52006DC0421

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 30.8.2006

KOM(2006) 421 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Správa věcí veřejných v evropském konsensu o rozvojové politice Na cestě k harmonizovanému přístupu uvnitř Evropské unie {SEK(2006) 1020}{SEK(2006) 1021}{SEK(2006) 1022}

OBSAH

Úvod 3

1. Posílený a inovující přístup demokratické správy věcí veřejných 5

1.1. Různorodost správy věcí veřejných 5

1.2. Osvojování, dialog a hodnocení dosaženého pokroku 6

1.3. Odpověď na dvojí problém politické legitimity a rozvoje kapacit 8

1.4. Harmonizování přístupů uvnitř EU a s ostatními mezinárodními subjekty 9

2. Iniciativa správa věcí veřejných: země AKT a strategie pro Afriku 10

2.1. Země AKT: dialog o správě věcí veřejných a plánování pomoci 10

2.2. Země AKT: priority a programy v oblasti správy věcí veřejných 12

2.3. Afrika: podpora afrických mechanismů 13

2.4. Z úrovně Společenství na evropskou úroveň 14

3. Dialog a programy v oblasti spolupráce v jiných rozvojových zemích a oblastech 15

3.1. Správa věcí veřejných a evropská politika sousedství (PES) 15

3.2. Latinská Amerika 17

3.3. Správa věcí veřejných v Asii 18

Závěry 19

ÚVOD

Snížení chudoby a rozvojové cíle tisíciletí nebude možné uskutečnit bez dosažení rozhodujícího pokroku ve správě věcí veřejných, v jejích dimenzích hospodářských, sociálních a environmentálních, jakož i politických. Nelze od sebe oddělovat rozvoj, lidská práva, mír a bezpečnost, které se vzájemně posilují. Ve světě, který je stále globalizovanější a vzájemně závislejší, závisí mír a bezpečnost do značné míry na politické vůli a schopnosti států a veřejných institucí provádět politiky zaměřené na právní stát, na ochranu lidských práv, na demokratickou správu věcí veřejných, na odstranění chudoby, na trvale udržitelný rozvoj a na omezování nerovného postavení, což jsou hlavní výzvy, jimž svět právě čelí.

EU definovala v rámci Evropského konsensu o rozvoji svůj přístup a akční prostředky k dosažení těchto cílů, přičemž určila zvláště řádnou správu věcí veřejných, demokracii a dodržování lidských práv za plnohodnotné složky procesů trvale udržitelného rozvoje a významných cílů rozvojové politiky EU. Podstatný nárůst objemu předběžné pomoci na další léta vyžaduje, aby vznikla taková správa věcí veřejných, jež by zajistila efektivitu a účinný vliv nových snah evropské pomoci. Finanční prostředky však k dosažení rozvojových cílů tisíciletí nestačí.

Politiky Společenství, které v sobě všechny zahrnují vnější rozměr, musí rovněž přispívat k řádné správě věcí veřejných. EU má k dispozici nejrůznější nástroje, včetně politického dialogu, opatření v oblasti předcházení konfliktům, spolupráce s regionálními a mezinárodními organizacemi, tematických programů, pozorovatelských misích při volbách i národních programů podpory rozvoje, jež jsou předmětem víceletého společného plánování.

Politický dialog a plánování rozvojové pomoci, které jsou předmětem tohoto sdělení, jsou dva příhodné momenty ve vztazích EU s rozvojovými zeměmi ke společnému zhodnocení situace a potřebných reforem, k vybízení ke změnám a k rozhodnutí o nezbytných podpůrných opatřeních. Umožňují rovněž ozřejmit otázky ke správě věcí veřejných, jejichž důsledky mají mezinárodní charakter.

Zásady k zajištění účinnosti přijaté v březnu roku 2005 v rámci Pařížské deklarace a v dubnu roku 2006 Radou se musí plně uplatňovat při správě věcí veřejných. Společenství a členské státy tudíž musí postupovat společně v tomto duchu provázanosti a slaďování i s ostatními dárci a mezinárodními organizacemi, aby se podpořilo úsilí partnerských zemí v této oblasti.

Komise v tomto ohledu navrhuje, aby se Společenství a členské státy dohodly na způsobu provedení a na zásadách, které budou uplatňovány při vedení dialogu a při spolupráci s rozvojovými zeměmi v oblasti správy věcí veřejných. Cílem je postupné rozvíjení společného a provázaného přístupu k prosazení demokratické správy věcí veřejných ve všech jejích směrech. Dojde tím k posílení koncepce správy věcí veřejných, která byla předmětem sdělení a závěrů Rady v roce 2003[1] a která tak získá své nové místo v rozvojové politice. Komise rovněž navrhuje inovované prováděcí postupy v rámci spolupráce mezi státy AKT, připomíná některé priority, navrhované pro Karibik a Tichomoří, a zahajuje novou zvláštní iniciativu pro Afriku, jak bylo uvedeno v závěrech Evropské rady z prosince 2005 „EU a Afrika: na cestě ke strategickému partnerství“, k níž jsou členské státy vyzvány se připojit.

Stávající sdělení je rozděleno na tři části. První část představuje způsoby, jak pojednat o správě věcí veřejných a podpořit procesy demokratické správy věcí veřejných v rámci rozvojové spolupráce. Druhá část představuje jejich uplatňování v Africe a v zemích AKT. Třetí část popisuje přístup Společenství k demokratické správě věcí veřejných ve spolupráci s ostatními rozvojovými zeměmi a regiony.

Závěry a doporučení tematického hodnocení podpory Evropského společenství řádné správy věcí veřejných, dokončeného v březnu 2006 a zasluhujícího širší diskusi ke zkvalitnění působení Společenství v této oblasti, byly při zpracování stávajícího sdělení vzaty v úvahu[2].

Stávající sdělení doplňuje probíhající práce, týkající se například přístupu Unie k prosazování demokracie ve vnějších vztazích, a budou moci následovat další iniciativy jako sestavení akčního rámce pro řádnou správu finanční, daňovou a soudní pro zahraniční akce Unie.

1. POSÍLENÝ A INOVUJÍCÍ PřÍSTUP DEMOKRATICKÉ SPRÁVY VěCÍ VEřEJNÝCH

1.1. Různorodost správy věcí veřejných

Správa věcí veřejných se stala prioritou rozvojových politik a programů spolupráce mnoha dárců. Je těžištěm velkého počtu rozvojových strategií partnerských zemí. Dosažení RCT ovšem vyžaduje odpovídající výkon veřejných služeb, jakož i trvalý proces hospodářského růstu založeného na rozvoji soukromého sektoru, k němuž však může docházet jen v podmínkách řádné správy věcí veřejných. V kontextu zvyšování dotačních rozpočtů, závazků přijímaných k zajištění účinnosti mezinárodní pomoci a rostoucí vzájemné hospodářské a finanční závislosti se dnes stává velkou příležitostí příchod správy věcí veřejných do těchto rozvojových zemí, splňující očekávání tamních občanů i mezinárodního společenství.

Postupně dochází ke konsensu o vhodnosti širší koncepce správy věcí veřejných při rozvojové spolupráci, založené na všeobecných cílech a zásadách[3] a společném usilování, které se musí uplatňovat při plnění výsadních funkcí i ve všech oblastech výkonu státní moci, jakož i ve vzájemných vztazích mezi veřejnými institucemi a občany.

