52007DC0231

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 3.5.2007

KOM(2007) 231 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU, VÝBORU REGIONŮ A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE

– Výroční prohlášení o eurozóně 2007 –[SEK(2007) 550]

I. ÚVOD

1. Počátkem tohoto roku vedoucí evropští představitelé přijali v Berlíně slavnostní prohlášení u příležitosti 50. výročí podpisu Římských smluv a znovu potvrdili své odhodlání pokračovat v projektu, který Evropě zajistil mír a prosperitu . Základem evropského úspěchu je hospodářská integrace. Postupné odstraňování hospodářských překážek v průběhu druhé poloviny minulého století pomohlo zvýšit životní úroveň, zlepšit postavení spotřebitelů, vytvořit nové příležitosti pro investory a posílit užší hospodářské a politické vazby mezi členskými státy. Jak se říká v berlínském prohlášení, „společný trh a euro nás činí silnými“.

2. Hospodářská a měnová unie (EMU) je zatím nejpokročilejší fází evropské hospodářské integrace a i v nadcházejících letech zůstane hnací silou stále těsněji propojené unie. Pro 318 milionů občanů, kteří každodenně používají euro, je jednotná měna hmatatelným symbolem společných úspěchů i problémů, s nimiž se Evropané potýkají. Od zavedení eura v roce 1999 EMU zajistila vysoký stupeň makroekonomické stability a podpořila užší obchodní a investiční vazby a hlubší integraci finančních trhů v eurozóně. Během této doby se euro stalo důležitou globální měnou a nyní se široce používá jako kotevní nebo referenční měna v devizových mechanismech a jako oficiální rezervní měna. Tyto a další přínosy EMU by pro členské státy měly představovat silné pobídky k přijetí eura.

3. Další členské státy, které povzbudilo přijetí eura Slovinskem dne 1. ledna 2007, urychlují své přípravy na vstup do eurozóny . Počátkem tohoto roku předložily Kypr a Malta Evropské komisi a ECB oficiální žádosti o vypracování konvergenčních zpráv, na jejichž základě Rada ministrů rozhodne, zda se tyto členské státy mohou připojit k eurozóně dne 1. ledna 2008.

4. Zvyšuje se povědomí o tom, že být členem eurozóny znamená sdílet společné výzvy a úkoly . Na zasedání Evropské rady na jaře letošního roku schválili vedoucí představitelé EU ve svém výročním hodnocení obnovené lisabonské strategie nový soubor zvláštních doporučení pro eurozónu v rámci integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost. Tato doporučení zdůrazňují, že je nutné provádět obezřetnou fiskální politiku, zlepšit kvalitu veřejných financí a dosáhnout větší přizpůsobivosti na trzích zboží a služeb. Požadují rovněž lepší sladění vývoje mezd a produktivity a rychlejší tempo integrace finančních trhů.

5. Ve výročním prohlášení o eurozóně a ve výroční zprávě o eurozóně, která jej doprovází, jsou vyjádřeny názory Komise na to, jak země eurozóny mohou dostát společným úkolům a výzvám . Tyto dokumenty mají být rovněž základem pro diskusi o hospodářských výsledcích eurozóny a fungování EMU. Výroční prohlášení o eurozóně je rovněž příspěvkem k dialogu Evropské komise s Evropským parlamentem o hospodářské politice eurozóny.

II. NOVÝ HOSPODÁŘSKÝ ROZMACH EUROZÓNY

6. Od posledního výročního prohlášení o eurozóně stále sílí hospodářské oživení eurozóny . V minulém roce eurozóna rostla o 2,7 %, což je nejrychlejší tempo růstu od roku 2000 a vysoko nad dlouhodobým průměrem. Růst zaměstnanosti se v eurozóně v roce 2006 zrychlil na přibližně 1,5 %, což znamenalo vytvoření téměř 2 milionů nových pracovních míst. Inflace se v roce 2006 pohybovala kolem 2 %, na konci roku se však spolu s poklesem cen energie snižovala.

