26.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 72/1

(1)

Od poloviny roku 2007 dochází k závažnému selhání fungování velkoobchodních úvěrových trhů. Důsledkem toho je snížení likvidity v bankovním sektoru a neochota bank poskytovat si úvěry jak mezi sebou, tak i úvěry do ekonomiky obecně. Protože se narušení úvěrových trhů během posledních osmnácti měsíců ještě zhoršilo, prohloubila se finanční krize a světové hospodářství postihla závažná recese.

(2)

Je obtížné představit si řešení finanční krize a oživení světového hospodářství bez zajištění stability bankovního sektoru a finančního systému jako celku. Pouze tehdy se obnoví důvěra investorů a banky obnoví běžné postupy poskytování úvěrů. V souladu s tím členské státy zavedly opatření na podporu stability svých bankovních sektorů a úvěrové aktivity, což zahrnovalo zejména injekce nového kapitálu za použití veřejných prostředků a poskytování vládních záruk za bankovní úvěry. Tato opatření byla oznámena v říjnu 2008 a postupně prováděna v minulých měsících.

(3)

V poslední době několik členských států oznámilo svůj záměr doplnit svá stávající podpůrná opatření tím, že poskytnou určitou formu záchrany znehodnoceným aktivům bank. Tato oznámení, která byla učiněna souběžně s obdobnou iniciativou ve Spojených státech, rozpoutala širší debatu v rámci Společenství o opodstatněnosti záchrany aktiv jakožto vládního opatření podpory pro banky. V souvislostí s touto diskuzí připravila Komise po konzultaci s Evropskou centrální bankou (ECB) toto sdělení, které vychází z doporučení vydaných dne 5. února 2009 Eurosystémem (viz příloha I).

(4)

Sdělení se zaměřuje na otázky, kterými by se měly členské státy při zvažování, navrhování a provádění opatření na záchranu aktiv zabývat. V obecné rovině tyto otázky zahrnují logické opodstatnění či filosofii záchrany aktiv jakožto opatření k zajištění finanční stability a na podporu úvěrové aktivity bank. Pokud se zvažují opatření na záchranu aktiv, je třeba zohlednit úvahy dlouhodobějšího charakteru týkající se životaschopnosti bankovního sektoru a rozpočtové udržitelnosti. Je také nutno vzít v úvahu nezbytnost společného a koordinovaného přístupu Společenství k záchraně aktiv, zejména aby se všem zajistily rovné podmínky. V souvislosti s takovýmto přístupem Společenství sdělení nabízí rovněž podrobnější pokyny o uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory na záchranu aktiv, které se zaměřují na takové otázky, jako jsou i) transparentnost a poskytování informací, ii) sdílení nákladů státem, zúčastněnými subjekty a věřiteli, iii) sladění pobídek pro příjemce s cíli veřejného zájmu, iv) zásady pro navrhování opatření na záchranu aktiv, pokud jde způsobilost, oceňování a správu znehodnocených aktiv, a v) vztah mezi záchranou aktiv, jinými vládními opatřeními podpory a restrukturalizací bank.

(5)

Bezprostředními cíli záchranných balíčků členských států, které byly oznámeny v říjnu 2008, jsou zachování finanční stability a podpora poskytování úvěrů reálné ekonomice. Je ještě brzy učinit konečné závěry, pokud jde o účinnost těchto balíčků, ale je jasné, že odvrátily riziko zhroucení finančního systému a podpořily fungování důležitých mezibankovních trhů. Na druhé straně byl vývoj v oblasti poskytování úvěrů reálné ekonomice od oznámení balíčků nepříznivý, kdy statistky z poslední doby ukazují prudký pokles růstu úvěrů (1). V mnoha členských státech jsou nyní rozšířeny případy, kdy podniky oznamují, že jim byl odepřen přístup k bankovnímu úvěru, a zdá se, omezení úvěrů překračuje rámec toho, co je odůvodněno konjunkturálními úvahami.

(6)

Hlavním důvodem zjištěného nedostatečného úvěrového toku je nejistota ohledně ocenění a umístění znehodnocených aktiv, což je zdrojem problémů v bankovním sektoru od počátku krize. Nejen, že nejistota týkající se určení hodnoty aktiv nadále podrývá důvěru v bankovním sektoru, ale také oslabuje účinek vládních podpůrných opatření přijatých v říjnu 2008. Například rekapitalizace bank poskytla jistou formu ochrany před znehodnocením aktiv, ale velkou část této poskytnuté kapitálové rezervy spotřebovaly banky tím, že si vytvářely rezervy proti budoucímu znehodnocení aktiv. Banky již podnikly kroky k řešení problému znehodnocených aktiv. Zaúčtovaly podstatné odpisy hodnoty aktiv (2), podnikly kroky k omezení zbývajících ztrát reklasifikací aktiv v rámci svých rozvah a postupně ukládají stranou dodatečný kapitál, aby posílily svou solventnost. Nicméně tento problém nebyl dostatečně vyřešen a neočekávaný rozsah zpomalení ekonomiky nyní poukazuje na další a rozsáhlejší zhoršení úvěrové kvality bankovních aktiv.

