Help Print this page 

Document 01997L0068-20161006

Title and reference
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 97/68/ES ze dne 16. prosince 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1997/68/2016-10-06
Multilingual display
Text

1997L0068 — CS — 06.10.2016 — 010.001


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 97/68/ES

ze dne 16. prosince 1997

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje

(Úř. věst. L 059 27.2.1998, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

SMĚRNICE KOMISE 2001/63/ES ze dne 17. srpna 2001,

  L 227

41

23.8.2001

►M2

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/88/ES ze dne 9. prosince 2002,

  L 35

28

11.2.2003

►M3

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2004/26/ES Text s významem pro EHP ze dne 21. dubna 2004,

  L 146

1

30.4.2004

►M4

SMĚRNICE RADY 2006/105/ES ze dne 20. listopadu 2006,

  L 363

368

20.12.2006

►M5

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 596/2009 ze dne 18. června 2009

  L 188

14

18.7.2009

►M6

SMĚRNICE KOMISE 2010/26/EU Text s významem pro EHP ze dne 31. března 2010,

  L 86

29

1.4.2010

►M7

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/88/EU Text s významem pro EHP ze dne 16. listopadu 2011,

  L 305

1

23.11.2011

►M8

SMĚRNICE KOMISE 2012/46/EU Text s významem pro EHP ze dne 6. prosince 2012,

  L 353

80

21.12.2012

►M9

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/1628 ze dne 14. září 2016

  L 252

53

16.9.2016


Ve znění:

 A1

AKT o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie

  L 236

33

23.9.2003




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 97/68/ES

ze dne 16. prosince 1997

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje



Článek 1

Cíle

Cílem této směrnice je sblížení právních předpisů členských států týkajících se norem emisí a postupů schvalování typu pro motory určené pro nesilniční pojízdné stroje. Bude přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu a k ochraně lidského zdraví a životního prostředí.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice:

  nesilničním pojízdným strojem se rozumí každý pojízdný stroj, pojízdné průmyslové zařízení nebo vozidlo s karoserií nebo bez ní, které nejsou určeny pro přepravu osob nebo zboží na silnici a v nichž je zabudován spalovací motor ve smyslu bodu 1 přílohy I,

  schválením typu se rozumí postup, kterým členský stát osvědčuje, že typ spalovacího motoru nebo rodina motorů splňuje odpovídající technické požadavky této směrnice z hlediska úrovně emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru (motorů),

  typem motoru se rozumí kategorie motorů nelišících se v podstatných vlastnostech motoru uvedených v dodatku 1 přílohy II,

  rodinou motorů se rozumí výrobcem stanovená skupina motorů, které mají mít konstrukcí dané stejné vlastnosti z hlediska emisí z výfuku a které splňují požadavky této směrnice,

  základním motorem se rozumí motor vybraný z rodiny motorů tak, aby splňoval požadavky stanovené v bodech 6 a 7 přílohy I,

  výkonem motoru se rozumí střední netto výkon, jak je uveden v bodě 2.4 přílohy I,

  datem výroby motoru se rozumí datum, kdy proběhla konečná kontrola motoru po opuštění výrobní linky. Od tohoto okamžiku je motor připraven k dodání nebo k uložení na sklad,

▼M2

  uvedením na trh se rozumí první zpřístupnění motoru na trhu, ať za úplatu, nebo zdarma, za účelem distribuce nebo užívání ve Společenství,

▼B

  výrobcem se rozumí osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska schvalování typu a za zajištění shodnosti výroby. Osoba nebo subjekt přitom nemusí být nutně zapojeni přímo do všech stupňů výroby motoru,

  schvalovacím orgánem se rozumí orgán nebo orgány členského státu příslušné pro všechna hlediska schvalování typu motoru nebo rodiny motorů, vydávání a popřípadě odejímání certifikátů schválení typu, jež slouží jako styčné místo pro schvalovací orgány ostatních členských států a které ověřují opatření přijatá výrobcem pro zajištění shodnosti výroby,

  technickou zkušebnou se rozumí organizace nebo subjekt, které byly určeny jako zkušební laboratoř pro zkoušky nebo kontroly jménem schvalovacího orgánu členského státu; tuto činnost může rovněž vykonávat schvalovací orgán sám,

  informačním dokumentem se rozumí dokument stanovený v příloze II, který předepisuje informace, které musí poskytnout žadatel,

  dokumentací výrobce se rozumí úplný soubor údajů, nákresů, fotografií atd., který technické zkušebně nebo schvalovacímu orgánu poskytuje žadatel podle údajů informačního dokumentu,

  schvalovací dokumentací se rozumí dokumentace výrobce se všemi zkušebními protokoly nebo jinými dokumenty, které přiložila technická zkušebna nebo schvalovací orgán k dokumentaci výrobce v průběhu výkonu svých funkcí,

  seznamem schvalovací dokumentace se rozumí dokument, ve kterém je uveden souhrnný obsah schvalovací dokumentace ve vhodném číslování nebo jiném značení pro jednoznačnou identifikaci všech stránek,

▼M2

  náhradními motory se rozumějí nově vyrobené motory určené k náhradě motoru ve stroji, které byly dodány pouze k tomuto účelu,

  ručně drženým motorem se rozumí motor, který splňuje nejméně jeden z následujících požadavků:

 

a) motor musí být použit v zařízení, které je drženo obsluhou v průběhu vykonávání funkce (funkcí), ke které je určeno;

b) motor musí být použit v zařízení, které musí pracovat v různých polohách, např. horní stranou dolů nebo bočně, k vykonávání funkce (funkcí), ke které je určeno;

c) motor musí být použit v zařízení, u kterého je kombinovaná hmotnost motoru a zařízení v suchém stavu menší než 20 kg a které má také nejméně jeden z následujících znaků:

i) obsluha musí zařízení držet nebo nést v průběhu vykonávání funkce (funkcí), ke které je určeno;

ii) obsluha musí zařízení buď držet nebo vést v průběhu vykonávání funkce (funkcí), ke které je určeno;

iii) motor musí být použit v generátoru nebo v čerpadlu;

  motorem jiným než ručně drženým se rozumí motor, který neodpovídá definici ručně drženého motoru,

  profesionálním vícepolohovým ručně drženým motorem se rozumí ručně držený motor, který splňuje požadavky a) a b) v definici ručně drženého motoru a pro nějž výrobce motoru prokázal schvalovacímu orgánu, že platí doba životnosti emisních vlastností kategorie 3 (podle bodu 2.1 dodatku 4 k příloze IV),

  dobou životnosti emisních vlastností se rozumí počet hodin uvedených v dodatku 4 k příloze IV, který se používá k určení faktorů zhoršení,

  rodinou motorů vyráběných v malé sérii se rozumí rodina zážehových motorů s celkovou roční výrobou menší než 5 000 jednotek,

  výrobcem malých sérií zážehových motorů se rozumí výrobce, jehož celková roční výroba je menší než 25 000 jednotek,

▼M3

  vnitrozemským plavidlem se rozumí plavidlo určené k používání na vnitrozemských vodních cestách, o délce nejméně 20 m a výtlaku nejméně 100 m3 podle vzorce v oddíle 2 bodě 2.8a přílohy I, nebo vlečný nebo tlačný člun konstruovaný k vlečení nebo tlačení lodí o délce nejméně 20 m nebo k vedení těchto lodí bočně připoutaných.

 Tato definice nezahrnuje:

 

 plavidla určená k dopravě cestujících přepravující nejvýše 12 osob kromě posádky,

 rekreační plavidla o délce menší než 24 m (podle definice v čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES ze dne 16. června 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se rekreačních plavidel ( 1 ),

 služební plavidla dozorčích orgánů,

 požární plavidla,

 vojenská plavidla,

 rybářská plavidla zapsaná v registru rybářských plavidel Společenství,

 námořní plavidla, včetně námořních vlečných a tlačných člunů, která jsou provozována nebo mají základny ve slapových vodách nebo přechodně na vnitrozemských vodních cestách, pokud jsou opatřena platným osvědčením o způsobilosti k plavbě nebo bezpečnosti podle oddílu 2 bodu 2.8b přílohy I,

  výrobcem původních zařízení se rozumí výrobce určitého typu nesilničního pojízdného stroje,

  přechodným režimem se rozumí postup, který výrobci motoru dovoluje, aby v období mezi dvěma po sobě následujícími etapami mezních hodnot uvedl na trh omezený počet motorů určených k instalaci v nesilničních pojízdných strojích, které splňují pouze mezní hodnoty emisí předcházející etapy.

▼B

Článek 3

Žádost o schválení typu

1.  Žádost o schválení typu pro motor nebo rodinu motorů podává výrobce schvalovacímu orgánu členského státu. K žádosti musí být přiložena dokumentace výrobce, která obsahuje informace požadované informačním dokumentem v příloze II. Technické zkušebně příslušné pro provedení zkoušek pro schválení typu se předloží motor, který odpovídá údajům o typu motoru podle dodatku 1 k příloze II.

2.  Jestliže v případě žádosti o schválení typu pro rodinu motorů rozhodne schvalovací orgán, že z hlediska vybraného základního motoru není podaná žádost plně reprezentativní pro rodinu motorů popsanou v dodatku 2 k příloze II, je nutno ke schválení typu podle odstavce 1 předložit jiný motor, a je-li to nutné, další základní motor určený schvalovacím orgánem.

3.  Žádost o schválení typu pro motor nebo rodinu motorů nesmí být podána ve více než jednom členském státě. Pro každý typ motoru nebo rodinu motorů, který má být schválen, musí být podána samostatná žádost.

Článek 4

Postup schvalování typu

1.  Členský stát, který obdržel žádost, udělí schválení typu pro všechny typy motorů nebo rodiny motorů, které odpovídají popisu v dokumentaci výrobce a splňují požadavky této směrnice.

2.  Členský stát vyplní všechny náležité oddíly certifikátu schválení typu, jehož vzor je uveden ►M2  v příloze VII ◄ , pro každý typ motoru nebo každou rodinu motorů, které jsou předmětem schvalování typu, a sestaví nebo ověří obsah seznamu schvalovací dokumentace. Certifikát schválení typu musí být očíslován postupem stanoveným ►M2  v příloze VIII ◄ . Vyplněný certifikát s přílohami se zašle žadateli. ►M5  Komise změní přílohu VIII. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2. ◄

3.  Pokud schvalovaný motor plní svou funkci nebo má specifické vlastnosti pouze ve spojení s jinými částmi nesilničního pojízdného stroje a z tohoto důvodu je možné ověřit shodu s jedním nebo více požadavky, pouze pokud schvalovaný motor pracuje ve spojení s jinými částmi pojízdného stroje, skutečnými nebo simulovanými, musí být rozsah schválení typu motoru (motorů) odpovídajícím způsobem omezen. Certifikát schválení typu motoru nebo rodiny motorů musí pak uvádět případná omezení jejich užití a musí udávat případné podmínky pro jejich montáž.

4.  Schvalovací orgán každého členského státu:

a) zasílá měsíčně schvalovacím orgánům ostatních členských států seznam (obsahující údaje ►M2  podle přílohy IX ◄ ) schválení typů motorů a rodin motorů, která udělil, odmítl udělit nebo odejmul v průběhu daného měsíce;

b) na žádost schvalovacího orgánu jiného členského státu zašle ihned:

 kopii certifikátu schválení typu motoru nebo rodiny motorů s dokumentací výrobce pro každý typ motoru nebo rodinu motorů, pro které bylo schválení typu uděleno, odmítnuto nebo odejmuto, nebo bez této dokumentace a/nebo

 seznam vyrobených motorů odpovídajících uděleným schválením typu uvedený v čl. 6 odst. 3, přičemž tento seznam obsahuje údaje uvedené ►M2  v příloze X ◄ , a/nebo

 kopii prohlášení uvedeného v čl. 6 odst. 4.

5.  Schvalovací orgán každého členského státu zašle Komisi jednou ročně a dále kdykoli na požádání kopii listu údajů ►M2  podle přílohy XI ◄ , ve kterém jsou uvedeny motory schválené jako typ od posledního oznámení.

▼M7

6.  Vznětové motory, které jsou určeny k jinému účelu než k pohonu motorových železničních vozů a vnitrozemských plavidel, mohou být kromě odstavců 1 až 5 uváděny na trh v rámci přechodného režimu postupem podle přílohy XIII.

▼B

Článek 5

Změny schválení typu

1.  Členský stát, který udělil schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé změně údajů uváděných ve schvalovací dokumentaci.

2.  Žádost o změnu nebo rozšíření schválení typu musí být podána výlučně schvalovacímu orgánu členského státu, který udělil původní schválení typu.

3.  Změní-li se údaje uvedené ve schvalovací dokumentaci, vydá schvalovací orgán příslušného členského státu

 podle potřeby revidované stránky schvalovací dokumentace a na každé revidované stránce zřetelně vyznačí povahu změny a datum jejího nového vydání. Při každém vydání revidovaných stránek musí být současně upraven i seznam schvalovací dokumentace (který se přikládá k certifikátu schválení typu) tak, aby uváděl datum posledních změn, a

 revidovaný certifikát schválení typu označený číslem rozšíření, pokud se změnila kterákoli jeho informace (s výjimkou příloh) nebo pokud se ode dne uvedeného ve schválení typu změnily požadavky směrnice. V revidovaném certifikátu musí být zřetelně uveden důvod revize a datum jeho vydání.

Pokud schvalovací orgán příslušného členského státu shledá, že změna schvalovací dokumentace vyžaduje nové zkoušky nebo nová ověření, informuje o tom výrobce a výše uvedené dokumenty vydá, pouze pokud nové zkoušky nebo ověření proběhnou s vyhovujícími výsledky.

Článek 6

Shoda

1.  Výrobce umístí na každou jednotku vyrobenou ve shodě se schváleným typem označení stanovená v bodě 3 přílohy I, včetně čísla schválení typu.

