28.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 50/18

(1)

Dne 7. října 2016 Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz plochých výrobků z nelegované oceli nebo legované oceli (vyjma nerezavějící oceli, křemíkové elektrotechnické oceli, nástrojové oceli a rychlořezné oceli), válcovaných za tepla, neplátovaných, nepokovených ani nepotažených, jiných než ve svitcích, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, nebo o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší (dále jen „tlusté plechy“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), do Evropské unie (dále jen „Unie“), a to prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1777 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“).

(2)

Komise dne 13. února 2016 zahájila šetření zveřejněním oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) na základě podnětu, který podalo dne 4. ledna 2016 Sdružení evropských výrobců oceli (dále jen „Eurofer“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby tlustých plechů v Unii.

(3)

Jak je uvedeno ve 28. a 29. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“) a zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týká období od 1. ledna 2012 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1357 (3) Komise počínaje dnem 11. srpna 2016 zavedla celní evidenci dovozu tlustých plechů pocházejících z ČLR. Celní evidence dovozu byla ukončena dne 8. října 2016 uložením prozatímních opatření.

(5)

Zúčastněné strany měly lhůtu 20 dnů po zahájení evidence na předložení svých připomínek. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(6)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo, předložil k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky Eurofer, sdružení výrobců oceli z ČLR (dále jen „CISA“), dovozce tlustých plechů v Unii uvedený ve 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení (dále jen „jeden dovozce“) a ad-hoc sdružení uživatelů navazujícího odvětví (věže pro větrné turbíny).

(7)

Stranám, které požádaly o slyšení, byla tato možnost poskytnuta. Slyšení bylo uspořádáno s vyvážejícím výrobcem z ČLR, sdružením CISA a jedním dovozcem.

(8)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky zúčastněných stran a v případě potřeby se jimi zabývala níže.

(9)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Za účelem ověření odpovědí na dotazník dovozců, kteří nejsou ve spojení, se uskutečnily inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(10)

Všem stranám Komise sdělila nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz tlustých plechů pocházejících z ČLR do Unie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(11)

Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska. Eurofer, sdružení CISA a jeden dovozce svá stanoviska předložili po poskytnutí konečných informací prostřednictvím písemných podání a během slyšení. Připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(12)

Sdružení CISA uvedlo, že vzorek výrobců v Unii, který představuje 28,5 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie je příliš malý a nedostatečný z hlediska prodeje.

(13)

Jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vzorek výrobců v Unii byl vybrán na základě největšího objemu prodeje v Unii během období šetření, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen.

(14)

Již z tohoto důvodu bylo nutné toto tvrzení zamítnout. Jak je uvedeno ve 197. bodě odůvodnění, mezi typy výrobku vyváženými vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku a mezi typy výrobku prodávanými výrobci v Unii zařazenými do vzorku na trhu Unie je téměř úplná shoda, a to více než 90 % (u objemu) a kolem 70 % (u kontrolního čísla výrobku, dále jen „PCN“, které se pro účely šetření používá k rozlišení typů výrobku).

(15)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA ve svých připomínkách a během slyšení vrátilo k této otázce a uvedlo, že je velmi těžko uvěřitelné, že u PCN existuje téměř úplná shoda, když většinu PCN výrobci v Unii zařazení do vzorku neprodávají. Komise poznamenává, že shoda PCN byla následně znovu ověřena a že hodnoty uvedené ve 14. bodě odůvodnění jsou správné.

(16)

Komise v této souvislosti podotýká, že „shodou“ se rozumí, že pro typ výrobku vyváženého vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku pod daným PCN existuje alespoň jedna transakce pro typ výrobku se stejným PCN ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. Hodnota 90 % shody u objemu znamená, že 90 % dovozních transakcí provedených během období šetření vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku spadá pod stejné PCN, pro které existuje alespoň jedna transakce ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. Hodnota 70 % shody u PCN znamená, že pro 70 % typů výrobku, které se dovážejí pod daným PCN, existuje alespoň jedna shodující se transakce ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(17)

Komise proto dospěla k závěru, že vzorek výrobců v Unii reprezentativní je, a to i kdyby nestačila sama skutečnost, že je založen na největším možném objemu, který by mohl být přiměřeně prošetřen.

(18)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se metody výběru vzorků, prozatímní zjištění uvedená v 11. až 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(19)

Ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se píše, že sedm vyvážejících výrobců v ČLR uvedlo, že hodlá požádat o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení.

(20)

Zatímco žádný z těchto vyvážejících výrobců neodpověděl na dotazník, a proto nebyla žádná žádost považována za obdrženou, jeden z těchto sedmi vyvážejících výrobců zaslal formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a po zveřejnění prozatímního nařízení požádal Komisi o posouzení své žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(21)

Vzhledem k tomu, že tento vyvážející výrobce neodpověděl na dotazník, žádost společnosti o individuální zjišťování byla zamítnuta, protože vyvážející výrobce neprokázal, že podmínky pro udělení individuálního zjišťování splňuje. V této souvislosti byl informován, že samotné předložení formuláře žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství na podporu žádosti nestačí. Komise jeho žádost o zacházení jako v tržním hospodářství neposoudila v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. d) základního nařízení, protože nebyl zařazen do vzorku a ani úspěšně nepožádal o individuální zjišťování.

(22)

Jelikož ohledně individuálního zjišťování nebyly podány žádné další připomínky, prozatímní zjištění uvedená ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(23)

Ve 30. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je stanovena prozatímní definice dotčeného výrobku.

(24)

Ve 34. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou uvedena tvrzení jednoho dovozce týkající se definice výrobku a jejich posouzení Komisí.

(25)

Po uložení prozatímních opatření jeden dovozce a sdružení CISA předložili další žádosti s obdobnými argumenty, že určité typy výrobku, tedy:

jimi označované jako „zvláštní tlusté plechy“, by měly být z definice výrobku vyloučeny.

(26)

Komise podotýká, že „zvláštní tlusté plechy“ i ostatní tlusté plechy lze vyrábět na míru, takže to není relevantním kritériem pro rozlišování mezi nimi.

(27)

K této žádosti o vyloučení bylo předloženo několik podporujících argumentů, které jsou jednotlivě analyzovány níže.

(28)

Komise nejprve připomíná, že podle judikatury rozsah pojmu „posuzovaný výrobek“ neupřesňuje ani základní nařízení ani antidumpingová dohoda WTO. Soud se proto domnívá, že Komise má při definování posuzovaného výrobku širokou pravomoc. Zejména neexistuje požadavek na homogenitu nebo podobnost mezi danými výrobky. Soudy Unie považovaly za důležité spíše to, zda všechny dané výrobky sdílejí stejné základní fyzikální a technické vlastnosti. Tribunál měl rovněž za to, že relevantními kritérii mohou být koncové použití a vzájemná zaměnitelnost.

(29)

Komise nejprve provede analýzu těchto kritérií v projednávané věci, a poté objasní, jak se na jejím základě rozhodla svou širokou pravomoc uplatnit.

(30)

Jeden dovozce tvrdil, že „zvláštní tlusté plechy“ lze snadno od „komoditních tlustých plechů“ odlišit prostřednictvím chemických vlastností, jako je obsah uhlíku, fyzikálních vlastností, jako je mez kluzu nebo tvrdost podle Brinella, a technických vlastností, jako je označení třídy nebo tloušťka.

(31)

Sdružení CISA uvedlo, že nejdůležitějším kritériem (podle objemu vývozu) pro rozlišení „zvláštních tlustých plechů“ je jejich tloušťka, jejímž uplatněním dojde k vyloučení více než poloviny výrobků. Sdružení CISA tento argument pro vyloučení z definice výrobku založilo na struktuře PCN, která se pro účely šetření používá k seskupení různých typů výrobku.