(7)

Záchrana aktiv by přímo řešila otázku nejistoty, pokud jde o kvalitu bankovních rozvah, a tím by pomohla oživit důvěru v tomto sektoru. Mohla by také pomoci vyhnout se riziku opakovaných rekapitalizací bank, protože rozsah znehodnocení aktiv roste se zhoršující se situací v reálné ekonomice. Z těchto důvodů několik členských států aktivně zvažuje záchranu znehodnocených bankovních aktiv jako doplněk k ostatním opatřením, kterými provádí strategii přijatou hlavami států a vlád v říjnu 2008.

(8)

Opatření na záchranu aktiv musí být navržena a prováděna takovým způsobem, kterým lze co nejúčinněji dosáhnout bezprostředních cílů, jimiž jsou zajištění finanční stability a podpora poskytování úvěrů ze strany bank. Důležitou otázkou, kterou se musí v této souvislosti řešit, je zajištění přiměřené účasti na opatřeních na záchranu aktiv, a to stanovením přiměřené ceny a podmínek a pokud to bude považováno za nezbytné, stanovením povinné účasti. Nicméně navrhování a uplatňování opatření na záchranu aktiv by se nemělo soustředit pouze na tyto bezprostřední cíle. Je důležité, aby byly také zohledněny úvahy dlouhodobějšího charakteru.

(9)

Pokud opatření na záchranu aktiv nejsou prováděna takovým způsobem, aby se omezilo riziko vážného narušení hospodářské soutěže mezi bankami (jak v rámci členských států, tak i v přeshraničním měřítku) v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory vyplývajícími ze Smlouvy o ES, včetně případné restrukturalizace příjemců podpory, bude výsledkem strukturálně slabší bankovní sektor Společenství, což bude mít negativní dopady na produkční potenciál ekonomiky jako celku. Kromě toho by to mohlo vést k tomu, že by byly opakovaně nutné vládní zásahy v tomto sektoru, což by s sebou neslo postupně se zvyšující zátěž pro veřejné finance. Tato rizika jsou závažná vzhledem k pravděpodobnému rozsahu angažovanosti státu. Aby se omezilo riziko takovýchto dlouhodobých škod, měly by být vládní zásahy v bankovním sektoru vhodně zacílené a doplněné o omezení týkající se chování bank, které zajistí soulad mezi pobídkami pro banky a cíli veřejného zájmu. Opatření na záchranu aktiv by měla být součástí celkového úsilí o obnovení životaschopnosti bankovního sektoru, přičemž základem je nezbytná restrukturalizace. Nutnost restrukturalizace bankovního sektoru jakožto doplňku vládní podpory je podrobněji popsána níže v oddílech 5 a 6 v souvislosti s pravidly pro poskytování státní podpory.

(10)

Při zvažování návrhu a provádění opatření na záchranu aktiv je také důležité, aby členské státy zohlednily rozpočtové hledisko. Odhady celkových očekávaných odpisů aktiv poukazují na to, že rozpočtové náklady – skutečné, potenciální anebo obojí – záchrany aktiv by mohly být značné, a to jak vyjádřeno v absolutních číslech, tak i ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP) členských států. Vládní pomoc ve formě záchrany aktiv (a dalších opatření) by neměla dosáhnout takového rozsahu, aby vzbuzovala obavy ohledně udržitelnosti veřejných financí, jako jsou předlužení nebo problémy s financováním. Tyto úvahy jsou zejména důležité v současném kontextu prohlubování rozpočtových schodků, zvyšování úrovně veřejného dluhu a vzhledem k výzvám, kterým čelí vydávání státních dluhopisů.

(11)

Zvláště rozpočtová situace členských států bude důležitým faktorem při volbě způsobu správy zachraňovaných aktiv, ať už půjde o odkoupení aktiv, pojištění aktiv, výměnu aktiv nebo variantu kombinující tato opatření (3). Dopady na důvěryhodnost rozpočtu se zřejmě v případě jednotlivých přístupů k záchraně aktiv nebudou výrazně lišit, protože finanční trhy budou pravděpodobně počítat s případnými ztrátami na podobném základě (4). Nicméně přístup vyžadující přímý nákup znehodnocených aktiv by mohl mít okamžitý dopad na rozpočtové poměry a financování veřejného rozpočtu. Volba způsobu správy znehodnocených aktiv je odpovědností každého členského státu, lze však zvážovat kombinované přístupy, kdy jsou tzv. toxická aktiva oddělena z rozvahy bank a převedena do samostatné jednotky (buď v rámci banky nebo mimo ni), která určitým způsobem požívá vládních záruk. Tento přístup je zajímavý v tom smyslu, že poskytuje četné výhody přístupu spočívajícího v nákupu aktiv, pokud jde o obnovu důvěry v bankovní systém, přičemž se omezí bezprostřední dopady na rozpočet.

