PŘÍLOHA I

MOŽNÉ OBLASTI UPLATNĚNÍ METOD A VÝSLEDKŮ STANOVENÍ PEF A OEF

Možné oblasti uplatnění metody stanovení PEF a výsledků stanovení PEF:

—	optimalizace procesů během životního cyklu produktu;

—	podpora designu produktu v zájmu minimalizace environmentálních dopadů během životního cyklu;

—	sdělování informací o environmentálním profilu životního cyklu produktů (např. prostřednictvím dokumentace připojené k produktu, internetových stránek a aplikací) jednotlivými společnostmi nebo prostřednictvím systémů založených na dobrovolnosti;

—	systémy týkající se environmentálních tvrzení, zajišťující zejména dostatečnou spolehlivost a úplnost tvrzení;

—	systémy propagace dobré pověsti, které zviditelňují produkty, u nichž se vypočítává environmentální profil životního cyklu;

—	zjišťování významných environmentálních dopadů s cílem stanovit kritéria pro ekoznačky;

—	podle potřeby poskytování pobídek na základě environmentálního profilu životního cyklu.

Možné oblasti uplatnění metody stanovení OEF a výsledků stanovení OEF:

—	optimalizace procesů v celém dodavatelském řetězci portfolia produktů organizace;

—	sdělování environmentálního profilu životního cyklu zainteresovaným stranám (např. prostřednictvím výročních zpráv, ve zprávách o udržitelnosti, v odpovědi na dotazníky investorů nebo zúčastněných stran);

—	systémy propagace dobré pověsti, které zviditelňují organizace, jež vypočítávají svůj environmentální profil životního cyklu, nebo organizace, jež postupem času zlepšují svůj environmentální profil životního cyklu (např. z roku na rok);

—	systémy vyžadující podávání zpráv o environmentálním profilu životního cyklu;

—	jako prostředek k poskytování informací o environmentálním profilu životního cyklu a dosahování cílů v rámci systému environmentálního řízení;

—	případně poskytování pobídek založených na zlepšení environmentálního profilu životního cyklu vypočítaného na základě metody stanovení OEF.

PŘÍLOHA II

POKYNY PRO STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

SHRNUTÍ

Souvislosti

Cíle a cílová skupina

Proces a výsledky

Souvislost s příručkou pro stanovení environmentální stopy organizace

Terminologie: musí se, mělo by se a může se

1.	VŠEOBECNÉ POZNÁMKY KE STUDIÍM STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

1.1	Přístup a příklady možného použití

1.2	Jak používat tuto příručku

1.3	Zásady studií ke stanovení environmentální stopy produktu

1.4	Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

2.	ROLE PRAVIDEL PRODUKTOVÉ KATEGORIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY

2.1

Obecné

2.2	Úloha pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy a vztah ke stávajícím pravidlům produktové kategorie (PCR)

2.3	Struktura pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy na základě klasifikace produkce podle činností

3.	DEFINOVÁNÍ CÍLŮ STUDIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

3.1

Obecné

4.	DEFINOVÁNÍ ROZSAHU STUDIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

4.1

Obecné

4.2	Jednotka analýzy a referenční tok

4.3	Hranice systému pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu

4.4	Výběr kategorií dopadu environmentální stopy a metod posuzování

4.5	Výběr dodatečných environmentálních informací, které budou zahrnuty do stanovení environmentální stopy produktu

4.6	Předpoklady/omezení

5.	SESTAVENÍ A ZAZNAMENÁNÍ PROFILU VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A EMISÍ

5.1

Obecné

5.2	Screening (doporučený krok)

5.3	Plán správy údajů (volitelný)

5.4	Údaje profilu využívání zdrojů a emisí

5.4.1

Pořízení a předběžné zpracování surovin (od kolébky k bráně)

5.4.2

Investiční prostředky

5.4.3

Výroba

5.4.4

Distribuce a skladování produktů

5.4.5

Stadium používání

5.4.6

Modelování logistiky pro analyzovaný produkt

5.4.7

Konec životnosti

5.4.8

Zohlednění využívání elektrické energie (včetně využívání obnovitelné energie)

5.4.9

Další aspekty pro sestavení profilu využívání zdrojů a emisí

5.5	Nomenklatura pro profil využívání zdrojů a emisí

5.6	Požadavky na kvalitu údajů

5.7	Shromažďování specifických údajů

5.8	Shromažďování obecných údajů

5.9	Řešení zbývajících nedostatků v údajích/chybějících údajů z jednotkového procesu

5.10	Řešení multifunkčních procesů

5.11	Shromažďování údajů souvisejících s dalšími metodickými fázemi ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu

6.	Posuzování dopadu environmentální stopy

6.1	Klasifikace a charakterizace (povinný krok)

6.1.1

Klasifikace toků environmentální stopy produktu

6.1.2

Charakterizace toků environmentální stopy

6.2	Normalizace a vážení (doporučený/volitelný krok)

6.2.1

Normalizace výsledků posuzování dopadu environmentální stopy (doporučený krok)

6.2.2

Vážení výsledků posuzování dopadu environmentální stopy (volitelný krok)

7.	INTERPRETACE VÝSLEDKŮ STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

7.1

Obecné

7.2	Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu

7.3	Identifikace kritických míst

7.4	Odhad nejistoty

7.5	Závěry, doporučení a omezení

8.	ZPRÁVA O STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

8.1

Obecné

8.2	Prvky podávání zpráv

8.2.1

První prvek: Souhrn

8.2.2

Druhý prvek: Hlavní zpráva

8.2.3

Třetí prvek: Příloha

8.2.4

Čtvrtý prvek: Důvěrná zpráva

9.	KRITICKÝ PŘEZKUM ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

9.1

Obecné

9.2	Typ přezkumu

9.3	Kvalifikace hodnotitele

10.	ZKRATKOVÁ SLOVA A ZKRATKY

11.	SLOVNÍK POJMŮ

12.

ODKAZY

Příloha I:

Souhrn klíčových povinných požadavků pro stanovení environmentální stopy produktu a pro vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Příloha II:

Plán správy údajů (převzato z iniciativy protokol o skleníkovém plynu)

Příloha III:

Kontrolní seznam pro shromažďování údajů

Příloha IV:

Stanovení vhodné nomenklatury a vlastností pro specifické toky

Příloha V:

Řešení multifunkčnosti v situacích recyklace

Příloha VI:

Pokyny k vykazování emisí v důsledku přímé změny ve využívání půdy relevantních pro změnu klimatu

Příloha VII:

Příklad pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy u papírových meziproduktů – požadavky na kvalitu údajů

Příloha VIII:

Mapování terminologie použité v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu s terminologií podle ISO

Příloha IX:

Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu a příručka ILCD: hlavní odchylky

Příloha X:

Porovnání klíčových požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu s jinými metodami

SHRNUTÍ

Environmentální stopa produktu (PEF) je multikriteriální vyčíslení environmentálního profilu zboží nebo služby během celého životního cyklu. Informace o environmentální stopě produktu se vytvářejí pro zastřešovací účel hledání možností, jak omezit environmentální dopady způsobené zbožím a službami, a zohledňují činnosti dodavatelského řetězce (1) (od těžby surovin přes výrobu a použití až po konečné nakládání s odpady). Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu uvádí metodu modelování environmentálních dopadů u materiálových/energetických toků a emisí a toků odpadů souvisejících s produktem během celého jeho životního cyklu.

Tento dokument obsahuje pokyny, jak vypočítat environmentální stopu produktu a rovněž jak vytvořit metodické požadavky pro konkrétní produktovou kategorii, které se použijí v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (Product Environmental Footprint Category Rules – PEFCR). Environmentální stopy produktů doplňují jiné nástroje zaměřené na specifická místa a prahové hodnoty.

Souvislosti

Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu vznikla v kontextu jednoho ze stavebních prvků stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 – „Evropa účinněji využívající zdroje“ (2). „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (3) vypracovaný Evropskou komisí navrhuje způsoby, jak zvýšit produktivitu zdrojů a oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a jeho environmentálních dopadů s přihlédnutím k životnímu cyklu produktů. Jedním z jeho cílů je: „Vypracovat společný metodický přístup, aby členské státy a soukromé odvětví mohly posoudit, zobrazit a vzájemně porovnat environmentální profil produktů, služeb a společností, jenž vychází z komplexního posouzení environmentálních dopadů po dobu životního cyklu (‚environmentální stopy‘).“ Evropská rada vyzvala Komisi k vytvoření příslušných metodik.

Proto byl zahájen projekt stanovení environmentální stopy produktů a environmentální stopy organizací (OEF) s cílem vytvořit harmonizovanou evropskou metodiku pro studie environmentální stopy (EF), která se může přizpůsobit širší řadě relevantních kritérií environmentálního profilu pomocí přístupu založeného na životním cyklu (4). Přístupem založeným na životním cyklu se rozumí zohlednění spektra toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem nebo organizací z hlediska dodavatelského řetězce. Zahrnuje všechny fáze od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady, účinky na zdraví, hrozby související se zdroji a společenské zátěže. Tento přístup je také nezbytný pro odhalení všech možných kompromisů mezi různými typy environmentálních dopadů v souvislosti se specifickou politikou a rozhodnutími v oblasti řízení. Tím pomůže zamezit nezáměrnému přesunu zátěží.

Cíle a cílová skupina

Cílem tohoto dokumentu je poskytnout podrobné a komplexní technické pokyny k tomu, jak provádět studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Studie ke stanovení environmentální stopy produktů lze využít k řadě účelů, včetně interního řízení a účasti v dobrovolných a povinných programech. Je určena především technickým odborníkům, kteří potřebují vytvořit studii ke stanovení environmentální stopy produktu, například inženýrům a environmentálním manažerům ve společnostech a jiných institucích. Při používání této příručky pro provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu nejsou zapotřebí žádné odborné znalosti metod posuzování vlivů na životní prostředí.

Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu není určena k přímé podpoře srovnávání nebo porovnávacích tvrzení (tj. prohlášení o celkové nadřazenosti nebo rovnosti environmentálního profilu jednoho produktu v porovnání s jiným (na základě ISO 14040:2006)). Taková srovnání vyžadují vytvoření dodatečných pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, která by doplnila obecnější pokyny uvedené v tomto dokumentu, aby se dále zvýšila harmonizace, specifičnost, relevantnost a reprodukovatelnost metod pro daný typ produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy dále usnadní zaměření pozornosti na nejdůležitější parametry, a tím zkrátí čas a sníží úsilí a náklady při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Tento dokument kromě všeobecných pokynů a definování požadavků na studie ke stanovení environmentální stopy produktu rovněž uvádí požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

Proces a výsledky

Každý požadavek v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byl zvolen tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví. Ke zvažovaným metodickým pokynům patří konkrétně normy ISO (5) (zejména: ISO 14044(2006), návrh ISO/DIS 14067(2012); ISO 14025(2006), ISO 14020(2000)), příručka ILCD (International Reference Life Cycle Data System) (6), normy pro ekologickou stopu (7), protokol o skleníkovém plynu (8) (WRI/ WBCSD), obecné principy environmentální komunikace u produktů pro širokou spotřebu BPX 30-323-0 (ADEME) (9),a specifikace pro posuzování emisí skleníkových plynů vznikajících během životního cyklu zboží a služeb (PAS 2050, 2011) (10).

Výsledek této analýzy je shrnut v příloze X. Podrobnější popis lze nalézt v publikaci „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment (Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací – doporučení, účel a další směřování)“ (EC-JRC-IES 2011b) (11). Vzhledem k tomu, že stávající metody mohou uvádět několik alternativ pro dané metodické rozhodnutí, je záměrem této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu (kdykoli je to možné) určit jediný požadavek pro každé rozhodnutí, nebo poskytnout dodatečné pokyny, které podpoří konzistentnější, podrobnější a reprodukovatelnější studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Proto má srovnatelnost přednost před flexibilitou.

Jak už jsme uvedli, pravidla produktových kategorií ke stanovení environmentální stopy jsou nezbytným rozšířením a doplňkem obecnějších pokynů pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu uvedeným v tomto dokumentu (tj. z hlediska srovnatelnosti mezi různými studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu). Tak jak budou postupně vytvářena, budou pravidla produktových kategorií ke stanovení environmentální stopy hrát důležitou roli při zvyšování reprodukovatelnosti, kvality, konzistentnosti a relevantnosti studií ke stanovení environmentální stopy produktu.

Souvislost s příručkou pro stanovení environmentální stopy organizace

Environmentální stopa organizace i environmentální stopa produktu využívají ke kvantifikaci environmentálního profilu přístup založený na životním cyklu. Zatímco metoda stanovení environmentální stopy produktu je specifická pro jednotlivé produkty nebo služby, metoda stanovení environmentální stopy organizace platí pro činnosti organizace jako celku – jinými slovy pro všechny činnosti související se zbožím a/nebo službami, které organizace zajišťuje z pohledu dodavatelského řetězce (od těžby surovin přes použití až po možnosti konečného nakládání s odpady). Na hodnocení environmentální stopy organizace a produktu lze tedy pohlížet jako na doplňující se činnosti, z nichž každá zajišťuje podporu specifickým oblastem použití.

Výpočet environmentální stopy organizace nevyžaduje vícečetné analýzy produktů. Naopak environmentální stopa organizace se vypočítá pomocí souhrnných údajů zastupujících toky zdrojů a odpadů, které překračují definovanou hranici organizace. Po výpočtu lze však environmentální stopu organizace rozložit pomocí vhodných alokačních klíčů až na úroveň produktů. Teoreticky by se měl souhrn environmentálních stop jednotlivých produktů, které zajišťuje organizace během konkrétního sledovaného období (např. 1 roku), blížit její environmentální stopě organizace za stejné sledované období (12). Metodiky v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byly účelově vytvořeny s tímto záměrem. Environmentální stopa organizace může dále pomoci stanovit oblasti produktového portfolia organizace, kde jsou environmentální dopady nejvýznamnější a kde tedy může být zapotřebí provést podrobné analýzy na úrovni jednotlivých produktů.

Terminologie: musí se, mělo by se a může se

Tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu používá přesnou terminologii k uvedení požadavků, doporučení a možností, které mohou společnosti volit.

Výraz „musí se“ se používá k označení toho, co se požaduje, aby studie ke stanovení environmentální stopy produktu byla v souladu s touto příručkou.

Výraz „mělo by se“ se používá k označení doporučení místo požadavku. Každou odchylku od požadavku „mělo by se“ musí subjekt provádějící studii vysvětlit a objasnit.

Výraz „může se“ se používá k označení možnosti, která je přípustná.

1.   VŠEOBECNÉ POZNÁMKY KE STUDIÍM STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

1.1   Přístup a příklady možného použití

Environmentální stopa produktu je multikriteriální vyčíslení environmentálního profilu zboží nebo služby během celého životního cyklu (13). Informace o environmentální stopě produktu se vytvářejí pro zastřešovací účel hledání možností, jak omezit environmentální dopady způsobené zbožím a službami.

Tento dokument obsahuje pokyny, jak vypočítat environmentální stopu produktu a rovněž jak vytvořit metodické požadavky pro konkrétní produktovou kategorii, které se použijí v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Pravidla jsou nezbytným rozšířením a doplňkem obecných pokynů pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu. S tím, jak budou vytvářeny, budou pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy hrát důležitou roli při zvyšování reprodukovatelnosti, konzistentnosti a relevantnosti studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Pomohou zaměřit pozornost na nejdůležitější parametry, a tím také zkrátí čas, sníží úsilí a náklady při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Na základě přístupu založeného na životním cyklu (14) poskytuje příručka pro stanovení environmentální stopy produktu metodu modelování environmentálních dopadů u materiálových/energetických toků a výsledných emisí a toků odpadů (15) souvisejících s produktem (16) z pohledu dodavatelského řetězce (17) (od těžby surovin (18) přes použití až po konečné nakládání s odpady). Přístupem založeným na životním cyklu se rozumí zohlednění spektra toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem nebo organizací z hlediska dodavatelského řetězce. Zahrnuje všechny fáze od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady, účinky na zdraví, hrozby související se zdroji a společenské zátěže.

Je určena především technickým odborníkům, kteří potřebují vytvořit studii ke stanovení environmentální stopy produktu, například inženýrům a environmentálním manažerům. Při používání této příručky pro provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu nejsou zapotřebí žádné odborné znalosti metod posuzování vlivů na životní prostředí.

Metoda stanovení environmentální stopy produktu vychází z přístupu založeného na životním cyklu. Přístup k řízení z hlediska ochrany životního prostředí založený na životním cyklu, a zohledňování životního cyklu obecně, bere v úvahu všechny relevantní interakce s životním prostředím v souvislosti se zbožím, službou, činností nebo subjektem z pohledu dodavatelského řetězce. Tím se liší od zaměření se na dopady pouze na místní úrovni nebo na jednotlivé environmentální dopady, aby se snížila možnost neúmyslného přesunu zátěží; přesunu zátěže v důsledku environmentálních dopadů z jedné fáze dodavatelského řetězce na druhou, z jedné kategorie dopadu do druhé, mezi dopady a účinností zdrojů a/nebo mezi státy.

Aby se vytvořil model, který poskytne realistické znázornění těchto fyzických toků a dopadů, je nutno definovat, kde to bude možné, parametry modelování na základě jasných fyzických jednotek a vztahů.

Každý požadavek v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu byl zvolen tak, aby zohledňoval doporučení podobných široce uznávaných metod a pokynů environmentálního účetnictví produktů. Ke zvažovaným metodickým pokynům patří konkrétně:

—	normy ISO (19), zejména: ISO 14044(2006), návrh ISO/DIS 14067(2012); ISO 14025(2006), ISO 14020(2000);

—	příručka ILCD (International Reference Life Cycle Data System) (20);

—	Ekologická stopa (21);

—	Protokol o skleníkovém plynu (22) (WRI/WBCSD);

—	Obecné principy pro environmentální sdělení o produktech hromadné spotřeby BPX 30-323-0 (ADEME) (23);

—	Specifikace pro posuzování životního cyklu emisí skleníkových plynů výrobků a služeb (PAS 2050, 2011) (24).

Příloha X uvádí přehled některých vybraných klíčových požadavků obsažených v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu ve srovnání s požadavky/specifikacemi obsaženými ve výše uvedených metodických pokynech. Podrobnější popis analyzovaných metod a výsledku analýzy lze nalézt v publikaci „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment (Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací – doporučení, účel a další směřování)“ (25). Vzhledem k tomu, že stávající metody mohou uvádět několik alternativ pro dané metodické rozhodnutí, je záměrem této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu (kdykoli je to možné) určit jediný požadavek pro každé rozhodnutí, nebo poskytnout dodatečné pokyny, aby se podpořily konzistentnější, podrobnější a reprodukovatelnější studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Možné oblasti použití studií ke stanovení environmentální stopy produktu lze seskupit podle interních nebo externích cílů:

—	interní použití může zahrnovat podporu řízení z hlediska ochrany životního prostředí, identifikaci kritických míst v oblasti ochrany životního prostředí a zlepšování a sledování environmentálního profilu a může implicitně zahrnovat také příležitosti pro úsporu nákladů;

—

externí použití (např. interakce mezi podniky (Business-to-Business, B2B), interakce podniků a spotřebitelů (Business-to-Consumers, B2C)) zahrnuje pestré možnosti od reakce na požadavky zákazníka a spotřebitele přes uvádění na trh, referenční srovnávání, environmentální značení, podporu ekodesignu prostřednictvím dodavatelských řetězců, zelené zakázky až po odpověď na požadavky environmentálních politik na evropské úrovni nebo na úrovni členského státu;

—	referenční srovnávání by mohlo například zahrnovat definování produktu s průměrným profilem (na základě údajů poskytnutých zúčastněnými stranami nebo obecných či přibližných údajů) s následnou klasifikací dalších produktů podle jejich profilu v porovnání s referenční hodnotou.

obrázek 1 ukazuje přehled zamýšlených oblastí použití studií ke stanovení environmentální stopy produktu ve vztahu ke klíčovým požadavkům na provádění studií ke stanovení environmentální stopy produktu podle této příručky.

Tabulka 1

Klíčové požadavky na studie ke stanovení environmentální stopy produktu ve vztahu k zamýšlenému použití

Zamýšlené použití

Definice cíle a rozsahu

Analytický rozbor

Splnění požadavků na kvalitu údajů

Hierarchie multifunkčnosti

Výběr metod posuzování dopadu

Klasifikace a charakterizace

Normalizace

Vážení

Interpretace výsledků stanovení environmentální stopy produktu

Požadavky na prvky podávání zpráv

Kritický přezkum (1 osoba)

Komise pro kritický přezkum (3 osoby)

Vyžaduje PEFCR

Interní (uvádějící soulad s příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu)

P

D

D

P

P

P

V

V

P

V

P

V

V

Externí

B2B/B2C bez srovnávání/porovnávacích tvrzení

P

D

P

P

P

P

V

V

P

P

P

D

D

B2B/B2C se srovnáváním/porovnávacími tvrzeními

P

D

P

P

P

P

V

V

P

P

/

P

P

„P“ = povinné; „D“ = doporučené (nepovinné); „V“ = volitelné (nepovinné); „/“ = neuplatňuje se

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Studie ke stanovení environmentální stopy produktu musí vycházet z přístupu založeného na životním cyklu.

1.2   Jak používat tuto příručku

Tato příručka uvádí informace nezbytné pro provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Materiál v příručce pro stanovení environmentální stopy produktu je uveden postupně, v pořadí metodických fází, které se musí při výpočtu environmentální stopy produktu provádět. Každý oddíl začíná obecným popisem metodické fáze společně s přehledem nutných kritérií a příslušných příkladů. „Požadavky“ specifikují metodické normy, které „musí / měly by“ být splněny, aby se dosáhlo vyhovující studie environmentální stopy produktu. Nacházejí se v textových rámečcích s jednoduchým ohraničením a po nich následují oddíly s obecným popisem. „Tipy“ popisují nepovinné, ale doporučené osvědčené postupy. Nacházejí se ve stínovaných textových rámečcích, rovněž s pevným ohraničením. Pokud jsou uvedeny dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, jsou umístěny v textových rámečcích s dvojitým ohraničením na konci každého příslušného oddílu.

1.3   Zásady studií ke stanovení environmentální stopy produktu

Aby vznikly konzistentní, podrobné a reprodukovatelné studie ke stanovení environmentální stopy produktu, je nutno důsledně dodržovat hlavní soubor analytických zásad. Tyto zásady uvádějí zastřešovací pokyny při používání metody stanovení environmentální stopy produktu. Musejí se zvážit z hlediska každé fáze studií ke stanovení environmentální stopy produktu, od definice cílů studie a rozsahu výzkumu přes shromažďování údajů, posuzování dopadu, podávání zpráv až po ověřování výsledků studie.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Uživatelé této příručky by při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu měli dodržovat následující zásady:

1)	Relevantnost Všechny použité metody a údaje získané za účelem vyčíslení environmentální stopy produktu musí být pro danou studii co nejrelevantnější.

2)	Úplnost Kvantifikace environmentální stopy produktu musí zahrnovat všechny environmentálně relevantní materiálové/energetické toky a další environmentální intervence vyžadované k tomu, aby se dodržely definované hranice systému (26), požadavky na údaje a použité metody posuzování dopadu.

3)	Konzistentnost Všechny kroky studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí provádět v důsledném souladu s touto příručkou, aby se zajistila vnitřní konzistentnost a srovnatelnost s podobnými analýzami.

4)	Přesnost Musí se podniknout veškeré přiměřené úsilí s cílem omezit nejistoty v modelování produktového systému (27) a podávání zpráv o výsledcích.

5)	Transparentnost Informace o environmentální stopě produktu musí být zveřejňovány takovým způsobem, aby poskytly zamýšleným uživatelům nezbytný základ pro rozhodování a zúčastněným stranám možnost zhodnotit jejich podrobnost a spolehlivost.

Zásady pro pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

1.   Souvislost s příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu

Kromě požadavků v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu je nutno u studií ke stanovení environmentální stopy produktu rovněž použít metodické požadavky uvedené v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Pokud jsou požadavky pravidel konkrétnější než požadavky v příručce pro stanovení environmentální stopy produktu, musí být splněny tyto konkrétní požadavky.

2.   Zapojení vybraných zainteresovaných stran

Proces vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí být otevřený a transparentní a musí zahrnovat konzultaci s relevantními zúčastněnými stranami. Vyvine se přiměřené úsilí, aby bylo v průběhu procesu dosaženo shody (převzato z ISO 14020:2000, 4.9.1, zásada 8). pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí být předmětem odborného přezkumu.

3.   Snaha o srovnatelnost

Výsledky studií ke stanovení environmentální stopy produktu, které byly prováděny v souladu s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a relevantními pravidly produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy je možno využít k podpoře srovnání environmentálního profilu produktů ze stejné produktové kategorie na základě životního cyklu i k podpoře porovnávacích tvrzení (28) (určených ke zveřejnění). Proto má srovnatelnost výsledků klíčový význam. Informace poskytnuté pro toto srovnání musí být transparentní, aby měl uživatel možnost pochopit omezení srovnatelnosti ve vypočítaném výsledku (převzato z ISO 14025).

1.4   Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu v souladu s touto příručkou se musí provést řada fází – tj. definice cíle, definice rozsahu, profil využívání zdrojů a emisí, posuzování dopadu environmentální stopy, interpretace environmentální stopy a podávání zpráv – viz obrázek 1.

Obrázek 1

Fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu

2.   ROLE PRAVIDEL PRODUKTOVÉ KATEGORIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY

2.1   Obecné

Kromě všeobecných pokynů a požadavků na studie ke stanovení environmentální stopy produktu tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu rovněž uvádí požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Hrají důležitou úlohu při zvyšování reprodukovatelnosti, konzistentnosti (a tudíž srovnatelnosti mezi výpočty environmentální stopy produktu v rámci stejné úrovně produktové kategorie (29)) a relevantnosti studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy pomohou zaměřit pozornost na nejdůležitější parametry studie ke stanovení environmentální stopy produktu, a tím také zkrátí čas, sníží úsilí a náklady.

Cílem je zajistit, že pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy budou vytvářena podle příručky pro stanovení environmentální stopy produktu a že budou poskytovat specifikace potřebné pro dosažení srovnatelnosti, lepší reprodukovatelnosti, konzistentnosti, relevantnosti, zaměření a účinnosti studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Cílem pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy by mělo být zaměření studií ke stanovení environmentální stopy produktu na ty aspekty a parametry, které jsou nejvhodnější při stanovení environmentálního profilu daného typu produktu. Dále mohou specifikovat požadavky uvedené v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu a přidávat nové požadavky tam, kde příručka pro stanovení environmentální stopy produktu ponechává více možností.

Studie ke stanovení environmentální stopy produktu lze provádět bez pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, pokud nemají sloužit k vytváření porovnávacích tvrzení určených ke zveřejnění.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Bez použití pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy se musí ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu specifikovat, zdůvodnit a výslovně uvést klíčové oblasti, které by byly součástí pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (uvedené v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu).

2.2   Úloha pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy a vztah ke stávajícím pravidlům produktové kategorie (PCR)

Cílem pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy je poskytnout podrobné technické pokyny k provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu pro specifickou produktovou kategorii. Musí poskytnout další specifikace na úrovni procesu a/nebo produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy konkrétně poskytnou další specifikace a pokyny například k:

—	definování cíle a oblasti působnosti studie;

—	definování relevantních/irelevantních kategorií dopadu;

—	identifikaci vhodných hranic systému pro analýzu;

—	identifikaci klíčových parametrů a stadií životního cyklu;

—	získání pokynů k možným zdrojům údajů;

—	dokončení fáze profilu využívání zdrojů a emisí;

—	získání dalšího upřesnění toho, jak vyřešit multifunkční (30) problémy.

Všechny tyto aspekty jsou v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu zváženy.

Podle definice v ISO 14025(2006) pravidla produktové kategorie (31) zahrnují sady specifických pravidel, předpisů a požadavků s cílem vytvářet „environmentální prohlášení typu III“ pro každou produktovou kategorii (tj. zboží a/nebo služby zajišťující rovnocenné funkce). „Environmentální prohlášení typu III“ jsou kvantitativní tvrzení o environmentálních aspektech založená na posouzení životního cyklu (32) pro konkrétní zboží nebo službu, např. kvantitativní informace týkající se možných environmentálních dopadů.

Pro vytváření a přezkum pravidel produktové kategorie popisuje ISO 14025(2006) postup a zavádí požadavky na srovnatelnost různých takzvaných „environmentálních prohlášení typu III“. Environmentální prohlášení typu III mohou například představovat možnou oblast použití studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Pokyny k vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy jsou založeny na minimálním obsahu dokumentu pravidel produktové kategorie, jak vyžaduje ISO 14025. Podle ISO 14025 pro pravidla produktové kategorie to zahrnuje mimo jiné:

—	identifikaci produktové kategorie, pro kterou se pravidla vytváří, včetně popisu například funkcí produktu, technické úrovně a použití;

—	definici cíle a rozsahu posuzování životního cyklu (33) produktu podle požadavků souboru norem ISO 14040 z hlediska například funkční jednotky, hranice systému, požadavků na kvalitu údajů (34);

—	popis analýzy inventarizace životního cyklu se zvláštním důrazem na fázi shromažďování údajů, postupy výpočtu a pravidla pro alokaci (35);

—	výběr indikátorů kategorie dopadu environmentální stopy, které se zahrnou do posuzování životního cyklu;

—	popis konečného, předem určeného parametru pro ohlašování údajů z posuzování životního cyklu, například některé předem dané kategorie inventarizačních údajů a/nebo indikátorů kategorie dopadu environmentální stopy;

—	pokud nejsou do posuzování životního cyklu zahrnuta všechna stadia životního cyklu, informace/zdůvodnění k těm stadiím, která nejsou zahrnuta;

—	časové rozpětí platnosti vytvářených pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

Pokud jsou k dispozici jiná pravidel produktové kategorie z jiných systémů, lze je využít jako základ pro vytvoření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (36) v souladu s požadavky uvedenými v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy by měla, v možném rozsahu a při uznání různých kontextů použití, být v souladu se stávajícími mezinárodními pokyny pro pravidla produktové kategorie.

2.3   Struktura pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy na základě klasifikace produkce podle činností

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy popisují typ informací, které se uvedou o produktu z hlediska životního cyklu, i způsob, jak se musí tyto informace vytvářet. Pro kódy a definování informačních modulů použitých ke znázornění životního cyklu produktu se použije systém klasifikace produkce podle činností (obrázek 2).

Produktové kategorie podle klasifikace produkce podle činností souvisejí s činnostmi definovanými podle kódů NACE (tj. podle statistické klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství). Každý produkt klasifikace produkce podle činností je přiřazen k jediné činnosti podle NACE; struktura klasifikace produkce podle činností je tedy na všech úrovních paralelní ke struktuře podle NACE.

NACE tvoří následující hierarchická struktura (NACE Rev. 2 2008 (37), strana 15):

1.	položky označené abecedním kódem (sekce);

2.	položky označené dvoumístným číselným kódem (oddíly);

3.	položky označené trojmístným číselným kódem (skupiny);

4.	položky označené čtyřmístným číselným kódem (třídy).

Mezinárodní standardní klasifikace (ISIC) a NACE mají stejný kód na nejvyšších úrovních, ale NACE je na nižších úrovních podrobnější. Protože kód NACE v kontextu této studie platí na úrovni odvětví, musí být přidělen minimálně dvoumístný kód (tj. úroveň oddílů) (38). To je v souladu se systémem ISIC.

Příklad takového přístupu pro pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy je uveden níže pro „Mléko a mléčné výrobky“. Zde dvoumístný kód (oddíly) definuje specifickou produktovou skupinu pro dané odvětví (např. oddíl 10 – Potravinářské výrobky), která má pod sebou kódovánu řádu jednotlivých produktů (např. skupina 10.51.1 – Upravené tekuté mléko a smetana) (obrázek 2). Tak lze tento dvoumístný kód, a někdy jednomístný kód, použít k definování modulů informací specifických pro dané odvětví, jejichž kombinace tvoří životní cykly specifického produktu v horizontální struktuře. Každý z nich také poskytuje vloženou vertikální strukturu, která jde od obecné produktové skupiny ke konkrétnějším jednotlivým produktům.

Obrázek 2

Rámec zásad v systému klasifikace produkce podle činností

Požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí být založena minimálně na dělení podle dvoumístného kódu klasifikace produkce podle činností (výchozí možnost). Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy však mohou umožňovat (zdůvodněné) odchylky (např. umožňovat trojmístné kódy). Více než dvoumístné kódy jsou například zapotřebí při zohlednění složitosti odvětví. Pokud je pro podobné produkty definováno více výrobních postupů pomocí alternativních klasifikací produkce podle činností, musí být pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy v souladu se všemi těmito klasifikacemi produkce podle činností.

3.   DEFINOVÁNÍ CÍLŮ STUDIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

3.1   Obecné

Definice cíle je prvním krokem studie ke stanovení environmentální stopy produktu a stanoví celkový kontext studie. Účelem jasného definování cílů je zajistit, aby analytické cíle, postupy, výsledky a zamýšlené použití byly optimálně provázané a aby existovala sdílená vize, která povede účastníky studie. Rozhodnutí použít příručku pro stanovení environmentální stopy produktu znamená, že o některých aspektech definice cílů bude předem rozhodnuto. Nicméně je důležité věnovat čas pečlivému zvážení a formulování cílů, aby se zajistil úspěch studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Při definování cílů je důležité identifikovat zamýšlené použití a míru analytické hloubky a důslednosti studie. To by se mělo odrazit ve vymezující definici studie (fáze definice rozsahu). Kvantitativní studie v souladu s analytickými požadavky uvedenými v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu budou nezbytné pro analýzy, zaměřené například na hledání zdrojů s co nejmenšími náklady na ochranu životního prostředí, návrh produktu, referenční srovnávání a podávání zpráv. V rámci jedné studie ke stanovení environmentální stopy produktu je možný rovněž kombinovaný přístup, kdy se kvantitativní analýza zaměří pouze na některé části dodavatelského řetězce a u jiných se provedou kvalitativní popisy možných kritických míst v oblasti ochrany životního prostředí (například kvantitativní analýza „od kolébky k bráně“ (39) kombinovaná s kvalitativními popisy environmentálních aspektů „od brány k hrobu“ (40) nebo s kvantitativními analýzami stadií použití a konce životnosti pro zvolené reprezentativní typy produktů).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Definice cíle u studie ke stanovení environmentální stopy produktu musí zahrnovat:

—	zamýšlené použití;

—	důvody pro provádění studie a kontext rozhodování;

—	cílovou skupinu;

—	zda budou srovnávání a/nebo porovnávací tvrzení (41) zveřejněna;

—	objednatele studie;

—	přezkumný postup (použije-li se).

Příklad – Environmentální stopa trička: definice cíle

Aspekty	Podrobnosti
Zamýšlené použití:	Poskytnout zákazníkovi informace o produktu
Důvody pro provádění studie a kontext rozhodování:	Odpovědět na žádost od zákazníka
Srovnání určená ke zveřejnění:	Ne, bude veřejně dostupná, ale není určena k použití pro srovnávání nebo porovnávací tvrzení.
Cílová skupina:	Externí technická veřejnost, business-to-business
Přezkum:	Nezávislý externí hodnotitel, pan Y
Objednatel studie:	G company limited

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět požadavky na přezkum studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

4.   DEFINOVÁNÍ ROZSAHU STUDIE KE STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

4.1   Obecné

Při definování rozsahu studie ke stanovení environmentální stopy produktu se podrobně popisují hodnocený systém a související analytické specifikace.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Definice rozsahu pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu musí být v souladu s definovanými cíli studie a musí zahrnovat (podrobný popis viz následující oddíly):

—	jednotku analýzy (42) a referenční tok (43);

—	hranice systému;

—	kategorie dopadu environmentální stopy;

—	předpoklady/omezení.

4.2   Jednotka analýzy a referenční tok

Uživatelé příručky pro stanovení environmentální stopy produktu musí pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu definovat jednotku analýzy a referenční tok. Jednotka analýzy kvalitativně a kvantitativně popisuje funkce a dobu trvání produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Jednotka analýzy pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu se musí definovat podle následujících aspektů:

—	zajišťované funkce/služby: „co“;

—	rozsah funkce nebo služby: „kolik“;

—	očekávaná úroveň kvality: „jak dobře“;

—	doba trvání/životnost produktu: „jak dlouho“;

—	kódy NACE.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět jednotky analýzy.

Příklad:

Pokyn/požadavek: Definujte funkční jednotku Pojmenovává a kvantifikuje kvalitativní a kvantitativní aspekty funkcí produktu na základě otázek „co“, „kolik“, „jak dobře“ a „jak dlouho“.

Příklad definování funkční jednotky

Funkční jednotka tričko:

(CO) tričko (průměr pro velikost S, M, L) vyrobené z polyesteru,

(KOLIK) jedno tričko,

(JAK DOBŘE) noste jednou týdně a perte v pračce na 30 stupňů,

(JAK DLOUHO) 5 let.

Poznámka:

Některé dočasné produkty mohou mít více než jednu funkci. Může být nezbytné tyto funkce identifikovat a volit mezi nimi.