7. Příznivý růst eurozóny je částečně projevem současného cyklického vzestupu, může však rovněž ukazovat, že začaly působit strukturální reformy . Objevují se náznaky větší odolnosti vůči globálním problémům. Hospodářský růst měl zvláště silný vliv na zaměstnanost. V prosinci 2006 se míra nezaměstnanosti snížila na 7,5 %, což je nejnižší úroveň za 15 let. Růst produktivity práce v eurozóně činil v roce 2006 v průměru 1 % v porovnání s průměrným ročním růstem ve výši 0,7 % v průběhu předchozího desetiletí a několik faktorů naznačuje, že tento nárůst nemusí být jen cyklické povahy. Celkově se zdá, že členské státy jsou odměněny za své úsilí zaměřené mimo jiné na zvýšení míry účasti na trhu práce, podporu výzkumu, vývoje a inovací, rozvíjení lidského kapitálu a vytváření přitažlivějšího a konkurenčnějšího podnikatelského prostředí. Ukazuje se rovněž přínos makroekonomického rámce, který má zvýšit stabilitu a podpořit větší jistotu o střednědobých hospodářských výhledech.

8. Důležitou hnací silou hospodářského růstu v eurozóně je domácí poptávka . To se projevuje v pokračujícím vzestupu investičních výdajů a oživení výdajů domácností částečně díky vyšší důvěře spotřebitelů a dobrým výsledkům eurozóny v oblasti zaměstnanosti. K růstu kladně přispěl rovněž vývoz eurozóny, a to navzdory méně příznivým hospodářským podmínkám u některých hlavních obchodních partnerů a zhodnocení eura.

9. Perspektiva dalšího hospodářského růstu v eurozóně v roce 2007 je příznivější než po mnoho let předtím . Očekává se, že domácí poptávka zůstane poměrně vysoká, protože pokračující příznivé finanční podmínky, lepší hospodářské výsledky podniků, potřeba nových investic, přírůstky produktivity a dobré vyhlídky vývoje ziskovosti vytvoří vhodné podmínky pro investice. Celosvětový hospodářský růst se pravděpodobně poněkud sníží, vývoz eurozóny by však mohl nadále dosahovat dobrých výsledků.

10. Jako vždy se však mohou v ekonomické oblasti objevit překvapení . Nezvládnutá korekce globální nerovnováhy, tlaky v oblasti měnových kurzů a geopolitický vývoj patří k činitelům, v jejichž důsledku by mohl být růst v eurozóně nižší, než se očekává. Naopak, lepší výsledky na trhu práce a neočekávaně mírný dopad pokračujícího úsilí o fiskální konsolidaci by mohly vést k vyššímu růstu, než se předpokládá.

III. DÁT DO POŘÁDKU MAKROEKONOMIKU

11. Aby mohlo hospodářské oživení v eurozóně pokračovat, musí makroekonomická politika stát na zdravých základech . Od prosince 2005, Evropská centrální banka vzhledem k střednědobému ohrožení cenové stability postupně odstraňovala stimuly, které poskytovala v předchozích letech. Spolu s tím je nutné, aby se při stanovování mezd v členských státech eurozóny dostatečně přihlíželo k cenové stabilitě, trendům v produktivitě ve střednědobém horizontu a k rozdílům v kvalifikacích a podmínkách na místních trzích práce. Mzdy v eurozóně v roce 2006 i nadále rostly mírně navzdory vývoji cen a silnému hospodářskému růstu a růstu zaměstnanosti. Ačkoliv mezi jednotlivými zeměmi přetrvávají významné rozdíly, zdá se, že se celkový růst mezd v eurozóně od 90. let minulého století ztlumil, což snižuje pravděpodobnost sekundárních účinků vyvolaných předchozím růstem cen ropy. V rozpočtové oblasti je zásadní, aby členské státy využily příležitosti, kterou vytvořil hospodářský vzestup, k dokončení konsolidace stavu svých rozpočtů do konce desetiletí. Tato fiskální konsolidace by rovněž zlepšila celkový mix fiskální a měnové politiky v eurozóně.

12. Členské státy eurozóny se společně snaží korigovat nadměrné schodky svých rozpočtů . Dne 30. ledna 2007 Rada rozhodla, že by měl být ukončen postup při nadměrném schodku v případě Francie, jelikož její rozpočtový schodek byl i v roce 2006 nižší než 3 %. V Německu napomohlo hospodářské oživení snížit schodek rozpočtu pod 3 % HDP rok před stanovenou lhůtou. V Řecku došlo v roce 2006 k velké korekci, kdy schodek rozpočtu zůstal ve výši 2,6 % HDP. Rovněž Portugalsko a Itálie zaznamenaly v roce 2006 významné strukturální zlepšení, které bylo v případě Itálie výsledkem jednorázových opatření. V celé eurozóně byla však korekce kvalitnější, protože se méně spoléhalo na jednorázová opatření a došlo ke snížení veřejných výdajů. Celkově vedlo úsilí o konsolidaci, zejména v zemích s nadměrnými schodky, spolu s lepším hospodářským vývojem, díky němuž příjmy podstatně převýšily předpoklady, ke snížení schodku rozpočtu v eurozóně z 2,5 % HDP v roce 2005 na 1,6 % HDP v roce 2006.