(12)

Vzhledem k omezeným rozpočtovým prostředkům by mohlo být vhodné zaměřit opatření na záchranu aktiv na omezený počet bank systémového významu. Pro některé státy by záchrana aktiv banky mohla být výrazně omezena vzhledem k jejich stávajícím rozpočtovým omezením a/nebo objemu rozvahy jejich bank v poměru k HDP.

(13)

Při zvažování některých forem opatření na záchranu aktiv je třeba zajistit soulad mezi bezprostředními cíli finanční stability a poskytování úvěrů ze strany bank na jedné straně a na druhé straně nutnosti vyvarovat se dlouhodobého narušení bankovního sektoru Společenství, jednotného trhu a ekonomiky jako celku. Toho je možné nejúčinněji dosáhnout pomocí společného a koordinovaného přístupu Společenství, který bude sledovat tyto obecné cíle:

(14)

Koordinace mezi členskými státy by měla být nutná pouze v obecné rovině a mohlo by jí být dosaženo při současném zachování dostatečné flexibility, pokud jde o přizpůsobení opatření specifickým situacím jednotlivých bank. Pokud nebude existovat dostatečná předběžná koordinace (ex ante), řady těchto cílů bude možno dosáhnout pouze následným stanovením dodatečných kontrolních požadavků na poskytování státní podpory (ex post). Společné pokyny týkající se základních rysů záchranných opatření by tedy mohly výrazně omezit nutnost oprav a úprav vyplývající z posouzení souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Tyto pokyny jsou uvedeny v následujících oddílech.

(15)

Běžnou povinností bank je posoudit riziko spojené s aktivy, která nabývají, a ujistit se, že mohou pokrýt případné ztráty s nimi spojené (5). Za účelem podpory finanční stability lze nicméně uvažovat o záchraně aktiv. Veřejná opatření na záchranu aktiv představují státní podporu, pokud osvobozují banky, které jsou příjemci této podpory, od povinnosti vykázat buď ztrátu nebo vytvořit rezervu pro případné ztráty vyplývající ze znehodnocených aktiv (nebo ji za to poskytnou kompenzaci) a/nebo uvolňují regulační kapitál k jinému použití. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy jsou znehodnocovaná aktiva nakupována nebo pojištěna v hodnotě, která je vyšší než tržní cena, nebo pokud cena záruky nekompenzuje stát pro případ potenciálního čerpání záruky v plné výši (6).

(16)

Podpora na záchranu aktiv by nicméně měla být v souladu s obecnými zásadami nezbytnosti, přiměřenosti a minimalizace narušení hospodářské soutěže. Taková pomoc s sebou nese závažné narušení hospodářské soutěže mezi bankami, které jsou příjemci podpory, a bankami, které jejími příjemci nejsou, stejně jako mezi bankami, které jsou příjemci podpory, ale mají rozdílné stupně potřeby. Banky, které nejsou příjemci podpory a které jsou v zásadě zdravé, mohou pociťovat nutnost požádat o vládní intervenci, aby zachovaly své soutěžní postavení na trhu. Podobná narušení hospodářské soutěže mohou vzniknout mezi členskými státy, což by znamenalo riziko soutěžení v poskytování finanční pomoci mezi členskými státy (ve snaze zachránit své banky bez ohledu na dopady na banky v jiných členských státech) a riziko posunu směrem k finančnímu protekcionismu a fragmentaci vnitřního trhu. Účast v režimu záchrany aktiv by tedy měla být podmíněna jasně definovanými a objektivními kritérii, aby se zabránilo tomu, že určité banky získají neopodstatněná zvýhodnění.

(17)

Zásady uplatňování pravidel pro poskytování státní podpory a zejména článku 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o ES na každé opatření pomoci bankám v souvislosti se světovou finanční krizí byly stanoveny ve Sdělení Komise – Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím v souvislosti se současnou globální finanční krizí  (7). Podrobnější pokyny pro praktické provádění těchto zásad v případě rekapitalizace byly následně stanoveny ve Sdělení Komise – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže  (8). V témže duchu pokyny v tomto sdělení, založené na totožných zásadách, stanoví zásadní rysy opatření nebo režimů na záchranu aktiv, což umožňuje určit jejich efektivitu a zároveň jejich dopad na hospodářskou soutěž. Tyto pokyny se použijí stejným způsobem na všechny banky, kterým je poskytnuta záchrana aktiv, bez ohledu na jejich individuální situaci. Nicméně praktické důsledky jejich uplatňování se mohou lišit v závislosti na rizikovém profilu a životaschopnosti příjemce podpory. Zásady těchto pokynů se obdobně použijí, pokud dva anebo více členských států koordinují opatření na záchranu aktiv přeshraničních bank.