Široká koncepce

Demokratická správa věcí veřejných nenastoluje jediný institucionální model, nýbrž s ohledem na trvale udržitelný rozvoj staví do popředí uznání práv všech občanů. Patří sem: dodržování lidských práv a základních svobod (včetně svobody projevu, práva na informace a svobody shromažďování), podpora demokratizačních procesů a účast občanů na volbě a kontrole těch, kdo vládnou, respektování právního státu a dostupnost nezávislého soudnictví pro všechny, přístup k informacím, vláda zaručující transparentní řízení a skládající účty před příslušnými institucemi a voliči, bezpečnost lidí, řízení migračních toků, efektivita institucí, dostupnost základních sociálních služeb, trvale udržitelné hospodaření s přírodními a energetickými zdroji a ochrana životního prostředí, jakož i prosazování trvalého hospodářského růstu a sociální soudržnosti v prostředí příznivém pro soukromé investice.

Důležité jsou rovněž různé úrovně správy věcí veřejných (místní, vnitrostátní, mezinárodní). Zejména je třeba zdůraznit hlavní úlohu, kterou mohou plnit orgány samosprávy při uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí. Je však rovněž nutno zohlednit spolupráci, s níž se počítá na mezinárodní či regionální úrovni pro řešení globálních problémů.

Správa věcí veřejných není pouze boj proti korupci

Řádnou správu věcí veřejných nelze omezovat jen na boj proti korupci. Zastává-li EU nanejvýš pevný politický postoj v této oblasti s odůvodněním, že korupce tvoří prvořadou překážku při dosahování rozvojových cílů, shledává rovněž, že korupce je jedním z výsledků špatně uskutečňované správy věcí veřejných a absence transparentních řídicích a kontrolních systémů, které musí skládat účty. Na boj proti korupci proto nelze nahlížet izolovaně, nýbrž je nutno, aby byl začleněn do rozvojových strategií a snižování chudoby i do podpory procesů demokratické správy věcí veřejných. Vyžaduje to zejména posílení úlohy občanské společnosti a médií, ochranu politického pluralismu a volební soutěže, transparentní systém financování politických stran a podporu parlamentní kontroly a dalších veřejných a soudních institucí.

Vícerozměrný charakter správy věci veřejných v programech spolupráce

K demokratické správě věcí veřejných je třeba přistupovat celostně a brát v úvahu všechny její rozměry (politický, hospodářský, sociální, kulturní, environmentální atd.). Tento vícerozměrný charakter se musí odrážet v praxi rozvojové spolupráce. V každém odvětvovém programu tak musí být obsažen koncept demokratické správy věcí veřejných[4].

Je nutné vyvarovat se toho, aby se k otázkám správy věci veřejných přistupovalo přes dílčí a izolované kategorie, neboť vzájemné vztahy mezi aspekty politickými, hospodářskými, sociálními a environmentálními jsou často velmi těsné. Tak například, řádné spravování státních institucí, zejména těch, které odpovídají za veřejné finance a respektování právního státu, přispívá k prostředí, které je příznivé pro udržitelný hospodářský růst a soukromé investice. Špatné nakládání s přírodními a energetickými zdroji v zemích, majících takové zdroje jako diamanty, nafta, dřevo či rybářství, může vyvolat porušování práv člověka a nerespektování právního státu a vést k násilným střetům. Prosazování přiměřené práce, zvláště vedením sociálního dialogu a účinného provádění úmluv MOP, je často doprovázeno opatřeními usnadňujícími přístup k základním sociálním službám a má příznivý dopad na sociální soudržnost, ekonomickou výkonnost a snižování chudoby.

Konkrétní příklady podpůrných programů pro správu věcí veřejných jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů[5]: podpora volebním procesům, občanské společnosti, parlamentům, decentralizaci, reformě soudnictví, resortu bezpečnosti, hospodaření s veřejnými financemi atd.

1.2. Osvojování, dialog a hodnocení dosaženého pokroku

Evropské společenství podporuje procesy demokratické správy věcí veřejných v souladu s koncepcí partnerství, vedením dialogu s orgány partnerských zemí i jakožto poskytovatel pomoci svými různými finančními nástroji. Pro dosažení maximálního dopadu musí lépe kombinovat veškeré své akční prostředky, aby posílilo svou úlohu hybatele změn při dodržování zásad partnerství a osvojování.

Nové příležitosti pro posílený dialog o správě věcí veřejných

Nové příležitosti se vytvořily při dialogu mezi rozvojovými partnery. V mnoha zemích dnes ve skutečnosti existuje politická vůle ke změnám.

Kromě toho si všichni poskytovatelé pomoci uvědomují nezbytnost prosazování inovujících a účinnějších způsobů spolupráce i ve „zranitelných státech“ a nutnost lepší koordinace přístupů. Význam přisuzovaný demokratické správě věcí veřejných v širším slova smyslu volá po nových metodách a nových způsobech postupu, změnách v „řízení pomoci“, vycházejících z pojmu vzájemných závazků.

A konečně, vzhledem ke stále větší vzájemné závislosti států musí dialog o dopadech a odpovědnosti, které vyplývají z této situace, umožňovat zjišťování vlivu, jaký mají politiky prováděné určitou zemí na její partnery, například v takové oblasti jako je finanční a daňová politika, kde je vzájemná provázanost mezi státy nanejvýš důležitá.

Raději osvojování než podmiňování

Procesy demokratické správy věcí veřejných založené na shora uvedených všeobecných zásadách nelze nastolovat zvenčí. V kontextu vztahů mezi partnerskými zeměmi a dárci je důležité respektovat osvojování si reformních procesů. Pouze dotčené země jsou s to provádět své reformy a rozhodovat o nich. Podpora zvenčí bez politické vůle uvnitř má malou naději na úspěch. Poskytovatelé pomoci musí nicméně hrát významnou úlohu při rozvíjení pobídkových koncepcí.

Respektovat osvojování znamená rovněž dodržovat rytmus a harmonogram reformních procesů, které jsou svou podstatou složité a dlouhodobé podle toho, jak se dotýkají samého organizačního jádra státu a společnosti. Přesto tím nelze zdůvodňovat nedostatečné dodržování úmluv či ratifikovaných mezinárodních nástrojů týkající se „hlavních článků“, ani nedostatek ctižádosti či důvěryhodnosti při naplňování očekávaných reforem.

Raději dialog než sankce

Dialog musí být privilegovaným prostředkem k vybízení zemí, aby se vydaly cestou reforem. Je nutno se vyvarovat jednostranného nastolování nových podmínek. Dialog musí mít významný preventivní rozměr, musí umožňovat projednávání často velmi citlivých politických aspektů dodržování lidských práv, demokratických principů a právního státu, reformy bezpečnostních systémů, ekonomického a finančního řízení, hospodaření s přírodními a energetickými zdroji, anebo dalších otázek, vyplývajících ze správy sociální oblasti. Ovšem i sankce se mohou v závažných případech ukázat jako nezbytné. V takových případech je třeba rozvinout pobídkové přístupy, aby se zjištěné problémy napravily.

EU musí dosáhnout vyšší výkonnosti různých dialogových nástrojů a stávajících směrů působení, jimiž disponuje, tím, že je mnohem operativněji spojí s plánováním, sledováním a s vedením dialogu o programech spolupráce[6].

Hodnocení kvality správy

V rámci dialogu je nutno projednat otázky hodnocení správy věcí veřejných a dosaženého pokroku, jakož i příslušná opatření v případech špatné správy věcí veřejných. Hlavním cílem hodnocení stavu správy věcí veřejných v určité zemi není zavedení klasifikace, musí především sloužit k identifikaci reforem a nejvhodnějších podpůrných opatření.

Všichni rozvojoví partneři musí dostat možnost zhodnotit kvalitu správy věcí veřejných v zemi a posoudit ambice, vhodnost a věrohodnost reformních závazků vlád s použitím příslušných ukazatelů. Ty je třeba přizpůsobovat konkrétním situacím v nestabilních státech či státech po ukončených konfliktech. Hloubková analýza místního kontextu, politických systémů, jakož i identifikace faktorů a činitelů změn je pro účinnost podpor zásadní.

Takováto analýza i použité ukazatele musí být podrobovány pravidelné a transparentní rozpravě, aby se zhodnotily tendence a vývoj.