13. Členské státy, zejména ty, které v současnosti odstraňují nadměrné schodky, musí urychlit rozpočtovou konsolidaci, aby dosáhly svých střednědobých rozpočtových cílů . Některé členské státy ve svých programech stability z roku 2006 naplánovaly jen malé či dokonce vůbec žádné zlepšení svého strukturálního salda, ačkoliv Pakt stability a růstu požaduje, aby v hospodářsky příznivém období rozpočtová konsolidace překročila referenční hodnotu 0,5 % HDP. Např. Francie ve svém programu plánuje zlepšení svého strukturálního salda v roce 2007 pouze o 0,3 procentního bodu HDP. Německo ve svém programu stability neplánuje v roce 2008 žádné zlepšení svého strukturálního salda, ačkoliv se očekává „příznivé období“. Některé členské státy eurozóny, které dosáhly svých střednědobých cílů, by mohly být v roce 2007 ohroženy procyklickou fiskální politikou. Je to zejména případ Nizozemska, kde se tento rok očekává významné zhoršení navzdory prognóze „příznivého období“. Proto je nutné vynaložit další úsilí: členské státy, které nedosáhnou dostatečného pokroku navzdory příznivému růstu, si pravděpodobně nevytvoří dostatečnou "bezpečnostní" rezervu, která by jim usnadnila udržet schodek pod limitní hodnotou 3 % HDP i v případě zpomalení hospodářského růstu, a mohly by tedy zopakovat politické chyby z konce 90. let minulého století. Mělo by se rovněž zamezit tomu, aby se znovu objevily strukturální schodky v zemích, které již dosáhly vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu.

14. Dne 20. dubna 2007 přijala euroskupina orientační pokyny pro fiskální politiku v členských státech eurozóny a připomenula, že se členské státy zavázaly v příznivém období aktivně konsolidovat veřejné finance a použít neočekávané mimořádné příjmy ke snížení schodku a zadlužení . Za účelem zlepšení koordinace fiskálních politik se ministři financí eurozóny zabývali vývojem státních rozpočtů v roce 2007 a předběžným výhledem na rok 2008 a jejich důsledky pro eurozónu. Za prvé se zavázali navázat na oproti očekáváním lepší rozpočtové výsledky v roce 2006 a sledovat ambicióznější rozpočtové cíle, než jsou cíle stanovené v programech stability z roku 2006. Za druhé se dohodli, že budou plnit rozpočty na rok 2007 podle plánu, nepřekročí plánované výdaje a použijí neočekávané mimořádné příjmy ke snížení schodku a zadlužení. Za třetí bylo dohodnuto, že by plány fiskální politiky na rok 2008 měly být pečlivě navrženy tak, aby se urychlila úprava směrem ke střednědobým rozpočtovým cílům u těch členských států, které jich dosud nedosáhly, a aby se u těch států, které cíle již dosáhly, zamezilo vzniku makroekonomických nerovnováh.

15. Silný růst eurozóny představuje pro všechny členské státy eurozóny nejlepší příležitost, aby daly své finance do pořádku . Na straně příjmů existuje silný ekonomický důvod pro použití vyšších než očekávaných příjmů – tj. z nečekaně vysokého hospodářského růstu – ke snížení veřejného zadlužení. Na straně výdajů ze zkušeností některých členských států vyplývá, že snižování veřejných výdajů obvykle představuje dlouhodoběji udržitelný přístup k odstraňování schodku. Poté, co Pakt stability a růstu členské státy úspěšně podpořil při snižování nadměrných schodků, mělo by provádění jeho preventivní části členským státům napomoci úplně odstranit schodky, a tak se připravit na řešení dalších problémů, které v budoucnosti nastanou. Pokud by členské státy eurozóny dodržovaly orientační pokyny pro fiskální politiku, které vypracovala euroskupina, dosáhla by většina z nich svých střednědobých rozpočtových cílů v roce 2008 nebo 2009 a nejpozději v roce 2010 by těchto cílů dosáhly všechny členské státy.