Referenční tok je množství produktu potřebné pro zajištění definované funkce. Všechny další vstupní (44) a výstupní (45) toky v analýze s ním kvantitativně souvisí. Referenční tok může být vyjádřen v přímém vztahu k jednotce analýzy nebo způsobem více orientovaným na produkt.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Vhodný referenční tok se musí stanovit ve vztahu k jednotce analýzy. Kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromážděné na podporu analýzy se musí vypočítat ve vztahu k tomuto toku.

Příklad:

Referenční tok: 160 gramů polyesteru

4.3   Hranice systému pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Hranice systému definují, které části životního cyklu produktu a které související procesy patří k analyzovanému systému (tj. jsou vyžadovány pro provádění jeho funkce, jak ji definuje jednotka analýzy). Proto musí být hranice systému jasně definovány, aby mohl být vyhodnocen produktový systém.

Schéma hranice systému (doporučené)

Schéma hranice systému nebo schéma toků je schematické znázornění analyzovaného systému. Uvádí podrobnosti o tom, které součásti životního cyklu produktu jsou zahrnuty do analýzy nebo jsou z ní vyloučeny. Schéma hranice systému může být užitečným nástrojem při definování hranice systému a organizování následných činností shromažďování údajů.

TIP: Vypracování schématu hranice systému není povinné, ale důrazně se doporučuje. Schéma hranice systému pomůže při definování a strukturování analýzy.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Hranice systému se musí definovat na základě obecné logiky dodavatelského řetězce, včetně všech stadií produktu od těžby surovin (46) přes zpracování, výrobu, distribuci, skladování, použití až po zpracování na konci životnosti (tj. od kolébky k hrobu (47)), v míře přiměřené zamýšlenému použití studie. Hranice systému musí zahrnovat všechny procesy související s produktovým dodavatelským řetězcem ve vztahu k jednotce analýzy.

Procesy zahrnuté v hranicích systému se musí rozdělit na procesy na popředí (tj. hlavní procesy v životním cyklu produktu, pro které je dostupný přímý přístup k informacím (48)) a procesy na pozadí (tj. ty procesy v životním cyklu produktu, pro které není možný přímý přístup k informacím (49)).

Schéma hranice systému by mělo být součástí definice rozsahu.

Dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat hranice systému pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu u produktových kategorií, včetně specifikací relevantních stadií životního cyklu a procesů, které by se měly obecně přiřadit ke každému stadiu (včetně časových, geografických a technologických specifikací). Každá odchylka od výchozího přístupu od kolébky k hrobu se musí explicitně specifikovat a zdůvodnit, např. vyloučení neznámého stadia použití nebo skončení životnosti meziproduktů (50).

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat následné (51) scénáře, aby se zajistila srovnatelnost a konzistentnost mezi studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu.

Kompenzace

Výraz „kompenzace“ se často používá s odvoláním na činnosti třetích stran zaměřené na zmírnění emisí skleníkových plynů, např. regulované systémy v rámci Kjótského protokolu (mechanismus čistého rozvoje, společné provádění, systémy obchodování s emisemi) nebo dobrovolné systémy. Kompenzace jsou samostatná omezení skleníkových plynů používaná ke kompenzaci emisí skleníkových plynů, například aby se splnila dobrovolná nebo povinná cílová hodnota nebo sazba v oblasti skleníkových plynů. Kompenzace se vypočítávají vzhledem k referenčnímu stavu, který představuje hypotetický scénář pro to, jaké by byly emise v případě absence zmírňovacího projektu, který vytváří kompenzace. Příklady kompenzovaných emisí představuje kompenzace uhlíku pomocí mechanismu čistého rozvoje, emisních povolenek a dalších nesystémových kompenzací.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Kompenzace se nesmí zahrnout do studie ke stanovení environmentální stopy produktu, ale mohou se uvést samostatně jako „dodatečné environmentální informace“.

4.4   Výběr kategorií dopadu environmentální stopy a metod posuzování

Kategorie dopadu environmentální stopy (52) odkazují na specifické kategorie dopadu zvažované ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Ty se obecně vztahují k využívání zdrojů, emisím látek škodlivých pro životní prostředí (např. skleníkových plynů a toxických chemických látek), které mohou mít rovněž vliv na lidské zdraví. Metody posuzování dopadu environmentální stopy využívají modely pro kvantifikaci příčinných vztahů mezi materiálovými/energetickými vstupy a emisemi souvisejícími s životním cyklem produktu (inventarizovanými v profilu využívání zdrojů a emisí) a každou zvažovanou kategorií dopadu environmentální stopy (53). Každá kategorie tedy odkazuje na konkrétní samostatný model posuzování dopadu environmentální stopy.

Účelem posuzování dopadu environmentální stopy (54) je seskupit a shrnout údaje z inventarizovaného profilu využívání zdrojů a emisí podle příslušných příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy. To následně zajistí nezbytný základ pro interpretaci výsledků environmentální stopy vzhledem k cílům studie ke stanovení environmentální stopy produktu (například identifikaci „kritických míst“ dodavatelského řetězce a „možností“ zlepšení). Výběr kategorií dopadu environmentální stopy by tudíž měl být komplexní v tom smyslu, že pokryje všechny relevantní environmentální problémy týkající se dodavatelského řetězce příslušného produktu.

Tabulka 2 uvádí výchozí seznam kategorií dopadu environmentální stopy a souvisejících metod posuzování. (55) Bližší pokyny k výpočtu těchto dopadů popisuje kapitola 6.

Tabulka 2

Výchozí kategorie dopadu environmentální stopy (s příslušnými indikátory kategorií dopadu environmentální stopy) a modely posuzování dopadu environmentální stopy pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Kategorie dopadu environmentální stopy	Model posuzování dopadu environmentální stopy	Indikátory kategorií dopadu environmentální stopy	Zdroj
Změna klimatu	Bernský model – Potenciály globálního oteplování (GWP) v časovém horizontu 100 let.	kg ekvivalentního množství CO2	Mezivládní panel pro změnu klimatu, 2007
Poškozování ozonové vrstvy	Model EDIP založený na potenciálech poškozování ozonové vrstvy od Světové meteorologické organizace (WMO) za neomezený časový horizont.	kg ekvivalentního množství CFC-11 (56)	WMO, 1999
Ekotoxicita pro sladkovodní organismy	Model USEtox	CTUe (srovnávací toxická jednotka pro ekosystémy)	Rosenbaum a kol., 2008
Toxicita pro člověka – karcinogenní účinky	Model USEtox	CTUh (srovnávací toxická jednotka pro člověka)	Rosenbaum a kol., 2008
Toxicita pro člověka – nekarcinogenní účinky	Model USEtox	CTUh (srovnávací toxická jednotka pro člověka)	Rosenbaum a kol., 2008
Anorganické částice/ látky vdechované	Model RiskPoll	kg ekvivalentního množství PM2,5 (57)	Humbert, 2009
Ionizující záření – účinky na lidské zdraví	Model účinků na lidské zdraví	kg ekvivalentního množství U235 (do vzduchu)	Dreicer a kol., 1995
Fotochemická tvorba ozonu	Model LOTOS-EUROS	kg ekvivalentního množství NMVOC (58)	Van Zelm a kol., 2008 jak je použito v ReCiPe
Acidifikace	Model akumulovaného překročení	mol H+ eq	Seppälä a kol.,2006; Posch a kol., 2008
Eutrofizace – pevninská	Model akumulovaného překročení	mol N eq	Seppälä a kol.,2006; Posch a kol., 2008
Eutrofizace – vodní	Model EUTREND	sladká voda: kg ekvivalentního množství P mořská: kg ekvivalentního množství N	Struijs a kol., 2009, jak je použito v ReCiPe
Poškozování zdrojů – vodní	Švýcarský model ekologické vzácnosti	použití m3 vody ve vztahu k místní vzácnosti vody	Frischknecht a kol., 2008
Poškozování zdrojů – nerostné, fosilní	Model CML2002	kg ekvivalentního množství antimonu (Sb)	van Oers a kol., 2002
Přeměna půdy	Model půdní organické hmoty (SOM)	Kg (deficit)	Milà i Canals a kol., 2007

Podle produktového systému a zamýšleného použití se uživatelé této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu mohou rozhodnout, že zúží soubor zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy. Tyto výjimky by měly být podloženy vhodnými dokumenty, například (neúplný seznam):

—	procesem mezinárodního konsensu;

—	nezávislým externím přezkumem;

—	mnohostranným procesem;

—	studiemi dopadu životního cyklu, které byly odborně přezkoumány;

—	analytickou částí (viz oddíl 5.2).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Výběr kategorií dopadu environmentální stopy by měl být komplexní v tom smyslu, že pokryje všechny relevantní environmentální problémy týkající se dodavatelského řetězce příslušného produktu. U studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí použít všechny specifikované výchozí kategorie dopadu environmentální stopy a související specifikované modely posuzování dopadu environmentální stopy. Každá výjimka se musí explicitně zdokumentovat, zdůvodnit a uvést ve zprávě o stanovení environmentální stopy produktu a podložit vhodnými dokumenty.

Vliv každé výjimky na konečné výsledky, zejména týkající se omezení z hlediska srovnatelnosti s jinými studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu, se musí projednat ve fázi interpretace a ohlásit. Tyto výjimky jsou předmětem přezkumu.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat a zdůvodnit každou výjimku z výchozích kategorií dopadu environmentální stopy, zejména ty, které souvisejí s aspekty srovnatelnosti.

4.5   Výběr dodatečných environmentálních informací, které budou zahrnuty do stanovení environmentální stopy produktu

Relevantní možné environmentální dopady produktu mohou přesahovat široce přijímané modely posuzování dopadu environmentální stopy založené na životním cyklu. Je důležité tyto environmentální dopady zohlednit, pokud je to únosné. Vliv změn ve využívání půdy v konkrétním místě nebo v souvislosti s konkrétní činností může mít například dopad na biodiverzitu. To si může vyžádat použití dodatečných kategorií dopadu environmentální stopy, které nejsou obsaženy ve výchozím seznamu uváděném v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu, nebo dokonce dodatečné kvalitativní popisy, pokud nelze dopady uvést do souvislosti s produktovým dodavatelským řetězcem kvantitativním způsobem. Na tyto dodatečné metody by se mělo pohlížet jako na doplňkové k výchozímu seznamu kategorií dopadu environmentální stopy.

Některé produkty mohou vyrábět společnosti nacházející se v blízkosti moře. Jejich emise by mohly proto mít přímý dopad na mořskou vodu místo na vody sladké. Protože výchozí soubor kategorií dopadu environmentální stopy zahrnuje pouze ekotoxicitu v důsledku emisí do sladkých vod, je důležité zohlednit rovněž emise přímo do mořské vody. Ty se musí zahrnout na elementární úrovni, protože pro tyto emise není v současnosti k dispozici žádný model posuzování dopadu.

Dodatečné environmentální informace mohou zahrnovat (neúplný seznam):

a)	údaje z kusovníku;

b)	informace o demontovatelnosti, recyklovatelnosti, zpětné získatelnosti, opětovném použití, účinnosti zdrojů;

c)	informace o použití nebezpečných látek;

d)	informace o odstraňování nebezpečných / jiných než nebezpečných odpadů;

e)	informace o spotřebě energie;

f)	informace o místních dopadech, např. místních dopadech na acidifikaci, eutrofizaci a biodiverzitu; a jiné relevantní environmentální informace k dotčeným činnostem a/nebo místům i k výstupu produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pokud výchozí soubor kategorií dopadu environmentální stopy nebo výchozí modely posuzování dopadu nepokryjí řádně možné environmentální dopady u hodnoceného produktu, musí se do „dodatečných environmentálních informací“ dále zahrnout všechny související relevantní (kvalitativní/kvantitativní) environmentální aspekty. Ty však nesmí nahrazovat povinné modely posuzování výchozích kategorií dopadu environmentální stopy. Je třeba jasně uvést příslušné modely těchto dodatečných kategorií a zdokumentovat je příslušnými indikátory.

Dodatečné environmentální informace musí být:

—	na základě informací, které jsou podložené a byly přezkoumané nebo ověřené podle požadavků ISO 14020 a článku 5 ISO 14021:1999;

—	specifické, přesné a nezavádějící;

—	relevantní pro konkrétní produktovou kategorii.

Emise přímo do mořské vody se musí zahrnout do dodatečných environmentálních informací (na inventarizační úrovni).

Pokud se dodatečné environmentální informace používají na podporu výkladové fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu, musí všechny údaje potřebné k vytvoření těchto informací splňovat stejné kvalitativní požadavky stanovené pro údaje používané k výpočtu výsledků environmentální stopy produktu (viz oddíl 5.6 (59)).

Dodatečné environmentální informace se musí týkat pouze environmentálních problémů. Informace a pokyny, např. bezpečnostní listy, které nesouvisí s environmentálním profilem produktu, nesmí být součástí environmentální stopy produktu. Podobně se nezahrnou informace týkající se právních požadavků.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět a zdůvodňovat dodatečné environmentální informace, které budou zahrnuty ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Tyto dodatečné informace se musí uvést odděleně od výsledků stanovení environmentální stopy produktu na základě životního cyklu a musejí být jasně zdokumentovány metody a předpoklady. Dodatečné environmentální informace mohou být kvantitativní a/nebo kvalitativní.

Dodatečné environmentální informace mohou zahrnovat (neúplný seznam):

—	jiné relevantní environmentální dopady u produktové kategorie;

—

jiné relevantní technické parametry, které se mohou použít k hodnocení posuzovaného produktu a umožňují srovnání celkové výkonnosti produktu s jinými produkty. Tyto technické parametry mohou odkazovat například na použití obnovitelné nebo neobnovitelné energie, použití obnovitelných nebo neobnovitelných paliv, použití sekundárních materiálů, použití sladkovodních zdrojů nebo odstraňování nebezpečných nebo jiných než nebezpečných typů odpadů;

—	jiné relevantní přístupy k provádění charakterizace (60) toků z profilu využívání zdrojů a emisí, pokud ve výchozí metodě nejsou k dispozici charakterizační faktory (61) (CF) pro některé toky (např. skupiny chemických látek);

—	indikátory životního prostředí nebo indikátory produktové odpovědnosti (podle iniciativy Global Reporting (GRI));

—	spotřebu energie během životního cyklu podle primárního energetického zdroje se samostatným zohledněním využití „obnovitelné“ energie;

—	přímou spotřebu energie podle primárního energetického zdroje se samostatným zohledněním využití „obnovitelné“ energie;

—	u fází od brány k bráně počet druhů z červeného seznamu Světového svazu ochrany přírody a druhů z národního seznamu ochrany přírody s hnízdišti v oblastech zasažených provozem podle úrovně rizika vyhynutí;

—	popis významných dopadů činností, produktů a služeb na biodiverzitu v chráněných oblastech a v oblastech s vysokou hodnotou biodiverzity mimo chráněné oblasti;

—	celkovou hmotnost odpadů podle typu a metody odstraňování;

—	hmotnost přepravovaných, dovážených, vyvážených nebo zpracovaných odpadů považovaných za nebezpečné podle podmínek příloh I, II, III, a VIII Basilejské úmluvy a procenta mezinárodně přepravovaných odpadů.

4.6   Předpoklady/omezení

U studií ke stanovení environmentální stopy produktu mohou vzniknout některá omezení pro provádění analýzy, a proto je třeba stanovovat předpoklady. Například obecné údaje (62) nemusí zcela reprezentovat realitu analyzovaného produktu a mohou být uzpůsobeny pro lepší znázornění.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Všechna omezení a předpoklady se musí transparentně ohlásit.

Dodatečné požadavky na pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět omezení specifická pro produktovou kategorii a definovat předpoklady nezbytné pro překonání těchto omezení.

5.   SESTAVENÍ A ZAZNAMENÁNÍ PROFILU VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A EMISÍ

5.1   Obecné

Jako základ pro modelování environmentální stopy produktu se musí sestavit inventarizace (profil) všech vstupů/výstupů zdrojů materiálu/energie a emisí do ovzduší, vody a půdy pro produktový dodavatelský řetězec. Tomu se říká profil využívání zdrojů a emisí (63).

V ideálním případě by se vytvořil model produktového dodavatelského řetězce pomocí údajů o provozu nebo produktu (tj. modelování přesného životního cyklu, které popisuje stadia dodavatelského řetězce, použití, případně konce životnosti). V praxi a obecně by se měly vždy, kdy je to možné, použít přímo shromážděné inventarizační údaje z konkrétního provozu. U procesů, kde nemá společnost přímý přístup ke konkrétním údajům (tj. procesy na pozadí), se zpravidla použijí obecné údaje (64). Mezi osvědčené postupy však patří, pokud je to možné, používat u nejrelevantnějších produktů údaje shromážděné přímo od dodavatelů, pokud nejsou obecné údaje reprezentativnější nebo vhodnější.

Profil využívání zdrojů a emisí se musí přizpůsobit následujícím klasifikacím (65) zahrnutých toků:

—

elementární toky, kterými jsou (ISO 14040:2006, 3.12) „materiál nebo energie vstupující do posuzovaného systému ze životního prostředí bez předchozí přeměny člověkem, nebo materiál či energie vystupující z posuzovaného systému do životního prostředí bez následné přeměny člověkem.” Elementárními toky jsou například zdroje těžené z přírody nebo emise do vzduchu, vody a půdy, které bezprostředně souvisí s charakterizačními faktory kategorií dopadu environmentální stopy;

—	neelementární (nebo komplexní) toky, kterými jsou všechny zbývající vstupy (např. elektrická energie, materiály, procesy přepravy) a výstupy (např. odpady, vedlejší produkty) v systému, které vyžadují složitější modelování, aby se převedly na elementární toky.

Všechny neelementární toky v profilu využívání zdrojů a emisí musí být přeměněny na elementární toky. Například odpadní toky se nesmí uvést pouze jako kg domovního odpadu nebo nebezpečného odpadu, ale musí rovněž zahrnovat emise do vody, vzduchu a půdy v důsledku zpracování pevných odpadů. To je nezbytné pro srovnatelnost studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Sestavení profilu využívání zdrojů a emisí proto není hotové, dokud nejsou všechny toky vyjádřeny jako elementární toky.

TIP: Zdokumentování procesu shromažďování údajů je užitečné pro zlepšení kvality údajů v průběhu času, přípravu kritického přezkumu (66) a revizi budoucích inventarizací produktu, aby odrážely změny ve výrobních postupech. Aby se zajistilo, že budou zdokumentovány všechny relevantní informace, může být užitečné zavést v rané fázi inventarizačního procesu plán správy údajů (viz příloha II).

K sestavení profilu využívání zdrojů a emisí ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu lze využít postup o dvou krocích, vysvětlený na obrázku 3. První krok není povinný, ale důrazně doporučovaný.

Obrázek 3

Postup o dvou krocích k sestavení profilu využívání zdrojů a emisí

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Veškeré využívání zdrojů a emise související se stadii životního cyklu obsaženými v definovaných hranicích systému se musí zahrnout do profilu využívání zdrojů a emisí. Toky se musí seskupit do „elementárních toků“ a „neelementárních (tj. komplexních) toků“. Všechny neelementární roky v profilu využívání zdrojů a emisí musí být poté převedeny na elementární toky.

5.2   Screening (doporučený krok)

Počáteční profil využívání zdrojů a emisí na „analytické úrovni“, označovaný jako analytická část, je důrazně doporučován, protože pomáhá zaměřit činnosti shromažďování údajů a priority kvality údajů pro vlastní profil využívání zdrojů a emisí správným směrem.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pokud se analytická část provádí (důrazně doporučeno), lze dostupné specifické a/nebo obecné údaje rychle využít při plnění požadavků na kvalitu údajů definovaných v oddíle 5.6. Všechny procesy a činnosti, které budou zvažovány v profilu využívání zdrojů a emisí, se musí zahrnout do analytické části. Veškeré výjimky u stadií dodavatelského řetězce se musí explicitně zdůvodnit a podrobit procesu přezkumu a musí se projednat jejich vliv na konečné výsledky.

U stadií dodavatelského řetězce, u kterých se neuvažuje o kvantitativním posuzování dopadu environmentální stopy, musí analytická část odkazovat na stávající literaturu a jiné prameny, aby se vytvořily kvalitativní popisy potenciálně environmentálně významných procesů. Tyto kvalitativní popisy se musí zahrnout do dodatečných environmentálních informací.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět zahrnuté procesy i související požadavky na kvalitu údajů a přezkum, které mohou překračovat požadavky uvedené v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu. Musí rovněž uvádět, pro které procesy jsou vyžadovány specifické údaje a pro které je buď přípustné, nebo se vyžaduje použití obecných údajů.

5.3   Plán správy údajů (volitelný)

Plán správy údajů může být cenným nástrojem pro správu údajů a pro sledování procesu sestavování profilu využívání zdrojů a emisí u produktu.

Plán správy údajů může zahrnovat:

—	popis postupů pro shromažďování údajů;

—	zdroje údajů;

—	metodiky výpočtu;

—	postupy pro přenos, ukládání a zálohování údajů;

—	postupy pro kontrolu a přezkum kvality u shromažďování údajů, činnosti při zadávání údajů a nakládání s nimi, dokumentaci údajů a výpočty emisí.

Dodatečné pokyny k možným přístupům při formulování plánu správy údajů viz příloha II.

5.4   Údaje profilu využívání zdrojů a emisí

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Veškeré využívání zdrojů a emise související se stadii životního cyklu obsaženými v definovaných hranicích systému se musí zahrnout do profilu využívání zdrojů a emisí.

U následujících prvků se musí zvážit začlenění do profilu využívání zdrojů a emisí:

—	pořízení a předběžné zpracování surovin;

—	investiční prostředky: musí se použít lineární odpisy. Musí se zohlednit předpokládaná životnost investičních prostředků (a ne doba potřebná k dosažení účetní hodnoty 0);

—

výroba;

—	distribuce a skladování produktu;

—	stadium používání;

—	logistika;

—	konec životnosti.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy by měly uvádět jeden nebo více příkladů pro sestavení profilu využívání zdrojů a emisí, včetně specifikací z hlediska:

—	seznamů látek pro zahrnuté činnosti/procesy;

—

jednotek;

—	nomenklatury pro elementární toky.

Ty se mohou týkat jednoho nebo více stadií dodavatelského řetězce, procesů nebo činností k zajištění standardizovaného shromažďování údajů a podávání zpráv. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět přísnější požadavky na údaje o klíčových stadium od brány k bráně (67) a stádiích předcházejících nebo následujících, než jaké definuje tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu.

Pro modelování procesů/činností v rámci hlavního modulu (tj. stadia od brány k bráně) uvádí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy rovněž:

—	zahrnuté procesy/činnosti;

—	specifikace pro sestavování údajů pro klíčové procesy včetně průměrování údajů napříč provozy;

—	všechny místní údaje vyžadované pro ohlašování jako „dodatečné environmentální informace“;

—	specifické požadavky na kvalitu údajů, např. na měření údajů pro specifickou činnost.

Pokud pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy rovněž vyžadují odchylky od výchozích hranic systému od kolébky k hrobu (např. předepisují použití hranice od kolébky k bráně), musí uvádět, jak se zohlední bilance materiálů/energií v profilu využívání zdrojů a emisí.

5.4.1   Pořízení a předběžné zpracování surovin (od kolébky k bráně)  (68)

Stadia pořízení a předběžného zpracování surovin začíná v momentě, kdy se zdroje těží z přírody, a končí v okamžiku, kdy vstupují součásti produktu (branou) do provozu na výrobu produktu. K procesům, které mohou v tomto stadiu probíhat, patří:

—	těžba a získávání zdrojů;

—	předběžné zpracování všech materiálových vstupů pro posuzovaný produkt, například: — formování kovů do ingotů; — čištění uhlí;

—	přeměna recyklovaného materiálu;

—	fotosyntéza u biogenních materiálů;

—	pěstování a sklizeň plodin nebo těžba dřeva;

—	přeprava v rámci provozů pro těžbu a předběžné zpracování a do výrobního provozu a mezi těmito provozy.

5.4.2   Investiční prostředky

Mezi investiční prostředky, které se musí zahrnout, patří:

—	strojní zařízení použité ve výrobních procesech;

—

budovy;

—	kancelářské vybavení;

—	přepravní vozidla;

—	přepravní infrastruktura.

U investičních prostředků se musí použít lineární odpisy. Musí se zohlednit předpokládaná životnost investičních prostředků (a ne doba potřebná k dosažení účetní hodnoty 0).

5.4.3   Výroba (68)

Stadium výroby začíná, když složky produktu vstoupí do místa výroby, a končí, když hotový produkt opouští výrobní provoz. Mezi činnosti související s výrobou patří:

—	chemická úprava;

—	zpracování;

—	přeprava polotovarů mezi výrobními procesy;

—	kompletace materiálových součástí;

—

balení;

—	zpracování odpadů;

—	přeprava zaměstnanců (je-li relevantní);

—	služební cesty (je-li relevantní).

5.4.4   Distribuce a skladování produktů (68)

Produkty se distribuují uživatelům a mohou být skladovány na řadě míst v dodavatelském řetězci. Mezi procesy související s distribucí a skladováním, které se musí zahrnout, patří (neúplný seznam):

—	přiváděná energie pro osvětlení a vytápění skladů;

—	použití chladiv ve skladech a přepravních vozidlech;

—	použití pohonných hmot.

5.4.5   Stadium používání (68)

Stadium používání začíná, když spotřebitel nebo koncový uživatel získá do vlastnictví produkt, a končí, když je použitý produkt vyřazen pro přepravu do provozu pro recyklaci nebo zpracování odpadů. Mezi procesy fáze používání, které se musí zahrnout, patří (neúplný seznam):

—	vzorce používání/spotřeby, místo, čas (den/noc, léto/zima, týden/víkend) a předpokládaná doba trvání stadia používání u produktů;

—	přeprava na místo použití;

—	chlazení na místě použití;

—	příprava pro použití (např. ohřev v mikrovlnné troubě);

—	spotřeba zdrojů během používání (např. čisticího prostředku, energie a vody pro myčku);

—	oprava a údržba produktu během stadií používání.

Scénář používání musí rovněž odrážet, zda by mohlo používání analyzovaných produktů vést ke změnám v systémech, ve kterých se používají. Například energetické spotřebiče mohou ovlivnit energii potřebnou pro ohřev/chlazení v budově nebo hmotnost autobaterie by mohla ovlivnit spotřebu pohonných hmot. Zohlednit by se měly následující zdroje technických informací ke scénářům použití (neúplný seznam):

—	publikované mezinárodní normy, které uvádějí pokyny a požadavky na vytváření scénářů pro stadium používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu;

—	publikované vnitrostátní předpisy pro vytváření scénářů pro stadium používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu;

—	publikované odvětvové předpisy pro vytváření scénářů pro stadium používání a scénářů (tj. odhadu) pro životnost produktu;

—	průzkumy trhu nebo jiné údaje o trhu.

Upozornění: Výrobcem doporučená metoda, která se má uplatnit ve stadiu používání (např. pečení v troubě při stanovené teplotě po stanovenou dobu), by mohla poskytnout základ pro stanovení fáze používání produktu. Skutečný vzorec používání se však může lišit od doporučeného a měl by se použít, pokud jsou tyto informace k dispozici.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pokud nebyla zavedena žádná metoda ke stanovení stadia používání produktů podle postupů uvedených v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu, zavede přístup pro stanovení stadia používání produktů organizace, která provádí studii. Skutečný vzorec používání se však může lišit od doporučeného a měl by se použít, pokud jsou tyto informace k dispozici. Musí se zahrnout relevantní vlivy na jiné systémy v důsledku používání produktů.

Musí se zajistit dokumentace metod a předpokladů. Musí se zdokumentovat všechny relevantní předpoklady pro stadium používání.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět:

—	scénáře pro stadium používání, které budou součástí studie, pokud existují;

—	časové rozmezí, které bude zvažováno pro stadium používání.

5.4.6   Modelování logistiky pro analyzovaný produkt

K důležitým parametrům, které by se měly nebo se musí při modelování přepravy zvážit (podle případu viz níže), patří:

1.	Typ přepravy. Musí se zvážit typ přepravy, např. po zemi (kamion, železnice, potrubí), po vodě (člun, trajekt, nákladní člun) nebo letecky

2.	Typ vozidla a spotřeba paliva. Musí se zvážit typ vozidla podle typu přepravy i spotřeby paliva, pokud je plně naložené a prázdné. U spotřeby plně naloženého vozidla se použije korekce podle nakládací sazby (69).

3.	Míra zatížení. Environmentální dopady bezprostředně souvisí se skutečnou mírou zatížení, která se proto musí zohlednit.

4.

Počet návratů naprázdno. musí se zvážit počet návratů naprázdno (tj. poměr ujeté vzdálenosti pro naložení dalšího nákladu po vykládce produktu ke vzdálenosti ujeté při přepravě produktu), pokud jsou použitelné a relevantní. Kilometry ujeté prázdným vozidlem se musí alokovat k produktu. Specifické hodnoty se musí vytvořit podle země a typu přepravovaného produktu.

5.	Přepravní vzdálenost. Musí se zdokumentovat přepravní vzdálenosti, přičemž se musí použít průměrné přepravní vzdálenosti specifické pro zohledňovaný kontext.

6.

Alokace dopadů z přepravy. Zlomková hodnota dopadů z přepravních činností se musí alokovat k jednotce analýzy (k zohledňovanému produktu) na základě limitujícího faktoru zatížení. Měly by se zohlednit následující modelovací zásady: — přeprava zboží: čas nebo vzdálenost A hmotnost nebo objem (nebo ve specifických případech: kusy/palety) přepravovaného zboží: a) pokud je dosažena maximální povolená hmotnost dříve, než vozidlo dosáhlo maximálního fyzického nákladu: na 100 % svého objemu (produkty s vysokou hustotou), měla by alokace vycházet z hmotnosti přepravovaných produktů; b) pokud je vozidlo naloženo na 100 % svého objemu, ale nedosáhlo povolené maximální hmotnosti (produkty s nízkou hustotou), měla by alokace vycházet z objemu přepravovaných produktů; — přeprava osob: čas nebo vzdálenost; — služební cesty zaměstnanců: čas, vzdálenost nebo ekonomická hodnota.

7.	Produkce paliva. Musí se zvážit produkce paliva. Výchozí hodnoty pro produkci paliva lze nalézt například v celoevropské referenční databázi údajů o životním cyklu (ELCD) (70).

8.	Infrastruktura. měla by se zvážit přepravní, tedy silniční, železniční a vodní, infrastruktura.

9.	Zdroje a nástroje. mělo by se zvážit množství a typ dodatečných zdrojů a nástrojů potřebných pro logistické operace, například jeřábů a přepravních zařízení.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Přepravní parametry, které se musí zvážit, jsou: typ přepravy, typ vozidla a spotřeba paliva, míra zatížení, počet návratů naprázdno (pokud je relevantní), přepravní vzdálenost, alokace pro přepravu zboží na základě limitujícího faktoru zatížení (tj. hmotnost u produktů s vysokou hustotou a objem u produktů s nízkou hustotou) a produkce paliva.

Přepravní parametry, které by se měly zvážit, jsou: dopravní infrastruktura, dodatečné zdroje a nástroje, jako jsou jeřáby a přepravní zařízení, alokace pro osobní přepravu na základě času nebo vzdálenosti, alokace pro obchodní cesty zaměstnanců na základě času, vzdálenosti nebo ekonomické hodnoty.

Dopady v důsledku přepravy se musí vyjádřit ve výchozích referenčních jednotkách, tj. tunokilometrech u zboží a osobokilometrech u osobní dopravy. Každá odchylka od těchto výchozích referenčních jednotek se musí zdůvodnit a ohlásit.

Environmentální dopad v důsledku přepravy se vypočítá vynásobením dopadu na referenční jednotku pro každý typ vozidla

a)	u zboží: vzdáleností a zatížením;

b)	u osob: vzdáleností a počtem osob na základě definovaných scénářů přepravy.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět scénáře pro přepravu, distribuci a skladování, které budou zahrnuty do studie, pokud existují.

5.4.7   Konec životnosti  (71)

Stadium konce životnosti začíná, když uživatel vyřadí používaný produkt, a končí, když je produkt vrácen do přírody jako odpadní produkt nebo vstupuje do životního cyklu dalšího produktu (tj. jako recyklovaný vstup). Mezi procesy na konci životnosti, které se musí zahrnout do studie ke stanovení environmentální stopy produktu, patří:

—	shromažďování a přeprava produktů a obalů na konci životnosti;

—	demontáž součástí;

—	drcení a třídění;

—	přeměna v recyklovaný materiál;

—	kompostování nebo jiné metody zpracování organického odpadu;

—	tvorba odpadků;

—	spalování a odstraňování spodního popela;

—	skládkování a provoz a údržba skládek;

—	přeprava vyžadovaná do všech provozů pro zpracování na konci životnosti.

Protože často není přesně známo, co se stane na konci životnosti produktu, musí se definovat scénáře konce životnosti.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Odpadní toky z procesů zahrnutých do hranic systémů se musí modelovat až na úroveň elementárních toků.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Scénáře konce životnosti, pokud existují, se musí definovat v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Tyto scénáře musí vycházet z aktuálních (rok analýzy) postupů, technologie a údajů.

5.4.8   Zohlednění využívání elektrické energie (včetně využívání obnovitelné energie)

Elektrická energie z rozvodné sítě spotřebovaná před definovanou hranicí ke stanovení environmentální stopy produktu nebo v jejím rámci se musí modelovat co nejpřesněji a musí upřednostnit údaje jednotlivých dodavatelů. Pokud je elektřina (nebo její část) obnovitelná, je důležité, aby nedocházelo k dvojímu zaúčtování. Proto musí dodavatel zaručit, že obnovitelná energie dodaná do organizace k výrobě produktu bude efektivně vyrobena z obnovitelných zdrojů a nebude dána do rozvodné sítě k použití jinými spotřebiteli (např. zárukou původu u výroby obnovitelné energie (72)).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

U elektrické energie z rozvodné sítě spotřebované před definovanou hranicí ke stanovení environmentální stopy produktu nebo v jejím rámci se musí upřednostnit údaje jednotlivých dodavatelů, jsou-li k dispozici. Pokud nejsou údaje jednotlivých dodavatelů k dispozici, musí se použít údaje ze skladby spotřeby pro zemi, ve které dochází ke stadiím životního cyklu. U elektrické energie spotřebované během stadia používání produktů musí skladba energií odrážet poměry prodejů mezi zeměmi a regiony. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, použije se průměrná skladba spotřeby EU nebo jiná nejreprezentativnější skladba.

Musí se zaručit, že obnovitelná elektrická energie (a související dopady) z rozvodné sítě spotřebovaná před definovanou hranicí ke stanovení environmentální stopy produktu nebo v jejím rámci, nebude zaúčtována dvakrát. Prohlášení dodavatele bude zahrnuto jako příloha ke zprávě o stanovení environmentální stopy produktu a bude zaručovat, že dodaná elektřina je efektivně vyrobena pomocí obnovitelných zdrojů a není prodávána žádné jiné organizaci.

5.4.9   Další aspekty pro sestavení profilu využívání zdrojů a emisí

Pohlcení a emise biogenního uhlíku

Například uhlík je odstraňován z atmosféry díky růstu stromů (charakterizační faktor (73) -1 CO2 eq. pro globální oteplování), zatímco k jeho uvolňování dochází během hoření dřeva (charakterizační faktor +1 CO2 eq. pro globální oteplování).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pohlcení a emise biogenního uhlíku se musí v profilu využívání zdrojů a emisí vést samostatně (74).

Přímá změna ve využívání půdy (dopad u změny klimatu): dopad změny ve využívání půdy na změny klimatu je v zásadě důsledkem změn zásob uhlíku v půdě. K přímé změně ve využívání půdy dochází v důsledku přeměny z jednoho typu využívání půdy na druhý, ke kterému dochází v jedinečném půdním pokryvu, případně vyvolává změny v zásobách uhlíku v této specifické půdě, ale nevede ke změně v jiný systém. Bližší informace viz příloha VI.

Nepřímá změna ve využívání půdy (dopad u změny klimatu): dopad změny ve využívání půdy na změny klimatu je v zásadě důsledkem změn zásob uhlíku v půdě. K nepřímé změně ve využívání půdy dochází, pokud jistá změna ve využívání půdy vyvolá změny mimo hranice systému, tj. v jiných typech využívání půdy. Vzhledem k tomu, že v rámci environmentální stopy není k dispozici žádná dohodnutá metodika pro nepřímou změnu ve využívání půdy, nepřímá změna ve využívání půdy se nezahrnuje do výpočtu skleníkových plynů v rámci environmentální stopy produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Emise skleníkových plynů, ke kterým dochází v důsledku přímé změny ve využívání půdy, se musí alokovat k produktům po dobu i) 20 let poté, co dojde ke změně ve využívání půdy, nebo ii) jediné sklizně od získání posuzovaného produktu (i v případě, že je delší než 20 let) (75) a vybere se to období, které je delší. Bližší informace viz příloha VI. Emise skleníkových plynů, ke kterým dochází v důsledku nepřímé změny ve využívání půdy, se neposuzují, kromě případu, že to Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy výslovně vyžadují. V takovém případě se nepřímá změna ve využívání půdy vykáže zvlášť jako dodatečná environmentální informace, ale nezahrne se do výpočtů v kategorii dopadů skleníkových plynů.