Hodnocení pokroku v demokratické správě věcí veřejných se nedávno ukázalo jako proveditelné. Tento vývoj, jenž nesmí vést k mechanickému přístupu, je politicky důležitý, protože umožňuje jednak rozvíjet účelné ukazatele napomáhající stanovovat nezbytné reformy a jednak přispívat k vzájemnému porovnávání zemí na mezinárodní úrovni. Je užitečné mít ukazatele na obou těchto úrovních, vnitrostátní i mezinárodní a celosvětové, poněvadž mají rozdílný účel. Mezinárodní ukazatele umožňují globální srovnání. Ukazatele vnitrostátní usnadňují vyhotovení vnitrostátních standardů podle priorit dané země ke zkvalitnění správy věcí veřejných. Vlastní ukazatele vyvíjené partnerskou zemí mají silnější pobídkovou sílu, pokud podněcují politické činitele ke skládání účtů před občany a institucemi, a umožňují občanské společnosti a médiím, aby se začalo s jejich monitorováním. Tyto různé druhy ukazatelů nelze vnímat jako protichůdné, nýbrž spíše jako doplňkovou sadu nástrojů, jejichž použití záleží na dané situaci nebo na nastolených problémech.

Vybízet ke spoluúčasti na hodnocení

Důležité je vybízet vlády, politické činitele, nezávislé veřejnoprávní organizace či občanskou společnost, aby si vyvíjeli své vlastní nástroje a kapacity pro identifikaci nutných reforem, hodnocení situace a dosaženého pokroku. Na vnitrostátní úrovni musí tyto ukazatele respektovat zásady osvojování, spoluúčasti, transparentnosti a musí umožňovat identifikaci nutných reforem[7]. Takový přístup je s to vyvolávat reformní požadavky, a tím posilovat procesy demokratické správy věcí veřejných.

Postupné kroky

Tlaky na vládu musí být přizpůsobeny situaci v dané zemi. Narazí-li se na problém špatné správy věcí veřejných anebo ukážou-li analýzy potřebnost reforem, musí být přístup EU pozvolný, vyvážený, transparentní a založený na dialogu za účelem postupného dosahování vyšších standardů. Platí to jak pro politické a institucionální záležitosti[8], tak pro sociální, environmentální či hospodářské aspekty takovéto správy.

1.3. Odpověď na dvojí problém politické legitimity a rozvoje kapacit

V mnoha rozvojových zemích je důležité trvale napravovat stav, kdy se zákonnost státních institucí odchyluje od jejich legitimity v očích občanů. Jestliže se demokratická zákonnost nastoluje svobodnými volbami, legitimita závisí zkraje na schopnosti vlády splnit své volební sliby a naplnit potřeby občanů. V tomto kontextu mají vnitřní procesy dialogu a interakce mezi různými subjekty partnerských zemí rozhodující význam. EU podporuje postupné zavádění participativních přístupů vládami při vypracovávání jejich rozvojových strategií. Prosazování aktivního zapojování široké škály subjektů občanské společnosti (neziskové organizace, základní organizace, nevládní organizace, média, sociální a ekonomičtí partneři), politických hnutí, jakož i zastupitelských občanských institucí (parlamenty, místní samosprávy a orgány s přenesenou působností) představuje uplatňování zásad demokratické správy věcí veřejných a podporuje životaschopnost reformních programů.

Rozpočtová pomoc, upřednostňovaný postup

Při poskytování příslušných odpovědí a nezbytné podpory reformním úsilím partnerských zemí lze použít poměrně širokou škálu nástrojů rozvojové spolupráce. Tendence ke stále širšímu používání nástrojů založených na dialogu a požadavku partnerských zemí (programová koncepce / SWAP, všeobecná nebo odvětvová rozpočtová pomoc) otevírá skutečné příležitosti k prosazování demokratické správy věcí veřejných.

Zaměření se na rozvojové strategie partnerských zemí a zvyšující se využívání rozpočtové pomoci tak posilují úlohu vnitrostátních demokratických institucí, jako jsou parlamenty, přímo zapojené v příslušných rozhodovacích procesech podle platných vnitrostátních právních předpisů. Příslušným způsobem je nutno rovněž přihlížet k decentralizačním strategiím při zavádění těchto nástrojů, aby se zabránilo tomu, že povedou k posilování míry centralizace.

Mezinárodní společenství musí rovněž více zvažovat mechanismy pomoci, které lze lépe plánovat, a umožnit tak podporu dlouhodobým procesům změn, které jsou v tomto kontextu obzvlášť na místě. Pravidelné a koordinované sledování vývoje procesů správy věcí veřejných se musí opřít o sdílení informací, hodnocení a analýz, které se musí na své úrovni vést jasný dialog mezi partnery o prvořadých reformách. Postupy a kritéria přidělování pomoci podle vývoje situace ve správě věcí veřejných musí být pro partnerské země zcela přehledné.

Preventivní kroky u nestabilních států

Je však třeba hledat další nové přístupy, zejména u nestabilních států.

V nestabilních státech a v obtížných partnerstvích obzvlášť se často prolíná problém nedostatku politické legitimity s problémem nedostatečných kapacit. Na správu věcí veřejných v těchto státech je nutno nahlížet v rámci koncepce dílčích kroků zaměřených na postupné dosažení vyšších standardů. Mnohé země musí nejprve dosáhnout podmínek základní stability a minimálního institucionálního rozvoje, než mohou zahájit dlouhodobou rozvojovou politiku. Zlepšení účinnosti pomoci EU nestabilním státům vede hlavně přes ponaučení z minulých chyb, kam patří zejména: rozhodnutí o financování „stop-go“ založeném na krátkodobé výkonnosti správy věcí veřejných, vedoucí k nestálosti v poskytování podpor a nejistotě ohledně budoucího financování; nastolení podmínek vázaných na dosaženou výkonnost ve správě věcí veřejných v minulosti; nedostatečné slaďování mezi dárci; opomíjení některých nestabilních států; chybějící provázané vnější akce v oblasti správy věcí veřejných, bezpečnosti a rozvoje.

V pokrizových situacích jde rovněž o zahájení dočasných integrovaných strategií zaměřených na obnovení institucionálních a správních kapacit, infrastruktur a hlavních sociálních služeb, ke zlepšení potravinového zabezpečení a poskytnutí dlouhodobého řešení pro uprchlíky a přemístěné osoby a celkové bezpečnosti obyvatel. Nezbytnost předcházet těmto situacím v nestabilních státech, snaha neopomíjet nejhůře ohrožené země a obyvatelstvo jsou součástí unijní koncepce jak z důvodu solidarity, tak i z důvodu mezinárodní bezpečnosti a účinnosti pomoci.

1.4. Harmonizování přístupů uvnitř EU a s ostatními mezinárodními subjekty

Většina poskytovatelů pomoci dnes považuje správu věcí veřejných za prvořadou. Je třeba, aby se každý podělil o své analytické nástroje a nenavazoval individuální dialog s partnerskými zeměmi ve snaze podpořit některé reformy jednostranně a bez koordinace. V oblasti správy věcí veřejných je nutno plně uplatňovat Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a závěry Rady ke stejnému tématu[9]. Členské státy a Komise se zejména zavázaly postupně směřovat ke společnému plánování, rozvíjet operativní zásady uplatňování principu komplementárnosti a dělby práce a usnadňovat operace spolufinancování.

Nejedná se však o upřednostňování jednotných koncepcí. Nebylo by to realistické ani žádoucí. Je však nutno zahájit otevřený dialog se zeměmi sdružujícími všechny dárce a sladit akce i odpovědi na přednostní otázky správy věcí veřejných. Zahraniční podpora musí být založena na prioritách a vnitrostátních programech, s využitím stávajících vnitrostátních či regionálních struktur. Vypracovávání strategií ke snižování chudoby, „Joint Assistance Strategies“ jakož i Africký mechanismus vzájemného hodnocení mohou v mnoha zemích sloužit jako zahajovací bod.