(18)

Cílem tohoto sdělení je zakotvení koordinovaných zásad a podmínek tak, aby se co možná nejvíce zajistila účinnost opatření na záchranu aktiv na jednotném trhu, přičemž se zohledňuje dlouhodobý cíl, kterým je návrat k normálním tržním podmínkám. Současně se ponechává dostatečná flexibilita, aby bylo možné přizpůsobit se specifickým požadavkům nebo stanovit dodatečná opatření či postupy na individuální nebo vnitrostátní úrovni, pokud to bude potřeba v zájmu finanční stability. Účinná opatření na záchranu aktiv by měla vést k zachování poskytování úvěrů reálné ekonomice.

(19)

Každé opatření na záchranu aktiv musí být založeno na jasném určení rozsahu problémů banky souvisejících s aktivy, její skutečné solventnosti před poskytnutím podpory a jejích předpokladů na návrat k životaschopnosti, při zohlednění všech možných alternativ, aby se usnadnil nezbytný proces restrukturalizace, zamezilo se narušení motivace všech subjektů trhu a zároveň se zabránilo takovému užití státních prostředků, které by nevedlo k opětovnému obnovení běžného přísunu úvěrů do reálné ekonomiky.

(20)

Aby se omezilo riziko opětovné nutnosti státních intervencí ve prospěch jedněch a těch samých příjemců, měla by být jakožto předpoklad pro možnost využití opatření na záchranu aktiv splněna tato kritéria:

(21)

Jako obecná zásada platí, že by banky měly nést v maximálním rozsahu ztráty spojené se znehodnocenými aktivy. To vyžaduje zaprvé úplnou transparentnost a poskytnutí kompletních informací ex ante, následované řádným oceněním aktiv před vládní intervencí, stejně jako přiměřené protiplnění poskytnuté státu za opatření na záchranu aktiv, ať už v jakékoliv formě, aby se zajistila rovnocenná odpovědnost akcionářů a rovnocenné sdílení nákladů bez ohledu na konkrétní zvolený model. Kombinace těchto prvků by měla vést k celkové koherenci, pokud jde o sdílení nákladů jednotlivých druhů podpory (11).

(22)

Jestliže jsou aktiva řádně oceněna a ztráty správně identifikovány (12), a pokud by bez státní intervence došlo k situaci technické platební neschopnosti, měla by být na banku buď uvalena nucená správa, nebo by měla být rozhodnuto o její likvidaci v souladu s právem Společenství a vnitrostátním právem. V takové situaci může být s ohledem na zachování finanční stability a důvěry vhodné poskytnout ochranu nebo záruky držitelům dluhopisů (13).

(23)

Pokud se uvalení nucené správy na banku nebo řádné provedení likvidace nejeví jako vhodné z důvodů finanční stability (14), může být bankám přiznána podpora ve formě záruky nebo odkupu aktiv omezená na nezbytné minimum, čímž se bankám umožní pokračovat v činnosti po dobu, která je potřebná k buď k navržení plánu restrukturalizace nebo řádného provedení likvidace. V takových případech by se od akcionářů mělo vyžadovat, aby také nesli ztráty, a to alespoň po dobu, než bude dosaženo regulatorních limitů kapitálové přiměřenosti. Lze také zvažovat možnost znárodnění.

(24)

Pokud nelze dosáhnout úplného sdílení nákladů ex ante, mělo by se od banky vyžadovat, aby přispěla k úhradě ztrát nebo na pokrytí rizika v pozdějším stádiu, například formou ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses) nebo, v případě systému pojištění, formou ustanovení o „první ztrátě“ (first loss), kterou banka ponese (běžně nejméně 10 %), a ustanovení o „sdílení zbytkových ztrát“ (residual loss sharing), na základě kterého se banka podílí na případných dodatečných ztrátách procentním podílem (běžně nejméně 10 %) (15).

(25)

Obecně platí, že čím nižší je počáteční příspěvek, tím větší je nutnost příspěvku akcionářů v pozdějším stádiu, buď formou konverze ztrát státu na akcie banky nebo formou dodatečných kompenzačních opatření, které mají za cíl, aby se při hodnocení nezbytné restrukturalizace omezilo narušení hospodářské soutěže.

(26)

Obecným rysem programů na záchranu aktiv by měla být lhůta k předložení žádosti o účast na programu omezená na šest měsíců od zahájení režimu vládou. Tím se sníží zájem bank odkládat poskytnutí nezbytných informací v očekávání, že se míra záchrany aktiv v pozdějším stádiu zvýší, a zároveň to usnadní rychlé řešení problémů bank předtím, než hospodářský pokles dále ztíží situaci. Během šestiměsíční lhůty pro přihlášení by banky byly schopné předložit balíčky aktiv způsobilé k tomu, aby byly zahrnuty do opatření na záchranu aktiv, přičemž by existovala možnost prodloužené platnosti (rollover) (16).