(32)

Struktura PCN se používá, aby se zajistilo, že budou porovnány výrobky se srovnatelnými náklady a cenami – o použití nebo zaměnitelnosti výrobku nic nevypovídá. Tloušťka rovněž o fyzikálních, chemických nebo technických vlastnostech výrobku nevypovídá. Žádná ze zúčastněných stran nebyla zejména schopna prokázat, že by tlustý plech o tloušťce 155 mm nemohl mít stejné koncové užití jako tlustý plech o tloušťce 145 mm a nemohl by s ním být zaměnitelný, kdyby všechny ostatní parametry byly stejné.

(33)

A přestože mohou tyto konkrétní rozdíly ve specifických vlastnostech, uvedené ve 30. bodě odůvodnění, existovat, neznamená to, že „zvláštní tlusté plechy“ nemají stejné základní vlastnosti jako „komoditní tlusté plechy“.

(34)

Eurofer požádal, aby definice výrobku zůstala beze změny a podpořil argumenty Komise uvedené ve 36. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(35)

Dále uvedl, že dumpingový dovoz z ČLR zahrnuje široké rozpětí tříd oceli a rozměrů a patří do něj legované i nelegované ocelové tlusté plechy. Závěrem poznamenal, že žádný „zvláštní požadavek na homogenitu nebo podobnost mezi výrobky“, na které se vztahuje definice dotčeného výrobku, neexistuje.

(36)

Komise konstatuje, že v rámci antidumpingových šetření je vskutku běžné, že definice výrobku zahrnuje stovky nebo dokonce i tisíce typů výrobku, které nejsou identické ani homogenní, ale stále mají stejné základní vlastnosti, jako je to i v případě tohoto šetření.

(37)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA, Eurofer a jeden dovozce k této otázce vrátili ve svých připomínkách a během slyšení.

(38)

S ohledem na výše uvedené připomínky Komise poznamenává, že jako u většiny šetření zahrnuje definice dotčeného výrobku širokou škálu typů výrobku, které mají stejné nebo podobné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Skutečnost, že se tyto vlastnosti mohou u různých typů výrobku lišit, může opravdu vést k tomu, že je pokryta široká škála typů.

(39)

Komise dále konstatuje, že ačkoli různé typy tlustých plechů mají různé tloušťky, třídy oceli atd., sdružení CISA a jeden dovozce nepředložili žádný důkaz nebo podstatný argument, že by 150 mm tloušťka byla vhodná k rozlišení mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ s ohledem na fyzikální, chemické a technické vlastnosti nebo konečné použití a zaměnitelnost (viz oddíl 2.1.2).

(40)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že „zvláštní tlusté plechy“ a „komoditní tlusté plechy“ mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti.

(41)

Sdružení CISA a jeden dovozce rovněž tvrdili, že dovoz „zvláštních tlustých plechů“ má zcela odlišné koncové užití a že jej nelze zaměnit s dovozem „komoditních tlustých plechů“. Sdružení CISA uvedlo, že dovoz „zvláštních tlustých plechů“ je v zásadě určen pro kovoobráběcí průmysl v Unii, který je na tomto dovozu závislý.

(42)

Zároveň jeden dovozce uvedl, že „zvláštní tlusté plechy“ se používají v odvětví energetiky a řadě dalších odvětví, mimo jiné odvětví výroby důlních strojů a strojů pro zemní práce, jeřábů a zdvihacích zařízení, mostních konstrukcí, věží pro větrné turbíny atd.

(43)

Žádní uživatelé v Unii ani v odvětvích uvedených ve 41. a 42. bodě odůvodnění argument uvedený ve 40. bodě odůvodnění nepodpořili. Naopak zejména v případě věží pro větrné turbíny ukazují důkazy poskytnuté tímto dovozcem a ostatními zúčastněnými stranami, že výrobci věží pro větrné turbíny kupují tlusté plechy, které spadají nikoli pod definici „zvláštních tlustých plechů“ navrženou jedním dovozcem nebo sdružením CISA, nýbrž spíše pod definici „komoditních tlustých plechů“.

(44)

Komise konstatuje, že skutečně existuje celá řada různých koncových užití pro „zvláštní tlusté plechy“. Zúčastněné strany však nepředložily podrobné důkazy (například faktury odběratelům v těchto odvětvích, který by prokázaly, že tato odvětví tyto výrobky skutečně používají), které by Komisi umožnily provést posouzení, zda tato koncová užití jsou pro „zvláštní tlusté plechy“ a „komoditní tlusté plechy“ odlišná nebo zda tyto plechy může ve skutečnosti většina koncových uživatelů vzájemně zaměnit. Tudíž nebyl předložen žádný důkaz o tom, že „zvláštní tlusté plechy“ nejsou zaměnitelné s jinými tlustými plechy.

(45)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA, jeden dovozce a Eurofer k této otázce vrátili ve svých připomínkách a během slyšení. Sdružení CISA žádné nové argumenty nevzneslo. Jeden dovozce uvedl, že užití tlustých plechů závisí na vypočtených strukturálních hodnotách a mechanických vlivech (v závislosti na fyzikálních a chemických vlastnostech) a na obchodních aspektech (v závislosti na cenách a nákladech v rámci výrobních procesů).

(46)

Aby svoje argumenty podpořil, poukázal na:

(47)

Komise konstatuje, že ani sdružení CISA, ani jeden dovozce nepředložili žádný důkaz, kterým by doložili, že objektivním rozdílem mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ je, zda má plech tloušťku vyšší nebo nižší než 150 mm.

(48)

Kromě toho nebyl předložen žádný důkaz, který by ukázal, že nedochází k žádnému překrývání a konkurenci mezi sousedními segmenty tlustých plechů, například těmi s tloušťkou 155 mm a 145 mm. Naopak u několika faktur předložených jedním dovozcem se ukázalo, že „komoditní tlusté plechy“ a „zvláštní tlusté plechy“ byly prodány na téže faktuře témuž zákazníkovi.

(49)

Po poskytnutí konečných informací jeden dovozce dále uvedl, že Komise by mohla vytvořit nový samostatný kód TARIC pro rozlišení mezi „komoditními tlustými plechy“ a „zvláštními tlustými plechy“ pomocí fyzikálních a chemických vlastností a také tloušťky. Tato strana dále navrhla formální požadavek na inspekční zprávu nezávislé společnosti zabývající se průzkumy za účelem potvrzení výše uvedeného rozdílu po celním odbavení.

(50)

Vzhledem k tomu, že mezním bodem mezi „zvláštními tlustými plechy“ a „komoditními tlustými plechy“ je tloušťka 150 mm, která nebyla řádně odůvodněna, argumentem týkajícím se definice celních kódů a formální inspekce, který byl navržen dovozcem, není třeba se zabývat. Komise nicméně souhlasí, že je v zásadě možné z technického hlediska určité výrobky z definice výrobku vyloučit. Rozhodující otázkou však je, zda na základě právních, hospodářských a politických úvah je takové vyloučení odůvodněné (více k tomuto bodu v následujícím oddílu).

(51)

Jeden dovozce dále ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací poskytl několik anonymizovaných faktur, které označil za své prodeje „zvláštních tlustých plechů“ uživatelům v odvětví energetiky, odvětví výroby důlních strojů a strojů pro zemní práce, jeřábů a zdvihacích zařízení, mostních konstrukcí, věží pro větrné turbíny atd. Tento dovozce také nabídl souhlas s opatřeními Komise k ověření těchto údajů.

(52)

Komise se domnívá, že takové ověření není v projednávaném případě nezbytné. Vzhledem k velmi opožděné nabídce by to také bylo v praxi velmi obtížné, ne-li nemožné provést.

(53)

Jak je však uvedeno ve 47. bodě odůvodnění, z několika faktur předložených tímto dovozcem vyplynulo, že „komoditní tlusté plechy“ a „zvláštní tlusté plechy“ byly prodány na téže faktuře témuž zákazníkovi. To jasně ukazuje, že stejní odběratelé mohou používat oba druhy tlustých plechů.

(54)

Jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací také poukázal na publikaci Stahl-Informations-Zentrum, která různá užití tlustých plechů popisuje. Komise bere tuto zprávu na vědomí a je si vědoma různých užití tlustých plechů. Jak je však uvedeno ve 44. bodě odůvodnění, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že „zvláštní tlusté plechy“ nejsou zaměnitelné s jinými tlustými plechy.

