DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Popis problému a cíle

Mezinárodní vědecký konsenzus požaduje omezení nárůstu globální teploty na 2 °C, aby se zabránilo nežádoucím dopadům změny klimatu[1]. S ohledem na tento cíl požaduje Evropská rada snížení emisí skleníkových plynů v EU o 80–95 % do roku 2050 v porovnání s úrovněmi v roce 1990 v kontextu podobných opatření rozvinutých zemí. Plán přechodu EU na nízkouhlíkové hospodářství[2] ukazuje, že se k dosažení tohoto cíle při co nejnižších nákladech musí vztahovat na všechna odvětví a skleníkové plyny včetně fluorovaných skleníkových plynů (F-plynů), jejichž potenciál oteplování může být až 23 000krát vyšší než u oxidu uhličitého (CO2).

V září 2011 zveřejnila Komise zprávu[3] o uplatňování nařízení (ES) č. 842/2006[4]. Vyvodila závěr, že by nařízení mohlo přispět k výraznému snížení emisí, kdyby bylo dále zdokonalováno a uplatňováno v plném rozsahu. Rovněž uvedla, že je třeba udělat více pro další snížení emisí F-plynů v EU. Pokud by se zajistilo, aby byly F-plyny nahrazeny bezpečnými alternativami s nulovými nebo nižšími dopady na klima, mohly by se roční emise vyjádřené ekvivalentem CO2 snížit do roku 2030 o dvě třetiny při relativně nízkých nákladech[5].

Včasná opatření s cílem využít relativně levné možnosti snižování emisí F-plynů nepochybně zabrání potenciálně vyšším nákladům spojeným se snižováním jiných skleníkových plynů v jiných průmyslových odvětvích[6]. Některé zúčastněné strany[7] však uvedly, že za podmínek převládajících na trhu je obtížné nabízet „zelenější“ alternativní technologie. Na druhé straně začínající podniky i malé a střední podniky (MSP) v Dánsku, kde pro F-plyny platí přísnější vnitrostátní pravidla, úspěšně inovovaly a uvedly na trh nové ekologické technologie, díky nimž se staly vedoucími subjekty na trhu.

V této souvislosti je cílem tohoto návrhu

1)           nahradit nařízení (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, aby se zajistil nákladově účinnější příspěvek k dosažení cílů EU v oblasti klimatu tím, že se podaří podniky odradit od používání F-plynů s významným dopadem na klima ve prospěch energeticky účinných a bezpečných alternativ a že se dále zvýší možnosti omezování úniků a likvidace výrobků a zařízení s obsahem F-plynů po ukončení jejich životnosti;

2)           posílit udržitelný růst, podporovat inovace a vyvíjet ekologické technologie zlepšováním tržních příležitostí pro alternativní technologie a plyny s nízkým dopadem na klima;

3)           přizpůsobit EU nejnovějším vědeckým poznatkům na mezinárodní úrovni popsaným ve čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) OSN, např. s ohledem na látky, na něž se vztahuje toto nařízení, a výpočet jejich potenciálu globálního oteplování (GWP);

4)           přispět k dosažení konsenzu ohledně mezinárodní dohody o postupném omezování částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC), což je nejběžnější skupina F-plynů podle Montrealského protokolu;

5)           zjednodušit a upřesnit nařízení (ES) č. 842/2006 za účelem snížení administrativní zátěže v souladu se závazkem Komise zlepšit právní úpravu.

Souvislosti

Podle nákladově efektivního řešení dekarbonizace ekonomiky EU by se emise F-plynů měly postupně snížit o 70–78 % do roku 2050 a o 72–73 % do roku 2030 při marginálních nákladech na snižování emisí přibližně 50 EUR na tunu ekvivalentu CO2.2 F-plyny v současnosti představují celkem 2 % všech skleníkových plynů v EU, mají však mnohem silnější potenciál oteplování atmosféry než CO2. Používají se v řadě chladicích a klimatizačních zařízení, v izolačních pěnách a elektrických zařízeních, v aerosolových rozprašovačích, jako rozpouštědla nebo v systémech požární ochrany. Emise vznikají zejména během emisních použití (například aerosolů nebo rozpouštědel) nebo v důsledku úniku při provozu a likvidaci výrobků a zařízení obsahujících F-plyny.

Většinu F-plynů vyvinuli v průmyslu jako náhradu látek poškozujících ozonovou vrstvu, které jsou postupně omezovány podle Montrealského protokolu. Vzhledem k většímu bohatství a růstu populace se prodává více výrobků a zařízení, využívajících F-plyny nebo látky poškozující ozonovou vrstvu. Z těchto důvodů dochází od roku 1990 po celém světě k prudkému nárůstu výroby a používání F-plynů, který povede ke značným emisím do atmosféry, pokud se nezačne řešit. Protože výrobky a zařízení, které obsahují F-plyny, mají často dlouhou životnost, vysoké emise, kterým by se mohlo zabránit, pokud by se již dnes podnikla příslušná opatření, budou pokračovat po několik dalších desetiletí.

Stávající nařízení o F-plynech se zaměřuje zejména na omezování úniků a likvidaci výrobků a zařízení s obsahem F-plynů po ukončení jejich životnosti. Současné politiky EU v oblasti F-plynů by měly stabilizovat emise F-plynů v EU, pokud dojde k nápravě nedostatků v uplatňování některých opatření. Je však nepravděpodobné, že by došlo ke snížení emisí v absolutních číslech, pokud nebudou zavedena další opatření.

V současnosti je zavedeno pouze několik opatření, která mají zamezit používání F-plynů. Dnes je však možné téměř ve všech odvětvích, kde se F-plyny používají, provést jejich částečnou nebo úplnou náhradu alternativami, které jsou bezpečné a přinejmenším stejně energeticky účinné. Politická opatření však musí zohlednit skutečnost, že se bude jednat o řadu typů výrobků a zařízení a že technická proveditelnost a náklady a přínosy nahrazení F-plynů mohou záviset na velikosti výrobku nebo zařízení a na tom, kde se budou používat.

Narůstajícímu problému emisí F-plynů je věnována pozornost po celém světě. V letech 2009, 2010, 2011 a 2012 předložilo několik stran Montrealského protokolu návrhy na postupné snižování celosvětových dodávek a spotřeby HFC. Opatření plánovaná na základě tohoto nařízení by předpokládala postupné globální snižování v souladu se současnými návrhy v rámci Montrealského protokolu, a připravila by tak EU na tyto budoucí povinnosti. EU podpořila tyto návrhy jako doplněk k opatřením ke zmírnění změny klimatu podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC)[8]. Dosud došlo v jednáních pouze k malému pokroku, protože Čína, Indie, Brazílie a další státy odmítly tuto otázku vyplývající z Montrealského protokolu projednat. Konference OSN o udržitelném rozvoji (RIO+20) však nedávno vyjádřila podporu postupnému snižování spotřeby a výroby HFC[9].

Dále byla v roce 2012 zřízena koalice pro klima a čisté ovzduší za účelem snižování emisí znečišťujících látek s krátkou životností ovlivňujících klima. Připojily se k ní státy G8, Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Světová banka a Evropská komise. Prioritní oblastí opatření jsou emise HFC[10]. Evropský parlament rovněž opakovaně požadoval náročnější opatření ohledně F-plynů, zejména HFC[11].

Nynější právní předpisy EU v oblasti F-plynů tvoří dva hlavní legislativní akty:

1)           nařízení (ES) č. 842/2006, zaměřené na předcházení úniků během používání (omezování úniků) a na konci životnosti (převážně) stacionárních zařízení a na omezený počet zákazů F-plynů u velmi zúženého počtu specifických aplikací (nařízení o F-plynech),

2)           směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES, kterou se zavádí omezení použití F-plynů s potenciálem globálního oteplování (GWP) vyšším než 150 u klimatizačních systémů nových motorových vozidel (směrnice o klimatizačních systémech).

Nařízení (ES) č. 842/2006 doplňuje deset nařízení Komise, která zavádějí formát zpráv[12], způsob označování a další požadavky na označování[13], standardní požadavky na kontrolu těsnosti[14], [15], požadavky na školicí a certifikační programy[16], [17], [18], [19], [20] a formu jejich oznámení[21].

Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Právo Evropské unie jednat v této oblasti je stanoveno v článcích 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 191 výslovně poukazuje na cíl, kterým je boj proti změně klimatu, jako na součást politiky EU v oblasti životního prostředí. Opatření v této oblasti plně respektují zásadu subsidiarity. Změna klimatu je jednou z otázek přeshraniční problematiky, která vyžaduje opatření na úrovni celé Evropské unie, zejména proto, že EU má společný cíl snížení emisí.

Plánovaná nákladově účinná snížení emisí jsou v souladu s řešením vymezeným v plánu přechodu EU na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Podpora nových alternativ pomůže udržet konkurenceschopnost evropského hospodářství a bude užitečná zejména pro ekologický růst v souladu s prioritou udržitelného růstu EU 2020[22]. Opatření k ochraně zájmů MSP jsou zaváděna v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“[23], přičemž je zvláštní pozornost věnována dopadům na energetickou účinnost, aby byl zajištěn soulad s kroky EU na podporu ekodesignu[24] a energetické účinnosti[25]. A konečně je cílem návrhu také zjednodušit právní předpisy a zajistit, aby byla administrativní zátěž veřejných orgánů (EU nebo vnitrostátních) a společností co nejmenší.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Konzultace zúčastněných stran a sběr a využití výsledků odborných konzultací

Komise shromáždila rozsáhlé technické informace z řady odborných studií[26], [27], [28], [29] včetně komplexní přípravné studie5 pro přezkum nařízení (ES) č. 842/2006. O poskytnutí pokynů a technických podkladů pro tuto studii byla požádána 47členná skupina odborníků z různých průmyslových odvětví, členských států a nevládních organizací. Společné výzkumné středisko (JRC) provedlo rovněž makroekonomickou analýzu možností politik.

Komise provedla rozsáhlou konzultaci se zúčastněnými stranami včetně tříměsíční veřejné konzultace online od 26. září do 19. prosince 2011 a veřejného slyšení v Bruselu 13. února 2012. Tři čtvrtiny z 261 zúčastněných stran, které odpověděly v konzultaci online, byly z průmyslu. Na otázku nejvhodnějších strategických přístupů, jestliže se globálně postupně nesnižuje množství HFC, odpověděla méně než 2 % zúčastněných stran „žádná další opatření“. Mezi tři nejčastěji volené možnosti politik patřilo posílení opatření k omezování úniků a znovuzískávání, dobrovolné dohody a množstevní limity pro uvádění HFC na trh EU (postupné snižování). Řada respondentů považovala mnohá strategická opatření za vhodná.