Zohlednění výroby obnovitelné energie

V rámci posuzovaných hranic systému se může vyrábět energie z obnovitelných zdrojů. Pokud se obnovitelná energie vyrábí nad množství spotřebované v rámci definovaných hranic systému a je poskytována například do elektrické rozvodné sítě, lze to započítat ve prospěch posuzovaného produktu pouze v případě, že kredit nebyl zvážen v jiných systémech. K vysvětlení, zda je kredit zohledněn ve výpočtu, je vyžadována dokumentace (např. záruka původu u výroby obnovitelné energie (76)).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Kredity související s obnovitelnou energií vyráběnou v hranicích systému se vypočítají vzhledem ke korigované (tj. odečtením externě zajišťovaného množství obnovitelné energie) průměrné skladbě spotřeby na úrovni země, do které je energie poskytována. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, použije se korigovaná průměrná skladba spotřeby EU nebo jinak nejreprezentativnější skladba. Pokud nejsou k dispozici žádné údaje o výpočtu korigovaných skladeb, musí se použít nekorigované průměrné skladby. Musí se transparentně uvést, které skladby energií se předpokládají pro výpočet přínosů a zda byly korigovány.

Zohlednění dočasného ukládání (uhlíku) a zpožděných emisí

K dočasnému ukládání uhlíku dochází v případě, že produkt „snižuje množství skleníkových plynů v atmosféře“ nebo vytváří „záporné emise“ pohlcováním a ukládáním uhlíku na určitou omezenou dobu.

Zpožděné emise jsou emise, které se uvolní až za čas, tj. během dlouhého používání nebo při závěrečném zneškodňování, oproti emisím, které se uvolní najednou v čase t.

Vysvětlení na příkladu: pokud máme dřevěný nábytek s dobou životnosti 120 let, skladujeme uhlík po 120 let životnosti nábytku a emise vzniklé při jeho zneškodnění nebo spálení na konci životnosti jsou o 120 let zpožděny. CO2 je pohlcen při výrobě nábytku, je 120 let skladován a uvolní se v okamžiku, kdy se nábytek likviduje nebo pálí na konci životnosti. CO2 je 120 let skladován a zpožděné emise CO2 se neobjeví teď, ale až po 120 letech (na konci životnosti nábytku).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Kredity související s dočasným ukládáním (uhlíku) nebo zpožděnými emisemi se nesmí zohlednit ve výpočtu výchozích kategorií dopadu environmentální stopy. Mohou však být zahrnuty jako „dodatečné environmentální informace“. Dále se mohou zahrnout do „dodatečných environmentálních informací“, pokud jsou uvedeny v příslušných pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

5.5   Nomenklatura pro profil využívání zdrojů a emisí

Pracovníci vyvíjející studie ke stanovení environmentální stopy produktu musí zkontrolovat zdokumentovanou nomenklaturu a vlastnosti pro daný tok v profilu využívání zdrojů a emisí v porovnání s nomenklaturou a vlastnostmi v International Reference Life Cycle Data System (ILCD) (77).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Všechna relevantní využití zdrojů a emise související se stadii životního cyklu zahrnutá v definovaných hranicích systému se musí zdokumentovat pomocí nomenklatury a vlastností International Reference Life Cycle Data System (ILCD) (74), jak uvádí příloha IV.

Pokud nomenklatura a vlastnosti pro daný tok nejsou v ILCD k dispozici, aplikující odborník vytvoří vhodnou nomenklaturu a zdokumentuje vlastnosti toku.

5.6   Požadavky na kvalitu údajů

Tato část popisuje, jak se musí posuzovat kvalita údajů. Pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu je přijato šest kritérií kvality; pět se týká údajů a jedno metody. Jsou shrnuta v Tabulka 3. Reprezentativnost (technologická, geografická a časová) charakterizuje, do jaké míry vybraný proces a produkt popisuje analyzovaný systém. Jakmile jsou jednou procesy a produkty reprezentativní pro daný systém vybrány a jsou provedeny inventarizace využívání zdrojů a emisního profilu, zhodnotí se pomocí kritéria úplnosti míra, do jaké profil využívání zdrojů a emisní profil těchto procesů a produktů pokrývá tyto procesy a produkty.

Kromě těchto kritérií jsou do posuzování kvality zahrnuty tři další aspekty, tj. přezkum a dokumentace (soulad s formátem ILCD) a soulad s nomenklaturou ILCD. Poslední tři nejsou zahrnuty do semikvantitativního posouzení kvality údajů, jak je popsáno v následujících odstavcích. Musí však být splněny.

Tabulka 3

Kritéria kvality údajů, dokumentace, nomenklatura a přezkum

Kritéria kvality údajů	— Technologická reprezentativnost (78) — Geografická reprezentativnost (79) — Časová reprezentativnost (80) — Úplnost — Parametrická nejistota (81) — Metodická vhodnost a konzistentnost (82) (požadavky definované v tabulce 7 platí do konce roku 2015. Od roku 2016 bude vyžadována úplná shoda s metodikou stanovení environmentální stopy produktu.)
Dokumentace	— V souladu s formátem ILCD
Nomenklatura	— V souladu s nomenklaturou ILCD (např. použití referenčních elementárních toků ILCD pro inventarizace slučitelné s IT)
Přezkum	— Přezkum provedený „kvalifikovaným hodnotitelem“ (viz kapitola 8): — Samostatná zpráva o přezkumu

Tabulka 4

Přehled požadavků na kvalitu údajů a posuzování kvality údajů

	Minimální požadovaná kvalita údajů	Typ posuzování požadované kvality údajů
Údaje zahrnující minimálně 70 % příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy	Celková „dobrá“ kvalita údajů (DQR ≤ 3,0)	Semikvantitativní na základě Tabulka 5
Údaje, které činí 20–30 % příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy	Celková „uspokojivá“ kvalita údajů	Kvalitativní odborný posudek (na podporu odborného posudku lze využít tabulku 7). Kvantifikace není vyžadována.
Údaje použité k odhadu a vyplnění identifikovaných nedostatků (maximálně 10 % příspěvku ke každé kategorii dopadu environmentální stopy)	Nejlepší dostupné údaje	Kvalitativní odborný posudek (na podporu odborného posudku lze využít tabulku 7).

Semikvantitativní posouzení kvality údajů

Tabulka 5 uvádí přehled kritérií použitých pro semikvantitativní posouzení kvality údajů; Tabulka 6 a příslušné rovnice popisují kritéria použitá při semikvantitativním posouzení kvality údajů. Příloha VII uvádí příklad požadavků na kvalitu údajů pro papírové meziprodukty.

Tabulka 5

Kritéria pro semikvantitativní posouzení celkové kvality údajů v souborech inventarizačních údajů životního cyklu použitých ve studii ke stanovení environmentální stopy

Úroveň kvality	Hodnocení kvality	Definice	Úplnost	Metodická vhodnost a konzistentnost	Časová reprezentativnost	Technologická reprezentativnost	Geografická reprezentativnost	Parametrická nejistota
			Bude posuzováno z hlediska pokrytí každé kategorie dopadu environmentální stopy a ve srovnání s hypotetickou ideální kvalitou údajů	Použité metody LCI a metodická rozhodnutí (např. alokace, nahrazení atd.) jsou v souladu s cílem a rozsahem souboru údajů, zejména jeho zamýšleného použití jako podpory pro rozhodnutí. Metody byly rovněž konzistentně použity napříč všemi údaji (83).	Míra, do jaké soubor údajů odráží specifické podmínky zvažovaného systému z hlediska času / stáří údajů, a včetně souborů údajů na pozadí, pokud existují. Komentář: tj. z daného roku (a případně meziroční nebo mezidenní rozdíly).	Míra, do jaké soubor údajů odráží skutečnou zkoumanou populaci z hlediska technologie, včetně zahrnutých souborů údajů na pozadí, pokud existují. Komentář: tj. technologických charakteristik včetně provozních podmínek.	Míra, do jaké soubor údajů odráží skutečnou zkoumanou populaci z hlediska geografie, včetně zahrnutých souborů údajů na pozadí, pokud existují. Komentář: tj. daného místa, regionu, země, trhu, světadílu atd.	Kvalitativní odborný posudek nebo relativní směrodatná odchylka jako %, pokud se použije simulace Monte Carlo. Komentář: Posuzování nejistoty se týká pouze údajů o využívání zdrojů a emisích; nezahrnuje posuzování dopadu environmentální stopy.
Velmi dobrá	1	Kritérium splňuje ve velmi dobré míře bez potřeby zlepšení.	Velmi dobrá úplnost (≥ 90 %)	Plná shoda se všemi požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Velmi nízká nejistota Velmi nízká nejistota (≤ 10 %)
Dobrá	2	Kritérium splňuje ve vysoké míře s nevelkou potřebou zlepšení.	Dobrá úplnost (80 % až 90 %)	Atribuční (84) přístup na základě procesu A: Jsou splněny následující tři požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Nízká nejistota Nízká nejistota (10 % až 20 %)
Uspokojivá	3	Kritérium splňuje v přijatelné míře, ale bylo by potřeba zlepšení.	Uspokojivá úplnost (70 % až 80 %)	Atribuční přístup na základě procesu A: Jsou splněny dva z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Uspokojivá nejistota Uspokojivá nejistota (20 % až 30 %)
Špatná	4	Kritérium nesplňuje v dostatečné míře. Vyžaduje zlepšení.	Špatná úplnost (50 % až 70 %)	Atribuční přístup na základě procesu A: Je splněn jeden z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Vysoká nejistota Vysoká nejistota (30 % až 50 %)
Velmi špatná	5	Kritérium nesplňuje. Je nutné značné zlepšení NEBO: Toto kritérium nebylo posuzováno/přezkoumáno nebo jeho kvalita nemohla být ověřena / není známa.	Velmi špatná nebo neznámá úplnost (< 50 %)	Atribuční přístup na základě procesu, ALE: Žádný z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody není splněn: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Kontextově závislé	Velmi vysoká nejistota Velmi vysoká nejistota (> 50 %)

Celková kvalita údajů se vypočítá jako součet dosaženého hodnocení kvality pro každé kritérium kvality a vydělí se celkovým počtem kritérií (tj. šesti). Výsledné hodnocení kvality údajů (DQR) se používá ke stanovení příslušné úrovně kvality v tabulce 6. Vzorec 1 uvádí předpis pro výpočet:

Formula 1

—   DQR:

Hodnocení kvality údajů pro soubor údajů

—   TeR:

Technologická reprezentativnost

—   GR:

Geografická reprezentativnost

—   TiR:

Časová reprezentativnost

—   C:

Úplnost

—   P:

Přesnost/nejistota

—   M:

Metodická vhodnost a konzistentnost

Vzorec 1 se musí použít k identifikaci celkové úrovně kvality údajů podle dosaženého hodnocení kvality údajů.

Tabulka 6

Celková úroveň kvality údajů podle dosaženého hodnocení kvality údajů

Celkové hodnocení kvality údajů (DQR)	Celková úroveň kvality údajů
≤ 1,6	„Vynikající kvalita“
1,6 až 2,0	„Velmi dobrá kvalita“
2,0 až 3,0	„Dobrá kvalita“
3 až 4,0	„Uspokojivá kvalita“
> 4	„Špatná kvalita“

Tabulka 7

Příklady semikvantitativního posouzení kvality údajů vyžadovaného pro klíčové soubory údajů inventarizace životního cyklu

Proces: proces barvení

Úroveň kvality	Hodnocení kvality	Definice	Úplnost	Metodická shoda a konzistentnost	Časová reprezentativnost	Technologická reprezentativnost	Geografická reprezentativnost	Nejistota parametrů (relativní směrodatná odchylka jako %, pokud se použije simulace Monte Carlo, jinak kvalitativní odborný posudek)
Velmi dobrá	1	Kritérium splňuje ve velmi dobré míře bez potřeby zlepšení.	Velmi dobrá úplnost (≥ 90 %)	Plná shoda se všemi požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu	2009–2012	Nesouvislé u tryskových barvicích strojů	Skladba ve střední Evropě	Velmi nízká nejistota (≤ 10 %)
Dobrá	2	Kritérium splňuje ve vysoké míře s nevelkou potřebou zlepšení.	Dobrá úplnost (80 % až 90 %)	Atribuční přístup na základě procesu A: Jsou splněny následující tři požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	2006–2008	např. „Skladba spotřeby v EU: 30 % semikontinuální, 50 % barvení vytahovacím způsobem a 20 % kontinuální barvení“	Skladba v EU 27; UK, DE; IT; FR	Nízká nejistota (10 % až 20 %)
Uspokojivá	3	Splňuje kritérium v přijatelné míře, ale bylo by potřeba zlepšení.	Uspokojivá úplnost (70 % až 80 %)	Atribuční přístup na základě procesu A: Jsou splněny dva z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti Není však splněn následující požadavek příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — hranice systému	1999–2005	např. „Skladba výroby v EU: 35 % semikontinuální, 40 % barvení vytahovacím způsobem a 25 % kontinuální barvení“	Skandinávská Evropa; jiné země EU-27	Uspokojivá nejistota (20 % až 30 %)
Špatná	4	Nesplňuje v dostatečné míře kritérium. Vyžaduje zlepšení.	Špatná úplnost (50 % až 75 %)	Atribuční přístup na základě procesu A: Splněn následující požadavek příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: — řešení multifunkčnosti Avšak následující dva požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody nejsou splněny: — modelování konce životnosti — hranice systému	1990–1999	např. „barvení vytahovacím způsobem“	Blízký východ, USA, Japonsko	Vysoká nejistota (30 % až 50 %)
Velmi špatná	5	Nesplňuje kritérium. Je nutné značné zlepšení NEBO: Toto kritérium nebylo posuzováno/přezkoumáno nebo jeho kvalita nemohla být ověřena / není známa.	Velmi špatná nebo neznámá úplnost (< 50 %)	Atribuční přístup na základě procesu, ALE: Žádný z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody není splněn: — řešení multifunkčnosti — modelování konce životnosti — hranice systému	< 1990; neznámá	Kontinuální barvení; jiné; neznámé	Jiné; neznámé	Velmi vysoká nejistota (> 50 %)

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu:

Požadavky na kvalitu údajů se musí splnit u studií ke stanovení environmentální stopy produktu, které jsou určeny pro externí komunikaci, tj. B2B a B2C. U studií ke stanovení environmentální stopy produktu (uvádějících soulad s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu), které jsou určeny pro interní použití, by měly být specifikované požadavky na kvalitu údajů splněny (tj. jsou doporučovány), ale nejsou povinné. Každá odchylka od požadavků se musí zdokumentovat. Požadavky na kvalitu údajů platí pro specifické (85) i obecné údaje (86).

Následujících šest kritérií se musí přijmout pro semikvantitativní posouzení kvality údajů ve studiích ke stanovení environmentální stopy produktu: technologická reprezentativnost, geografická reprezentativnost, časová reprezentativnost, úplnost, parametrická nejistota, metodická vhodnost a konzistence.

Ve volitelné analytické části je vyžadováno minimální „uspokojivé“ hodnocení kvality údajů pro údaje přispívající minimálně k 90 % dopadu odhadovaného pro každou kategorii dopadu environmentální stopy, jak je posuzována pomocí kvalitativního odborného posudku.

V konečném profilu využívání zdrojů a emisí pro procesy nebo činnosti, které činí minimálně 70 % příspěvků každé kategorie dopadu environmentální stopy, musí specifické i obecné údaje dosahovat minimálně celkové úrovně „dobré kvality“ (70% práh je zvolen, aby se vyvážil cíl dosáhnout podrobného posouzení s potřebou udržet je únosné a přístupné). U těchto procesů se musí provést a uvést semikvantitativní posouzení kvality údajů. Minimálně 2/3 ze zbývajících 30 % (tj. 20 % až 30 %) musí být modelovány minimálně s „uspokojivou kvalitou“ údajů. Údaje, které mají nižší než uspokojivé hodnocení kvality, nesmí činit více než 10 % příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy.

Požadavky na kvalitu údajů pro technologickou, geografickou a časovou reprezentativnost musí být v rámci studie ke stanovení environmentální stopy produktu předmětem přezkumu. Požadavky na kvalitu údajů související s úplností, metodickou vhodností a konzistentností a parametrickou nejistotou by měly být splněny získáváním obecných údajů výlučně ze zdrojů údajů, které vyhovují požadavkům příručky pro stanovení environmentální stopy produktu.

Pokud jde o kritérium kvality údajů „metodická vhodnost a konzistentnost“, požadavky definované v tabulce 6 platí do konce roku 2015. Od roku 2016 bude vyžadována úplná shoda s metodikou stanovení environmentální stopy produktu.

Posuzování kvality údajů u obecných údajů se musí provádět na úrovni vstupních toků (např. zakoupený papír používaný v tiskárně), zatímco posouzení kvality údajů u specifických údajů se musí provádět na úrovni jednotlivého procesu nebo agregovaného procesu, nebo na úrovni jednotlivých vstupních toků.

Dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět další pokyny k vyhodnocování posuzování kvality údajů u produktové kategorie z hlediska časové, geografické a technologické reprezentativnosti. Například musí uvádět, které hodnocení kvality údajů týkající se časové reprezentativnosti by se mělo přiřadit k souboru údajů reprezentujícímu daný rok.

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět dodatečná kritéria pro posuzování kvality údajů (v porovnání s výchozími kritérii).

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět přísnější požadavky na kvalitu údajů, pokud je to vhodné pro příslušnou produktovou kategorii. Mezi ně mohou patřit:

—	činnosti/procesy od brány k bráně;

—	předcházející nebo následující fáze;

—	klíčové činnosti dodavatelského řetězce u produktové kategorie;

—	klíčové kategorie dopadu environmentální stopy u produktové kategorie.

Příklady pro stanovení hodnocení kvality údajů

Prvek	Dosažená úroveň kvality	Odpovídající hodnocení kvality
Technologická reprezentativnost (TeR)	dobrá	2
Geografická reprezentativnost (GR)	dobrá	2
Časová reprezentativnost (TiR)	uspokojivá	3
Úplnost (C)	dobrá	2
Parametrická nejistota (P)	dobrá	2
Metodická vhodnost a konzistentnost (M)	dobrá	2

DQR 2,2 odpovídá celkovému hodnocení „dobrá kvalita“.

5.7   Shromažďování specifických údajů

Tento oddíl popisuje shromažďování specifických údajů, což jsou údaje přímo měřené nebo shromažďované v konkrétním provozu nebo skupině provozů, které reprezentují činnosti. Tyto údaje by měly zahrnovat všechny známé vstupy a výstupy pro procesy. Vstupy jsou (například) využívání energie, vody, materiálů atd. Výstupy jsou produkty, koprodukty (87) a emise. Emise lze rozdělit do čtyř kategorií: emise do vzduchu, do vody, do půdy a emise jako tuhý odpad. Specifické údaje lze shromažďovat, měřit nebo vypočítat pomocí aktivitních údajů (88) a souvisejících emisních faktorů. Je třeba uvést, že emisní faktory mohou být odvozeny z obecných údajů na základě požadavků na kvalitu údajů.

Shromažďování údajů – měření a přizpůsobené dotazníky

Nejreprezentativnějšími zdroji údajů pro specifické procesy jsou měření přímo prováděná na procesu nebo získaná od obsluhy prostřednictvím pohovorů nebo dotazníků. Údaje mohou vyžadovat škálování, agregaci nebo jiné formy matematické úpravy, aby bylo dosaženo souladu s jednotkou analýzy a referenčním tokem procesu.

Typickými zdroji specifických údajů jsou:

—	údaje o spotřebě na úrovni procesů nebo zařízení;

—	rozpisy a změny zásob spotřebního zboží;

—	měření emisí (množství a koncentrace emisí z plynů a odpadních vod);

—	složení produktů a odpadů;

—	nákupní a prodejní oddělení/jednotky.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Specifické údaje (89) se musí získat pro všechny procesy na popředí, případně procesy na pozadí (90). Pokud jsou však obecné údaje reprezentativnější a vhodnější než specifické údaje pro procesy na popředí (jejich zdůvodnění a ohlašování), musí se pro procesy na popředí použít rovněž obecné údaje.

Dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí:

1.	uvádět, pro které procesy se musí specifické údaje shromáždit;

2.	uvádět požadavky pro shromažďování specifických údajů;

3.

definovat požadavky na shromažďování údajů pro každé místo pro: — cílová stadia a rozsah shromažďování údajů; — místo shromažďování údajů (vnitrostátně, mezinárodně, specifické továrny a tak dále); — období shromažďování údajů (rok, roční období, měsíc a tak dále). — Pokud se místo nebo období shromažďování údajů musí do určité míry omezit, uvádí zdůvodnění a ukazují, že shromážděné údaje budou sloužit jako dostatečné vzorky.

5.8   Shromažďování obecných údajů

Obecnými údaji se myslí údaje, které nejsou založeny na přímém měření nebo výpočtu příslušných procesů v systému. Obecné údaje mohou být buď odvětvově specifické, tj. specifické pro odvětví zvažované pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu, nebo víceodvětvové. Mezi obecné údaje patří:

—	údaje z literatury nebo vědeckých prací;

—	průměrné údaje o životním cyklu v daném průmyslovém odvětví z inventarizačních databází životního cyklu, zpráv profesních sdružení, vládních statistik atd.

Získávání obecných údajů

Obecné údaje by se měly, pokud je to možné, získávat ze zdrojů údajů uvedených v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu. Zbývající obecné údaje by měly přednostně pocházet:

—	z databází zajišťovaných mezinárodními vládními organizacemi (například FAO, UNEP);

—	z vnitrostátních vládních projektů v oblasti LCI databází v jednotlivých zemích (u údajů specifických pro databázi hostitelské země);

—	z vnitrostátních vládních projektů v oblasti LCI databází;

—	z jiných LCI databází třetích stran;

—	z odborně přezkoumané literatury.

Lze najít rovněž jiné potenciální zdroje obecných údajů, např. v adresáři zdrojů Evropské platformy pro LCA (91). Pokud nelze nezbytné údaje ve výše uvedených zdrojích nalézt, mohou se použít jiné zdroje.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Obecné údaje by se měly používat pouze pro procesy v systému na pozadí, pokud nejsou (obecné údaje) pro procesy v systému na popředí reprezentativnější nebo vhodnější než specifické údaje; v takovém případě se obecné údaje použijí rovněž pro procesy v systému na popředí. Pokud jsou k dispozici, musí se použít obecné údaje pro konkrétní odvětví místo víceodvětvových obecných údajů. Všechny obecné údaje musí splňovat požadavky na kvalitu údajů uvedené v tomto dokumentu. Zdroje použitých údajů se musí jasně zdokumentovat a uvést ve zprávě o stanovení environmentální stopy produktu.

Obecné údaje (pokud splňují požadavky na kvalitu údajů v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu), by měly, pokud jsou k dispozici, pocházet z:

—	údajů vytvořených v souladu s požadavky relevantních pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy;

—	údajů vytvořených v souladu s požadavky na studie ke stanovení environmentální stopy produktu;

—	datové sítě International Reference Life Cycle Data System (ILCD) (92) (s upřednostněním souborů údajů, které jsou plně ve shodě s datovou sítí ILCD, před těmi, které jsou shodné pouze na výchozí úrovni);

—	celoevropské referenční databáze údajů o životním cyklu (ELCD) (93).

Dodatečný požadavek na pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy:

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět:

—	kde je použití obecných údajů povoleno jako odhad pro látku, u které nejsou k dispozici specifické údaje;

—	úroveň požadovaných podobností mezi aktuální látkou a obecnou látkou;

—	kombinaci více než jednoho obecného datového souboru, je-li to nutné.

5.9   Řešení zbývajících nedostatků v údajích/chybějících údajů z jednotkového procesu

Nedostatky v údajích existují, pokud nejsou k dispozici žádné specifické ani obecné údaje, které jsou dostatečně reprezentativní pro daný proces v životním cyklu produktu. Pokud scházejí údaje, mělo by být u většiny procesů možné získat dostatek informací, které umožní přiměřený odhad chybějících údajů. Proto by měl konečný profil využívání zdrojů a emisí obsahovat nanejvýš několik nedostatků v údajích. Chybějící informace mohou být různého typu a mít různé charakteristiky, takže každá bude vyžadovat samostatné přístupy při řešení.

Nedostatky v údajích mohou existovat, pokud:

—	údaje pro specifický vstup/produkt neexistují, nebo

—	údaje existují pro podobný proces, ale: — údaje byly vytvořeny v jiném regionu; — údaje byly vytvořeny s využitím odlišné technologie; — údaje byly vytvořeny v odlišném časovém období.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Všechny nedostatky v údajích se musí vyplnit pomocí nejlepších dostupných obecných nebo extrapolovaných údajů (94). Příspěvek těchto údajů (včetně nedostatků v obecných údajích) nesmí činit více než 10 % celkového příspěvku ke každé zvažované kategorii dopadu environmentální stopy. To se odráží v požadavcích na kvalitu údajů, podle kterých 10 % z údajů lze zvolit z nejlepších dostupných údajů (bez dalších požadavků na kvalitu údajů).

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět možné nedostatky v údajích a poskytovat podrobné pokyny pro vyplnění těchto nedostatků.

5.10   Řešení multifunkčních procesů

Pokud proces nebo provoz zajišťuje více než jednu funkci, tj. dodává několik druhů zboží a/nebo služeb („koproduktů“), je „multifunkční“. V těchto situacích musí být všechny vstupy a emise související s procesem rozděleny mezi zkoumaný produkt a ostatní koprodukty zásadovým způsobem. Systém zahrnující multifunkčnost musí být modelován podle následující hierarchie rozhodnutí a s využitím dodatečných pokynů v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, pokud jsou k dispozici.

Hierarchie rozhodnutí

I)   Členění nebo rozšíření systému

Pokud je to možné, mělo by se využít členění nebo rozšíření systému, aby se zamezilo alokaci. Členěním se myslí rozložení multifunkčních procesů nebo provozů, aby se oddělily vstupní toky přímo související s každým výstupem z procesu nebo provozu. Rozšířením systému se myslí rozšíření systému zahrnutím dalších funkcí souvisejících s koprodukty. Nejprve se musí vyšetřit, zda lze analyzovaný proces rozčlenit nebo rozšířit. Pokud je členění možné, inventarizační údaje by se měly shromáždit pouze pro ty jednotkové procesy (95), které jsou přímo přiřaditelné (96) ke zkoumanému zboží/službám. Nebo pokud lze systém rozšířit, musí se do analýzy zahrnout další funkce a výsledky se musí ohlašovat pro rozšířený systém jako celek místo na úrovni jednotlivých koproduktů.

II)   Alokace na základě relevantního základního fyzického vztahu

Pokud není možné použít členění nebo rozšíření systému, měla by se použít alokace: vstupy a výstupy systému by se měly rozdělit mezi jeho jednotlivé produkty nebo funkce způsobem, který odráží relevantní základní fyzické vztahy mezi nimi. (ISO 14044:2006, 14)

Alokací na základě relevantního základního fyzického vztahu se myslí rozdělení vstupních a výstupních toků multifunkčního procesu nebo provozu podle relevantního kvantifikovatelného fyzického vztahu mezi vstupy procesu a výstupy koproduktu (například fyzická vlastnost vstupu a výstupu, která je relevantní pro funkci poskytovanou zkoumaným koproduktem). Alokaci na základě fyzického vztahu lze modelovat pomocí přímého nahrazení, pokud lze identifikovat přímo nahrazovaný produkt (97).

Lze účinek přímého nahrazení podrobně modelovat? To lze demonstrovat prokázáním, že (1) existuje přímý, empiricky prokazatelný účinek nahrazení A (2) nahrazovaný produkt lze modelovat a údaje z profilu využívání zdrojů a emisí odečíst přímo reprezentativním způsobem:

—	pokud ano (tj. jsou ověřeny obě podmínky), modelujte účinek nahrazení.

Nebo

lze alokovat vstupní/výstupní toky na základě některého jiného relevantního základního fyzického vztahu, který dává vstupy a výstupy do vztahu k funkci poskytované systémem? To lze demonstrovat prokázáním, že lze definovat relevantní fyzický vztah, jímž lze alokovat toky přiřaditelné k poskytování definované funkce produktového systému (98):

—	pokud ano, alokujte na základě tohoto fyzického vztahu.

III)   Alokace na základě jiného vztahu

Může být možná alokace na základě jiného vztahu. Například ekonomickou alokací se myslí alokace vstupů a výstupů souvisejících s multifunkčními procesy k výstupům koproduktů úměrně k jejich relativním tržním hodnotám. Tržní cenou kofunkcí by se měl myslet specifický stav a místo, ve kterém jsou koprodukty vyráběny. Alokace na základě ekonomické hodnoty by se měla použít pouze v případě, kdy (I a II) nejsou možné. V každém případě se musí uvést jasné zdůvodnění, proč byly zamítnuty kroky I a II a v kroku III bylo zvoleno dané alokační pravidlo, aby se zajistila co největší fyzická reprezentativnost výsledků stanovení environmentální stopy produktu.

K alokaci na základě jiného vztahu lze přistoupit jedním z následujících alternativních způsobů:

Může být identifikován účinek nepřímého nahrazení (99)? A může být nahrazený produkt modelován a inventář odečítán přiměřeně reprezentativním způsobem?

—	Pokud ano (tj. obě podmínky jsou ověřeny), modelujte účinek nepřímého nahrazení.

Nebo

lze vstupní/výstupní toky alokovat mezi produkty a funkcemi na základě jiného vztahu (např. relativní ekonomické hodnoty koproduktů)?

—	Pokud ano, alokujte produkty a funkce na základě tohoto identifikovaného vztahu.

Řešení multifunkčnosti produktů je zvlášť náročné, když se jedná o recyklaci nebo energetické využití jednoho (nebo více) tohoto produktu, protože systémy nabývají na značné složitosti. Příloha V uvádí přístup, který se musí použít k odhadu celkových emisí souvisejících s konkrétním procesem, jehož součástí je recyklace a/nebo energetické využití. Ty dále také souvisí s odpadními toky vytvářenými v rámci hranic systému.

Příklady přímého a nepřímého nahrazení

Přímé nahrazení:

Přímé nahrazení lze modelovat jako formu alokace na základě základního fyzického vztahu, kdy lze identifikovat přímý, empiricky prokazatelný účinek nahrazení. Pokud se například u zemědělské půdy použije dusík z hnoje, který přímo nahradí ekvivalentní množství specifického dusíku z hnojiva, které by zemědělec jinak použil, započte se systém chovu dobytka, odkud hnůj pochází, jako nahrazená produkce hnojiv (se zohledněním rozdílů v přepravě, nakládání a emisích).

Nepřímé nahrazení:

Nepřímé nahrazení lze modelovat jako formu „alokace na základě jiného vztahu“, kdy se předpokládá, že koprodukt nahradí produkt s marginálním nebo průměrným tržním ekvivalentem prostřednictvím tržně zprostředkovaných procesů. Pokud je například živočišné hnojivo baleno a prodáváno pro použití v zahrádkářství, započte se systém chovu dobytka, odkud hnůj pochází, jako tržně dostupné zahrádkářské hnojivo, které se má nahradit (se zohledněním rozdílů v přepravě, nakládání a emisích).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Následující hierarchie rozhodnutí v případě multifunkční environmentální stopy produktu se musí použít k řešení všech problémů v oblasti multifunkčnosti: (1) členění nebo rozšíření systému; (2) alokace na základě relevantního základního fyzického vztahu (včetně přímého nahrazení nebo jiného relevantního základního fyzického vztahu); (3) alokace na základě jiného vztahu (včetně nepřímého nahrazení nebo jiného relevantního základního vztahu).

Všechna rozhodnutí učiněná v tomto kontextu se musí uvést a zdůvodnit z hlediska zastřešovacího cíle zajistit fyzicky reprezentativní, environmentálně relevantní výsledky. Pro multifunkčnost produktů v situacích recyklace nebo energetického využití se musí použít rovnice popsaná v příloze V. Výše uvedený rozhodovací proces také platí pro multifunkčnost na konci životnosti.

Dodatečný požadavek na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí dále uvádět multifunkční řešení pro použití v rámci definovaných hranic systému, případně pro předcházející a následující stadia. Je-li to únosné/vhodné, mohou pravidla dále uvádět specifické faktory, které se použijí v případě alokačních řešení. Všechna tato multifunkční řešení uvedená v pravidlech musí být jasně zdůvodněna z hlediska hierarchie řešení pro multifunkční environmentální stopu produktu.

Pokud se použije členění, pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět, které procesy budou členěny, a zásady, které by toto členění mělo dodržovat.

Pokud se použije alokace podle fyzického vztahu, musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět zohledňované relevantní základní fyzické vztahy a zavádět relevantní alokační faktory.

Pokud se použije alokace na základě jiného vztahu, musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět tento vztah a zavádět relevantní alokační faktory. Například v případě ekonomické alokace musí pravidla uvádět pravidla pro stanovení ekonomických hodnot koproduktů.

Pro multifunkčnost v situacích na konci životnosti musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět, jak se vypočítají různé části v rámci uvedeného povinného vzorce.

Obrázek 4

Rozhodovací strom pro řešení multifunkčních procesů

5.11   Shromažďování údajů souvisejících s dalšími metodickými fázemi ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu

Obrázek 5 se zaměřuje na krok shromažďování údajů při vytváření studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Jsou shrnuty požadavky „musí se /mělo by se / může se“ pro specifické i obecné údaje. Obrázek dále ukazuje souvislost mezi krokem shromažďování údajů a vytvářením profilu využívání zdrojů a emisí a následným posuzováním dopadu environmentální stopy.

Obrázek 5

Vztah mezi shromažďováním údajů, profilem využívání zdrojů a emisí a posuzováním dopadu environmentální stopy

6.   POSUZOVÁNÍ DOPADU ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY

Po sestavení profilu využívání zdrojů a emisí se musí provést posouzení dopadu environmentální stopy, aby se vypočítal environmentální profil produktu pomocí vybraných kategorií a modelů dopadu environmentální stopy. Posuzování dopadu environmentální stopy zahrnuje dva povinné a dva volitelné kroky. Záměrem posuzování dopadu environmentální stopy není nahradit jiné (regulační) nástroje, které mají odlišný rozsah a cíl, jako jsou posouzení rizik (pro životní prostředí) ((E)RA), místní posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) nebo zdravotní a bezpečnostní předpisy na produktové úrovni nebo ve vztahu k bezpečnosti na pracovišti. Zejména není cílem posuzování dopadu environmentální stopy předpovídat, zda na některém konkrétním místě v konkrétní době dochází k překračování prahových hodnot a dochází k vlastním dopadům. Naopak popisuje stávající tlaky na životní prostředí. Proto je posuzování dopadu environmentální stopy doplňkem k jiným osvědčeným nástrojům, neboť dodává hledisko životního cyklu.

6.1   Klasifikace a charakterizace (povinný krok)

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Posuzování dopadu environmentální stopy musí zahrnovat klasifikaci a charakterizaci toků environmentální stopy produktu.

6.1.1   Klasifikace toků environmentální stopy produktu

Klasifikace vyžaduje přiřazení materiálových/energetických vstupů a výstupů inventarizovaných v profilu využívání zdrojů a emisí k relevantní kategorii dopadu environmentální stopy. Například během klasifikační fáze jsou všechny vstupy/výstupy, které vedou k emisím skleníkových plynů, přiřazeny ke kategorii změna klimatu. Podobně jsou ty, které mají za následek emise látek poškozujících ozonovou vrstvu klasifikovány podle kategorie poškozování ozonové vrstvy. V některých případech může vstup/výstup přispívat k více než jedné kategorii dopadu environmentální stopy (například chlorfluorderiváty uhlovodíků (CFC) přispívají ke změně klimatu i poškozování ozonové vrstvy).

Je důležité vyjádřit údaje z hlediska jednotlivých složek, pro které jsou k dispozici charakterizační faktory (viz následující oddíl). Například údaje pro kompozitní NPK hnojivo by se měly rozdělit a klasifikovat podle jeho podílů N, P a K, protože každá složka bude přispívat k různým kategoriím dopadu environmentální stopy. V praxi lze většinu údajů k profilu využívání zdrojů a emisí čerpat z veřejných nebo komerčních inventarizačních databází životního cyklu, kde již byla klasifikace provedena. V takových případech musí například poskytovatel zajistit, že klasifikace a související směry posuzování dopadu environmentální stopy odpovídají požadavkům této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Všechny vstupy/výstupy inventarizované během sestavování profilu využívání zdrojů a emisí se musí přiřadit ke kategoriím dopadu environmentální stopy, ke kterým přispívají („klasifikace“), pomocí klasifikačních údajů, které jsou k dispozici na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/projects.

V rámci klasifikace profilu využívání zdrojů a emisí by se měly údaje vyjádřit z hlediska jednotlivých složek, pro které jsou k dispozici charakterizační faktory.

