropská komise v tomto sdělení rekapituluje výsledky konzultace na téma Směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění, která proběhla v roce 2011 (1). Kromě toho se zde vyjadřuje k ústředním otázkám kolektivní právní ochrany. V doporučení (2), jež bylo zveřejněno souběžně s tímto sdělením, vybízí členské státy k tomu, aby zavedly vnitrostátní systémy kolektivní právní ochrany založené na společných evropských zásadách. Členské státy mají dva roky na to, aby tyto zásady provedly ve svých vnitrostátních systémech. Po čtyřech letech Evropská komise posoudí, zda je třeba navrhnout další legislativní opatření.

2.2

Vnitrostátní právní ochrana by měla být k dispozici v těch oblastech, v nichž právo EU přiznává práva občanům a podnikům. Evropská komise chce zlepšit přístup ke spravedlnosti, současně však chce pomocí vhodných opatření zaručit, že nebude docházet ke zneužívání soudních sporů.

3.1

EHSV se již přes dvacet let – občas i za dosti kontroverzních diskusí při hledání společného názoru na věc – zasazuje o zavedení nástrojů kolektivní právní ochrany na úrovni Unie, jež by umožňovaly účinnou právní ochranu v případě porušení kolektivních práv (3). Právo na účinnou právní ochranu je coby základní právo občanů zakotveno v Listině základních práv Evropské unie. Mechanismy kolektivního odškodnění jsou nezbytné pro občany Unie, ale také pro menší a střední podniky v případě hromadných a rozptýlených škod, kde riziko nákladů nemusí být přiměřené vzniklým škodám. Pokrývají rozsáhlé oblasti – například oblast ochrany spotřebitele, hospodářské soutěže, ochrany životního prostředí a ochrany údajů. Jen tak lze zaručit uplatňování práva v souladu s čl. 47 prvním pododstavcem Listiny základních práv.

3.2

V této souvislosti EHSV vítá stávající iniciativu Evropské komise, i když podle něj měla přijít mnohem rychleji a dříve a měla být cílenější, pokud jde o volbu právních nástrojů. O otázce soudního kolektivního odškodnění se na evropské úrovni diskutuje od roku 1985, bylo tedy na čase, aby byla přijata rozhodnutí (4).

3.3

EHSV s politováním konstatuje, že Evropská komise zvolila nástroj směrnice výhradně pro oblast práva hospodářské soutěže (5). EHSV vždy zdůrazňoval, že doporučení není vhodné k tomu, aby zaručilo nezbytné účinné a jednotné provedení v členských státech (6). Vzhledem k tomu, že mechanismy v členských státech jsou velmi nejednotné, by pouze směrnice zaručila základní harmonizaci, přičemž by však členským státům ponechala dostatečný prostor pro zohlednění zvláštností vnitrostátních právních řádů. EHSV Evropskou komisi vyzývá, aby co nejdříve předložila směrnici.

3.4

Je pozitivní, že Evropská komise uplatňuje horizontální přístup. EHSV již dříve konstatoval, že takové politické oblasti, jako je ochrana spotřebitele, vnitřní trh a politika hospodářské soutěže, spolu úzce souvisejí (7). Je nutné, aby byly iniciativy zaměřené na snazší využití opravných prostředků rozsáhle koordinovány, má-li se předejít zbytečnému zdvojování právních nástrojů. EHSV proto vítá, že Evropská komise na doporučení a návrh směrnice v oblasti práva hospodářské soutěže nahlíží jako na jeden balíček (8).

3.5

EHSV oceňuje vyvážený přístup Evropské komise, který má s přihlédnutím k odlišným právním tradicím zajistit základní procesní práva jednotlivých stran a současně zabránit zneužívání soudních sporů.

3.6

EHSV vždy požadoval účinnou ochranu před nekalými praktikami. Z tohoto důvodu jednoznačně vítá to, že Evropská komise odmítá „class action“ amerického typu. Výbor vždy zdůrazňoval, že kolektivní žaloba v evropském právu nesmí být americkou „class action“ (9). Proto také neustále naléhal na to, aby se zamezilo odvozování odměny podílem z předmětu věci a režimům, které obsahují ekonomické pobídky pro třetí strany (10). Tyto požadavky jsou v doporučeních zohledněny.