Ze slyšení zúčastněných stran za účasti více než 130 zúčastněných stran vyplynulo, že naprostá většina průmyslu upřednostňuje postupné snižování dodávek F-plynů nebo je schopna se s tímto opatřením vyrovnat. To by umožnilo jistou pružnost v případech, kdy alternativní technologie nebyly dosud považovány za vhodné. Naopak se domnívali, že zákazy nových zařízení jsou příliš přísné nebo že vyžadují komplexní soubor výjimek. Pro komerční uživatele zařízení s F-plyny bylo nejdůležitější, že se stávající zařízení nestanou nepotřebnými. Nevládní organizace a zúčastněné strany z průmyslu, které pracují s alternativními technologiemi, se domnívaly, že je nutné prosadit zákazy s drobnými výjimkami. Postupné snižování považovaly za doplněk k zákazům. Několik zúčastněných stran se chtělo zaměřit pouze na lepší uplatňování nařízení. V této fázi neměly členské státy žádná oficiální stanoviska, ale naznačily, že vyjádří podporu postupnému snižování. Síť agentur ochrany životního prostředí[30] doporučila mechanismus postupného snižování v kombinaci se zákazy, které by postupné snižování posílily.

Posouzení dopadů

Komise provedla posouzení dopadů alternativ politik z hlediska jejich účinnosti při dosahování politických cílů a jejich environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů na zúčastněné strany. Byla zvažována široká řada politických opatření, která by doplnila stávající opatření. Konečné možnosti obsahovaly pouze opatření, která by prokazatelně přinesla výrazné úspory emisí při nízkých nákladech na snižování emisí a byla by v souladu s dalšími politikami EU.

Jako základní možnost bylo stanoveno plné uplatňování nařízení o F-plynech. Podrobně byly posouzeny další čtyři možnosti politik:

a)           dobrovolné dohody;

b)           širší působnost opatření k omezování úniků a znovuzískávání;

c)           kvantitativní limity na dodávky HFC (postupné snižování);

d)           zákaz uvádění některých výrobků a zařízení s obsahem F-plynů na trh EU.

Metodickým základem posouzení dopadů byla podrobná analýza proveditelnosti zavádění bezpečných energeticky účinných alternativ ve 28 hlavních odvětvích, která používají F-plyny. Protože alternativní technologie přicházely v úvahu pouze v případě, že byly považovány za přinejmenším stejně energeticky účinné jako tradiční technologie využívající F-plyny, byly přirozeně již od samého počátku sledovány nepřímé emise ze spotřeby elektrické energie.

Byly zohledněny dopady v různých fázích výrobního řetězce a v různých fázích použití, tj. u výrobců chemických látek, výrobců výrobků a zařízení, velkoobchodníků, průmyslových uživatelů výrobků a zařízení, společností zabývajících se servisem zařízení a konečných spotřebitelů.

Posouzení dopadů ukázalo, že postupné snižování HFC, kdy se do roku 2030 zavádějí stále nižší limity pro množství těchto F-plynů dodávaných na trh v EU, by přineslo nejvíce úspor emisí, protože by do roku 2030 dnešní emise snížilo o dvě třetiny (zhruba 70 milionů tun ekvivalentu CO2). Některá omezení v používání F-plynů jsou vhodná, zejména k zajištění jednotnosti postupného snižování a zaměření na F-plyny, na něž se postupné snižování nevztahuje. Opatření k omezování úniků a znovuzískávání by se měla rozšířit i na některé způsoby přepravy. Společně by tyto možnosti nejvíce stimulovaly inovaci a rozvoj ekologických technologií. Jejich cena pro ekonomiku a společnost jako celek by byla nízká (maximální dopad na HDP −0,006 %), ale průmyslu by zajistily pružnost. Snížení emisí o dvě třetiny by bylo v souladu se současnými návrhy podle Montrealského protokolu a připravilo by průmysl EU na postupné snižování. Vedlo by ke snížení nákladů v důsledku vyššího pronikání na trh a k úsporám z rozsahu u alternativních technologií, což by pomohlo k dosažení shody ohledně návrhů podle Montrealského protokolu.

Administrativní náklady lze udržet relativně nízké (celkové administrativní náklady asi dva miliony EUR ročně na postupné snižování). Důvodem je skutečnost, že systém podávání zpráv podle nařízení (ES) č. 842/2006 již poskytuje většinu údajů potřebných pro budoucí provádění jakýchkoli možností politik.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Shrnutí navrhovaných opatření

Návrh zachovává současná ustanovení nařízení o F-plynech a upravuje je tak, aby vnitrostátním orgánům usnadnila provádění a prosazování právních předpisů. Některá opatření k omezování úniků byla rozšířena také na chladírenská vozidla a přívěsy. V příloze IX je formou srovnávací tabulky přehledně uvedeno, jak byla stávající ustanovení zapracována do navrhovaného nařízení.

Nejdůležitějším novým opatřením je zavedení množstevních limitů pro dodávky velkých objemů látek obsahujících HFC v EU, které se postupně snižují. Toto postupné snižování je doplněno opatřeními, která zajistí, aby se tento mechanismus vztahoval rovněž na množství používaná ve výrobcích a zařízeních.

Mechanismus postupného snižování spočívá v postupném klesání maximální hodnoty celkových velkých objemů HFC (v tunách ekvivalentu CO2) uváděných na trh v EU se zmrazením v roce 2015, po kterém bude následovat první snížení v roce 2016, s tím, že do roku 2030 bude dosaženo 21 % množství prodaného v letech 2008–2011. Výrobci výrobků a zařízení, jimž budou dodávky F-plynů omezovány, budou přecházet, kde je to možné, na alternativní technologie.

Mechanismus postupného snižování je do značné míry založen na zkušenostech získaných z postupného snižování spotřeby látek poškozujících ozonovou vrstvu. Společnosti, které uvádějí na trh EU velké objemy HFC, musí získat práva pro první uvedení velkých objemů látek na trh EU. Komise přiděluje volné kvóty společnostem na základě údajů vykazovaných v minulosti a ponechává rezervu pro nové účastníky na trhu. Společnosti jsou povinny zajistit si dostatečná práva, která jim umožní uvádět své výrobky a zařízení na trh. Kvóty si mohou navzájem převádět. V následujícím roce Komise kontroluje soulad za využití nezávislého ověření zpráv. Očekává se účast přibližně 100 společností, přičemž je stanovena prahová hodnota za účelem vyloučení těch podniků, které uvádějí na trh pouze malá množství.

HFC dovážené v předem plněných zařízeních by se měly do postupného snižování rovněž započítat, a proto jsou nezbytná doplňující opatření, aby se zohlednily i tyto plyny a aby byla u mechanismu postupného snižování zajištěna environmentální integrita[31] a rovné podmínky na trhu. Proto by bylo možno nadále v EU vyrábět (nebo do EU dovážet) nehermeticky uzavřené spotřebiče obsahující HFC, musely by však být plněny až na místě instalace.[32] Podobně bude od roku 2020 zakázáno uvádět na trh mobilní klimatizace s obsahem HFC. Na podporu mechanismu postupného snižování a omezení používání jiných F-plynů, na které se tento mechanismus nevztahuje, se zavádí několik dalších zákazů, které jsou považovány za nákladově efektivní v souvislosti s celkovou požadovanou úrovní snížení emisí. Viz přehled v tabulce 1.

Tabulka 1. Souhrnný přehled omezení pro nová zařízení

Výrobky a zařízení            || Datum zákazu

Používání HFC-23 v systémech požární ochrany a hasicích přístrojích || 1. leden 2015

Chladicí a mrazicí zařízení pro domácnost obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2015

Chladicí a mrazicí zařízení pro komerční použití (hermeticky uzavřené systémy) || 1. leden 2017 pro HFC s GWP 2 500 nebo vyšším 1. leden 2020 pro HFC s GWP 150 nebo vyšším

Mobilní pokojové klimatizační systémy (hermeticky uzavřené systémy) obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020

Dále nebude od roku 2020 dovoleno opětovné plnění stávajících chladicích zařízení s náplní HFC větší než 5 tun ekvivalentu CO2 s velmi vysokým GWP (> 2 500), protože na trhu jsou již široce dostupné adekvátnější a energeticky účinnější ekologické náhrady chladiv (drop-in) s nižším GWP.

Omezení používání SF6 při tlakovém lití hořčíku se rozšiřuje rovněž na zařízení, která používají méně než 850 kg ročně, protože v důsledku technického pokroku je toto použití zastaralé.

Další povinnosti podávání zpráv by měly umožnit sledování použití F-plynů, na které se nevztahují současné právní předpisy.

Právní základ

Primárním cílem nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí, zejména bojem proti změně klimatu. Tento návrh je proto založen na čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Zásada subsidiarity

Cílů návrhu nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy. Cílů může být lépe dosaženo na úrovni EU z těchto důvodů.

Problém ochrany klimatického systému je přeshraniční povahy. Jednotlivé členské státy nemohou tento problém vyřešit samy. Rozsah problému vyžaduje opatření na úrovni celé EU i na úrovni celosvětové. Cílem návrhu je také vytvořit právní rámec pro provádění mezinárodní dohody o postupném snižování HFC, jejíž stranou se EU stane. Dohoda je v současnosti projednávána na mezinárodní úrovni.

Nařízení stanoví zákaz uvádění některých výrobků a zařízení s obsahem F-plynů na trh a jejich používání. Má proto význam pro fungování vnitřního trhu.

Návrh se zaměřuje na změnu a doplnění právních předpisů EU a na posílení některých ustanovení, aby se usnadnilo jejich provádění a prosazování členskými státy.

Je proto v souladu se zásadou subsidiarity.

Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality. Opatření jsou založena na důkladném posouzení jejich nákladové účinnosti. Prahové hodnoty pro přípustné náklady na snižování emisí jsou v souladu s plánem přechodu na nízkouhlíkové hospodářství[33], který stanoví celkovou strategii boje proti změně klimatu. Dostatečně dlouhá přechodná období umožní dotčeným odvětvím, aby se přizpůsobily ekonomicky účinným způsobem.

V případech omezení použití některých F-plynů návrh zajišťuje, aby byly k dispozici technicky a ekonomicky schůdné alternativy. Pokud tomu tak za určitých okolností není, umožňuje udělení výjimek.

Žádná podrobná ustanovení nejsou navrhována v oblastech, kde lze cílů lépe dosáhnout zavedením opatření v jiných oblastech politik, například právními předpisy o odpadech nebo ekodesignu. Nedochází tedy k překrývání, které by mohlo vést k nejasnému přidělení odpovědností a vytvořit tak dodatečnou zátěž pro veřejné orgány a společnosti.

Volba nástrojů

Zvoleným právním nástrojem je nařízení, protože cílem návrhu je nahradit a zdokonalit stávající nařízení a protože mechanismus postupného snižování by měl vycházet ze systému zavedeného na úrovni EU pro postupné snižování látek poškozujících ozonovou vrstvu. Tento systém se osvědčil jako účinný. Každá změna systému by nepřiměřeně zatížila členské státy i společnosti působící v tomto odvětví.

4.           ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nemá žádný dodatečný dopad na rozpočet Evropské unie.