Příklad: klasifikace údajů pro studii trička

Klasifikace údajů v kategorii dopadu změna klimatu:

CO2	Ano
CH4	Ano
SO2	Ne
NOx	Ne

Klasifikace údajů v kategorii dopadu acidifikace:

CO2	Ne
CH4	Ne
SO2	Ano
NOx	Ano

6.1.2   Charakterizace toků environmentální stopy

Charakterizace se týká výpočtu velikosti příspěvku každého klasifikovaného vstupu/výstupu k příslušným kategoriím dopadu environmentální stopy a agregace příspěvků v každé kategorii. To se provádí vynásobením hodnot v profilu využívání zdrojů a emisí relevantním charakterizačním faktorem pro každou kategorii dopadu environmentální stopy.

Charakterizační faktory vycházejí z látek nebo zdrojů. Představují intenzitu dopadu látky ve vztahu ke společné referenční látce pro kategorii dopadu environmentální stopy (indikátor kategorie dopadu). Například v případě výpočtu dopadů změny klimatu se zváží všechny emise skleníkových plynů inventarizované v profilu využívání zdrojů a emisí z hlediska intenzity jejich dopadu ve vztahu k oxidu uhličitému, který je referenční látkou pro tuto kategorii. To umožní agregovat potenciály dopadu a vyjádřit je z hlediska jediné ekvivalentní látky (v tomto případě ekvivalentů množství CO2) pro každou kategorii dopadu environmentální stopy. Například charakterizační faktor (CF) vyjádřený jako potenciál globálního oteplování pro metan se rovná 25 ekvivalentům CO2 a jeho dopad na globální oteplování je tak 25krát vyšší než dopad CO2 (tj. CF 1 ekvivalentu CO2).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Ke všem klasifikovaným vstupům/výstupům v každé kategorii dopadu environmentální stopy se musí přiřadit charakterizační faktory reprezentující příspěvek na jednotku vstupu/výstupu ke kategorii pomocí poskytnutých charakterizačních faktorů, které jsou k dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/projects. Výsledky posuzování dopadu environmentální stopy se musí následně vypočítat pro každou kategorii dopadu environmentální stopy vynásobením množství každého vstupu/výstupu jeho charakterizačním faktorem a součtem příspěvků všech vstupů/výstupů v rámci každé kategorie, aby se získalo jediné vyčíslení vyjádřené vhodnou referenční jednotkou.

Pokud pro některé toky (např. skupinu chemických látek) profilu využívání zdrojů a emisí nejsou charakterizační faktory (CF) z výchozího modelu k dispozici, mohou se k charakterizaci těchto toků použít jiné přístupy. Za těchto okolností se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“. Charakterizační modely musí být vědecky a technicky platné a založené na odlišených identifikovatelných environmentálních mechanismech (100) nebo reprodukovatelných empirických pozorováních.

Příklad: Výpočet výsledků posuzování dopadu environmentální stopy

Globální oteplování

CF
CO2	g	5,132	×	1	=	5,132 kg ekvivalentního množství CO2
CH4	g	8,2	×	25	=	0,205 kg ekvivalentního množství CO2
SO2	g	3,9	×	0	=	0 kg ekvivalentního množství CO2
NOx	g	26,8	×	0	=	0 kg ekvivalentního množství CO2
Celkem					=	5,337 kg ekvivalentního množství CO2

Acidifikace

CF
CO2	g	5,132	×	0	=	0 ekvivalentního množství mol H+
CH4	g	8,2	×	0	=	0 ekvivalentního množství mol H+
SO2	g	3,9	×	1,31	=	0,005 ekvivalentního množství mol H+
NOx	g	26,8	×	0,74	=	0,019 ekvivalentního množství mol H+
Celkem					=	0,024 kg ekvivalentního množství mol H+

6.2   Normalizace a vážení (doporučený/volitelný krok)

Po dvou povinných krocích klasifikace a charakterizace může být posuzování dopadu environmentální stopy doplněno normalizací a vážením, což jsou doporučené/volitelné kroky.

6.2.1   Normalizace výsledků posuzování dopadu environmentální stopy (doporučený krok)

Normalizace není vyžadovaný, ale doporučený krok, při kterém jsou výsledky posuzování dopadu environmentální stopy vynásobeny normalizačními faktory s cílem vypočítat a porovnat velikost jejich příspěvků ke kategoriím dopadu environmentální stopy vzhledem k referenční jednotce (zpravidla tlaku souvisejícímu s danou kategorií, způsobenému emisemi za jeden rok u celé země nebo průměrného občana). Výsledkem jsou bezrozměrné normalizované výsledky environmentální stopy. Ty odrážejí zátěže přiřaditelné k produktu vzhledem k referenční jednotce, například na hlavu pro daný rok a region. Tím se umožní porovnání relevance příspěvků ze strany různých procesů s referenční jednotkou zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy. Například výsledky posuzování dopadu environmentální stopy mohou být porovnány s výsledky stejného posuzování dopadu environmentální stopy pro daný region, například EU-27, a na osobu. V takovém případě by odrážely ekvivalenty osob vzhledem k emisím souvisejícím s EU-27. Normalizované výsledky environmentální stopy však neindikují závažnost/relevantnost příslušných dopadů.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Normalizace není u studií ke stanovení environmentální stopy produktu vyžadovaným krokem, ale doporučuje se. Pokud se normalizace použije, normalizované výsledky environmentální stopy se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“ se zdokumentováním všech metod a předpokladů.

Normalizované výsledky se nesmí agregovat, protože v takovém případě se implicitně uplatňuje vážení. Výsledky z posuzování dopadu environmentální stopy před normalizací se musí uvést společně s normalizovanými výsledky.

6.2.2   Vážení výsledků posuzování dopadu environmentální stopy (volitelný krok)

Vážení není vyžadovaný, ale volitelný krok, který může podpořit interpretaci a komunikaci výsledků analýzy. V tomto kroku se výsledky environmentální stopy, například normalizované výsledky, vynásobí sadou váhových faktorů, které odrážejí vnímaný relativní význam zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy. Vážené výsledky environmentální stopy lze poté porovnat, aby se posoudil jejich relativní význam. Lze je rovněž agregovat napříč kategoriemi dopadu environmentální stopy, aby se získalo několik agregovaných hodnot nebo jediný celkový indikátor dopadu.

Vážení vyžaduje provádění hodnotových soudů z hlediska příslušného významu zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy. Tyto soudy mohou vycházet z odborného stanoviska, kulturních/politických hledisek nebo ekonomických aspektů (101).

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Vážení není u studií ke stanovení environmentální stopy produktu vyžadovaným krokem, ale je volitelné. Pokud se vážení použije, metody a výsledky se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“. Výsledky posuzování dopadu environmentální stopy před vážením se musí uvést společně s váženými výsledky.

Použití kroků normalizace a vážení ve studiích ke stanovení environmentální stopy produktu musí být v souladu s definovanými cíli a rozsahem studie, včetně zamýšleného použití (102).

7.   INTERPRETACE VÝSLEDKŮ STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

7.1   Obecné

Interpretace výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu (103) slouží ke dvěma účelům:

—

prvním je zajistit, že fungování modelu environmentální stopy produktu odpovídá cílům a kvalitativním požadavkům studie. V tomto smyslu může interpretace environmentální stopy produktu inspirovat opakovaná zlepšení modelu environmentální stopy produktu, dokud nebudou všechny cíle a požadavky splněny;

—	druhým účelem je vyvodit z analýzy podrobné závěry a doporučení, například na podporu zlepšení v oblasti životního prostředí.

Aby se splnily tyto cíle, musí fáze interpretace environmentální stopy produktu zahrnovat čtyři klíčové kroky uvedené v této kapitole.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Fáze interpretace musí zahrnovat následující kroky: „posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu“, „identifikaci kritických míst“, „odhad nejistoty“ a „závěry, omezení a doporučení“.

7.2   Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu

Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu posuzuje rozsah, jakým metodická rozhodnutí, jako jsou hranice systému, zdroje údajů, volby alokací a rozsah kategorií dopadu environmentální stopy, ovlivňují výsledky analýzy.

K nástrojům, které by se měly použít k posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu, patří:

—

Kontroly úplnosti: posuzují se údaje z profilu využívání zdrojů a emisí, aby se zajistilo, že je úplný z hlediska definovaných cílů, rozsahu, hranic systému a kritérií kvality. Patří sem úplnost míry pokrytí procesu (tj. byly zahrnuty všechny procesy v každém stadiu zvažovaného dodavatelského řetězce) a míry pokrytí vstupů/výstupů (tj. byly zahrnuty všechny materiálové nebo energetické vstupy a emise související s každým procesem).

—

Kontroly citlivosti: posuzuje se míra, do jaké jsou výsledky určovány specifickými metodickými rozhodnutími, a dopad provádění alternativních rozhodnutí, pokud jsou identifikovatelná. Je užitečné strukturovat kontroly citlivosti pro každou fázi studie ke stanovení environmentální stopy produktu, tedy definici cíle a rozsahu, profilu využívání zdrojů a emisí a posuzování dopadu environmentální stopy.

—	Kontroly konzistentnosti: posuzuje se míra, do jaké byly předpoklady, metody a aspekty kvality údajů uplatněny konzistentně v celé studii ke stanovení environmentální stopy produktu.

Všechny problémy zjištěné během tohoto hodnocení lze využít jako inspiraci pro opakovaná zlepšování studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu:

Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu musí zahrnovat posouzení míry, jakou metodická rozhodnutí ovlivňují výsledky. Tato rozhodnutí musí odpovídat požadavkům uvedeným v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu a musí být vhodná pro daný kontext. Nástroji, které by se měly použít k posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu, jsou kontroly úplnosti, citlivosti a konzistentnosti.

7.3   Identifikace kritických míst

Jakmile zajistíte, že je model environmentální stopy produktu podrobný a vyhovuje všem aspektům definovaným ve fázích definice cíle a rozsahu, je dalším krokem identifikace hlavních prvků přispívajících k výsledkům stanovení environmentální stopy produktu. Tento krok lze rovněž označit jako analýzu „kritických míst“ nebo „slabin“. Přispívajícími prvky mohou být specifická stadia životního cyklu, procesy nebo jednotlivé materiálové/energetické vstupy/výstupy související s danou fází nebo procesem v produktovém dodavatelském řetězci. Identifikují se systematickým přezkumem výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu. V těchto souvislostech mohou být zejména užitečné grafické nástroje. Tyto analýzy zajišťují nezbytný základ pro identifikaci možností zlepšení v souvislosti se specifickými zásahy v oblasti řízení.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Výsledky stanovení environmentální stopy produktu se musí vyhodnotit, aby se posoudil účinek kritických míst / slabin dodavatelského řetězce na úrovni stadií vstupů/výstupů, procesů a dodavatelského řetězce a posoudila se potenciální zlepšení.

Požadavek na pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí stanovit nejrelevantnější kategorie dopadu environmentální stopy pro odvětví. K dosažení takového stanovení priorit lze využít normalizaci a vážení.

7.4   Odhad nejistoty

Odhadnutí nejistot konečných výsledků stanovení environmentální stopy produktu podporuje opakované zlepšování studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Rovněž napomáhá cílovému publiku při posuzování podrobnosti a použitelnosti výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Ve studiích ke stanovení environmentální stopy produktu existují dva klíčové zdroje nejistoty:

1)

Náhodné nejistoty pro údaje „profilu využívání zdrojů a emisí“ Náhodnými (stochastickými) nejistotami (parametrickými i modelovými) se myslí statické popisy rozptylu kolem střední/průměrné hodnoty. U normálně rozložených dat se tento rozptyl zpravidla popisuje z hlediska průměrné a standardní směrodatné odchylky. Výsledky environmentální stopy produktu, které se počítají pomocí průměrných údajů (tj. střední hodnoty více naměřených bodů pro daný proces), neodrážejí nejistotu související s touto odchylkou. Nejistotu je však možné odhadnout a sdělit pomocí vhodných statistických nástrojů.

2)

Nejistoty související s výběrem Nejistoty související s výběrem vznikají z metodických rozhodnutí, jako jsou zásady modelování, hranice systémů, volby alokací, výběr metod posuzování dopadu environmentální stopy a další předpoklady ve vztahu k času, technologii, geografii atd. Nelze je přímo statisticky popsat, ale pouze charakterizovat pomocí posouzení modelu scénáře (např. modelováním nejlepšího a nejhoršího scénáře pro významné procesy) a analýz citlivosti.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pro nejistoty výsledků stanovení environmentální stopy produktu se musí zajistit přinejmenším kvalitativní popis nejistot souvisejících s výběrem a nejistot inventarizačních údajů, aby se usnadnilo celkové zhodnocení nejistot u výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí popisovat nejistoty společné pro produktovou kategorii a mělo by identifikovat míru, do jaké by mohly být výsledky považovány za významně se nelišící ve srovnáních nebo porovnávacích tvrzeních.

TIP: Kvantitativní posouzení nejistoty lze vypočítat pro rozptyl související s údaji profilu využívání zdrojů a emisí, například pomocí simulací Monte Carlo. Vliv nejistot souvisejících s výběrem by se měl odhadnout na horní a dolní hranici pomocí analýz citlivosti založených na posouzení scénářů. Ty by se měly jasně zdokumentovat a ohlásit.

7.5   Závěry, doporučení a omezení

Finálním aspektem fáze interpretace environmentální stopy je vyvodit závěry na základě analytických výsledků, zodpovědět otázky položené na počátku studie ke stanovení environmentální stopy produktu a předložit doporučení vhodná pro zamýšlené publikum a kontext a současně explicitně zohlednit omezení podrobnosti a použitelnosti výsledků. Stanovení environmentální stopy produktu je nutno považovat za doplňkové k jiným posouzením a nástrojům, jako jsou místní posouzení environmentálních dopadů nebo posouzení chemických rizik.

Měla by se identifikovat potenciální zlepšení, jako například techniky čistší technologie, změny v produktovém designu, systémy environmentálního řízení (např. systém pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) nebo ISO 14001) nebo jiné systémové přístupy.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Závěry, doporučení a omezení se musí popsat podle definovaných cílů a rozsahu studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Studie ke stanovení environmentální stopy produktu zamýšlené na podporu porovnávacích tvrzení určených ke zveřejnění (tj. tvrzení o environmentální nadřazenosti nebo rovnocennosti produktu) musí vycházet z této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu i souvisejících pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Závěry by měly obsahovat souhrn identifikovaných „kritických míst“ dodavatelského řetězce a potenciální zlepšení v souvislosti se zásahy v oblasti řízení.

8.   ZPRÁVA O STANOVENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

8.1   Obecné

Zpráva o stanovení environmentální stopy produktu uvádí relevantní, komplexní, konzistentní, přesný a transparentní popis studie a vypočítaných environmentálních dopadů v souvislosti s produktem. Odráží nejlepší možné informace takovým způsobem, aby se maximalizovala jejich užitečnost pro zamýšlené současné a budoucí uživatele, a přitom čestně a transparentně uvádí omezení. Efektivní podávání zpráv o stanovení environmentální stopy produktu vyžaduje, aby byla splněna některá kritéria procedurální (kvalita zprávy) i věcná (obsah zprávy).

8.2   Prvky podávání zpráv

Zpráva o stanovení environmentální stopy produktu je tvořena minimálně třemi prvky: souhrnem, hlavní zprávou a přílohou. Důvěrné a chráněné informace lze dokumentovat ve čtvrtém prvku – doplňkové důvěrné zprávě. Zprávy o přezkumech jsou uvedeny buď v příloze, nebo odkazem.

8.2.1   První prvek: Souhrn

Musí být možné, aby souhrn existoval samostatně bez narušení výsledků a závěrů/doporučení (jsou-li obsaženy). Souhrn musí splňovat stejná kritéria pro transparentnost, konzistentnost atd. jako podrobná zpráva. Souhrn musí obsahovat minimálně:

—	klíčové prvky cíle a rozsahu studie s relevantními omezeními a předpoklady;

—	popis hranic systému;

—	hlavní výsledky z profilu využívání zdrojů a emisí a součásti posuzování dopadu environmentální stopy: ty musí být prezentovány takovým způsobem, aby se zajistilo správné použití informací;

—	případná environmentální zlepšení v porovnání s předchozími obdobími;

—	relevantní prohlášení o kvalitě údajů, předpoklady a hodnoticí závěry;

—	popis toho, čeho se studií dosáhlo, doporučení a závěry;

—	celkové zhodnocení nejistot výsledků.

8.2.2   Druhý prvek: Hlavní zpráva

Hlavní zpráva (104) musí obsahovat minimálně následující součásti:

—

Cíl studie: K povinným prvkům podávání zpráv patří minimálně: — zamýšlené použití; — metodická omezení nebo omezení kategorií dopadu environmentální stopy; — důvody pro provádění studie; — cílové publikum; — zda je studie určena ke srovnání nebo k porovnávacím tvrzením určeným ke zveřejnění; — referenční pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy; — objednatel studie.

—

Rozsah studie: — Rozsah studie musí podrobně identifikovat analyzovaný systém a zabývat se celkovým přístupem použitým ke stanovení hranic systému. Rozsah studie se musí rovněž zabývat požadavky na kvalitu údajů. A konečně musí rozsah obsahovat popis metod použitých při posuzování potenciálních environmentálních dopadů a to, které kategorie dopadu environmentální stopy, metody, kritéria pro normalizaci a vážení jsou zahrnuty. — K povinným prvkům podávání zpráv patří minimálně: — jednotka analýzy a referenční tok; — hranice systému, včetně vynechání stadií životního cyklu, procesů nebo potřeb údajů, kvantifikace energetických a materiálových vstupů a výstupů, předpoklady o stadiích výroby elektrické energie, používání a konce životnosti; — důvody pro výjimky a jejich potenciální význam; — všechny předpoklady a hodnotové soudy spolu se zdůvodněním předpokladů; — reprezentativnost údajů, vhodnost údajů a typy/zdroje požadovaných údajů a informací; — kategorie, modely a indikátory dopadu environmentální stopy produktu; — normalizační a váhové faktory (jsou-li použity); — řešení všech problémů v oblasti multifunkčnosti při modelování environmentální stopy produktu.

—

Sestavení a zaznamenání profilu využívání zdrojů a emisí: K povinným prvkům podávání zpráv patří minimálně: — popis a dokumentace všech shromážděných údajů k jednotkovým procesům (105); — postupy pro shromažďování údajů; — zdroje publikované literatury; — informace o scénářích používání a konce životnosti zvažovaných v následujících stadiích; — postupy výpočtů; — validace údajů, včetně dokumentace a zdůvodnění alokačních postupů; — pokud byla prováděna analýza citlivosti (106), musí se ohlásit.

—

Výpočet výsledků posuzování dopadu environmentální stopy produktu: K povinným prvkům podávání zpráv patří: — postup posuzování dopadu environmentální stopy, výpočty a výsledky studie ke stanovení environmentální stopy produktu; — omezení výsledků environmentální stopy z hlediska definovaného cíle a rozsahu studie ke stanovení environmentální stopy produktu; — vztah mezi výsledky posuzování dopadu environmentální stopy a definovaným cílem a rozsahem; — pokud došlo k výjimce z výchozích kategorií dopadu environmentální stopy, musí se zdůvodnění výjimek hlásit; — pokud došlo k odchylce od výchozích metod posuzování dopadu environmentální stopy (která se musí zdůvodnit a zahrnout do dodatečných environmentálních informací), musí k povinným prvkům podávání zpráv rovněž patřit: — zvažované kategorie dopadu a ukazatele kategorií dopadu, včetně účelu pro jejich výběr a odkazu na jejich zdroj; — popis nebo odkaz na všechny použité charakterizační modely, charakterizační faktory a metody, včetně všech předpokladů a omezení; — popis nebo odkaz na všechny výběry hodnot použité vzhledem ke kategoriím dopadu environmentální stopy, charakterizačním modelům, charakterizačním faktorům, normalizaci, dělení do skupin, vážení a zdůvodnění jejich použití a jejich vlivu na výsledky, závěry a doporučení; — výkaz a zdůvodnění seskupování kategorií dopadu environmentální stopy; — analýza výsledků indikátorů, například analýza citlivosti a nejistoty použití jiných kategorií dopadu nebo dodatečných informací o životním prostředí, včetně vlivu na výsledky; — případné dodatečné environmentální informace; — informace o ukládání uhlíku v produktech; — informace o zpožděných emisích; — údaje a výsledky indikátorů dosažené před normalizací; — pokud jsou obsaženy, normalizační a váhové faktory a výsledky.

—

Interpretace výsledků stanovení environmentální stopy produktu: K povinným prvkům podávání zpráv patří: — posuzování kvality údajů; — úplná transparentnost výběrů hodnot, účelu a odborných posudků; — identifikace environmentálních kritických míst; — nejistota (alespoň kvalitativní popis); — závěry, doporučení, omezení a potenciály zlepšení.

8.2.3   Třetí prvek: Příloha

Příloha slouží ke zdokumentování příslušných prvků hlavní zprávy, které mají techničtější povahu. Musí obsahovat:

—	popisy všech předpokladů, včetně předpokladů, které se ukázaly jako irelevantní;

—	zprávu o kritickém přezkumu, včetně (případně) jména a přičlenění hodnotitele nebo skupiny hodnotitelů, kritický přezkum, reakce na doporučení (pokud jsou);

—	profil využívání zdrojů a emisí (nepovinný, je-li považován za citlivý a sdělován samostatně v důvěrné zprávě, viz níže);

—	vlastní prohlášení hodnotitelů o kvalifikaci s uvedením počtu bodů dosažených u každého kritéria definovaného v oddíle 10.3 této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu.

8.2.4   Čtvrtý prvek: Důvěrná zpráva

Důvěrná zpráva je volitelným prvkem podávání zpráv, který musí obsahovat všechny údaje (včetně primárních údajů) a informace, které jsou důvěrné nebo chráněné a nemohou se zveřejnit externě. Musí být k dispozici důvěrně kritickým hodnotitelům.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Studie ke stanovení environmentální stopy produktu určená k externí komunikaci musí obsahovat zprávu o studii ke stanovení environmentální stopy produktu, která musí zajišťovat podrobný základ pro posuzování, sledování a vyhledávání zlepšení environmentálního profilu produktu v průběhu času. Zpráva o studii ke stanovení environmentální stopy produktu musí obsahovat minimálně souhrn, hlavní zprávu a přílohu. Ty budou obsahovat všechny prvky uvedené v této kapitole. Lze rovněž zahrnout příslušné dodatečné informace, například důvěrnou zprávu.

Dodatečné požadavky na vytváření pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět a zdůvodňovat všechny odchylky od výchozích požadavků uvedených v kapitole 8 i uvádět a zdůvodňovat všechny dodatečné požadavky na podávání zpráv a/nebo rozlišovat požadavky na podávání zpráv například podle typu použití studie ke stanovení environmentální stopy produktu a typu posuzovaného produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět, zda se výsledky stanovení environmentální stopy produktu budou hlásit samostatně pro každé ze zvolených stadií životního cyklu.

9.   KRITICKÝ PŘEZKUM ENVIRONMENTÁLNÍ STOPY PRODUKTU

9.1   Obecné  (107)

Kritický přezkum je nezbytný, aby se zajistila spolehlivost výsledků stanovení environmentální stopy produktu a zlepšila kvalita studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Studie ke stanovení environmentální stopy produktu určená k interní komunikaci a uvádějící soulad s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a studie ke stanovení environmentální stopy produktu pro externí komunikaci (např. B2B nebo B2C) se musí kriticky přezkoumat, aby se zajistilo, že:

—	metody použité při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu jsou v souladu s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu;

—	metody použité k provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu jsou vědecky a technicky platné;

—	použité údaje jsou vhodné, přiměřené a splňují definované požadavky na kvalitu údajů;

—	interpretace výsledků odráží identifikovaná omezení;

—	zpráva o studii je transparentní, přesná a konzistentní.

9.2   Typ přezkumu

Nejvhodnějším typem přezkumu, který poskytuje požadovanou minimální záruku zajištění kvality, je nezávislý externí přezkum. Typ prováděného přezkumu by měl být inspirován cíli a zamýšleným použitím studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Pokud relevantní politické nástroje nestanoví jinak, musí studii určenou k externí komunikaci (108) kriticky přezkoumat minimálně jeden nezávislý a kvalifikovaný externí hodnotitel (nebo hodnotící tým). Studie ke stanovení environmentální stopy produktu na podporu porovnávacího tvrzení určeného ke zveřejnění musí být založena na relevantních pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy a kriticky přezkoumána nezávislou komisí tří kvalifikovaných externích hodnotitelů. Studii ke stanovení environmentální stopy produktu určenou pro interní komunikaci a uvádějící soulad s příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu musí kriticky přezkoumat nejméně jeden nezávislý a kvalifikovaný externí hodnotitel (nebo hodnotící tým).

Typ prováděného přezkumu by měl být inspirován cíli a zamýšleným použitím studie ke stanovení environmentální stopy produktu.

Požadavek na pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět požadavky na přezkum u studií ke stanovení ekologické stopy produktu zamýšlených k použití pro porovnávací tvrzení určená ke zveřejnění (např. zda je přezkum prováděný nejméně třemi nezávislými kvalifikovanými externími hodnotiteli dostačující).

9.3   Kvalifikace hodnotitele

Posouzení vhodnosti možných hodnotitelů vychází z bodového systému, který zohledňuje zkušenosti z přezkumu a auditů, metodiku a praxi stanovení environmentální stopy produktu nebo LCA a znalosti relevantních technologií, procesů nebo jiných činností reprezentovaných posuzovanými produkty. Tabulka 8 uvádí bodový systém pro každou relevantní kompetenci a zkušenost.

Pokud není uvedeno jinak v kontextu zamýšleného použití, představuje minimální požadavek vlastní vyjádření hodnotitele na základě bodového systému.

Tabulka 8

Bodový systém pro způsobilé hodnotitele/hodnotící týmy

			Skóre (body)
	Téma	Kritéria	0	1	2	3	4
Povinná kritéria	Praxe v oblasti přezkumů, ověřování a auditů	Roky zkušeností (109)	0–2	3–4	5–8	9–14	> 14
		Počet přezkumů (110)	0–2	3–5	6–15	16–30	> 30
	Metodika a praxe v oblasti LCA	Roky zkušeností (111)	0–2	3–4	5–8	9–14	> 14
		„Zkušenosti“ v zapojení do práce v oblasti LCA	0–4	5–8	9–15	16–30	> 30
	Technologie a jiné činnosti relevantní pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu	Roky zkušeností v soukromém sektoru (112)	0–2 (v posledních 10 letech)	3–5 (v posledních 10 letech)	6–10 (v posledních 20 letech)	11–20	> 20
		Roky zkušeností ve veřejném sektoru (113)	0–2 (v posledních 10 letech)	3–5 (v posledních 10 letech)	6–10 (v posledních 20 letech)	11–20	> 20
Jiné (114)	Praxe v oblasti přezkumů, ověřování a auditů	Volitelné skóre týkající se auditu	— 2 body: Akreditace hodnotitele třetí strany u nejméně jednoho systému EPD, ISO 14001 nebo jiného EMS. — 1 bod: Navštěvované kurzy k environmentálním auditům (nejméně 40 hodin). — 1 bod: Účast v nejméně jedné hodnotící komisi (pro studie LCA nebo jiné environmentální použití). — 1 bod: Kvalifikovaný školitel v kurzu environmentálních auditů.

Požadavek na studie ke stanovení environmentální stopy produktu

Kritický přezkum studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí provádět podle požadavků zamýšleného použití. Není-li uvedeno jinak, minimální nezbytné skóre pro kvalifikaci hodnotitele nebo hodnotícího týmu je šest bodů, včetně nejméně jednoho bodu pro každé ze tří povinných kritérií (tj. praxe v ověřování a auditech, metodika a praxe LCA a znalosti technologií nebo jiných činností relevantních pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu). Bodů skóre na jednotlivá kritéria musí dosáhnout jednotlivci, ale na úrovni týmů se mohou body skóre sčítat napříč kritérii. Hodnotitelé nebo hodnotící týmy musí poskytnout vlastní prohlášení o své kvalifikaci a uvést, kolika bodů dosáhli u každého kritéria a celkový dosažený počet bodů. Toto vlastní prohlášení musí tvořit součást zprávy o stanovení environmentální stopy produktu.

10.   ZKRATKOVÁ SLOVA A ZKRATKY

ADEME	Agence de l'Environnement et de la Maîtrise de l'Energie
B2B	Business to Business (mezi podniky)
B2C	Business to Consumer (mezi podnikem a spotřebitelem)
BSI	British Standards Institution (Britský úřad pro normalizaci)
CF	Charakterizační faktor
CFC	Chlorfluorderiváty uhlovodíků
CPA	Klasifikace produkce podle činností
DQR	Hodnocení kvality údajů
EIA	Posuzování environmentálních dopadů
ELCD	Celoevropská referenční databáze údajů o životním cyklu
EMAS	Systémy pro environmentální řízení podniků a audit
EMS	Systémy environmentálního řízení
EoL	Konec životnosti
EPD	Osvědčení EPD (environmentální prohlášení o produktu)
GHG	Skleníkový plyn
GRI	Iniciativa Global Reporting
ILCD	International Reference Life Cycle Data System (mezinárodní referenční systém údajů o životním cyklu)
IPCC	Mezivládní panel pro změnu klimatu
ISIC	Mezinárodní standardní klasifikace
ISO	Mezinárodní organizace pro normalizaci
IUCN	Světový svaz ochrany přírody
LCA	Posuzování životního cyklu
LCI	Inventarizační analýza životního cyklu
LCIA	Posuzování dopadu životního cyklu
LCT	Zohledňování životního cyklu
NACE	Nomenclature Générale des Activités Economiques dans les Communautés Européennes (statistická klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství)
OEF	Environmentální stopa organizace
PAS	Veřejně přístupné specifikace
PCR	Pravidlo produktové kategorie
PEFCR	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy
WRI	World Resources Institute (Institut pro světové zdroje)
WBCSD	Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj

11.   SLOVNÍK POJMŮ

Acidifikace– kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá dopady v důsledku okyselujících látek v životním prostředí. Emise NOx, NH3 a SOx vedou k únikům vodíkových iontů (H+), pokud se tyto plyny mineralizují. Protony přispívají k acidifikaci půd a vody, pokud jsou uvolněny v oblastech, kde je nízká pufrovací kapacita, což vede k úbytku lesů a acidifikaci jezer.

Alokace– přístup k řešení multifunkčních problémů. Označuje „rozdělení vstupních nebo výstupních toků procesu nebo produktového systému mezi posuzovaný produktový systém a jeden nebo více dalších produktových systémů“ (ISO 14040:2006).

Analýza citlivosti– systematické postupy pro odhad vlivů provedených výběrů týkajících se metod a údajů na výstupy studie ke stanovení environmentální stopy produktu (na základě ISO 14040: 2006).

Analýza nejistoty– postup pro kvantifikaci nejistoty vnesené do výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu jako důsledek variability údajů a nejistoty v důsledku výběru.

Atribuční– znamená modelování na základě procesu zamýšleného k poskytnutí statického znázornění průměrných podmínek s výjimkou tržně zprostředkovaných účinků.

Business to Business (B2B)– popisuje transakce mezi podniky, například mezi výrobcem a velkoobchodníkem nebo mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem.

Business to Consumers (B2C)– popisuje transakce mezi podniky a spotřebiteli, například mezi maloobchodníky a spotřebiteli. Podle ISO 14025:2006 je spotřebitel definován jako „jednotlivý člen veřejnosti nakupující nebo užívající pro osobní účely zboží, vlastnictví nebo služby“.

Částice / vdechované anorganické látky– kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené emisemi částic a jejich prekurzorů (NOx, SOx, NH3)

Členění– členění znamená rozložení multifunkčních procesů nebo provozů, aby se oddělily vstupní toky přímo související s každým výstupem z procesu nebo provozu. Proces se vyšetří, aby se zjistilo, zda ho lze rozčlenit. Pokud je členění možné, inventarizační údaje by se měly shromáždit pouze pro ty jednotkové procesy, které jsou přímo přiřaditelné ke zkoumaným produktům/službám.

Dočasné ukládání uhlíku– dochází k němu v případě, že produkt „snižuje množství skleníkových plynů v atmosféře“ nebo vytváří „záporné emise“ pohlcováním a ukládáním uhlíku na určitou omezenou dobu.

Dodatečné environmentální informace– kategorie dopadu environmentální stopy a jiné environmentální ukazatele, které se počítají a sdělují společně s výsledky stanovení environmentální stopy produktu.

Ekologická stopa– označuje „velikost plochy produktivních půdních a vodních ekosystémů, která je nutná pro produkci zdrojů a uložení odpadů, jež populace z přírody odebírá a do přírody ukládá, bez ohledu na to, kde na Zemi se tato půda a voda nacházejí“ (Wackernagel a Rees, 1996). Environmentální stopa podle příručky pro stanovení environmentální stopy produktu není rovnocenná ekologické stopě podle Wackernagela a Reese; hlavní rozdíly uvádí příloha X.

Ekotoxicita– kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá toxickými dopady na ekosystém, které poškozují jednotlivé druhy a mění strukturu a funkci ekosystému. Ekotoxicita je důsledkem řady různých toxikologických mechanismů způsobených uvolňováním látek s přímým účinkem na zdraví ekosystému.

Elementární toky– v profilu využívání zdrojů a emisí elementární toky zahrnují „materiál nebo energii vstupující do posuzovaného systému ze životního prostředí bez předchozí přeměny člověkem, nebo materiál či energii vystupující z posuzovaného systému do životního prostředí bez následné přeměny člověkem“ (ISO 14040, 3.12). Elementárními toky jsou například zdroje odebírané z přírody nebo emise do vzduchu, vody a půdy, které bezprostředně souvisí s charakterizačními faktory kategorií dopadu environmentální stopy.

Environmentální aspekt– prvek činností nebo produktů organizace, který má nebo může mít dopad na životní prostředí (nařízení EMAS).

Environmentální dopad– jakákoliv změna v životním prostředí, ať nepříznivá či příznivá, která je zcela nebo částečně způsobena činnostmi, produkty nebo službami organizace (nařízení EMAS).

Environmentální mechanismus– systém fyzikálních, chemických a biologických procesů dané kategorie dopadu environmentální stopy, který dává do souvislosti výsledky profilu využívání zdrojů a emisí a ukazatele kategorie environmentální stopy (na základě ISO 14040:2006).

Environmentální prohlášení typu III– environmentální prohlášení poskytující kvantifikované environmentální údaje používající předem stanovené parametry a tam, kde je to relevantní, dodatečné environmentální informace (ISO 14025:2006). Předem stanovené parametry jsou založeny na normách souboru ISO 14040 a ISO 14044.

Eutrofizace– živiny (zejména dusíkaté látky nebo fosfor) z vypouštění odpadů a hnojené zemědělské půdy způsobují urychlený růst řas a jiné vegetace ve vodě. Při rozkladu organického materiálu se spotřebovává kyslík, což vede k nedostatku kyslíku a v některých případech úhynu ryb. Eutrofizace promítá množství emitovaných látek do společného vyčíslení vyjádřeného jako kyslík potřebný k rozkladu mrtvé biomasy.

Extrapolované údaje– údaje z daného procesu, které se použijí ke znázornění podobného procesu, pro který nejsou údaje k dispozici, za předpokladu, že jsou přiměřeně reprezentativní.

Fotochemická tvorba ozonu– kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje tvorbu ozonu v přízemní části troposféry způsobenou fotochemickou oxidací těkavých organických látek (VOC) a oxidu uhelnatého (CO) v přítomnosti oxidů dusíku (NOx) a slunečního záření. Vysoké koncentrace přízemního troposférického ozónu poškozují vegetaci, lidské dýchací ústrojí a syntetické hmoty vlivem reakce s organickými materiály.

Graf toku– schematické vyjádření toků vznikajících během jednoho nebo více stadií procesu v rámci životního cyklu posuzovaného produktu.

Hranice systému– definice aspektů zahrnutých do studie nebo z ní vyloučených. Například u analýzy environmentální stopy „od kolébky k hrobu“ by měla hranice systému zahrnovat všechny činnosti od těžby surovin přes zpracování, distribuci, skladování, použití až po stadium odstranění nebo recyklace.

Charakterizace– výpočet velikosti příspěvku každého klasifikovaného vstupu/výstupu vzhledem k příslušným kategoriím dopadu environmentální stopy a souhrnu příspěvků v každé kategorii. To vyžaduje lineární vynásobení inventarizačních údajů charakterizačními faktory pro každou zkoumanou látku a kategorii dopadu environmentální stopy. Například z hlediska kategorie dopadu environmentální stopy „změna klimatu“ se jako referenční látka zvolí CO2 a referenční jednotkou je kg ekvivalentních množství CO2.

Charakterizační faktor– faktor odvozený z charakterizačního modelu, který se použije pro přepočet přiřazeného výsledku profilu využívání zdrojů a emisí na společnou jednotku indikátoru kategorie environmentální stopy (na základě ISO 14040:2006).

Indikátor kategorie dopadu environmentální stopy– kvantifikovatelné znázornění kategorie dopadu environmentální stopy (na základě ISO 14000:2006).

Ionizující záření, lidské zdraví– kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené úniky radioaktivity.

Jednotka analýzy– jednotka analýzy definuje kvalitativní a kvantitativní aspekty funkcí a/nebo služeb poskytovaných posuzovaným produktem; definice jednotky analýzy odpovídá na otázky „co?“, „kolik?“, „jak dobře?“ a „jak dlouho?“.