16. Zajištění zdravých veřejných financí pomůže členským státům eurozóny zvládnout hospodářské důsledky stárnutí obyvatelstva . Dramatické změny v demografické struktuře evropského obyvatelstva znamenají, že se ve většině členských států poměr starých lidí vůči obyvatelstvu v ekonomicky aktivním věku zvýší ze současných 25 % na více než 50 % v roce 2050. Některé členské státy již učinily významné kroky k řešení tohoto problému. Nebudou-li potřebná opatření přijata s dostatečným časovým předstihem, bude mít stárnutí obyvatelstva v několika členských státech eurozóny značný rozpočtový dopad. Veřejné výdaje spojené se stárnutím obyvatelstva v eurozóně, do nichž se započítávají výdaje na důchody, zdravotnictví a dlouhodobou péči, se za předpokladu neměnné politiky do roku 2050 podle očekávání zvýší v průměru přibližně o 4 % HDP. Proto je nutné, aby všechny členské státy dosáhly zdravého stavu veřejných financí a dlouhodobě ho udržely, aby mohly významně snížit míru zadlužení a omezit následný předpokládaný nárůst výdajů. Tato potřeba je zvlášť naléhavá v členských státech jako Řecko a Portugalsko, které jsou vystaveny nebezpečí dvouciferného zvýšení veřejných výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva v příštích desetiletích.

17. Zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí v eurozóně vyžaduje politiku zaměřenou na tři hlavní body . Za prvé, členské státy by měly (jak již bylo uvedeno) zvýšit úsilí, které vynakládají na konsolidaci svých rozpočtů a dosažení střednědobých rozpočtových cílů podle Paktu stability a růstu. Za druhé, provedení dalších strukturálních reforem v rámci lisabonské strategie pomůže dále posílit růst produktivity a tvorbu pracovních míst, a tak čelit hospodářskému dopadu stárnutí obyvatelstva. Za třetí, z dlouhodobého hlediska mohou reformy důchodových a zdravotnických systémů a investice za účelem prodloužení doby života prožité ve zdraví přispět ke zlepšení stavu veřejných financí.

18. Je rovněž důležité zajistit kvalitu veřejných financí, jak bylo uvedeno v národních reformních programech členských států a v integrovaných hlavních směrech EU pro růst a zaměstnanost . Hlavní výzvou pro členské státy je splnit rozpočtové cíle a zároveň zajistit, aby daňové systémy a systémy výdajů podporovaly efektivní alokaci zdrojů. Přizpůsobení daňových struktur a nasměrování veřejných výdajů na položky jako vzdělávání a výzkum a vývoj může zvýšit růst produktivity a růstový potenciál a zajistit významné sociální a hospodářské přínosy z hlediska inovací a kumulace lidského kapitálu. Takovéto politiky mohou rovněž pomoci postavit veřejné finance členských států na udržitelnější základy a zlepšit fungování sociálních modelů v eurozóně.

19. Politické závazky týkající se zdravých veřejných financí by se měly projevit ve vnitrostátních rozpočtových pravidlech a institucích . Výzkum prokazuje, že členské státy s dobře navrženými numerickými příjmovými a výdajovými pravidly obvykle lépe kontrolují veřejné zadlužení. Jak bylo uvedeno ve výroční zprávě o eurozóně z tohoto roku, členské státy by při navrhování těchto pravidel měly věnovat patřičnou pozornost jejich dosahu a stabilizační funkci fiskální politiky. Svou úlohu musí plnit rovněž účinné fiskální instituce na vnitrostátní úrovni. Např. parlamentní rozpočtové výbory mohou podpořit provádění zdravých fiskálních politik, a tak posílit preventivní část Paktu stability a růstu.

IV. ZAJIŠTĚNÍ TRVALÉHO HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU

20. Eurozóna sklízí plody lisabonské strategie, musí však rovněž zasévat semena další strukturální reformy . Jak zdůraznili vedoucí představitelé EU na letošním jarním zasedání Evropské rady při přijetí zvláštních doporučení pro eurozónu, lisabonský program hospodářských reforem je rozhodující pro posílení růstu a zaměstnanosti ve všech 27 členských státech, pro země, které sdílejí jednotnou měnu, má však ještě další rozměr. Hospodářské reformy především sníží problémy s inflací v eurozóně a pomohou zachovat hospodářské oživení. Dobře fungující trhy výrobků, trhy práce a kapitálové trhy jsou mimoto nezbytné k zajištění bezproblémového řešení hospodářských problémů v jednotlivých zemích EMU.