2012/0305 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o fluorovaných skleníkových plynech

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[34],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[35],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu („IPCC“) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu („UNFCCC“), jejíž stranou Unie je[36], uvedla, že na základě stávajících vědeckých údajů by měly rozvinuté země do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80 až 95 % pod úroveň roku 1990, aby se globální změna klimatu omezila na nárůst teploty o 2 °C, a tím se zabránilo nežádoucím účinkům změny klimatu[37].

(2)       K dosažení tohoto cíle předložila Evropská komise v plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství nákladově účinný způsob, jak dosáhnout nezbytného celkového snížení emisí v Unii do roku 2050[38]. Tento plán přechodu stanoví příspěvky jednotlivých odvětví požadované v šesti oblastech. Jiné emise než CO2 (včetně fluorovaných skleníkových plynů, ale s výjimkou jiných emisí než CO2 ze zemědělství) by se měly do roku 2030 snížit o 72 až 73 % a do roku 2050 o 70 až 78 % oproti úrovním z roku 1990. Pokud se vychází z referenčního roku 2005, je nutno jiné emise než CO2 s výjimkou emisí ze zemědělství snížit do roku 2030 o 60 až 61 %. Emise fluorovaných skleníkových plynů byly v roce 2005 odhadovány na 90 milionů tun ekvivalentu CO2. 60% snížení znamená, že do roku 2030 by se emise musely snížit přibližně o 35 milionů tun ekvivalentu CO2. Vzhledem k odhadovaným emisím 104 milionů tun ekvivalentu CO2 v roce 2030 na základě uplatnění současných právních předpisů v plném rozsahu je nutné další snížení asi o 70 milionů tun ekvivalentu CO2.

(3)       Zpráva Komise[39] o používání, účincích a přiměřenosti nařízení (ES) č. 842/2006[40] dospěla k závěru, že současná opatření k omezování úniků mají v případě, že budou plně uplatněna, potenciál snížit emise fluorovaných skleníkových plynů. Tato opatření by proto měla být zachována a objasněna na základě zkušeností získaných při jejich provádění. Některá opatření by se měla rovněž rozšířit na jiná zařízení, v nichž se používají značná množství fluorovaných skleníkových plynů, například chladírenská vozidla a přívěsy. Povinnost zřídit a vést záznamy o zařízeních, která tyto plyny obsahují, by se měla vztahovat rovněž na elektrická spínací zařízení.

(4)       Zpráva Komise rovněž dospěla k závěru, že pro snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů v Unii lze udělat více, zejména tím, že se tyto plyny přestanou používat tam, kde existují bezpečné a energeticky účinné alternativní technologie s nulovým nebo nižším dopadem na klima. Snížení emisí z roku 2010 do roku 2030 až o dvě třetiny je nákladově efektivní, protože v řadě odvětví existují osvědčené a vyzkoušené alternativy.

(5)       Aby bylo podpořeno používání těchto technologií, měly by školení osob, které pracují s fluorovanými skleníkovými plyny, zahrnovat rovněž výuku technologií, které slouží k náhradě a omezení používání fluorovaných skleníkových plynů. Osvědčení by měla mít omezenou dobu platnosti a původní doba platnosti by měla být prodlužována pouze na základě povinného pravidelného školení, aby bylo zajištěno, že jsou tyto osoby obeznámeny s nejnovějším technologickým vývojem.

(6)       K zajištění soudržnosti s požadavky na sledování a podávání zpráv podle úmluvy UNFCCC a s rozhodnutím 4/CMP.7 konference smluvních stran, na níž se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu, by se měly potenciály globálního oteplování vypočítávat na základě stoletého potenciálu oteplování jednoho kilogramu plynu v poměru k jednomu kilogramu CO2. Výpočet by měl pokud možno vycházet ze čtvrté hodnotící zprávy přijaté panelem IPCC.

(7)       Vzhledem k tomu, že existují vhodné alternativy, měl by se současný zákaz používání fluoridu sírového při tlakovém lití hořčíku a při recyklaci slitin pro tlakové lití hořčíku rozšířit i na zařízení, která používají méně než 850 kg ročně. Stejně tak by mělo být na odpovídající přechodné období zakázáno používání chladiv s velmi vysokým potenciálem globálního oteplování („GWP“) při servisu nebo údržbě chladírenských zařízení s velikostí náplně ekvivalentní 5 tunám CO2 nebo více.

(8)       Měly by být zaváděny dodatečné zákazy uvádění na trh v případě nových zařízení pro chladírenství, klimatizaci a požární ochranu, k jejichž provozu se využívají fluorované skleníkové plyny, pokud k použití těchto látek existují vhodné alternativy. Při zohlednění budoucího technického vývoje a dostupnosti nákladově účinných alternativ nahrazujících použití fluorovaných skleníkových plynů by měla být Komise oprávněna zařazovat další výrobky a zařízení nebo dočasně vyloučit některé kategorie výrobků nebo zařízení, k nimž alternativní látky nepřesahující specifikovanou mezní hodnotu potenciálu globálního oteplování nejsou z technických nebo ekonomických důvodů, včetně nedostatečné nabídky alternativních látek na trhu za účelem splnění poptávky, nebo z důvodu platných bezpečnostních norem, které použití příslušných alternativ vylučují, k dispozici.

(9)       Tyto zákazy by měly být zaváděny jen v případě, že povedou k nižším celkovým emisím skleníkových plynů, zejména z úniků fluorovaných skleníkových plynů a z emisí CO2 vznikajících z jejich spotřeby energie. Zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny by tudíž mělo být povoleno, pokud jeho celkové emise skleníkových plynů jsou nižší než celkové emise, jež by vznikly z rovnocenného zařízení, které fluorované skleníkové plny neobsahuje a jehož maximální povolená spotřeba energie odpovídá spotřebě stanovené v příslušných prováděcích opatřeních přijatých v rámci směrnice 2009/125/ES (o ekodesignu)[41].

(10)     Aby nehermeticky uzavřená chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla instalovaly pouze řádně certifikované osoby, měl by existovat zákaz uvádět na trh zařízení předem naplněná částečně fluorovanými uhlovodíky. Toto opatření by rovněž mělo zajistit, aby se na všechna množství použitá pro první naplnění těchto zařízení vztahovala opatření ke snižování.

(11)     Bylo zjištěno, že nejefektivnějším a nákladově nejúčinnějším způsobem dlouhodobého snižování emisí těchto látek je postupně omezované uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh.

(12)     Aby bylo možné postupně omezované uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh realizovat, měla by Komise přidělit jednotlivým výrobcům a dovozcům kvóty pro uvádění těchto látek na trh tak, aby nebyl překročen celkový množstevní limit pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh v Unii.

(13)     Přidělování kvót jednotlivým společnostem by mělo vycházet z množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které vyrobily nebo dovezly během referenčního období let 2008 až 2011. Aby však nebyli vyloučeni malí provozovatelé, mělo by se pět procent celkového množstevního limitu vyhradit pro dovozce a výrobce, kteří v referenčním období nedovezli nebo nevyrobili více než 1 tunu fluorovaných skleníkových plynů.

(14)     Pravidelným přepočítáváním kvót by Komise měla zajistit, aby noví provozovatelé mohli pokračovat ve své činnosti na základě průměrných objemů, které uvedli na trh v nedávné minulosti.

(15)     Komise by měla zajistit, aby byl za účelem správy kvót zaveden ústřední elektronický regjstřík na základě systému obchodních licencí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu[42].

(16)     K zachování pružnosti trhu s velkými objemy částečně fluorovaných uhlovodíků by měl být povolen převod kvót i těm výrobcům a dovozcům, kteří dosud v odvětví nepůsobili.

(17)     Aby bylo možno sledovat účinnost nařízení, měla by být působnost současných povinností spojených s podáváním zpráv rozšířena tak, aby zahrnovala i další fluorované látky, které mají významný GWP nebo které pravděpodobně nahradí fluorované skleníkové plyny uvedené v příloze 1. Z téhož důvodu by měla být rovněž hlášena likvidace fluorovaných skleníkových plynů a dovoz těchto plynů, pokud jsou obsaženy ve výrobcích a zařízeních. Měly by být stanoveny minimální prahové hodnoty, aby nedošlo k neúměrné administrativní zátěži, zejména pro malé a střední podniky a mikropodniky.

(18)     Komise by měla soustavně sledovat účinky omezovaného uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh, včetně účinku snižování dodávek pro přístroje, kde by použití částečně fluorovaných uhlovodíků vedlo k nižším emisím vznikajícím během životního cyklu, než kdyby byla použita alternativní technologie. Monitorování by mělo rovněž zajistit včasné odhalení zdravotních nebo bezpečnostních problémů v důsledku negativních dopadů na dostupnost léčivých přípravků. Před rokem 2030 by měl být včas proveden komplexní přezkum s cílem přizpůsobit ustanovení tohoto nařízení poznatkům z jeho provádění a nového vývoje a případně přijmout další opatření ke snížení.

(19)     K zajištění jednotných podmínek provádění tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení formátu záznamů vedených u zařízení, která jsou instalována, která jsou předmětem servisu a údržby a která jsou opravována nebo vyřazována z provozu, formátu oznamování školicích a certifikačních programů a formátu označování výrobků a zařízení, ke stanovení referenčních hodnot pro dovozce a výrobce na základě množství částečně fluorovaných uhlovodíků uváděných na trh v Unii a ke stanovení formátu a způsobu podávání zpráv. Uvedené pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[43].

(20)     Aby byl zohledněn technický pokrok a rozvoj trhů dotčených tímto nařízením a zajištěn soulad s mezinárodními dohodami, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie ohledně těchto záležitostí: vymezení požadavků na standardní kontroly úniků; rozšíření seznamu zařízení, na která se vztahuje povinné znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů; vymezení minimálních požadavků a podmínek pro vzájemné uznávání školicích programů osobám, které instalují, udržují a opravují zařízení nebo je vyřazují z provozu a které kontrolují úniky a znovuzískávají fluorované skleníkové plyny, a pro uznávání certifikace těchto osob a společností, které tyto úkoly provádějí; změna požadavků na označování; zákaz uvádět na trh více výrobků a zařízení, která obsahují nebo využívají fluorované skleníkové plyny; změna maximálních množství částečně fluorovaných uhlovodíků, která mohou být uváděna na trh, a vynětí dodávek fluorovaných uhlovodíků určených pro určitá kritická použití z požadavků na kvóty ze zdravotních a bezpečnostních důvodů; stanovení pravidel přepočítávání referenčních hodnot pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků jednotlivými podniky na trh a změna nebo doplnění mechanismu přidělování kvót; revize prahových hodnot u požadavků na podávání zpráv; stanovení požadavků na systémy podávání zpráv o emisích fluorovaných skleníkových plynů a používání údajů o emisích shromážděných členskými státy; zařazení dalších látek s významným potenciálem globálního oteplování do seznamu látek, na které se vztahuje toto nařízení, a aktualizace seznamů na základě nových vědeckých poznatků, zejména potenciálu globálního oteplování u látek uvedených v přílohách nařízení.