(27)

Možná bude zapotřebí navrhnout vhodný mechanismus, kterým se zajistí, že se banky, které nejvíce potřebují záchranu aktiv, účastní vládního opatření. Takový mechanismus by mohl zahrnovat povinnou účast v programu a měl by alespoň zahrnovat povinné poskytnutí informací orgánům dozoru. Povinnost všech bank zveřejnit rozsah svých problémů spojených s aktivy přispěje k jasnému určení potřeby zavedení programu na záchranu aktiv a jeho nezbytného rozsahu.

(28)

Pokud není účast povinná, mohl by program zahrnovat přiměřené pobídky (jako například poskytnutí opčních listů nebo práv stávajícím akcionářům, aby se mohli účastnit budoucího navyšování kapitálu ze soukromých zdrojů za preferenčních podmínek), to vše s cílem usnadnit přijetí programu bankami, aniž by byly narušeny zásady transparentnosti a poskytování informací, řádného ocenění a sdílení nákladů a rizik.

(29)

Účast na programu po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předložení žádosti by měla být možná pouze za výjimečných a nepředvídatelných okolností, za které banka není odpovědná (17), kdy tato účast bude podléhat přísnějším podmínkám, jako je vyšší protiplnění poskytnuté státu a/nebo vyšší kompenzační opatření.

(30)

Přístup k opatřením na záchranu aktiv by měl být vždy podmíněn řadou přiměřených omezení týkajících se chování bank. Na banky, které jsou příjemci podpory, by se měly především vztahovat opatření („pojistky“), které zajistí, že je účinků opatření záchrany aktiv na kapitál využíváno k poskytování úvěrů tak, aby byla v souladu s komerčními kritérii přiměřeně uspokojena nabídka, a nikoliv k financování strategie růstu (zejména k akvizici zdravých bank) ke škodě ostatních soutěžitelů.

(31)

Mělo by se také zvážit uplatňování restriktivní dividendové politiky a stanovení horních hranic pro odměňování členů vedení bank. Vymezení specifických omezení pokud jde o chování bank by mělo vycházet z posouzení jejich přiměřenosti a zároveň zohlednit různé faktory, které s sebou mohou nést nezbytnost restrukturalizace (viz oddíl 6).

(32)

Při určování rozsahu aktiv způsobilých k záchraně je třeba nalézt rovnováhu mezi splněním cíle okamžité finanční stability a nutností zajistit návrat k normálnímu fungování trhu ve střednědobé perspektivě. Zdá se, že aktiva, která jsou běžně označována jako „toxická aktiva“ (tj. cenné papíry vystavené na tzv. americké hypotéky a s nimi spojené hedgové obchody a deriváty), které způsobily finanční krizi a ve velké míře se staly nelikvidními nebo se jejich hodnota podstatně snížila, jsou hlavním důvodem propuknutí nejistoty a skepse pokud jde o životaschopnost bank. Omezení rozsahu aktiv způsobilých k záchraně na tato aktiva by omezilo expozici státu vůči riziku případných ztrát a pomohlo by předcházet narušení hospodářské soutěže (18). Nicméně vzhledem k rozmanitosti specifických problémů, kterým čelí členské státy a banky, a vzhledem k rozsahu, v jakém se problém znehodnocení aktiv nyní rozšířil na ostatní aktiva, by příliš úzce zaměřené opatření na záchranu aktiv mohlo způsobit, že se nepodaří obnovit důvěru v bankovní sektor. To by svědčilo ve prospěch pragmatického přístupu zahrnujícího prvky flexibility, který by zajistil, že se opatření na záchranu aktiv mohou v přiměřeném rozsahu a v odůvodněných případech vztahovat i na jiná aktiva.

(33)

Společný a koordinovaný přístup Společenství k určení aktiv způsobilých k záchranným opatřením je nezbytný jak pro předcházení narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a v rámci bankovního sektoru Společenství, tak pro omezení motivace přeshraničních bank libovolně se rozhodovat mezi rozdílnými vnitrostátními opatřeními na záchranu aktiv. Aby se zajistila koherencepři určení aktiv způsobilých k záchraně napříč členskými státy, měly by se stanovit kategorie aktiv („koše“), které budou zohledňovat rozsah stávajícího znehodnocení. Podrobnější pokyny, pokud jde o definici těchto kategorií, jsou obsaženy v příloze III. Používání těchto kategorií aktiv by usnadnilo srovnání bank a jejich rizikových profilů napříč Společenstvím. Členské státy by poté měly rozhodnout, na jaké kategorie aktiv a v jakém rozsahu se budou moci uplatnit předmětná opatření, přičemž Komise přezkoumá stupeň znehodnocení zvolených aktiv.

(34)

Měl by se stanovit vhodný přístup, který by umožnil členským státům, jejichž bankovní sektor je ovlivněn dalšími faktory takového rozsahu, že ohrožují finanční stabilitu (jako je prasknutí bubliny na jejich trhu s nemovitostmi), rozšířit možnost poskytnutí podpory na přesně definované kategorie aktiv odpovídající této systémové hrozbě, a to na základě řádného zdůvodnění a bez kvantitativních omezení.