Nově nastupující subjekty

Rovněž je třeba zahájit dialog s nově nastupujícími politickými a finančními subjekty[10] o správě věcí veřejných v rámci rozvojové spolupráce. Tuto otázku bude možné předložit při dvoustranném dialogu mezi EU a těmito zeměmi. Měla by také zaujmout významné místo v rámci úsilí zaměřeného na jejich přistoupení k mnohostranné agendě o účinnosti pomoci uvnitř příslušných organizací a fór[11].

2. INICIATIVA SPRÁVA VěCÍ VEřEJNÝCH: ZEMě AKT A STRATEGIE PRO AFRIKU

2.1. Země AKT: dialog o správě věcí veřejných a plánování pomoci

EU očekává od partnerských zemí AKT, že se vydají cestou nutných reforem, aby tak zajistily pozitivní a trvalý dopad rozvojové pomoci a mezinárodní spolupráce. Přestože je správa věcí veřejných již systematicky součástí pravidelného dialogu se zeměmi AKT, zaujme v budoucnosti ještě strategičtější pozici, zvláště v plánování 10. ERF. Dojde k zahájení nové podnětné koncepce. Do popředí bude postaven hlubší a strukturovaný dialog o ukazatelích hodnotících pokrok a dosažené výsledky, který sdruží členské státy a ostatní přítomné poskytovatele pomoci. Nástroje pro analýzu a dialog rozvíjené v rámci plánování, které zahrnují politický rozměr partnerství a zohledňují různorodost správy věcí veřejných, by měly přispět k vedení politického dialogu podle článku 8 Dohody z Cotonou.

Tři miliardy EUR pro správu věcí veřejných

Komise v rámci příprav nových strategií spolupráce se zeměmi AKT nabídne poskytnutí dodatečné finanční podpory zemím, které přijaly, nebo jsou ochotny přijmout plán konkrétních akcí a reforem, který bude ambiciózní a věrohodný zároveň.

Tento inovující přístup, jenž činí principy uvedené v části 1 operativnějšími a je založen na dialogu a pobídkách, má podnítit skutečné změny a rozhodující pokrok v demokratické správě věcí veřejných.

Z finančního hlediska bude část prostředků přidělených zemím AKT z 10. ERF tvořit pobídkovou rezervu. Částka 2,7 miliard EUR[12] byla za tímto účelem určena pro vnitrostátní alokace, k nimž se přidá ještě regionální dotace. Přístup k této pobídkové rezervě bude podmíněn výsledky hlubšího dialogu, který Komise povede s každou zemí o jejím plánu správy věcí veřejných.

Profil správy věcí veřejných, uvedený v pracovním dokumentu útvarů[13], je nástrojem pro usnadnění tohoto dialogu a podrobného hodnocení. Na základě jednoduchých otázek poskytuje souhrnný pohled na situaci v partnerské zemi, umožňující řídit dialog k probíhajícím či plánovaným reformám, identifikovat hlavní překážky či slabiny a usnadnit tak identifikaci oblastí spolupráce. Na správu věcí veřejných se zde nahlíží z pohledu jejího rozměru politického, hospodářského, institucionálního, sociálního, finančního, daňového a soudního, jakož i z hlediska hospodaření s přírodními zdroji a řízení migračních toků. Evropská komise, vědoma si nezbytnosti jednak nenaléhat na podmiňování podpory a jednak harmonizovat co možná nejvíce přístupy mezi poskytovateli pomoci za účelem jejich zefektivnění, spojila tento profil se stávajícími ukazateli a analýzami[14], jež jsou doplněné některými prvky vlastní unijní politiky, vyplývajícími zejména z politického dialogu vedeného s partnerskými zeměmi o lidských právech, demokracii i o tématech, jako je bezpečnost či migrace.

Komise, vědoma si ceny a důležitosti vyhodnocování, které země samy provádějí podle participačních a transparentních přístupů, bude tato „sebehodnocení“ zohledňovat všude, kde existují. Tudíž zejména v zemích, kde se uskutečnilo vzájemné hodnocení (APRM), poslouží takto zjištěné vztahy jako základ pro daný profil.

Šest etap pro vymezení přístupu k pobídkové rezervě a pro zajištění sledování výsledků

1. Vyhodnocení stavu správy věcí veřejných a tendencí

Hodnocení stavu se provádí na základě ukazatelů stanovených v profilu, na základě tendencí, jakož i na základě mezinárodních ukazatelů. Tyto dva soubory ukazatelů poskytují informace k diskusi vedené v partnerských zemích mezi Komisí a stávajícími členskými státy, jejímž cílem je kvantitativní hodnocení stavu správy věcí veřejných dané země a tendencí. Mezinárodní ukazatele slouží jako referenční údaj v případě, kdy jakákoli významnější nesrovnatelnost s profilem povede k hloubkové diskusi, která by měla vysvětlit a ospravedlnit dané nesrovnatelnosti. Váha jednotlivých používaných ukazatelů není a priori stanovena, při hodnocení se zohlední všech devět kategorií stanovených v profilu.

2. Vyhodnocení hlavních slabin

Komise a členské státy přítomné v dané zemi stanoví na základě profilu a jím určených ukazatelů oblasti, ve kterých se vyskytují slabiny a ve kterých je nutné provedení reforem. Zhodnocen je i význam těchto slabin.

3. Programový dialog a stanovení hlavních závazků vlády v oblasti reforem (plán správy věcí veřejných dané země)

Vláda je při zahájení dialogu vyzvána k představení současného plánu reforem, nebo k jeho návrhu. O tomto plánu se jedná s přihlédnutím ke slabinám stanoveným v profilu sdíleného s vládou. Cílem dialogu je podnítit vládu k přijetí nutných opatření k napravení určených slabin. Seznam závazků, které vláda přijala po ukončení tohoto dialogu, bude připojen k strategickému dokumentu jednotlivé země.

4. Vyhodnocení závazků vlády: relevantnost, ambice, věrohodnost

Komise a členské státy zhodnotí, do jaké míry závazky přijaté vládou odpovídají nejvýznamnějším zjištěným slabinám a do jaké míry jsou relevantní, ambiciózní a důvěryhodné. Snaží se tak vyhnout nerealistickým slibům nebo částečným opatřením, která neodpovídají stanoveným problémům.

5. Rozhodnutí o přístupu k pobídkové tranši

O přístupu k pobídkové tranši a o relativním významu této tranše v rámci počátečního příspěvku se rozhoduje na základě vyhodnocení stavu a závazku na provedení reforem, které byly v rámci dialogu přijaty. Jsou upřednostňovány podněty a podpora provádění reforem, aniž by přitom byly znevýhodňovány země, které již dosáhly dostačující úrovně správy věcí veřejných. Zároveň se jako opravné zásahy zohledňují absorpční kapacita země a výjimečné situace v zemích po ukončení konfliktu.

6. Monitorování výsledků

Komise, členské státy působící v dané zemi i partnerská země budou pravidelně monitorovat profil správy věcí veřejných a závazky a budou analyzovat skutečné výsledky provedených reforem. Na základě této analýzy a v souladu s revidovanou Dohodou z Cotonou se výše příspěvku může v případě výjimečné výkonnosti každoročně zvýšit. Příspěvky mohou být zvýšeny či sníženy při průběžných (2010), nebo při konečných (2012) hodnoceních. Profil správy věcí veřejných a závazky budou coby základ nových smluvních kroků vzaty v úvahu během celého programového cyklu.

Profil správy věcí veřejných, který bude testován během počáteční fáze plánování 10. ERF pro země AKT, se stane po získaných zkušenostech předmětem vylepšování a úprav.