(21)     Je zejména důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Komise by při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

(22)     Tímto nařízením se mění a doplňuje nařízení (ES) č. 842/2006, které by tudíž mělo být nahrazeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I Obecná ustanovení

Článek 1 Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)           „fluorovanými skleníkovými plyny“ částečně fluorované uhlovodíky („HFC“), zcela fluorované uhlovodíky („PFC“), fluorid sírový („SF6“) a další skleníkové plyny s obsahem fluoru uvedené v příloze I, vyskytující se buď samostatně, nebo ve směsi;

2)           „potenciálem globálního oteplování“ („GWP“) potenciál skleníkového plynu zvýšit teplotu klimatu v poměru k témuž potenciálu oxidu uhličitého („CO2“), počítaný jako stoletý potenciál oteplování jednoho kilogramu plynu v poměru k jednomu kilogramu CO2 v souladu s přílohami I, II a III;

3)           „tunami ekvivalentu CO2“ množství skleníkových plynů nebo směsi obsahující tyto plyny, vyjádřené jako součin hmotnosti skleníkových plynů v metrických tunách a jejich potenciálu globálního oteplování;

4)           „provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která vlastní zařízení a systémy, na něž se toto nařízení vztahuje, a zajišťuje jejich technický provoz;

5)           „použitím“ používání fluorovaných skleníkových plynů při výrobě, údržbě nebo servisu včetně opětovného plnění výrobků a zařízení nebo při jiných procesech;

6)           „uvedením na trh“ první dodání či poskytnutí třetím osobám v Unii, za úplatu nebo bezplatně, nebo v případě výrobce použití na jeho vlastní účet nebo dovoz na celní území Unie v celním režimu, který umožňuje použití nebo provoz dovezeného zboží v Unii;

7)           „hermeticky uzavřeným systémem“ systém, v němž všechny díly obsahující fluorované skleníkové plyny jsou během výroby utěsněny sváry, natvrdo pájenými spoji nebo jiným pevným spojením a u kterého není třeba otevírat chladicí okruh, aby mohl být uveden do provozu;

8)           „nádobou, kterou nelze opětovně naplnit“ nádoba určená výhradně k přepravě nebo skladování fluorovaných skleníkových plynů, kterou nelze opětovně naplnit, aniž by byla pro tento účel uzpůsobena, nebo která se uvádí na trh, aniž by ji bylo možné vrátit k opětovnému naplnění;

9)           „znovuzískáváním“ sběr a skladování fluorovaných skleníkových plynů například z výrobků, zařízení nebo nádob během údržby nebo servisu nebo před likvidací výrobků, zařízení nebo nádob;

10)         „recyklací“ opětovné použití znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů po základním přečištění;

11)         „regenerací“ přepracování znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů tak, aby odpovídaly vlastnostem nově vyrobené látky, s ohledem na jejich zamýšlené použití;

12)         „zneškodněním“ proces, kdy se všechen fluorovaný skleníkový plyn nebo jeho převážná část trvale přemění nebo rozloží na jednu nebo více stabilních látek, které nejsou fluorovanými skleníkovými plyny;

13)         „stacionárním“ nepohybující se během provozu;

14)         „jednosložkovou pěnou“ pěnová směs obsažená v jedné nádobě na aerosol v nezreagovaném nebo částečně zreagovaném kapalném stavu, která se po opuštění nádoby rozpíná a tuhne;

15)         „chladírenským vozidlem“ motorové vozidlo s maximální hmotností nad 3,5 tuny, které je navrženo a zkonstruováno primárně pro přepravu zboží a které je vybaveno chladicím zařízením;

16)         „chladírenským přívěsem“ vozidlo, které je navrženo a zkonstruováno k vlečení za nákladním vozidlem nebo tahačem primárně k přepravě zboží a které je vybaveno chladicím zařízením.

Kapitola II Omezování úniků

Článek 2 Zabránění emisím

1.           Úmyslné vypouštění fluorovaných skleníkových plynů do atmosféry je zakázáno, pokud toto vypouštění není technicky nezbytné pro určené použití.

2.           Provozovatelé zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, přijmou předběžná opatření, aby zabránili jejich neúmyslnému vypuštění (dále jen „únik“).

3.           Je-li zjištěn únik těchto plynů, provozovatelé zajistí, aby bylo zařízení bez zbytečného prodlení opraveno.

Pokud byla netěsnost zařízení opravena, provozovatelé zajistí certifikované osoby, které do jednoho měsíce po opravě zařízení zkontrolují a ověří, zda byla oprava účinná.

4.           Osoby a podniky, které provádějí následující úkoly, musí být certifikovány podle článku 8:

a)      instalace, servis, údržba a opravy zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1 nebo jejich vyřazování z provozu;

b)      servis, údržba a opravy mobilních klimatizačních zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, nebo jejich vyřazování z provozu;

c)      instalace, servis, údržba a opravy elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, nebo jejich vyřazování z provozu;

d)      dodávky nebo přejímky fluorovaných skleníkových plynů pro úkoly uvedené v písmenech a), b) a c).

Při provádění těchto úkolů jsou osoby a podniky uvedené v prvním pododstavci povinni podniknout preventivní opatření k zamezení úniku fluorovaných skleníkových plynů.

5.           Každá osoba, která přiděluje úkol instalace, servisu, údržby a opravy elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, nebo zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1 nebo úkol jejich vyřazování z provozu třetí straně, ověří, zda tato třetí strana vlastní pro požadované úkoly nezbytná osvědčení podle článku 8.

Článek 3 Kontrola těsnosti

1.           Provozovatelé zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 5 tunám CO2 v jiné než pěnové formě, zajistí kontrolu těsnosti zařízení. Kontroly těsnosti podle tohoto článku se však nevztahují na zařízení s hermeticky uzavřenými systémy, která jsou takto označená a která obsahují fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním hodnotě nižší než 10 tun CO2.

Kontroly musí provádět osoby certifikované podle pravidel stanovených v článku 8.

Tento odstavec se vztahuje na provozovatele následujících zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny:

a)      stacionární chladicí zařízení;

b)      stacionární klimatizační zařízení;

c)      stacionární tepelná čerpadla;

d)      stacionární systémy požární ochrany;

e)      chladírenská vozidla a chladírenské přívěsy.

2.           Kontroly podle odstavce 1 se provádějí v následujících intervalech:

a)      u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 5 tunám CO2 nebo více, ale méně než 50 tunám CO2 se těsnost kontroluje nejméně jednou za 12 měsíců;

b)      u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 50 tunám CO2 nebo více, ale méně než 500 tun CO2 se těsnost kontroluje nejméně jednou za šest měsíců;

c)      u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 500 tun CO2 nebo více se těsnost kontroluje nejméně jednou za tři měsíce.

3.           Pokud vzhledem k systémům požární ochrany uvedeným v odst. 1 písm. d) existuje stávající systém inspekcí, který splňuje normy ISO 14520 nebo EN 15004, a inspekce systému požární ochrany se provádějí tak často, jak vyžaduje ustanovení odstavce 2, lze tyto inspekce považovat za splnění povinností odstavce 1.

4.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými vymezí požadavky na kontroly těsnosti, jež mají být prováděny podle odstavce 1 tohoto článku u každého typu zařízení v daném odstavci uvedeného, určí ty části zařízení, u kterých je únik nejpravděpodobnější, a změní seznam zařízení v odstavci 1 tohoto článku tak, aby zahrnoval další typy zařízení vzhledem k tržním trendům a technickému pokroku.

Článek 4 Systémy detekce úniků

1.           Provozovatelé zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1, která obsahují fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 500 tun CO2 nebo více, jsou povinni zajistit, aby byla zařízení vybavena systémem detekce úniku, který provozovatele upozorní na jakýkoli únik.

              Systémy detekce úniků se kontrolují nejméně jednou za dvanáct měsíců, aby bylo zajištěno jejich řádné fungování.

2.           Odchylně od čl. 3 odst. 2 písm. b) platí, že pokud je zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 50 tunám CO2 nebo více, ale méně než 500 tun CO2 vybaveno systémem detekce úniku, musí být u tohoto zařízení zkontrolována těsnost nejméně jednou za 12 měsíců.

Článek 5 Vedení záznamů

1.           Provozovatelé zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny v jiné než pěnové formě, jsou povinni ke každému zařízení zřídit a vést záznamy obsahující následující informace, které zařízení identifikují:

a)      množství a typ instalovaných fluorovaných skleníkových plynů;

b)      množství přidaných fluorovaných skleníkových plynů a důvody pro jejich přidání;

c)      množství znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů;

d)      pozorované rychlosti úniků;

e)      identifikaci podniku a osoby, která prováděla instalaci, servis a údržbu zařízení, případně jeho opravu nebo vyřazení z provozu;

f)       termíny a výsledky kontrol prováděných podle čl. 3 odst. 1 a 3;

g)      pokud bylo zařízení vyřazeno z provozu, opatření podniknutá k znovuzískání a likvidaci fluorovaných skleníkových plynů.

Tento odstavec platí pro provozovatele elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, a zařízení uvedených v čl. 3 odst. 2.

2.           Nejsou-li záznamy uvedené v odstavci 1 zaneseny do databáze zřízené příslušnými orgány členských států, vedou provozovatelé uvedení v odstavci 1 záznamy nejméně dva roky od vyřazení zařízení z provozu.

Nejsou-li záznamy uvedené v odstavci 1 zaneseny do databáze zřízené příslušnými orgány členských států, osoby nebo podniky provádějící činnosti uvedené v odst. 1 písm. e) pro provozovatele uchovávají kopie záznamů minimálně po dobu pěti let.

Záznamy musí být na vyžádání zpřístupněny příslušnému orgánu nebo Komisi.

3.           Komise může prováděcím aktem určit formát záznamů uvedených v odstavci 1 a vymezit, jak by měly být zřízeny a vedeny. Prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 21.

Článek 6 Emise z výroby

Výrobci fluorovaných sloučenin jsou povinni podniknout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby emise fluorovaných skleníkových plynů byly během výroby, přepravy a skladování největším možném rozsahu omezeny.

Tito výrobci zajistí, aby byl v rámci výrobního procesu zneškodněn veškerý trifluormethan (HFC-23) vznikající ve významných množstvích jako vedlejší produkt.

Článek 7 Znovuzískání

1.           Provozovatelé zařízení včetně mobilních, která obsahují fluorované skleníkové plyny v jiné než pěnové formě, zavedou opatření ke znovuzískání těchto plynů osobami nebo podniky, které jsou držiteli příslušných osvědčení stanovených v článku 8, aby se zajistilo, že tyto plyny budou recyklovány, regenerovány nebo zneškodněny.

Tato povinnost se vztahuje na provozovatele kteréhokoli z těchto zařízení:

a)      chladicí okruhy chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel;

b)      zařízení, která obsahují rozpouštědla na bázi fluorovaných skleníkových plynů;

c)      systémy požární ochrany a hasicí přístroje;

d)      elektrická spínací zařízení.

