52007DC0847

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 20.12.2007

KOM(2007) 847 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE

– Použití článku 35 Smlouvy o Euratomu –

Prověřování fungování a efektivnosti zařízení k provádění soustavného sledování úrovně radioaktivity ve vzduchu, ve vodě a v půdě

Zpráva za období 1990-2007

1. ÚVOD

1.1. Předpisy na ochranu zdraví a bezpečnosti ve Smlouvě o EURATOMU

Kapitola 3, Ochrana zdraví, hlavy II Smlouvy o Euratomu se týká na jedné straně zřízení základních standardů pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků (články 30 až 33) a na druhé straně konkrétního monitorování úrovní radioaktivity v životním prostředí (ovzduší, vodě, půdě) stanoveného v článcích 35 až 38 (do určité míry také v článku 34 o „zvláště nebezpečných pokusech“, např. zkoušení zbraní). Propojení mezi základními standardy a úrovněmi radioaktivity je zřejmé, přičemž hlavním účelem kontroly těchto úrovní je ochrana zdraví obyvatelstva.

Základní standardy byly od roku 1959 aktualizovány, aby zohlednily vývoj vědeckých poznatků a provozní zkušenost. Poslední znění bylo zpracováno v roce 1996[1]. Co se týká úrovně radioaktivity, hlavní úkoly Komise se kromě požadavků standardů během posledních pěti desetiletí týkaly použití článku 36 (sběr a sdělování informací o úrovních radioaktivity, kterým je obyvatelstvo vystaveno, jak byly předány členskými státy na základě měřících zařízení v nich zřízených podle čl. 35 prvního odstavce a článku 37 (stanovisko Komise o tom, zda plány pro zneškodňování radioaktivních odpadů předložené členskými státy ovlivní další členské státy).

Postup podle článku 37, který se týkal poskytování „všeobecných údajů” v případě každého nového jaderného reaktoru, přepracovatelského závodu nebo ostatních jaderných zařízení, byl v době rychlého rozvoje jaderné energie velmi důležitý. Pravidla a informační obsah pro poskytování všeobecných údajů byly upřesněny v řadě doporuční Komise, poslední z nichž bylo přijato v roce 1999[2]. Zprávy o provádění článku 37 jsou předávány Radě a Evropskému parlamentu[3].

Provádění článku 36 se zaměřilo na sdělování takových informací o úrovních radioaktivity, které jsou důležité pro posouzení ozáření obyvatelstva jako celku, tak aby bylo možné porovnat úrovně radioaktivity v různých členských státech. Požadavek na kvalitu informací a způsob podávání zpráv byl poprvé stanoven v doporučení Komise z roku 2000[4]. Od roku 2007 mohou členské státy v databázi Komise importovat a spravovat své vlastní datové soubory. Tato databáze, stejně jako výsledné výroční monitorovací zprávy a elektronická platforma, která umožňuje výměnu dat z automatických systémů pro monitorování záření zřízených v členských státech, jsou řízeny v rámci úspěšné spolupráce mezi GŘ TREN a Společným výzkumným střediskem-Institutem pro životní prostředí podle článku 39 Smlouvy o Euratomu.

Ustanovení článku 35 druhého odstavce svěřuje Komisi právo přístupu za účelem prověření těchto zařízení k monitorování úrovně radioaktivity. Do roku 1989, kdy Komise schválila iniciativu k obnovení takových prověření, byla tato prověření prováděna pouze sporadicky. Na základě rozhodnutí Soudního dvora z prosince 2002, ve kterém bylo uvedeno, že není vhodné činit umělý rozdíl mezi ochranou zdraví obyvatelstva a bezpečností zdrojů ionizujícího záření, a rozhodnutí Komise považovat jadernou bezpečnost za svoji hlavní prioritu, bylo od roku 2003 zřejmé, že prověření podle článku 35 se od roku 2004 stanou prioritní oblastí. Toto sdělení je první zprávou o použití článku 35 a zahrnuje období 1990–2007. Od roku 2004 byla tato prověření systematická a zaměřovala se především na nejcitlivější zařízení.

Článek 38 umožňuje Komisi vydat specifická doporučení pro členské státy týkající se úrovně radioaktivity a v naléhavém případě vydat směrnice a neprodleně předložit věc Soudnímu dvoru v případě jejich nedodržení. Tento článek v zásadě svěřuje Komisi rozsáhlé pravomoci, ale byl použit pouze jako právní základ pro doporuční Komise o radonu v pitné vodě[5] a pro doporučení Komise o pokračující kontaminaci některých potravinových výrobků ze zvěřiny radioaktivním cesiem v důsledku havárie jaderné elektrárny v Černobylu[6].