2.2. Země AKT: priority a programy v oblasti správy věcí veřejných

V programech spolupráce Společenství pro jednotlivé země bude možné vymezit správu věcí veřejných jako oblast cílové koncentrace, anebo jako oblast necílovou, zejména u podpor institucionálních reforem, posilování kapacit nebo snadnějšího plnění podmínek nezbytných pro rozpočtovou pomoc. A konečně, ve všech zemích bude správa věcí veřejných zařazena jako horizontální tematika, v oblastech cílových i necílových.

Společenství je již zapojeno v široké škále oblastí[15] ve snaze prosazovat demokratickou správu věcí veřejných skrze dialog a prostřednictvím finančních podpor. U zemí AKT byla v plánování 9. ERF správa věcí veřejných vymezena jako sektor koncentrace pro dvacítku indikativních programů v celkové výši 870 milionů EUR, tj. 10 % celkové výše programových příspěvků, včetně pomoci nestátním subjektům ve výši mírně přesahující 200 milionů EUR. Rovněž je třeba si uvědomit , že část rozpočtové pomoci tvoří podpora správě věcí veřejných a zejména hospodářským a institucionálním reformám.

Ve všech těchto aktivitách se bude pokračovat a budou dále posíleny. Kromě toho dojde k rozvoji a zavedení nových postupů podle zásad shora uvedeného posílení přístupu se zapracováním závěrů a doporučení z hodnotících zpráv a s přihlédnutím k novým ustanovením Dohody z Cotonou (nová příloha VII, pozměňovací návrhy k ustanovením o politickém dialogu k hlavním záležitostem) a k nedávno přijatým regionálním strategiím pro Afriku[16], Karibik[17] a Tichomoří[18], které přisuzují správě věcí veřejných významné místo.

Prioritou pro Afriku bude podpora usilování o změny a provádění reforem správy věcí veřejných na úrovni místní, celonárodní a regionální a vybízení afrických zemí k účasti na procesech vzájemného hodnocení. Posilování sociálně-ekonomické dynamiky na místní úrovni je hybnou pákou hospodářského růstu a sázkou na trvale udržitelný rozvoj, s ohledem na úlohu místních orgánů při zajištění přístupu ke službám, přímo souvisejícím s RCT (voda a kanalizace atd.). Podpora dalším demokratickým institucím jako jsou vnitrostátní parlamenty, stejně jako posilování kapacit Panafrického parlamentu, budou rovněž součástí priorit. U Karibiku a Tichomoří se Společenství zaměří na prioritní prosazování řádné správy finanční a daňové a správy soudnictví. Rychlé zavádění standardů OECD ve věci transparentnosti a efektivní výměny informací v daňové oblasti, jakož i odstranění nesprávné daňové praxe, je zde nezbytností. Problémy jako je praní špinavých peněz, organizovaný zločin a financování terorismu se stanou předmětem zvláštní pozornosti.

2.3. Afrika: podpora afrických mechanismů

U afrických partnerů dochází k upevňování politické vůle směřovat reformami a pokrokem k řádné správě věcí veřejných. Evropská unie se zavázala podpořit programy řádné správy věcí veřejných v příslušných zemích, přispět k posílení kapacit Afrického svazu a vnitrostátních a regionálních afrických institucí a podpořit prostřednictvím dialogu a konzultace s africkými partnery úsilí Afričanů o zkvalitnění správy věcí veřejných a zajistit její monitorování[19]. Správa věcí veřejných je nyní včleněna do dialogu a spolupráce mezi panafrickými institucemi a EU.

V daném kontextu nabízí Africký mechanismus vzájemného hodnocení (APRM) skutečný potenciál pobízející k reformám a vzájemného učení. EU nabízí specifickou podporu tomuto mechanismu na třech úrovních:

- na úrovni panafrické: podpora sekretariátu APRM, jeho kontrolní činnosti, pracovních misí,

- na úrovni regionální: podpora zapojování regionálních organizací do šíření výsledků kontrolních procesů (diskuse o zprávách z jednotlivých zemí, výměny a šíření správných postupů, propagace přidružování k APRM atd.),

- na úrovni zemí: začlenění pomoci určeným reformám v rámci kontrolních procesů do stávajících nástrojů spolupráce (zejména NIP). Vnitrostátní rozměr specifické podpory APRM směřuje pouze k podpoře a usnadnění samého procesu v daných zemích (zapojení občanské společnosti, mechanismus konzultací a monitorování), pokud o to dotyčná země požádá.

Podpora Společenství APRM by se měla zvažovat na základě fondů v rámci AKT a měla by být doplněna příspěvky členských zemí. . EU by měla být připravena odpovědět na potřeby financování a pokrýt část rozpočtu APRM, což by svědčilo o silné politické podpoře těmto procesům, která respektuje zásadu osvojování. Pomoc Společenství by měla být zaměřena na pokrytí kontrolních procesů na třech výše uvedených úrovních (nezávisle na podpoře reformám v zemích prostřednictvím NIP).

U afrických zemí mimo AKT se přístup Společenství odvíjí v rámci politiky sousedství (viz část 3 níže).

2.4. Z úrovně Společenství na evropskou úroveň

Význam udělovaný správě věcí veřejných v rámci politiky rozvojové spolupráce EU by se měl projevit (1) v politické koncepci sladěné na evropské úrovni (2) a v koordinovaných dodatečných podporách reformnímu úsilí partnerských zemí, v závislosti na dosažených výsledcích a věrohodnosti závazků do budoucna.

V souladu s výše uvedeným principem slaďování nemůže uskutečňování tohoto přístupu spočívat jen na Komisi. Je třeba usilovat o jeho uskutečňování na úrovni Evropské unie, což předpokládá společné provádění analýz a vedení dialogu v partnerských zemích, a pracovat v rámci společného programování. Toto harmonizační úsilí se samozřejmě neomezuje jen na EU: musí se vést se všemi poskytovateli a mezinárodními organizacemi činnými v dané zemi.

Na úrovni EU by se tedy měl profil správy věcí veřejných vytvářet společně a v zemích, kde se uvažuje o společném plánování, by měl sloužit jako základ pro společné analýzy otázek správy věcí veřejných. V rámci možností by členské státy mohly tento profil používat ve svých dvojstranných vztazích se zeměmi AKT.

Na úrovni finančních podpor by EU měla kolektivně posílit svou pomoc reformním procesům ve věci správy věcí veřejných v daných zemích. Lze si zde představit několik modelů, které se mezi sebou nemusí nutně vylučovat:

a) navýšení bilaterálních programů, tedy podpor jednotlivým zemím koordinovaným způsobem mezi Komisí a ČS (sdílené analýzy, společná kritéria).

Navíc by se vypracovaly způsoby spolufinancování anebo svěřenecké fondy několika dárců najednou, mobilizující tyto dodatečné prostředky na pomoc podpůrným proreformním programům;

b) dodatečné prostředky (získané zvýšením VRP), které by se přidaly k NIP a vynaložily se v rámci NIP řízených Komisí.

Ať už bude zvolena kterákoliv možnost, o těchto navýšeních lze rozhodnout jak v okamžiku přidělení jednotlivým zemím, tak při hodnoceních (ročních nebo průběžných).

Na regionální a kontinentální úrovni by měla EU zvážit přispívání do svěřeneckých fondů, aby se zjednodušila koordinovaná podpora mechanismům a iniciativám správy věcí veřejných, zvláště APRM popsanému výše.

3. DIALOG A PROGRAMY V OBLASTI SPOLUPRÁCE V JINÝCH ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH A OBLASTECH

Oblast správy věcí veřejných patří také k prioritám vztahů EU s jinými oblastmi, a to jak v politickém dialogu, tak i v plánování podpor. Přístupy k podpoře demokratické správy věcí veřejných se v jednotlivých oblastech a zemích liší v závislosti na jejich zvláštnostech a historii vztahů s EU, zároveň však zohledněním daných rozdílů odpovídají celostnímu přístupu. Evropská politika sousedství, vztahy s Latinskou Amerikou a s Asií, jejichž zvláštnosti jsou uvedeny níže, jsou toho dokladem.