Jednotkový proces– nejmenší zvažovaný prvek v profilu využívání zdrojů a emisí, pro který jsou kvantifikovány vstupní a výstupní údaje (na základě ISO 14040:2006).

Kategorie dopadu environmentální stopy– třída využívání zdrojů nebo environmentálního dopadu, s níž souvisí údaje profilu využívání zdrojů a emisí.

Klasifikace– přidělení materiálových/energetických vstupů a výstupů uvedených v profilu zdrojů a emisí ke kategoriím dopadu environmentální stopy podle potenciálu každé látky přispívat ke každé ze zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy.

Kofunkce– kterákoli ze dvou nebo více funkcí pocházející ze stejného jednotkového procesu nebo produktového systému.

Koprodukt– kterýkoli ze dvou nebo více produktů, pocházející ze stejného jednotkového procesu nebo produktového systému (ISO 14040:2006).

Kritický přezkum– proces směřující k zajištění konzistentnosti mezi studií ke stanovení environmentální stopy produktu a zásadami a požadavky této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu a pravidly produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (použijí-li se) (na základě ISO 14040:2006).

Kvalita údajů– charakteristiky údajů, které se týkají jejich schopnosti vyhovět uvedeným požadavkům (ISO 14040:2006). Kvalita údajů zahrnuje různé aspekty, například nejen technickou, geografickou a časovou reprezentativnost, ale také kompletnost a přesnost inventarizačních údajů.

Metoda posuzování dopadu environmentální stopy– protokol pro kvantitativní převod údajů profilu využívání zdrojů a emisí do příspěvků ke zkoumanému environmentálnímu dopadu.

Meziprodukt– výstup z jednotkového procesu, který je vstupem do jiných jednotkových procesů, které vyžadují další přeměny v rámci systému (ISO 14040:2006).

Míra zatížení– poměr skutečného nákladu k nákladu plně naloženého vozidla nebo jeho kapacitě (např. hmotnost nebo objem) na jednu jízdu.

Multifunkčnost– pokud proces nebo provoz zajišťuje více než jednu funkci, tj. dodává několik druhů zboží a/nebo služeb („koproduktů“), je „multifunkční“. V těchto situacích musí být všechny vstupy a emise související s procesem rozděleny mezi zkoumaný produkt a ostatní koprodukty zásadovým způsobem.

Následující– vyskytující se v produktovém dodavatelském řetězci za místem předání.

Nepřímé změny ve využívání půdy (iLUC)– dochází k nim, pokud poptávka po konkrétním využívání půdy vede ke změnám mimo hranice systému, tj. v jiných typech využívání půdy. Tyto nepřímé účinky lze zejména posuzovat pomocí ekonomického modelování poptávky po půdě nebo pomocí modelování přemístění činností v globálním měřítku. Hlavními nedostatky těchto modelů je jejich spoléhání se na trendy, což nemusí odrážet budoucí vývoj. Obecně se využívají jako základ pro politická rozhodnutí.

Neelementární (nebo komplexní) toky– v profilu využívání zdrojů a emisí zahrnují neelementární toky všechny vstupy (např. elektrickou energii, materiály, procesy přepravy) a výstupy (např. odpady, vedlejší produkty) v systému, které vyžadují další modelovací úsilí, aby byly přeměněny na elementární toky.

Normalizace– normalizace následuje po kroku charakterizace; jde o volitelný krok, v němž jsou výsledky posuzování dopadu environmentální stopy vynásobeny normalizačními faktory, které představují celkovou inventarizaci referenční jednotky (např. celou zemi nebo průměrného občana). Normalizované výsledky posuzování dopadu environmentální stopy vyjadřují relativní podíly dopadů analyzovaného systému z hlediska celkových příspěvků ke každé kategorii dopadu na referenční jednotku. Při zobrazení normalizovaných výsledků posuzování dopadu environmentální stopy u různých dopadů vedle sebe se ukáže, které kategorie dopadu jsou nejvíce a nejméně zasaženy analyzovaným systémem. Normalizované výsledky posuzování dopadu environmentální stopy odrážejí pouze příspěvek analyzovaného systému k celkovému potenciálu dopadu, ne závažnost/relevanci příslušného celkového dopadu. Normalizované výsledky jsou bezrozměrné, ale ne součtové.

Obecné údaje– označuje údaje, které nejsou přímo sbírány, měřeny, odhadovány, ale spíše získávány z inventarizační databáze třetích stran týkající se životního cyklu nebo jiného zdroje, který vyhovuje požadavkům na kvalitu údajů metody stanovení environmentální stopy produktu.

Od brány k bráně– dílčí produktový dodavatelský řetězec, který zahrnuje pouze procesy prováděné u produktu v rámci specifické organizace nebo místa.

Od brány k hrobu– dílčí produktový dodavatelský řetězec, který zahrnuje pouze stadia distribuce, skladování, použití a odstraňování nebo recyklace produktu.

Od kolébky k bráně– dílčí produktový dodavatelský řetězec od těžby surovin (kolébka) po „bránu“ výrobce. Vynechávají se stadia distribuce, skladování, použití a konce životnosti.

Od kolébky k hrobu– životní cyklus produktu, který zahrnuje stadia těžby surovin, zpracování, distribuce, skladování, použití a odstraňování nebo recyklace. Pro všechna stadia životního cyklu jsou zvažovány všechny relevantní vstupy a výstupy.

Odpad– látky nebo předměty, které jejich držitel zamýšlí nebo je povinen odstranit (ISO 14040:2006).

Organické látky v půdě (SOM)– je vyčíslení obsahu organických materiálů v půdě. Odvozuje se od rostlin a živočichů a zahrnuje veškeré organické látky v půdě s výjimkou nerozložených látek.

Porovnávací tvrzení– environmentální tvrzení týkající se nadřazenosti nebo rovnosti produktů na základě výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu a příslušných pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (na základě ISO 14040:2006).

Posuzování dopadu environmentální stopy– fáze analýzy environmentální stopy produktu určená k pochopení a vyhodnocení velikosti a významu potenciálních environmentálních dopadů produktového systému během životního cyklu produktu (na základě ISO 14044:2006). Metody posuzování dopadu environmentální stopy zajišťují faktory pro charakterizaci dopadu pro elementární toky, aby se shrnul dopad na omezený počet midpointových indikátorů a/nebo indikátorů poškození.

Posuzování dopadu životního cyklu (LCIA)– fáze posuzování životního cyklu směřující k pochopení a vyhodnocení velikosti a významu potenciálních environmentálních dopadů produktového systému na systém během životního cyklu (ISO 14040:2006). Metody LCIA zajišťují faktory pro charakterizaci dopadu pro elementární toky, aby se shrnul dopad a získal se omezený počet midpointových indikátorů a/nebo indikátorů poškození.

Posuzování životního cyklu (LCA)– shromáždění a vyhodnocení vstupů, výstupů a potenciálních environmentálních dopadů u produktového systému během jeho životního cyklu (ISO 14040:2006).

Poškozování ozonové vrstvy– kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje poškozování stratosférického ozonu v důsledku emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu, například dlouhodobých plynů s obsahem chloru nebo bromu (např. CFC, HCFC, halony).

Poškozování zdrojů– kategorie dopadu environmentální stopy, která se zabývá využíváním přírodních zdrojů, ať už obnovitelných nebo neobnovitelných, biotických nebo abiotických.

Potenciál globálního oteplování– schopnost skleníkového plynu ovlivnit radiační absorpci, vyjádřená z hlediska referenční látky (například jednotek ekvivalentního množství CO2) a specifikovaného časového horizontu (např. GWP 20, GWP 100, GWP 500 pro 20, 100 a 500 let). Týká se schopnosti ovlivňovat změny v globální průměrné teplotě mezi povrchem a vzduchem a následnou změnu různých klimatických parametrů a jejich účinků, například četnost a intenzitu bouřek, intenzitu srážek a četnost záplav atd.

Pravidla produktových kategorií (PCR)– soubor specifických pravidel, požadavků a předpisů pro vytváření environmentálních prohlášení typu III pro jednu nebo více produktových kategorií (ISO 14025:2006).

Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PEFCR)– jsou pravidla pro konkrétní typ produktu založená na životním cyklu, která doplňují obecné metodické pokyny pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu tím, že uvádějí další specifikace na úrovni specifické produktové kategorie. PEFCR mohou pomoci při zaměření studie ke stanovení environmentální stopy produktu na ty nejdůležitější aspekty a parametry, a tím přispívat ke zvýšení relevantnosti, reprodukovatelnosti a konzistentnosti.

Procesy na popředí– znamená procesy v životním cyklu produktu, u kterých je možný přímý přístup k informacím. Například procesy v místě výrobce a další procesy provozované výrobcem nebo jeho dodavateli (například přeprava zboží, služby ústředí atd.) patří k procesům na popředí.

Procesy na pozadí– znamená procesy v životním cyklu produktu, u kterých není možný žádný přímý přístup k informacím. Za součást procesů na pozadí bude například považována většina předcházejících procesů v životním cyklu a obecně všechny procesy následující.

Produkt– jakékoli zboží nebo služby (ISO 14040:2006).

Produktová kategorie– skupina produktů, které mohou plnit rovnocenné funkce (ISO 14025:2006).

Produktový systém– soubor jednotkových procesů s elementárními a produktovými toky plnící jednu nebo více definovaných funkcí, který modeluje životní cyklus produktu (ISO 14040:2006).

Profil využívání zdrojů a emisí– označuje inventarizaci shromážděných údajů, které představují vstupy a výstupy související s každým stadiem studovaného produktového dodavatelského řetězce. Sestavení profilu využívání zdrojů a emisí je dokončeno, když jsou všechny neelementární (tj. komplexní) toky přeměněny na elementární toky.

Průměrné údaje– znamenají výrobně vážený průměr specifických údajů.

Předcházející– vyskytující se v dodavatelském řetězci nakoupeného zboží/služeb před vstupem do hranic systému.

Přímé změny využívání půdy (dLUC)– přeměna jednoho typu využívání půdy ve druhý, která proběhne v jedinečné půdní oblasti a nevede ke změně v jiném systému.

Přímo přiřaditelný– označuje proces, činnost nebo dopad vznikající v definovaných hranicích systému.

Přístup založený na životním cyklu– zohledňuje spektrum toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem z hlediska dodavatelského řetězce a zahrnuje veškeré stadia od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady (místo aby se zaměřil na jediný problém).

Referenční tok– všechny výstupy z procesů v daném produktovém systému, kterých je zapotřebí k naplnění funkce vyjádřené jednotkou analýzy (na základě ISO 14040:2006).

Schéma hranice systému– grafické znázornění hranice systému definované pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu.

Specifické údaje– označuje přímo měřené nebo shromážděné údaje reprezentativní pro činnosti v konkrétním provozu nebo skupině provozů. Synonymní pro „primární údaje“.

Srovnání– srovnání (grafické nebo jiné) dvou nebo více produktů z hlediska výsledků stanovení jejich environmentální stopy produktu se zohledněním jejich pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy bez zahrnutí porovnávacích tvrzení.

Surovina– primární nebo sekundární materiál, který se používá k výrobě produktu (ISO 14040:2006).

Tok produktu– produkty vstupující z nebo odcházející do jiného produktového systému (ISO 14040:2006).

Toxicita pro člověka– karcinogenní kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené příjmem toxických látek vdechováním vzduchu, konzumací potravin/vody, pronikáním přes kůži, pokud souvisejí s rakovinou.

Toxicita pro člověka– nekarcinogenní kategorie dopadu environmentální stopy, která zohledňuje nepříznivé účinky na zdraví člověka způsobené příjmem toxických látek vdechováním vzduchu, konzumací potravin/vody, pronikáním přes kůži, pokud souvisejí s nekarcinogenními účinky, které nejsou způsobeny částicemi / vdechovanými anorganickými látkami nebo ionizujícím zářením.

Úniky– emise do vzduchu a vypouštění do vody a půdy (ISO 14040:2006).

Vážení– vážení je dodatečným, ale ne povinným krokem, který může podpořit interpretaci a komunikaci výsledků analýzy. Výsledky stanovení environmentální stopy produktu se vynásobí sadou váhových faktorů, které odrážejí vnímaný relativní význam zvažovaných kategorií dopadu. Vážené výsledky stanovení environmentální stopy lze přímo srovnávat napříč kategoriemi dopadu a také sčítat napříč kategoriemi dopadu, a získat tak ukazatel celkového dopadu s jedinou hodnotou. Vážení vyžaduje provádění hodnotových soudů z hlediska příslušného významu zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy. Tyto soudy mohou vycházet z odborného stanoviska, sociálně-vědeckých metod, kulturních/politických hledisek nebo ekonomických aspektů.

Vstup– produkt, materiál nebo energetický tok, který vstupuje do jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty a koprodukty (ISO 14040:2006).

Výsledky profilu využívání zdrojů a emisí– výsledek profilu využívání zdrojů a emisí, který katalogizuje toky přecházející přes hranici systému a poskytuje výchozí bod pro posuzování dopadu environmentální stopy.

Výstup– tok produktu, materiálu nebo energetický tok, který vystupuje z jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty a koprodukty a úniky (ISO 14040:2006).

Využívání půdy– kategorie dopadu environmentální stopy, která souvisí s využíváním a přeměnou ploch půdy činnostmi jako zemědělství, stavba silnic, bydlení, těžba atd. Využívání půd zohledňuje účinky využívání půdy, velikost plochy a délku využívání (změny v kvalitě vynásobené plochou a délkou). Přeměna půdy zohledňuje rozsah změn ve vlastnostech půdy a dotčenou plochu (změny v kvalitě vynásobené plochou).

Zpožděné emise– emise, které se uvolní až za čas, tj. během dlouhého používání nebo při závěrečném zneškodňování, oproti emisím, které se uvolní najednou v čase t.

Životní cyklus– po sobě následující a propojená stadia produktového systému, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů až po konečné odstranění (ISO 14040:2006).

12.   ODKAZY

—	ADEME (2011): General principles for an environmental communication on mass market products BPX 30-323-0. K dispozici na internetu na adrese http://www2.ademe.fr/servlet/getDoc?id=38480&m=3&cid=96.

—	BSI (2011): PAS 2050:2011 Specification for the assessment of the life cycle greenhouse gas emissions of goods and services. BSI, Londýn, 38 s.

—	CE Delft (2010). Biofuels: GHG impact of indirect land use change. K dispozici na adrese http://www.birdlife.org/eu/pdfs/PPT_carbon_bomb_CE_delft.pdf

—	Rada Evropské unie (2008). Závěry Rady k akčnímu plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku. http://www.eu2008.fr/webdav/site/PFUE/shared/import/1204_Conseil_Environnement/Council_conclusions_Sustainable_consumption_and_production_EN.pdf

—	Rada Evropské unie (2010): Závěry Rady k udržitelnému řízení materiálů a udržitelné spotřebě a výrobě: hlavní příspěvek k Evropě účinně využívající zdroje. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/envir/118642.pdf

—	Dreicer M., Tort V. a Manen P. (1995): ExternE, Externalities of Energy, Vol. 5 Nuclear, Centre d'étude sur l'Evaluation de la Protection dans le domaine nucléaire (CEPN), vydané GŘ XII, Věda, výzkum a rozvoj Evropské komise JOULE, Lucemburk.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – General guide for Life Cycle Assessment – Detailed guidance. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-19092-6, doi: 10.2788/38479. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Review schemes for Life Cycle Assessment. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-19094-0, doi: 10.2788/39791. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Framework and Requirements for Life Cycle Impact Assessment Models and Indicators. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-17539-8, doi: 10.2788/38719. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Nomenclature and other conventions. První vydání březen 2010. ISBN 978-92-79-15861-2, doi: 10.2788/96557. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010a): International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook - Recommendations based on existing environmental impact assessment models and factors for Life Cycle Assessment in a European context. Úřad pro publikace Evropské unie, v tisku.

—

Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010b): Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment, v tisku. http://ec.europa.eu/environment/eussd/corporate_footprint.htm

—	Evropská komise (2010): Rozhodnutí Komise ze dne 10. června 2010 o pokynech pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely přílohy V směrnice 2009/28/ES (oznámeno pod číslem K(2010) 3751), Úřední věstník Evropské unie, Brusel.

—	Evropská komise (2011): Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje – KOM(2011) 571.

—	Evropská komise (2012). Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. COM(2012) 595 final. Brusel.

—	Evropský parlament a Rada Evropské unie (2009): směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, Úřední věstník Evropské unie, Brusel.

—	Evropská unie (2009): Směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, Úřední věstník Evropské unie.

—	Eurostat: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/environment/data/main_tables

—	Frischknecht R., Steiner R. a Jungbluth N. (2008): The Ecological Scarcity Method – Eco-Factors 2006. A method for impact assessment in LCA. Environmental studies no. 0906. Federal Office for the Environment (FOEN), Bern. 188 s.

—	Global Footprint Network (2009): Ecological Footprint Standards 2009. K dispozici na internetu na adrese http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Standards_2009.pdf.

—	Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) (2007): Čtvrtá hodnoticí zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu: Změna klimatu 2007. http://www.ipcc.ch/ipccreports/assessments-reports.htm

—	Mezivládní panel pro změnu klimatu – IPCC (2003): Pokyny IPCC pro správnou praxi při využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, Mezivládní panel pro změnu klimatu, Hayama

—	Mezivládní panel pro změnu klimatu – IPCC (2006): Pokyny Mezivládního panelu pro změnu klimatu k národní inventarizaci skleníkových plynů, díl 4, Zemědělství, lesnictví a ostatní využívání půdy, IGES, Japonsko.

—	ISO 14025:2006. Mezinárodní norma – Environmentální značky a prohlášení – Environmentální prohlášení typu III – Zásady a postupy Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

—	ISO 14040:2006. Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

—	ISO 14044:2006. Mezinárodní norma – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice. Mezinárodní organizace pro normalizaci. Ženeva, Švýcarsko.

—	Milà i Canals L., Romanyà J. a Cowell S.J. (2007): „Method for assessing impacts on life support functions (LSF) related to the use of „fertile land“ in Life Cycle Assessment (LCA)“, Journal of Cleaner Production 15: 1426–1440.

—	PAS 2050 (2011). Specifications for the assessment of the life cycle greenhouse gas emissions of goods and services. K dispozici na internetu na adrese http://www.bsigroup.com/en/Standards-and-Publications/How-we-can-help-you/Professional-Standards-Service/PAS-2050/.

—	Rabl A. a Spadaro J.V. (2004): The RiskPoll software, verze 1.051 (srpen 2004). http://www.arirabl.com

—

Rosenbaum R.K., Bachmann T.M., Gold L.S., Huijbregts M.A.J., Jolliet O., Juraske R., Köhler A., Larsen H.F., MacLeod M., Margni M., McKone T.E., Payet J., Schuhmacher M., van de Meent D. a Hauschild M.Z. (2008): „USEtox - The UNEP-SETAC toxicity model: recommended characterisation factors for human toxicity and freshwater ecotoxicity in Life Cycle Impact Assessment“, International Journal of Life Cycle Assessment 13(7): 532–546, 2008.

—	Seppälä J., Posch M., Johansson M. a Hettelingh J.P. (2006): „Country-dependent Characterisation Factors for Acidification and Terrestrial Eutrophication Based on Accumulated Exceedance as an Impact Category Indicator“, International Journal of Life Cycle Assessment 11(6): 403–416.

—

Struijs J., Beusen A., van Jaarsveld H. a Huijbregts M.A.J. (2009): Aquatic Eutrophication. Kapitola 6 v: Goedkoop M., Heijungs R., Huijbregts M.A.J., De Schryver A., Struijs J., Van Zelm R. (2009): ReCiPe 2008 – A life cycle impact assessment method which comprises harmonised category indicators at the midpoint and the endpoint level. Report I: Characterisation factors, první vydání.

—	Van Oers L., de Koning A., Guinee J.B. a Huppes G. (2002): Abiotic Resource Depletion in LCA. Road and Hydraulic Engineering Institute, Ministry of Transport and Water, Amsterdam.

—	Van Zelm R., Huijbregts M.A.J., Den Hollander H.A., Van Jaarsveld H.A., Sauter F.J., Struijs J., Van Wijnen H.J. a Van de Meent D. (2008): „European characterisation factors for human health damage of PM10 and ozone in life cycle impact assessment“, Atmospheric Environment 42, 441–453.

—	Světová meteorologická organizace (WMO) (1999): Scientific Assessment of Ozone Depletion: 1998. Global Ozone Research and Monitoring Project – Report No. 44, ISBN 92-807-1722-7, Ženeva.

—	World Resources Institute (WRI), Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj (2011): Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard. Greenhouse Gas Protocol. WRI, US, 144 s.

—	World Resources Institute (WRI) a Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj WBCSD (2004): Greenhouse Gas Protocol – Corporate Accounting and Reporting Standard.

—	World Resources Institute (WRI) a Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj WBCSD (2011): Greenhouse Gas Protocol Corporate Value Chain (Scope 3) Accounting and Reporting Standard.

Příloha I

Souhrn klíčových povinných požadavků pro stanovení environmentální stopy produktu a pro vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Následující tabulka uvádí souhrn, který zahrnuje všechny povinné („musí se“) požadavky na stanovení environmentální stopy produktu i všechny („musí se“, „mělo by se“ a „může se“) dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Ta jsou podrobně vysvětlena v této příručce, jak uvádí levý sloupec tabulky.

Tabulka 9

Souhrn klíčových povinných požadavků na studie ke stanovení environmentální stopy produktu a dodatečných požadavků na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy

Kapitola/oddíl	Kritéria	Požadavky na stanovení environmentální stopy produktu	Dodatečné požadavky na vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy
1	Obecný přístup	Studie ke stanovení environmentální stopy produktu musí vycházet z přístupu založeného na životním cyklu.
1.1	Zásady	Uživatelé této příručky by při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu měli dodržovat následující zásady: 1. relevantnost; 2. úplnost; 3. konzistentnost; 4. přesnost; 5. transparentnost.	Zásady pro pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy: 1. vztah k příručce pro stanovení environmentální stopy produktu; 2. zapojení vybraných zainteresovaných stran; 3. úsilí o srovnatelnost.
2.1	Úloha pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy	Bez použití pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy se musí ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu specifikovat, zdůvodnit a výslovně uvést klíčové oblasti, které by byly součástí pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (uvedené v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu).
2.2	Vztah ke stávajícím PCR		Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy by měla být, v možném rozsahu a při uznání různých kontextů použití, v souladu se stávajícími mezinárodními pokyny pro pravidla produktové kategorie (PCR).
2.3	Struktura pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy založená na klasifikaci produkce podle činností		Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí být založena minimálně na dělení podle dvoumístného kódu klasifikace produkce podle činností (výchozí možnost). Pravidla však mohou umožňovat (zdůvodněné) odchylky (např. umožňovat trojmístné kódy). Kódy o více než dvou místech jsou například zapotřebí při řešení složitosti odvětví. Pokud je pro podobné produkty definováno více výrobních postupů pomocí alternativních klasifikací produkce podle činností, musí být pravidla v souladu s celou takovou klasifikací.
3.1	Definice cíle	Definice cíle u studie ke stanovení environmentální stopy produktu musí zahrnovat: — zamýšlené použití; — důvody pro provádění studie a kontext rozhodování; — cílové publikum; — zda budou srovnávání a/nebo porovnávací tvrzení zveřejněna; — objednatele studie; — přezkumný postup (použije-li se).	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět požadavky na přezkum studie ke stanovení environmentální stopy produktu.
4.1	Definice rozsahu	Definice rozsahu pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu musí být v souladu s definovanými cíli studie a musí zahrnovat: — jednotku analýzy a referenční tok; — hranice systému; — kategorie dopadu environmentální stopy; — předpoklady a omezení.
4.2	Jednotka analýzy a referenční tok	Jednotka analýzy pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu se musí definovat podle následujících aspektů: — zajišťované funkce/služby: „co“; — rozsah funkce nebo služby: „kolik“; — očekávaná úroveň kvality: „jak dobře“; — doba trvání / životnost produktu: „jak dlouho“; — kód(y) NACE. Vhodný referenční tok se musí stanovit ve vztahu k jednotce analýzy. Kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromážděné na podporu analýzy se musí vypočítat ve vztahu k tomuto toku.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět jednotky analýzy
4.3	Hranice systému	Hranice systému se musí definovat na základě obecné logiky dodavatelského řetězce, včetně všech stadií produktu od těžby surovin přes zpracování, výrobu, distribuci, skladování, použití až po zpracování na konci životnosti (tj. od kolébky k hrobu), v míře přiměřené zamýšlenému použití studie. Hranice systému musí zahrnovat všechny procesy související s produktovým dodavatelským řetězcem ve vztahu k jednotce analýzy. Procesy zahrnuté v hranicích systému se musí rozdělit na procesy na popředí (tj. hlavní procesy v životním cyklu produktu, pro které je dostupný přímý přístup k informacím) a procesy na pozadí (tj. ty procesy v životním cyklu produktu, pro které není možný přímý přístup k informacím).	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat hranice systému pro studie ke stanovení environmentální stopy produktu u produktové kategorie, včetně specifikace relevantních stadií životního cyklu a procesů. Každá odchylka od výchozího přístupu od kolébky k hrobu se musí explicitně specifikovat a zdůvodnit, např. vyloučení neznámého stadia použití nebo skončení životnosti meziproduktů. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat následné scénáře, aby se zajistila srovnatelnost a konzistentnost mezi studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu.
4.3	Kompenzace	Kompenzace se nesmí zahrnout do studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Mohou se však nahlásit samostatně jako „dodatečné environmentální informace“.
4.4	Výběr kategorií dopadu environmentální stopy a metod	U studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí použít všechny specifikované výchozí kategorie dopadu environmentální stopy a související specifikované modely posuzování dopadu environmentální stopy. Každá výjimka se musí explicitně zdokumentovat, zdůvodnit a uvést ve zprávě o stanovení environmentální stopy produktu a podložit vhodnými dokumenty. Vliv každé výjimky na konečné výsledky, zejména pokud jde o omezení z hlediska srovnatelnosti s jinými studiemi ke stanovení environmentální stopy produktu, se musí projednat ve fázi interpretace a ohlásit. Tyto výjimky jsou předmětem přezkumu.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí specifikovat a zdůvodnit každou výjimku z výchozích kategorií dopadu environmentální stopy, zejména ty, které souvisejí s aspekty srovnatelnosti.
4.5	Výběr dodatečných environmentálních informací	Pokud výchozí soubor kategorií dopadu environmentální stopy nebo výchozí modely posouzení dopadů nepokryjí řádně možné environmentální dopady u hodnoceného produktu, musí se do „dodatečných environmentálních informací“ dále zahrnout všechny související relevantní (kvalitativní/kvantitativní) environmentální aspekty. Ty však nesmí nahrazovat povinné modely posuzování výchozích kategorií dopadu environmentální stopy. Je třeba jasně uvést příslušné modely těchto dodatečných kategorií a zdokumentovat je příslušnými ukazateli. Dodatečné environmentální informace musí být: — na základě informací, které jsou podložené a byly přezkoumány nebo ověřeny podle požadavků ISO 14020 a článku 5 ISO 14021:1999; — specifické, přesné a nezavádějící; — relevantní pro konkrétní produktovou kategorii. Emise přímo do mořské vody se musí zahrnout do dodatečných environmentálních informací (na inventarizační úrovni). Pokud se dodatečné environmentální informace používají na podporu výkladové fáze studie ke stanovení environmentální stopy produktu, musí všechny údaje potřebné k vytvoření těchto informací splňovat stejné kvalitativní požadavky stanovené pro údaje používané k výpočtu výsledků stanovení environmentální stopy produktu. Dodatečné environmentální informace se musí týkat pouze environmentálních problémů. Informace a pokyny, např. bezpečnostní listy, které nesouvisí s environmentálním profilem produktu, nesmí být součástí environmentální stopy produktu. Podobně se nezahrnou informace týkající se právních požadavků.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět a zdůvodňovat dodatečné environmentální informace, které budou zahrnuty ve studii ke stanovení environmentální stopy produktu. Tyto dodatečné informace se musí uvést odděleně od výsledků stanovení environmentální stopy produktu na základě životního cyklu s jasně zdokumentovanými metodami a předpoklady. Dodatečné environmentální informace mohou být kvantitativní a/nebo kvalitativní. Dodatečné environmentální informace mohou zahrnovat (neúplný seznam): — jiné relevantní environmentální dopady u produktové kategorie; — jiné relevantní technické parametry, které se mohou použít k hodnocení posuzovaného produktu a umožňují srovnání celkové výkonnosti produktového systému s jinými produkty. Tyto technické parametry mohou odkazovat například na použití obnovitelné nebo neobnovitelné energie, použití obnovitelných nebo neobnovitelných paliv, použití sekundárních materiálů, použití sladkovodních zdrojů nebo odstraňování nebezpečných nebo jiných než nebezpečných typů odpadů; — jiné relevantní přístupy k provádění charakterizace toků z profilu využívání zdrojů a emisí, pokud ve výchozí metodě nejsou k dispozici charakterizační faktory (CF) pro některé toky (např. skupiny chemických látek); — indikátory životního prostředí nebo indikátory produktové odpovědnosti (podle iniciativy Global Reporting (GRI)); — spotřebu energie během životního cyklu podle primárního energetického zdroje se samostatným zohledněním využití „obnovitelné“ energie; — přímou spotřebu energie podle primárního energetického zdroje, se samostatným zohledněním využití „obnovitelné“ energie pro bránu provozu; — u fází od brány k bráně počet druhů z červeného seznamu Světového svazu ochrany přírody a druhů z národního seznamu ochrany přírody s hnízdišti v oblastech zasažených provozem podle úrovně rizika vyhynutí; — popis významných dopadů činností, produktů a služeb na biodiverzitu v chráněných oblastech a v oblastech s vysokou hodnotou biodiverzity mimo chráněné oblasti; — celkovou hmotnost odpadů podle typu a metody odstraňování; — hmotnost přepravovaných, dovážených, vyvážených nebo zpracovaných odpadů považovaných za nebezpečné podle podmínek příloh I, II, III, a VIII Basilejské úmluvy a procenta mezinárodně přepravovaných odpadů.
4.6	Předpoklady/omezení	Všechna omezení a předpoklady se musí transparentně ohlásit.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět omezení specifická pro produktovou kategorii a definovat předpoklady nezbytné pro překonání těchto omezení.
5.1	Profil využívání zdrojů a emisí	Veškeré využívání zdrojů a emise související se stadii životního cyklu obsaženými v definovaných hranicích systému se musí zahrnout do profilu využívání zdrojů a emisí. Toky se musí seskupit do „elementárních toků“ a „neelementárních (tj. komplexních) toků“. Všechny neelementární toky v profilu využívání zdrojů a emisí musí být poté přeměněny na elementární toky.
5.2	Profil využívání zdrojů a emisí – analytická část	Pokud se analytická část provádí (důrazně doporučeno), lze dostupné specifické a/nebo obecné údaje rychle využít při plnění požadavků na kvalitu údajů definovaných v oddíle 5.6. Všechny procesy a činnosti, které budou zvažovány v profilu využívání zdrojů a emisí, se musí zahrnout do analytické části. Veškeré výjimky u stadií dodavatelského řetězce se musí explicitně zdůvodnit a podrobit procesu přezkumu a musí se projednat jejich vliv na konečné výsledky. U stadií dodavatelského řetězce, u kterých se neuvažuje o kvantitativním posuzování dopadu environmentální stopy, musí analytická část odkazovat na stávající literaturu a jiné prameny, aby se vytvořily kvalitativní popisy potenciálně environmentálně významných procesů. Tyto kvalitativní popisy se musí zahrnout do dodatečných environmentálních informací.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět zahrnuté procesy i související požadavky na kvalitu údajů a přezkum, které mohou překračovat požadavky uvedené v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu. Musí rovněž uvádět, pro které procesy jsou vyžadovány specifické údaje a pro které je buď přípustné nebo vyžadované použití obecných údajů.
5.4	Profil využívání zdrojů a emisí – údaje	Veškeré využívání zdrojů a emise související se stadii životního cyklu obsaženými v definovaných hranicích systému se musí zahrnout do profilu využívání zdrojů a emisí. U následujících prvků se musí zvážit začlenění do profilu využívání zdrojů a emisí: — pořízení a předběžné zpracování surovin; — investiční prostředky: musí se použít lineární odpisy. Musí se zohlednit předpokládaná životnost investičních prostředků (a ne doba potřebná k dosažení účetní hodnoty 0); — výroba; — distribuce a skladování produktů; — stadium používání; — logistika; — konec životnosti.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy by měly uvádět jeden nebo více příkladů pro sestavení profilu využívání zdrojů a emisí včetně specifikací z hlediska: — seznamů látek pro zahrnuté činnosti/procesy; — jednotek; — nomenklatury pro elementární toky. Ty se mohou týkat jednoho nebo více stadií dodavatelského řetězce, procesů nebo činností pro účely zajištění standardizovaného shromažďování údajů a podávání zpráv. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět přísnější požadavky v oblasti údajů pro klíčová předcházející stadia, stadium od brány k bráně nebo následující stadium, než jaké definuje tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu. Pro modelování procesů/činností v rámci hlavního modulu (tj. stadia od brány k bráně) uvádí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy rovněž: — zahrnuté procesy/činnosti; — specifikace pro sestavování údajů pro klíčové procesy včetně průměrování údajů napříč provozy; — všechny místní údaje vyžadované pro ohlašování jako „dodatečné environmentální informace“; — specifické požadavky na kvalitu údajů, např. na měření údajů pro specifickou činnost. Pokud pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy rovněž vyžadují odchylky od výchozích hranic systému od kolébky k hrobu (např. pravidla předepisují použití hranice od kolébky k bráně), musí pravidla uvádět, jak se zohlední bilance materiálů/energií v profilu využívání zdrojů a emisí.
5.4.5	Stadium používání	Pokud nebyla zavedena žádná metoda ke stanovení stadia používání produktů podle postupů uvedených v této příručce, zavede přístup pro stanovení stadia používání produktů organizace, která provádí studii. Aktuální vzorec používání se však může lišit od doporučeného a měl by se použít, pokud jsou tyto informace k dispozici. Musí se zahrnout relevantní vlivy na jiné systémy v důsledku používání produktů. Musí se zajistit dokumentace metod a předpokladů. Musí se zdokumentovat všechny relevantní předpoklady pro stadium používání.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět: — scénáře pro stadium používání, které budou součástí studie, pokud existují; — časové rozmezí, které bude zvažováno pro stadium používání.
5.4.6	Logistika	Přepravní parametry, které se musí zvážit, jsou: typ přepravy, typ vozidla a spotřeba paliva, míra zatížení, počet návratů naprázdno, pokud se použije a je relevantní, přepravní vzdálenost, alokace pro přepravu zboží na základě limitujícího faktoru zatížení (tj. hmotnost u produktů s vysokou hustotou a objem u produktů s nízkou hustotou) a produkce paliva. Dopady v důsledku přepravy se musí vyjádřit ve výchozích referenčních jednotkách, tj. tunokilometrech u zboží a osobokilometrech u osobní dopravy. Každá odchylka od těchto výchozích referenčních jednotek se musí zdůvodnit a ohlásit. Environmentální dopad v důsledku přepravy se vypočítá vynásobením dopadu na referenční jednotku pro každý typ vozidla a) pro zboží: vzdáleností a zatížením a b) pro osoby: vzdáleností a počtem osob na základě definovaných scénářů přepravy.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět scénáře pro přepravu, distribuci a skladování, které budou zahrnuty do studie, pokud existují.
5.4.7	Stadium konce životnosti	Odpadní toky z procesů zahrnutých do hranic systémů se musí modelovat až na úroveň elementárních toků.	Scénáře konce životnosti, pokud existují, se musí definovat v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Tyto scénáře musí vycházet z aktuálních (rok analýzy) postupů, technologie a údajů.
5.4.8	Využívání elektřiny	U elektrické energie z rozvodné sítě spotřebované před definovanou hranicí ke stanovení environmentální stopy produktu nebo v jejím rámci se musí upřednostnit údaje jednotlivých dodavatelů, jsou-li k dispozici. Pokud nejsou údaje jednotlivých dodavatelů k dispozici, musí se použít údaje ze skladby spotřeby pro zemi, ve které dochází ke stadiím životního cyklu. U elektrické energie spotřebované během stadia používání produktů musí skladba energií odrážet poměry prodejů mezi zeměmi a regiony. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, použije se průměrná skladba spotřeby EU nebo jinak nejreprezentativnější skladba. Musí se zaručit, že obnovitelná elektrická energie (a související dopady) z rozvodné sítě spotřebovaná před definovanou hranicí ke stanovení environmentální stopy produktu nebo v jejím rámci nebude zaúčtována dvakrát. Prohlášení dodavatele bude zahrnuto jako přílohake zprávě o stanovení environmentální stopy produktu a bude zaručovat, že dodaná elektřina je efektivně vyrobena pomocí obnovitelných zdrojů a není prodávána žádné jiné organizaci.
5.4.9	Pohlcení a emise biogenního uhlíku	Pohlcení a emise zdrojů biogenního uhlíku se musí v profilu využívání zdrojů a emisí vést samostatně.
5.4.9	Přímá a nepřímá změna ve využívání půdy (dopad u změny klimatu)	Emise skleníkových plynů v důsledku přímé změny ve využívání půdy se musí alokovat k produktům po dobu i) 20 let poté, co dojde ke změně ve využívání půdy, nebo ii) jediné sklizně od získání posuzovaného produktu (i v případě, že je delší než 20 let) a vybere se to období, které je delší. Bližší informace viz příloha VI. Emise skleníkových plynů, ke kterým dochází v důsledku nepřímé změny ve využívání půdy, se neposuzují, kromě případu, že to Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy výslovně vyžadují. V takovém případě se nepřímá změna ve využívání půdy vykáže zvlášť jako dodatečná environmentální informace, ale nezahrne se do výpočtů v kategorii dopadů skleníkových plynů.
5.4.9	Výroba obnovitelné energie	Kredity související s obnovitelnou energií vyráběnou v hranici systému se vypočítají vzhledem ke korigované (tj. odečtením externě zajišťovaného množství obnovitelné energie) průměrné skladbě spotřeby na úrovni země, do které je energie poskytována. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, použije se korigovaná průměrná skladba spotřeby EU nebo jinak nejreprezentativnější skladba. Pokud nejsou k dispozici žádné údaje o výpočtu korigovaných skladeb, musí se použít nekorigované průměrné skladby. Musí se transparentně uvést, které skladby energií se předpokládají pro výpočet přínosů a zda byly korigovány.
5.4.9	Dočasné ukládání (uhlíku) a zpožděné emise	Kredity související s dočasným uložením (uhlíku) nebo zpožděnými emisemi se nesmí zohlednit ve výpočtu výchozích kategorií dopadu environmentální stopy. Mohou však být zahrnuty jako „dodatečné environmentální informace“. Dále se mohou zahrnout do „dodatečných environmentálních informací“, pokud jsou uvedeny v příslušných pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.
5.5	Nomenklatura	Všechna relevantní využití zdrojů a emise související se stadii životního cyklu zahrnuté v definovaných hranicích systému se musí zdokumentovat pomocí nomenklatury a vlastností International Reference Life Cycle Data System(ILCD), jak je popsáno v příloze IV. Pokud nomenklatura a vlastnosti pro daný tok nejsou v ILCD k dispozici, aplikující odborník vytvoří vhodnou nomenklaturu a zdokumentuje vlastnosti toku.
5.6	Požadavky na kvalitu údajů	Požadavky na kvalitu údajů musí být splněny u studií ke stanovení environmentální stopy produktu, které jsou určeny pro externí komunikaci, tj. B2B a B2C. U studií ke stanovení environmentální stopy produktu (uvádějících soulad s touto příručkou), které jsou určeny pro interní použití, by měly být specifikované požadavky na kvalitu údajů splněny (tj. jsou doporučovány), ale nejsou povinné. Každá odchylka od požadavků se musí zdokumentovat. Požadavky na kvalitu údajů platí pro specifické i obecné údaje. Ve studiích ke stanovení environmentální stopy produktu se musí pro semikvantitativní posouzení kvality údajů přijmout následujících šest kritérií: technologická reprezentativnost, geografická reprezentativnost, časová reprezentativnost, úplnost, parametrická nejistota, metodická vhodnost a konzistence. Ve volitelné analytické části je vyžadováno minimální „uspokojivé“ hodnocení kvality údajů pro údaje přispívající k minimálně 90 % dopadu odhadovaného pro každou kategorii dopadu environmentální stopy, jak je posuzována pomocí kvalitativního odborného posudku. V konečném profilu využívání zdrojů a emisí pro procesy nebo činnosti, které činí minimálně 70 % příspěvků každé kategorie dopadu environmentální stopy, musí specifické i obecné údaje dosahovat minimálně celkové úrovně „dobré kvality“. U těchto procesů se musí provést a uvést semikvantitativní posouzení kvality údajů. Minimálně 2/3 ze zbývajících 30 % (tj. 20 % až 30 %) musí být modelovány minimálně s „uspokojivou kvalitou“ údajů. Údaje, které mají nižší než uspokojivé hodnocení kvality, nesmí činit více než 10 % příspěvků ke každé kategorii dopadu environmentální stopy. Požadavky na kvality údajů pro technologickou, geografickou a časovou reprezentativnost musí být v rámci studie ke stanovení environmentální stopy produktu předmětem přezkumu. Požadavky na kvalitu údajů související s úplností, metodickou vhodností a konzistentností a parametrickou nejistotou by měly být splněny získáváním obecných údajů výlučně ze zdrojů údajů, které vyhovují požadavkům příručky pro stanovení environmentální stopy produktu. Pokud jde o kritérium kvality údajů „metodická vhodnost a konzistentnost“, platí požadavky definované v tabulce 6 do konce roku 2015. Od roku 2016 bude vyžadována úplná shoda s metodikou stanovení environmentální stopy produktu. Posuzování kvality údajů u obecných údajů se musí provádět na úrovni vstupních toků (např. zakoupený papír používaný v tiskárně), zatímco posouzení kvality údajů u specifických údajů se musí provádět na úrovni jednotlivého procesu nebo agregovaného procesu, nebo na úrovni jednotlivých vstupních toků.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí zajistit další pokyny k vyhodnocování posuzování kvality údajů u zvažované produktové kategorie z hlediska časové, geografické a technologické reprezentativnosti, např. musí uvádět, které hodnocení kvality údajů týkající se časové reprezentativnosti by se mělo přiřadit k souboru údajů reprezentujícímu daný rok. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět dodatečná kritéria pro posuzování kvality údajů (v porovnání s výchozími kritérii). Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy mohou uvádět přísnější požadavky na kvalitu údajů, pokud je to vhodné pro zvažovanou produktovou kategorii. Mezi ně mohou patřit: — činnosti/procesy od brány k bráně; — předcházející nebo následující fáze; — klíčové činnosti dodavatelského řetězce u produktové kategorie; — klíčové kategorie dopadu environmentální stopy u produktové kategorie.
5.7	Shromažďování specifických údajů	Specifické údaje se musí získat pro všechny procesy na popředí, případně procesy na pozadí. Pokud jsou však obecné údaje reprezentativnější a vhodnější než specifické údaje pro procesy na popředí (jejich zdůvodnění a ohlašování), musí se pro procesy na popředí použít rovněž obecné údaje. Je třeba uvést, že emisní faktory mohou být odvozeny z obecných údajů na základě požadavků na kvalitu údajů.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí: 1. uvádět, pro které procesy se musí specifické údaje shromáždit. 2. uvádět požadavky pro shromažďování specifických údajů. 3. definovat pro každé místo požadavky na shromažďování údajů pro následující aspekty: — cílová stadia a rozsah shromažďování údajů; — místo shromažďování údajů (vnitrostátně, mezinárodně, reprezentativní továrny a tak dále); — období shromažďování údajů (rok, roční období, měsíc atd.); — pokud se místo nebo období shromažďování údajů musí do určité míry omezit, uvádí zdůvodnění a ukazují, že shromážděné údaje budou sloužit jako dostatečné vzorky.
5.8	Shromažďování obecných údajů	Pokud jsou k dispozici, musí se použít obecné údaje pro konkrétní odvětví místo víceodvětvových obecných údajů. Všechny obecné údaje musí splňovat požadavky na kvalitu údajů uvedené v tomto dokumentu. Zdroje použitých údajů se musí jasně zdokumentovat a uvést ve zprávě o stanovení environmentální stopy produktu. Obecné údaje (pokud splňují požadavky na kvalitu údajů v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu), by měly, pokud jsou k dispozici, pocházet z: — údajů vytvořených v souladu s požadavky relevantních pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy; — údajů vytvořených v souladu s požadavky na studie ke stanovení environmentální stopy produktu; — datové sítě International Reference Life Cycle Data System (ILCD) (s upřednostněním souborů údajů, které jsou plně ve shodě s datovou sítí ILCD, před těmi, které jsou shodné pouze na výchozí úrovni); — databáze ELCD.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět: — kde je použití obecných údajů povoleno jako odhad pro látku, u které nejsou k dispozici specifické údaje; — úroveň požadovaných podobností mezi aktuální látkou a obecnou látkou; — kombinaci více než jednoho obecného datového souboru, je-li to nutné.
5.9	Nakládání s nedostatky v údajích	Všechny nedostatky v údajích se musí vyplnit pomocí nejlepších dostupných obecných nebo extrapolovaných údajů. Příspěvek těchto údajů (včetně nedostatků v obecných údajích) nesmí činit více než 10 % celkového příspěvku ke každé zvažované kategorii dopadu environmentální stopy. To se odráží v požadavcích na kvalitu údajů, podle kterých 10 % z údajů lze zvolit z nejlepších dostupných údajů (bez dalších požadavků na kvalitu údajů).	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět možné nedostatky v údajích a poskytovat podrobné pokyny pro vyplnění těchto nedostatků.
5.10	Řešení multifunkčnosti	K řešení všech problémů v oblasti multifunkčnosti se v případě multifunkční environmentální stopy produktu musí použít následující hierarchie rozhodnutí: (1) členění nebo rozšíření systému; (2) alokace na základě relevantního základního fyzického vztahu (včetně přímého nahrazení nebo jiného relevantního základního fyzického vztahu); (3) alokace na základě jiného vztahu (včetně nepřímého nahrazení nebo jiného relevantního základního vztahu). Všechna rozhodnutí učiněná v tomto kontextu se musí uvést a zdůvodnit z hlediska zastřešovacího cíle zajistit fyzicky reprezentativní, environmentálně relevantní výsledky. Pro multifunkčnost produktů v situacích recyklace nebo energetického využití se musí použít rovnice popsaná v příloze V. Výše uvedená rozhodovací hierarchie také platí pro multifunkčnost na konci životnosti.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí dále uvádět multifunkční řešení pro použití v rámci definovaných hranic systému, případně pro předcházející a následující stadia. Je-li to únosné/vhodné, mohou pravidla dále uvádět specifické faktory, které se použijí v případě alokačních řešení. Všechna tato multifunkční řešení uvedená v pravidlech musí být jasně zdůvodněna z hlediska hierarchie řešení pro multifunkční environmentální stopu produktu. Pokud se použije členění, pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět, které procesy budou členěny, a zásady, které by toto členění mělo dodržovat. Pokud se použije alokace podle fyzického vztahu, musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět zohledňované relevantní základní fyzické vztahy a zavádět relevantní alokační faktory. Pokud se použije alokace na základě jiného vztahu, musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět tento vztah a zavádět relevantní alokační faktory. Například v případě ekonomické alokace musí pravidla uvádět způsob stanovení ekonomických hodnot koproduktů. Pro multifunkčnost v situacích na konci životnosti musí pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádět, jak se vypočítají různé části v rámci uvedeného povinného vzorce.
6.1	Posuzování dopadu environmentální stopy	Posuzování dopadu environmentální stopy musí zahrnovat klasifikaci a charakterizaci toků environmentální stopy produktu.
6.1.1	Klasifikace	Všechny vstupy/výstupy inventarizované během sestavování profilu využívání zdrojů a emisí se musí přiřadit ke kategoriím dopadu environmentální stopy, ke kterým přispívají („klasifikace“), pomocí klasifikačních údajů, které jsou k dispozici na adrese: http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/projects. V rámci klasifikace profilu využívání zdrojů a emisí by se měly údaje vyjádřit z hlediska jednotlivých složek, pro které jsou k dispozici charakterizační faktory.
6.1.2	Charakterizace	Ke všem klasifikovaným vstupům/výstupům v každé kategorii dopadu environmentální stopy se musí přiřadit charakterizační faktory reprezentující příspěvek na jednotku vstupu/výstupu ke kategorii pomocí specifikovaných charakterizačních faktorů k dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/projects Výsledky posuzování dopadu environmentální stopy se musí následně vypočítat pro každou kategorii dopadu environmentální stopy vynásobením množství každého vstupu/výstupu jeho charakterizačním faktorem a součtem příspěvků všech vstupů/výstupů v rámci každé kategorie do jediného vyčíslení vyjádřeného z hlediska vhodné referenční jednotky. Pokud pro některé toky (např. skupinu chemických látek) profilu využívání zdrojů a emisí nejsou charakterizační faktory (CF) z výchozí metody k dispozici, mohou se k charakterizaci těchto toků použít jiné přístupy. Za těchto okolností se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“. Charakterizační modely musí být vědecky a technicky platné a založené na odlišených identifikovatelných environmentálních mechanismech nebo reprodukovatelných empirických pozorováních.
6.2.1	Normalizace (použije-li se)	Normalizace není u studií ke stanovení environmentální stopy produktu vyžadovaným krokem, ale doporučuje se. Pokud se normalizace použije, metody a výsledky se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“ se zdokumentováním všech metod a předpokladů. Normalizované výsledky se nesmí agregovat, protože v takovém případě se implicitně uplatňuje vážení. Výsledky z posuzování dopadu environmentální stopy před normalizací se musí uvést společně s normalizovanými výsledky.
6.2.2	Vážení (použije-li se)	Vážení není u studií ke stanovení environmentální stopy produktu vyžadovaným krokem, ale je volitelné. Pokud se vážení použije, metody a výsledky se musí uvést jako „dodatečné environmentální informace“. Výsledky posuzování dopadu environmentální stopy před vážením se musí uvést společně s váženými výsledky. Použití kroků normalizace a vážení ve studiích ke stanovení environmentální stopy produktu musí být v souladu s definovanými cíli a rozsahem studie, včetně zamýšleného použití.
7.1	Interpretace výsledků	Fáze interpretace musí zahrnovat následující kroky: „posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu“, „identifikaci kritických míst“, „odhad nejistoty“ a „závěry, omezení a doporučení“.
7.2	Podrobnost modelu	Posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu musí zahrnovat posouzení míry, jakou metodická rozhodnutí ovlivňují výsledky. Tato rozhodnutí musí odpovídat požadavkům uvedeným v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu a musí být vhodná pro daný kontext. Nástroji, které by se měly použít k posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu, jsou kontroly úplnosti, citlivosti a konzistentnosti.
7.3	Identifikace kritických míst	Výsledky stanovení environmentální stopy produktu se musí vyhodnotit, aby se posoudil účinek kritických míst / slabin dodavatelského řetězce na úrovni stadií vstupů/výstupů, procesů a dodavatelského řetězce a posoudila se potenciální zlepšení.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí identifikovat nejrelevantnější kategorie dopadu environmentální stopy pro odvětví. K dosažení takového stanovení priorit lze využít normalizaci a vážení.
7.4	Odhad nejistoty	Pro nejistoty konečných výsledků stanovení environmentální stopy produktu se musí zajistit přinejmenším kvalitativní popis nejistot souvisejících s výběrem a nejistot inventarizačních údajů, což umožní celkové zhodnocení nejistot u výsledků studie ke stanovení environmentální stopy produktu.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí popisovat nejistoty společné pro produktovou kategorii a mělo by identifikovat míru, jakou by mohly být výsledky považovány za významně se nelišící ve srovnáních nebo porovnávacích tvrzeních.
7.5	Závěry, doporučení a omezení	Závěry, doporučení a omezení se musí popsat podle definovaných cílů a rozsahu studie ke stanovení environmentální stopy produktu. Studie ke stanovení environmentální stopy produktu zamýšlené na podporu porovnávacích tvrzení určených ke zveřejnění (tj. tvrzení o environmentální nadřazenosti nebo rovnocennosti produktu v porovnání s jiným produktem) musí vycházet z této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu i souvisejícího Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopyEFCR. Závěry odvozené ze studie ke stanovení environmentální stopy produktu by měly obsahovat souhrn identifikovaných „kritických míst“ dodavatelského řetězce a potenciální zlepšení v souvislosti se zásahy v oblasti řízení.
8.2	Podávání zpráv	Studie ke stanovení environmentální stopy produktu určená k externí komunikaci musí obsahovat zprávu o studii ke stanovení environmentální stopy produktu, která musí zajišťovat podrobný základ pro posuzování, sledování a vyhledávání zlepšení environmentálního profilu produktu v průběhu času. Zpráva o studii ke stanovení environmentální stopy produktu musí obsahovat minimálně souhrn, hlavní zprávu a přílohu. Ty budou obsahovat všechny prvky uvedené v této kapitole. Lze rovněž zahrnout příslušné dodatečné informace, například důvěrnou zprávu.	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět a zdůvodňovat všechny odchylky od výchozích požadavků na podávání zpráv uvedených v kapitole 8 a uvádět a zdůvodňovat všechny dodatečné a/nebo odlišné požadavky na podávání zpráv, které závisí např. na typu použití studie ke stanovení environmentální stopy produktu a typu posuzovaného produktu. Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět, zda se výsledky stanovení environmentální stopy produktu budou hlásit samostatně pro každé ze zvolených stadií životního cyklu.
9.1	Přezkum	Studie ke stanovení environmentální stopy produktu určená k interní komunikaci a uvádějící soulad s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a studie ke stanovení environmentální stopy produktu pro externí komunikaci (např. B2B a B2C) se musí kriticky přezkoumat, aby se zajistilo, že: — metody použité při provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu jsou v souladu s touto příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu; — metody použité k provádění studie ke stanovení environmentální stopy produktu jsou vědecky a technicky platné; — použité údaje jsou vhodné, přiměřené a splňují definované požadavky na kvalitu údajů; — interpretace výsledků odráží stanovená omezení; — zpráva o studii je transparentní, přesná a konzistentní.
9.2	Typ přezkumu	Pokud relevantní politické nástroje nestanoví jinak, musí studii určenou k externí komunikaci (např. B2B a B2C) kriticky přezkoumat minimálně jeden nezávislý a kvalifikovaný externí hodnotitel (nebo hodnotící tým).Studie ke stanovení environmentální stopy produktu na podporu porovnávacího tvrzení určeného ke zveřejnění musí být založena na relevantních Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy a kriticky přezkoumána nezávislou komisí tří kvalifikovaných externích hodnotitelů. Studii ke stanovení environmentální stopy produktu určenou pro interní komunikaci a uvádějící soulad s příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu musí kriticky přezkoumat nejméně jeden nezávislý a kvalifikovaný externí hodnotitel (nebo hodnotící tým).	Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy musí uvádět požadavky na přezkum u studií ke stanovení environmentální stopy produktu zamýšlených k použití pro porovnávací tvrzení určená ke zveřejnění (např. zda je přezkum prováděný nejméně třemi nezávislými kvalifikovanými externími hodnotiteli dostačující).
9.3	Kvalifikace hodnotitele	Kritický přezkum studie ke stanovení environmentální stopy produktu se musí provádět podle požadavků zamýšleného použití. Není-li uvedeno jinak, minimální nezbytné skóre pro kvalifikaci hodnotitele nebo hodnotícího týmu je šest bodů, včetně nejméně jednoho bodu pro každé ze tří povinných kritérií (tj. praxe v ověřování a auditech, metodika a praxe LCA a znalosti technologií nebo jiných činností relevantních pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu). Bodů skóre na jednotlivá kritéria musí dosáhnout jednotlivci, ale na úrovni týmů se mohou body skóre sčítat napříč kritérii. Hodnotitelé nebo hodnotící týmy musí poskytnout vlastní prohlášení o své kvalifikaci a uvést, kolika bodů dosáhli u každého kritéria a celkový dosažený počet bodů. Toto vlastní prohlášení musí tvořit součást zprávy o stanovení environmentální stopy produktu.

(INFORMATIVNÍ)

Příloha II

Plán správy údajů (převzato z iniciativy protokol o skleníkovém plynu  (115))

Pokud se vytváří plán správy údajů, měly by se podniknout a dokumentovat následující kroky.

1.

Stanovit osobu/tým zabývající se kvalitou produktového účetnictví. Tato osoba / tento tým by měla/měl zodpovídat za zavedení a provádění plánu správy údajů, soustavně zlepšovat kvalitu inventarizace produktu a koordinovat interní výměnu údajů a externí interakce (jako jsou relevantní účetní programy pro produkt a hodnotitelé).

2.

Vytvořit plán a kontrolní seznam správy údajů. Vývoj plánu správy údajů by měl začít dříve, než budou shromážděny údaje, aby se zajistilo, že v jeho průběhu budou zdokumentovány všechny relevantní informace o inventarizaci. Plán by se měl vyvíjet s tím, jak bude dolaďováno shromažďování údajů a procesy. V plánu musí být definována kritéria kvality a hodnoticí/vyhodnocovací systémy. Kontrolní seznam plánu správy údajů uvádí, které součásti by se měly zahrnout do plánu správy údajů, a lze ho použít jako vodítko pro vytvoření plánu nebo ke sloučení stávajících dokumentů do plánu.

3.	Provádět kontroly kvality údajů. Kontroly by se měly použít u všech aspektů procesu inventarizace a zaměřit se na kvalitu údajů, nakládání s údaji, dokumentaci a postupy výpočtů. Definovaná kritéria kvality a systémy hodnocení tvoří základ kontrol kvality údajů.

4.	Přezkum inventarizace organizace a zpráv. Studii by měli přezkoumat vybraní nezávislí externí hodnotitelé – ideálně od začátku.

5.	Zavést formální zpětnovazební smyčky pro zlepšení procesů shromažďování údajů, nakládání s údaji a dokumentace. Zpětnovazební smyčky slouží ke zlepšování kvality inventarizace organizace v průběhu času a opravování chyb nebo nesrovnalostí zjištěných během přezkumu.

6.

Zavést postupy pro podávání zpráv, dokumentaci a archivaci. Zavést proces vedení záznamů týkající se toho, jaké údaje by se měly uchovávat, jak by se měly uchovávat, jaké informace by se měly ohlašovat v rámci interních a externích inventarizačních zpráv a co by se mělo dokumentovat na podporu metodik pro shromažďování údajů a výpočtů. Proces může rovněž zahrnovat provázání nebo vytváření relevantních databázových systémů pro vedení záznamů.

Plán správy údajů bude pravděpodobně vyvíjející se dokument, který bude aktualizován s tím, jak se budou měnit zdroje údajů, vylepšovat postupy pro nakládání s údaji, zlepšovat metodiky výpočtů, měnit povinnosti týkající se inventarizace organizace v rámci organizace nebo obchodní cíle inventarizace organizace.

(INFORMATIVNÍ)

Příloha III

Kontrolní seznam pro shromažďování údajů

Šablona pro shromažďování údajů je užitečná pro organizování činnosti a výsledků shromažďování údajů při sestavování profilu využívání zdrojů a emisí. Následující neúplný kontrolní seznam je možno použít jako východisko pro shromažďování údajů a šablonu organizování shromažďování údajů.

Ke klíčovým prvkům shromažďování údajů patří:

—	úvod ke studii ke stanovení environmentální stopy produktu, včetně přehledu cílů shromažďování údajů a použité šablony/dotazníku;

—	informace o subjektech nebo osobách odpovědných za postupy měření a shromažďování údajů;

—	popis místa, kde se budou údaje shromažďovat (například maximální a normální provozní kapacita, roční produkce, umístění, počet zaměstnanců atd.);

—	zdroje údajů a hodnocení kvality údajů;

—	datum/rok shromažďování údajů;

—	popis produktu (a jednotka analýzy);

—	popis produktového systému a hranice systému;

—	schéma jednotlivých stadií procesu;

—	vstup a výstup na referenční tok na jednotku.

Příklad: zjednodušená šablona shromažďování údajů

Technický přehled

Obrázek: Přehledné schéma procesů pro stadium výroby ve společnosti vyrábějící trička

Seznam procesů v rámci hranic systému: výroba vláken, předení, skaní, tvarování, tkaní, předběžné zpracování, barvení, potisk, vrstvení, apretura.

Shromažďování jednotkového procesu – údaje profilu využívání zdrojů a emisí

Název procesu: apretura

Schéma procesu: apreturou se označují procesy prováděné na vláknu nebo látce po tkaní nebo pletení, aby se zlepšil vzhled a vlastnosti hotového textilního výrobku

Obrázek

Schéma procesu – apretura

Vstup
Kód	Název	Množství	Jednotka
Výstup (na referenční tok)
Kód	Název	Množství	Jednotka

Tabulka 10

Příklad profilu využívání zdrojů a emisí  (116)

Parametr	Jednotka/kg	Množství
Spotřeba energie (neelementární)	MJ	115,5
Elektrická energie (elementární)	MJ	34,6
Fosilní palivo (elementární)	MJ	76
Jiné (neelementární)	MJ	4,9
Neobnovitelné zdroje (neelementární)	kg	2,7
Zemní plyn (elementární)	kg	0,59
Zemní plyn, surovina (elementární)	kg	0,16
Ropa (elementární)	kg	0,57
Ropa, surovina (elementární)	kg	0,48
Uhlí (elementární)	kg	0,66
Uhlí, surovina (elementární)	kg	0,21
LPG (elementární)	kg	0,02
Vodní energie (MJel) (elementární)	MJ	5,2
Voda (elementární)	kg	12 400
Emise do vzduchu (elementární toky)
CO2	g	5,132
CH4	g	8,2
SO2	g	3,9
Nox	g	26,8
CH	g	25,8
CO	g	28
Emise do vody (elementární toky)
CHSK Mn	g	13,3
BSK	g	5,7
P (celk.)	g	0,052
N (celk.)	g	0,002

Příloha IV

Stanovení vhodné nomenklatury a vlastností pro specifické toky

Hlavní cílovým publikem této přílohy jsou zkušení aplikující odborníci a hodnotitelé environmentální stopy.

Tato příloha je založena na materiálu „International Reference Life Cycle Data System (ILCD) Handbook – Nomenclature and other conventions” (Evropské společenství, JRC–IES, 2010). Pokud potřebujete další informace a souvislosti k nomenklatuře a konvencím o označování, viz výše uvedený dokument, který je k dispozici na adrese: http://lct.jrc.ec.europa.eu/.

Různé skupiny často používají značně odlišnou nomenklaturu a další konvence. V důsledku toho jsou profily využívání zdrojů a emisí (pro aplikující odborníky v oblasti hodnocení životního cyklu: soubory údajů inventarizace životního cyklu) nekompatibilní na různých úrovních, a tudíž silně omezují kombinované využití souborů údajů z profilů využívání zdrojů a emisí z různých zdrojů nebo účinnou elektronickou výměnu údajů mezi aplikujícími odborníky. Tato situace rovněž ztěžuje jasné, jednoznačné a účinné pochopení a přezkum zpráv o studiích ke stanovení environmentální stopy a studiích LCA.

Účelem této přílohy je podpořit shromažďování, dokumentaci a využívání údajů pro profily využívání zdrojů a emisí a LCI při studiích zaměřených na stanovení environmentální stopy a LCA tím, že poskytne společnou nomenklaturu a ustanovení k souvisejícím tématům. Tento dokument také tvoří základ společného referenčního seznamu elementárních toků pro použití při činnostech v oblasti environmentální stopy i LCA.

Tím podporuje účinné stanovení environmentální stopy, LCA a výměnu údajů mezi různými nástroji a databázemi.

Cílem je poskytnout návod při shromažďování údajů, pojmenování a dokumentaci takovým způsobem, aby údaje:

—	byly smysluplné, přesné a užitečné pro další posuzování, interpretaci a podávání zpráv o dopadu environmentální stopy;

—	daly se sestavovat a zajišťovat nákladově účinným způsobem;

—	byly komplexní a nepřekrývaly se;

—	umožňovaly účinnou výměnu mezi aplikujícími odborníky, kteří mají různé databáze a softwarové systémy, a tím snižovaly pravděpodobnost chyb.

Tato nomenklatura a jiné konvence se zaměřují na elementární toky, vlastnosti toků a související jednotky a poskytují návrhy na označování souborů procesních údajů, produktových a odpadních toků pro lepší slučitelnost mezi různými databázovými systémy. Jsou uvedena rovněž základní doporučení a požadavky ke klasifikaci souborů zdrojových a kontaktních údajů. Tabulka 11 uvádí seznam pravidel z příručky ILCD, která jsou vyžadována u studií ke stanovení environmentální stopy produktu. Tabulka 12 uvádí kategorii pravidel a relevantní kapitoly v příručce ILCD.

Tabulka 11

Vyžadovaná pravidla pro každý typ toku

Položky	Vyžadovaná pravidla z ILCD – Nomenklatura (viz tabulka 14)
Surovina, vstup	2, 4, 5
Emise, výstup	2, 4, 9
Tok produktu	10, 11, 13, 14, 15, 16, 17

Tabulka 12

Nomenklaturní pravidla

Pravidlo č.	Kategorie pravidel	Oddíl v příručce ILCD Handbook - Nomenclature and other conventions
2	„Kategorie elementárních toků“ podle vydávající/přijímající složky životního prostředí	Oddíl 2.1.1
4	Další rozlišení vydávajících/přijímajících složek životního prostředí	Oddíl 2.1.2
5	Dodatečná, neidentifikující klasifikace elementárních toků „zdroje ze země“	Oddíl 2.1.3.1
9	Doporučeno pro technické i netechnické cílové publikum: dodatečná, neidentifikující klasifikace emisí	Oddíl 2.1.3.2
10	Klasifikace nejvyšší úrovně pro toky produktů, odpadní toky a procesy	Oddíl 2.2
11	Klasifikace druhé úrovně pro toky produktů, odpadní toky a procesy (pro předchozí klasifikace nejvyšší úrovně)	Oddíl 2.2
13	Pole „Základní název“	Oddíl 3.2
14	Název pole „Zpracování, normy, cesty“	Oddíl 3.2
15	Název pole „Typ skladby a typ umístění“	Oddíl 3.2
16	Název pole „Kvantitativní vlastnosti toku“	Oddíl 3.2
17	Konvence pro označování toků a procesů	Oddíl 3.2

Příklad identifikace vhodné nomenklatury a vlastností pro specifické toky

Surovina, vstup: Ropa (pravidla 2, 4, 5)

(1)	Specifikujte „kategorii elementárního toku“ podle vydávající/přijímající složky životního prostředí: Příklad: Zdroje – Zdroje ze země

(2)	Další rozlišení vydávajících/přijímajících složek životního prostředí Příklad: Zdroje neobnovitelné energie ze země

(3)	Dodatečná, neidentifikující klasifikace pro elementární toky „zdroje ze země“ Příklad: Zdroje neobnovitelné energie ze země (např. „Ropa; výhřevnost 42,3 MJ/kg“) Soubor údajů toku: Ropa: výhřevnost 42,3 MJ/kg

Emise, výstup: Příklad: Oxid uhličitý (pravidla 2, 4, 9)

(1)	Specifikujte „kategorie elementárních toků“ podle vydávající/přijímající složky životního prostředí: Příklad: Emise – Emise do vzduchu – Emise do vzduchu, nespecifikované

(2)	Další rozlišení vydávajících/přijímajících složek životního prostředí Příklad: „Emise do vzduchu, DE”

(3)	Dodatečná, neidentifikující klasifikace emisí Příklad: Anorganické kovalentní sloučeniny (např. „oxid uhličitý, fosilní“, „oxid uhelnatý“, „oxid siřičitý“, „čpavek“ atd.)

Tok produktu: Příklad: Tričko (pravidla 10-17)

(1)	Klasifikace nejvyšší úrovně pro toky produktů, odpadní toky a procesy: Příklad: „Systém“

(2)	Klasifikace druhé úrovně pro toky produktů, odpadní toky a procesy (z předchozí klasifikace nejvyšší úrovně): Příklad: „Textil, nábytek a jiné interiéry“

(3)	Pole „Základní název“: Příklad: „Základní název: Bílé polyesterové tričko“

(4)	Název pole „Zpracování, normy, cesty“: Příklad: „”

(5)	Název pole „Typ skladby a typ umístění“ „Sortimentní skladba, v místě prodeje“

(6)	Název pole „Kvantitativní vlastnosti toku“: Příklad: „polyester 160 gramů“

(7)	Konvence pro označování toků a procesů. <„Základní název“; „Zpracování, normy, cesty“; „Typ skladby a typ umístění“; „Kvantitativní vlastnosti toku“>. Příklad: „Bílé polyesterové tričko; sortimentní skladba v místě prodeje; polyester 160 gramů“

Příloha V

Řešení multifunkčnosti v situacích recyklace

Řešení multifunkčnosti produktů je zvlášť náročné, když se jedná o opakované použití, recyklaci nebo energetické využití jednoho (nebo více) těchto produktů, protože systémy nabývají na značné složitosti.

Celkový výsledný profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) na jednotku analýzy lze odhadnout pomocí následujícího vzorce, který:

—	platí pro otevřenou (117) i uzavřenou (118) recyklaci;

—	je-li to relevantní/použitelné, dokáže zohlednit opakované využití posuzovaného produktu. Modeluje se stejným způsobem jako recyklace;

—	je-li to relevantní/použitelné, dokáže zohlednit downcycling, tj. rozdíly v kvalitě mezi sekundárním materiálem (tj. recyklovaným nebo znovu použitým materiálem) a primárním materiálem (tj. původním materiálem);

—	je-li to relevantní/použitelné, dokáže zohlednit energetické využití.

—	alokuje dopady a přínosy recyklace rovným dílem mezi výrobce využívajícího recyklovaný materiál a výrobce produkujícího recyklovaný produkt: alokační členění 50/50 (119).

Je nutno shromáždit kvantitativní údaje pro relevantní parametry, aby se mohl využít následující vzorec pro odhad celkového profilu využívání zdrojů a emisí (RUaEP) na jednotku analýzy. Kdykoli je to možné, měly by se stanovit na základě údajů souvisejících s aktuálními procesy. To však nemusí být vždy možné/uskutečnitelné a údaje je potřeba hledat jinde (všimněte si, že vysvětlení pro každý výraz ve vzorci obsahuje doporučení jak/kde nalézt chybějící údaje).

Profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) na jednotku analýzy (120) se vypočítá pomocí následujícího vzorce:

Výše uvedený vzorec lze rozdělit do 5 bloků:

Ty jsou interpretovány takto (různé parametry jsou podrobně vysvětleny dále):

—	představuje profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu.

—	představuje profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) související se vstupem z recyklovaného materiálu a je úměrný podílu materiálového vstupu, který byl recyklován v předchozím systému.

—	představuje profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) z procesu recyklace (nebo opětovného využití), ze kterého se odečítá kredit za vstup v podobě původního materiálu (se zohledněním případného downcyclingu), kterému bylo zabráněno.

—	představuje profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) vznikající z procesu energetického využití, od kterého byly odečteny emise z nahrazeného zdroje energie, kterým bylo zabráněno.

—	představuje čistý profil využívání zdrojů a emisí (RUaEP) z odstraňování části materiálu, který nebyl recyklován (ani znovu využit) na konci životnosti, ani předán k procesu energetického využití.

Kde:

—   EV= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

—   E*V= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z pořízení a předběžného zpracování původního materiálu, u něhož se předpokládá nahrazení recyklovatelnými materiály:

Pokud dochází pouze k uzavřené recyklaci: E*V = EV.

Pokud dochází pouze k otevřené recyklaci: E*V = E’V představuje vstup původního materiálu, který označuje skutečný původní materiál nahrazený pomocí otevřené recyklace. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se vzít v úvahu předpoklady, jaký původní materiál se nahrazuje, nebo by se měly použít průměrné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8. Pokud nejsou k dispozici žádné jiné relevantní informace, mohlo by se předpokládat, že E’V = EV, jako by docházelo k uzavřené recyklaci.

—   Erecycled= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z procesu recyklace recyklovaného (nebo opakovaně použitého) materiálu, včetně procesů sběru, třídění a dopravy. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

—   ErecyclingEoL= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z procesu recyklace ve stadiu konce životnosti, včetně procesů sběru, třídění a dopravy. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

Upozornění: v situacích uzavřené recyklace Erecycled = ErecyclingEoL a E*V = EV

—   ED= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z odstraňování odpadního materiálu na konci životnosti analyzovaného produktu (např. skládkování, spalování, pyrolýzy). Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

—   E*D= specifické emise a odstraněné zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z odstraňování odpadního materiálu (např. skládkování, spalování, pyrolýzy) na konci životního cyklu materiálu po odebrání recyklovaného obsahu. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

Pokud dochází pouze k uzavřené recyklaci: E*D = ED

Pokud dochází pouze k otevřené recyklaci: E*D = E’D představuje odstranění materiálu po odebrání recyklovaného obsahu. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se vzít v úvahu předpoklady, jak by byl tento materiál odstraněn, kdyby nebyl recyklován. Pokud nejsou relevantní informace k dispozici, mohlo by se předpokládat, že E’D = ED, jako by proběhla uzavřená recyklace.

—   EER= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy) vznikající z procesu energetického využití. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

—   ESE,heat a ESE,elec= specifické emise a spotřebované zdroje (na jednotku analýzy), které by vznikly ze specifického nahrazeného zdroje energie, tedy tepla a elektrické energie. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje, které by měly pocházet ze zdrojů obecných údajů uvedených v oddíle 5.8.

—   R1 [bezrozměrná]= „recyklovaný (nebo opakovaně použitý) obsah materiálu“ je poměr materiálu ve vstupu k produkci, která byla recyklována v předchozím systému (0 =< R1 <= 1). Pokud nejsou tyto informace k dispozici, lze od dodavatelů jako Eurostat získat komplexní a pravidelně aktualizované statistické informace o míře recyklace a další relevantní parametry (121).