21. Pomalé řešení vlastních problémů některými státy eurozóny je důkazem, že hospodářské reformy musí jít dále . Obsáhlá studie Evropské komise o přizpůsobení zjistila, že ačkoliv proces zlepšování konkurenceschopnosti v eurozóně je dynamicky stálý, některé členské státy se příliš pomalu přizpůsobují specifickému vývoji pro jejich zemi. Pomalé přizpůsobování se úrovni konkurenceschopnosti přispělo k přetrvávání rozdílů mezi jednotlivými zeměmi v eurozóně, pokud jde o růst a inflaci, čímž se zvýšily náklady nečinnosti hospodářské politiky na národní úrovni.

22. Vnitřní trh je nezbytný nejen pro hospodářskou prosperitu EU, ale rovněž pro bezproblémové fungování EMU . Dynamický a vyspělý vnitřní trh může podpořit další slaďování hospodářských cyklů v jednotlivých členských státech a urychlit přizpůsobování cen a mezd hospodářským šokům. Hlavní prioritou pro eurozónu stejně jako pro členské státy EU je zajistit, aby vnitřní trh byl připraven na příležitosti a problémy 21. století. Když před dvaceti lety vstoupil v platnost Jednotný evropský akt, bylo poměrně homogenní evropské hospodářství silně závislé na hromadné výrobě standardizovaných výrobků. V dnešním světě globalizace, nových technologií a rozšíření EU je stále různorodější evropské hospodářství rostoucí měrou závislé na odvětvích založených na znalostech a na odvětví služeb s vyšším stupněm rozlišení výrobků.

23. Na žádost vedoucích představitelů EU vypracovala Evropská komise výhledový dokument, který požaduje, aby se jednotný trh přizpůsobil novým skutečnostem [1]. Podstatou tvrzení Komise je, že k zajištění hmatatelnějších přínosů pro evropské občany, podnikatele, pracovníky a spotřebitele se jednotný trh nemůže omezit jen na opatření k řešení právních překážek bránících přeshraničnímu obchodování. Dnešní politiky k prohloubení jednotného trhu se musí více zaměřovat na dopad, musí být účinnější a globálněji orientované. Komise na podzim předloží rozsáhlý přezkum [dokument o možné revizi fungování ?????] jednotného trhu s konkrétními návrhy politických opatření.

24. V oblasti finančních trhů by eurozóna měla sehrát vedoucí úlohu při urychlování integrace na úrovni EU a měla by prodlužovat účinky impulsu, který dodalo euro. Členské státy eurozóny potřebují finanční integraci zejména jako prostředek posílení růstového potenciálu a snadnějšího přizpůsobování se hospodářským šokům. Členské státy, které sdílejí jednotnou měnu, mají již nyní prospěch z vysoce integrovaných trhů s deriváty a podnikovými obligacemi a z peněžních trhů. Projekt vytvoření jednotné platební oblasti eurozóny (SEPA) spotřebitelům, společnostem a ostatním hospodářským účastníkům umožní provádět a přijímat platby v eurech (přeshraniční platby i platby v rámci daného státu) se stejnými základními podmínkami, právy a povinnostmi bez ohledu na jejich bydliště nebo sídlo. Další integrace umožní lepší přeshraniční sdílení rizik a účinnější rozdělování prostředků v celé eurozóně. K oblastem, v nichž je nutno usilovat o pokrok, patří např. přeshraniční operace zúčtování a vypořádání, trhy se státními dluhopisy a směnkami v eurech – které jsou dosud roztříštěny na straně nabídky – a hypoteční trhy na velkoobchodní (tj. financování) a maloobchodní úrovni.

25. Bílá kniha Komise o politice finančních služeb 2005-2010 obsahuje plán další integrace finančních trhů v EU a eurozóně . Značný význam má včasné a koordinované provedení a důsledné vymáhání různých legislativních opatření akčního plánu EU pro finanční služby na úrovni jednotlivých členských států. Nutné jsou rovněž průběžné konzultace, následné vyhodnocení stávajících politik a předpisů EU a posouzení dopadů nového návrhu. Spolu s těmito opatřeními bude nutné mimo jiné zajistit to, aby z hlediska účinnosti a stability byla opatření EU v oblasti dohledu dobře uzpůsobena integrovanému evropskému finančnímu trhu.