(55)

Závěrem jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací poukázal na antidumpingová opatření na tlusté plechy v Austrálii a USA, ve kterých došlo k vyloučení určitých typů výrobku v závislosti na třídě a tloušťce.

(56)

Komise však konstatuje, že k těmto vyloučením došlo v době zahájení těchto řízení a že neexistuje odůvodnění, proč o těchto vyloučeních bylo rozhodnuto. V každém případě rozhodnutí ostatních členů WTO nemají na situaci v Unii vliv.

(57)

Eurofer ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací uvedl, že kategorie stanovená jedním dovozcem a sdružením CISA jako „zvláštní tlusté plechy“ je vytvořená pouze na základě jejich vlastní dohodnuté klasifikace. K doložení tohoto tvrzení Eurofer poukázal na dva příklady, které potvrzují zjištění Komise uvedené ve 47. bodě odůvodnění:

(58)

Na tomto základě Komise argument, že „zvláštní tlusté plechy“ mají jiné koncové užití a že nejsou zaměnitelné s jinými výrobky, které jsou předmětem šetření, zamítá.

(59)

Komise poznamenává, že skutečnost, že u výrobků definovaných jako tlusté plechy lze rozlišovat mezi různými typy, třídami, kvalitami a dalšími vlastnostmi tlustých plechů a že ve výrobních metodách a nákladech mohou existovat rozdíly, nevylučuje, že tlusté plechy mohou být považovány za jediný výrobek, pokud mají stejné základní fyzikální, technické a/nebo chemické vlastnosti. V tomto ohledu se Komise odvolává na judikaturu citovanou ve 28. bodě odůvodnění.

(60)

Komise rovněž uznává, že pokud by to považovala za vhodné, mohla by určité výrobky z působnosti tohoto šetření vyloučit, tak jako to udělaly vyšetřující orgány v ostatních členských státech WTO.

(61)

Komise se však domnívá, že na základě posouzení všech skutečností zjištěných v průběhu šetření není takové vyloučení odůvodněné.

(62)

Sdružení CISA předložilo výpočet prokazující, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ by se dotklo 9,2 % celkového dovozu z ČLR. Na tomto základě sdružení tvrdilo, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku „bude mít na celkový výsledek šetření velmi omezený dopad“ a že „by to nemělo obecný účinek antidumpingových opatření na dovoz dumpingových tlustých plechů ohrozit“, jelikož „komoditní tlusté plechy“ by stále opatřením podléhaly.

(63)

Analýza prodeje na vývoz vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku na základě PCN ukázala, že „zvláštní tlusté plechy“ podbízejí prodejní ceny výrobního odvětví Unie a tím přispívají újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(64)

Jelikož nelze určit, zda mají „zvláštní tlusté plechy“ jiné koncové použití než „komoditní tlusté plechy“ a zda nejsou vzájemně zaměnitelné, nemůže být toto v současnosti omezené množství prodeje použito jako indikace, že jejich vyloučení by účinnost opatření neohrozilo. Kdyby „zvláštní tlusté plechy“ byly z definice výrobku vyloučeny, uživatelé, kteří si v současné době kupují „komoditní tlusté plechy“, by mohli přejít na „zvláštní tlusté plechy“, čímž by se vyhnuli clu a ohrozili by účinnost opatření.

(65)

Na rozdíl od situace v ostatních členských státech WTO navíc všechny typy tlustých plechů vyrábí ve významném množství výrobci v Unii a všechny tyto výrobky byly předmětem dumpingu působícího újmu.

(66)

Na tomto základě Komise odmítá argument, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ by účinnost antidumpingových opatření neohrozilo.

(67)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že ze žádného z argumentů vznesených sdružením CISA a jedním dovozcem nevyplývá, proč by se měly „zvláštní tlusté plechy“ v rámci šetření z definice výrobku vyloučit.

(68)

Jelikož v souvislosti s definicí výrobku nebyly vzneseny další připomínky, Komise potvrzuje definici dotčeného výrobku stanovenou v 30. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(69)

Jak je stanoveno ve 43. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, žádný z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku o zacházení jako v tržním hospodářství nezískal a žádné žádosti o individuální zjišťování včetně žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství schváleny nebyly.

(70)

V prozatímním nařízení Komise v souladu s čl. 2 odst. 7 základního nařízení vybrala jako srovnatelnou zemi Austrálii.

(71)

Po zveřejnění prozatímního nařízení sdružení CISA poznamenalo, že v podnětu na začátku šetření mělo připomínky k možnému použití Spojených států amerických, v níž vyjádřilo velké znepokojení nad touto volbou, jelikož by Komise použila údaje od společností ve spojení s výrobním odvětvím Unie. Sdružení CISA uvedlo, že Komise by měla použít údaje z jiných zemí a použít USA pouze jako poslední možnost při nedostatečné spolupráci ze strany jiných zemí.

(72)

Po zveřejnění prozatímního nařízení měli Eurofer, jeden vyvážející výrobce v ČLR a sdružení CISA připomínky k výběru Austrálie a požádali, aby místo Austrálie Komise použila Spojené státy americké.

(73)

Eurofer a vyvážející výrobce z ČLR navrhli, aby Komise použila údaje ze Spojených států amerických, protože tam je více konkurujících domácích výrobců a z toho důvodu by byly k dispozici údaje o více typech výrobků než od jediného australského výrobce.

(74)

Vzhledem k tomu, že při šetření spolupracoval pouze jeden výrobce v USA, údaje od ostatních výrobců by v případě, že by USA byly vybrány jako srovnatelná země, nebyly dostupné.

(75)

Sdružení CISA požádalo, aby Komise vypočítala dumpingová rozpětí na základě údajů od jediného spolupracujícího výrobce v USA a pokud by výsledek byl „zcela odlišný“ od toho, který získala v prozatímní fázi při použití údajů z Austrálie, měla by Komise shledat, že Austrálie není „platnou srovnatelnou zemí“ a použít místo ní USA.

(76)

Tato žádost byla zamítnuta. Jak je uvedeno ve 44. až 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jako srovnatelná země byla vybrána Austrálie a jejich nové argumenty neprokázaly, že by Austrálie byla nevhodná.

(77)

Po zveřejnění konečných informací sdružení CISA předložilo další připomínky týkající se vhodnosti Austrálie jako srovnatelné země.

(78)

Za prvé poznamenalo, že dumpingová rozpětí vypočítaná pro vyvážející výrobce z ČLR byla vyšší než rozpětí újmy, a proto byla běžná hodnota v Austrálii vyšší než cena výrobního odvětví Unie nepůsobící újmu, pokud se uvažuje její průměr. Na tomto základě dospělo sdružení CISA k závěru, že Austrálie „nemůže být v žádném případě považována za platnou srovnatelnou zemi“.

(79)

Toto tvrzení se zamítá. Úroveň běžné hodnoty založená na cenách nebo nákladech v dotčené zemi s tržním hospodářstvím je informace, která se ověřuje po vybrání srovnatelné země. Běžná hodnota je domácí cena obdobného výrobku na domácím trhu v zemi s tržním hospodářstvím a ne důvodem k tomu, aby Austrálie nemohla být považována za srovnatelnou zemi.

(80)

Za druhé sdružení CISA poukázalo na nedávný případ proti ČLR (tyče pro výztuž) (12), o kterém tvrdilo, že Komise vypustila některé typy výrobku z běžné hodnoty ve srovnatelné zemi poté, co „zúčastněné strany zpochybnily velmi vysoké domácí ceny a výrobní náklady“.

(81)

Příklad citovaný sdružením CISA nemá se současným vyšetřováním žádnou spojitost. V případě tyčí pro výztuž Komise objevila určité typy výrobku vyráběné podle norem srovnatelné země, které nekonkurovaly typům výrobku vyvážených z ČLR. Tyto konkrétní typy výrobku nebyly při srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou vyvážejících výrobců z ČLR zohledněny.