2.  Jestliže certifikát schválení typu obsahuje omezení použití podle čl. 4 odst. 3, poskytne výrobce s každou vyrobenou jednotkou podrobné informace o těchto omezeních a uvede případné podmínky pro jejich montáž. Jestliže se řada typů motorů jedinému výrobci pojízdných strojů, postačí, obdrží-li tento výrobce nejpozději ke dni dodávky prvního motoru pouze jeden takový informační dokument, který navíc obsahuje identifikační čísla příslušných motorů.

3.  Výrobce zašle na vyžádání schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu, do 45 dnů po skončení každého kalendářního roku a neprodleně po každém dni vstupu změn požadavků této směrnice v platnost a ihned po každém dalším dni, které orgán může určit, seznam obsahující identifikační čísla všech typů motorů, které byly vyrobeny podle požadavků této směrnice od posledního oznámení nebo ode dne, ke kterému byly požadavky této směrnice poprvé použitelné. Jestliže to nevyplývá ze systému kódování motorů, musí seznam uvádět příslušnost identifikačních čísel k odpovídajícím typům motorů nebo rodinám motorů a k číslům schválení typů. Dále musí tento seznam obsahovat zvláštní informace, jestliže výrobce přestane vyrábět schválený typ motoru nebo rodinu motorů. Jestliže se nepožaduje, aby se tento seznam pravidelně zasílal schvalovacímu orgánu, musí výrobce tyto záznamy uchovávat nejméně po dobu 20 let.

4.  Výrobce zašle schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu, do 45 dnů po skončení každého kalendářního roku a ke každému dni vstupu v platnost podle článku 9 prohlášení, ve kterém uvede typy motorů a rodiny motorů společně s odpovídajícími identifikačními kódy pro uvedené motory, které od tohoto dne zamýšlí vyrábět.

▼M3

5.  Vznětové motory uváděné na trh v rámci přechodného režimu se označují podle přílohy XIII.

▼B

Článek 7

Uznání rovnocenných schválení typu

1.  Evropský parlament a Rada mohou na návrh Komise uznat v rámci mnohostranných nebo dvoustranných dohod mezi Společenstvím a třetími zeměmi rovnocennost podmínek nebo předpisů pro schvalování typů motorů stanovených podle této směrnice s postupy stanovenými mezinárodními předpisy nebo předpisy třetích zemí.

▼M2

2.  Členské státy přijmou schválení typu a popřípadě odpovídající značky schválení typu uvedené v příloze XII jako shodující se s touto směrnicí.

▼M3

Článek 7a

Vnitrozemská plavidla

1.  Následující ustanovení se vztahují na motory určené k instalaci ve vnitrozemských plavidlech. Odstavce 2 a 3 se nepoužijí, dokud Ústřední komise pro plavbu na Rýně (dále jen „CCR“) neuzná shodu požadavků stanovených touto směrnicí a požadavků stanovených podle Mannheimské úmluvy o plavbě na Rýně a Komise o tom nebude informována.

2.  Do 30. června 2007 nesmějí členské státy odmítnout uvedení motorů na trh, jestliže splňují požadavky CCR pro etapu I, jejíž mezní hodnoty emisí jsou stanoveny v příloze XIV.

3.  Od 1. července 2007 do doby vstupu v platnost dalšího souboru mezních hodnot na základě dalších změn této směrnice nesmějí členské státy odmítnout uvedení motorů na trh, jestliže splňují požadavky CCR pro etapu II, jejíž mezní hodnoty emisí jsou stanoveny v příloze XV.

▼M5

4.  Komise upraví přílohu VII tak, aby zahrnovala doplňkové a specifické informace, které mohou být zapotřebí k osvědčení o schválení typu motorů určených k instalaci ve vnitrozemských plavidlech. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2.

▼M3

5.  Pro účely této směrnice platí u vnitrozemských plavidel pro pomocné motory o výkonu větším než 560 kW stejné požadavky jako pro hnací motory.

▼B

Článek 8

▼M3

Uvádění na trh

1.  Členské státy nesmějí odmítnout uvedení nových motorů na trh, ať již jsou namontovány do pojízdných strojů či nikoliv, pokud tyto motory splňují požadavky této směrnice.

▼B

2.  Členské státy povolí případnou registraci a uvádění nových motorů na trh, ať jsou již namontovány do pojízdných strojů či nikoliv, pouze pokud tyto motory splňují požadavky této směrnice.

▼M3

2a.  Členské státy nevydají osvědčení Společenství pro vnitrozemská plavidla zavedené směrnicí 82/714/EHS ze dne 4. října 1982, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby ( 2 ), plavidlu, jehož motory nesplňují požadavky této směrnice.

▼B

3.  Schvalovací orgán členského státu, který uděluje schválení typu, přijme ve vztahu k tomuto schválení typu nezbytná opatření, aby byla registrována a kontrolována, v případě potřeby ve spolupráci se schvalovacími orgány ostatních členských států, identifikační čísla motorů vyrobených v souladu s požadavky této směrnice.

4.  Doplňková kontrola identifikačních čísel může být prováděna ve spojení s kontrolou shodnosti výroby podle článku 11.

5.  Ke kontrole identifikačních čísel sdělí výrobce nebo jeho zástupci usazení ve Společenství příslušnému schvalovacímu orgánu na vyžádání neprodleně veškeré nezbytné informace o jeho nebo jejich zákaznících, jakož i identifikační čísla motorů, které byly hlášeny jako vyrobené podle čl. 6 odst. 3. Pokud jsou motory prodány výrobci pojízdných strojů, nevyžadují se další informace.

6.  Není-li výrobce na žádost schvalovacího orgánu schopen dodržet požadavky uvedené v článku 6, zvláště ve spojení s odstavcem 5 tohoto článku, může být schválení typu udělené pro daný typ motoru nebo rodinu motorů v souladu s touto směrnicí odejmuto. V tom případě se použije informační postup podle čl. 12 odst. 4.

Článek 9

▼M2

Časový plán pro vznětové motory

▼B

1.   UDĚLENÍ SCHVÁLENÍ TYPU

Po 30. červnu 1998 nesmějí členské státy odmítnout udělit schválení typu pro typ motoru nebo rodinu motorů nebo vydat doklad ►M2  podle přílohy VII ◄ a nesmějí ukládat pro schválení typu nesilničních pojízdných strojů opatřených motorem žádné jiné požadavky týkající se emisí znečišťujících látek, pokud motor splňuje požadavky této směrnice z hlediska emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic.

2.   SCHVÁLENÍ TYPU ETAPA I

Členské státy odmítnou udělit schválení typu pro typ motoru nebo rodinu motorů, odmítnou vydat dokument uvedený ►M2  v příloze VII ◄ a odmítnout udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem

po 30. červnu 1998 pro motory s výkonem:



—  A:

130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

—  B:

75 kW ≤ P< 130 kW,

—  C:

37 kW ≤ P< 75 kW,

pokud motor nesplňuje požadavky této směrnice a pokud nejsou hodnoty emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru v souladu s mezními hodnotami stanovenými v tabulce ►M2  v bodě 4.1.2.1 přílohy I ◄ .

3.   SCHVÁLENÍ TYPU ETAPA II

▼M3

Členské státy odmítnou udělit schválení typu pro typ motoru nebo rodinu motorů nebo vydat doklad podle přílohy VII a odmítnou udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, který dosud nebyl uveden na trh.

▼B



—  D:

po 31. prosinci 1999 pro motory s výkonem: 18 kW ≤ P< 37 kW,

—  E:

po 31. prosinci 2000 pro motory s výkonem: 130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

—  F:

po 31. prosinci 2001 pro motory s výkonem: 75 kW ≤ P < 130 kW,

—  G:

po 31. prosinci 2002 pro motory s výkonem: 37 kW ≤ P < 75 kW,

pokud motor nesplňuje požadavky této směrnice a pokud nejsou hodnoty emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru v souladu s mezními hodnotami stanovenými v tabulce ►M2  v bodě 4.1.2.3 přílohy I ◄ .

▼M3

3a.   SCHVÁLENÍ TYPU MOTORŮ, ETAPA III A

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 H: po 30. červnu 2005 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

 I: po 31. prosinci 2005 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 75 kW ≤ P< 130 kW,

 J: po 31. prosinci 2006 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 37 kW ≤ P< 75 kW,

 K: po 31. prosinci 2005 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 19 kW ≤ P< 37 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII a odmítnou udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, který dosud nebyl uveden na trh, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících pevných částic z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.4 přílohy I.

3b.   SCHVÁLENÍ TYPU MOTORŮ S KONSTANTNÍMI OTÁČKAMI, ETAPA III A

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 motory kategorie H s konstantními otáčkami: po 31. prosinci 2009 pro motory o výkonu: 130 kW ≤ P< 560 kW,

 motory kategorie I s konstantními otáčkami: po 31. prosinci 2009 pro motory o výkonu: 75 kW ≤ P< 130 kW,

 motory kategorie J s konstantními otáčkami: po 31. prosinci 2010 pro motory o výkonu: 37 kW ≤ P< 75 kW,

 motory kategorie K s konstantními otáčkami: po 31. prosinci 2009 pro motory o výkonu: 19 kW ≤ P< 37 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII a odmítnou udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, který dosud nebyl uveden na trh, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.4 přílohy I.

3c.   SCHVÁLENÍ TYPU MOTORŮ, ETAPA III B

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 L: po 31. prosinci 2009 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

 M: po 31. prosinci 2010 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 75 kW ≤ P< 130 kW,

 N: po 31. prosinci 2010 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 56 kW ≤ P< 75 kW,

 P: po 31. prosinci 2011 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 37 kW ≤ P< 56 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII a odmítnou udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, který dosud nebyl uveden na trh, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.5 přílohy I.

3d.   SCHVÁLENÍ TYPU MOTORŮ, ETAPA IV

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 Q: po 31. prosinci 2012 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

 R: po 30. září 2013 pro motory – jiné než motory s konstantními otáčkami – o výkonu: 56 kW ≤ P< 130 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII a odmítnou udělit jakékoli jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, který dosud nebyl uveden na trh, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.6 přílohy I.

3e.   SCHVÁLENÍ TYPU HNACÍCH MOTORŮ POUŽÍVANÝCH VE VNITROZEMSKÝCH PLAVIDLECH, ETAPA III A

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 V1:1: po 31. prosinci 2005 pro motory o výkonu rovném 37 kW nebo větším a zdvihovém objemu menším než 0,9 litru na válec,

 V1:2: po 30. červnu 2005 pro motory o zdvihovém objemu rovném 0,9 litru nebo větším, avšak menším než 1,2 litru na válec,

 V1:3: po 30. červnu 2005 pro motory o zdvihovém objemu rovném 1,2 litru nebo větším, avšak menším než 2,5 litru na válec, a o výkonu 37 kW ≤ P< 75 kW,

 V1:4: po 31. prosinci 2006 pro motory o zdvihovém objemu rovném 2,5 litru nebo větším, avšak menším než 5 litrů na válec,

 V2: po 31. prosinci 2007 pro motory o zdvihovém objemu rovném 5 litrů na válec nebo větším,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.4 přílohy I.

3f.   SCHVÁLENÍ TYPU HNACÍCH MOTORŮ POUŽÍVANÝCH V MOTOROVÝCH VOZECH, ETAPA III A

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 RC A: po 30. červnu 2005 pro motory o výkonu větším než 130 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.4 přílohy I.

3g.   SCHVÁLENÍ TYPU HNACÍCH MOTORŮ POUŽÍVANÝCH V MOTOROVÝCH VOZECH, ETAPA III B

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 RC B: po 31. prosinci 2010 pro motory o výkonu větším než 130 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.5 přílohy I.

3h.   SCHVÁLENÍ TYPU HNACÍCH MOTORŮ POUŽÍVANÝCH V LOKOMOTIVÁCH, ETAPA III A

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 RL A: po 31. prosinci 2005 pro motory o výkonu: 130 kW ≤ P ≤ 560 kW,

 RH A: po 31. prosinci 2007 pro motory o výkonu: 560 kW <P,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.4 přílohy I. Tento odstavec se nevztahuje na typy motorů a rodiny motorů, pro které byla kupní smlouva uzavřena před dnem 20. května 2004, za předpokladu, že motor je uveden na trh nejpozději do dvou let po platné lhůtě pro danou kategorii lokomotiv.

3i.   SCHVÁLENÍ TYPU HNACÍCH MOTORŮ POUŽÍVANÝCH V LOKOMOTIVÁCH, ETAPA III B

Pro tyto typy motorů nebo rodiny motorů:

 R B: po 31. prosinci 2010 pro motory o výkonu větším než 130 kW,

odmítnou členské státy udělit schválení typu a vydat doklad podle přílohy VII, jestliže motor nesplňuje požadavky stanovené v této směrnici a nejsou-li hodnoty emisí znečišťujících pevných částic a plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách uvedených v tabulce v bodu 4.1.2.5 přílohy I. Tento odstavec se nevztahuje na typy motorů a rodiny motorů, pro které byla kupní smlouva uzavřena před dnem 20. května 2004, za předpokladu, že motor je uveden na trh nejpozději do dvou let po platné lhůtě pro danou kategorii lokomotiv.

▼B

4.    ►M3  UVÁDĚNÍ NA TRH: DATA VÝROBY MOTORU ◄

Po níže uvedených dnech, s výjimkou pojízdných strojů a motorů určených pro vývoz do třetích zemí, povolí členské státy případnou registraci a ►M2  uvádění motorů na trh ◄ , ať již jsou namontovány do pojízdných strojů či nikoliv, pouze pokud splňují požadavky této směrnice a pouze pokud byl motor schválen jako typ podle jedné z kategorií definovaných v bodech 2 a 3.