Například pro politický dialog existují různé struktury pro výsadní dialog v oblasti lidských práv.[20] Užití podněcujících nástrojů již bylo vyzkoušeno s partnery ve Středomoří, včetně afrických zemí, které nepatří k zemím AKT. Politika sousedství se pojímá jako oblast zahrnující podněcující nástroje, jež slouží k podpoře reformního procesu a k postupnému zvýšení přínosu spolupráce. Plánování finanční pomoci pro další finanční výhled již značně pokročilo u zemí Latinské Ameriky a Asie, i u zemí, jichž se týká politika sousedství. Vypracovává se na základě hloubkové analýzy situace v každé zemi a týká se mj. politických, ekonomických a sociálních otázek. Aniž by existovalo nějaké předběžné přidělování pomoci v oblasti správy věcí veřejných, demokratická správa věcí veřejných vystupuje v některých případech jako oblast cílové koncentrace, v jiných jako oblast necílová. Pojetí správy věcí veřejných jako řádné veřejné správy ostatně představuje horizontální zájem, který podmiňuje způsob spolupráce ve všech oblastech.

Spolupráce mezi Komisí a členskými státy se projevuje různým způsobem, a to nejen na úrovni institucionalizovaného politického dialogu, ale například i v rámci volebních pozorovatelských misí EU. Spolupráce je zajištěna v průběhu procesu plánování a pokračuje při určování projektů, zvláště při provádění reforem v oblasti bezpečnosti nebo soudní moci. Poskytovatelé pomoci mají rovněž k dispozici nástroje pro spolupráci a harmonizaci, které jsou součástí programu rozpočtové podpory.

3.1. Správa věcí veřejných a evropská politika sousedství (PES)

Privilegovaný vztah se zeměmi sousedícími s EU (zastřešený evropskou politikou sousedství) se opírá o reciproční závazky ve prospěch společných hodnot, zejména v oblasti právního státu, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, zejména práv menšin a základních pracovních norem, prosazování dobrých sousedských vztahů a zásad tržního hospodářství a trvale udržitelného rozvoje. Úroveň ambicí vztahů EU s jejími sousedy bude zohledňovat, do jaké míry jsou tyto hodnoty skutečně sdíleny. Nutným předpokladem jsou například platné dohody o přidružení nebo o partnerství.

Priority partnerských zemí budou zařazeny do společně přijatých akčních plánů . Správa věcí veřejných v širším slova smyslu je součástí těch, které obsahují sedm kapitol a jsou zaměřeny hlavně na:

- posílení demokracie, dodržování lidských práv, právní stát i boj proti korupci,

- nastolení zdravého řízení hospodářství založeného na zásadách tržní ekonomiky a transparentnosti a nastolení účinných politik, jejichž cílem je podpora trvale udržitelného rozvoje zahrnující boj proti chudobě a nerovnosti a dialog v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky;

- zavedení reforem v oblasti obchodu, vnitřního trhu a reformy právních předpisů, včetně oblasti politiky hospodářské soutěže, duševního vlastnictví, veřejných zakázek a boje proti celním podvodům;

- spolupráce v daňové oblasti, soudní a policejní spolupráce a spolupráce při správě hranic za účelem potírání daňových úniků a vyhýbání se daňové povinnosti, praní špinavých peněz, nelegálního přistěhovalectví a terorismu.

- spolupráce v oblasti řízení migračních toků, nedovoleného přistěhovalectví a v boji proti obchodu s lidmi patří mezi priority;

- zavedení odvětvových reforem (doprava, energie, informační společnost, životní prostředí atd.) ke zkvalitnění řízení a vybízení úředních orgánů, aby se zodpovídaly za přijatá rozhodnutí nižším složkám;

- rozvíjení styků mezi komunitami, rozvíjení lidských zdrojů a posilování občanské společnosti.

Akční plány, které tvoří politický referenční rámec, který usměrňuje bilaterální finanční spolupráci členských států a poskytovatelů podpor, jsou v současnosti prováděny se 7 zeměmi zastřešenými EPS a chystá se je přijmout dalších 5 zemí. Jejich uskutečňování je provázeno pravidelným monitorováním pokroku dosaženého v různých oblastech veřejné správy. S partnerskými zeměmi došlo k navázání dialogu v rámci odvětvových podvýborů (demokracie a lidská práva, právní systém, ekonomika a obchod atd.) a provádí se analýza dosaženého pokroku u příležitosti výborů přidružení či partnerství. Je důležité poznamenat, že pokrok je měřen s ohledem na vytyčené cíle v akčních plánech a nikoliv podle mezinárodních indexů.

Volba prioritních oblastí pro finanční pomoc EK, vymezená ve strategickém dokumentu pro jednotlivé země, se zakládá na akčních plánech a je zaměřena na podporu zkvalitňování správy věcí veřejných v širokém slova smyslu: posílení demokracie a lidských práv, boj proti korupci, zlepšení hospodářského a odvětvového řízení, posílení soudního systému, jakož i vybízení místních orgánů, aby se zodpovídaly za přijatá rozhodnutí nižším složkám. Mechanismy spolupráce, jakými jsou např. twinning, TAIEX a SIGMA[21], rozvíjené v rámci rozšíření, jež se nyní uplatňují i na země programu EPS, se zaměřují převážně na oblast správy věcí veřejných, umožňují, mimo jiné, začlenění členských států do programů spolupráce a podporují provádění akčních plánů.

Jedním z prvků zohledňovaných při stanovení úrovně finanční podpory přidělované jednotlivým zemím je míra závazků a provádění reforem z akčního plánu partnerské země. Následně po sdělení Komise v květnu 2003 o posílení akčnosti EU ve věci lidských práv a demokracie s partnery ve Středomoří byla v roce 2006 zahájena „Facilita pro demokracii MEDA“. Byla zaměřena na podporu partnerů, kteří vykázali nejvýraznější pokrok v oblasti demokracie a lidských práv, a vytvořila pilotní etapu. Následně v rámci evropské politiky sousedství uvažuje Komise o „Facilitě pro správu věcí veřejných“ , zaměřené na prosazování politických a hospodářských reforem ve všech zemích zastřešených touto politikou. „Facilita pro správu věcí veřejných“ by mohla tvořit dodatečnou finanční podporu sousedním zemím, které dosáhly významného pokroku při uskutečňování „akčních plánů“. V tomto kontextu bude brán v úvahu APRM.

3.2. Latinská Amerika

Založen na společné minulosti, sdílených hodnotách a široké shodě názorů, pokud jde o budoucí výzvy, privilegovaný vztah spojující Evropskou unii s Latinskou Amerikou poskytuje samozřejmě široký prostor pro správu věcí veřejných. Nachází své vyjádření zejména v základních cílech sociální soudržnosti a regionální integrace , které si vytyčily hlavy států obou regionů na vrcholných schůzkách v Guadalajaře (2004) a Vídni (2006). Každý z těchto cílů obsahuje hlavní rozměr správy věcí veřejných, která je ostatně předmětem zvláštní pozornosti ze strany Komise v jejím sdělení[22] Radě a Evropskému parlamentu.

Přetrvávání velmi výrazných sociálních nerovností ve většině zemí Latinské Ameriky narušuje demokratickou legitimitu a poškozuje ekonomickou výkonnost těchto rozvíjejících se zemí. Vzhledem k chybějícímu sociálnímu pokroku by se rozčarování z demokracie, k němuž dochází v regionu, mohlo stát nositelem politické nestability. Boj proti vyloučení a jakékoli diskriminaci i spoluúčast všech příslušných činitelů na tomto procesu by měly přispět k upevnění demokracie a správy věcí veřejných. Za tímto účelem si Komise přeje začlenit cíl sociální soudržnosti do všech aktivit partnerství se zeměmi Latinské Ameriky.