26. Reformy trhu práce přinášejí plody, pokud jde o zaměstnanost aparticipaci, lze však dále zjednodušit přizpůsobování relativních mezd v jednotlivých odvětvích, podpořit účast na trhu práce a usnadnit odvětvovou a územní mobilitu . Reformy trhu práce, které zvýšily flexibilitu, rostoucí celosvětová hospodářská soutěž, nižší spotřeba ropy ve výrobních procesech a posílení měnového kurzu eura patří k činitelům, které změnily proces tvorby mezd v eurozóně. Bez ohledu na tento vývoj je mzdová umírněnost i nadále nezbytná mimo jiné k prodloužení hospodářského oživení, ukotvení inflačních očekávání a snazší zlepšování konkurenceschopnosti.

27. V oblasti reformy trhů výrobků členské státy eurozóny dosáhly rovněž pokroku, je však nutné další zvýšení hospodářské soutěže, inovací a dynamiky . Důležitým úspěchem je přijetí směrnice o službách v prosinci 2006. Hlavní prioritou je zajištění její rychlé implementace, eurozóna by měla prospěch z koordinovaného úsilí o dosažení tohoto cíle. Ve svém hodnocení národních programů reforem pro růst a zaměstnanost jednotlivých členských států Komise uvedla, že všechny členské státy eurozóny učinily kroky k prosazování lepší právní úpravy, podpoře výzkumu a vývoje a šíření inovací, vyžadovala však ambicióznější opatření k řešení nízké produktivity v odvětví služeb. Další kroky ke zvýšení hospodářské soutěže, včetně lepšího využívání potenciálu zadávání veřejných zakázek, a zlepšení podnikatelského prostředí (např. přístup k financování, restriktivní právní předpisy na ochranu zaměstnanosti) by spotřebitelům umožnily více využívat přírůstků produktivity a nejvýkonnějším společnostem v eurozóně by usnadnily rychlejší růst. Další oblastí, na niž je třeba zaměřit úsilí, jsou inovace. Problémy v odvětvích špičkových technologií a trvalé inovační zaostávání vyžadují vytvoření skutečně konkurenčního vnitřního trhu pro služby a inovace. V současnosti chybí jasnější a účinnější systém práv k duševnímu vlastnictví a evropský výzkumný prostor je dosud příliš roztříštěný.

28. Na základě návrhu Komise na vytvoření nové energetické politiky pro Evropu se vedoucí představitelé EU na letošním jarním zasedání Evropské rady dohodli na cílech, pokud jde o boj s klimatickou změnou a podporu energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti . Dosahování těchto cílů bude posíleno mimo jiné dalším úsilím o vytvoření skutečného vnitřního trhu s energií a plynem a rozvojem společné zahraniční politiky na podporu energetické politiky. Nová energetická politika EU, která má rozhodující význam pro všechny členské státy, je zvlášť pro eurozónu důležitá s ohledem na možné důsledky mimo jiné pro vývoj běžného účtu a cen.

V. ZVÝŠENÍ CELOSVĚTOVÉ PROVÁZANOSTI

29. Eurozóna je součástí stále provázanějšího světového hospodářství . Významnou skutečností v roce 2006 byla rostoucí hodnota eura vůči měnám hlavních obchodních partnerů. V průběhu roku došlo k zhodnocení eura o přibližně 11 % vůči americkému dolaru a okolo 12,5 % vůči japonskému jenu. Toto silné zhodnocování pokračovalo i v prvních měsících roku 2007 a vedlo k tomu, že se efektivní směnný kurz eurozóny dostal těsně nad dlouhodobou úroveň. Směnné kurzy by měly odrážet ekonomické fundamentální veličiny a nadměrná kolísavost a chaotické pohyby měnových kurzů jsou pro hospodářský růst nežádoucí. V rozvíjejících se ekonomikách s velkými a rostoucími přebytky běžného účtu, zejména Číně, by měla větší pohyblivost efektivních směrných kurzů přispět k umožnění nezbytných úprav.

30. Rostoucí globální nerovnováhy jsou varovným signálem pro světové hospodářství . Za rok se schodek běžného účtu USA zvýšil na 857 miliard USD, což je nejvíce v historii. V Japonsku, rozvíjejících se asijských ekonomikách a v zemích na Blízkém východě, které vyvážejí ropu, se přebytky běžného účtu dále zvyšují. Celkový čínský přebytek běžného účtu se zvýšil na 238,5 miliardy USD a předčil svůj rekord z roku 2005. Běžný účet eurozóny je téměř vyrovnaný, Evropa však nebude imunní vůči účinkům chaotického narovnání globálních nerovnováh. Globální nerovnováhy jsou i nadále významnou výzvou a ačkoliv vykazují jisté známky stabilizace, čemuž napomáhá určité vyvážení růstu domácí poptávky, prioritou zůstává jejich patřičná náprava. To bude důležité, aby se zamezilo možnému ohrožení finanční stability a aby se na co nejnižší úroveň snížilo nebezpečí protekcionismu.