(82)

Vzhledem k tomu, že sdružení CISA neučinilo žádné tvrzení o tom, že výrobce v Austrálii vyrábí typy výrobku, které nekonkurují typům výrobku vyváženým z ČLR do Unie, je tento příklad bezvýznamný.

(83)

Jelikož ohledně srovnatelné země nebyly podány žádné další připomínky, prozatímní rozhodnutí použít Austrálii jako srovnatelnou zemi uvedené v 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(84)

Eurofer se vyjádřil k prozatímní metodě Komise uvedené v 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkající se typů výrobku, které výrobce ve srovnatelné zemi neprodává. Požádal, aby Komise „zahrnula úpravu zohledňující vyšší náklady“ výrobků neprodávaných na domácím trhu srovnatelné země.

(85)

Komise tuto žádost zamítá, jelikož jediné dostupné údaje ohledně nákladů nebo ceny tlustých plechů v Austrálii jsou ověřené údaje výrobce ve srovnatelné zemi. Pokud výrobce určitý typ výrobku vyvážený vyvážejícím výrobcem z ČLR nevyráběl, nejsou k takové úpravě dostupné žádné údaje.

(86)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně běžné hodnoty, závěry uvedené v 53. až 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(87)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně vývozní ceny, závěry uvedené v 69. a 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(88)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně srovnání, závěry uvedené v 71. až 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(89)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně dumpingových rozpětí, dumpingová rozpětí uvedená tabulce 2 prozatímního nařízení se potvrzují.

(90)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se definice výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, závěry uvedené v 82. až 85. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(91)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se spotřeby v Unii, závěry uvedené v 86. až 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(92)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se objemu dovozu a jeho podílu na trhu, závěry uvedené v 90. až 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(93)

Eurofer uvedl, že by „Komise měla být opatrná, aby rozpětí cenového podbízení nepodcenila nereálně vysokými úpravami nákladů po dovozu“.

(94)

Komise však podotýká, že částky nákladů po dovozu byly potvrzeny při inspekci na místě, a proto je nelze považovat za nereálně vysoké.

(95)

Eurofer dále tvrdil, že „ceny výrobního odvětví Unie by také neměly být sníženy u provizí stran ve spojení vyplacených v rámci skupiny společností“.

(96)

Komise poznamenává, že odečtení provize je odůvodněné, když společnost zasahující do transakce plní funkce obchodního zástupce, bez ohledu na to, zda je společnost ve spojení nebo ne. Kromě toho ani Eurofer ani žádný jednotlivý výrobce v Unii neposkytnul jakýkoliv argument, že tomu tak není. Komise proto trvá na svém postoji, že odečtení je odůvodněné.

(97)

Eurofer rovněž uvedl, že „čínští vyvážející výrobci obvykle přidávají do běžných konstrukčních ocelí určité množství boru nebo chromu, aby splnili podmínky čínských daňových úlev, ale následně ocel prodají na trhu Unie jako běžnou nelegovanou konstrukční ocel (např. tříd S235, S275, S355)“. Eurofer proto požádal, aby Komise zajistila, že „tyto výrobky budou v analýze cenového podbízení správně přiřazeny k prodejům ocelí tříd S235, S275 a S355 ve výrobním odvětví Unie“.

(98)

Analýza cenového podbízení porovnává dovozní ceny z ČLR s cenami Unie na základě PCN, které je pro všechny části šetření společné. Třída oceli tvoří část PCN a byla ověřena během inspekce na místě u vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku a výrobců v Unii. Pro analýzu cenového podbízení byly tedy přiřazeny stejné třídy oceli.

(99)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se dovozní ceny z ČLR nebo cenového podbízení, závěry uvedené v 95. až 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(100)

Ve 104. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise poznamenává, že jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku výrobu tlustých plechů v prosinci 2015 přerušil.

(101)

Jeden vyvážející výrobce z ČLR tvrdil, že Komise by měla tohoto výrobce v Unii zařazeného do vzorku z analýzy újmy vyloučit, protože „potenciál pro narušení přetrvává, takže by měla buď být provedena revidovaná analýza bez informací zaniklé společnosti, nebo by měly být shromážděny údaje od jiného výrobce v EU“.

(102)

Toto přerušení výroby nemá vliv na žádné ukazatele újmy, neboť k němu došlo v posledních dnech období šetření, a proto byly oba soubory údajů, tedy makroekonomické údaje týkající se všech výrobců v Unii a mikroekonomické ukazatele týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku, shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(103)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se obecných poznámek k hospodářské situaci výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 100. až 104. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(104)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se výroby, výrobní kapacity a využití kapacity výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 105. až 110. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(105)

Sdružení CISA uvedlo, že nesouhlasí s metodou srovnání „počátečního bodu“ (rok 2012) ukazatele újmy objemu prodeje s „koncovým bodem“ (rok 2015, tedy období šetření) a z něj vyplývajícího závěru, že objem prodeje výrobního odvětví Unie klesl o 7 %. Podle názoru sdružení CISA jsou ke stanovení újmy vhodnější novější údaje. Sdružení CISA dále uvádí, že Komise měla „klást větší důraz na nedávný vývoj objemu prodeje výrobního odvětví Unie, ze kterého nevyplývá žádný pokles v průběhu posledních tří let“, tedy mezi rokem 2013 a 2015.

(106)

Komise uvedený argument odmítla z těchto důvodů:

(107)

Zaprvé Komise připomíná 3. bod odůvodnění, který stanoví, že zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2012 do konce období šetření.

(108)

Komise posoudila všechny ukazatele újmy uvedením jejich vývoje během celého posuzovaného období, stejně jako meziroční analýzu, byla-li užitečná.

(109)

Zadruhé 112. bod odůvodnění prozatímního nařízení uvádí, že „po poklesu o 7 % v letech 2012 a 2013 a dalším poklesu v roce 2014 o 2 procentní body objem prodeje v období šetření mírně vzrostl o 2 procentní body“. Je tedy zřejmé, že Komise neprovedla prosté srovnání „počátečního bodu“ (rok 2012) s „koncovým bodem“ (rok 2015, tedy období šetření), jak bylo uvedeno, nýbrž komplexní srovnání všech let během posuzovaného období.

(110)

Zatřetí je třeba pohlížet na stabilní objem prodeje v období od roku 2013 do roku 2015 v souvislosti s výrazným nárůstem spotřeby o 11 procentních bodů, jak je uvedeno v tabulce 3 prozatímního nařízení. Z tohoto důvodu stabilní objem prodeje zároveň nezabránil značné ztrátě podílu na trhu o 9,3 procentního bodu, jak je uvedeno v tabulce 7 prozatímního nařízení. Proto se má za to, že stabilní objem prodeje v období od roku 2013 do roku 2015 je ukazatelem újmy, jelikož objem prodeje je třeba posuzovat v souvislosti s rostoucí spotřebou a klesajícím podílem na trhu.

(111)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se objemu prodeje a podílu na trhu výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 111. až 114. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(112)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zaměstnanosti a produktivity výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 115. až 117. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(113)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se nákladů práce výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 118. a 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(114)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se růstu, závěry uvedené ve 120. a 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(115)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se rozsahu dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, závěry uvedené ve 122. a 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(116)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se cen a faktorů ovlivňujících ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 125. až 127. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(117)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 128. až 130. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(118)

Sdružení CISA uvedlo, že během posuzovaného období byly bez ohledu na objem dovozu z ČLR jednotkové výrobní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku vždy vyšší než jejich prodejní ceny.

(119)

Tabulka 10 prozatímního nařízení popisuje trendy jednotkových prodejních cen i jednotkových výrobních nákladů výrobců v Unii zařazených do vzorku během posuzovaného období. Jak je uvedeno ve 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, „prodejní ceny klesaly rychleji a v průměru byly trvale nižší než jednotkové výrobní náklady“.

(120)

Sdružení CISA dále uvedlo, že nechápe, jak byli v roce 2012 výrobci v Unii zařazení do vzorku v zisku, když jednotkové výrobní náklady byly vyšší než průměrné jednotkové prodejní ceny.