(35)

S ohledem na různorodost situací v jednotlivých členských státech a bankách by se mohlo uvažovat také o dodatečné flexibilitě, která by umožnila bankám zachránit jejich aktiva, která neodpovídají rozsahu způsobilosti stanovenému v bodech 32, 33 a 34, a to aniž by bylo nutné zvláštní odůvodnění a do výše maximálně 10 až 20 % celkových aktiv dané banky, na něž se vztahuje záchranný mechanismus. Nicméně aktiva, která nelze v současnosti považovat za znehodnocená, by neměla být zahrnuta do záchranného programu. Záchrana aktiv by neměla být jakousi nelimitovanou pojistkou proti budoucím důsledkům recese.

(36)

Obecně platí, že čím širší jsou kritéria způsobilosti k poskytnutí podpory a čím větší je podíl, který dotčená aktiva představují v portfoliu banky, tím důkladnější musí být restrukturalizace a nápravná opatření, aby se zamezilo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže. V každém případě Komise nebude považovat za způsobilá k záchranným opatřením aktiva, která byla zanesena do rozvahy banky, která je příjemcem podpory, po stanoveném konečném datu před oznámením záchranného programu (19). V opačném případě by to mohlo vést ke spekulacím s aktivy a k nepřípustnému morálnímu hazardu v tom smyslu, že by to banky motivovalo k tomu, aby neprováděly řádné hodnocení rizik při poskytování úvěrů a dalších investicích v budoucnosti, čímž by se opakovaly ty samé chyby, které zapříčinily současnou krizi (20).

(37)

Správný a koherentní přístup k oceňování aktiv, včetně aktiv, která jsou komplexnější a méně likvidní, má klíčový význam pro to, aby se předešlo nežádoucímu narušení hospodářské soutěže a závodům v poskytování podpor mezi členskými státy. Ocenění by se mělo provádět podle obecné metodiky stanovené na úrovni Společenství a mělo by být úzce koordinováno Komisí napříč členskými státy, aby se zajistila maximální účinnost opatření na záchranu aktiv a omezilo se riziko narušení hospodářské soutěže a riziko spekulací, zejména pokud jde o přeshraniční banky. Je možné, že bude zapotřebí použít alternativních metod, aby se zohlednily zvláštní okolnosti týkající se například časové dostupnosti příslušných údajů, ovšem pouze za předpokladu, že tyto metody budou stejně transparentní. V každém případě by banky způsobilé k poskytnutí podpory měly oceňovat svá portfolia na každodenním základě a pravidelně a často poskytovat potřebné informace vnitrostátním orgánům a orgánům dohledu.

(38)

Pokud se ocenění aktiv jeví jako obzvláště komplexní, bylo by možné zvážit alternativní přístupy, jako je například vytvoření „dobré banky“ (good bank), prostřednictvím které by stát odkoupil spíše dobrá než znehodnocená aktiva. Veřejné vlastnictví banky (včetně znárodnění) by mohlo být alternativní možností pro účely provedení dlouhodobějšího ocenění v souvislosti s restrukturalizací nebo řádnou likvidací, čímž by se odstranila nejistota pokud jde o skutečnou hodnotu dotčených aktiv (21).

(39)

V první etapě by měla být aktiva, pokud je to možné, oceněna na základě jejich aktuální tržní hodnoty. Obecně bude jakýkoliv převod aktiv zahrnutý do režimu, při kterém ocenění aktiv přesahuje tržní cenu, představovat státní podporu. Aktuální tržní hodnota se nicméně může za současných okolností podstatně lišit od účetní hodnoty těchto aktiv, anebo v případě, že pro daná aktiva neexistuje trh, nemusí vůbec existovat (pro některá aktiva může být tato hodnota prakticky nulová).

(40)

Ve druhé etapě bude hodnota přisouzená znehodnoceným aktivům v souvislosti s programem na záchranu aktiv („převodní hodnota“) nevyhnutelně vyšší než aktuální tržní ceny, aby se dosáhlo požadovaného účinku záchranného programu. Aby se při posouzení slučitelnosti podpory zajistil konzistentnost, bude Komise považovat převodní hodnotu, která odráží související dlouhodobou ekonomickou hodnotu („reálná ekonomická hodnota“) aktiv, na základě souvisejících hotovostních toků a širšího časového horizontu, za přijatelný ukazatel určující slučitelnost částky podpory jako nezbytného minima. Pro určité kategorie aktiv bude třeba zvážit použití jednotných srážek (hair-cuts), aby se dala odhadnout reálná ekonomická hodnota aktiv, která jsou natolik komplexní, že není možné spolehlivě předvídat jejich vývoj v nejbližší budoucnosti.