31. Vedoucí političtí představitelé se shodli na způsobu řešení globální nerovnováhy . Ke shodě se dospělo po mnohostranných konzultacích, které zahájil MMF v dubnu 2006 a jichž se eurozóna aktivně zúčastnila spolu s dalšími čtyřmi důležitými celosvětovými hráči. Proces konzultací o globálních nerovnováhách přinesl příznivý výsledek a MMF by měl dohlížet nad dalším vývojem. Opatřeními, na jejichž provedení se hlavní zúčastněné strany dohodly, jsou i) vyšší národní úspory v USA s opatřeními ke snížení schodku rozpočtu a podporou soukromých úspor, ii) další strukturální reformy v Japonsku, včetně fiskální konsolidace; iii) větší pružnost měnových kurzů v řadě asijských zemí s přebytky běžného účtu, zejména Číně, iv) účinná absorpce vyšších příjmů z ropy v zemích vyvážejících ropu a v) provádění strukturálních reforem k udržení růstového potenciálu a posílení domácí poptávky v eurozóně. Eurozóna prokazuje své odhodlání prosadit další strukturální reformy. Prioritou pro ostatní důležité účastníky je nyní včasné provedení dohodnutého programu politiky v souladu s mnohostrannými a dvoustrannými konzultacemi MMF.

VI. HOVOŘIT NA MEZINÁRODNÍ SCÉNĚ SILNÝM HLASEM

32. Od posledního výročního prohlášení o eurozóně bylo přijato několik opatření ke zlepšení vnějšího zastupování eurozóny . Ministři financí EU požádali zástupce členských států EU ve výkonné radě MMF o zvolení předsedy s delším funkčním obdobím. Byly dohodnuty podrobnosti těchto doporučení, dosud však nebyly provedeny. Bylo rovněž dohodnuto jmenovat úředníka Komise do úřadu výkonného ředitele MMF pro eurozónu, dosud k tomu však nedošlo. EU a členské státy se dále dohodly na podpoře Komise na úrovni G7 ve všech záležitostech patřících do její působnosti. Zástupci eurozóny, včetně Komise, se v průběhu minulého roku rovněž podíleli na všech fázích mnohostranných konzultací MMF a před zasedáními G7 a IMFC byly vypracovány společné postoje a mandát eurozóny.

33. Jsou zapotřebí další kroky, aby bylo zajištěno, že vnější zastoupení eurozóny odpovídá její rostoucí váze ve světovém hospodářství . Silnější vnější zastoupení by eurozóně rovněž umožnilo převzít vedoucí úlohu v záležitostech spadajících do její působnosti, např. globální nerovnováhy. Ačkoliv nejlepším řešením zastoupení eurozóny na hlavních mezinárodních finančních fórech a institucích je i nadále vytvoření společného předsednictví eurozóny, vyskytují se překážky, jež brání v dosažení tohoto cíle v krátkodobém horizontu a jež jsou částečně zapříčiněny rozdílnými názory členských států. V návaznosti na sdělení „Evropa ve světě“ bude Komise dále aktivně přispívat k vypracovávání společných postojů k zásadní otázce vnějšího zastoupení.

34. Globální správa věcí veřejných musí rovněž více přihlížet k rozvíjejícím se tržním ekonomikám a nejméně rozvinutým zemím . To se projevilo balíčkem reforem týkajících se kvót a hlasovacích práv dohodnutým na výročních zasedáních MMF v Singapuru v září 2006, který vedl ke zvýšení kvót pro Čínu a ostatní rozvíjející se tržní ekonomiky. Nyní pokračují diskuze o dalších reformách a zastoupení u MMF a Světové banky. Spolu se snahou eurozóny hovořit jednotným hlasem přinese hospodářský vzestup hlavních rozvíjejících se tržních ekonomik do mezinárodního finančního systému pravděpodobně silný čerstvý vítr.