3.7

Evropská komise mimoto správně poukazuje na to, že kolektivní žaloby na náhradu škody by měly usilovat o zajištění náhrady škody, která prokazatelně vznikla porušením unijního práva. Potrestání a odrazení by mělo být náplní veřejnoprávního prosazování práva.

3.8

EHSV však lituje toho, že Evropská komise nepředložila žádné zvláštní návrhy ohledně soudní příslušnosti a rozhodného práva. Může to totiž vést k tomu, že v přeshraničních sporech bude soud muset použít různé právní úpravy pro odškodnění. Není vyloučeno ani to, že nastane překrývání příslušnosti a tím i riziko spekulativního výběru jurisdikce (tzv. forum shopping).

4.1.1

EHSV vítá, že návrhy zahrnují jak žaloby na zdržení se jednání, tak žaloby o náhradu v případě hromadné škody. V této souvislosti je navíc třeba kladně hodnotit to, že úvahy Evropské komise mají zjevně platit pro nízké i pro vysoké hodnoty sporu.

4.1.2

Nezávisle na tom by z hlediska ochrany spotřebitele mohlo být vhodné přehodnotit omezení na žaloby na zdržení se jednání a žaloby o náhradu škody. Mohlo by být účelné stanovit další prostředky kolektivní právní ochrany pro situace, kdy jsou dvě či více osob dotčeny stejným porušením práva EU. V úvahu by mohly připadat např. určovací žaloby, napadení smlouvy z důvodu omylu nebo nároky na záruku. Evropská komise by tyto možnosti měla zohlednit.

4.2.1

EHSV již ve svých předchozích stanoviscích zdůraznil, že v mechanismech kolektivní právní ochrany hraje ústřední úlohu soudce (11). Evropská komise tyto požadavky naštěstí vzala v potaz. To, že soudce včas prozkoumá, zda žaloba není zjevně neopodstatněná, je důležitým prvkem na ochranu před zneužíváním kolektivních žalob o náhradu škody.

4.2.2

Jestliže mají příslušné orgány právo konstatovat porušení práva Unie, nemělo by být podání soukromé žaloby přípustné až po skončení tohoto řízení. Přílišná délka řízení může vést k odepření práva na právní ochranu. Zde by se dala posílit úloha soudce, například tím, že by mohl řízení dočasně pozastavit.

4.3

Právo podat žalobu. Aby se zamezilo zneužívání soudních sporů, měla by být stanovena jednoznačná a jasná kritéria pro právo zastupujících organizací podat žalobu. EHSV proto rovněž vítá, že Evropská komise formulovala minimální požadavky na organizace, jež mají zastupovat poškozené. Je správné, že se má jednat o veřejně prospěšné organizace a že nesmí existovat střety zájmů. Přehnané a nepřijatelné je to, že mezi minimální požadavky mají patřit také dostatečné finanční a lidské zdroje a právní odbornost. Vyvstává otázka, podle jakých měřítek se o tom má v konkrétních případech v praxi rozhodovat. Je třeba se nad tím důkladně zamyslet. Vhodné podněty zde mohou poskytnout nedávné legislativní postupy v členských státech.

4.4

Účinné odškodnění. Prvořadý význam má to, aby poškození obdrželi skutečnou hodnotu škody, kterou utrpěli, a to v plné výši (12). Doporučení Evropské komise tuto zásadu reflektují. V této souvislosti je třeba uvítat také to, že mají být zakázány podílové odměny pro právníky vázané na výsledek ve věci, jež jsou vypláceny z odškodnění žalobce (13).

4.5.1

Výhody a nevýhody kolektivních žalob podle zásad „opt-in“ a „opt-out“ EHSV podrobně popsal ve svém stanovisku ze dne 14. února 2008 (14). V tomto a dalších stanoviscích se vyslovil pro kombinovaný systém, který v sobě spojuje výhody obou režimů (15).