Etapa I

 kategorie A: 31. prosince 1998

 kategorie B: 31. prosince 1998

 kategorie C: 31. března 1999

Etapa II

 kategorie D: 31. prosince 2000

 kategorie E: 31. prosince 2001

 kategorie F: 31. prosince 2002

 kategorie G: 31. prosince 2003

Členské státy však mohou u každé kategorie odložit o dva roky uplatňování výše uvedených požadavků u motorů, jejichž datum výroby je dřívější, než jsou uvedené dny.

Schválení typu udělené pro motory uvedené v etapě I končí dnem povinného zavedení etapy II.

▼M3

4a.   Aniž je dotčen článek 7a a čl. 9 odst. 3g a 3h a s výjimkou pojízdných strojů a motorů určených pro vývoz do třetích zemí, povolí členské státy po níže uvedených datech uvádění motorů na trh, bez ohledu na to, zda jsou namontovány do pojízdných strojů či nikoliv, pouze pokud splňují požadavky této směrnice a pouze pokud byl typ motoru schválen podle jedné z kategorií definovaných v odstavcích 2 a 3.

Etapa III A, jiné motory než motory s konstantními otáčkami

 kategorie H: 31. prosince 2005

 kategorie I: 31. prosince 2006

 kategorie J: 31. prosince 2007

 kategorie K: 31. prosince 2006

Etapa III A, motory vnitrozemských plavidel

 kategorie V1:1: 31. prosince 2006

 kategorie V1:2: 31. prosince 2006

 kategorie V1:3: 31. prosince 2006

 kategorie V1:4: 31. prosince 2008

 kategorie V2: 31. prosince 2008

Etapa III A, motory s konstantními otáčkami

 kategorie H: 31. prosince 2010

 kategorie I: 31. prosince 2010

 kategorie J: 31. prosince 2011

 kategorie K: 31. prosince 2010

Etapa III A, motory motorových vozů

 kategorie RC A: 31. prosince 2005

Etapa III A, motory lokomotiv

 kategorie RL A: 31. prosince 2006

 kategorie RH A: 31. prosince 2008

Etapa III B, jiné motory než motory s konstantními otáčkami

 kategorie L: 31. prosince 2010

 kategorie M: 31. prosince 2011

 kategorie N: 31. prosince 2011

 kategorie P: 31. prosince 2012

Etapa III B, motory motorových vozů

 kategorie RC B: 31. prosince 2011

Etapa III B, motory lokomotiv

 kategorie R B: 31. prosince 2011

Etapa IV, jiné motory než motory s konstantními otáčkami

 kategorie Q: 31. prosince 2013

 kategorie R: 30. září 2014

U motorů s datem výroby dřívějším, než jsou uvedená data, se u každé kategorie lhůta pro splnění uvedených požadavků prodlužuje o dva roky.

Platnost povolení uděleného pro jednu etapu mezních hodnot emisí končí dnem povinného zavedení mezních hodnot následující etapy.

▼M9

Členské státy mohou odchylně od prvního pododstavce povolit na žádost výrobce původního zařízení uvedení na trh motorů, které splňují mezní hodnoty emisí etapy IIIA, jsou-li tyto motory určeny pro instalaci v nesilničních mobilních strojích k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/34/EU ( 3 ).

Výrobci předloží schvalovacímu orgánu řádné doklady o tom, že motory jsou instalovány výlučně v nesilničních mobilních strojích certifikovaných jako splňující tyto požadavky. Takové motory musí být označeny štítkem s nápisem „Motor pro omezené použití ve stroji vyrobeném“, po kterém následují název výrobce původního zařízení a jedinečný odkaz na související odchylku vedle povinného označení motoru stanoveného v oddíle 3 přílohy I.

Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy udělit EU schválení typu a povolit uvedení na trh motorů kategorie RLL s maximálním netto výkonem vyšším než 2 000  kW, které nesplňují mezní hodnoty emisí uvedené v příloze II, za účelem instalování v lokomotivách, které jezdí pouze na technicky izolované železniční síti s rozchodem koleje 1 520 mm. Tyto motory musí vyhovovat alespoň těm mezním hodnotám emisí, které musely motory splňovat pro uvedení na trh ke dni 31. prosince 2011.

▼M3

4b.   OZNAČENÍ PŘI SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ ETAP III A, III B A IV V PŘEDSTIHU

Pro typy motorů nebo rodiny motorů, které vyhovují mezním hodnotám uvedeným v tabulce v bodech 4.1.2.4, 4.1.2.5 a 4.1.2.6 přílohy I před daty stanovenými v odstavci 4 tohoto článku, povolí členské státy zvláštní označení udávající, že dotyčná zařízení vyhovují mezním hodnotám před uplynutím stanovených lhůt.

▼M2

Článek 9a

Časový plán pro zážehové motory

1.   ROZDĚLENÍ DO TŘÍD

Pro účely této směrnice se zážehové motory rozdělují do následujících tříd:

Hlavní třída S malé motory s netto výkonem ≤ 19 kW

Hlavní třída S se rozděluje do dvou kategorií:

H

:

motory pro ručně držené stroje

N

:

motory pro stroje jiné než ručně držené



Třída/kategorie

Zdvihový objem (cm3)

Ručně držené motory

Třída SH:1

< 20

Třída SH:2

≥ 20

< 50

Třída SH:3

≥ 50

Motory jiné než ručně držené

Třída SN:1

< 66

Třída SN:2

≥ 66

< 100

Třída SN:3

≥ 100

< 225

Třída SN:4

≥ 225

2.   UDĚLENÍ SCHVÁLENÍ TYPU

Po 11. srpnu 2004 nesmějí členské státy odmítnout udělit schválení typu pro typ zážehového motoru nebo rodinu motorů nebo vydat doklad podle přílohy VII a nesmějí ukládat pro schválení typu nesilničních pojízdných strojů opatřených motorem žádné jiné požadavky týkající se emisí znečišťujících látek, pokud motor splňuje požadavky uvedené v této směrnici z hlediska emisí plynných znečišťujících látek.

3.   SCHVÁLENÍ TYPU ETAPA I

Po 11. srpnu 2004 členské státy odmítnou udělit schválení typu pro typ motoru nebo rodinu motorů nebo vydat dokumenty uvedené v příloze VII nebo udělit jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem, pokud motor nesplňuje požadavky této směrnice a emise plynných znečišťujících látek z tohoto motoru nevyhovují mezním hodnotám stanoveným v tabulce v příloze I bodu 4.2.2.1.

4.   SCHVÁLENÍ TYPU ETAPA II

Členské státy odmítnou udělit schválení typu pro typ motoru nebo rodinu motorů nebo vydat dokumenty uvedené v příloze VII nebo udělit jiné schválení typu pro nesilniční pojízdné stroje vybavené motorem:

po 1. srpnu 2004 pro motory tříd SN:1 a SN:2

po 1. srpnu 2006 pro motory třídy SN:4

po 1. srpnu 2007 pro motory tříd SH:1, SH:2 a SN:3

po 1. srpnu 2008 pro motory třídy SH:3,

pokud motor nesplňuje požadavky uvedené v této směrnici a pokud nejsou hodnoty emisí plynných znečišťujících látek z motoru v mezních hodnotách stanovených v tabulce v bodě 4.2.2.2 přílohy I.

5.   UVÁDĚNÍ NA TRH: DATA VÝROBY MOTORŮ

Po uplynutí šesti měsíců od dnů uvedených pro danou kategorii motorů v odstavcích 3 a 4, s výjimkou strojů a motorů určených pro vývoz do třetích zemí, povolí členské státy uvádění na trh motorů, ať již instalovaných do strojů, nebo do nich neinstalovaných, pouze pokud splňují požadavky této směrnice.

6.   OZNAČENÍ PŘI PLNĚNÍ POŽADAVKŮ ETAPY II S PŘEDSTIHEM

Pro typy motorů nebo rodiny motorů, které vyhovují mezním hodnotám uvedeným v tabulce v bodě 4.2.2.2 přílohy I přede dny stanovenými v bodě 4 tohoto článku, povolí členské státy zvláštní označení udávající, že dotyčná zařízení vyhovují mezním hodnotám před uplynutím stanovených lhůt.

7.   ODCHYLKY

Následující stroje se osvobozují od požadavku na dodržení lhůt pro zavedení mezních hodnot emisí etapy II na dobu tří roků od vstupu požadavků na tyto mezní hodnoty emisí v platnost. Po uvedené tři roky budou dále platit požadavky na mezní hodnoty emisí etapy I:

ruční řetězová pila : ručně držené zařízení určené k řezání dřeva pilovým řetězem, držené dvěma rukama a mající motor o zdvihovém objemu větším než 45 cm3 a odpovídající normě EN ISO 11681-1,

stroj s držadlem nahoře (tj. ručně držené vrtačky a řetězové pily k řezání kmenů) : ručně držené zařízení s držadlem nahoře určené k vrtání děr nebo k řezání dřeva pilovým řetězem (odpovídající normě EN ISO 11681-2),

ruční křovinořez se spalovacím motorem : ručně držené zařízení s rotující čepelí z oceli nebo plastu určené k řezání plevele, křoví, malých stromů a podobné vegetace. Musí být konstruován podle normy EN ISO 11806, aby se s ním mohlo pracovat ve více polohách, např. ve vodorovné poloze, nebo horní stranou dole, a mít motor o zdvihovém objemu větším než 40 cm3,

přenosné nůžky na živé ploty s vlastním pohonem : ručně držené zařízení určené ke stříhání živých plotů a keřů jednou nebo více čepelemi s vratným pohybem, odpovídající normě EN 774,

ruční motorová řezačka se spalovacím motorem : ručně držené zařízení určené k řezání tvrdých materiálů, jako je kámen, asfalt, beton nebo ocel, rotujícím kovovým listem, s motorem o zdvihovém objemu větším než 50 cm3, odpovídající normě EN 1454, a

motor jiný než ručně držený, ve třídě SN:3, s vodorovným hřídelem : jen ty motory třídy SN:3 s vodorovným hřídelem jiné než ručně držené, které mají výkon nejvýše 2,5 kW a používají se hlavně pro vybrané průmyslové účely, včetně kultivátorů, řezaček s válci, provzdušňovačů trávníku a generátorů.

▼M6

Aniž je dotčen první pododstavec, prodlužuje se v rámci kategorie strojů s držadlem nahoře období odchylné úpravy u profesionálních vícepolohových ručně držených přenosných nůžek na živé ploty s vlastním pohonem a řetězových pil k řezání kmenů s držadlem nahoře, ve kterých jsou instalovány motory tříd SH:2 a SH:3, do 31. července 2013.

▼M2

8.   VOLITELNÉ LHŮTY PRO ZAVEDENÍ

Členské státy však mohou prodloužit o dva roky lhůty uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 pro motory, které byly vyrobeny před uvedenými daty.

▼B

Článek 10

Výjimky a alternativní postupy

▼M3

1.  Požadavky čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 4 a čl. 9a odst. 5 se nevztahují na:

 motory určené k použití ozbrojenými silami,

 motory, na které se vztahuje výjimka podle odstavců 1a a 2,

 motory určené k použití ve strojích, které jsou určeny zejména ke spouštění a vytahování záchranných člunů,

 motory určené k použití ve strojích, které jsou určeny hlavně ke spouštění a vytahování plavidel spouštěných na vodu z břehu.

1a.  Aniž je dotčen článek 7a a čl. 9 odst. 3g a 3h, musí náhradní motory, s výjimkou hnacích motorů pro motorové vozy, lokomotivy a vnitrozemská plavidla, vyhovovat mezním hodnotám, kterým musel vyhovovat motor, jenž má být nahrazen, v době jeho původního uvedení na trh.

▼M7 —————

▼M7

1b.  Odchylně od čl. 9 odst. 3g, 3i a 4a mohou členské státy povolit, aby byly na trh uvedeny tyto motory pro motorové železniční vozy a lokomotivy:

a) náhradní motory, které splňují mezní hodnoty etapy III A a mají nahradit motory pro motorové železniční vozy a lokomotivy, jež:

i) nesplňují požadavky etapy III A, nebo

ii) splňují požadavky etapy III A, nikoli však požadavky etapy III B;

b) náhradní motory, které nesplňují mezní hodnoty etapy III A a mají nahradit motory pro motorové železniční vozy bez řídícího systému a neschopné samostatného pohybu, pokud tyto náhradní motory splňují požadavky, které nejsou nižší než požadavky, které splnil motor zabudovaný do stejného typu motorového železničního vozu;

Povolení v souladu s tímto odstavcem lze udělit jen v případech, kdy je schvalovací orgán členského státu přesvědčen, že použití náhradního motoru, jež splňuje požadavky nejnovější použitelné emisní etapy, pro dané motorové železniční vozy nebo lokomotivy způsobí značné technické obtíže.

1c.  Motory, na které se vztahuje odstavec 1a nebo 1b, musí být označeny štítkem s nápisem „NÁHRADNÍ MOTOR“ a jedinečným referenčním označením příslušné odchylky.

1d.  Komise posoudí dopady na životní prostředí a případné technické obtíže tykající se souladu podle odstavce 1b. V návaznosti na toto hodnocení Komise do 31. prosince 2016 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu hodnotící odstavec 1b, případně spolu s legislativním návrhem, ve kterém se uvede konečné datum pro uplatňování tohoto odstavce.