(121)

Průměrné výrobní náklady uvedené v tabulce 10 prozatímního nařízení jsou skutečně vyšší než průměrná prodejní cena v roce 2012. To by za normálních okolností znamenalo pro tento rok ztrátu. Nicméně zisk uvedený v tabulce 12 prozatímního nařízení pro rok 2012 je způsobený příjmem jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku, který je spojen s výrobou tlustých plechů, ale neodráží se v systému nákladového účetnictví této společnosti, a proto v tabulce 10 prozatímního nařízení chybí.

(122)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA dotázalo, proč se příjem jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku, který je spojen s výrobou tlustých plechů, neodrazil v interním systému nákladového účetnictví této společnosti.

(123)

Jak tento výrobce v Unii zařazený do vzorku doložil a jak Komise ověřila, stalo se tak proto, že částka zisku vznikla téměř celá korekcí na konci roku dle mezinárodních účetních standardů (dále jen „IAS“) která měla souvislost s běžnou obchodní činností této společnosti. Jako taková není obsažena v záznamech o nákladech dotčeného výrobku během roku, ale je obsaženo v několika položkách výkazu zisku a ztrát (jak je definováno standardem IAS 1). Pokud by se tento zisk nebral v úvahu, výrobní odvětví Unie by bylo ztrátové i v roce 2012 (ztráta méně než 1 %).

(124)

Kromě toho průměrné výrobní náklady v tabulce 10 prozatímního nařízení jsou za celkový objem výroby výrobců v Unii zařazených do vzorku, zatímco průměrné prodejní ceny jsou pouze za prodej výrobců v Unii zařazených do vzorku prvnímu odběrateli v Unii, který není ve spojení. Tyto dva průměry nejsou přímo srovnatelné z následujících důvodů:

(125)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA zajímalo o to, zda objem prodeje a podíl na trhu v tabulce 7 prozatímního nařízení odkazují na prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení, nebo jak na prodeje odběratelům ve spojení, tak i na prodeje odběratelům, kteří nejsou ve spojení. Komise připomíná 102. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který uvádí, že makroekonomické ukazatele, jako je výroba nebo objem prodeje, se posuzují na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Údaje v tabulce 7 tedy odkazují, jak uvedl Eurofer, na prodeje prvnímu odběrateli, který není ve spojení. Zahrnutí prodeje stranám ve spojení by s sebou neslo riziko dvojího započítávání.

(126)

Sdružení CISA ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací dále uvedlo, že rozdíl mezi objemem výroby výrobního odvětví Unie a objemem prodeje prvnímu odběrateli v Unii, který není ve spojení, je důsledkem existence značného prodeje odběratelům ve spojení. Na tomto základě sdružení CISA dále vyvodilo, že Komise neshromáždila a neposkytla informace o objemu prodeje odběratelům ve spojení a uveřejnila tedy pouze část celkového objemu prodeje na trhu Unie.

(127)

Výše uvedená tvrzení vycházejí z nesprávného předpokladu. Komise připomíná, že rozdíl mezi objemem výroby a objemem prodeje odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, pochází nejen z prodeje odběratelům ve spojení, ale také z prodeje odběratelům mimo Unii. U výrobců v Unii, kteří nebyli zařazeni do vzorku, může být tento rozdíl rovněž způsoben prodejem prvním odběratelům, kteří nejsou ve spojení, což Eurofer zřejmě nevykázal, protože, jak si Komise ověřila, použil metodu vykazování uvedenou ve 125. bodě odůvodnění, aby se zabránilo dvojímu započítávání. Tabulka 7 prozatímního nařízení odkazuje na objem prodeje a podíl na trhu pouze na trhu Unie.

(128)

Sdružení CISA dále poukázalo na dva případy, ve kterých Komise provedla zvlášť analýzu odběratelů ve spojení a analýzu odběratelů, kteří nejsou ve spojení, konkrétně se jednalo o šetření týkající se tyčí a prutů pro výztuž do betonu pocházejících z ČLR (13) a šetření týkající se plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR a Ruska (14).

(129)

Komise připomíná, že v těchto případech se analýza týkala využití pro vlastní spotřebu (v případě plochých za studena válcovaných výrobků z oceli) nebo prodeje odběratelům ve spojení (v případě tyčí a prutů pro výztuž do betonu), nikoli prodeje odběratelům ve spojení, jako jsou prodejní společnosti ve spojení. Jak je uvedeno v 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, využití pro vlastní spotřebu výrobci v Unii je zanedbatelné.

(130)

Závěrem Komise připomíná, že co se cen a ziskovosti na trhu Unie týče, ty jsou relevantní, pouze jedná-li se o ceny prodeje mezi stranami, které nejsou ve spojení.

(131)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se ziskovosti, peněžního toku, investic, návratnosti investic a schopnosti získat kapitál výrobců v Unii zařazených do vzorku, závěry uvedené ve 131. až 138. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(132)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry ohledně újmy uvedené ve 139. až 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(133)

Eurofer uvedl, že dumpingový dovoz z ČLR představuje „nejdůležitější faktor, který ovlivňoval výrobní odvětví Unie během posuzovaného období“. Dále poznamenal, že „objem dovozu z ČLR se mezi rokem 2013 a 2014 zdvojnásobil a mezi rokem 2014 a 2015 se zdvojnásobil ještě jednou“ a že v roce 2015 objem dovozu z ČLR „přesáhl objem dovozu ze všech dalších třetích zemí dohromady“.

(134)

Eurofer rovněž zaznamenal obdobný vývoj podílu na trhu dumpingového dovozu z ČLR a poznamenal, že „se zvýšil z 4,1 % v roce 2013 na 14,4 % v roce 2015 a současně podíl dovozu na trhu ze všech dalších třetích zemí se snížil z 13,2 % v roce 2013 na 12,2 % v roce 2015“.

(135)

Eurofer nakonec dospěl k závěru, že „téměř celé zvýšení tržního podílu dumpingového čínského dovozu přišlo na úkor tržního podílu výrobního odvětví Unie“. Navíc dodal, že cena dumpingového čínského dovozu klesla během posuzovaného období o téměř 30 % a že tento dovoz podbízel ceny výrobního odvětví Unie v průměru o 29 %.

(136)

To potvrzuje zjištění ve 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že takřka nepřetržitý nárůst dovozu z ČLR za vysoce podbízející ceny měl po roce 2013 jasný negativní vliv na výkonnost výrobního odvětví Unie.

(137)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se účinků dumpingového dovozu, závěry ohledně účinků dumpingového dovozu uvedené ve 150. až 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(138)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se silné konkurence způsobené problémy v poptávce na trhu Unie, závěry uvedené ve 158. až 163. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(139)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se nízkého využití kapacity výrobců v Unii, závěry uvedené ve 164. až 166. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(140)

Sdružení CISA uvedlo, že „Komise analyzovala dovoz z Ruska a Ukrajiny zvlášť, a proto nenašla žádné náznaky, že dovoz z těchto dvou zemí působil výrobnímu odvětví Unie újmu“.

(141)

Sdružení CISA dále uvedlo, že Komise měla provést „souhrnné posouzení dovozu z Ukrajiny a Ruska“ a ještě dále „souhrnné posouzení dovozu ze všech tří zemí (Čína, Rusko a Ukrajina)“ s tím, že „během období šetření objem dovozu z Ukrajiny nebo Ruska není v porovnání s trhem Unie zanedbatelný“ a že „průměrné ceny dovozu z obou zemí byly ještě nižší než ty z Číny.“

(142)

Na základě výše uvedeného došlo sdružení CISA k závěru, že „pokud by u dovozu z Číny bylo zjištěno cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie, znamenalo by to, že u dovozu z Ukrajiny a Ruska docházelo vůči výrobnímu odvětví Unie k ještě většímu cenovému podbízení. Pokud by se Komise řídila stejnou metodou, kterou uplatnila u Číny, tedy srovnáním „počátečního bodu“ s „koncovým bodem“, zjistila by, že objem prodeje, resp. podíl dovozu na trhu z těchto dvou zemí se zvýšil o 41 %, resp. 2,2 procentní body“.