4.5.2

Jednotlivcům by mělo být dáno právo zvolit si, budou-li se účastnit hromadného soudního řízení („opt-in“), než aby byli automaticky pokládáni za účastníky takového řízení, pokud z něj sami nevystoupí („opt-out“) (16). EHSV však spatřuje také situace, v nichž je postup „opt-out“ výhodný. Obzvláště v případě velkého počtu poškozených, kteří utrpěli velmi nízkou škodu, může být žádoucí rozšířit soudní řízení na všechny případné poškozené (17).

4.5.3

Žalobcem by pak ve smyslu doporučení Evropské komise měla být kvalifikovaná zastupující organizace.

4.5.4

Není zřejmé, zda Evropská komise v těchto případech považuje postup „opt-out“ za právně přípustný. Namísto toho se omezuje na obecné upozornění, že výjimky ze zásady „opt-in“ by měly být založeny (pouze) na důvodech řádného výkonu spravedlnosti. Bohužel však neobjasňuje, kdy tyto důvody nastávají. EHSV proto Evropskou komisi vyzývá, aby svůj návrh upřesnila (18).

4.6

Informace o kolektivních žalobách. EHSV lituje toho, že se v doporučení nestanoví elektronický registr žalob na evropské úrovni, jehož prostřednictvím by byli informováni a evidováni potenciální žalobci. Takovýto registr, který může být konzultován poškozenými z celé Evropské unie, by mohl být realizován efektivně a za přiměřených nákladů (19) a pomohl by občanům Unie a podnikům při uplatňování jejich práv.

4.7

Alternativní řešení kolektivních sporů. Mechanismy smírného řešení kolektivních sporů mohou být užitečným doplňujícím nástrojem pro urovnávání sporů (20). EHSV vždy vyzdvihoval potenciál těchto mechanismů (21). Z tohoto důvodu vítá, že se má jednat o doplňující nástroj, který si strany mohou dobrovolně zvolit. Dále je nezbytné, aby během smírného řešení sporů neběžely promlčecí či prekluzní lhůty. Evropská komise by to měla jasně stanovit, stejně jako u navazujících kolektivních žalob.

4.8

Navazující kolektivní žaloby. V oblastech s veřejným vymáháním práva, jako je např. právo hospodářské soutěže, musí být zaručeno účinné veřejné vymáhání a zároveň se musí osobám poškozeným porušením unijních pravidel usnadnit získání náhrady škody (22). Návrh Evropské komise v tomto směru je vyvážený, neboť až do ukončení správních řízení nemají běžet promlčecí či prekluzní lhůty v neprospěch poškozených.

4.9.1

Musí být možné podávat odůvodněné žaloby o náhradu škody, aniž by tuto možnost omezovaly vysoké náklady řízení. EHSV proto vítá, že Evropská komise po členských státech požaduje, aby prostředky kolektivní právní ochrany nebyly nepřiměřeně nákladné.

4.9.2

Evropská komise by ovšem tyto úvahy měla dále rozvést. Pro veřejně prospěšné zastupující organizace mohou být náklady na řízení a právní zastoupení nepřekonatelnou překážkou. Zejména tehdy, když by jim v případě prohry mohlo být uloženo uhrazení nákladů na znalecké posudky, které by mohlo ohrozit jejich existenci. Pro tyto veřejně prospěšné organizace je tedy třeba zvážit omezení nákladů řízení – podobně jako je tomu v pracovněprávních a sociálních předpisech jednotlivých členských států. Existují pádné důvody pro to, aby se v případě obohacení uvažovalo o systému odčerpávání zisků ve prospěch veřejně prospěšných organizací.

4.9.3

EHSV podporuje také rozhodnutí umožnit za určitých předpokladů financování třetí stranou. Podmínky, jež Evropská komise uvádí, jako je např. transparentní původ finančních prostředků, jsou přiměřené a adekvátní k tomu, aby zamezily zneužívání soudních sporů.