▼B

2.  Každý členský stát může na žádost výrobce osvobodit motory výběhové série, které se ještě nacházejí na skladě, nebo uskladněné nesilniční pojízdné stroje z hlediska jejich motorů, od lhůty (lhůt) stanovené v čl. 9 odst. 4 pro uvedení na trh za těchto podmínek:

 výrobce podá žádost schvalovacímu orgánu členského státu, který schválil daný typ (typy) motoru nebo rodinu (rodiny) motorů, než lhůta (lhůty) uplyne,

 žádost výrobce musí obsahovat seznam podle čl. 6 odst. 3 těch nových motorů, které nejsou uvedeny na trh do stanovené lhůty (lhůt); v případě motorů, na něž se tato směrnice vztahuje poprvé, podá výrobce žádost schvalovacímu orgánu členského státu, kde jsou motory skladovány,

 v žádosti musí být uvedeny technické nebo hospodářské důvody, na kterých se zakládá,

 motory musí odpovídat typu motoru nebo rodině motorů, pro které již schválení typu není platné nebo pro které dříve nebylo schválení typu nutné, ale které byly vyrobeny v povolené lhůtě (lhůtách),

 motory musí být před uplynutím povolené lhůty (lhůt) fyzicky skladovány ve Společenství,

 největší počet nových motorů jednoho nebo více typů uvedených na trh v každém členském státě na základě této výjimky nesmí překročit 10 % počtu nových motorů všech dotyčných typů uvedených na trh v daném členském státu během předchozího roku,

 jestliže členský stát žádosti vyhoví, sdělí během jednoho měsíce schvalovacím orgánům ostatních členských států podrobnosti a zdůvodnění výjimek udělených výrobci,

 členský stát, který udělí výjimky podle tohoto článku, odpovídá za to, že výrobce splní všechny s tím spojené povinnosti,

 schvalovací orgán vystaví pro každý takový motor prohlášení o shodě, ve kterém bude učiněn zvláštní záznam. Popřípadě lze použít konsolidovaný dokument, který obsahuje všechna identifikační čísla dotyčných motorů,

 členské státy sdělí každoročně Komisi seznam výjimek, které udělily, s jejich odůvodněním.

Tato možnost je omezena na dobu dvanácti měsíců ode dne, od kterého poprvé platily pro motory lhůty pro uvedení na trh.

▼M2

3.  Plnění požadavků čl. 9a odst. 4 a 5 se odkládá o tři roky pro výrobce malých sérií motorů.

4.  Požadavky čl. 9a odst. 4 a 5 se nahrazují odpovídajícími požadavky etapy I pro rodinu motorů vyráběných v malé sérii do maximálního počtu 25 000 jednotek za podmínky, že všechny dotyčné jednotlivé rodiny motorů mají rozdílné zdvihové objemy motorů.

▼M3

5.  Motory mohou být uváděny na trh v rámci přechodného režimu postupem podle přílohy XIII.

6.  Odstavec 2 se nepoužije pro hnací motory určené k montáži ve vnitrozemských plavidlech.

▼M7

7.  Členské státy povolí, aby byly v rámci přechodného režimu podle přílohy XIII uváděny na trh motory, které odpovídají definici podle bodu 1 části A podbodů i), ii) a v) přílohy I.

▼M9

8.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat tuto směrnici na motory instalované ve strojích na sklízení bavlny.

▼B

Článek 11

Opatření pro shodnost výroby

1.  Členský stát, který udělí schválení typu, přijme nezbytná opatření, před udělením schválení typu ověřil, s ohledem na požadavky uvedené v bodě 5 přílohy I a popřípadě ve spolupráci se schvalovacími orgány jiných členských států, že byla přijata nezbytná opatření k zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.

2.  Členský stát, který udělil schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby ověřil, s ohledem na požadavky uvedené v bodě 5 přílohy I a popřípadě ve spolupráci se schvalovacími orgány jiných členských států, zda jsou opatření uvedená v odstavci 1 nadále odpovídající a zda každý vyrobený motor opatřený číslem schválení typu podle této směrnice nadále odpovídá popisu uvedenému v certifikátu schválení typu a jeho přílohách pro schválený typ motoru nebo rodinu motorů.

Článek 12

Neshodnost se schváleným typem nebo rodinou motorů

1.  Neshodnost se schváleným typem motoru nebo rodinou motorů nastane, jestliže jsou shledány odchylky od údajů uvedených v certifikátu schválení typu nebo ve schvalovací dokumentaci, jež nebyly členským státem, který schválení typu udělil, povoleny podle čl. 5 odst. 3.

2.  Pokud členský stát, který udělil schválení typu, zjistí, že se motory opatřené prohlášením o shodě nebo značkou schválení typu neshodují s typem, který dotyčný členský stát schválil, přijme nezbytná opatření, aby byla znovu zajištěna shodnost vyráběných motorů se schváleným typem motoru nebo rodinou motorů. O přijatých opatřeních, která mohou vést až k odejmutí schválení typu, uvědomí schvalovací orgán takového členského státu schvalovací orgány ostatních členských států.

3.  Pokud některý členský stát prokáže, že se motory opatřené číslem schválení typu neshodují s typem motoru nebo rodinou motorů, které byly schváleny, může požádat členský stát, který schválení typu udělil, aby ověřil, zda se jednotlivé vyráběné motory shodují se schváleným typem motoru nebo rodinou motorů. Toto ověření proběhne do šesti měsíců ode dne podání žádosti.

4.  Schvalovací orgány členských států se do jednoho měsíce vzájemně informují o každém odejmutí schválení typu s uvedením důvodů.

5.  Pokud členský stát, který udělil schválení typu, popírá závadu ve shodnosti, o které byl uvědoměn, usilují dotyčné členské státy o urovnání sporu. Průběžně o tom informují Komisi a v případě potřeby uskuteční Komise vhodná jednání s cílem dosáhnout urovnání sporu.

Článek 13

Požadavky na ochranu pracovníků

Touto směrnice není dotčeno právo členských států stanovovat při náležitém dodržování Smlouvy takové požadavky, které považují za nezbytné k zajištění ochrany pracovníků při používání pojízdných strojů, na které se vztahuje tato směrnice, za podmínky, že tím není dotčeno uvádění těchto motorů na trh.

▼M5

Článek 14

Komise přijme všechny změny potřebné k přizpůsobení příloh této směrnice technickému pokroku, s výjimkou požadavků stanovených v bodech 1, 2.1 až 2.8 a 4 přílohy I.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2.

Článek 14a

Komise přezkoumá možné technické obtíže při plnění požadavků etapy II u určitých použití motorů, zejména u pojízdných strojů, v kterých jsou instalovány motory tříd SH:2 a SH:3. Jestliže Komise zjistí při přezkoumání, že z technických důvodů nemohou určité pojízdné stroje, zejména profesionální vícepolohové ručně držené motory, dodržet tyto požadavky ve stanovené lhůtě, předloží do 31. prosince 2003 zprávu zároveň s vhodnými návrhy na prodloužení lhůty uvedené v čl. 9a odst. 7 nebo na další odchylky pro tyto pojízdné stroje trvající nejvýše pět roků, pokud nedojde k výjimečným okolnostem. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2.

▼M2

Článek 15

Výbor

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro přizpůsobování technickému pokroku směrnic týkajících se odstraňování technických překážek obchodu v oblasti motorových vozidel (dále jen „výbor“).

▼M5

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

▼M5 —————

▼B

Článek 16

Schvalovací orgány a technické zkušebny

Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům názvy a adresy schvalovacích orgánů a technických zkušeben příslušných pro záležitosti této směrnice. Oznámené zkušebny musí splňovat požadavky stanovené v článku 14 směrnice 92/53/EHS.

Článek 17

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. června 1998. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 18

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 19

Další snížení mezních hodnot emisí

Evropský parlament a Rada rozhodnou do konce roku 2000 na návrh, který předloží Komise do konce roku 1999, o dalších sníženích mezních hodnot emisí s přihlédnutím ke všem dostupným technologiím pro omezení emisí znečišťujících látek ze vznětových motorů a k situaci v kvalitě ovzduší.

Článek 20

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

▼M2




Seznam příloh



PŘÍLOHA I

Oblast působnosti, definice, značky a zkratky, označení motorů, požadavky a zkoušky, požadavky na posuzování shodnosti výroby, parametry k určení rodiny motorů, volba základního motoru

Dodatek 1

Požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

Dodatek 2

Požadavky na kontrolní rozsah u motorů etapy IV

PŘÍLOHA II

Informační dokumenty

Dodatek 1

Podstatné vlastnosti (základního) motoru

Dodatek 2

Podstatné vlastnosti rodiny motorů

Dodatek 3

Podstatné vlastnosti typu motoru v rodině motorů

PŘÍLOHA III

Postup zkoušky vznětových motorů

▼M3

Dodatek 1

Postupy měření a odběru vzorků

Dodatek 2

Postupy kalibrace (NRSC, NRTC)

▼M2

Dodatek 3

►M3  Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty ◄

▼M3

Dodatek 4

Program zkoušky NRTC na dynamometru

Dodatek 5

Požadavky na životnost

▼M2

Dodatek 6

Stanovení emisí CO2 u motorů v etapách i, ii, iii A, iii b a iv

Dodatek 7

Alternativní stanovení emisí CO2

PŘÍLOHA IV

Postup zkoušky zážehových motorů

Dodatek 1

Postupy měření a odběru vzorků

Dodatek 2

Kalibrace analytických přístrojů

Dodatek 3

Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty

Dodatek 4

Faktory zhoršení

PŘÍLOHA V

►M3  Technické vlastnosti referenčního paliva určeného pro zkoušky pro schválení typu a k ověřování shody výroby ◄

▼M3

PŘÍLOHA VI

Analytické systémy a systémy odběru vzorků

▼M2

PŘÍLOHA VII

Certifikát schválení typu

Dodatek 1

Zkušební protokol pro výsledky zkoušek vznětových motorů

Dodatek 2

Výsledky zkoušky zážehových motorů

Dodatek 3

Zařízení a pomocná zařízení, která se namontují pro zkoušku k určení výkonu motoru

PŘÍLOHA VIII

Systém číslování certifikátů schválení

PŘÍLOHA IX

Seznam vydaných schválení typu pro motor nebo rodinu motorů

PŘÍLOHA X

Seznam vyrobených motorů

PŘÍLOHA XI

List údajů o motorech schváleného typu

PŘÍLOHA XII

Uznání alternativních schválení typu

▼M3

PŘÍLOHA XIII

Ustanovení pro motory uváděné na trh v rámci přechodného režimu

PŘÍLOHA XIV

 

PŘÍLOHA XV

 

▼B




PŘÍLOHA 1

OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE, ZNAČKY A ZKRATKY, OZNAČENÍ MOTORŮ, POŽADAVKY A ZKOUŠKY, POŽADAVKY NA POSUZOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBY, PARAMETRY K URČENÍ RODINY MOTORŮ, VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

▼M2

Tato směrnice se vztahuje na motory, které jsou určeny k montáži do nesilničních pojízdných strojů, a na pomocné motory montované do vozidel určených k přepravě cestujících a zboží na pozemních komunikacích.

▼B

Tato směrnice se nevztahuje na motory pro pohon:

 vozidel definovaných ve směrnici 70/156/EHS ( 4 ) a ve směrnici 92/61/EHS ( 5 ),

 zemědělských traktorů definovaných ve směrnici 74/150/EHS ( 6 ).

Kromě toho musí být motory, aby byly v oblasti působnosti této směrnice, namontovány do pojízdných strojů splňujících následující požadavky:

▼M3

A. musí být určeny a přizpůsobeny k tomu, aby se pohybovaly nebo s nimi bylo pohybováno na silnici nebo mimo ni, a být vybaveny

i) vznětovým motorem, jehož netto výkon podle bodu 2.4 je nejméně 19 kW, avšak není větší než 560 kW, a který je provozován s měnícími se otáčkami spíše než se stálými otáčkami; nebo

ii) vznětovým motorem, jehož netto výkon podle bodu 2.4 je nejméně 19 kW, avšak není větší než 560 kW, a který pracuje s konstantními otáčkami. Mezní hodnoty platí až od 31. prosince 2006; nebo

iii) benzinovým zážehovým motorem, jehož netto výkon podle bodu 2.4 není větší než 19 kW; nebo

iv) motorem konstruovaným pro pohon motorových vozů, které jsou kolejovými vozidly s vlastním pohonem a jsou určené zvláště pro přepravu nákladů nebo cestujících; nebo

v) motorem konstruovaným pro pohon lokomotiv, které jsou kolejovými vozidly s vlastním pohonem určenými k pohybu nebo pohonu drážních vozů určených k přepravě nákladů, cestujících a jiných zařízení, samy však nejsou konstruovány nebo určeny pro dopravu nákladů, cestujících (kromě osob, které lokomotivu obsluhují) nebo jiného zařízení. Pomocné motory nebo motory určené k pohonu zařízení, která slouží při stavebních pracích na železničním svršku nebo při jeho údržbě, nespadají do tohoto písmena, nýbrž pod písmeno A podbod i).

▼M2

Tato směrnice se nevztahuje na

▼M3

B. lodě, s výjimkou plavidel určených pro použití na vnitrozemských vodních cestách.

▼M3 —————

▼M2

D. letadla;

E. rekreační vozidla, např.

 motorové saně,

 terénní motocykly,

 terénní vozidla.