(41)

V důsledku toho by převodní hodnota pro opatření spočívající v nákupu aktiv nebo jejich pojištění (22) měla vycházet z jejich reálné ekonomické hodnoty. Kromě toho by musí být zajištěno přiměřené protiplnění pro stát. Pokud členské státy považují za nezbytné – zejména aby se předešlo technické insolvenci– použít převodní hodnotu aktiv, která překračuje jejich reálnou ekonomickou hodnotu, bude prvek podpory obsažený v opatření odpovídajícím způsobem vyšší. Takový postup je přijatelný pouze tehdy, doprovází-li ho rozsáhlá restrukturalizace a je-li vázaný na podmínky umožňující zpětné získání této dodatečné podpory v pozdějším stádiu, například prostřednictvím mechanismu zpětného získání (tzv. claw-back mechanism).

(42)

Postupy ocenění pokud jde o tržní hodnotu a reálnou ekonomickou hodnotu, stejně jako protiplnění státu, by se měly řídit stejnými zásadami a postupy uvedenými v příloze IV.

(43)

Při posuzování metod ocenění, které navrhnou členské státy v souvislosti s opatřeními na záchranu aktiv, a při posuzování jejich provádění v jednotlivých případech bude Komise konzultovat odborníky pro oblast oceňování (23). S cílem zajistit koherenci metod oceňování bude Komise rovněž vycházet z odborných posudků stávajících orgánů vytvořených na úrovni EU.

(44)

Záleží na členském státu, jaký nejvhodnější model záchrany aktiv bank z řady možností stanovených v oddíle 3 a příloze II si zvolí, a to s ohledem na rozsah problému znehodnocených aktiv, situaci jednotlivých dotčených bank a rozpočtové faktory. Cílem kontroly státní podpory je zabezpečit, aby byl zvolený model navržen tak, že zajistí rovné zacházení a předejde nežádoucímu narušení hospodářské soutěže.

(45)

Jestliže se jednotlivá stanovení ceny pro opatření podpory mohou lišit, jejich zvláštní rysy by neměly mít citelný dopad na přiměřené sdílení nákladů mezi státem a bankami, které jsou příjemci podpory. Na základě řádného ocenění by celkový mechanismus financování u společnosti spravující aktiva, u pojištění nebo u hybridního řešení měl zajistit, že banka bude muset nést stejný podíl ztrát. V této souvislosti je možné zvážit ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses). Obecně musí všechny režimy zajistit, že banky, které jsou příjemci podpory, ponesou ztráty vzniklé při převodu aktiv (viz dále bod 50 a poznámka pod čarou 10).

(46)

Aby se bez ohledu na zvolený model zjednodušilo zaměření bank na obnovu životaschopnosti a aby se zamezilo střetu zájmů, je nezbytné zajistit jasné funkční a organizační oddělení mezi bankou, která je příjemcem podpory, a jejími znehodnocenými aktivy, zejména pokud jde o jejich správu, zaměstnance a zákazníky.

(47)

Podrobné vodítko k dopadu těchto pokynů na řízení o státní podpoře pokud jde jak o předběžné oznámení podpory, tak o posouzení plánů restrukturalizace v případech, kdy je to nezbytné, je stanoveno v příloze V.

(48)

Zásady a podmínky v oddíle 5 tvoří rámec pro návrh opatření na záchranu aktiv v souladu s pravidly pro poskytování státní podpory. Cílem pravidel státní podpory je v současných souvislostech zajistit minimální podporu, která co nejméně naruší hospodářskou soutěž a která osvobodí banky, které jsou příjemci podpory, od rizik souvisejících se specifickou kategorií aktiv a tím připraví stabilní základy pro návrat k dlouhodobé životaschopnosti bez státní podpory. Nakládání se znehodnocenými aktivy podle výše uvedených zásad je nezbytným krokem obnovení životaschopnosti bank, není však samo o sobě dostačující k dosažení tohoto cíle. V závislosti na jejich specifické situaci a vlastnostech jim vlastním budou muset banky ve svém zájmu přijmout vhodná opatření, aby se vyvarovaly podobných problémů v budoucnu a aby si zajistily udržitelnou ziskovost.

(49)

V souladu s pravidly pro poskytování státní podpory, zejména těmi pro poskytování podpory na záchranu a restrukturalizaci, představuje takováto záchrana aktiv strukturální operaci a vyžaduje si důkladné posouzení třech podmínek: i) přiměřený příspěvek příjemce podpory na náklady programu pro znehodnocená aktiva, ii) přiměřená akce, aby se zajistilo obnovení životaschopnosti, iii) nezbytná opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže.

(50)

První podmínka by měla být za běžných okolností splněna dodržením požadavků stanovených v oddíle 5, jako jsou zejména poskytnutí informací, ocenění, stanovení ceny a sdílení nákladů a rizik. To by mělo zajistit, že příspěvek příjemce podpory pokryje minimálně všechny ztráty vzniklé při převodu aktiv na stát. Není-li to fyzicky možné, lze přesto výjimečně přiznat podporu, pokud se na další dvě podmínky uplatní přísnější požadavky.