Skutečnost, že článek 38 nebyl nikdy použit, odráží účinné dodržování základních standardů v příslušných členských státech. Článek 38 nicméně nabízí Komisi účinnou páku, kterou pak může dát příslušnou váhu zjištěním a připomínkám vzniklým z prověření prováděných podle článku 35, druhého odstavce.

1.2. Článek 35 Smlouvy o Euratomu

Článek 35 Smlouvy o Euratomu stanoví:

„Každý členský stát zřídí zařízení nezbytná k soustavnému monitorování úrovně radioaktivity v ovzduší, vodě a půdě a ke kontrole dodržování základních standardů.

Komise má právo přístupu do těchto monitorovacích zařízení; může prověřovat jejich provoz a účinnost.“

Aktivity Komise byly na základě článku 35 až do konce 80. let sporadické. Po přezkoumání svých aktivit v celé oblasti radiační ochrany Komise v roce 1986 oznámila Radě – po Černobylské havárii – svůj záměr využívat systematičtěji svého práva na prověřování podle článku 35. Evropský parlament přijal několik usnesení se stejným cílem.

V prosinci 1989 Komise rozhodla, že by se počet prověřování měl zvýšit.

2. PROGRAM PROVěřOVÁNÍ

2.1. Prověřování 1990–2003

V letech 1990 až 2003 bylo provedeno celkem 23 prověření. S několika výjimkami byl program prověřování zaveden, aby poskytl přehled situace reprezentativního souboru zařízení jaderného palivového cyklu a zařízení k monitorování úrovně radioaktivity ve všech členských státech.

2.2. Prověřování 2004–2007

Od roku 2004 do současnosti bylo provedeno 25 prověření. Od roku 2004/2005 byla dána priorita nejcitlivějším zařízením a novým členským státům. Do konce roku 2006 byla prověření provedena ve všech členských státech. Rumunsko a Bulharsko jsou v programu pro rok 2007.

V tabulce 1 přílohy jsou uvedeny členské státy a příslušná jaderná zařízení, která byla v rámci článku 35 navštívena.

2.3. Hlavní postupy prověřování

Prověřování probíhala v souladu s protokoly, které byly individuálně odsouhlaseny se všemi 15 členskými státy v období 1990 až 1993. Sdělení Komise[7] ze dne 4. července 2006 se od svého zveřejnění stalo základem pro všechna prověření. Protokoly a sdělení upravují prověření jak zařízení k monitorování v užším slova smyslu a monitorování vypouštěných látek nezbytné pro zhodnocení jejich dopadu na jim vystavené obyvatelstvo. Prověření se mohou týkat oblasti v okolí určitého místa a/nebo území členského státu v celém jeho rozsahu, nebo částečně.

Ačkoli Komise má podle článku 35 právo přístupu k zařízením pro provedení prověření jejich provozu a efektivnosti; vlastní prověření začínají auditem monitorovacích a inspekčních aktivit prováděným příslušnými vnitrostátními orgány. Provedená místní prověření jsou reprezentativní co se týče obecných kontrolních opatření a nemusí být vyčerpávající.

Technická zpráva o prověření

- Technická zpráva poskytuje ucelený přehled o zákonných požadavcích, opatřeních pro monitorování úrovní radioaktivity a pro posouzení dopadu výpustí. Příprava tohoto přehledu vyžaduje syntézu řady dokumentů, která vytvoří jasný obraz opatření členského státu týkajících se provádění čl. 35 prvního odstavce. Zpráva také poskytuje podrobný výkaz aktivit prověřování provedených na místě nebo v jeho okolí a zjištění, která v jejich souvislosti vyvstala.

Zpráva o hlavních závěrech prověření

- Hlavní závěry prověření jsou založeny na zjištěních a závěrech uvedených v technické zprávě a poukazují na oblasti s prostorem pro zlepšení.

- Ve všech případech byla prověření uzavřena zasláním hlavních závěrů a technické zprávy úřední cestou.