▼B

2.   DEFINICE, ZNAČKY A ZKRATKY

Pro účely této směrnice:

2.1

vznětovým motorem se rozumí motor, který pracuje na principu zapalování kompresním teplem;

2.2

plynnými znečišťujícími látkami se rozumějí oxid uhelnatý, uhlovodíky (vyjádřené ekvivalentem C1:CH1,85) a oxidy dusíku vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého (NO2);

2.3

znečišťujícími částicemi se rozumí jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů vznětového motoru čistým filtrovaným vzduchem tak, aby teplota znečišťujících částic nepřekračovala 325 K (52 oC);

2.4

netto výkonem se rozumí výkon v kW ES odebraný dynamometrem na konci klikového hřídele nebo rovnocenného orgánu a měřený metodou ES pro měření výkonu spalovacích motorů pro silniční vozidla podle směrnice 80/1269/EHS ( 7 ), přičemž se nezapočítává výkon chladicího ventilátoru ( 8 ) a zkušební podmínky a referenční palivo odpovídají této směrnici;

2.5

jmenovitými otáčkami se rozumějí maximální otáčky, které dovoluje regulátor při plném zatížení, podle údaje výrobce;

2.6

poměrným zatížením se rozumí procentní podíl maximálního využitelného momentu při daných otáčkách;

2.7

otáčkami maximálního točivého momentu se rozumějí otáčky motoru, při kterých motor dosáhne maximální točivý moment, podle údaje výrobce;

2.8

mezilehlými otáčkami se rozumějí otáčky motoru, které splňují jednu z následujících podmínek:

 u motorů, které jsou konstruovány na provoz v rozsahu otáček na křivce točivého momentu při plném zatížení, jsou mezilehlými otáčkami deklarované otáčky při maximálním točivém momentu, jestliže tyto otáčky jsou v rozsahu od 60 do 75 % jmenovitých otáček,

 jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu menší než 60 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 60 % jmenovitých otáček,

 jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu větší než 75 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou75 % jmenovitých otáček,

▼M2

 u motorů zkoušených podle cyklu G1 jsou mezilehlé otáčky 85 % maximálních jmenovitých otáček (viz příloha IV bod 3.5.1.2);

▼M3

2.8a

výtlakem 100 m3 nebo větším u plavidla určeného k použití na vnitrozemských vodních cestách se rozumí objem vypočtený podle vzorce L × B × T, kde L je maximální délka trupu bez kormidla a čnělky, B je maximální šířka trupu v metrech, měřená k vnějšímu okraji obšívky (bez lopatkových kol, odrazných trámů apod.), a T je svislá vzdálenost mezi nejnižším bodem trupu na spodním okraji dnové obšívky nebo kýlu a maximální čárou ponoru;

2.8b

platným osvědčením o způsobilosti k plavbě nebo bezpečnosti se rozumí

a) osvědčení potvrzující dodržení Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS) ve znění pozdějších předpisů nebo rovnocenné úmluvy, nebo

b) osvědčení potvrzující dodržení Mezinárodní úmluvy o nákladových čárách ponoru z roku 1966 ve znění pozdějších předpisů nebo rovnocenné úmluvy nebo osvědčení IOPP potvrzující dodržení Mezinárodní úmluvy o zabránění znečištění z lodí z roku 1973 (MARPOL) ve znění pozdějších předpisů;

2.8c

odpojovacím zařízením se rozumí zařízení, které měří nebo snímá provozní proměnné nebo na ně reaguje za účelem aktivace, modulace, zpoždění nebo deaktivace provozu některé součásti nebo funkce systému pro regulaci emisí tak, aby se jeho účinnost za podmínek při normálním používání nesilničního pojízdného stroje snížila, pokud použití takového zařízení není vědomě zařazeno do používaného postupu osvědčování zkoušky emisí;

2.8d

iracionálními strategiemi pro omezení emisí se rozumí strategie nebo opatření, které za běžných podmínek užívání nesilničního pojízdného stroje snižuje účinnost systému pro regulaci emisí na nižší úroveň, než jaká se předpokládá u používaných postupů zkoušky emisí;

▼M2

2.9

seřiditelným parametrem se rozumí každé fyzikálně seřiditelné zařízení, systém nebo konstrukční prvek, které mohou ovlivnit emise nebo výkon motoru při zkouškách emisí nebo při normálním provozu;

2.10

následným zpracováním se rozumí průchod výfukových plynů zařízením nebo systémem, jejichž účelem je změnit chemicky nebo fyzikálně plyny před vypuštěním do ovzduší;

2.11

zážehovým motorem se rozumí motor, který pracuje na principu zapálení jiskrou;

2.12

pomocným zařízením pro regulaci emisí se rozumí každé zařízení které snímá provozní parametry motoru za účelem seřídit provoz každé části systému k omezení emisí;

2.13

systémem pro regulaci emisí se rozumí každé zařízení, systém nebo konstrukční prvek, který omezuje nebo zmenšuje množství emisí;

2.14

palivovým systémem se rozumějí všechny součásti, které se podílejí na odměřování a směšování paliva;

2.15

pomocným motorem se rozumí motor instalovaný ve vozidle nebo na vozidle, který však neslouží k pohonu vozidla;

2.16

dobou trvání režimu se rozumí čas, který uplyne mezi ukončením otáček nebo točivého momentu předcházejícího režimu nebo fáze stabilizace a začátkem následujícího režimu. Zahrnuje čas, během kterého se otáčky nebo točivý moment mění, a stabilizaci na začátku každého režimu;

▼M3

2.17

zkušebním cyklem se rozumí posloupnost zkušebních kroků, každý s definovanými otáčkami a točivým momentem, jimiž musí motor projít při zkoušce za stacionárních podmínek (zkouška NRSC) nebo za přechodných provozních podmínek (zkouška NRTC);

▼M3

2.18

značky a zkratky

2.18.1

Značky zkušebních parametrů



Značka

Jednotka

Význam

A/F st

Stechiometrický poměr vzduch/palivo

A P

m2

Plocha průřezu izokinetické odběrné sondy

A T

m2

Plocha průřezu výfukové trubky

aver

 

Vážené průměrné hodnoty pro

 

m3/h

— objemový průtok

 

kg/h

— hmotnostní průtok

C1

Ekvivalent uhlovodíků vyjádřený uhlíkem 1

C d

Výtokový součinitel SSV

conc

ppm

% obj.

Koncentrace (s indexem označujícím složku)

conc c

ppm

% obj.

Koncentrace korigovaná pozadím

conc d

ppm

% obj.

Koncentrace znečišťující látky měřená v ředicím vzduchu

conc e

ppm

% obj.

Koncentrace znečišťující látky měřená ve zředěném výfukovém plynu

D

m

Průměr

DF

Faktor ředění

f a

Faktor ovzduší v laboratoři

G AIRD

kg/h

Hmotnostní průtok suchého nasávaného vzduchu

G AIRW

kg/h

Hmotnostní průtok vlhkého nasávaného vzduchu

G DILW

kg/h

Hmotnostní průtok vlhkého ředicího vzduchu

G EDFW

kg/h

Ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného vlhkého výfukového plynu

G EXHW

kg/h

Hmotnostní průtok vlhkého výfukového plynu

G FUEL

kg/h

Hmotnostní průtok paliva

G SE

kg/h

Hmotnostní průtok vzorku výfukového plynu

G T

cm3/min

Průtok sledovacího plynu

G TOTW

kg/h

Hmotnostní průtok zředěného vlhkého výfukového plynu

H a

g/kg

Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu

H d

g/kg

Absolutní vlhkost ředicího vzduchu

H REF

g/kg

Referenční hodnota absolutní vlhkosti (10,71 g/kg)

i

Index označující jednotlivé režimy (u zkoušky NRSC) nebo okamžité hodnoty (u zkoušky NRTC)

K H

Korekční faktor vlhkosti pro NOx

K p

Korekční faktor vlhkosti pro částice

K V

Kalibrační funkce CFV

K W,a

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

K W,d

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch

K W,e

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn

K W,r

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn

L

%

Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách

M d

mg

Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu

M DIL

kg

Hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku částic

M EDFW

kg

Hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu během cyklu

M EXHW

kg

Celková hmotnost výfukového plynu během cyklu

M f

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic

M f,p

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic na primárním filtru

M f,b

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic na koncovém filtru

M gas

g

Celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu

M PT

g

Celková hmotnost částic během cyklu

M SAM

kg

Hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic

M SE

kg

Hmotnost vzorku výfukového plynu během cyklu

M SEC

kg

Hmotnost sekundárního ředicího vzduchu

M TOT

kg

Celková hmotnost dvakrát zředěného výfukového plynu během cyklu

M TOTW

kg

Celková hmotnost zředěného vlhkého výfukového plynu prošlého ředicím tunelem během cyklu

M TOTW,i

kg

Okamžitá hmotnost zředěného vlhkého výfukového plynu prošlého ředicím tunelem

mass

g/h

Index označující hmotnostní průtok emisí

NP

Celkový počet otáček PDP během cyklu

n ref

min-1

Referenční otáčky motoru při zkoušce NRTC

N sp

s-2

Derivace otáček motoru

P

kW

Výkon na brzdě nekorigovaný

p 1

kPa

Tlakový spád mezi atmosférickým tlakem a tlakem na vstupu do PDP

P A

kPa

Absolutní tlak

P a

kPa

Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem (ISO 3046: p sy = PSY atmosférický tlak okolí při zkoušce)

P AE

kW

Deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku, která nejsou požadována podle bodu 2.4 této přílohy

P B

kPa

Celkový atmosférický tlak (ISO 3046: P x = PX celkový atmosférický tlak okolí v dané lokalitě P y = PY celkový atmosférický tlak okolí při zkoušce)

p d

kPa

Tlak nasycených par ředicího vzduchu

P M

kW

Maximální výkon změřený při zkušebních otáčkách za zkušebních podmínek (viz dodatek 1 přílohy VII)

P m

kW

Výkon změřený na zkušebním stavu

p s

kPa

Atmosférický tlak suchého vzduchu

q

Ředicí poměr

Q s

m3/s

Objemový průtok CVS

r

Poměr statického tlaku v hrdle a na vstupu sondy SSV

r

Poměr ploch průřezu izokinetické sondy a výfukového potrubí

R a

%

Relativní vlhkost nasávaného vzduchu

R d

%

Relativní vlhkost ředicího vzduchu

Re

Reynoldsovo číslo

R f

Faktor odezvy FID

T

K

Absolutní teplota

t

s

Doba měření

T a

K

Absolutní teplota nasávaného vzduchu

T D

K

Absolutní teplota rosného bodu

T ref

K

Referenční teplota spalovacího vzduchu (298 K)

T sp

N.m

Požadovaný točivý moment při nestacionárním cyklu

t 10

s

Doba mezi vstupním signálem a 10 % výstupního signálu

t 50

s

Doba mezi vstupním signálem a 50 % výstupního signálu

t 90

s

Doba mezi vstupním signálem a 90 % výstupního signálu

Δti

s

Časový interval u okamžitého průtoku CFV

V 0

m3/ot.

Objemový průtok PDP za skutečných podmínek

W act

kWh

Efektivní práce cyklu při zkoušce NRTC

WF

Váhový faktor

WF E

Efektivní váhový faktor

X 0

m3/ot.

Kalibrační funkce objemového průtoku PDP

ΘD

kg.m2

Rotační setrvačnost dynamometru s vířivými proudy

β

Poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu průměru vstupní trubky

λ

Relativní poměr vzduch/palivo: skutečný poměr A/F dělený stechiometrickým poměrem A/F

ρ EXH

kg/m3

Hustota výfukového plynu

2.18.2

Značky chemických složek



CH4

Methan

C3H8

Propan

C2H6

Ethan

CO

Oxid uhelnatý

CO2

Oxid uhličitý

DOP

Dioktylftalát

H2O

Voda

HC

Uhlovodíky

NOx

Oxidy dusíku

NO

Oxid dusnatý

NO2

Oxid dusičitý

O2

Kyslík

PT

Částice

PTFE

Polytetrafluorethylen

2.18.3

Zkratky



CFV

Venturiho trubice s kritickým průtokem

CLD

Chemoluminiscenční detektor

CI

Vznětový motor

FID

Plamenoionizační detektor

FS

Plný rozsah stupnice

HCLD

Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor

HFID

Vyhřívaný plamenoionizační detektor

NDIR

Nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu

NG

Zemní plyn

NRSC

Stacionární zkouška nesilničních pojízdných strojů

NRTC

Dynamická zkouška nesilničních pojízdných strojů

PDP

Objemové dávkovací čerpadlo

SI

Zážehový motor

SSV

Podzvuková Venturiho trubice

▼B

3.   OZNAČENÍ MOTORŮ

3.1

▼M2

Vznětové motory schválené podle této směrnice musí být označeny:

▼B

3.1.1

obchodní značkou nebo obchodním názvem výrobce motoru;

3.1.2

označením typu motoru, popřípadě rodiny motorů a jedinečným identifikačním číslem motoru;

3.1.3

číslem ES schválení typu ►M2  podle přílohy VIII ◄ ;

▼M3

3.1.4

štítkem podle přílohy XIII, jestliže je motor uváděn na trh podle ustanovení pro přechodný režim.

▼M2

3.2

Zážehové motory schválené podle této směrnice musí být označeny:

3.2.1

značkou nebo obchodní firmou výrobce motoru;

3.2.2

číslem ES schválení typu definovaným v příloze VIII;

▼M8

3.2.3

římskou číslicí v závorkách označující emisní etapu, která musí být jasně viditelná a umístěná v blízkosti čísla schválení typu;

3.2.4

písmeny SV v závorkách, která označují výrobce malých sérií motorů a která musejí být jasně viditelná a umístěná v blízkosti čísla schválení typu každého motoru uváděného na trh v malých sériích podle odchylky stanovené v čl. 10 odst. 4.

▼B

►M2  3.3 ◄

Tato označení musí mít trvanlivost po dobu životnosti motoru a musí být snadno čitelná a nesmazatelná. Jestliže se použijí nálepky nebo štítky, musí být kromě toho jejich připojení trvanlivé po dobu životnosti motoru a nálepky nebo štítky nesmí být možno odstranit, aniž by byly přitom zničeny nebo se jejich nápis stal nečitelným.

►M2  3.4 ◄

Tato označení musí být umístěna na části motoru, která je nezbytná pro běžný provoz motoru a která obvykle nevyžaduje výměnu v průběhu života motoru.

►M2  3.4.1 ◄

Tato označení musí být umístěna tak, aby byla dobře viditelná pro osobu o průměrné velikosti, když byla na motor namontována všechna pomocná zařízení nutná pro provoz motoru.

►M2  3.4.2 ◄

Každý motor musí být opatřen doplňkovým odnímatelným štítkem z trvanlivého materiálu, který musí obsahovat všechny údaje podle bodu 3.1 a který se umístí v případě potřeby tak, aby označení uvedená v bodě 3.1 byla dobře viditelná pro osobu o průměrné velikosti a byla snadno přístupná po namontování motoru do pojízdného stroje.