2.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní seznam zařízení v odstavci 1 tak, aby obsahoval další typy zařízení vzhledem k jejich rostoucímu významu v důsledku obchodního nebo technického rozvoje.

3.           Před likvidací nádoby na fluorovaný skleníkový plyn zařídí osoba, která tuto nádobu použila pro přepravu nebo skladování, znovuzískání zbytkových plynů, aby se zajistila jejich recyklace, regenerace nebo zneškodnění.

4.           Uživatelé výrobků a provozovatelé zařízení, jež nejsou uvedeny v odstavci 1 a obsahují fluorované skleníkové plyny, zařídí znovuzískání těchto plynů v proveditelné míře příslušně kvalifikovanou osobou, aby byla zajištěna jejich recyklace, regenerace či zneškodnění, případně jejich zneškodnění bez předchozího znovuzískání.

Článek 8 Školení a certifikace

1.           Členské státy zavedou školicí a certifikační programy pro tyto osoby:

a)      osoby, které provádějí instalaci, servis, údržbu a opravy zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1 třetím pododstavci nebo jejich vyřazování z provozu;

b)      osoby, které provádějí instalaci, servis, údržbu a opravy elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, a jejich vyřazování z provozu;

c)      osoby, které provádějí kontroly těsnosti uvedené v čl. 3 odst. 1;

d)      osoby, které znovuzískávají fluorované skleníkové plyny podle článku 7.

2.           Školicí programy stanovené v odstavci 1 musí zahrnovat:

a)      platné předpisy a technické normy;

b)      přecházení emisím;

c)      znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů;

d)      bezpečné nakládání se zařízením typu a velikosti, na které se vztahuje osvědčení;

e)      technologie nahrazování nebo omezování použití fluorovaných skleníkových plynů a bezpečného nakládání s těmito plyny.

3.           Osvědčení podle certifikačních programů stanovených v odstavci 1 se vydávají za podmínky, že žadatel úspěšně absolvuje školicí program zavedený podle odstavců 1 a 2.

4.           Členské státy zavedou certifikační programy pro podniky, které provádějí činnosti uvedené v odst. 1 písm. a) až d) pro třetí strany.

5.           Osvědčení uvedená v odstavcích 1 a 3 jsou platná nejvýše pět let. Členské státy mohou platnost osvědčení uvedených v odstavci 1 prodloužit, pokud dotčená osoba absolvuje každých pět let povinné pravidelné školení určené k doplnění znalostí témat uvedených v odstavci 2.

6.           Členské státy oznámí Komisi své školicí a certifikační programy do 1. ledna 2015. Uznávají osvědčení vydaná jiným členským státem. Neomezují volný pohyb služeb ani svobodu usazování z důvodu, že bylo osvědčení vydáno v jiném členském státě.

7.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými vymezí minimální požadavky na školení a certifikace stanovené v odstavci 1 a vymezí podmínky pro vzájemné uznávání osvědčení.

8.           Komise může pomocí prováděcích aktů stanovit formát oznámení uvedeného v odstavci 6. Tyto prováděcí akty musí být přijaty přezkumným postupem podle článku 21.

Kapitola III Uvádění na trh a kontrola použití

Článek 9 Omezení pro uvádění na trh

1.           Uvádění konkrétních výrobků a zařízení uvedených v příloze III na trh se zakazuje od data uvedeného v této příloze, případně s rozlišením podle typu nebo potenciálu globálního oteplování obsaženého fluorovaného skleníkového plynu.

Pro výpočet potenciálu globálního oteplování u směsí fluorovaných skleníkových plynů obsažených v těchto výrobcích a zařízeních se použije metoda stanovená v příloze IV.

2.           Zákaz uvedený v odstavci 1 se nevztahuje na zařízení, u kterého bylo v požadavcích na ekodesign přijatých podle směrnice 2009/125/ES[44] stanoveno, že v důsledku vyšší energetické účinnosti během jeho provozu by jeho emise CO2 vznikající během životního cyklu byly nižší než emise CO2 vznikající během životního cyklu rovnocenného zařízení, které splňuje příslušné požadavky na ekodesign a neobsahuje částečně fluorované uhlovodíky.

3.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní seznam uvedený v příloze III tak, aby obsahoval další výrobky a zařízení, která obsahují nebo využívají k provozu fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování 150 nebo vyšším, pokud bylo zjištěno, že existují alternativy k použití fluorovaných skleníkových plynů nebo k použití určitých typů fluorovaných skleníkových plynů a že by jejich použití vedlo k nižším celkovým emisím skleníkových plynů, a kterými vyloučí (případně na určité období) některé kategorie výrobků nebo zařízení, u nichž alternativní látky nepřesahující mezní specifikovanou hodnotu potenciálu globálního oteplování nejsou z technických, ekonomických nebo bezpečnostních důvodů k dispozici.

Článek 10 Označování a informace o výrobku

1.           Výrobky a zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny nesmí být uváděny na trh bez označení.

Tento odstavec platí pro následující typy zařízení:

a)      chladicí zařízení;

b)      klimatizační zařízení;

c)      tepelná čerpadla;

d)      systémy požární ochrany;

e)      elektrická spínací zařízení;

f)       aerosolové rozprašovače, které obsahují fluorované skleníkové plyny;

g)      všechny nádoby na fluorované skleníkové plyny.

2.           Na štítku požadovaném podle odstavce 1 musí být uvedeny tyto náležitosti:

a)      informace, že výrobek nebo zařízení obsahuje fluorované skleníkové plyny;

b)      název fluorovaných skleníkových plynů za použití uznávaného průmyslového označení, nebo není-li toto označení k dispozici, chemického názvu;

c)      od 1. ledna 2017 množství skleníkových plynů obsažených ve výrobku nebo zařízení, vyjádřené hmotností a ekvivalentem CO2.

Pokud jsou fluorované skleníkové plyny obsaženy v hermeticky uzavřeném systému, je nutno tuto skutečnost uvést na štítku.

3.           Štítek musí být jasně čitelný a nesmazatelný a musí být upevněn v blízkosti obslužných míst pro plnění nebo znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů nebo na té části výrobku či zařízení, která fluorovaný skleníkový plyn obsahuje.

4.           Pěny, které obsahují fluorované skleníkové plyny, se nesmějí uvádět na trh, pokud nejsou fluorované skleníkové plyny označeny štítkem s uznávaným průmyslovým označením, nebo není-li toto označení k dispozici, chemickým názvem. Na štítku musí být jasně uvedeno, že pěna obsahuje fluorované skleníkové plyny.

V případě pěnových desek musí být tato informace na deskách uvedena jasným a nesmazatelným způsobem.

5.           Informace uvedené v odstavcích 2 a 3 musí být obsaženy v návodech k použití těchto výrobků nebo zařízení. V případě výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování 150 nebo vyšším musí být tyto informace rovněž obsaženy v popisech používaných k reklamě.

6.           Komise může pomocí prováděcích aktů stanovit formát štítků uvedených v odstavcích 1 a 3. Tyto prováděcí akty musí být přijaty přezkumným postupem podle článku 21.

7.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní požadavky na označování stanovené v odstavcích 1 a 3 a případně změní seznam výrobků a zařízení v odstavci 1 tak, aby obsahoval další výrobky a zařízení, vzhledem k obchodnímu a technickému rozvoji.

Článek 11 Kontrola použití

1.           Použití SF6 při tlakovém lití hořčíku a při recyklaci slitin pro tlakové lití hořčíku je zakázáno. Pokud jde o zařízení využívající nižší množství SF6 než 850 kg ročně, tento zákaz platí až od 1. ledna 2015.

2.           Použití SF6 při plnění pneumatik vozidel.

3.           Použití fluorovaných skleníkových plynů nebo směsí, které obsahují fluorované skleníkové plyny, s potenciálem globálního oteplování 2 500 nebo vyšším při servisu nebo údržbě chladicích zařízení s velikostí náplně ekvivalentní 5 tunám CO2 nebo více je zakázáno od 1. ledna 2020.

Pro účely tohoto ustanovení se potenciál globálního oteplování směsí, které obsahují fluorované skleníkové plyny, vypočítá podle přílohy IV.

Článek 12 Plnění zařízení předem

1.           Od [dd/mm/rrrr] [vložit datum 3 roky po vstupu tohoto nařízení v platnost] nesmějí být chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla plněny částečně fluorovanými uhlovodíky před uvedením na trh ani před předáním koncovému uživateli k první instalaci.

Zařízení naplní v místě určeného použití osoby certifikované podle článku 8.

2.           Odstavec 1 se nevztahuje na hermeticky uzavřená zařízení ani na zařízení, která obsahují menší množství částečně fluorovaných uhlovodíků, než jaké odpovídá 2 % předpokládané maximální kapacity zařízení.

Kapitola IV Omezené uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh

Článek 13 Omezené uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh

1.           Komise zajistí, aby množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které mají výrobci a dovozci právo každoročně uvést na trh v Unii, nepřekročilo maximální množství vypočítané pro příslušný rok podle přílohy V. Každý výrobce a dovozce zajistí, aby množství částečně fluorovaných uhlovodíků vypočítané podle přílohy V, které uvede na trh, nepřekročilo kvótu, jež mu byla přidělena podle čl. 14 odst. 5 nebo převedena podle článku 16.

2.           Tento článek se nevztahuje na částečně fluorované uhlovodíky dovážené do Unie za účelem jejich likvidace.

Nevztahuje se na výrobce ani dovozce menšího množství částečně fluorovaných uhlovodíků než 1 000 tun ekvivalentu CO2 ročně.

3.           Tento článek a články 14, 16, 17 a 22 se rovněž vztahují na částečně fluorované uhlovodíky obsažené v polyolových směsích.

4.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými

a)      změní maximální množství stanovená v příloze V vzhledem k vývoji trhu s částečně fluorovanými uhlovodíky a souvisejícími emisemi a

b)      vyjme případy uvádění na trh pro specifická použití z požadavku na kvótu uvedeného v odstavci 1, pokud je použití částečně fluorovaných uhlovodíků nezbytné ze zdravotních nebo bezpečnostních důvodů a v opačném případě by nebyla zajištěna dostatečná zásoba.

Článek 14 Přidělování kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh

1.           Do 31. října 2014 Komise prostřednictvím prováděcích rozhodnutí stanoví pro každého výrobce a dovozce, který oznámí údaje podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/2006, referenční hodnotu na základě ročního průměru množství částečně fluorovaných uhlovodíků, která výrobce nebo dovozce oznámil jako vyrobená nebo dovezená od roku 2008 do roku 2011. Pro účely stanovení referenční hodnoty se nezohledňují množství nahlášená nad rámec kvóty. Referenční hodnoty se vypočítají podle přílohy V tohoto nařízení.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 21.

2.           Výrobci a dovozci, kteří nepodali zprávu o výrobě nebo dovozu podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/2006 za referenční období uvedené v odstavci 1, mohou formou prohlášení oznámit svůj záměr vyrobit nebo dovézt částečně fluorované uhlovodíky v následujícím roce.