—   R2 [bezrozměrná]= „recyklační (nebo opakovaně použitý) podíl materiálu“ je část materiálu v produktu, který bude recyklován (nebo opakovaně použit) v následném systému. R2 proto musí zohlednit nedostatky v procesech sběru a recyklace (nebo opakovaného použití) (0 =< R2 =< 1). Pokud nejsou tyto informace k dispozici, lze od dodavatelů jako Eurostat získat komplexní a pravidelně aktualizované statistické informace o míře recyklace a další relevantní parametry (122).

—   R3 [bezrozměrná]= část materiálu v produktu, která se použije k energetickému využití (např. spalování s využitím energie) na konci životnosti (0 =< R3 =< 1). Pokud nejsou tyto informace k dispozici, lze od dodavatelů jako Eurostat získat komplexní a pravidelně aktualizované statistické informace o míře recyklace a další relevantní parametry.

—   LHV= výhřevnost [např. J/kg] materiálu v produktu, který se použije k energetickému využití. Měla by se stanovit vhodnou laboratorní metodou. Není-li to možné nebo praktické, měly by se použít obecné údaje (viz například „referenční elementární toky ELCD“ (123) a databáze ELCD v části Zpracování na konci životnosti / recyklace energie (124))

—   XER,heat and XER,elec [bezrozměrná]= účinnost procesu energetického využití (0 < XER < 1) pro teplo i elektrickou energii, tj. poměr mezi energetickým obsahem výstupu (např. výstupem tepla nebo elektrické energie) a energetickým obsahem materiálu v produktu, který se použije k energetickému využití. XER musí proto zohlednit nedostatky v procesu energetického využití (0 = < XER < 1). Pokud nejsou tyto informace k dispozici, měly by se použít obecné údaje (viz například Zpracování na konci životnosti / recyklace energie v databázi ELCD).

—   Qs= kvalita sekundárního materiálu, tj. kvalita recyklovaného nebo opakovaně použitého materiálu (viz upozornění níže).

—   Qp= kvalita primárního materiálu, tj. kvalita původního materiálu (viz upozornění níže).

Upozornění: Qs/Qp je bezrozměrný poměr chápaný jako odhad rozdílů v kvalitě mezi sekundárním a primárním materiálem („downcycling“). Podle hierarchie multifunkčnosti environmentální stopy (viz oddíl 5.10) se posoudí možnost identifikovat relevantní, základní fyzický vztah jako základ pro korekční poměr kvality (musí se stanovit limitující faktor). Není-li to možné, použije se jiný vztah, například ekonomická hodnota. V tom případě kvalitu zastupují ceny primárních nebo sekundárních materiálů. V takové situaci by Qs/Qp odpovídalo poměru mezi tržní cenou sekundárního materiálu (Qs) a tržní cenou primárního materiálu (Qp). Tržní ceny primárních a sekundárních materiálů lze nalézt ve zdrojích na internetu (125). Aspekty kvality, které se zohledňují pro primární a sekundární materiál, se musí uvést v pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

Příloha VI

Pokyny k vykazování emisí v důsledku přímé změny ve využívání půdy relevantních pro změnu klimatu

Tato příloha uvádí pokyny k vykazování emisí skleníkových plynů v souvislosti s přímou změnou ve využívání půdy přispívající ke změně klimatu.

Dopad na klima je důsledkem emisí a pohlcení biogenního CO2 způsobených změnami v zásobách uhlíku a emisí biogenního a nebiogenního CO2, N2O a CH4 (např. spalování biomasy). K biogenním emisím patří emise v důsledku hoření (spalování) nebo rozkladu biogenních materiálů, zpracování odpadních vod a biologických zdrojů v půdě a vodě (včetně CO2, CH4 a N2O), zatímco biogenní pohlcování odpovídá příjmu CO2 během fotosyntézy. Nebiogenní emise odpovídají všem emisím v důsledku nebiogenních zdrojů, jako jsou fosilní materiály, zatímco nebiogenní pohlcování odpovídá CO2, který odebírá z atmosféry nebiogenní zdroj (WRI a WBCSD 2011b).

Změny ve využívání půdy by se mohly klasifikovat jako přímé nebo nepřímé:

K přímým změnám ve využívání půdy (dLUC) dochází v důsledku přeměny z jednoho typu využívání půdy na druhý, ke kterému dochází v jedinečném půdním pokryvu, případně vyvolává změny v zásobách uhlíku v této specifické půdě, ale nevede ke změně v jiný systém.

K nepřímým změnám ve využívání půdy (iLUC) dochází, pokud jistá změna ve využívání půdy vyvolá změny mimo hranice systému, tj. v jiných typech využívání půdy.

Obrázek 6 ukazuje schematické znázornění přímých i nepřímých změn ve využívání půdy v souvislosti s produkcí biopaliv.

Obrázek 6

Schematické znázornění přímých a nepřímých změn ve využívání půdy [převzato z CE (Delft 2010)]

Zbývající část této přílohy se zaměřuje na přímé změny ve využití půdy, protože environmentální stopa produktu vyžaduje pouze toto posouzení a nepovoluje posuzování nepřímého využívání půdy (viz oddíl 5.4.4).

ODDÍL 1:   REFERENCE PRO VÝPOČET EMISÍ Z PŘÍMÝCH ZMĚN VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY

Rozhodnutím Komise K(2010) 3751 jsou dány pokyny pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro referenční využívání půdy a skutečné využívání půdy. Rozhodnutí uvádí hodnoty pro zásoby uhlíku ve čtyřech různých kategoriích využívání půdy: zemědělská půda a trvalé kultury, pastviny a lesní půdy. V případě změn ve využívání půdy v těchto kategoriích se postupuje podle pokynů daných rozhodnutím Komise K(2010) 3751. Pokud se však jedná o emise z přeměny na jinou kategorii využití půdy, jako například mokřady, obydlené oblasti a jiná využití půdy (např. holá půda, skály a led), které nejsou do rozhodnutí zahrnuty, postupuje se podle pokynů IPCC z roku 2006 pro národní inventury skleníkových plynů.

Pro uvolňování a příjem CO2 v důsledku přímé změny ve využívání půdy se musí použít nejnovější emisní faktory CO2 IPCC, jak to uvádí rozhodnutí Komise K(2010) 3751, ledaže by byly k dispozici přesnější, specifické údaje. Jiné emise v důsledku změn ve využívání půdy (např. úniky NO3- do vody, emise ze spalování biomasy, eroze půd atd.) by se měly měřit nebo modelovat pro konkrétní případ nebo s využitím referenčních zdrojů.

ODDÍL 2:   PRAKTICKÉ POKYNY PODLE PAS 2050:2011

Jako praktické pokyny pro specifická témata (např. pokud není známo dřívější využití půdy) se doporučuje použít PAS 2050:2011 (BSI 2011) (v souladu s Evropským kulatým stolem o udržitelné spotřebě a výrobě potravin a zveřejněným protokolem ENVIFOOD). PAS 2050:2011 je doplněn PAS2050-1 (BSI 2012) pro posuzování emisí skleníkových plynů ze stadií životního cyklu zahradnických produktů od kolébky k bráně (od těžby surovin po výrobu). PAS 2050-1:2012 bere v úvahu emise a pohlcování v souvislosti s pěstováním zahradnických plodin a doplňuje (nenahrazuje) PAS 2050:2011. British Standard Institution (BSI) rovněž poskytl doplňkový soubor ve formátu Excel pro výpočty podle PAS 2050-1:2012.

Předchozí kategorie využívání půdy a výrobní místo

Podle PAS 2050:2011 (BSI 2011) lze identifikovat tři různé situace (a příslušné pokyny) podle dostupnosti informací o místě výroby a předchozí kategorii využívání půdy:

—

„Země výroby a předchozí využití půdy jsou známy: emise skleníkových plynů ze změny předchozího využívání na současné by bylo možno nalézt v příloze C, z PAS 2050:2011 (BSI 2011). Pro emise neuvedené v příloze C by se měly použít pokyny IPCC k národní inventarizaci skleníkových plynů z roku 2006“ (BSI 2011).

—	„Země výroby je známá a předchozí využití půdy je neznámé: emise skleníkových plynů musí být odhadem průměrných emisí ze změny ve využívání půdy pro danou plodinu v dané zemi“ (BSI 2011).

—	„Země výroby a předchozí využití půdy jsou neznámé: emise skleníkových plynů musí být váženými průměrnými emisemi ze změny ve využívání půdy pro specifickou komoditu v zemích, ve kterých se pěstuje“ (BSI 2011).

Obecné emise a pohlcování skleníkových plynů, které budou zahrnuty v posouzení

Podle PAS 2050:2011 (BSI 2011) k emisím a pohlcování, které budou zahrnuty v posouzení, patří:

—

Plyny zahrnuté v příloze A PAS 2050:2011 (BSI 2011); Poznámka: Pro emise a pohlcení biogenního uhlíku v souvislosti s potravinami a krmivy mohou existovat výjimky. Pro potraviny a krmivo se mohou vyloučit emise a pohlcení pocházející z biogenních zdrojů, které jsou součástí produktu. Vyloučení se netýká: — emisí a pohlcení biogenního uhlíku použitého v rámci produkce potravin a krmiva (například spalování biomasy jako paliva), kde se biogenní uhlík nestává součástí produktu, — emisí jiných než CO2 pocházející z rozkladu zbytků potravin a krmiva a z enterické fermentace, — jakékoli biogenní složky materiálu, který je součástí výsledného produktu, ale není určen k požití (např. obaly).“(BSI 2011, str. 9).

—	Emise metanu (CH4) v důsledku spalování odpadů s energetickým využitím viz 8.2.2, strana 22, PAS 2050:2011.

(INFORMATIVNÍ)

Příloha VII

Příklad pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy u papírových meziproduktů – požadavky na kvalitu údajů

Následující tabulka uvádí příklad požadavků na kvalitu údajů a související úroveň kvality údajů převzatou ze stávajících pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy pro papírové meziprodukty.

Tabulka 13

Příklad požadavků na kvalitu údajů u papírových meziproduktů  (126)

			Prvky kvality údajů
			Reprezentativnost			Úplnost	Metodická vhodnost, shoda a konzistentnost	Přesnost/nejistota
Úroveň kvality	Hodnocení kvality	Definice	Technologická	Geografická	Časová:
Vynikající	1	Splňuje ve velmi vysoké míře kritérium bez potřeby zlepšení.	Např. Proces je stejný. Pro elektrickou energii z přenosové soustavy průměrná technologie jako spotřebitelská skladba v dané zemi.	Údaje týkající se konkrétní země o	≤ 3 roky staré údaje	Velmi dobrá úplnost (≥ 90 %)	Plná shoda se všemi požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu	Velmi nízká nejistota (≤ 7 %)
Velmi dobrá	2	Splňuje kritérium ve vysoké míře s nevelkou potřebou zlepšení.	Např. průměrná technologie jako spotřebitelská skladba v dané zemi.	Střední Evropa, severní Evropa, reprezentativní skladba EU 27,	3–5 let staré údaje	Dobrá úplnost (80 % až 90 %)	Atribuční přístup na základě procesu A jsou splněny následující tři požadavky příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: (1) Řešení multifunkčnosti; (2) Modelování konce životnosti; (3) Hranice systému.	Nízká nejistota (7 % až 10 %)
Dobrá	3	Splňuje kritérium v přijatelné míře, ale zasluhuje si zlepšení.	Např. průměrná technologie jako skladba výroby v dané zemi nebo průměrná technologie jako průměrná skladba spotřeby v EU.	Země EU-27, jiná evropská země	5–10 let staré údaje	Uspokojivá úplnost (70 % až 80 %)	Atribuční přístup na základě procesu A jsou splněny dva z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: (1) Řešení multifunkčnosti; (2) Modelování konce životnosti; (3) Hranice systému.	Uspokojivá nejistota (10 % až 15 %)
Uspokojivá	4	Nesplňuje v dostatečné míře kritérium, ale spíš vyžaduje zlepšení.	Např. průměrná technologie jako spotřebitelská skladba v dané zemi tvořená skupinou podobných produktů	Blízký východ, Severní Amerika, Japonsko atd.	10–15 let staré údaje	Špatná úplnost (50 % až 70 %)	Atribuční přístup na základě procesu A je splněn jeden z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: (1) Řešení multifunkčnosti; (2) Modelování konce životnosti; (3) Hranice systému.	Vysoká nejistota (15 % až 25 %)
Špatná	5	Nesplňuje kritérium. Je nutné značné zlepšení.	Např. jiný proces nebo neznámý	Globální údaje nebo neznámé	≥ 15 let staré údaje	Velmi špatná nebo neznámá úplnost (< 50 %)	Atribuční přístup na základě procesu, ALE: Není splněn žádný z následujících tří požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu na metody: (1) Řešení multifunkčnosti; (2) Modelování konce životnosti; (3) Hranice systému.	Velmi vysoká nejistota (>25 %)

Příloha VIII

Mapování terminologie použité v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu s terminologií podle ISO

Tato příloha uvádí mapování klíčových pojmů použitých v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu s příslušnými termíny použitými podle ISO 14044:2006. Důvodem, proč došlo k odklonu od terminologie ISO, je snaha více zpřístupnit tuto příručku pro stanovení environmentální stopy produktu cílovému publiku, které rovněž zahrnuje skupiny, jež nemusí mít nezbytně důkladné znalosti z oblasti posuzování životního prostředí. Následující tabulky mapují odchylné pojmy.

Tabulka 14

Mapování klíčových pojmů

Pojmy použité v ISO 14044:2006	Odpovídající pojmy použité v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu
Funkční jednotka	Jednotka analýzy
Inventarizační analýza životního cyklu	Profil využívání zdrojů a emisí
Posuzování dopadu životního cyklu	Posuzování dopadu environmentální stopy
Interpretace životního cyklu	Interpretace environmentální stopy
Kategorie dopadu	Kategorie dopadu environmentální stopy
Indikátor kategorie dopadu	Indikátor kategorie dopadu environmentální stopy

Tabulka 15

Mapování kritérií kvality údajů

Pojmy použité v ISO 14044:2006	Odpovídající pojmy použité v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu
Časový úsek	Časová reprezentativnost
Geografické pokrytí	Geografická reprezentativnost
Technologické hledisko	Technologická reprezentativnost
Přesnost	Parametrická nejistota
Úplnost	Úplnost
Konzistentnost	Metodická vhodnost a konzistentnost
Zdroje údajů	Zahrnuto pod „profil využívání zdrojů a emisí“
Nejistota informace	Zahrnuto pod „parametrickou nejistotou“

Příloha IX

Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu a příručka ILCD: hlavní odchylky

V případě rozporů mezi příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a příručkou ILCD má přednost příručka pro stanovení environmentální stopy produktu.

Tato příloha vyzdvihuje nejdůležitější aspekty toho, jak se tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu odchyluje od příručky ILCD, a uvádí stručné zdůvodnění těchto odchylek. Je třeba uvést, že příručka ILCD poskytuje východisko pro vytváření environmentální stopy produktu. Příručku ILCD lze dále přezkoumat a uvést ji v soulad s příručkou pro stanovení environmentální stopy produktu a nepotřebné oddíly, kterými se zabývá příručka pro stanovení environmentální stopy produktu, lze z příručky ILCD vypustit.

1.	Cílové publikum Na rozdíl od příručky ILCD je příručka pro stanovení environmentální stopy produktu určena osobám, které mají omezené znalosti posuzování životního cyklu. Je proto psána přístupnějším způsobem.

2.

Kontrola úplnosti Příručka ILCD uvádí dvě možnosti kontroly úplnosti (1) kontrolu úplnosti na úrovni každého environmentálního dopadu a (2) kontrolu úplnosti na úrovni celkového (tj. agregovaného) environmentálního dopadu. Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu zvažuje úplnost pouze na úrovni každého environmentálního dopadu. Protože příručka pro stanovení environmentální stopy produktu vlastně nedoporučuje žádnou specifickou sadu váhových faktorů, nelze celkový (tj. agregovaný) environmentální dopad odhadnout.

3.	Rozšíření definice cíle Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu je určena pro použití ve specifických aplikacích, protože se rozšíření definice cíle nepředpokládá.

4.

Definice rozsahu zahrnuje „omezení“ Definice rozsahu příručky pro stanovení environmentální stopy produktu musí rovněž zahrnovat specifikace omezení studie. Na základě zkušeností získaných u příručky ILCD lze omezení správně definovat pouze v případě, že aplikující odborníci mají informace týkající se všech aspektů souvisejících s definicí cíle a funkce analýzy.

5.	Přezkumný postup je definován v definici cíle Přezkumný postup je nezbytný pro zlepšování kvality studie ke stanovení environmentální stopy produktu, protože se musí definovat v prvním kroku procesu, tj. v definici cíle.

6.

Analytická část namísto iterativního přístupu Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu doporučuje, aby se k získání přibližného odhadu každého environmentálního dopadu pro výchozí kategorie dopadu environmentální stopy prováděla analytická část. Tento krok je podobný jako iterativní přístup doporučovaný v příručce ILCD.

7.

Hodnocení kvality údajů Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu využívá pět hodnotících úrovní pro vyhodnocování kvality údajů (výborná, velmi dobrá, dobrá, uspokojivá, špatná) v porovnání s třemi úrovněmi použitými v příručce ILCD. Tím se umožní využití údajů s nižšími úrovněmi kvality ve studii v porovnání s údaji vyžadovanými příručkou ILCD. Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu rovněž využívá k posuzování kvality údajů semikvantitativní vzorec, díky kterému je snazší dosáhnout například „dobré“ kvality údajů.

8.

Hierarchie rozhodnutí pro multifunkčnost Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu uvádí rozhodovací hierarchii pro řešení multifunkčnosti produktů, která se odchyluje od přístupu použitého v příručce ILCD. Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu rovněž uvádí rovnici pro řešení multifunkčnosti v situacích recyklace a energetického využití ve stadiu konce životnosti.

9.	Analýza citlivosti Provádění analýzy citlivosti výsledků je v příručce pro stanovení environmentální stopy produktu volitelným krokem. Očekává se, že se tak sníží pracovní zátěž uživatelů příručky pro stanovení environmentální stopy produktu.

Příloha X

Porovnání klíčových požadavků příručky pro stanovení environmentální stopy produktu s jinými metodami

Přestože jsou podobné široce přijímané metody a pokyny environmentálního účetnictví produktů v úzkém souladu ve většině metodických pokynů, které uvádějí, existují u řady důležitých rozhodovacích bodů rozpory a/nebo nejasnosti, které snižují konzistentnost a srovnatelnost výsledků analýz. Tato příloha uvádí souhrn vybraných klíčových požadavků této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu a porovnává je s řadou stávajících metod. Vychází z dokumentu „Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment (Analýza stávajících metodik pro environmentální stopu produktů a organizací – doporučení, účel a další směřování)“, který lze konzultovat na adrese http://ec.europa.eu/environment/eussd/corporate_footprint.htm. (EC-JRC-IES, 2011b). Různé podbarvení bylo použito k označení případů, kdy je příručka pro stanovení environmentální stopy produktu v souladu (světlé podbarvení), v rozporu (příčné pruhy) s jinou metodou nebo ji přesahuje (například uvádí více podrobností nebo stanoví vyšší požadavky) (tmavě šedé podbarvení). Pokud není k dispozici žádné smysluplné srovnání, nepoužívá se žádné podbarvení.

Tabulka 16

Porovnání klíčových požadavků: Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu v porovnání s jinými metodami

Kritéria	Příručka pro stanovení environmentální stopy produktu	ISO 14044 (2006) Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice	ISO/DIS 14067 (2012): uhlíková stopa produktu	Příručka ILCD – 1. vydání (2010) (127)	Ekologická stopa (2009) (128)	Protokol o skleníkovém plynu (2011) (WRI – WBCSD) (129)	French Environmental Footprint (BPX 30-323) (130)	UK Product Carbon Footprint PAS 2050 (2011) (131)
Založená na LCT	Ano	Ano	Ano	Ano	Ano	Ano	Ano	Ano
Použití a výjimky	Interní použití může zahrnovat podporu řízení z hlediska ochrany životního prostředí, identifikaci kritických míst v oblasti ochrany životního prostředí a zlepšování a sledování environmentálního profilu; externí použití (např. B2B, B2C) zahrnuje široké možnosti, reakce na požadavky zákazníka a spotřebitele, uvádění na trh, referenční srovnávání, environmentální značení atd.	Určit možnosti zlepšení environmentálního profilu produktů. Porovnávací tvrzení s dodatečnými požadavky. Poskytovat informace rozhodujícím osobám.	Poskytovat informace pro rozhodování spotřebitelům Sledování environmentálního profilu. Porovnávací tvrzení s dodatečnými požadavky.	Situace použití „A“: Analyzovat environmentální životní cyklus potřeba zlepšení profilu produktů (sledování environmentálního profilu), srovnávání, informace zákazníkům (podnikům, spotřebitelům). Včetně porovnávacích tvrzení s dodatečnými požadavky.	Poskytovat informace rozhodujícím osobám a spotřebitelům o vlastnostech spotřeby na různých úrovních, tj. vnitrostátní, subregionální, podnikové úrovni.	Sledování environmentálního profilu, včetně stanovení možností snížení skleníkových plynů. Poskytovat údaje o emisích skleníkových plynů podnikům a zúčastněným stranám prostřednictvím veřejného podávání zpráv. Norma podporuje dodatečné typy komunikace (např. označení, tvrzení) s dodatečnými specifikacemi (např. produktovými pravidly). Porovnávací tvrzení (definovaná v ISO 14044) nejsou podporována.	Poskytovat informace spotřebitelům, umožnit srovnávání produktů náležejících do stejné kategorie a případně mezi produktovými kategoriemi.	Metoda je určena k použití pro interní posuzování např.: — pro usnadnění hodnocení alternativních produktových konfigurací nebo referenční srovnávání — sledování environmentálního profilu, včetně stanovení možností snížení skleníkových plynů — pro usnadnění srovnávání emisí skleníkových plynů ze zboží a služeb
Cílové publikum komunikace	B2B a B2C	B2B a B2C	B2B a B2C	B2B a B2C	Veřejné informace	B2B a B2C	B2C	Neuvádí požadavky na komunikaci
Funkční jednotka	Jednotka analýzy pro studii ke stanovení environmentální stopy produktu se musí definovat podle následujících aspektů: zajišťované funkce/služby: „co“; velikost funkce nebo služby: „kolik“; doba trvání poskytované služby nebo životnost: „jak dlouho“; očekávaná úroveň kvality: „jak dobře“. Vhodný referenční tok se musí stanovit ve vztahu k jednotce analýzy. Kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromážděné na podporu analýzy se musí vypočítat ve vztahu k tomuto toku.	Funkční jednotka musí být v souladu s cílem a rozsahem studie. Musí být jasně definovaná a měřitelná. Po zvolení funkční jednotky se musí definovat referenční tok.	Jasně definovaný a měřitelný.	Funkční jednotka musí být v souladu s cílem a rozsahem studie. Musí být jasně definovaná z hlediska kvantitativních i kvalitativních aspektů. Samostatný referenční tok pro podporu shromažďování údajů.	Samotná norma neuvádí žádné specifické informace k definici funkční jednotky, ale existuje několik studií, které využívají koncepci funkční jednotky na základě ISO 14044.	Velikost, doba trvání nebo životnost a očekávaná úroveň kvality funkce nebo služby. Samostatný referenční tok pro podporu shromažďování údajů.	Funkční jednotka je definována na úrovni PCR.	Označuje funkční jednotku jako jednotku analýzy. Uvádí velmi málo informací a pokynů.
Hranice systému	Hranice systému musí zahrnovat všechny procesy související s produktovým dodavatelským řetězcem ve vztahu k jednotce analýzy. Výchozím přístupem je od kolébky k hrobu, případně jiný, pokud pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvádějí jinak. Procesy zahrnuté v hranicích systému se musí rozdělit na procesy na popředí (tj. hlavní procesy v životním cyklu produktu, pro které je dostupný přímý přístup k informacím) a procesy na pozadí (tj. ty procesy v životním cyklu produktu, pro které není možný přímý přístup k informacím).	Iterativní proces: — Počáteční hranice systému jsou definovány na základě cíle a rozsahu studie. — Konečné hranice systému jsou stanoveny po počátečních výpočtech a analýze citlivosti. […]	Od pořízení surovin po konec životnosti a odstranění. Umožňuje analýzy od kolébky k hrobu i od kolébky k bráně.	Od pořízení surovin po konec životnosti a odstranění. Iterativní, zaměřený na většinu relevantních procesů. Zahrnuje všechny relevantní procesy (přiřaditelné i nepřiřaditelné procesy).	Norma neuvádí pravidla pro definování hranic systému. Požadavek, aby zpráva jasně definovala všechny činnosti zahrnuté v hranicích systému. Většina analýz environmentální stopy produktu definuje hranice „životního cyklu“ jako zahrnující činnosti od kolébky k místu nákupu.	Od pořízení surovin po konec životnosti a odstranění. Přiřaditelné procesy vyžadovány, relevantní nepřiřaditelné procesy doporučovány. Umožňuje analýzy od kolébky k hrobu i od kolébky k bráně.	Od pořízení surovin po konec životnosti a odstranění. Výjimky: — kompenzace uhlíku — výzkum a vývoj — přeprava zaměstnanců z domova na pracoviště — služby související s produktem nebo systémem (např. reklama, uvádění na trh atd.) — přeprava spotřebitele do a z místa maloobchodního nákupu.	Od pořízení surovin po konec životnosti a odstranění. Umožňuje analýzy od kolébky k hrobu i od kolébky k bráně. Platí další doplňkové požadavky. Hranice systému Výjimky: — investiční prostředky — vstupy lidské energie do procesů — zvířata zajišťující dopravní služby — přeprava spotřebitele do a z místa maloobchodního nákupu (může být zahrnuta po revizi) — dojíždění zaměstnanců.
Kompenzace	Není přípustná	Přípustná – na základě hmotnosti, energie nebo environmentálního významu	Žádné pokyny	Kritéria pro kompenzace by měla zohlednit kvantitativní míru úplnosti z hlediska celkových environmentálních dopadů produktového systému. U srovnávacích studií se musí kompenzace vztahovat rovněž k hmotnosti a energii.	Žádné pokyny	Není přípustná	5 % hmotnost a energie a environmentální dopad	5 % potenciál globálního oteplování (musí být zahrnuty všechnyemise, které tvoří relevantní příspěvek (tj. >1 % emisí), a nejméně 95 % celkových)
Kategorie dopadu Metody posuzování dopadu životního cyklu (LCIA)	Musí se zvážit výchozí sada 14 midpointových kategorií dopadu, pokud (1) pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy neuvádí jinak, nebo (2) není zdůvodněna výjimka z kategorií dopadu, jak uvádí tato příručka pro stanovení environmentální stopy produktu. Musí se použít výchozí sada uvedených midpointových metod LCIA.	Řada environmentálních dopadů vznikajících ze zajišťování produktů, například: — emise skleníkových plynů — potenciál poškozování ozonové vrstvy — potenciál acidifikace — potenciál eutrofizace — potenciál fotochemické tvorby ozonu — jiné environmentální dopady, např. poškozování zdrojů a lidské zdraví (endpointový).	Změna klimatu, včetně změny ve využívání půdy. Všechny emise skleníkových plynů se musí hlásit.	Zabývá se dvanácti kategoriemi dopadu v midpointu a třemi kategoriemi dopadu v endpointu. Příručka ILCD uvádí doporučené metody v midpointu i endpointu (pro oblasti ochrany).	Hodnoty ekologické stopy (např. globální hektary)	Změna klimatu, včetně změny ve využívání půdy. Musí se hlásit šest látek podle Kjótského protokolu. Jsou doporučovány jiné látky vztahující se ke studovanému produktu nebo hodnotovému řetězci.	Dodržují se metody LCIA doporučené JRC. Kategorie dopadu jsou dány produktovou kategorií. Musí se použít výchozí sada uvedených midpointových metod LCIA.	Změna klimatu, včetně změny ve využívání půdy. Všechny emise skleníkových plynů se musí hlásit.
Modelovací přístup (atribuční nebo konsekvenční)	Využívá prvky atribučního i konsekvenčního modelovacího přístupu.	Uvádí zásadu výpočtu environmentální zátěže v souvislosti s produkty. Upřednostňovaným přístupem je vyhýbání se alokaci.	Uvádí zásadu výpočtu emisí skleníkových plynů (změna klimatu) v souvislosti s produkty. Upřednostňovaným přístupem je vyhýbání se alokaci.	Atribuční přístup plus nahrazení pro konec životnosti a jiné multifunkční procesy. Upřednostňovaným přístupem je vyhýbání se alokaci.	Přístup na základě účetního modelu (podobný atribučnímu přístupu). Umožňuje modelování LCA procesů, vstupů-výstupů nebo hybridní.	Atribuční přístup plus přímé rozšíření systému pro multiproduktové procesy a uzavřenou aproximaci pro recyklaci (podle požadavků v normě).	Atribuční přístup. Alokační pravidla pro recyklaci a energetické využití jsou navrhována podle materiálu.	Atribuční přístup. Upřednostňovaným přístupem je vyhýbání se alokaci.
Kvalita údajů	Kvalita údajů se posuzuje podle následujících kritérií: — technologická reprezentativnost — geografická reprezentativnost — časová reprezentativnost — úplnost — parametrická nejistota — metodická vhodnost a konzistentnost (tj. provedení profilu využívání zdrojů a emisí podle této obecné příručky). Požadavky na kvalitu údajů musí splňovat (pro specifické i obecné údaje) každá studie ke stanovení environmentální stopy produktu určená pro externí komunikaci. U studií ke stanovení environmentální stopy produktu (uvádějících soulad s touto příručkou), které jsou určeny pro interní použití, by měly být specifikované požadavky na kvalitu údajů splněny (tj. jsou doporučovány), ale nejsou povinné. V konečném profilu využívání zdrojů a emisí pro procesy nebo činnosti, které činí minimálně 70 % příspěvků každé kategorie dopadu environmentální stopy (na základě analytického rozboru, provádí-li se), musí specifické i obecné údaje dosahovat minimálně celkové úrovně „dobré kvality“. U těchto procesů se musí provést a uvést semikvantitativní posouzení kvality údajů. […] Z hlediska úrovně, na které se musí provádět posuzování kvality údajů: — u obecných údajů se musí provádět na úrovni vstupních toků, např. zakoupeného papíru použitého v tiskárně — u specifických údajů se musí provádět na úrovni jednotlivého procesu nebo agregovaných procesů nebo na úrovni jednotlivých vstupních toků.	Požadavky na kvalitu údajů by měly být specifikovány pro následující kritéria: — časový úsek — geografické pokrytí — technologické hledisko — přesnost — úplnost — konzistentnost — zdroje údajů — nejistota informace Nejsou specifikovány žádné minimální požadavky na kvalitu údajů. U porovnávacích tvrzení je třeba zahrnout osm výše uvedených kritérií Porovnání environmentální stopy produktu a ISO 14044: 1. kritéria kvality údajů (šest a osm) do velké míry zahrnují stejné aspekty, ale ISO přesahuje environmentální stopu produktu. 2. U environmentální stopy produktu se vždy musí zohlednit těchto šest kritérií, zatímco osmkritérií podle ISO se musí zohlednit pouze u porovnávacích tvrzení 3. Environmentální stopa produktu stanoví vlastní požadavky na minimální kvalitu údajů, zatímco ISO ne.	Přejímá ISO 14044.	Upravená oproti ISO 14044 (platí pro primární i sekundární údaje): — technologická reprezentativnost, — geografická reprezentativnost, — časová reprezentativnost, — úplnost/přesnost, — metodická vhodnost a konzistentnost.	Metodika neuvádí žádné specifické požadavky na kvalitu údajů. Odkazuje na ISO 14044.	K posuzování kvality údajů se musí použít pět indikátorů kvality údajů: — technologická reprezentativnost — časová reprezentativnost — geografická reprezentativnost — úplnost — spolehlivost U významných procesů musí společnosti podávat popisnou zprávu o zdrojích údajů, kvalitě údajů a úsilí podniknutém ke zlepšení kvality údajů.	ADEME stanoví správní poradní výbor pro veřejnou databázi. Tento výbor rovněž posuzuje kvalitu údajů / kvalitu a kritický přezkum — Geografická reprezentativnost — Technologická reprezentativnost — Časová reprezentativnost — Úplnost elementárních toků — Přesnost a nejistota — Reprodukovatelnost Nejsou specifikovány žádné minimální požadavky na kvalitu údajů.	Převzato z ISO 14044. Nejsou specifikovány žádné minimální požadavky na kvalitu údajů.
Typ údajů a shromažďování údajů Šablona pro shromažďování údajů	Specifické údaje se musí získat pro všechny procesy na popředí, případně procesy na pozadí. Pokud jsou však obecné údaje reprezentativnější a vhodnější než specifické údaje pro procesy na popředí (jejich zdůvodnění a ohlašování), musí se pro procesy na popředí použít rovněž obecné údaje. Obecné údaje by se měly používat pouze pro procesy v systému na pozadí, pokud nejsou (obecné údaje) pro procesy v systému na popředí reprezentativnější a vhodnější než specifické údaje; v takovém případě se obecné údaje použijírovněž pro procesy v systému na popředí. Obecné údaje (pokud splňují požadavek na kvalitu údajů v této příručce pro stanovení environmentální stopy produktu), musí, pokud jsou k dispozici, pocházet z: — údajů vytvořených v souladu s požadavky na relevantní pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy — údajů vytvořených v souladu s požadavky na studie ke stanovení environmentální stopy produktu — datové sítě ILCD (údaje, které vyhovují požadavkům ILCD pro situaci A) — ELCD Šablona pro shromažďování údajů: uvedená šablona je informativní.	Primární údaje: Shromážděné (naměřené, vypočítané nebo odhadnuté) z výrobních závodů související s jednotkovými procesy v rámci hranice systému. Sekundární údaje: Údaje odvozené z jiných zdrojů, například literatury nebo databází. Není doporučen žádný specifický zdroj údajů. Aplikující odborník se musí při výběru sekundárních údajů řídit definovanými požadavky na kvalitu údajů. Šablona pro shromažďování údajů: Viz ISO/TR 14049	Přejímá ISO 14044.	Primární údaje: Dává se přednost primárním údajům pro systém na popředí a hlavní procesy na pozadí; lze rovněž použít sekundární údaje, pokud vyhovují ILCD a mají dobrou a prokazatelnou reprezentativnost pro dané procesy/produkty. V případě potřeby všech ostatních údajů se dává přednost sekundárním údajům v nejlepší kvalitě a vyhovujícím ILCD. Zbývající nedostatky v údajích se musí vyplnit pomocí „odhadovaných údajů“ v minimální kvalitě. Metodická příručka uznává, že plán správy údajů by měl obsahovat šablonu pro shromažďování údajů.	Pokud se využívá LCA procesu, musí se požadavek/doporučení pro primární údaje řídit ISO 14044. Sekundární údaje: Neuvádí se specifický zdroj. Není uvedena žádná šablona pro shromažďování údajů	Primární údaje jsou vyžadovány pro všechny procesy vlastněné nebo kontrolované ohlašující společností. Sekundární údaje: Doporučují se údaje nejlepší kvality, přednost se dává primárním údajům, jsou-li k dispozici. Metodická příručka uznává, že plán správy údajů by měl obsahovat šablonu pro shromažďování údajů. Norma však neuvádí žádný příklad.	Dává se přednost primárním údajům. Specifický požadavek je uveden na úrovni PCR. Uvádí šablonu pro shromažďování údajů pro přepravu a pro jednotkový proces v příloze E.	Primární aktivitní údaje jsou vyžadovány pro všechny procesy vlastněné nebo provozované provádějící organizací. Sekundární údaje se musí použít pro vstupy, u kterých nebyly získány primární aktivitní údaje Upřednostnění sekundárních údajů, které vyhovují požadavkům PAS. Výběr sekundárních údajů musí vycházet z (1) pravidel pro kvalitu údajů, která jsou převzata z ISO 14044, (2) upřednostnění sekundárních údajů z odborně přezkoumaných publikací společně s údaji z jiných kompetentních zdrojů Šablona pro shromažďování údajů: Uvedena v příručce k PAS 2050.
Alokace/hierarchie multifunkčnosti	V případě multifunkční environmentální stopy produktu se k řešení všech problémů v oblasti multifunkčnosti musí použít následující hierarchie rozhodnutí: (1) členění nebo rozšíření systému; (2) alokace na základě relevantního základního fyzického vztahu (lze využít nahrazení); (3) alokace na základě jiného vztahu.	Alokaci by se mělo v prvé řadě tam, kde je to možné, zamezit prostřednictvím členění procesů nebo rozšíření systému. Pokud to není možné, měly by se k rozdělení vstupů a výstupů použít fyzické vztahy (např. hmotnost, energie) mezi produkty nebo funkcemi. Pokud nelze stanovit fyzické vztahy, musí se namísto nich použít jiné vztahy (např. ekonomická hodnota).	Použijte ISO 14044.	Dále rozvinuto a specifikováno z ISO 14044: — Zamezit alokaci členěním nebo virtuálním členěním. — Nahrazení/rozšíření systému (také širších funkcí) skladby na trhu. — Alokace na základě příčinného fyzického vztahu, např. hmotnosti, energie. — Ekonomická alokace.	Pokud analýza zahrnuje nový výpočet údajů P-LCA, který rozděluje hotový produkt na ekvivalenty jeho primárních produktů, výpočet musí vyhovovat normám ISO pro posuzování životního cyklu 14040 a 14044.	Převzato z ISO 14044: — Společnosti musí tam, kde je to možné, zamezit alokaci použitím členění procesu, předefinováním funkční jednotky nebo použitím rozšíření systému. — Pokud se nelze alokaci vyhnout, společnosti musí alokovat emise a pohlcení na základě základních fyzikálních vztahů mezi studovaným produktem a koprodukty. — Pokud není možné stanovit vlastní fyzické vztahy, společnosti musí zvolit buď ekonomickou alokaci nebo jinou metodu alokace, která odráží jiné vztahy mezi studovaným produktem a koprodukty.	Použijte ISO 14044.	Dále rozvinuto z ISO 14044: 1. Alokaci koproduktů se zamezí rozdělením jednotkových procesů do dílčích procesů neborozšířením produktového systému. 2. Pokud 1 nelze použít, alokace na základě doplňkových požadavků. 3. Pokud neexistují doplňkové požadavky, dává se přednost ekonomické hodnotě.
Alokace pro recyklaci	Jsou uvedeny specifické pokyny (včetně vzorce!), rovněž zohlednění energetického využití.	Tento problém se řeší samostatně s uvedením obecného principu, jak zamezit alokaci, ale bez uvedení specifického pravidla – žádný vzorec.	Nahrazení primární výroby produktu, kterému se má zamezit. Řídí se hierarchií alokací podle ISO 14044. Příloha C,která obsahuje vzorce, je INFORMATIVNÍ.	Nahrazení tržní průměrné primární výroby produktu, kterému se má zamezit.	Žádné pokyny.	Použije se buď metoda uzavřené aproximace, nebo metoda recyklovaného obsahu. Není-li žádná z metod vhodná, lzepoužít jiné metody – konzistentní s ISO 14044 –, pokud jsou uvedeny a zdůvodněny v inventarizační zprávě.	Uvádí velmi podrobné pokyny a rovnice pro uzavřenou recyklaci a otevřenou recyklaci s energetickým využitím a bez něj.	Uvádí rovnice pro výpočet emisí – rozlišuje mezi metodou recyklovaného obsahu a metodou uzavřené recyklace. (stanoví kritéria, kdy použít 0/100,100/0).
Emise a pohlcení fosilního a biogenního uhlíku	Pohlcení a emise se musí hlásit samostatně pro fosilní a biogenní zdroje.	Žádná ustanovení.	Pohlcení a emise se musí hlásit samostatně pro fosilní a biogenní zdroje.	Pohlcení a emise se musí hlásit samostatně pro fosilní a biogenní zdroje.	Žádná ustanovení.	Emise i pohlcení uhlíku z fosilních a biogenních zdrojů je součástí výsledků inventarizace a ohlašuje se samostatně kvůli transparentnosti (povinné s výjimkou situací, kdy se neuplatňuje).	Pohlcení i emise uhlíku z fosilních a biogenních zdrojů by se měly hlásit samostatně.	Emise i pohlcení uhlíku jsou součástí posouzení (povinné), s výjimkou biogenních emisí a pohlcení u potravin a krmiv (které nejsou povinné).
Přímá změna ve využívání půdy / nepřímá změna ve využívání půdy	Emise skleníkových plynů v důsledku přímé změny ve využívání půdy se musí alokovat ke zboží/službám po dobu 20 let poté, co dojde ke změně ve využívání půdy, pomocí tabulky výchozích hodnot IPCC. Nepřímá změna ve využívání půdy: emise skleníkových plynů vznikajících v důsledku nepřímých změn ve využívání půdy se zahrnou podle specifikací v příloze VI.	Žádné ustanovení.	Přímá změna ve využívání půdy: Používá pokyny IPCC. Nepřímá změna ve využívání půdy: Bude zohledněna, jakmile bude stanovena mezinárodně dohodnutá metoda.	Přímá změna ve využívání půdy: Specifické pokyny odvozené z IPCC s výchozí tabulkou; alokována k produktům po dobu 20 let po změně ve využívání půdy (lze upravit v případě lepších specifických přezkoumaných údajů). Nepřímá změna ve využívání půdy (ILUC) se zohledňuje v případě konsekvenčníhomodelování, ale ne u LCA na produktové úrovni (na atribučním základě).	Přímá změna ve využívání půdy: Typy využívání půdy použité ve zprávě jsou konzistentní s národními účty environmentální stopy (National Footprint Accounts) pro stopu i biokapacitu. Nepřímá změna ve využívání půdy: žádné ustanovení.	Přímá změna ve využívání půdy: vyžadována, pokud je přiřaditelná. K dispozici jsou dodatečné pokyny pro výpočet, zdroje údajů odkazují na IPCC. Nepřímá změna ve využívání půdy není vyžadována.	Přímá změna ve využívání půdy: Odkaz na metodiku IPCC. Nepřímá změna ve využívání půdy: Bude zohledněna, jakmile bude stanovena mezinárodně dohodnutá metoda.	Přímá změna ve využívání půdy: Specificky zahrnuje emise ze změny ve využívání půdy, ke kterým došlo během uplynulých 20 let. Nepřímá změna ve využívání půdy je vyloučena.
Ukládání uhlíku a zpožděné emise	Kredity související s dočasným uložením (uhlíku) nebo zpožděnými emisemi se nesmí zohlednit ve výpočtu environmentální stopy produktu pro výchozí kategorie dopadu, není-li v příslušných pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy uvedeno jinak.	Nejsou uvedena specifická ustanovení/informace. Z interpretace definice LCA však vyplývá, že ukládání uhlíku a zpožděné emise jsou vyloučeny z obvyklého rozsahu studie.	Ukládání uhlíku se musí hlásit samostatně.	Vyloučeno z obvyklého rozsahu studie. Pokud je však zahrnuto, protože tvoří část cíle studie, podrobné operační pokyny uvádí příručka ILCD. Podobné doporučovanému přístupu v PAS 2050 pro metody, s jejichž pomocí se vypočítají dopady ukládání uhlíku. Rozlišuje dočasné uložení od trvalého uložení, pokud je zaručeno po dobu delší než 10 000 let.	Žádná ustanovení.	Uhlík, který se neuvolní v důsledku zpracování na konci životnosti během časového období ve studii, se považuje za uložený uhlík. Toto časové období by mělo vycházet z vědeckých poznatků, je-li to možné, nebo by mělo být minimálně 100 let. Zpožděné emise nebo váhové faktory (např. dočasný uhlík) se nesmí zahrnout do výsledků inventarizace, ale mohou se hlásit samostatně.	Biogenní a fosilní uhlík. Časově vážený průměr pro uložení/zpoždění až 100 let. Rozhodnutí, zda se použije koncepce zpožděných emisí, je nepovinné a bude řešeno v každých pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy. Pohlcování skleníkových plynů se musí zvážit u produktů, které obsahují biomasu, pokud je tato biomasa odvozena ze znovu vysazeného lesa.	Každý dopad ukládání uhlíku je součástí inventarizace, ale musí se rovněž zaznamenat samostatně. Váhové faktory pro zpožděné emise nejsou součástí výsledku inventarizace, ale je uvedena metoda (v příloze B), pokud je chce organizace použít. Pokud ano, musí se zaznamenat odděleně od výsledků inventarizace.
Kompenzace emisí	Nesmí být zahrnuta do posouzení.	Žádná ustanovení.	Nesmí být zahrnuta do posouzení.	Nesmí být zahrnuta do posouzení.	Žádná ustanovení.	Nesmí být zahrnuta do posouzení.	Nesmí být zahrnuta do posouzení.	Nesmí být zahrnuta do posouzení.
Přezkum a kvalifikace hodnotitele	Pokud relevantní politické nástroje nestanoví jinak, musí studii určenou k externí komunikaci přezkoumat minimálně jeden nezávislý a kvalifikovaný externí hodnotitel (nebo hodnoticí tým). Studie ke stanovení environmentální stopy produktu na podporu porovnávacího tvrzení určeného ke zveřejnění musí být založena na relevantních pravidlech produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy a přezkoumána nezávislým externím hodnotitelem společně s komisí zúčastněných stran. Platí minimální požadavky na kvalifikaci hodnotitele.	Uvádí požadavek na porovnávací studie: Pokud se má studie použít k porovnávacímu tvrzení určenému ke zveřejnění, zainteresované strany musí provést toto vyhodnocení jako kritický přezkum a uvést obecné informace týkající se typu přezkumu.	Zavádí odlišné systémy ověřování podle povahy a zamýšleného použití studie: prohlášení, tvrzení, značení.	Uvádí minimální požadavky na typ přezkumu, kvalifikaci hodnotitele a jak provádět přezkum (např. u obecné studie LCA je minimálním požadavkem nezávislý externí přezkum).	Uvádí, že zpráva by měla být nezávisle posouzena, ale neuvádí žádné specifické pokyny.	Je vyžadováno zajištění a lze jej dosáhnout: — ověřením první stranou — ověřením třetí stranou — kritickým přezkumem.	Sekundární údaje, které nejsou odvozené z doporučených zdrojů, musí ověřit výbor. PCR definují dočasnou platnost údajů a frekvenci aktualizace a proces ověřování pro údaje a výsledky.	Nezávislý certifikační orgán třetí strany akreditovaný k poskytování posuzování a certifikací podle PAS 2050. Existují jiné možnosti ověřování, včetně samoověřování a ověřování neakreditovaným orgánem, podle zamýšlené komunikace.
Podávání zpráv	Zpráva o studii musí obsahovat minimálně souhrn, hlavní zprávu a přílohu. Ty budou obsahovat všechny uvedené prvky. Lze zahrnout příslušné dodatečné informace, např. důvěrnou zprávu – (Obsah těchto povinných prvků podávání zpráv se úzce řídí požadavky ISO 14044 na podávání zpráv. Pokud však posuzování podporuje porovnávací tvrzení (určené ke zveřejnění), požadavky ISO na podávání zpráv překračují požadavky na podávání zpráv podle environmentální stopy produktu.)	Uvádí obecné požadavky na podávání zpráv a dodatečné požadavky na podávání zpráv třetími stranami. ISO 140xx neuvádí žádný příklad šablony zprávy pro LCA. ISO 14048 uvádí šablonu a/nebo požadavky pouze pro soubor údajů.	Uvádí obecné požadavky (převzaté z ISO 14044). Dodatečné požadavky na podávání zpráv třetími stranami: a) změny původního rozsahu společně s jejich zdůvodněním; b) popis stadií životního cyklu; c) hranice systému, včetně typu vstupů a výstupů systému jako elementární toky, […]. d) popis významných jednotkových procesů,[…] e) údaje,[…] f) výsledky interpretace včetně závěrů a omezení.	Uvádí obecné požadavky na podávání zpráv a dodatečné požadavky na podávání zpráv třetími stranami. Uvádí formát a šablony pro soubor údajů a zprávu o studii. Podporuje elektronickou/webovou výměnu údajů a pracovní tok.	Není uvedena šablona pro podávání zpráv. Platí další požadavky […]	Uvádí seznam požadovaných a volitelných prvků pro veřejné podávání zpráv (šablona je k dispozici na internetových stránkách protokolu o skleníkovém plynu).	Není uvedena šablona pro podávání zpráv.	Není uvedena šablona pro podávání zpráv.
Interpretace výsledků	Fáze interpretace stanovení environmentální stopy musí zahrnovat následující kroky: (1) „posouzení podrobnosti modelu environmentální stopy produktu“; (2) „identifikace kritických míst“; (3) „odhad nejistoty“; a (4) „závěry, omezení a doporučení“. Volitelný nástroj pro interpretaci výsledků: kontrola úplnosti, kontrola citlivosti, kontrola konzistentnosti. (jsou povinné v ISO 14044).	— stanovení významných problémů na základě výsledků fází LCI a LCIA v LCA; — hodnocení, které zohledňuje kontroly úplnosti, citlivosti a konzistentnosti; — závěry, doporučení a omezení	Použijte ISO 14044.	Dále specifikujte z ISO 14044.	Použijte ISO 14044.	Aspekty interpretace jsou součástí kapitol o nejistotě, podávání zpráv a sledování environmentálního profilu.	Použijte ISO 14044.	Použijte ISO 14044.
Nejistota výsledků	Musí se uvést minimálně kvalitativní popis nejistot. TIP: Kvantitativní posouzení nejistoty lze vypočítat pro rozptyl související s významnými procesy a charakterizačními faktory pomocí simulací Monte Carlo.	Uvedeno jako požadavek, ale neuvádí žádné podrobné pokyny. „Analýza výsledků z hlediska citlivosti a nejistoty se musí provádět u studií, které mají být použity při porovnávacích tvrzeních určených ke zveřejnění.“	Uvedeno jako požadavek, ale neuvádí žádné podrobné pokyny.	Stávající příručka neuvádí žádnou specifickou metodu. Uvádí pouze rámec.	Neobsahuje žádné podrobné pokyny, ale uvádí, že následující typy nejistoty by se měly uvést samostatně: — vstupní parametry — předpoklady pro proporcionalitu — chyby kategorií — neúplné nebo částečné pokrytí	Vyžaduje podávání zpráv ke kvalitativní nejistotě u významných procesů. Pokyny a nástroje pro provádění kvantitativní analýzy nejistoty jsou k dispozici jako doplňkové informace na stránkách protokolu o skleníkovém plynu.	Analýzu nejistoty a citlivosti musí provádět odvětvové pracovní skupiny na základě ISO 14040:2006. Je třeba se specificky zaměřit na významné environmentální aspekty, aby se zajistilo, že informace sdělované spotřebitelům zůstanou relevantní.	Společnosti musí předkládat kvalitativní prohlášení o nejistotě inventarizace a metodických rozhodnutích. K metodickým rozhodnutím patří: — profil používání a konce životnosti — metody alokace, včetně alokace kvůli recyklaci — zdroj použitých hodnot potenciálu globálního oteplování (GWP) — modely výpočtů