►M2  3.5 ◄

Kódování motoru musí být v souvislosti s identifikačními čísly takové, aby umožňovalo jednoznačně určit výrobní sérii.

►M2  3.6 ◄

Než motory opustí výrobní linku, musí být opatřeny všemi označeními.

►M2  3.7 ◄

Přesné umístění všech označení motoru je nutno uvést v oddílu I ►M2  přílohy VII ◄ .

4.   POŽADAVKY A ZKOUŠKY

▼M2

4.1   Vznětové motory

▼B

►M2  4.1.1 ◄    Obecně

Konstrukční části schopné ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby motor za běžného užívání, bez ohledu na vibrace, kterým může být vystaven, vyhověl požadavkům této směrnice.

Výrobce musí učinit technická opatření, kterými se zajistí účinné omezení uvedených emisí podle této směrnice po celou dobu životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Tyto požadavky se považují za splněné, jestliže jsou splněny požadavky bodů ►M2  4.1.2.1 ◄ , ►M2  4.1.2.3 ◄ a 5.3.2.1.

Při použití katalyzátorů nebo filtrů částic musí výrobce zkouškou trvanlivosti, kterou může provést sám v souladu s dobrou strojírenskou praxí, a příslušnými záznamy prokázat, že lze očekávat řádné fungování těchto zařízení pro následné zpracování po dobu životnosti motoru. Záznamy musí být vyhotoveny podle požadavků bodu 5.2, a zejména bodu 5.2.3. Zákazníkovi je nutno poskytnout odpovídající záruku. Systematická výměna zařízení po uplynutí určité doby provozu motoru je přípustná. Každé seřízení prováděné v pravidelných časových odstupech, každá oprava, demontáž, čištění nebo výměna součástí nebo systémů motoru s cílem zabránit špatnému fungování motoru souvisejícímu se zařízením pro následné zpracování, se smějí provádět jen v rozsahu, který je technicky nezbytný pro správné fungování systému pro regulaci emisí. Do příručky pro zákazníka musí být zahrnuty odpovídající předpisy pro plánovanou údržbu, které spadají pod výše uvedené záruční podmínky a musí být schváleny před tím, než je uděleno schválení typu. Příslušný výtah z příručky, který se týká údržby/výměn zařízení pro následné zpracování a záručních podmínek, musí být zahrnut do informačního dokumentu stanoveného v příloze II této směrnice.

▼M3

Veškeré motory, z nichž vystupuje výfukový plyn smíšený s vodou, musí být vybaveny přípojkou ve výfukovém systému, umístěnou za motorem a před místem, kde výfukové plyny přicházejí do styku s vodou (nebo s jinou chladicí nebo čisticí kapalinou), a určenou k dočasnému připojení zařízení na odběr vzorků emisí plynných látek a částic. Je důležité, aby umístění této přípojky umožňovalo odběr dobře promíšeného vzorku výfukového plynu. Přípojka musí být opatřena normalizovaným vnitřním trubkovým závitem o rozměru nejvýše ½ palce a uzavřena zátkou, pokud se nepoužívá (přípustné jsou rovnocenné přípojky).

▼B

►M2  4.1.2 ◄    Požadavky týkající se emisí znečišťujících látek

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru, který byl předán ke zkoušce, se musí měřit metodami, které jsou popsány ►M2  v příloze VI ◄ .

Jiné systémy nebo analyzátory je možno připustit, jestliže dávají výsledky, které jsou rovnocenné výsledkům dosaženým s následujícími referenčními systémy:

 pro plynné emise měřené v surovém výfukovém plynu: se systémem znázorněným na obrázku 2 ►M2  v příloze VI ◄ ,

 pro plynné emise měřené ve zředěném výfukovém plynu systémem s ředěním plného toku: se systémem znázorněným na obrázku 3 ►M2  v příloze VI ◄ ,

 pro emise částic: se systémem s ředěním plného toku používajícím buď samostatný filtr pro každý režim, nebo metodu jediného filtru znázorněnou na obrázku 13 ►M2  v příloze VI ◄ .

Určení rovnocennosti systému musí být založeno na korelační studii, která obsahuje sedm (nebo více) cyklů a která se provede mezi zkoušeným systémem a jedním nebo více z výše uvedených referenčních systémů.

Kritérium rovnocennosti je definováno jako ± 5 % shoda průměrů vážených hodnot emisí cyklů. Použije se cyklus, který je uveden v bodě 3.6.1 přílohy III.

Aby se do směrnice mohl zavést nový systém, musí být určení rovnocennosti založeno na výpočtu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti podle normy ISO 5725.

►M2  4.1.2.1 ◄

Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí pro etapu I překročit hodnoty uvedené v následující tabulce:



Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

130 ≤P ≤ 560

5,0

1,3

9,2

0,54

75 ≤ P < 130

5,0

1,3

9,2

0,70

37 ≤ P < 75

6,5

1,3

9,2

0,85

►M2  4.1.2.2 ◄

Mezní hodnoty emisí uvedené v bodě ►M2  4.1.2.1 ◄ jsou mezní hodnoty při výstupu z motoru a musí být dodrženy před jakýmkoli zařízením pro následné zpracování výfukových plynů.

►M2  4.1.2.3 ◄

Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí pro etapu II překročit hodnoty uvedené v následující tabulce:



Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

130 ≤ P ≤ 560

3,5

1,0

6,0

0,2

75 ≤ P < 130

5,0

1,9

6,0

0,3

37 ≤ P < 75

5,0

1,3

7,0

0,4

18 ≤ P < 37

5,5

1,5

8,0

0,8

▼M3

4.1.2.4

Emise oxidu uhelnatého, součet emisí uhlovodíků a oxidů dusíku a emise částic nesmějí v etapě III A překročit hodnoty uvedené v tabulce:

Motory určené k jinému účelu než k pohonu vnitrozemských plavidel, lokomotiv a motorových vozů:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

H: 130 ≤ P ≤ 560

3,5

4,0

0,2

I: 75 ≤ P< 130

5,0

4,0

0,3

J: 37 ≤ P< 75

5,0

4,7

0,4

K: 19 ≤ P< 37

5,5

7,5

0,6

Motory určené k pohonu vnitrozemských plavidel:



Kategorie: zdvihový objem/netto výkon

(SV/P)

(litry na válec/kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

V1:1: SV< 0,9 a P ≥ 37 kW

5,0

7,5

0,40

V1:2: 0,9 ≤ SV< 1,2

5,0

7,2

0,30

V1:3: 1,2 ≤ SV< 2,5

5,0

7,2

0,20

V1:4: 2,5 ≤ SV< 5

5,0

7,2

0,20

V2:1: 5 ≤ SV< 15

5,0

7,8

0,27

V2:2: 15 ≤ SV< 20 a P <3 300 kW

5,0

8,7

0,50

V2:3: 15 ≤ SV< 20 a P ≥ 3 300 kW

5,0

9,8

0,50

V2:4: 20 ≤ SV< 25

5,0

9,8

0,50

V2:5: 25 ≤ SV< 30

5,0

11,0

0,50

Motory určené k pohonu lokomotiv:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

RL A: 130 ≤ P ≤ 560

3,5

4,0

0,2

 

Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)

Uhlovodíky (HC) (g/kWh)

Oxidy dusíku (NOx) (g/kWh)

Částice (PT) (g/kWh)

RH A: P> 560

3,5

0,5

6,0

0,2

RH A: motory s P>2 000 kW a SV> 5 L/válec

3,5

0,4

7,4

0,2

Motory určené k pohonu motorových vozů:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

RC A: 130 <P

3,5

4,0

0,2

4.1.2.5

Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků a oxidů dusíku (popřípadě jejich součet) a emise částic nesmějí v etapě III B překročit hodnoty uvedené v tabulce:

Motory určené k jinému účelu než k pohonu lokomotiv, motorových drážních vozidel a vnitrozemských plavidel:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

L: 130 ≤ P ≤ 560

3,5

0,19

2,0

0,025

M: 75 ≤ P< 130

5,0

0,19

3,3

0,025

N: 56 ≤ P< 75

5,0

0,19

3,3

0,025

 

 

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

 

P: 37 ≤ P< 56

5,0

4,7

0,025

Motory určené k pohonu motorových drážních vozů:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

RC B: 130 <P

3,5

0,19

2,0

0,025

Motory určené k pohonu lokomotiv:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

RC B: 130 <P

3,5

4,0

0,025

4.1.2.6

Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků a oxidů dusíku (popřípadě jejich součet) a emise částic nesmějí v etapě IV překročit hodnoty uvedené v tabulce:

Motory určené k jinému účelu než k pohonu lokomotiv, motorových drážních vozů a vnitrozemských plavidel:



Kategorie: netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PT)

(g/kWh)

Q: 130 ≤ P ≤ 560

3,5

0,19

0,4

0,025

R: 56 ≤ P< 130

5,0

0,19

0,4

0,025

4.1.2.7

Mejne vrednosti iz točk 4.1.2.4, 4.1.2.5 in 4.1.2.6 vključujejo poslabšanje, izračunano v skladu z Dodatkom 5 Priloge III.

V primeru mejnih vrednosti iz točk 4.1.2.5 in 4.1.2.6 emisije, vzorčene v času samo 30 s ne smejo presegati mejnih vrednosti iz zgornjih preglednic za več kot 100 %, v vseh naključno izbranih pogojih obremenitve, ki spadajo v določeno kontrolno območje, in z izjemo posebej določenih pogojev obratovanja motorja, za katere se taka določba ne uporablja. ►M5  Komise stanoví kontrolní rozsah, pro nějž platí procentní podíl, který nesmí být překročen, a vyňaté provozní podmínky. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 2. ◄

▼B

►M3  4.1.2.8 ◄

Pokud jedna rodina motorů definovaná v bodě 6 ve spojení s dodatkem 2 k příloze II zahrnuje více než jedno pásmo výkonů, musí hodnoty emisí základního motoru (schválení typu) a všech typů motorů téže rodiny (shodnost výroby) odpovídat přísnějším požadavkům vyššího pásma výkonů. Žadatel si může zvolit, zda omezí definici rodiny na jednotlivá pásma výkonů a požádá o schválení typu podle této volby.

▼M2

4.2   Zážehové motory

4.2.1   Obecně

Konstrukční části, které mohou ovlivnit emise plynných znečišťujících látek, musí být konstruovány, vyráběny a smontovány tak, aby umožnily stroji při normálním užívání splňovat požadavky této směrnice, i při vibracích, kterým mohou být vystaveny.

Technická opatření výrobce musí být taková, aby zajistila, že uvedené emise jsou účinně omezovány, podle této směrnice, po dobu normálního života stroje a za normálních podmínek používání podle dodatku 4 k příloze IV.

4.2.2   Požadavky týkající se emisí znečišťujících látek

Emise plynných znečišťujících látek z motoru předaného ke zkouškám se měří postupy popsanými v příloze VI (včetně všech zařízení k následnému zpracování výfukových plynů).

Mohou se připustit jiné systémy nebo analyzátory, jestliže poskytují rovnocenné výsledky k těmto referenčním systémům:

 systém znázorněný na obrázku 2 přílohy VI pro plynné emise měřené v surovém výfukovém plynu,

 systém znázorněný na obrázku 3 přílohy VI pro emise měřené ve zředěném výfukovém plynu v systému s ředěním plného toku.

4.2.2.1

Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a součet emisí uhlovodíků a oxidů dusíku nesmějí pro etapu I přesáhnout hodnoty uvedené v následující tabulce:



Etapa I

Třída

Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)

Uhlovodíky (HC) (g/kWh)

Oxidy dusíku (NOx) (g/kWh)

Součet emisí uhlovodíků a oxidů dusíku (g/kWh)

HC + NOx

SH:1

805

295

5,36

 

SH:2

805

241

5,36

 

SH:3

603

161

5,36

 

SN:1

519

 

 

50

SN:2

519

 

 

40

SN:3

519

 

 

16,1

SN:4

519

 

 

13,4

4.2.2.2

Emise oxidu uhelnatého a součet emisí uhlovodíků a oxidů dusíku nesmějí pro etapu II přesáhnout hodnoty uvedené v následující tabulce:



Etapa II (1)

Třída

Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)

Součet emisí uhlovodíků a oxidů dusíku (g/kWh)

HC + NOx

SH:1

805

50

SH:2

805

50

SH:3

603

72

SN:1

610

50,0

SN:2

610

40,0

SN:3

610

16,1

SN:4

610

12,1

(1)   Viz dodatek 4 k příloze IV: včetně faktorů zhoršení.

Emise NOx motorů všech tříd nesmějí překročit 10 g/kWh.

4.2.2.3

Bez ohledu na definici „ručně drženého motoru“ v článku 2 této směrnice musí dvoudobé motory v motorových sněhových frézách splňovat jen mezní hodnoty pro SH:1, SH:2 nebo SH:3.

▼B

4.3   Montáž do pojízdných strojů

Při montáži motoru do pojízdného stroje je nutno dodržet omezení stanovená pro oblast působnosti schválení typu. Dále musí být vždy dodrženy následující vlastnosti, které se týkají schválení typu motoru:

4.3.1

podtlak v sání nesmí překročit hodnotu podtlaku pro motor schválený jako typ uvedenou v dodatku 1, popřípadě v dodatku 3 k příloze II;

4.3.2

protitlak ve výfuku nesmí překročit hodnotu protitlaku pro motor schválený jako typ uvedenou v dodatku 1, popřípadě v dodatku 3 k příloze II.

5.   POŽADAVKY NA POSUZOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBY

5.1

Při ověřování existence uspokojivých opatření a postupů k zabezpečení účinné kontroly shodnosti výroby, vychází schvalovací orgán před udělením schválení typu rovněž z toho, zda výrobce vyhověl požadavkům registrace podle harmonizované normy EN 29002 (jejíž rozsah se vztahuje na dotyčné motory) nebo podle rovnocenné akreditační normy. Výrobce musí předložit podrobnosti o registraci a zavázat se, že bude informovat schvalovací orgán o jakékoli revizi platnosti nebo rozsahu registrace. K ověření, že jsou průběžně plněny požadavky bodu 4.2, se provádějí vhodné kontroly výroby.