V tomto prohlášení, které se zasílá Komisi, musí být uvedeny typy částečně fluorovaných uhlovodíků a předpokládaná množství uvedená na trh.

Komise oznámí lhůtu pro předložení těchto prohlášení. Před předložením prohlášení podle odstavců 2 a 3 se podniky zaregistrují v rejstříku stanoveném v článku 15.

3.           Komise do 31. října 2017 a poté jednou za tři roky přepočítá referenční hodnoty pro výrobce a dovozce uvedené v odstavcích 1 a 2 na základě každoročního průměru množství částečně fluorovaných uhlovodíků vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 2015 a nahlášených podle článku 17. Tyto referenční hodnoty stanoví pomocí prováděcích aktů.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 21.

4.           Výrobci a dovozci, pro které byly stanoveny referenční hodnoty, mohou formou prohlášení oznámit další předpokládaná množství postupem stanoveným v odstavci 2.

5.           Komise přidělí každému výrobci a dovozci kvóty pro uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na trh v každém roce počínaje rokem 2015, k čemuž použije mechanismus přidělování stanovený v příloze VI.

6.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými stanoví mechanismus pro přepočítání referenčních hodnot podle odstavce 3 a změní nebo doplní mechanismus přidělování kvót uvedený v příloze VI.

Článek 15 Rejstřík kvót

1.           Je nutno vytvořit elektronický rejstřík kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh. Komise podnikne opatření pro zřízení a zajištění provozu tohoto elektronického rejstříku.

V elektronickém rejstříku jsou na požádání zaregistrováni

a)      výrobci a dovozci, kterým byla přidělena kvóta pro uvedení na trh podle čl. 14 odst. 5;

b)      výrobci a dovozci, kterým je převedena kvóta podle článku 16;

c)      výrobci a dovozci oznamující svůj záměr předložit prohlášení podle čl. 14 odst. 2.

2.           Komise zajistí, aby byli výrobci a dovozci a příslušné orgány členských států prostřednictvím tohoto rejstříku informováni o přidělené kvótě a o všech jejích změnách během období přidělování.

Článek 16 Převod kvót

Výrobce nebo dovozce, kterému byla stanovena referenční hodnota podle čl. 14 odst. 1 nebo 3 a kterému byla přidělena kvóta podle čl. 14 odst. 5, smí tuto kvótu na všechna nebo libovolná množství převést jinému podniku v Unii, který je zaregistrován v rejstříku uvedeném v čl. 15 odst. 1. Každý takový převod je nutno předem oznámit Komisi.

Kapitola V

Podávání zpráv

Článek 17 Podávání zpráv o výrobě, dovozu, vývozu a zneškodňování

1.           Každý výrobce, dovozce a vývozce, který během předchozího kalendářního roku vyrobil, dovezl nebo vyvezl více než jednu metrickou tunu nebo 1 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II, nahlásí do 31. března 2014 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

2.           Každý podnik, který během předchozího kalendářního roku zneškodnil více než jednu metrickou tunu nebo 1 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II, nahlásí do 31. března 2014 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

3.           Každý podnik, který během předchozího kalendářního roku uvedl na trh více než 10 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II a obsažených ve výrobcích nebo zařízeních, nahlásí do 31. března 2014 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok.

4.           Každý podnik, který je povinen podle odstavce 1 a 3 oznámit uvedení více než 10 000 tun ekvivalentu CO2 částečně fluorovaných uhlovodíků na trh během předchozího kalendářního roku, musí před předložením zprávy zajistit, aby přesnost údajů ověřil nezávislý auditor, akreditovaný podle směrnice 2003/87/ES[45] nebo akreditovaný pro ověřování účetních závěrek podle právních předpisů dotyčného členského státu.

Podnik ověřovací zprávu uchovává nejméně po dobu pěti let. Ověřovací zpráva musí být na vyžádání zpřístupněna příslušnému orgánu a Komisi.

5.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými případně změní prahové hodnoty pro povinnosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 vzhledem k vývoji na trhu, aby nedošlo k tomu, že se významná množství vyrobených, dovezených nebo vyvezených fluorovaných skleníkových plynů nesledují, nebo aby se snížila administrativní zátěž v případech, kdy jsou hlášená množství nevýznamná.

6.           Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit formát a způsoby předkládání zpráv uvedených v tomto článku.

Tyto prováděcí se přijímají přezkumným postupem podle článku 21.

7.           Komise je povinna podniknout příslušná opatření k ochraně důvěrnosti informací předložených podle tohoto článku.

Článek 18 Shromažďování údajů o emisích

1.           Členské státy shromažďují údaje o emisích fluorovaných skleníkových plynů.

K tomuto účelu zřídí podle potřeby jeden z následujících systémů:

a)      systém, jímž je na vnitrostátní úrovni vedena databáze pro shromažďování údajů zaznamenávaných podle čl. 5 odst. 1;

b)      systém, jímž se provádějí průzkumy o emisích z reprezentativního vzorku provozovatelů, na které se vztahují ustanovení čl. 5 odst. 1, a jímž jsou z těchto průzkumů extrapolovány výsledky.

2.           Údaje shromážděné podle odstavce 1 musí být na požádání poskytnuty Komisi. Komise může tyto údaje předat ostatním členským státům.

3.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými určí požadavky na systémy shromažďování údajů uvedené v odst. 1 druhém pododstavci tohoto článku a stanoví, zda je pro určitá odvětví nutno zavést systém podle odst. 1 druhého pododstavce písm. a) nebo b) tohoto článku.

Kapitola VI

Závěrečná ustanovení

Článek 19 Přezkum

1.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní přílohu I tak, aby její seznam obsahoval látky s významným potenciálem globálního oteplování, které se používají jako náhrada látek v této příloze již uvedených a které se vyvážejí, dovážejí, vyrábějí nebo uvádějí na trh ve významných množstvích.

2.           Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými aktualizuje přílohy I, II a IV na základě nových vědeckých poznatků, zejména s ohledem na potenciál globálního oteplování látek uvedených na seznamu.

3.           Komise sleduje uplatňování a účinky tohoto nařízení na základě informací o uvádění na trh hlášených podle článku 17 a o emisích fluorovaných skleníkových plynů zpřístupněných podle čl. 18 odst. 2.

Komise zveřejní nejpozději do 31. prosince 2020 zprávu o dostupnosti částečně fluorovaných uhlovodíků na trhu Unie, zejména pro lékařské aplikace.

Nejpozději do 31. prosince 2024 zveřejní komplexní zprávu o účincích tohoto nařízení včetně prognózy další poptávky po částečně fluorovaných uhlovodících po roce 2030.

Článek 20 Výkon přenesené pravomoci

1.           Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.           Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13 odst. 5, čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 a 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od [dd/mm/rrrr] [vložte datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.           Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13 odst. 5, čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 a 2 může být kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.           Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.           Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13 odst. 5, čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 a 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 21 Postup projednávání ve výboru

1.           Komisi je nápomocen výbor. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.           Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 22 Sankce

1.           Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy tato ustanovení oznámí Komisi nejpozději do [dd/mm/rrrr] [datum použitelnosti tohoto nařízení] a neprodleně jí oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

2.           Podnikům, které překročily své kvóty pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh přidělené podle čl. 14 odst. 5 nebo převedené podle článku 16, lze poté, co bylo překročení zjištěno, kromě uložení sankcí uvedených v odstavci 1 rovněž přidělit pouze sníženou kvótu na období přidělování.

Snížené množství je vypočteno jako 200 % množství, o které byla kvóta překročena. Je-li snížené množství vyšší než množství přidělené podle čl. 14 odst. 5 jako kvóta na období přidělování poté, co bylo překročení zjištěno, není na dané období přidělování přidělena žádná kvóta a kvóta na následující období přidělování je obdobně snižována tak dlouho, dokud není odečteno celé množství.

Článek 23 Zrušení

Nařízení (ES) č. 842/2006 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VIII.

Článek 24 Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA I

Fluorované skleníkové plyny uvedené v čl. 1 bodě 1

 Látka || Potenciál globálního oteplování[46]

Průmyslové označení || Chemický název (Běžný název) || Chemický vzorec

Oddíl 1: Částečně fluorované uhlovodíky (HFC)

HFC-23 || trifluormethan (fluoroform) || CHF3 || 14 800

HFC-32 || difluormethan || CH2F2 || 675

HFC-41 || fluormethan (methylfluorid) || CH3F || 92

HFC-125 || pentafluorethan || CHF2CF3 || 3 500

HFC-134 || 1,1,2,2-tetrafluorethan || CHF2CHF2 || 1 100

HFC-134a || 1,1,1,2-tetrafluorethan || CH2FCF3 || 1 430

HFC-143 || 1,1,2-trifluorethan || CH2FCHF2 || 353

HFC-143a || 1,1,1-trifluorethan || CH3CF3 || 4 470

HFC-152 || 1,2-difluorethan || CH2FCH2F || 53

HFC-152a || 1,2-difluorethan || CH3CHF2 || 124

HFC-161 || fluorethan (ethylfluorid) || CH3CH2F || 12

HFC-227ea || 1,1,1,2,3,3,3-heptafluorpropan || CF3CHFCF3 || 3 220

HFC-236cb || 1,1,1,2,2,3-hexafluorpropan || CH2FCF2CF3 || 1 340

HFC-236ea || 1,1,1,2,3,3-hexafluorpropan || CHF2CHFCF3 || 1 370

HFC-236fa || 1,1,1,3,3,3-hexafluorpropan || CF3CH2CF3 || 9 810

HFC-245ca || 1,1,2,2,3-pentafluorpropan || CH2FCF2CHF2 || 693

HFC-245fa || 1,1,1,3,3-pentafluorpropan || CHF2CH2CF3 || 1030

HFC-365 mfc || 1,1,1,3,3-pentafluorbutan || CF3CH2CF2CH3 || 794

HFC-43-10 mee || 1,1,1,2,2,3,4,5,5,5-dekafluorpentan || CF3CHFCHFCF2CF3 || 1 640

Oddíl 2: Zcela fluorované uhlovodíky (PFC)

 PFC-14 || perfluormethan (fluorid uhličitý) || CF4 || 7 390

 PFC-116 || hexafluorethan (perfluorethan) || C2F6 || 12 200

 PFC-218 || oktafluorpropan (perfluorpropan) || C3F8 || 8 830

 PFC-3-1-10 (R-31-10) || dekafluorbutan (perfluorbutan) || C4F10 || 8 860

 PFC-4-1-12 (R-41-12) || dodekafluorpentan (perfluorpentan) || C5F12 || 9 160

 PFC-5-1-14 (R-51-14) || tetradekafluorhexan (perfluorhexan) || C6F14 || 9 300

 PFC-c-318 || oktafluorcyklobutan              (perfluorcyklobutan) || c-C4F8 || 10 300

Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny

|| fluorid sírový || SF6 || 22 800

PŘÍLOHA II

Další fluorované plyny, které podléhají podávání zpráv podle článku 17

Látka || Potenciál globálního oteplování[47]