---

(1)  Dodavatelský řetězec je v literatuře často označován jako „hodnotový řetězec“. Zde jsme však dali přednost pojmu „dodavatelský řetězec“, abychom se vyhnuli ekonomickému významu obsaženému v pojmu „hodnotový řetězec“.

(2)  Evropská komise 2011: KOM(2011) 571 v konečném znění: Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje.

(3)  http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/index_en.htm.

(4)  http://ec.europa.eu/environment/eussd/corporate_footprint.htm.

(5)  K dispozici na internetu na adrese http://www.iso.org/iso/iso_catalogue.htm.

(6)  K dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(7)  „Ecological Footprint Standards 2009“ – Global Footprint Network. K dispozici na internetu na adrese http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Standards_2009.pdf.

(8)  WRI a WBCSD (2011). Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard, 2011.

(9)  http://www2.ademe.fr/servlet/getDoc?id=11433&m=3&cid=96.

(10)  K dispozici na internetu na adrese http://www.bsigroup.com/en/Standards-and-Publications/How-we-can-help-you/Professional-Standards-Service/PAS-2050/.

(11)  Tento dokument je dostupný na adrese http://ec.europa.eu/environment/eussd/corporate_footprint.htm.

(12)  Například organizace vyrobí ročně 40 000 triček a 20 000 trenek s environmentální stopou produktu X u triček a Y u trenek. Environmentální stopa organizace je Z ročně. Teoreticky je

(13)  Životní cyklus označuje po sobě následující a propojená stadia produktového systému, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů až po konečné odstranění (ISO 14040:2006).

(14)  Přístup založený na životním cyklu zohledňuje spektrum toků zdrojů a environmentálních intervencí v souvislosti s produktem z hlediska dodavatelského řetězce a zahrnuje veškerá stadia od pořízení surovin přes zpracování, distribuci, používání až po procesy na konci životnosti a všechny relevantní související environmentální dopady (místo aby se zaměřil na jediný problém v rámci životního cyklu).

(15)  Odpad je definován jako látky nebo předměty, které jejich držitel zamýšlí nebo je povinen odstranit. (ISO 14040:2006)

(16)  Produkt – zboží nebo služba (ISO 14040:2006).

(17)  Dodavatelský řetězec je v literatuře často označován jako „hodnotový řetězec“. Zde jsme však dali přednost pojmu „dodavatelský řetězec“, abychom se vyhnuli ekonomickému významu obsaženému v pojmu „hodnotový řetězec“.

(18)  Surovina – primární nebo sekundární materiál, který se používá k výrobě produktu (ISO 14040:2006).

(19)  K dispozici na internetu na adrese http://www.iso.org/iso/iso_catalogue.htm.

(20)  K dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(21)  „Ecological Footprint Standards 2009“ – Global Footprint Network. K dispozici na internetu na adrese http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Standards_2009.pdf.

(22)  GHGP 2011, Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard.

(23)  K dispozici na internetu na adrese http://www2.ademe.fr/servlet/getDoc?id=11433&m=3&cid=96.

(24)  K dispozici na internetu na adrese http://www.bsigroup.com/en/Standards-and-Publications/How-we-can-help-you/Professional-Standards-Service/PAS-2050/.

(25)  Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2011b). Analysis of Existing Environmental Footprint Methodologies for Products and Organizations: Recommendations, Rationale, and Alignment. EC – IES – JRC, Ispra, listopad 2011. http://ec.europa.eu/environment/eussd/corporate_footprint.htm.

(26)  Hranice systému – definice aspektů zahrnutých do studie nebo z ní vyloučených. Například analýza environmentální stopy „od kolébky do hrobu“ by měla zahrnovat všechny činnosti od těžby surovin přes zpracování, distribuci, skladování, použití až po stadium odstranění nebo recyklace.

(27)  Produktový systém – soubor jednotkových procesů s elementárními a produktovými toky, plnící jednu nebo více definovaných funkcí, který modeluje životní cyklus produktu (ISO 14040:2006).

(28)  Porovnávací tvrzení jsou environmentální tvrzení týkající se nadřazenosti nebo rovnocennosti jednoho produktu a konkurenčního produktu, který plní stejnou funkci. (ISO 14040:2006).

(29)  Produktová kategorie je skupina produktů, které mohou plnit rovnocenné funkce (ISO 14025:2006).

(30)  Pokud proces nebo provoz zajišťuje více než jednu funkci, tj. dodává několik druhů zboží a/nebo služeb („koproduktů“), je „multifunkční“. V těchto situacích musí být všechny vstupy a emise související s procesem rozděleny mezi zkoumaný produkt a ostatní koprodukty zásadovým způsobem (viz oddíl 6.10 a příloha V).

(31)  Pravidla produktových kategorií (PCR) jsou souborem specifických pravidel, požadavků a předpisů pro vytváření environmentálních prohlášení typu III pro jednu nebo více produktových kategorií (ISO 14025:2006).

(32)  Environmentální aspekt je definován jako prvek činností nebo produktů organizace, který má nebo může mít dopad na životní prostředí.

(33)  Posuzování životního cyklu je shromáždění a vyhodnocení vstupů, výstupů a potenciálních environmentálních dopadů u produktového systému během jeho životního cyklu (ISO 14040:2006).

(34)  Kvalitou údajů se rozumí charakteristiky údajů, které se týkají jejich schopnosti vyhovět uvedeným požadavkům (ISO 14040:2006). Kvalita údajů zahrnuje různé aspekty, například nejen technickou, geografickou a časovou reprezentativnost, ale také úplnost a přesnost inventarizačních údajů.

(35)  Alokace je přístup k řešení multifunkčních problémů. Označuje „rozdělení vstupních nebo výstupních toků procesu nebo produktového systému mezi posuzovaný produktový systém a jeden nebo více dalších produktových systémů“ (ISO 14040:2006).

(36)  V některých případech může stačit provést jednoduché změny/doplnění stávajících PCR.

(37)  http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_product_code=KS-RA-07-015.

(38)  Abecední kód sekcí se neobjevuje ve znakovém kódu podle NACE, a není zde proto relevantní.

(39)  Dílčí produktový dodavatelský řetězec od těžby surovin (kolébka) po „bránu“ výrobce. Vynechávají se fáze distribuce, skladování, použití a konce životnosti (viz slovník pojmů).

(40)  Etapa „od brány k hrobu“ zahrnuje těžbu surovin, zpracování, distribuci, skladování, použití a odstranění nebo recyklaci. Pro všechny fáze životního cyklu jsou zvažovány všechny relevantní vstupy a výstupy (viz slovník pojmů).

(41)  Porovnávací tvrzení je environmentální tvrzení týkající se nadřazenosti nebo rovnosti jednoho produktu v porovnání s konkurenčním produktem, který plní stejnou funkci.

(42)  Výraz „jednotka analýzy“ se v této příručce používá místo výrazu „funkční jednotka“ použitého v ISO 14044.

(43)  Referenční tok zahrnuje všechny výstupy z procesů v daném produktovém systému, kterých je zapotřebí k naplnění funkce vyjádřené jednotkou analýzy (na základě ISO 14040:2006).

(44)  Vstup – produkt, materiál nebo energetický tok, který vstupuje do jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty a koprodukty (ISO 14040:2006).

(45)  Výstup – tok produktu, materiálu nebo energetický tok, který vystupuje z jednotkového procesu. Produkty a materiály zahrnují suroviny, meziprodukty a koprodukty a úniky (ISO 14040:2006).

(46)  Surovina je primární nebo sekundární materiál, který se používá k výrobě produktu (ISO 14040:2006).

(47)  Od kolébky k hrobu – zahrnuje stadia těžby surovin, zpracování, distribuce, skladování, použití a odstranění nebo recyklace. Pro všechny fáze životního cyklu jsou zvažovány všechny relevantní vstupy a výstupy.

(48)  Například procesy v místě výrobce a další procesy provozované výrobcem nebo jeho dodavateli jako přeprava zboží, služby ústředí atd.

(49)  Například většina předcházejících procesů v životním cyklu – například infrastruktury, budovy – a obecně všechny procesy následující.

(50)  Meziprodukt – výstup z jednotkového procesu, který je vstupem do jiných jednotkových procesů, které vyžadují další přeměny v rámci systému (ISO 14040:2006).

(51)  Následný – vznikající v dodavatelském řetězci zboží/služeb za místem výroby.

(52)  Výraz „kategorie dopadu environmentální stopy“ se v této příručce používá místo výrazu „kategorie dopadu“ použitého v ISO 14044.

(53)  Výraz „indikátor kategorie dopadu environmentální stopy“ se v této příručce používá místo výrazu „indikátor kategorie dopadu“ použitého v ISO 14044:2006.

(54)  Výraz „posuzování dopadu environmentální stopy“ se v této příručce používá místo výrazu „posuzování dopadu životního cyklu“ použitého v ISO 14044:2006. Je to fáze analýzy environmentální stopy produktu, jejímž cílem je pochopit a vyhodnotit velikost a význam možných environmentálních dopadů u produktu během jeho životního cyklu (na základě ISO 14044:2006). Metody posuzování dopadu environmentální stopy uvádějí faktory pro charakterizaci dopadu pro elementární toky, aby se shrnul dopad na omezený počet midpointových indikátorů a/nebo indikátorů poškození.

(55)  Pro bližší informace o kategoriích environmentálních dopadů a metodách posuzování odkazujeme na příručku ILCD „Framework and requirements for LCIA models and indicators“, „Analysis of existing Environmental Assessment methodologies for use in LCA“ a „Recommendation for life cycle impact assessment in the European context“. Ty jsou k dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/.

(56)  CFC-11 = trichlorfluormethan, také označovaný jako freon-11 nebo R-11, je chlorfluorderivát uhlovodíku.

(57)  PM2,5 = částice s průměrem 2,5 μm nebo menším.

(58)  NMVOC = nemetanové těkavé organické sloučeniny

(59)  Kvalita údajů – charakteristiky údajů, které se týkají jejich schopnosti vyhovět uvedeným požadavkům (ISO 14040:2006). Kvalita údajů zahrnuje různé aspekty, například nejen technickou, geografickou a časovou reprezentativnost, ale také úplnost a přesnost inventarizačních údajů.

(60)  Charakterizace se týká výpočtu velikosti příspěvku každého klasifikovaného vstupu/výstupu vzhledem k příslušným kategoriím dopadu environmentální stopy a souhrnu příspěvků v každé kategorii. To vyžaduje lineární vynásobení inventarizačních údajů charakterizačními faktory pro každou zkoumanou látku a kategorii dopadu environmentální stopy. Například z hlediska kategorie dopadu environmentální stopy „změna klimatu“ se jako referenční látka zvolí CO2 a referenční jednotkou je kg ekvialentu CO2.

(61)  Charakterizační faktor je faktor odvozený z charakterizačního modelu, který se použije pro přepočet přiřazeného výsledku profilu využívání zdrojů a emisí na společnou jednotku indikátoru kategorie environmentální stopy (na základě ISO 14040:2006).

(62)  Obecné údaje jsou údaje, které nejsou přímo sbírány, měřeny nebo odhadovány, ale spíše získávány z inventarizační databáze třetích stran týkající se životního cyklu nebo jiného zdroje, který vyhovuje požadavkům na kvalitu údajů u metody posuzování environmentální stopy organizace.

(63)  Výraz „profil využívání zdrojů a emisí“ se v této příručce používá místo výrazu „inventarizace životního cyklu“ použitého v ISO 14044.

(64)  Obecné údaje označují údaje, které nejsou přímo sbírány, měřeny nebo odhadovány, ale spíše získávány z inventarizační databáze třetích stran týkající se životního cyklu nebo jiného zdroje, který vyhovuje požadavkům na kvalitu údajů metody stanovení environmentální stopy produktu.

(65)  Klasifikace je definována jako přidělení materiálových/energetických vstupů a výstupů uvedených v profilu zdrojů a emisí ke kategoriím dopadu environmentální stopy podle potenciálu každé látky přispívat ke každé ze zvažovaných kategorií dopadu environmentální stopy.

(66)  Kritický přezkum je proces směřující k zajištění konzistentnosti mezi studií ke stanovení environmentální stopy produktu a zásadami a požadavky této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu a PEFCR (použijí-li se) (na základě ISO 14040:2006).

(67)  Od brány k bráně – zahrnuje pouze procesy v rámci specifické organizace nebo místa.

(68)  Tato část vychází z dokumentu Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard, 2011 – kapitola 7.3.1.

(69)  Míra zatížení je poměr skutečného nákadu k nákladu plně naloženého vozidla nebo jeho kapacitě (vyjádřené např. jako hmotnost nebo objem) na jednu jízdu.

(70)  Více informací naleznete na: http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/data.

(71)  Tato část vychází z dokumentu Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard, 2011 – kapitola 7.3.1.

(72)  Evropská unie 2009: SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.)

(73)  Charakterizační faktor je faktor odvozený z charakterizačního modelu, který se použije pro přepočet přiřazeného výsledku profilu využívání zdrojů a emisí na společnou jednotku indikátoru kategorie environmentální stopy (na základě ISO 14040:2006).

(74)  Ze samostatné inventarizace emisí / pohlcení zdrojů biogenního uhlíku vyplývá, že pro kategorii dopadu environmentální stopy změna klimatu musí být přiřazeny následující charakterizační faktory (viz oddíl 6.1.2): „– 1“ pro pohlcení biogenního oxidu uhličitého; „+ 1“ pro emise biogenního oxidu uhličitého; „+ 25“ pro emise metanu.

(75)  Pokud není možné zahrnout informaci o období, vybere se jedna ze dvou uvedených možností podle toho, ke kterému datu se změna ve využívání půdy objevila: a) „1. ledna prvního roku, ve kterém se dá prokázat, že ke změně ve využívání půdy došlo“, nebo b) „1. ledna roku, ve kterém se provedlo posouzení emisí a pohlcení skleníkových plynů “ (BSI, 2011).

(76)  Evropská unie 2009: Směrnice 2009/28/ES .

(77)  Evropská komise – Společné výzkumné středisko – Institut pro životní prostředí a udržitelný rozvoj (2010f). Příručka ILCD (International Reference Life Cycle Data System) – Nomenclature and other conventions; první vydání. EUR 24 384. Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk. http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(78)  Výraz „technologická reprezentativnost“ se používá v této příručce místo výrazu „technologické hledisko“ použitého v ISO14044.

(79)  Výraz „geografická reprezentativnost“ se používá v této příručce místo výrazu „geografické hledisko“ použitého v ISO14044.

(80)  Výraz „časová reprezentativnost“ se používá v této příručce místo výrazu „časové úseky“ použitého v ISO14044.

(81)  Výraz „parametrická nejistota“ se používá v této příručce místo výrazu „přesnost“ použitého v ISO14044.

(82)  Výraz „metodická vhodnost a konzistentnost“ se používá v této příručce místo výrazu „konzistence“ použitého v ISO14044.

(83)  Tento požadavek musí platit do konce roku 2015. Od roku 2016 bude vyžadována plná shoda s metodikou stanovení environmentální stopy produktu.

(84)  Atribuční – se týká modelování na základě procesu zamýšleného ke zlepšení statického znázornění průměrných podmínek.

(85)  Rozumí se přímo měřené nebo shromážděné údaje, reprezentativní pro činnosti v konkrétním provozu nebo skupině provozů. Synonymní pro „primární údaje“.

(86)  Rozumí se údaje, které nejsou přímo sbírány, měřeny nebo odhadovány, ale spíše získávány z inventarizační databáze třetích stran týkající se životního cyklu nebo jiného zdroje, který vyhovuje požadavkům na kvalitu údajů metody stanovení environmentální stopy produktu.

(87)  Koprodukt – kterýkoliv ze dvou nebo více produktů vycházejících ze stejného jednotkového procesu nebo produktového systému (ISO 14040:2006).

(88)  Aktivitní údaje jsou údaje, které jsou specifické pro zvažovaný proces, na rozdíl od obecných údajů.

(89)  Včetně průměrných údajů reprezentujících více míst. Průměrnými údaji se myslí výrobně vážený průměr specifických údajů.

(90)  Definice procesů „na popředí“ a „na pozadí“ je uvedena v Slovníku pojmů.

(91)  http://lca.jrc.ec.europa.eu/lcainfohub/datasetArea.vm.

(92)  http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/data.

(93)  http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/data.

(94)  Extrapolovanými údaji se myslí údaje z daného procesu, které se použijí ke znázornění podobného procesu, pro který nejsou údaje k dispozici, za předpokladu, že jsou přiměřeně reprezentativní.

(95)  Jednotkový proces je nejmenším zvažovaným prvkem v profilu využívání zdrojů a emisí, pro který jsou kvantifikovány vstupní a výstupní údaje. (na základě ISO 14040:2006).

(96)  Přímo přiřaditelný označuje proces, činnost nebo dopad vznikající v definovaných hranicích systému.

(97)  Viz následující příklad přímého nahrazení.

(98)  Produktový systém je soubor jednotkových procesů s elementárními a produktovými toky, plnící jednu nebo více definovaných funkcí, který modeluje životní cyklus produktu (ISO 14040:2006).

(99)  K nepřímému nahrazení dochází, pokud je produkt nahrazen, ale není známo, kterými produkty přesně.

(100)  Environmentální mechanismus je definován jako systém fyzikálních, chemických a biologických procesů dané kategorie dopadu environmentální stopy, dávající do souvislosti výsledky profilu využívání zdrojů a emisí a indikátory kategorií environmentální stopy. (na základě ISO 14040:2006).

(101)  Bližší informace o stávajících přístupech založených na vážení v posuzování dopadu životního cyklu viz zprávy vypracované JRC a CML a nazvané „Background review of existing weighting approaches in LCIA“ a „Evaluation of weighting methods for measuring the EU-27 overall environmental impact“. K dispozici jsou na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(102)  Je třeba uvést, že ISO 14040 a 14044 nepovolují použití vážení na podporu porovnávacích tvrzení určených ke zveřejnění.

(103)  Výraz „interpretace environmentální stopy“ se používá v této příručce místo výrazu „interpretace životního cyklu“ použitého v ISO 14044.

(104)  Hlavní zpráva, jak je zde definována, je co nejvíce v souladu s požadavky ISO 14044 o podávání zpráv pro studie, které neobsahují porovnávací tvrzení určená ke zveřejnění.

(105)  Jednotkový proces je nejmenším zvažovaným prvkem v profilu využívání zdrojů a emisí, pro který jsou kvantifikovány vstupní a výstupní údaje (na základě ISO 14040:2006).

(106)  Analýzy citlivosti jsou systematické postupy pro odhad vlivů provedených výběrů týkajících se metod a údajů na výstupy studie ke stanovení environmentální stopy produktu (na základě ISO 14040:2006).

(107)  Tato část vychází z dokumentu Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard, 2011 – kapitola 12.3.

(108)  Viz oddíl 1.1 tabulka 1.

(109)  Roky zkušeností v oblasti environmentálních přezkumů a auditů.

(110)  Počet přezkumů pro shodu s ISO 14040/14044, ISO 14025 (EPD (environmentální prohlášení o produktu)) nebo soubory údajů LCI.

(111)  Roky zkušeností v oblasti práce s LCA, počínaje získáním akademického titulu.

(112)  Roky zkušeností v odvětví souvisejícím s posuzovanými produkty. Kvalifikace znalostí o technologiích nebo jiných činnostech se přiřazuje podle klasifikace kódů NACE (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2). Lze rovněž použít ekvivalentní klasifikace jiných mezinárodních organizací. Zkušenosti získané s technologiemi nebo procesy v pododvětví jsou považovány za platné pro celé odvětví.

(113)  Roky zkušeností ve veřejném sektoru, např. výzkumném centru, na univerzitě, ve vládní instituci související s posuzovanými produkty

(*)

Candidate must calculate years of experience based on employment contracts. For example, Prof. A works in University B part‐time from Jan 2005 until Dec 2010 and part‐time at a refinery company. Prof. A can count years of experience in the private sector as 3 years and 3 years for public sector (university).

(114)  Další skóre jsou doplňková.

(115)  WRI a WBCSB – Příloha 3 normy Corporate Value Chain (Scope 3) Accounting and Reporting Standard protokolu o skleníkovém plynu, 2011.

(116)  Rozlišuje se mezi „elementárními toky“ (tj. (ISO 14044, 3.12)) „materiálem nebo energií vstupující do posuzovaného systému ze životního prostředí bez předchozí přeměny člověkem, nebo materiálem či energií vystupující z posuzovaného systému do životního prostředí bez následné přeměny člověkem.“) a „neelementárními toky“ (tj. všemi zbývajícími vstupy (např. elektrickou energií, materiály, procesy přepravy) a výstupy (např. odpady, vedlejšími produkty) v systému, které vyžadují další modelovací úsilí, aby byly přeměněny na elementární toky).

(117)  Otevřenou recyklací se označují situace, ve kterých je materiál zvažovaného produktového systému zčásti nebo zcela recyklován do jiného produktového systému.

(118)  Uzavřenou recyklací se označují situace, ve kterých je materiál zvažovaného produktového systému recyklován zpět do stejného produktového systému.

(119)  Tento přístup je založen na otevřené smyčce, kdy trh nevykazuje žádnou viditelnou nerovnováhu (alokace 50/50) BPX 30-323-0 (ADEME 2011). Některé úpravy byly provedeny pro alokaci dopadů odstraňování, aby se dosáhlo rovněž správné fyzické rovnováhy v systémech tvořených různými produkty.

(120)  Jednotka analýzy se může lišit podle posuzovaného produktu/materiálu. V mnoha případech půjde o 1 kg materiálu, ale může se případně lišit. Například u dřeva je běžnější používat jako jednotku analýzy 1 m3 (protože hmotnost se liší podle obsahu vody).

(121)  Údaje o tvorbě a zpracování odpadů na každý členský stát lze nalézt na adrese: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/waste/data/main_tables;

(122)  Údaje o tvorbě a zpracování odpadů na každý členský stát lze nalézt na adrese: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/waste/data/main_tables;

(123)  http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(124)  http://lca.jrc.ec.europa.eu/lcainfohub/datasetList.vm?topCategory=End-of-life+treatment&subCategory=Energy+recycling.

(125)  Například: http://data.worldbank.org/data-catalog/commodity-price-data; http://www.metalprices.com/; http://www.globalwood.org/market/market.htm; http://www.steelonthenet.com/price_info.html; http://www.scrapindex.com/index.html.

(126)  Tato tabulka je převzata z návrhu dokumentu „pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (PFCR) pro papírové meziprodukty“ (2011), který vydala Confederation of European Paper Industries (CEPI) a který vycházel z verze návrhu této příručky pro stanovení environmentální stopy produktu.

(127)  K dispozici na internetu na adrese http://lct.jrc.ec.europa.eu/assessment/publications.

(128)  „Ecological Footprint Standards 2009“ – Global Footprint Network. K dispozici na internetu na adrese http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Standards_2009.pdf.

(129)  WRI a WBCSD (2011). Greenhouse Gas Protocol Product Life Cycle Accounting and Reporting Standard, 2011.

(130)  http://www2.ademe.fr/servlet/getDoc?id=11433&m=3&cid=96.

(131)  K dispozici na internetu na adrese http://www.bsigroup.com/en/Standards-and-Publications/How-we-can-help-you/Professional-Standards-Service/PAS-2050/.