(143)

Komise odkazuje na čl. 3 odst. 4 základního nařízení v němž je stanoveno, že souhrnně může být posuzován pouze dovoz podléhající antidumpingovým šetřením. Dovoz z Ukrajiny a Ruska není předmětem antidumpingových šetření, a nemůže být proto posuzován souhrnně s dovozem z ČLR.

(144)

Průměrné ceny z Ukrajiny, Ruska a ČLR navíc nemusí být přímo srovnatelné, protože průměrnou cenu ovlivňuje skladba sortimentu. Důležitější jsou cenové trendy během posuzovaného období. Tabulka 13 prozatímního nařízení jasně ukazuje, že průměrné dovozní ceny z Ukrajiny a Ruska klesaly v posuzovaném období mnohem pomalejším tempem než dovozní ceny z ČLR.

(145)

Tržní podíl dovozu z jiných třetích zemí se během posuzovaného období téměř nezměnil, zatímco podíl dovozu z ČLR se více než ztrojnásobil. V kontextu nárůstu spotřeby Unie o 5 % a poklesu podílu výrobního odvětví Unie na trhu o 10 procentních bodů během posuzovaného období to znamená, že dovoz z ČLR získal podíl na trhu pouze od výrobního odvětví Unie.

(146)

Zatímco objem dovozu z ČLR vzrostl během posuzovaného období o téměř 1 milion tun, objem dovozu z Ukrajiny se zvýšil přibližně o 160 000 tun a ten z Ruska přibližně o 75 000 tun.

(147)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k mnohem menšímu objemu dovozu z Ukrajiny a Ruska ve srovnání s dovozem z ČLR nenasvědčuje nic tomu, že by dovoz z těchto dvou zemí mohl narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou výrobnímu odvětví Unie.

(148)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se dovozu z jiných třetích zemí, závěry uvedené ve 167. až 178. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(149)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, závěry uvedené ve 179. až 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(150)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se účinků hospodářské soutěže mezi vertikálně integrovanými výrobci v Unii a převálcovnami v Unii, závěry uvedené ve 184. až 189. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(151)

Sdružení CISA dále uvedlo, že v období mezi rokem 2013 a obdobím šetření byli výrobci v Unii zařazení do vzorku do velké míry neziskoví a že největší ztrátu utrpěli v roce 2013, což je přesně rok, kdy dovoz tlustých plechů z ČLR dosáhl nejnižší úrovně.

(152)

Tento argument řeší 134. bod odůvodnění prozatímního nařízení, kde je vysvětleno, že „zatímco vysoké ztráty na úrovni 12,2 % v roce 2013 jsou důsledkem velmi nízké poptávky v daném roce, výrazný cenový a objemový tlak vyvíjený na výrobní odvětví Unie v důsledku zvyšování dovozu z ČLR od roku 2014 do období šetření neumožnil výrobnímu odvětví Unie těžit z dynamického růstu spotřeby v Unii o 11 procentních bodů“. Jak je uvedeno výše v 93. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento růst byl téměř výlučně absorbován dumpingovým dovozem z ČLR.

(153)

Komise proto dospěla k závěru, že vysoké ztráty v roce 2013 nebyly způsobeny nízkým objemem dovozu z ČLR, ale obzvlášť nízkou poptávkou na trhu Unie. Ztráty, které výrobní odvětví Unie utrpělo v letech 2014 a 2015, ale stále rostoucím objemem dumpingového dovozu z ČLR způsobeny byly.

(154)

Kromě toho Komise poznamenává, že výrobní odvětví Unie bylo v letech 2011 a 2012 ziskové. V roce 2011 výrobní odvětví Unie vykázalo ziskové rozpětí ve výši 7,9 %, což bylo období, kdy dovoz z ČLR nedosahoval významného objemu, jak je uvedeno ve 221. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V roce 2012 již bylo ziskové rozpětí výrazně nižší (pouhých 1,6 %), a to kvůli významnému zastoupení dumpingového dovozu z ČLR. Je třeba poznamenat, že k ziskovosti výrobního odvětví Unie v letech 2011 a 2012 se nevyjádřila žádná zúčastněná strana.

(155)

Sdružení CISA tvrdí, že existují „jiné významné činitele“ než dumpingový dovoz z ČLR, které „způsobují údajnou újmu výrobnímu odvětví Unie“, a že „to může narušit příčinnou souvislost mezi údajným dumpingovým dovozem“ z ČLR a újmou. Sdružení CISA požádalo Komisi, aby přezkoumala svou analýzu příčinných souvislostí a vzala v úvahu všechny jiné činitele.

(156)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že šest jiných činitelů uvedených výše bylo řešeno buď v prozatímním nařízení, nebo v tomto nařízení. Z tohoto důvodu je zřejmé, že Komise všechny činitele zjištěné zúčastněnými stranami důkladně analyzovala. Sdružení CISA navíc ani neidentifikovalo, které „jiné významné činitele“, kromě již šesti podrobně analyzovaných, by měly být přezkoumány. Sdružení CISA se omezilo na to, že jsou „zřejmé“, aniž by k nim poskytlo jakékoli další informace. Komise proto tento podnět zamítla.

(157)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené ve 190. až 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(158)

Sdružení CISA uvedlo, že během posuzovaného období výrobci v Unii drželi přes 70 % trhu Unie. Tvrdilo, že trhu Unie dominují, zatímco jediným skutečným zdrojem hospodářské soutěže je dovoz z ČLR.

(159)

Komise konstatuje, že sdružení CISA opomíjí skutečnost, že výrobci v Unii si konkurují vzájemně a konkurují dovozu z ČLR a jiných třetích zemí, který má 12,2 % podíl na trhu, jak je uvedeno v tabulce 13 prozatímního nařízení. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by mezi výrobci v Unii neexistovala hospodářská soutěž.

(160)

Po uložení prozatímních opatření uvedl i jeden dovozce, že uložení antidumpingových opatření uměle omezí hospodářskou soutěž na trhu Unie a povede k oligopolnímu trhu v segmentu „zvláštních tlustých plechů“, jelikož tento segment již nyní ovládá pouze jeden subjekt.

(161)

Komise však podotýká, že tato strana nepředložila na podporu tohoto tvrzení žádné důkazy. Naopak údaje předložené Euroferem v jeho připomínkách k poskytnutí konečných informací uvádí několik výrobců v Unii, kteří nabízejí různé typy „zvláštních tlustých plechů“.

(162)

Komise uznává, že uložení cel může u určitých segmentů „tlustých plechů“ snížit na trhu Unie počet konkurentů. Antidumpingové šetření však výrobkový ani zeměpisný trh nedefinuje a neposuzuje tržní sílu ani její pravděpodobný vývoj. Proto v tomto šetření nemohla a nesměla být učiněna rozhodnutí o tom, zda existuje riziko vytvoření nebo posílení dominantního postavení na jednom z trhů ve smyslu právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže.

(163)

Komise je povinna v rámci své analýzy zájmu Unie vzít v úvahu další politiky Unie, jako je například politika hospodářské soutěže. Tyto úvahy však vyžadují další šetření pouze v případě, že o dominantním postavení a jeho možném zneužívání existuje konkrétní důkaz. Tato hranice však připomínkami zúčastněných stran překročena nebyla.

(164)

V každém případě Komise připomíná, že antidumpingová cla se ukládají za účelem odstranění účinků dumpingu působícího újmu, jež byl zjištěn ve všech segmentech tlustých plechů, a že dominantní postavení na trhu neznamená jeho zneužívání. Kdyby zúčastněné strany v budoucnu pozorovaly nějaké chování, které by mohlo porušovat pravidla hospodářské soutěže, mohou využít svého práva podat stížnost příslušnému orgánu na ochranu hospodářské soutěže.

(165)

Po uložení prozatímních opatření jeden dovozce uvedl, že uložení antidumpingových opatření by nemělo vést ke zvýšení cen na trhu Unie.