Běžný název / průmyslové označení || Chemický vzorec

Oddíl 1: Nenasycené částečně fluorované uhlovodíky

HFC-1234yf || CF3CF=CH2 || 4 [48]

HFC-1234ze || trans – CHF=CHCF3 || 7 48

Oddíl 2: Fluorované étery

HFE-125 || CHF2OCF3 || 14 900

HFE-134 || CHF2OCHF2 || 6 320

HFE-143a || CH3OCF3 || 756

HCFE-235da2 || CHF2OCHClCF3 || 350

HFE-245cb2 || CH3OCF2CF3 || 708

HFE-245fa2 || CHF2OCH2CF3 || 659

HFE-254cb2 || CH3OCF2CHF2 || 359

HFE-347 mcc3 || CH3OCF2CF2CF3 || 575

HFE-347pcf2 || CHF2CF2OCH2CF3 || 580

HFE-356pcc3 || CH3OCF2CF2CHF2 || 110

HFE-449sl (HFE-7100) || C4F9OCH3 || 297

HFE-569sf2 (HFE-7200) || C4F9OC2:5 || 59

HFE-43-10pccc124 (H-Galden 1040x) || CHF2OCF2OC2F4OCHF2 || 1 870

HFE-236ca12 (HG-10) || CHF2OCF2OCHF2 || 2 800

HFE-338pcc13 (HG-01) || CHF2OCF2CF2OCHF2 || 1 500

|| (CF3)2CFOCH3 || 343

|| CF3CF2CH2OH || 42

|| (CF3)2CHOH || 195

HFE-227ea || CF3CHFOCF3 || 1 540

HFE-236ea2 || CHF2OCHFCF3 || 989

HFE-236fa || CF3CH2OCF3 || 487

HFE-245fa1 || CHF2CH2OCF3 || 286

HFE 263fb2 || CF3CH2OCH3 || 11

HFE-329 mcc2 || CHF2CF2OCF2CF3 || 919

HFE-338 mcf2 || CF3CH2OCF2CF3 || 552

HFE-347 mcf2 || CHF2CH2OCF2CF3 || 374

HFE-356 mec3 || CH3OCF2CHFCF3 || 101

HFE-356pcf2 || CHF2CH2OCF2CHF2 || 265

HFE-356pcf3 || CHF2OCH2CF2CHF2 || 502

HFE 365 mcf3 || CF3CF2CH2OCH3 || 11

HFE-374pc2 || CHF2CF2OCH2CH3 || 557

|| - (CF2)4CH (OH) - || 73

|| (CF3)2CHOCHF2 || 380

|| (CF3)2CHOCH3 || 27

Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny

PFPMIE || CF3OCF(CF3)CF2OCF2OCF3 || 10 300

fluorid dusitý || NF3 || 17 200

trifluoromethyl-sulfopentafluorid || SF5CF3 || 17 700

perfluorcyklopropan || c-C3F6 || 17 340 [49]

PŘÍLOHA III

Zákazy uvádění na trh uvedené v čl. 9 odst. 1

Výrobky a zařízení Potenciál globálního oteplování (GWP) směsí obsahujících fluorované skleníkové plyny se podle ustanovení čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce v případě potřeby vypočítá v souladu s přílohou IV. || Datum zákazu

1.      Nádoby, které nelze opětovně naplnit, pro fluorované skleníkové plyny používané při servisu, údržbě nebo plnění chladicích a klimatizačních zařízení nebo tepelných čerpadel, systémů požární ochrany nebo spínacích zařízení nebo pro použití jako rozpouštědla || 4. červenec 2007

2.      Neuzavřené systémy s přímým odpařováním obsahující HFC nebo PFC jako chladiva || 4. červenec 2007

3.      Systémy požární ochrany a hasicí přístroje || obsahující PFC || 4. červenec 2007

obsahující HFC-23 || 1. leden 2015

4.      Okna pro obytné domy obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2007

5.      Ostatní okna obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2008

6.      Obuv obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2006

7.      Pneumatiky obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2007

8.      Jednosložkové pěny obsahující fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším, vyjma těch, které jsou vyžadovány pro splnění vnitrostátních bezpečnostních norem || 4. červenec 2008

9.      Aerosolové rozprašovače dodávané na trh a určené k prodeji široké veřejnosti pro zábavné a ozdobné účely, uvedené v bodě 40 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006[50], a varovná akustická zařízení obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 4. červenec 2009

10.    Chladicí a mrazicí zařízení pro domácnost, která obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2015

11.   Chladicí a mrazicí zařízení pro skladování, prezentaci nebo distribuci výrobků v maloobchodě a stravovacích službách („komerční použití“) – hermeticky uzavřené systémy || která obsahují HFC s GWP 2 500 nebo vyšším || 1. leden 2017

která obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020

14.    Mobilní pokojové klimatizační systémy (hermeticky uzavřené systémy, které koncový uživatel může přemísťovat z místnosti do místnosti), které obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020

PŘÍLOHA IV

Způsob výpočtu celkového potenciálu globálního oteplování směsi uvedený v čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3

Celkový potenciál globálního oteplování (GWP) směsi, která obsahuje fluorované skleníkové plyny, se vypočítá jako vážený průměr odvozený od součtu hmotnostních zlomků jednotlivých látek vynásobených jejich GWP, pokud není uvedeno jinak, včetně látek, které nejsou fluorovanými skleníkovými plyny.

Σ (Látka X % x GWP) + (Látka Y % x GWP) + … (Látka N % x GWP),

kdy % je podíl na hmotnosti s hmotnostní tolerancí +/− 1 %.

Například: použití vzorce u směsi plynů tvořené 60 % dimethyletheru, 10 % HFC-152a a 30 % isobutanu:

Σ (60 % x 1) + (10 % x 125) + (30 % x 4)

→ Celkový GWP = 14,3

Při výpočtu GWP směsí se používá GWP následujících nefluorovaných látek. U jiných látek, které v této příloze uvedeny nejsou, platí výchozí hodnota 0.

Látka || Potenciál globálního oteplování[51]

Běžný název || Průmyslové označení || Chemický vzorec

Methan || || CH4 || 25

Oxid dusný || || N2O || 298

Dimethylether || || CH3OCH3 || 1

Methylenchlorid || || CH2Cl2 || 9

Methylchlorid || || CH3Cl || 13

Chloroform || || CHCl3 || 31

Ethan || R-170 || CH3CH3 || 6

Propan || R-290 || CH3CH2CH3 || 3

Butan || R-600 || CH3CH2CH2CH3 || 4

Isobutan || R-600a || CH(CH3)2CH3 || 3

Pentan || R-601 || CH3CH2CH2CH2CH3 || 20

Isopentan || R-601a || (CH3)2CHCH2CH3 || 4

Ethoxyethan (diethylether) || R-610 || CH3CH2OCH2CH3 || 4

Methyl-formiát || R-611 || HCOOCH3 || 25

Vodík || R-702 || H2 || 6

Čpavek || R-717 || NH3 || 0

Ethylen || R-1150 || C2H5 || 4

Propylen || R-1270 || C3H6 || 2

PŘÍLOHA V

Výpočet maximálního množství, referenčních hodnot a kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh

Maximální množství uvedené v čl. 13 odst. 1 se vypočítá použitím následujících procentuálních podílů na roční průměr celkového množství vyrobeného a dovezeného do Unie během období let 2008 až 2011:

Roky ||

2015 || 100 %

2016–2017 || 93 %

2018–2020 || 63 %

2021–2023 || 45 %

2024–2026 || 31 %

2027–2029 || 24 %

2030 || 21 %

Maximální množství, referenční hodnoty a kvóty pro uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na trh uvedené v článcích 13 a 14 se vypočítají jako úhrnná množství všech typů částečně fluorovaných uhlovodíků vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2.

Výpočet referenčních hodnot a kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh uvedených v článcích 13 a 14 se zakládá na množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které výrobci a dovozci uvedli na trh v Unii během období přidělování.

Množství převedená podniku za účelem vývozu ve stejném období přidělování se při výpočtu kvót ani při posuzování souladu s čl. 13 odst. 2 nezohledňují, pokud se vývoz uskuteční ve stejném období a vývozce ho oznámí podle čl. 17 odst. 1. Transakci je nutno ověřit podle čl. 17 odst. 4 bez ohledu na množství.

PŘÍLOHA VI

Mechanismus přidělování uvedený v článku 14

1.           Stanovení množství přidělovaného podnikům, pro které byla stanovena referenční hodnota podle čl. 14 odst. 1 a 3

Každý podnik, pro který byla stanovena referenční hodnota, obdrží kvótu odpovídající 95 % referenční hodnoty vynásobené procentuálním podílem uvedeným v příloze V pro příslušný rok.

2.           Stanovení množství přidělovaného podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 14 odst. 2

Součet kvót přidělených podle bodu 1 se odečte od maximálního množství pro daný rok uvedeného v příloze V, čímž se stanoví množství přidělované podnikům, pro které nebyla stanovena referenční hodnota a které předložily prohlášení podle čl. 14 odst. 3 (množství, které je přiděleno v kroku 1 výpočtu).

2.1.        Krok 1 výpočtu

Každému podniku se přidělí takové množství, které odpovídá množství požadovanému v jeho prohlášení, avšak nepřesahující poměrný podíl množství určeného k přidělení v kroku 1.

Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100 počtem podniků, které předložily prohlášení. Součet kvót přidělených v kroku 1 se odečte od množství určeného k přidělení v kroku 1, čímž se stanoví množství určené k přidělení v kroku 2.

2.2.        Krok 2 výpočtu

Každému podniku, který v kroku 1 neobdržel 100 % množství požadovaného v jeho prohlášení, se přidělí dodatečné množství odpovídající rozdílu mezi požadovaným množstvím a množstvím obdrženým v kroku 1, avšak nepřesahující poměrný podíl množství určeného k přidělení v kroku 2.

Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100 počtem podniků, které jsou způsobilé pro přidělení v kroku 2. Součet kvót přidělených v kroku 2 se odečte od množství určeného k přidělení v kroku 2, čímž se stanoví množství určené k přidělení v kroku 3.

2.3.        Krok 3 výpočtu

Krok 2 se opakuje, dokud zbývající množství, které je určeno k přidělení v další fázi, není menší než 1 000 tun ekvivalentu CO2.

3.           Stanovení množství přidělovaného podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 13 odst. 4

Součet kvót přidělených podle bodů 1 a 2 se odečte od maximálního množství pro daný rok stanoveného v příloze V, čímž se stanoví množství přidělované podnikům, pro které byla zavedena referenční hodnota a které předložily prohlášení podle čl. 14 odst. 4.

Použije se mechanismus přidělování stanovený v bodech 2.1 a 2.2.

PŘÍLOHA VII

Údaje hlášené podle článku 17

1.           Každý výrobce uvedený v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o:

a)      celkové výrobě každé látky v Unii s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá;

b)      množstvích každé látky, která uvedl na trh v Unii;

c)      množstvích každé látky, která byla recyklována, regenerována nebo zneškodněna;

d)      zásobách na začátku a na konci sledovaného období.