(51)

Požadavky týkající se obnovení životaschopnosti a nezbytnosti opatření k nápravě narušení hospodářské soutěže budou určeny případ od případu. Pokud jde o druhou podmínku, a sice nezbytnost obnovení dlouhodobé životaschopnosti, je třeba poznamenat, že záchrana aktiv může k tomuto cíli přispět. Přezkum životaschopnosti by měl potvrdit aktuální a budoucí kapitálovou přiměřenost banky poté, co je provedeno úplné posouzení a zhodnocení možných rizikových faktorů (24).

(52)

Komise posoudí rozsah nezbytné restrukturalizace následně po počátečním schválení opatření na záchranu aktiv, a to na základě těchto kritérií: kritéria stanovená ve Sdělení – Rekapitalizace finančních institucí během současné finanční krize: omezení podpory na nezbytné minimum a záruky proti neoprávněnému narušení hospodářské soutěže, podíl aktiv banky, která jsou předmětem záchranných opatření, převodní cena takovýchto aktiv v porovnání s tržní cenou, zvláštní charakteristiky poskytnuté záchrany znehodnocených aktiv, celkový rozsah expozice státu vůči rizikově váženým aktivům banky, povaha a původ problémů banky, která je příjemcem podpory, stabilita a kvalita obchodního modelu banky a její investiční strategie. Zohlední také dodatečné poskytnutí státní záruky nebo rekapitalizaci ze strany státu, aby získala celkový obraz o situaci banky, která je příjemcem podpory (25).

(53)

Dlouhodobá životaschopnost vyžaduje, aby banka byla schopná přežít bez jakékoliv státní podpory, což předpokládá jasné plány pro vrácení získaného státního kapitálu a vzdání se státních záruk. V závislosti na výsledku tohoto posouzení bude restrukturalizace muset zahrnovat důkladné vyhodnocení strategie a činnosti banky, které se bude týkat zejména klíčové obchodní činnosti, přeorientování obchodních modelů, uzavření nebo prodej poboček nebo dceřiných společností, změny správy aktiv a závazků a další změny.

(54)

O nutnosti důkladné restrukturalizace se bude uvažovat v případě, kdy by přiměřené ocenění znehodnocených aktiv v souladu se zásadami stanovenými v oddílu 5.5 a v příloze IV vedlo bez intervence ze strany státu k záporné hodnotě majetku nebo technické platební neschopnosti, pokud by nedošlo ke státní intervenci. Opakované žádosti o podporu a nedodržení obecných zásad stanovených v oddíle 5 budouobecně signálem, že je potřeba vykonat takovou důkladnou restrukturalizaci.

(55)

Důkladná restrukturalizace se bude také vyžadovat, pokud již banka obdržela nějakou formu státní podpory, jestliže tato podpora buď přispívá k pokrytí ztrát nebo k vyhnutí se jejich vzniku, anebo celkově překračuje 2 % všech rizikově vážených aktiv banky, přičemž se řádně zohlední konkrétní situace každého příjemce podpory (26).

(56)

Načasování vyžadovaných opatření na obnovu životaschopnosti zohlední specifickou situaci příslušné banky a rovněž celkovou situaci v bankovním sektoru, aniž by došlo k nepřiměřenému zpoždění nezbytných úprav.

(57)

Za třetí by se měl posoudit rozsah nezbytných kompenzačních opatření na základě narušení hospodářské soutěže, která podpora způsobí. Tato kompenzační opatření mohou zahrnovat redukci nebo prodej ziskových obchodních jednotek nebo dceřiných společností nebo přijetí závazkůtýkajících se chování bank, jejichž cílem bude omezení obchodní expanze.

(58)

O nutnosti kompenzačních opatření se bude uvažovat v případě, že banka, která je příjemcem podpory, nesplňuje podmínky stanovené v oddíle 5, zejména podmínky týkající se poskytnutí informací, ocenění, stanovení ceny a sdílení nákladů.

(59)

Komise posoudí rozsah požadovaných kompenzačních opatření na základě jejího posouzení narušení hospodářské soutěže, které vyplývá z podpory, a zejména na základě těchto ukazatelů: celková výše podpory včetně záruk a rekapitalizace, objem znehodnocených aktiv, na která se opatření vztahují, podíl ztrát vyplývajících z aktiv, celkové finanční zdraví banky, rizikový profil aktiv, které jsou předmětem záchrany, kvalita řízení rizika bankou, úroveň ukazatelů solventnosti v případě absence podpory, pozice banky, která je příjemcem podpory, na trhu a narušení hospodářské soutěže vyplývající z pokračujících aktivit banky na trhu a konečně dopad podpory na strukturu bankovního sektoru.

(60)

S ohledem na finanční a hospodářské souvislosti, které vyžadují okamžitou akci, použije Komise toto sdělení ode dne 25. února 2009, tj. od data, ke kterému Komise obecně schválila jeho obsah.