35. Eurozóna podporuje užší makroekonomickou spolupráci a spolupráci v oblasti právních předpisů s novými i stávajícími partnery . V minulém roce byl každoroční makroekonomický dialog a dialog o právních předpisech Evropské komise s čínským ministerstvem financí doplněn novým dialogem s čínským Státním výborem pro rozvoj a reformy. Pokračovaly pravidelné dialogy s Japonskem a v roce 2006 se uskutečnil nový makroekonomický dialog a dialog o finančních právních předpisech s ruskou vládou, což bylo projevem rostoucího významu Ruska jakožto strategického partnera EU. Letos má začít rovněž nový pravidelný makroekonomický dialog mezi Indií a EU. Zkoumají se rovněž nové makroekonomické dialogy s Brazílií a Jižní Afrikou, aby se zohlednila úloha, kterou tyto země hrají ve svých regionech, a jejich strategické partnerství s Unií a eurozónou.

VII. PROSAZOVÁNÍ ÚČINNÉ A LEGITIMNÍ POLITIKY

36. Mají-li být zvládnuty společné hospodářské problémy, potřebují země eurozóny účinný systém společné správy věcí veřejných . V tomto ohledu hraje euroskupina stále důležitější roli při podpoře společného pochopení sdílených politických problémů v členských státech eurozóny. V posledních dvanácti měsících se euroskupina s pomocí Komise snažila prohloubit konsenzus, pokud jde o problémy strukturálních reforem a jiné záležitosti s významem pro eurozónu, o nichž pojednávala doporučení pro eurozónu v integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost. Již bylo dosaženo určitého pokroku směrem ke zlepšení koordinace hospodářských politik, o čemž svědčí přijetí veřejných orientačních pokynů pro rozpočtové politiky a věnování větší pozornosti soudržnosti makroekonomických politik a strukturálních reforem. Cílem by nyní mělo být převést toto společné pochopení do koordinovaných politik ke zvládnutí těchto problémů a k maximalizaci přínosů jednotné měny. Diskusím o politice může napomoci jednoznačnější ochota členských států podílet se na společných řešeních.

37. Účinnost tvorby politiky v eurozóně je důležitá, stejně tak však i její legitimnost . Evropská komise si je toho vědoma a je připravena podílet se na dialogu navrženém Evropským parlamentem ohledně hlavních problémů, s nimiž se hospodářství eurozóny potýká, a přispět k tomuto dialogu. Výroční zpráva o eurozóně přispěje k pochopení těchto problémů analýzou hospodářské situace v eurozóně, vývoje makroekonomické politiky, problémů souvisejících se strukturálním reformami a vnějšího rozměru EMU.

38. Jelikož se blíží 10. výročí EMU, Evropská komise hodlá věnovat větší pozornost vyhodnocení fungování EMU a určení způsobů, jak maximalizovat potenciál hospodářství eurozóny . Zde je důležitá celá řada otázek, včetně toho, nakolik je hospodářská správa eurozóny připravena na zvládnutí stávajících a budoucích problémů a zda mohou tvůrci politik na evropské i vnitrostátní úrovni učinit více pro dosažení kombinace politik, která napomůže vyššímu růstu a zaměstnanosti.

VIII. ZÁVĚR

39. Tvůrci politiky by měli využít příležitost, kterou vytvořil nový hospodářský rozmach eurozóny, k zajištění zdravých veřejných financí a prosazení dalších strukturálních reforem . Výroční prohlášení o eurozóně vyzdvihlo nejdůležitější problémy eurozóny v tomto důležitém okamžiku. V rozpočtové oblasti musí členské státy odolat pokušení fiskálního uvolnění a prohloubit úsilí o splnění a udržení svých střednědobých rozpočtových cílů a zlepšení struktury a kvality veřejných financí. Zavedení nových orientačních pokynů euroskupiny pro fiskální politiku do praxe bude velmi důležité pro dokončení konsolidace na úrovni eurozóny jako celku, pro další posílení důvěryhodnosti rozpočtových orgánů a pro využití kombinace fiskální a měnové politiky. Ze strukturálního hlediska mají členské státy prospěch z již uskutečněných politik, další reformy jsou však nevyhnutelné pro zlepšení bezproblémového fungování EMU a posílení dlouhodobé životní úrovně. Na celosvětové úrovni eurozóna v posledním roce podnikla kroky k posílení svého vnějšího zastoupení v mezinárodních institucích a fórech a na podporu makroekonomických dialogů se strategickými hospodářskými partnery, rovněž s cílem odstranit globální nerovnováhy. Budou však nutné další kroky, než bude moci eurozóna v mezinárodních hospodářských otázkách skutečně hovořit jedním hlasem.

[1] „Jednotný trh pro občany“, sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, průběžná zpráva určená zasedání Evropské rady konanému na jaře 2007, v Bruselu dne 21.2.2007, KOM(2007) 60 v konečném znění.