Prosazování lidských práv, demokracie a řádné správy věcí veřejných je součástí různých politických dialogů vedených Evropskou unií a Latinskou Amerikou jednak v rámci dohod o přidružení, podepsaných s Mexikem nebo s Chile, jednak v rámci dohod o politickém dialogu a spolupráci se zeměmi střední Ameriky a Andským společenstvím i v rámci platných dohod o spolupráci se sdružením Mercosur.

Stejným způsobem se Evropská unie snaží o zakořenění a důvěryhodnost demokratických institucí prostřednictvím volebních pozorovatelských misí (Nikaragua, Mexiko, Bolívie, Venezuela atd.).

Komise předpokládá, že pro podporu spolupráce bude pokračovat ve většině zemí Latinské Ameriky v politice aktivní podpory správy věcí veřejných tím, že bude podporovat modernizaci státu zejména v následujících oblastech: zastoupení všech občanů v politickém životě, spolupráce s občanskou společností, prosazování dialogu mezi sociálními partnery, dostupnost soudnictví, posílení soudní moci, posílení kapacity v oblasti bezpečnostních sil, napojení těchto sil na právní stát, decentralizace a řádná správa věcí veřejných, rozumné hospodaření s přírodními zdroji, boj proti korupci a proti beztrestnosti. Rovněž odvětvové programy rozpočtové podpory, které jsou upřednostňovány v mnoha zemích regionu, mají svůj dopad na věci řádné správy věcí veřejných (požadavek věrohodnosti veřejných výdajů, posílení daňových orgánů, provádění dlouhodobých veřejných politik).

Přístup ke správě věcí veřejných se samozřejmě mění podle jednotlivých zemí: tvoří ústřední téma vztahů s Kolumbií, jakož i s většinou středoamerických států, strukturálně zranitelných, poznamenaných velkými sociálními nerovnostmi a vzešlých ve většině případů z vleklých občanských konfliktů . V daných podmínkách představuje posílení právního státu, struktur pro vnitřní dialog či usmíření a prosazování participativní demokracie hlavní osy spolupráce. Naproti tomu v přítomnosti států lépe konsolidovaných, jako je Mexiko či Brazílie, se podpora správě věcí veřejných stále více projevuje navazováním hlubšího dialogu a partnerství v určitém počtu odvětví, jež jsou předmětem oboustranného zájmu, mezi něž patří i reforma státu.

Vzhledem k tomu, že regionální integrace v sobě zahrnuje prosazování a dodržování společných pravidel a mezinárodních právních rámců, patří rovněž k významným nástrojům správy věcí veřejných (zvláště v oblasti hospodářství a obchodu) a představuje v tomto smyslu jednu z nejdůležitějších os politiky Evropské komise vůči Latinské Americe.

3.3. Správa věcí veřejných v Asii

S více než polovinou světové populace a s více než dvěma třetinami chudých se Asie vyznačuje velkou rozmanitostí jak politickou a ekonomickou, tak i sociální a kulturní, která se projevuje ve velmi různorodých vztazích s EU. Politický rámec spolupráce EU s Asií odráží obecnou angažovanost v podpoře demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv. K rozvoji těchto cílů se užívá široké nabídky nástrojů. Zahrnují v sobě politický dialog i další iniciativy užívané k projednávání lidských práv: doložky o lidských právech jsou zapracovány ve všech smlouvách podepsaných se třetími státy. V některých zemích byly ustaveny pracovní skupiny ke správě věcí veřejných a k lidským právům v rámci společných výborů-EK, aby se zajistil skutečný politický dialog a spolupráce v dané věci. Dialog se odehrává na základě vztahů s Čínou a Indií, dvěma nejlidnatějšími zeměmi světa. S Čínou se kromě strukturovaného politického dialogu vede více než dvacet dialogů v jednotlivých oblastech, které se týkají hospodářské spolupráce a správy věcí veřejných, vnitřního trhu, vědy a technologií, životního prostředí atd. V případě Indie se vedle politických dialogů v jednotlivých oblastech dialogy soustředí na správu věcí veřejných na světové úrovni, mnohostrannou spolupráci, mír a bezpečnost. „IDEAS“[23] je zvláštní iniciativou, která umožňuje spolupráci s Indií jako s novým poskytovatelem pomoci, který se sám zabývá otázkami správy věcí veřejných.

U zemí Střední Asie probíhá politický dialog na úrovni jak regionální tak bilaterální (v rámci různých struktur dohod o partnerství a spolupráci pro země, které je ratifikovaly), anebo někdy spíše ad hoc s představiteli EU přímo na místě (u Turkmenistánu a Tadžikistánu). Dialog ohledně demokratické správy věcí veřejných a lidských práv je v případě Střední Asie posilován přítomností zvláštního zpravodaje pro region. EU rovněž vedla dialog na regionální úrovni se zeměmi jihovýchodní Asie: správa věcí veřejných je součástí spolupráce s regionálními organizacemi jako ASEAN („APRIS II“ – ASEAN Programme for Regional Integration Support), jakož i neformálního dialogu ASEM (Asia-Europe meeting). Regionální fórum ASEAN rovněž podporuje třístrannou spolupráci.

Při plánování spolupráce 2007–2013 bude správa věcí veřejných, právní stát a lidská práva tvořit sektor cílené koncentrace pro několik zemí, upravený podle jejich velmi různorodých potřeb. Velmi specifickým případem je spolupráce s Afgánistánem, a to z důvodu rozsahu závazku EU, významu všestranného rámce a velkých výzev v oblasti demokratické správy věcí veřejných a osvojování. Demokratická správa věcí veřejných je rovněž hlavním prvkem práce EK v jiných konfliktních situacích , zejména v Indonésii (Aceh). Navíc bude správa věcí veřejných průřezovým námětem všech rozvojových aktivit v asijských zemích, v Číně, až po společný akční plán EU-Indie. Ve Střední Asii figuruje demokratická a ekonomická správa věcí veřejných jako prioritní sektor, počínaje podporou občanské společnosti až po reformu soudnictví a hospodaření s veřejnými financemi.

Specifické projekty ohledně správy věcí veřejných a rozvíjení demokratických institucí odrážejí velkou rozmanitost zemí daného regionu. Uveďme například reformu a podporu kapacity veřejnoprávních organizací (soudních, vězeňských, volebních), vytváření nových demokratických institucí (například Komisí pro lidská práva) či rozvoj místních úřadů. V některých zemích se plánuje přímější posilování demokratických procesů se zvláštním důrazem na politické strany a volební postupy, jakož i akce za účelem usnadnění dostupnosti soudnictví slabším skupinám, zejména ženám, dětem a menšinám. Posilování kapacit občanské společnosti je trvalým zájmem, ať už jde o kampaně o výchově a obecné informovanosti anebo kampaně specifické, například proti práci dětí. Pro jednotlivé země se plánuje podpora správní reformy, řádného hospodaření s veřejnými financemi a daňová průhlednost, řádné hospodaření s přírodními zdroji, a reforma sociálního zabezpečení, jakož i specifická opatření proti korupci.

Vývoj směrem ke globálním a odvětvovým programům rozpočtové podpory se stejně jako v ostatních zemích stává prostředkem pro posilování správy věcí veřejných a institucí na centrální i decentralizované úrovni asijských zemí, včetně Střední Asie. Je tedy pouze požadováno, aby na místě již předem byly odpovídající podmínky pro demokratickou kontrolu, finanční hospodaření a institucionální rozvoj, čímž se zároveň zvyšuje transparentnost a odpovědnost vůči zapojeným subjektům.