V případě všech prověření uskutečněných od roku 1999 je jak technická zpráva, tak hlavní závěry stejně jako úřední záznamy, které poskytl navštívený členský stát k dispozici na internetové stránce portálu EUROPA:

ec.europa.eu / energy / nuclear / radioprotection / verification_en.htm

3. PřIDANÁ HODNOTA PROVěřOVÁNÍ

Dosavadní zkušenosti ukazují, že prověřování přináší značnou přidanou hodnotu, a to jak pro Komisi, tak pro členské státy. Komisi umožnila nezávisle posoudit řadu citlivých případů. Prověření také umožnila široký přehled různých vnitrostátních přístupů a způsobů, jakými jsou prováděny, a podpořila společný přístup k lepšímu monitorování.

Členským státům prověření Komise umožnila nezávislé ověření jejich přístupu a údajů, aby pak mohly nabídnout ujištění jak svému obyvatelstvu, tak sousedícím členským státům. Inspekce byly příležitostí pro dotyčné příslušné orgány projednat své povinnosti v širší perspektivě. Pro navštívená zařízení a laboratoře tato příležitost často představovala uznání jejich úsilí vynaloženého na zlepšení. V obecné rovině prověření Komise jistě posílila postavení programů pro monitorování radioaktivity.

Prověření Komise byla pro některé členské státy příležitostí založit vnitrostátní programy a začít se zaváděním příslušných systémů pro monitorování úrovní radioaktivity na svém území.

Tato prověřování Komise byla prováděna s patřičným ohledem na zásadu subsidiarity. Nevznikla žádná situace, kdy by duplikovaly úkol vnitrostátních inspektorátů. V řadě případů zjištění poukázala na potřebu lepšího oddělení funkcí v rámci členského státu a průhlednosti postupů. Zjištění prověřovací skupiny umožnila orgánům posílení vlastních prověřovacích postupů.

Prověřování jsou navíc důležitým prostředkem k zabezpečení dostatečného provádění doporučení Komise, které se týká provádění článku 36 Smlouvy o Euratomu, a k dvoustrannému projednání, zda je síť založená k monitorování radioaktivity dostatečná (pokrývá území členského státu a poskytuje reprezentativní údaje o skutečných úrovních radioaktivity).

3.1. Závěry a následné kroky uskutečněných prověření

V řadě případů musela být vydána zjištění o nedostatcích celkového zabezpečování kvality zařízení a laboratoří a potřebě posílení dozorčí funkce příslušného orgánu. Často bylo zjištěno, že je třeba zlepšit vedení záznamů , aby se zjednodušily jak interní audity kvality, tak prověřování vnitrostátními úředníky nebo úředníky Společenství. Výběrové programy často nebyly aktualizovány nebo praktické provádění těchto programů stanovené v zákonných požadavcích nebylo plně dodržováno.

Při mnoha příležitostech byla přijata zvláštní technická doporučení. Ve většině případů následná zpětná vazba od vnitrostátních orgánů potvrdila, že nedostatky byly odstraněny. Netechnická doporučení tj. doporučení týkající se například řízení nebo doporučení k posílení regulačního dohledu jsou spíše abstraktního charakteru a proto se hůře sleduje jejich realizace.

Prověřovací návštěvy byly prováděny především aby se Komise přesvědčila, že doporučením přijatým během předchozí mise byla věnována náležitá pozornost:

- Bývalý přepracovatelský závod navštívený v letech 1993 a 1999 byl v září 2004 předmětem následné návštěvy.

V roce 1999 přitáhla řada problémů pozornost k tomuto jadernému komplexu, což vyústilo v bezpečností audit provedený vnitrostátními orgány dozoru. Prověřování se podrobně zabývala těmi aspekty auditní zprávy, které měly vliv na monitorování radioaktivní výpustě nebo úrovně radioaktivity.

- Na první návštěvu výzkumného reaktoru v roce 2000 navázala kontrola v roce 2005.

Následná prověření při obou příležitostech ukázala, že přijatá doporučení byla uspokojivě provedena.

Pouze jedna prověřovací mise (v roce 2002) vedla k velmi neuspokojivým zjištěním prověření, týkajícím se legislativních mezer, kterým musela být věnována pozornost. Výzkumný reaktor byl v provozu bez regulativního povolení nebo dozoru a tím porušoval ustanovení směrnice základních bezpečnostních standardů. Proto bylo zahájeno řízení pro porušení práva.

V listopadu 2006 bylo provedeno následné prověření. Přestože bylo dosaženo výrazného zlepšení, řada problémů stále nebyla v době prověřování uspokojivě vyřešena; licenční řízení včetně povolení k vypouštění znečištění pro jak vzduchem šířených tak tekutých výpustí bylo nicméně dokončeno v srpnu 2007.