5.2

Držitel schválení typu musí zejména:

5.2.1

zabezpečit postupy účinného řízení jakosti výrobků;

5.2.2

mít přístup ke zkušebnímu vybavení nezbytnému pro ověřování shodnosti s každým schváleným typem;

5.2.3

zajistit, aby byly výsledky zkoušek zaznamenávány a aby připojené doklady byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě s schvalovacím orgánem;

5.2.4

analyzovat výsledky každého druhu zkoušky tak, aby se ověřila a zajistila stabilita vlastností motoru, s přihlédnutím k dovoleným odchylkám průmyslové výroby;

5.2.5

zajistit, aby jakýkoli odběr motorů nebo konstrukčních částí, který vykáže neshodnost při uvažovaném druhu zkoušky, vyvolal nový odběr a nové zkoušení. Musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti příslušné výroby.

5.3

Příslušný správní orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat kontrolní postupy shodnosti, které jsou využívány v každém výrobním útvaru.

5.3.1

Při každé inspekci se zkušebnímu inspektorovi předkládají záznamy o zkouškách a o kontrole výroby.

5.3.2

Pokud se jeví úroveň jakosti jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek podle bodu 4.2, použije se následující postup:

5.3.2.1

ze série se vybere jeden motor a podrobí se zkoušce popsané v příloze III. Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí překročit hodnoty uvedené v tabulce v bodě 4.2.1 při platnosti požadavků bodu 4.2.2 nebo popřípadě hodnoty uvedené v tabulce v bodě 4.2.3;

5.3.2.2

nesplní-li motor odebraný ze série požadavky bodu 5.3.2.1, může výrobce požádat, aby byl změřen vzorek stejně specifikovaných motorů odebraný ze série a zahrnující i v počátku odebraný motor. Výrobce stanoví velikost n vzorku v dohodě s technickou zkušebnou. Motory jiné než motor původně odebraný se podrobí zkoušce. U každé znečisťující látky se stanoví aritmetický průměr image výsledků naměřených na vzorku. Shodnost sériové výroby se považuje za vyhovující, jestliže je splněna následující podmínka:

image  ( 9 ),

kde

L = mezní hodnota předepsaná v bodě 4.2.1/4.2.3 pro každou uvažovanou znečisťující látku,

k = statistický faktor závislý na n a daný následující tabulkou:



n

2

3

4

5

6

7

8

9

10

k

0,973

0,613

0,489

0,421

0,376

0,342

0,317

0,296

0,279

n

11

12

13

14

15

16

17

18

19

k

0,265

0,253

0,242

0,233

0,224

0,216

0,210

0,203

0,198

jestliže n ≥ 20, image

5.3.3

Schvalovací orgán nebo technická zkušebna pověřená ověřením shodnosti výroby zkouší motory částečně nebo zcela zaběhnuté podle instrukcí výrobce.

5.3.4.

Obvyklá četnost kontrol schválená příslušným orgánem je jednou ročně. Jestliže nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 5.3.2, musí příslušný orgán zajistit, aby se podnikly všechny nezbytné kroky k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby.

6.   PARAMETRY DEFINUJÍCÍ RODINU MOTORŮ

Rodinu motorů je možné definovat podle základních konstrukčních parametrů, které musí být společné pro motory této rodiny. V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do rodiny motorů budou začleněny pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek z výfuku podobné vlastnosti.

Aby mohly být motory pokládány za motory patřící do téže rodiny motorů, musí mít shodné následující základní parametry:

6.1

Spalovací cyklus:

 dvoudobý

 čtyřdobý

6.2

Chladicí médium:

 vzduch

 voda

 olej

▼M2

6.3

Zdvihový objem jednotlivého válce, v rozmezí od 85 % do 100 % největšího zdvihového objemu v rodině motorů

6.4

Způsob nasávání vzduchu

6.5

Druh paliva

 motorová nafta

 benzin

6.6

Druh/konstrukce spalovacího prostoru

6.7

Ventily a kanály — uspořádání, rozměry a počet

6.8

Palivový systém:

pro motorovou naftu:

 čerpadlo — potrubí — vstřikovací tryska

 řadové vstřikovací čerpadlo

 čerpadlo s rozdělovačem

 jednotlivý prvek

 vstřikovací jednotka

pro benzin:

 karburátor

 nepřímý vstřik

 přímý vstřik

6.9

Různé vlastnosti:

 recirkulace výfukových plynů

 vstřikování vody/emulze

 přípusť vzduchu

 chlazení přeplňovacího vzduchu

 druh zapalování (kompresí, jiskrou)

6.10

Následné zpracování výfukových plynů

 oxidační katalyzátor

 redukční katalyzátor

 třícestný katalyzátor

 tepelný reaktor

 filtr částic.

▼B

7.   VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU

7.1

Hlavním kritériem při volbě základního motoru rodiny motorů je největší dodávka paliva na jeden zdvih při uváděných otáčkách při maximálním točivém momentu. V případě, kdy toto hlavní kritérium plní zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách. Za určitých okolností může schvalovací orgán rozhodnout, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou druhého motoru. Schvalovací orgán pak může vybrat ke zkoušce další motor, jehož vlastnosti nasvědčují tomu, že bude pravděpodobně mít nejvyšší úroveň emisí v této rodině motorů.

7.2

Jestliže motory rodiny motorů mají další proměnné vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise z výfuku, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru.

▼M6

8.   POŽADAVKY NA SCHVÁLENÍ TYPU PRO ETAPY III B A IV

8.1

Tento oddíl se vztahuje na schválení typu elektronicky ovládaných motorů, v nichž je použito elektronické ovládání k určení množství a časování vstřikování paliva (dále jen „motor“). Tento oddíl se použije bez ohledu na technologii použitou v takových motorech k dodržení mezních hodnot emisí stanovených v bodech 4.1.2.5 a 4.1.2.6 této přílohy.

8.2

Definice

Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

8.2.1

strategií pro regulaci emisí“ kombinace systému pro regulaci emisí s jednou základní strategií pro regulaci emisí a s jedním souborem pomocných strategií pro regulaci emisí, začleněná do celkové konstrukce motoru nebo do nesilničního pojízdného stroje, ve kterém je motor instalován,

8.2.2

činidlem“ jakékoli spotřebitelné nebo neobnovitelné médium potřebné a používané pro účinné fungování systému následného zpracování výfukových plynů.

8.3

Obecné požadavky

8.3.1    Požadavky na základní strategii pro regulaci emisí

8.3.1.1

Základní strategie pro regulaci emisí, aktivovaná v celém pracovním rozsahu otáček a točivého momentu motoru, musí být navržena tak, aby zajistila soulad motoru s ustanoveními této směrnice.

8.3.1.2

Je zakázána každá základní strategie pro regulaci emisí, která může rozlišovat provoz motoru při normalizované schvalovací zkoušce a za jiných provozních podmínek, čímž může při provozu za podmínek jiných, než které jsou převážně zahrnuty do postupu zkoušky pro schválení typu, snížit úroveň regulace emisí.

8.3.2    Požadavky na pomocnou strategii pro regulaci emisí

8.3.2.1

V motoru nebo nesilničním pojízdném stroji může být použita pomocná strategie pro regulaci emisí za předpokladu, že taková strategie při své aktivaci mění základní strategii pro regulaci emisí v reakci na konkrétní konstelaci okolních a/nebo provozních podmínek, avšak trvale nesnižuje účinnost systému pro regulaci emisí.

a) Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována během schvalovací zkoušky, body 8.3.2.2 a 8.3.2.3 se nepoužijí;

b) pokud pomocná strategie pro regulaci emisí během schvalovací zkoušky aktivována není, musí se prokázat, že pomocná strategie pro regulaci emisí je aktivní pouze po dobu nezbytně nutnou pro účely uvedené v bodě 8.3.2.3.

▼M8

8.3.2.2

Podmínky regulace použitelné pro etapy III B a IV jsou následující:

a) Podmínky regulace pro motory etapy III B:

i) nadmořská výška nepřekračující 1 000  m (nebo nepřekračující ekvivalentní atmosférický tlak 90 kPa),

ii) teplota okolí v rozmezí 275 K až 303 K (2 °C až 30 °C),

iii) teplota chladicí kapaliny nad 343 K (70 °C).

Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována, je-li motor v provozu za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze ve výjimečných případech.

b) Podmínky regulace pro motory etapy IV:

i) atmosférický tlak vyšší než 82,5 kPa nebo odpovídající této hodnotě,

ii) teplota okolí v následujícím rozmezí:

 rovna nebo vyšší než 266 K (–7 °C),

 nižší nebo rovna teplotě určené následující rovnicí při stanoveném atmosférickém tlaku: image , kde: Tc je vypočtená okolní teplota v kelvinech a P b je atmosférický tlak v kPa,

iii) teplota chladicí kapaliny nad 343 K (70 °C).

Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována, je-li motor v provozu za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze pokud je prokázáno, že je to nezbytné pro účely uvedené v bodu 8.3.2.3, a schváleno schvalovacím orgánem.

c) Provoz při nízké teplotě

Odchylně od požadavků bodu b), může být pomocná strategie pro regulaci emisí využita u motorů etapy IV vybavených recirkulací výfukových plynů (EGR), jestliže je okolní teplota nižší než 275 K (2 °C) a je-li splněno jedno ze dvou následujících kritérií:

i) teplota v sacím potrubí je menší nebo rovna teplotě definované podle následující rovnice: image , kde: IMT c je vypočtená teplota v sacím potrubí v kelvinech a P IM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa,

ii) teplota chladicí kapaliny je menší nebo rovna teplotě určené podle následující rovnice: image , kde: ECT c je vypočtená teplota chladicí kapaliny v kelvinech a P IM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa.

▼M6

8.3.2.3

Pomocná strategie pro regulaci emisí může být aktivována zejména pro tyto účely:

a) palubními signály za účelem ochrany motoru (včetně ochrany zařízení k řízení proudu vzduchu) a/nebo ochrany nesilničního pojízdného stroje, do nějž je motor instalován, před poškozením;

▼M8

b) s ohledem na provozní bezpečnost;

▼M6

c) z důvodu zabránění nadměrným emisím během startu za studena nebo zahřívání a během vypnutí motoru;

d) pokud se používá k povolení vyšších emisí jedné regulované znečišťující látky za určitých okolních nebo provozních podmínek, aby byla zachována regulace všech ostatních regulovaných znečišťujících látek v rámci mezních hodnot emisí, které odpovídají dotyčnému motoru. Cílem je kompenzovat přirozeně se vyskytující jevy tak, aby byla zajištěna přijatelná regulace všech složek emisí.

8.3.2.4

Výrobce technické zkušebně během schvalovací zkoušky prokáže, že je provádění pomocné strategie pro regulaci emisí v souladu s ustanoveními bodu 8.3.2. Podstatou tohoto prokazování bude vyhodnocení dokumentace uvedené bodě 8.3.3.

8.3.2.5

Je zakázáno provádění pomocné strategie pro regulaci emisí, která není v souladu s bodem 8.3.2.

8.3.3    Požadavky na dokumentaci

8.3.3.1

Výrobce poskytne technické zkušebně při předložení žádosti o schválení typu dokumentaci, která poskytne informace o veškerých konstrukčních prvcích a strategii pro regulaci emisí a o tom, jakým způsobem ovlivňuje pomocná strategie přímo či nepřímo výstupní veličiny. Dokumentaci musí tvořit dvě části:

a) soubor dokumentace přiložený k žádosti o schválení typu musí obsahovat úplný přehled strategie pro regulaci emisí. Musí se doložit, že byly uvedeny veškeré výstupní veličiny, které mohou vzniknout z každé možné konstelace jednotlivých vstupních veličin. Tento doklad musí být přiložen k dokumentaci uvedené v příloze II;

b) doplňkové materiály předložené technické zkušebně, avšak nepřiložené k žádosti o schválení typu, musí obsahovat všechny parametry pozměněné případnou pomocnou strategií pro regulaci emisí a mezní podmínky, za kterých se tato strategie provádí, a zejména:

i) popis řídicí logiky a chronologie jednotlivých kroků a bodů přepínání při všech způsobech provozu pro palivové a jiné základní systémy, zajišťujících účinnou regulaci emisí (například systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla),

ii) odůvodnění použití případné pomocné strategie pro regulaci emisí aplikované na motor, s poskytnutím materiálů a údajů ze zkoušek, k prokázání účinku na emise výfukových plynů. Toto odůvodnění může být podloženo údaji ze zkoušek, náležitou technickou analýzou nebo kombinací obou těchto podkladů,

iii) podrobný popis algoritmů nebo snímačů (podle daného případu) použitých ke zjištění, analýze nebo diagnostice nesprávného fungování systému pro regulaci emisí Nox,

iv) dovolené odchylky ke splnění požadavků uvedených v bodě 8.4.7.2 bez ohledu na použité prostředky.

8.3.3.2

Doplňkové materiály uvedené v bodě 8.3.3.1 písm. b) se považují za přísně důvěrné. Budou schvalovacímu orgánu poskytnuty na vyžádání. Schvalovací orgán považuje tyto materiály za důvěrné.

8.4

►M8  Požadavky na opatření k regulaci emisí NOx u motorů etapy III B  ◄

8.4.1

Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx, s využitím dokumentů uvedených v příloze II dodatku 1 oddíle 2 a v příloze II dodatku 3 oddíle 2.

8.4.2

Pokud systém pro regulaci emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, v příloze II dodatku 1 bodě 2.2.1.13 a v příloze II dodatku 3 bodě 2.2.1.13.

8.4.3

Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území Společenství, zejména při nízkých teplotách okolí.