(166)

Komise připomíná, že účelem antidumpingových opatření je odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu. Vliv těchto opatření na ceny závisí na rozhodnutí o cenách různých tržních hospodářských subjektů, a jako takový je nemožné ho předvídat. Ke zvýšení cen může dojít v případech, kdy tržní síly mají za to, že na nedeformovaném trhu by vyšší ceny měly převládnout.

(167)

Sdružení CISA také uvedlo, že uživatelé v Unii potřebují konkurenceschopné a stabilní zdroje zásobování a že uložení antidumpingových opatření „bude mít v navazujících odvětvích pravděpodobně za následek značné ztráty a/nebo přesun pracovních míst mimo Evropskou unii“.

(168)

Nicméně během období šetření zajištovalo stabilní dodávku tlustých plechů uživatelům v Unii 30 výrobců v Unii a dovoz z několika zemí včetně Ruska a Ukrajiny. Krom toho žádný z uživatelů v navazujících odvětvích neposkytl důkaz, že by si v důsledku uložení antidumpingových opatření nebyl schopen opatřit tlusté plechy. Pokud jde o riziko značné ztráty a/nebo přesun pracovních míst mimo Unii, pouze jedno navazující odvětví bylo stejného názoru, a sice výrobce věží pro větrné turbíny. Toto tvrzení se řeší níže.

(169)

Ad-hoc sdružení uživatelů navazujícího odvětví (věže pro větrné turbíny) uvedlo, že uložení opatření proti tlustým plechům bude mít za následek riziko přemístění výroby věží pro větrné turbíny do ČLR a problémy se zabezpečením budoucích dodávek hotových nebo z části hotových věží pro větrné turbíny. Tento argument vznesl také jeden dovozce ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací, pokud jde o věže pro větrné turbíny, jakož i jiné části systémů větrné energie.

(170)

Komise tyto argumenty odmítá, jelikož tyto zúčastněné strany nepodložily svá tvrzení žádným důkazem či analýzou; například se tito výrobci věží pro větrné turbíny mohli přihlásit ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení a vyplnit odpověď na dotazník, uvést typy tlustých plechů používané v tomto odvětví k výstavbě věží pro větrné turbíny a poskytnout analýzu toho, zda tyto druhy tlustých plechů jsou zaměnitelné s typy tlustých plechů používanými v jiných odvětvích.

(171)

Komise poznamenává, že z informací ve spisu vyplývá, že výrobci věží pro větrné turbíny by vyloučením „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku, jak je uvedeno ve 42. bodě odůvodnění, nic nezískali. Proto by jejich obavy mohlo vyřešit pouze vyloučení tlustých plechů pro věže pro větrné turbíny v zájmu Unie. V této fázi však výrobci věží pro větrné turbíny neposkytli žádnou konkrétní ani podrobnou analýzu, včetně vysvětlení uložení cla na jejich výrobní náklady a možnosti přenést tyto náklady na své zákazníky, kteří by takové vyloučení mohli odůvodnit.

(172)

Komise dále konstatuje, že výrobci věží pro větrné turbíny mohou požádat, je-li to řádně odůvodněno, o prozatímní přezkum zájmu Unie týkající se opatření vztahujících se na tlusté plechy. Šetření navíc neodhalilo nic, co by svědčilo o tom, že by výrobní odvětví Unie mohlo ohrozit činnosti odběratelů. Takové jednání se za běžných podmínek tržních sil nepředpokládá.

(173)

Jeden dovozce uvedl, že vyloučení „zvláštních tlustých plechů“ z definice výrobku je v zájmu Unie, jelikož údajně „několik klíčových odvětví“ v Unii, jako je „strojírenství a energetika“, je na dovozu „zvláštních tlustých plechů“ z ČLR závislých. Nicméně žádný z uživatelů v těchto odvětvích se nepřihlásil, aby toto tvrzení potvrdil.

(174)

Tento dovozce dále tvrdil, že „zvláštní tlusté plechy“ o tloušťce větší než 150 mm vyrábí pouze tři výrobci v Unii. Výrobu plechů s vysokou mezí kluzu, kalených a popouštěných plechů a otěruvzdorných tlustých plechů údajně ovládají pouze čtyři výrobci v Unii. Na tomto základě tvrdí, že navazující odvětví v Unii „již nyní trpí nedostatečnou nabídkou a výrazně zvýšenými prodejními cenami“, což by se dalo vyvážit jedině dovozem „zvláštních tlustých plechů“ z ČLR.

(175)

Sdružení CISA dále uvedlo, že také uživatelé „zvláštních tlustých plechů“ v kovoobráběcím průmyslu by mohli kvůli velmi omezenému počtu evropských výrobců „zvláštních tlustých plechů“ utrpět újmu z důvodu nedostatečné nabídky. Žádný uživatel v tomto navazujícím odvětví však na otázku nedostatečné nabídky nepoukázal.

(176)

Komise argumenty uvedené ve 173. až 175. bodě odůvodnění zamítá, protože zúčastněné strany opět svá tvrzení nedoložily žádným důkazem či analýzou. Naopak šetření prokázalo u cen tlustých plechů v Unii během posuzovaného období značný pokles. Navíc šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie má v důsledku neustále klesajícího využití kapacity značnou volnou kapacitu. Kromě toho je podle sdružení CISA objem „zvláštních tlustých plechů“ vyvážený z ČLR nevýznamný.

(177)

Po poskytnutí konečných informací se jeden dovozce k této otázce vrátil ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací. Nepředložil však žádné nové podstatné argumenty.

(178)

Jelikož neexistuje žádný věcný důkaz o údajné nedostatečné nabídce v důsledku uložení antidumpingových opatření, Komise nemůže učinit závěr, že uložení těchto opatření povede k nedostatečné nabídce „zvláštních tlustých plechů“.

(179)

Žádné z tvrzení předložených zúčastněnými stranami tedy neprokazuje, že by existovaly přesvědčivé důvody proti uložení opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(180)

Negativní dopady na uživatele, kteří nejsou ve spojení, oslabuje dostupnost alternativních zdrojů dodávek. Kladné dopady antidumpingových opatření na trh Unie, zejména na výrobní odvětví Unie, převažují nad možným negativním dopadem na ostatní zájmové skupiny.

(181)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu Unie, závěry uvedené ve 195. až 215. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(182)

Jak je uvedeno ve 4. bodě odůvodnění, Komise zavedla na základě podnětu Euroferu celní evidenci dovozu tlustých plechů pocházejících z ČLR. Evidován byl dovoz uskutečněný v období od 11. srpna 2016 do uložení prozatímních antidumpingových opatření, tzn. 7. října 2016.

(183)

Podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení může být clo uloženo se zpětnou platností, pokud „vedle výše vývozu, která způsobila újmu během šetřeného období, došlo k podstatnému zvýšení vývozu, které s ohledem na čas a objem, jakož i další okolnosti, může vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla“.

(184)

Sdružení CISA uvedlo, že jakákoli možná zpětná opatření by měla negativní dopad na dovozce, protože by byli „zbytečně vystaveni dodatečným nákladům“, jelikož už platí antidumpingová cla. Podle sdružení CISA dovozci „nemají v úmyslu hromadit zásoby dotčeného výrobku“ z ČLR a dovoz, který byl evidován, byl zbývající částí starých smluv, které byly uzavřeny před zahájením řízení. Sdružení CISA dále uvedlo, že „neočekávané clo povede k vytvoření ztrát“ na straně dovozců a uživatelů v Unii.

(185)

Sdružení CISA nakonec uvedlo, že „evidence dovozu a vyhrožování zpětným uložením opatření není nic jiného než vytváření další obchodní překážky, aby dovozci v EU přestali dovážet z Číny ještě dříve, než se vůbec prokáže, že takový dovoz způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu“.

(186)

Dovozní statistiky Eurostatu uvedené v tabulce 1 níže ukazují, že dovoz tlustých plechů z ČLR po období šetření výrazně poklesl.