2.           Každý dovozce uvedený v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o:

a)      množstvích každé látky, která dovezl do Unie, s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá;

b)      množstvích každé látky, která byla recyklována, regenerována nebo zneškodněna.

3.           Každý vývozce uvedený v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o:

a)      množstvích každé látky, která vyvezl z EU za jiným účelem než recyklace, regenerace nebo zneškodnění;

b)      množstvích každé látky, která vyvezl za účelem recyklace, regenerace nebo zneškodnění.

4.           Každý podnik uvedený v čl. 17 odst. 2 podává zprávu o:

a)      množstvích každé zneškodněné látky včetně množství obsažených ve výrobcích nebo zařízeních;

b)      zásobách každé látky čekajících na zneškodnění, včetně množství obsažených ve výrobcích nebo zařízeních;

c)      technologii použité ke zneškodnění.

5.           Každý podnik uvedený v čl. 17 odst. 3 podává zprávu o:

a)      kategoriích výrobků nebo zařízení;

b)      počtu jednotek;

c)      množstvích každé látky obsažených ve výrobcích nebo zařízeních.

PŘÍLOHA VIII

Srovnávací tabulka

Nařízení (ES) č. 842/2006 || Toto nařízení

Článek 1 || -

Článek 2 || Článek 1

Čl. 3 odst. 1 || Čl. 2 odst. 2

Čl. 3 odst. 2 první pododstavec || Čl. 3 odst. 1

Čl. 3 odst. 2 druhý pododstavec || Čl. 2 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 3 odst. 2 třetí pododstavec || Čl. 3 odst. 1 první pododstavec

Čl. 3 odst. 3 || Čl. 3 odst. 3

Čl. 3 odst. 4 || Čl. 3 odst. 4

Čl. 3 odst. 5 || Čl. 3 odst. 5

Čl. 3 odst. 6 || Čl. 4 odst. 1

Čl. 3 odst. 7 || Čl. 3 odst. 6

Čl. 4 odst. 1 || Čl. 6 odst. 1

Čl. 4 odst. 2 || Čl. 6 odst. 3

Čl. 4 odst. 3 || Čl. 6 odst. 4

Čl. 4 odst. 4 || Čl. 6 odst. 5

Čl. 5 odst. 1 || Čl. 8 odst. 7

Čl. 5 odst. 2 první věta || Čl. 8 odst. 1 a 4

Čl. 5 odst. 2 druhá věta || Čl. 8 odst. 6 první věta

Čl. 5 odst. 2 třetí věta || Čl. 8 odst. 6 druhá věta

Čl. 5 odst. 3 || Čl. 2 odst. 5

Čl. 5 odst. 4 || Čl. 2 odst. 4 písm. d)

Čl. 5 odst. 5 || Čl. 8 odst. 8

Čl. 6 odst. 1 první pododstavec || Čl. 17 odst. 1 první pododstavec

Čl. 6 odst. 1 || Čl. 17 odst. 1 a příloha VII

Čl. 6 odst. 2 || Čl. 17 odst. 5

Čl. 6 odst. 3 || Čl. 17 odst. 6

Čl. 6 odst. 4 || Čl. 18 odst. 1

Čl. 7 odst. 1          první pododstavec první              věta || Čl. 10 odst. 1

Čl. 7 odst. 1          druhý pododstavec          druhá a třetí věta || Čl. 10 odst. 2 a 3

Čl. 7 odst. 2 || Čl. 10 odst. 1 první pododstavec

Čl. 7 odst. 3 první věta || Čl. 10 odst. 6

Čl. 7 odst. 3 druhá věta || Čl. 10 odst. 7

Čl. 8 odst. 1 || Čl. 11 odst. 1

Čl. 8 odst. 2 || Čl. 11 odst. 2

Čl. 9 odst. 1 || Čl. 9 odst. 1

Čl. 9 odst. 2 || -

Čl. 9 odst. 3 || -

Článek 10 || Čl. 19 odst. 3

Článek 11 || -

Článek 12 || Článek 21

Čl. 13 odst. 1 || Čl. 22 odst. 2 první pododstavec

Čl. 13 odst. 2 || Čl. 22 odst. 2 druhý pododstavec

Článek 14 || -

Článek 15 || Článek 24

Příloha I – Část 1 || Příloha I

Příloha I – Část 2 || Příloha IV

Příloha II || Příloha III

[1]               Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), „Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007“ (Příspěvek pracovní skupiny III ke čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, 2007). www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg3/en/contents.html.

[2]               „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“, KOM(2011) 112.

                eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52011DC0112:CS:NOT.

[3]               Zpráva Komise o používání, účincích a přiměřenosti nařízení o některých fluorovaných skleníkových plynech (nařízení (ES) č. 842/2006), KOM(2011) 581 v konečném znění.

[4]               Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.

[5]               Schwarz et al., 2011, „Preparatory study for a review of Regulation (EC) No 842/2006 on certain fluorinated greenhouse gases“ (Přípravná studie pro přezkum nařízení (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech), Öko-Recherche et al.

[6]               Pro představu je nutno uvést, že nákladově efektivní každoroční snížení emisí F-plynů, které lze realizovat do roku 2030, odpovídá zhruba množství, o jaké musí průmyslová odvětví zapojená do systému EU pro obchodování s emisemi v současnosti snížit emise během dvou let.

[7]               „How to bring natural refrigerants faster to market“ (Jak co nejrychleji uvést na trh přírodní chladiva), souhrnná zpráva ATMOsphere 2010, Mezinárodní seminář o přírodních chladivech.

[8]               Závěry Rady ze dne 10. října 2011 o přípravách na 17. zasedání konference smluvních stran (COP 17) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na 7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu v Durbanu.

[9]               http://www.uncsd2012.org/thefuturewewant.html.

[10]             http://www.unep.org/CCAC/.

[11]             Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011 „Komplexní přístup k jiným antropogenním emisím ovlivňujícím klima, než jsou emise CO2“, P7_TA-PROV(2011)0384, a usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2012 „Konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 – usnesení EP k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“, P7_TA-PROV(2012)0086.

[12]             Nařízení Komise (ES) č. 1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 7.

[13]             Nařízení Komise (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 25.

[14]             Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne 19. prosince 2007, Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s. 10.

[15]             Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne 18. prosince 2007, Úř. věst. L 333, 19.12.2007, s. 4.

[16]             Nařízení Komise (ES) č. 303/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 3.

[17]             Nařízení Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 12.

[18]             Nařízení Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 17.

[19]             Nařízení Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 21.

[20]             Nařízení Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 25.

[21]             Nařízení Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna 2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 28.

[22]             http://ec.europa.eu/europe2020/priorities/sustainable-growth/index_cs.htm.

[23]             http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/small-business-act/index_en.htm.

[24]             http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sustainable-business/ecodesign/index_en.htm.

[25]             http://ec.europa.eu/energy/efficiency/index_en.htm.

[26]             SKM Enviros, 2012, „Further Assessment of Policy Options for the Management and Destruction of Banks of ODS and F-Gases in the EU“ (Další posouzení možností politik pro řízení a zneškodnění zásob látek poškozujících ozonovou vrstvu a F-plynů v EU). http://ec.europa.eu/clima/policies/ozone/research/docs/ods_f-gas_destruction_report_2012_en.pdf.

[27]             Becken et al., 2010. „Avoiding Fluorinated Greenhouse Gases — Prospects for Phasing Out“ (Zamezení fluorovaným skleníkovým plynům – vyhlídky jejich postupného omezování), Umweltbundesamt, Dessau, Německo. http://www.umweltbundesamt.de/uba-info-medien-e/3977.html.

[28]             Skupina UNEP pro technologické a hospodářské hodnocení, Nairobi, 2009. „Assessment of Alternatives to HCFCs and HFCs and Update of the TEAP 2005 Supplement Report Data“ (Posouzení alternativ HCFC a HFC a aktualizace údajů doplňující zprávy TEAP 2005), Montrealský protokol, Zpráva skupiny UNEP pro technologické a hospodářské hodnocení.

                http://ozone.unep.org/teap/Reports/TEAP_Reports/teap-may-2009-decisionXX-8-task-force-report.pdf.

[29]             Clodic et al., 2011, „1990 to 2010 Refrigerant Inventories for Europe — Previsions on banks and emissions from 2006 to 2030 for the European Union“ (Soupisy chladiv pro Evropu v letech 1990 až 2010 – odhad zásob a emisí v letech 2006 až 2030 pro Evropskou unii), Armines/ERIE.

                http://www.epeeglobal.org/refrigerants/F-Gas-review/.

[30]             Dopis evropské sítě ředitelů agentur ochrany životního prostředí komisařům Potočnikovi, Hedegaardové, Tajanimu a Oettingerovi, 15. května 2012.

[31]             Odhaduje se, že v roce 2030 se téměř 20 % z množství částečně fluorovaných uhlovodíků uváděných na trh bude nacházet uvnitř dovážených zařízení. Pokud by se na dovážená zařízení nevztahovala stejná omezení dodávek F-plynů jako na zařízení vyrobená v EU, je pravděpodobné, že podíl dovážených zařízení, a tím i nekontrolovaná dodávka F-plynů by byly ještě vyšší.

[32]             Plnění zařízení HFC na místě instalace by v odvětví služeb (zejména u MSP) rozptýlilo obavy, že v současné době často nejsou nová zařízení instalována správně a certifikovanými odborníky podle požadavků nařízení o F-plynech, což vede k dalším emisím. AREA, 2010, „Position paper: Review of Regulation (EC) No 842/2006 on certain fluorinated greenhouse gases — pre-charged non-monobloc air-conditioning equipment“ (Stanovisko: Přezkum nařízení (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech – předem plněná vícedílná klimatizační zařízení). www.area-eur.be.

[33]             Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění.

[34]             Úř. věst. C , , s. .

[35]             Úř. věst. C , , s. .

[36]             Rozhodnutí Rady ze dne 15. prosince 1993 o uzavření Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, Úř. věst. L 33, 7.2.1994, s. 11.

[37]             Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), „Contribution of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007“ (Příspěvek pracovní skupiny III ke čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, 2007), Zmírnění změny klimatu, kapitola 13.3.3.

[38]             Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění.

[39]             Zpráva Komise o používání, účincích a přiměřenosti nařízení o některých fluorovaných skleníkových plynech (nařízení (ES) č. 842/2006), KOM(2011) 581 v konečném znění.

[40]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.

[41]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

[42]             Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 1.

[43]             Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

[44]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

[45]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

[46]             Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.

[47]             Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.

[48]             GWP podle zprávy o hodnocení za rok 2010 skupiny pro vědecká hodnocení (SAP) zřízené Montrealským protokolem, tabulky 1‑11, s uvedením dvou recenzovaných publikací z odborné literatury.

                http://ozone.unep.org/Assessment_Panels/SAP/Scientific_Assessment_2010/index.shtml.

[49]             Minimální hodnota podle žádosti UNFCCC o předběžné opatření.

[50]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

[51]             Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.