4. VÝHLED

4.1. Program prověřování

Strukturovaný a důvěryhodný režim prověřování by měl:

- dostatečně často pokrýt všechna hlavní jaderná zařízení

- přinést reprezentativní přehled situace s ohledem na další typy zařízení;

- umožnit sledování situace s ohledem na nejaderná odvětví; která jsou zdrojem přirozené radioaktivita s ohledem na nemocnice a výzkumná střediska;

- umožnit získání reprezentativního přehledu opatření týkajících se radioaktivity v regionech vzdálených od zařízení vyzařujících radioaktivitu;

- pravidelně provádět audit monitorovacích a kontrolních činností členských států.

V současnosti se každý rok provádí zhruba pět až sedm prověření, takže v každém členském státě je každých pět let provedeno jedno prověření nebo audit. To umožňuje zavedení věrohodného a reprezentativního programu prověřování včetně těch nejreprezentativnějších zařízení. Počet inspekcí důležitých zařízení by měl být zvýšen. Současné zdroje umožňují v jednotlivém roce naplánování kolem maximálně deseti prověření. Samozřejmě je nezbytné zachovat alespoň určitou míru pružnosti, aby bylo možné reagovat na požadavky ad-hoc nebo využít práva Komise na přístup za zvláštních okolností.

4.2. Rozdíly mezi aktivitami ochrany

Komise má také právo na kontrolu jaderného zařízení podle hlavy II kapitoly VII Smlouvy o Euratomu. Tyto kontroly se liší od prověření podle článku 35. Týkají se dozoru nad bezpečností jaderných materiálů (dozor nad bezpečností v rámci Euratomu) a specifické požadavky jsou uvedeny v nařízení Komise (Euratom) 302/2005 ze dne 8. února 2005.

Kromě skutečnosti, že oblasti působnosti těchto dvou typů prověřování jsou různé, možné synergii brání fakt, že provozovatelé jaderných zařízení mají vůči Komisi přímou zodpovědnost a inspektoři dozoru nad bezpečností mají přímý přístup k jaderným materiálům a zařízením. Podle článku 35 druhého odstavce Smlouvy o Euratomu se prověření vztahují k tomu, jak orgány členských států plní své povinnosti podle prvního odstavce stejného článku. Komise nemá žádný přímý přístup k zařízením nebo kontrolním zařízením.

4.3. Doplňkové nástroje posílení provádění

Přijetí doporučení Komise o informování o úrovni radioaktivity podle článku 36 (2000/473/EURATOM) bylo odrazovým můstkem pro rozvoj dalších pokynů. Doporučení o sledování a sdělování informací o vypouštěných látkách z jaderných zařízení bylo přijato 18. prosince 2003[8]. Další podobné kroky usnadní rozvoj jasné metodologie pro provádění prověřování a průhledných kritérií pro posouzení souladu s obecnými požadavky uvedenými ve článku 35 prvním odstavci.

Skupina odborníků zřízená podle článku 31 Smlouvy o Euratomu přijala, s ohledem na realistické posouzení expozice obyvatelstva, pokyny pro provádění článku 45 Základních standardů. To bude základem pro posouzení přiměřenosti programů pro monitorování radioaktivity v blízkosti jaderných zařízení s ohledem na hodnocení dávek referenčních skupin obyvatelstva. Tyto pokyny budou zapracovány do návrhu Komise na novou směrnici týkající se základních bezpečnostních standardů.

Všechna tato opatření značně posílí účinnost a věrohodnost prověřování podle článku 35.

5. ZÁVěR

Toto sdělení uvádí významné úspěchy provedených prověřovacích aktivit, zejména z posledních let.

Komise plně dostála svým povinnostem podle článku 35 Smlouvy o Euratomu a zajistila, že ve spojitosti s právními požadavky a prováděním článků 36–37 Smlouvy o Euratomu byla úroveň radioaktivity v ovzduší, vodě a půdě přiměřeně sledována a regulována.

PŘÍLOHA

PROVĚŘOVÁNÍ Z HLEDISKA ČLÁNKU 35 SMLOUVY O EURATOMU

Prověřování 1990–2003

Seznam dosud provedených prověření je dán v tabulce 1. Obrázek 1 zobrazuje histogram počtu prověření provedených v jednotlivých letech.

Je třeba poznamenat, že s ohledem na širší rámec prověřování se mise týkají regionu, ve kterém je úroveň radioaktivity monitorována, a toto monitorování pak zahrnuje hlavní zařízení vypouštějící znečištění do tohoto regionu.