Tabulka 1

Vývoj průměrného měsíčního objemu dovozu

(187)

Komise dochází k závěru, že jelikož nedošlo k podstatnému zvýšení dovozu, zákonná podmínka pro vybírání cel se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení splněna nebyla. Proto by clo u evidovaných případů dovozu nemělo být se zpětnou platností uloženo.

(188)

Jak je uvedeno ve 222. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise určila úroveň pro odstranění újmy na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny vyvážejících výrobců v ČLR, kteří byli zařazeni do vzorku, během období šetření, která byla řádně upravena o náklady po dovozu a cla, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu.

(189)

Sdružení CISA předložilo ohledně metody použité v této věci pro výpočet ceny obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku, která nepůsobí újmu, řadu připomínek.

(190)

Zaprvé sdružení CISA chtělo vědět, proč Komise použila metodu připočtení ztráty utrpěné během období šetření k prodejním cenám výrobního odvětví Unie a proč potom k výrobním nákladům připočetla 7,9 % cílové rozpětí zisku místo připočtení cílového zisku.

(191)

Výběr mezi těmito dvěma metodami používanými Komisí k určení úrovně pro odstranění újmy se provádí případ od případu. Jelikož se nevyskytly srovnatelné prodejní transakce výrobního odvětví Unie, cenu nezpůsobující újmu lze často stanovit tak, že se k celkovým nákladům připočte cílový zisk. V projednávané věci ale srovnatelné prodejní transakce nebyly k dispozici.

(192)

Je tomu tak proto, že obdobný výrobek prodávaný výrobním odvětvím Unie sestával ze stovek typů výrobku a výrobci v Unii zařazení do vzorku měli rozsáhlou síť společností ve spojení, včetně středisek služeb pro ocelářský průmysl, kterým vznikaly náklady a které nejsou zaznamenány v účetních knihách výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, aby mohly být snadno rozděleny mezi jednotlivá čísla PCN. Z těchto důvodů bylo nemožné u každého PCN sbírat informace o nákladech, nejen od výrobních společností, ale také od všech prodejních společností ve spojení (zejména střediska služeb pro ocelářský průmysl) v Unii, aby se dospělo k celkovým nákladům každého PCN.

(193)

Proto Komise místo toho stanovila celkové náklady každého PCN připočtením váženého průměru utrpěné ztráty výrobci v Unii zařazenými do vzorku k váženému průměru prodejní ceny. Potom bylo k celkovým nákladům stanoveným tímto způsobem připočítáno cílové rozpětí zisku ve výši 7,9 %, ke kterému po prozatímních opatřeních nebyly vzneseny žádné připomínky.

(194)

Dále sdružení CISA uvedlo, že použitá metoda byla „nesprávná“ a že tyto dvě metody „vedou k naprosto odlišným výsledkům“. Sdružení předložilo příklad s hypotetickými výrobními náklady a hypotetickou prodejní cenou, z něhož prý vyplývá, že není správné vypočítávat cílovou cenu na základě prodejní ceny.

(195)

Komise poznamenává, že jelikož většina informací použitých v tomto příkladě je hypotetická a neodpovídá skutečným údajům, výsledek takového příkladu nemůže prokázat, že metoda použitá v tomto konkrétním případě je nesprávná. Z tohoto důvodu nemůže Komise tento argument považovat za důkaz. Pokud by byly k dispozici stejně podrobné informace, obě metody by vedly k podobným výsledkům.

(196)

Nakonec sdružení CISA uvedlo, že „pokud je většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci prodávána méně než třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku, je třeba si položit otázku o reprezentativnosti údajů o prodeji poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku a dojít tedy k závěru, že výpočet rozpětí cenového podbízení na tomto základě je velmi diskutabilní. Nehledě na to, že újmu lze jen těžko prokázat, když výrobní odvětví Unie ani nevyrábí/neprodává dané typy vyvážené čínskými vyvážejícími výrobci“.

(197)

Komise poznamenává, že přestože byli do vzorku zařazeni tři výrobci v Unii, skutečnost, „že většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci se prodává méně než třemi výrobci v Unii zařazenými do vzorku,“ neznamená, že výrobní odvětví Unie nebo dokonce výrobci v Unii zařazení do vzorku je neprodávají vůbec. Znamená to jen to, že ne všichni tři výrobci v Unii zařazení do vzorku prodávají všechna PCN vyvážená vyvážejícími výrobci z ČLR zařazenými do vzorku.

(198)

Komise také poznamenává, že ne všichni vyvážející výrobci z ČLR zařazení do vzorku vyváželi do Unie stejná PCN. Ve skutečnosti valná většina PCN vyvážených čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku do Unie (představující více než 90 % objemu tohoto vývozu) je vyráběna jedním nebo více výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(199)

Po poskytnutí konečných informací se sdružení CISA k této otázce vrátilo ve svých připomínkách a během slyšení.

(200)

Sdružení CISA dovodilo, že výrobní odvětví Unie možná nevykázalo správné číselné údaje a dostalo se mu příznivého zacházení v rozporu s právem ostatních stran na objektivní, nestranné a nediskriminační šetření. O tomto údajném příznivém zacházení s výrobním odvětvím Unie by také svědčila shovívavost, s níž se Komise vůči němu zachovala, když neposkytlo určité důležité informace (sdružení CISA poukazovalo na úroveň informací o výrobních nákladech).

(201)

Pokud jde o údajné příznivé zacházení, tvrzení se odmítá. Jádrem sporu je formulace obsažená ve 191. až 193. bodě odůvodnění. V těchto bodech odůvodnění Komise uvedla důvod volby mezi dvěma metodami používanými Komisí k určení úrovně pro odstranění újmy.

(202)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, závěry uvedené ve 217. až 223. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(203)

Po poskytnutí konečných informací jeden vyvážející výrobce z ČLR předložil Komisi nabídku cenového závazku. Tato nabídka stanovuje minimální dovozní ceny (dále jen „MDC“) pro typy tlustých plechů prodávaných do Unie vyvážejícím výrobcem z ČLR a dále nabídl způsob indexace těchto MDC na základě cen hlavních surovin.

(204)

Komise tuto nabídku cenového závazku zamítla kvůli vysokému riziku křížové kompenzace cen, protože rozdílů v MDC u různých typů výrobku, které lze jen těžce odlišit, bylo příliš mnoho a způsob indexace byl příliš složitý. Kromě toho struktura kanálů pro vývoz vyvážejícího výrobce a paralelní prodej na vývoz dalších výrobků by neumožňoval řádné sledování, a tudíž možnost křížové kompenzace prostřednictvím dalších výrobků prodávaných společnostmi ve spojení s vyvážejícím výrobcem byla příliš vysoká.

(205)

Vyvážející výrobce byl o důvodech zamítnutí nabídky závazku informován a dostal možnost se k nim vyjádřit.

(206)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku na úrovni pro odstranění újmy podle pravidla nižšího cla.

(207)

Na základě výše uvedených skutečností budou sazby konečného antidumpingového cla, které budou uloženy, stanoveny podle tabulky 2 níže:

Tabulka 2

Dumpingové rozpětí, úroveň pro odstranění újmy a celní sazba

(208)

Sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z ČLR a vyráběných těmito společnostmi, tedy uvedenými konkrétními právními subjekty. Na dotčené dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou výslovně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(209)

Všechny žádosti o uplatňování těchto sazeb antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu právnické osoby nebo po zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) by měly být adresovány Komisi (15) se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakoukoli změnu činností společnosti spojených s výrobou, prodejem na domácím trhu a prodejem na vývoz související například se změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se individuální celní sazby vztahují.

(210)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, měla by se celní sazba stanovená pro „všechny ostatní společnosti“ vztahovat nejen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale i na ty výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(211)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(212)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

v období šetření (tj. od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

—

není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Čínské lidové republice, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením,

—

skutečně vyvezl do Unie dotčený výrobek po skončení období šetření, z něhož vycházejí příslušná opatření, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt významné množství do Unie,