Vzhledem k existenci několika „ obtížných partnerství “ v regionu je úloha tematických nástrojů (zejména EIDHR), které lze použít nezávisle na souhlasu vlády, nadále velmi důležitá při podpoře iniciativ občanské společnosti ve prospěch demokratizace a lidských práv. V takových případech se může EU rovněž opírat o odkazy ohledně správy věcí veřejných, jako jsou závazky OBSE. Otázky veřejné správy v sektorech jako je voda, související s klimatickými změnami, mohou rovněž sloužit jako „zahajovací body“ pro dialog o správě věcí veřejných, jak tomu bylo na konferenci EU-Střední Asie v Alma Altě v dubnu 2006.

Závěry

Pouze sladění přístupu umožní Evropské unii, aby byl její hlas v mezinárodní rozpravě o správě věcí veřejných slyšet. EU se musí zaměřit na ústřední téma rozvojové spolupráce a vycházet z obrany následujících principů:

- Platí-li, že správa věcí veřejných a rozvoj kapacit musí zaujímat strategické postavení v agendě rozvojové spolupráce, zůstává snižování chudoby a ostatní RCT prioritními cíli rozvojové politiky EU tak, jak je stanoví Evropský konsensus. Řádná správa věcí veřejných, jakkoliv tvoří doplňkový cíl, má instrumentální charakter vzhledem k těmto prioritním cílům.

- EU svůj přístup zakládá na široké definici správy věcí veřejných chápané jako dlouhodobý proces změn a založené na všeobecných cílech a zásadách a společném úsilí, které je nutno uplatňovat ve všech výsadních funkcích a všech oblastech zasahování státu, jakož i ve vzájemných vztazích mezi veřejnoprávními institucemi a občany. Demokratická správa věcí veřejných staví do popředí uznání práv všech občanů, mužů i žen, a nesmí se omezovat pouze na boj proti korupci..

- K demokratické správě věcí veřejných je třeba přistupovat celostně a brát v úvahu všechny její rozměry (politický, hospodářský, sociální, kulturní, environmentální atd.). Procesy demokratické správy věcí veřejných budou účinněji podpořeny dialogem nežli sankcemi a podmiňováním pomoci.

- Osvojení si reforem partnerskými zeměmi a přístup založený na dialogu, zahrnující podporu rozvoji kapacit a předcházení zranitelnosti států, posílí procesy demokratické správy věcí veřejných a přispějí k oprávněnosti institucí ve vztahu k občanům.

Za účelem zvýšení účinnosti podpor správy věcí veřejných a prosazení procesů směřujících k demokratické správě harmonickým způsobem, musí se Společenství a členské státy shodnout na způsobu jednání v této oblasti:

- Dialog s každou z partnerských zemí o reformách správy věcí veřejných musí být veden společně Komisí a stávajícími členskými státy. Tento dialog se musí posléze promítnout do provázaných přístupů při plánování pomoci a při koordinaci podpor reformních programů vlád.

- Prostřednictvím iniciativy „Správa věcí veřejných pro země AKT a Afriku“ vytváří Evropská unie nový pobídkový nástroj, který umožní partnerským zemím přístup k dodatečným fondům v závislosti na jejich závazcích ohledně správy věcí veřejných. Za tímto účelem bude vytvořena pobídková rezerva ve výši řádově 3 miliard EUR. EU bude rovněž podporovat africký mechanismus vzájemného hodnocení, jak z hlediska politického tak i finančního, při respektování osvojovacího procesu v afrických zemích.

Tento příspěvek k vypracování společného přístupu Evropské unie k otázkám demokratické správy věcí veřejných musí být zařazen do širšího kontextu vnějších politik Unie, podpory míru, bezpečnosti a trvale udržitelného rozvoje, a musí zohledňovat perspektivy podstatného zvýšení veřejné rozvojové pomoci a vůle zajistit účinnost pomoci, které v plné míře opodstatňují prohloubení rozpravy o správě věcí veřejných v rozvojové spolupráci.

[1] KOM(2003) 615 „ Správa věcí veřejných a rozvoj“. Správa věcí veřejných souvisí se schopností státu sloužit svým občanům. Správa se týká pravidel, procesů a chování, skrze něž jsou organizovány zájmy, vytvářeny zdroje a vykonávány pravomoci ve společnosti. Způsob, jakým veřejné služby fungují, jak jsou vytvářeny veřejné zdroje a jak je prováděn výkon veřejné moci, představuje základní problém, který je třeba v tomto kontextu řešit. Správa je základním měřítkem stability a výdobytků společnosti. Podle toho, jak pojmy lidská práva, demokratizace, demokracie, právní stát, občanská společnost, decentralizace a zdravé obhospodařování věcí veřejných nabývají na významu a relevantnosti, pak i společnost získává podobu složitějšího politického systému a správa věcí veřejných se mění v řádnou správu věcí veřejných.

[2] Viz hodnocení dopadu SEK(2006) 1021.

[3] Tyto zásady se dále rozvinuly tím, že mezinárodní společenství přijalo řadu důležitých mezinárodních úmluv a normativních nástrojů.

[4] Evropský konsensus pro rozvoj stanoví tento princip „mainstreamingu“ správy věcí veřejných, demokracie, lidských práv.

[5] SEK(2006) 1020

[6] Hlavní směry EU ohledně vedení dialogu o lidských právech přijaté Radou v prosinci 2004 (dok. 15810/104). Strukturované dialogy (s Čínou a Iránem), dialogy založené na Dohodě z Cotonou (články 8, 96/97), na dohodách o přidružení se zeměmi Středomoří a na dohodách o obchodě a spolupráci (např. Filipíny, kavkazské země a Střední Asie), dialogy na základě rozhodnutí ad hoc (např. Rusko, Vietnam, Pákistán, Indie).

[7] Projekt METAGORA popsaný v pracovním dokumentu dokládá tento proces.

[8] Rozprava k hlavním článkům Dohody z Cotonou je popsána v příloze 1 pracovního dokumentu.

[9] RVZVV, 11. dubna 2006.

[10] BRICS: Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika.

[11] Viz zejména dokument DAC „Options for differentiated engagement with non-DAC donors“, DCD/DAC(2006)31/rev1.

[12] ERF činí 22,6 miliard EUR pro období 2008–2013.

[13] SEK(2006) 1020 příloha 2

[14] Zvláště správní ukazatele sledované World Bank Institute u 204 zemí od roku 1996.

[15] Ohledně podrobnějších informací o programech a projektech, hodnoceních a zprávách o uskutečňování rozvojové pomoci Společenství vizhttp://europa.eu.int/comm/europeaid/projects/index_en.htmhttp://europa.eu.int/comm/europeaid/evaluation/index.htmhttp://europa.eu.int/comm/europeaid/reports/index_en.htm

[16] EU a Afrika: směrem ke strategickému partnerství – Rada EU – dok. 15961/05 – ze dne 19.12.2005.

[17] Partnerství EU-Karibik pro růst, stabilitu a rozvoj – KOM(2006) 86 v konečném znění, ze dne 2.3.2006.

[18] Vztahy EU s tichomořskými ostrovy – Strategie pro posílení partnerství – KOM(2006) 248 v konečném znění, ze dne 29.5.2006.

[19] EU a Afrika: směrem ke strategickému partnerství – Rada EU – dok. 15961/05 – ze dne 19.12.2005.

[20] Viz poznámku pod čarou č. 8

[21] Viz http://ec.europa.eu/comm/enlargement/institution_building/twinning_en.htm; http://taiex.cec.eu.int; http://www.sigmaweb.org

[22] „Posílené partnerství mezi EU a Latinskou Amerikou“, KOM(2005) 636 v konečném znění, ze dne 8.12.2005.

[23] Indian Development and Economic Assistance Scheme