Dosud provedená prověření byla převážně plánována s cílem získat reprezentativní pohled na strategii monitorování přijatou v členském státě. Několik prověření bylo provedeno jako reakce na žádost jiných členských států nebo na znepokojení vyjádřené nad některými zařízeními.

Rozložení mezi členskými státy je následující: 6 ve Francii (včetně Polynésie), 6 ve Spojeném království, 3 v Itálii, 2 ve Finsku, Německu, Řecku, Irsku, Lucembursku, Španělsku a Portugalsku, 1 v Rakousku, Belgii, Dánsku, Nizozemsku a Švédsku, stejně jako 1 v každém novém členském státu s výjimkou Bulharska (naplánováno na podzim 2007).

Zařízení zapojená do prověřovacích aktivit jsou 3 přepracovatelské závody (a 2 přilehlá zařízení na likvidaci odpadu), 20 jaderných elektráren ( z nichž 3 již nebyly v provozu), 5 výzkumných ústavů, 2 zařízení spojená s NORM (Přírodně se vyskytující radioaktivní materiály), 1 uranový důl a 7 nemocnic ve 4 členských státech. Bylo navštíveno několik členských států, které na svém území nemají jaderná zařízení, ale které mají rozsáhlé programy monitorování, a ve většině členských států byly v rámci návštěvy určité lokality prověřeny části vnitrostátních systémů monitorování úrovně radioaktivity na území dotčeného státu.

V případě jedné jaderné elektrárny situované v blízkosti hranice jiného členského státu byla prověření rozšířena na příslušná ustanovení týkající se monitorování na takovém území.

Zaměření prověřovacího programu na jaderná zařízení neznamená, že tato jsou, co se týče účinku jejich radioaktivních výpustí, důležitější. Prověření byla provedena v odvětvích zpracovávajících přírodní radioaktivní materiály (NORM), jako jsou průmyslová odvětví zpracující fosforečnany nebo uhelné doly. Ve čtyřech členských státech byla prověřena oddělení jaderné medicíny v nemocnicích. Zvláštní pozornost byla věnována vypouštění radioaktivních materiálů, obzvláště pak monitorujícím zařízením a strategii monitorování, kterou nemocnice přijaly.

Tabulka 1 : Přehled prověření provedených mezi rokem 1990 – červnem 2007

ZEMĚ | ZAŘÍZENÍ | DATUM |

1. Německo | NPP Philipsburg | 10. – 12.10.1990 |

2. Lucembursko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 12.3.1991 |

3. Spojené království | Dounreay (lokalita) | 10. – 14.5.1993 |

4. Nizozemsko | NPP Borssele Bilthoven (institut RIVM) | 27. – 29.9.1993 30.9. – 1.10.1993 |

5. Spojené království | NFRP Sellafield úložiště Drigg | 6. – 10.12.1993 |

6. Francie | NPP Belleville-sur-Loire [9] | 14. – 17.2.1994 |

7. Dánsko | RR Risø + laboratoře | 22. – 24.8.1994 |

8. Španělsko | NPP Vandellos-2 | 7. – 10.11.1994 |

9. Itálie | NPP Caorso | 22. – 24.3.1995 |

10. Francie | Francouzská Polynésie (Mururoa) | 1.9. – 6.10.1995 |

11. Belgie | NPP Tihange | 10. – 14.6.1996 |

12. Francie | NFRP La Hague Skladovací středisko La Manche | 22. – 26.7.1996 |

13. Irsko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 10. – 13.9.1996 |

14. Švédsko | NPP Barsebäck | 26. – 30.5.1997 |

15. Finsko | NPP Olkiluoto | 31.8 – 4.9.1998 |

16. Spojené království | Dounreay (lokalita) | 15. – 18.3.1999 |

17. Německo | NPP Krümmel | 13. – 17.9.1999 |

18. Francie/Belgie | NPP Chooz | 22. – 26.11.1999 |

19. Řecko | RR Democritos (Atény); Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 23. – 25.5.2000 |

20. Spojené království | NPP Dungeness A+B | 6. – 11.11.2000 |

21. Rakousko | RR Seibersdorf Vídeň AKH (nemocnice) | 25. – 29.6.2001 |

22. Portugalsko | RR Sacavém (Lisabon); Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 14. – 17.5.2002 |

23. Francie | NPP Belleville-sur-Loire | 17. – 21.9.2003 |

24. Spojené království | NFRP Sellafield | 8. – 12.3.2004 |

25. Španělsko | NPP Trillo; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 27.6. – 2.7.2004 |

26. Spojené království | Dounreay (lokalita) Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 28. – 30.9. 2004 |

27. Maďarsko | NPP Paks; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 8. – 12.11.2004 |

28. Litva | NPP Ignalina; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 21. – 25.2.2005 |

29. Česká republika | NPP Temelín; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 14. – 18.3.2005[10] |

30. Slovensko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 10. – 15.4.2005 |

31. Řecko | RR Democritos (Atény); Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 12. – 16.9.2005 |

32. Estonsko | Sillamäe, Paldiski; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 19. – 23.9.2005 |

33. Francie | NFRP La Hague; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 10. – 14.10.2005 |

34. Lotyšsko | RR Salaspils; Úložiště radioaktivního odpadu Baldone Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 21. – 24.3.2006 |

35. Malta | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 25. – 27.4.2006 |

36. Kypr | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity; hnojiva (fosfosádrovec)–odvětví NORM | 8. – 12.5.2006 |

37. Itálie | NPP Caorso (vyřaz.); Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 15. – 19.5.2006 |

38. Itálie | NPP Latina (vyřaz.), Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 15. – 19.5.2006 |

39. Slovinsko | NPP Krško; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 12. – 16.6.2006 |

40. Polsko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity; Uhelný důl Piast (odvětví NORM) | 13. – 17. 11.2006 |

41. Portugalsko | RR Sacavém – právní rámec Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity. Uranový důl | 22. – 24.11.2006 |

42. Lucembursko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity; Několik nemocnic (oddělení nukleární medicíny) | 5. – 8.3.2007 |

43. Finsko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 20. – 23.3.2007 |

44. Irsko | Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity; nemocnice (oddělení nukleární medicíny) | 1. – 4.5.2007 |

45. Rumunsko | NPP Cernavoda; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 4. – 8.6.2007 |

46. Německo | Bývalá těžební oblast uranu v Sasku | 27. – 31.08.2007 |

47. Španělsko | NPP Cofrentes; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 22. – 26.10.2007 |

48. Bulharsko | NPP Kozloduj; Vnitrostátní monitorovací systém úrovně radioaktivity | 26. – 30.11.2007 |

Obrázek 1 : Přehled prověření provedených mezi rokem 1990 – červnem 2007

[pic]

[1] Směrnice Rady 96/29/EURATOM ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření – Úř. věst. L 159 ze dne 29.6.96, s. 1.

[2] Doporučení Komise 99/829/EURATOM ze dne 6. prosince 1999 o uplatňování článku 37 Smlouvy o Euratomu – Úř. věst. L 324 ze dne 16.12.1999, s. 23.

[3] Zpráva o provádění článku 37 Smlouvy o Euratomu, červenec 1994 až prosinec 2003, KOM (2005)85 konečné znění ze dne 14.3.2005.

[4] Doporučení Komise 2000/473/EURATOM ze dne 8. června 2000 o použití článku 36 Smlouvy o Euratomu týkající se monitorování úrovní radioaktivity v životním prostředí za účelem posouzení expozice obyvatelstva – Úř. věst. L 191 ze dne 27.7.2000, s. 37.

[5] Doporučení Komise 2001/928/EURATOM ze dne 20. prosince 2001 o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem ze zdrojů pitné vody – Úř. věst. L 344 ze dne 28.12.2001, s. 85.

[6] Doporučení Komise 2003/274/Euratom ze dne 14. dubna 2003 o ochraně a informování veřejnosti související s riziky vyplývajícími z pokračující kontaminace některých potravinových výrobků ze zvěřiny radioaktivním cesiem v důsledku havárie jaderné elektrárny v Černobylu – Úř. Věst. L 99 17.4.2003, s. 55.

[7] Sdělení Komise: Prověrka zařízení pro monitorování radioaktivity v životním prostředí podle článku 35 Smlouvy o EURATOMU – Praktická ustanovení k průběhu inspekcí v členských státech; Úř. věst. C 155 ze dne 4.7.2006, s. 2.

[8] Doporučení Komise ze dne 18. prosince 2003 o standardizovaných informacích o vypouštění radioaktivních vzduchem šířených i tekutých látek z reaktorů jaderných elektráren a přepracovatelských závodů v běžném provozu – Úř. věst. Ze dne 6.1.2004, s. 36.

[9] Prověření nebylo uzavřeno schválenou technickou zprávou.

[10] První návštěva omezeného rozsahu provedená 9.6.2004 byla zahrnuta do celkové zprávy o prověření.