8.4.4

Výrobce prokáže, že emise amoniaku během příslušného cyklu zkoušky emisí v rámci postupu zkoušky pro schválení typu při použití činidla nepřesáhne střední hodnotu 25 ppm.

8.4.5

Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány samostatné nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení.

8.4.6

Požadavky na použití a údržbu

8.4.6.1

Schválení typu musí být v souladu s čl. 4 odst. 3 podmíněno tím, že každému provozovateli nesilničního pojízdného stroje budou poskytnuty písemné instrukce obsahující následující prvky:

a) podrobné upozornění vysvětlující případné špatné fungování stroje v důsledku nesprávného provozování, používání nebo údržby nainstalovaného motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření;

b) podrobné upozornění na nesprávné používání stroje, které může mít za následek případné špatné fungování motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření;

c) informace o správném používání činidla, s uvedením instrukcí ohledně doplňování činidla mezi běžnými intervaly údržby;

d) jasné upozornění, že certifikát schválení typu vydaný pro dotčený typ motoru je platný pouze v případě, že jsou splněny všechny níže uvedené podmínky:

i) motor je provozován, používán a udržován v souladu s poskytnutými instrukcemi,

ii) byla urychleně učiněna opatření k nápravě nesprávného provozování, používání nebo údržby v souladu s nápravnými opatřeními uvedenými v rámci upozornění podle písmen a) a b),

iii) motor nebyl úmyslně nesprávně používán, zejména tím způsobem, že by byl deaktivován nebo neudržován systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla.

Instrukce musí být napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako příručka provozovatele nesilničního pojízdného stroje nebo motoru.

8.4.7

Kontrola činidla (podle potřeby)

8.4.7.1

Schválení typu musí být v souladu s čl. 4 odst. 3 podmíněno tím, že budou poskytnuty indikátory nebo jiné vhodné prostředky podle konfigurace nesilničních pojízdných strojů informující provozovatele o následujícím:

a) množství činidla, které zbývá v nádrži na činidlo, a pomocí doplňkového zvláštního signálu o tom, pokud zbývající činidlo dosahuje méně než 10 % plné kapacity nádrže;

b) je-li nádrž na činidlo zcela nebo téměř prázdná;

c) pokud činidlo v nádrži není podle namontovaného měřicího zařízení v souladu s vlastnostmi uvedenými a zaznamenanými v příloze II dodatku 1 bodě 2.2.1.13 a v příloze II dodatku 3 bodě 2.2.1.13;

d) pokud bylo dávkování činidla přerušeno, v jiných případech než těch, kdy k tomu došlo ze strany řídicí jednotky motoru nebo regulátoru dávkování, v reakci na provozní podmínky motoru, kdy není dávkování požadováno, a to za předpokladu, že je schvalovací orgán o těchto provozních podmínkách informován.

8.4.7.2

Podle rozhodnutí výrobce musí být požadavky na soulad činidla s uvedenými vlastnostmi a příslušnými dovolenými odchylkami emisí NOx splněny pomocí jednoho z následujících prostředků:

a) přímým prostředkem, například použitím snímače kvality činidla;

b) nepřímým prostředkem, například použitím snímače NOx ve výfukových plynech ke zhodnocení účinnosti činidla;

c) jinými prostředky, pokud je jejich účinnost alespoň rovnocenná účinnosti při použití prostředků podle písmen a) nebo b) a jsou zachovány hlavní požadavky tohoto oddílu.

▼M8

8.5

Požadavky na opatření k regulaci emisí NOx u motorů etapy IV

8.5.1

Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx, s využitím dokumentů uvedených v příloze II dodatku 1 oddíle 2 a v příloze II dodatku 3 oddíle 2.

8.5.2

Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území Unie, zejména při nízkých teplotách okolí. Tento požadavek se neomezuje na podmínky, za nichž musí být použita základní strategie pro regulaci emisí, jak je uvedeno v bodu 8.3.2.2.

8.5.3

Používá-li se činidlo, výrobce prokáže, že emise amoniaku během zkoušky NRTC za tepla nebo NRSC při schvalování typu nepřesáhnou střední hodnotu 10 ppm.

8.5.4

Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení.

8.5.5

Schválení typu podléhá v souladu s čl. 4 odst. 3 těmto podmínkám:

a) poskytnutí písemných pokynů pro údržbu každému provozovateli nesilničního pojízdného stroje;

b) poskytnutí dokumentů pro montáž motoru výrobci původního zařízení (OEM), včetně dokumentů k systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru;

c) poskytnutí pokynů výrobci původního zařízení k systému varování provozovatele, systému upozornění a (v náležitých případech) ochraně činidla před zamrznutím;

d) uplatňování ustanovení o pokynech pro provozovatele, montážní dokumentaci, systému varování provozovatele, systému upozornění a ochraně činidla před zamrznutím, které jsou uvedeny v dodatku 1 této přílohy.

8.6

Kontrolní rozsah pro etapu IV

V souladu s bodem 4.1.2.7 této přílohy nesmí emise ve vzorku odebrané v kontrolním rozsahu vymezeném v příloze I dodatku 2, u motorů etapy IV přesáhnout o více než 100 % mezní hodnoty emisí v tabulce 4.1.2.6 této přílohy.

8.6.1   Požadavky na prokazování

Technická zkušebna stanoví až tři náhodně vybrané hodnoty zatížení a otáček v rámci kontrolního rozsahu zkoušení. Technická zkušebna rovněž namátkově určí pořadí zkušebních bodů. Zkouška musí být provedena v souladu s hlavními požadavky NRSC, ale každý zkušební bod se musí hodnotit samostatně. Každý zkušební bod musí splňovat mezní hodnoty stanovené v bodu 8.6.

8.6.2   Zkušební požadavky

Zkouška musí být provedena ihned po samostatných zkušebních cyklech (discrete mode cycle – DMC) pro jednotlivé režimy, jak popisuje příloha III.

Pokud však výrobce zvolí, v souladu s bodem 1.2.1 přílohy III, postup podle přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, musí být zkouška provedena takto:

a) zkouška musí být provedena ihned po zkušebních cyklech samostatného režimu, jak je popsáno v písm. a) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. f), nebo po zkoušce RMC uvedené v písm. a) až d) bodu 7.8.2.2 přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. e), podle situace;

b) zkoušky musí být provedeny podle písm. b) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, metodou s více filtry (jeden filtr na každý zkušební bod) pro každý ze tří zvolených zkušebních bodů;

c) pro každý zkušební bod se vypočte specifická hodnota emisí (v g/kWh);

d) hodnoty emisí mohou být vypočteny na molárním základě s využitím dodatku A.7 nebo na hmotnostním základě s využitím dodatku A.8, ale měly by být v souladu s metodou použitou pro samostatný režim nebo zkoušku RMC;

e) pro účely sumačních výpočtů plynů se hodnota Nmode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1;

f) k výpočtům částic se použije metoda s více filtry a pro účely sumačních výpočtů se Nmode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový koeficient 1.

8.7

Ověřování emisí plynů z klikové skříně u motorů etapy IV

8.7.1

Kromě výjimky podle bodu 8.7.3 nesmí být z klikové skříně vypouštěny přímo do ovzduší žádné emise.

8.7.2

Motory mohou během celého provozu vypouštět emise z klikové skříně do výfuku před jakýmkoli zařízením pro následné zpracování.

8.7.3

Motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do vnějšího ovzduší. Emise z klikové skříně se v tomto případě přičtou k emisím z výfuku (fyzicky nebo matematicky) při všech zkouškách emisí v souladu s odstavcem 8.7.3.1 tohoto oddílu.

8.7.3.1   Emise z klikové skříně

Žádné emise z klikové skříně nesmí být vypouštěny přímo do okolního ovzduší, s následující výjimkou: motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší, jsou-li emise při všech zkouškách emisí přičítány (fyzicky nebo matematicky) k emisím z výfuku. Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému. Pro účely tohoto odstavce se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před zařízením pro následné zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto:

a) potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší;

b) počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší;

c) potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí výfukové plyny z klikové skříně, musí splňovat specifikace výrobce motoru pro zpětný tlak z klikové skříně;

d) potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu výfukových plynů za každým systémem pro následné zpracování výfukových plynů, za každým odporem, který je namontován do výfuku, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smíšení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukových plynů, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu.

9.   VÝBĚR KATEGORIE VÝKONU MOTORU

9.1 Pro účely stanovení shodnosti motorů s proměnlivými otáčkami podle definice v bodech 1.A i) a 1.A iv) této přílohy s mezními hodnotami emisí udanými v části 4 této přílohy musí být uvedené motory zařazeny do výkonových pásem na základě nejvyšší hodnoty netto výkonu změřené v souladu s bodem 2.4 přílohy I.

9.2 Pro jiné typy motorů se použije jmenovitý netto výkon.




Dodatek 1

Požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

1.    Úvod

Tato příloha stanoví požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx. Obsahuje požadavky na vozidla, jež ke snížení emisí používají činidlo.

1.1    Definice a zkratky

„Diagnostickým systémem regulace NOx (NCD)“ se rozumí na motoru nainstalovaný systém, který je schopen:

a) zjistit chybnou funkci regulace NOx;

b) určit pravděpodobnou příčinu chybné funkce regulace NOx pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo.

„Chybnou funkcí regulace NOx (NCM)“ se rozumí pokus zasahovat do systému regulace NOx motoru nebo chybná funkce tento systém ovlivňující, jež může být způsobena nedovoleným zásahem, což si podle této směrnice vyžaduje aktivaci systému varování nebo upozornění, jakmile je chybná funkce zjištěna.

„Diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ se rozumí numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci regulace NOx.

„Potvrzeným a aktivním diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ se rozumí diagnostický chybový kód DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém NCD zjistí, že došlo k chybné funkci.

„Čtecím nástrojem“ se rozumí externí zkušební zařízení pro komunikaci se systémem NCD mimo vozidlo.

„Rodinou motorů s NCD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí regulace NOx.

2.    Obecné požadavky

Systém motoru musí být vybaven diagnostickým systémem regulace NOx (NCD), který dokáže určit chybné funkce regulace NOx (NCM), o nichž pojednává tato příloha. Každý systém motoru, na který se vztahuje tento oddíl, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu běžné životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Při plnění tohoto cíle je přijatelné, aby motory, které jsou používány déle než je doba životnosti, jak je uvedeno v bodu 3.1 dodatku 5 přílohy III této směrnice, vykazovaly určité zhoršení výkonnosti a citlivosti diagnostického systému regulace NOx (NCD), a to takové, že mezní hodnoty uvedené v této příloze mohou být překročeny dříve, než dojde k aktivaci systémů varování a/nebo upozornění.

2.1    Požadované informace

2.1.1

Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, v příloze II dodatku 1 bodě 2.2.1.13 a v příloze II dodatku 3 bodě 2.2.1.13.

2.1.2

Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování provozovatele v odstavci 4 a systému upozornění provozovatele v odstavci 5 se předloží při schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3

Výrobce poskytne montážní dokumentaci, která při použití výrobcem původního zařízení zajistí, že motor, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru, je-li ve stroji namontován, bude ve spojení s nezbytnými částmi strojního zařízení fungovat způsobem vyhovujícím požadavkům této přílohy. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky a ustanovení týkající se systému motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správnému namontování systému motoru ve stroji.

2.2    Provozní podmínky

2.2.1

Diagnostický systém regulace NOx musí být provozuschopný za následujících podmínek:

a) okolní teploty v rozmezí 266 K až 308 K (–7 °C až 35 °C);

b) nadmořská výška do 1 600  m;

c) teplota chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 °C).

Tento oddíl se nevztahuje na případ monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, které měření technicky umožňují (např. za všech podmínek, kdy kapalné činidlo není zamrzlé).

2.3    Ochrana činidla před zamrznutím

2.3.1

Je povoleno použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém dávkování. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky odstavce 2.3.2. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky odstavce 2.3.3.

2.3.1.1

Údaje o použití nevyhřívané nádrže na činidlo a systému dávkování musí být uvedeny v písemných pokynech pro majitele stroje.

2.3.2

Nádrž na činidlo a systém dávkování

2.3.2.1

Došlo-li k zamrznutí činidla, musí být činidlo opět použitelné nejpozději do 70 minut od nastartování vozidla při teplotě okolí 266 K (–7 °C).

2.3.2.2

Konstrukční kritéria pro vyhřívaný systém

Vyhřívaný systém musí být navržen tak, aby při zkoušení předepsaným způsobem splňoval provozní požadavky stanovené v tomto bodu.

2.3.2.2.1 Nádrž na činidlo a systém dávkování se odstaví při 255 K (–18 °C) na 72 hodin, nebo dokud činidlo neztuhne, podle toho, co nastane dříve.

2.3.2.2.2 Po době odstavení stanovené v bodu 2.3.2.2.1 se stroj/motor nastartuje a udržuje v chodu při teplotě okolí 266 K (–7 °C) nebo nižší takto:

a) 10 až 20 minut při volnoběhu;

b) následně až 50 minut při maximálně 40 % jmenovitého zatížení.

2.3.2.2.3 Při dokončení zkušebního postupu podle bodu 2.3.2.2.2 musí být systém dávkování činidla plně funkční.

2.3.2.3

Vyhodnocení konstrukčních kritérií lze provést na zkušebním stanovišti s mrazicí komorou, přičemž se použije celý stroj nebo jeho části, jež odpovídají těm, které mají být namontovány na stroj, nebo na základě provozních zkoušek.

2.3.3

Aktivace systému varování a upozornění provozovatele u nevyhřívaného systému

2.3.3.1

Jestliže při teplotě prostředí ≤ 266 K (–7 °C) nedojde k dávkování činidla, musí být aktivován systém varování provozovatele popsaný v bodu 4.

2.3.3.2

Jestliže při teplotě prostředí ≤ 266 K (–7 °C), nedojde k dávkování činidla do 70 minut po nastartování motoru, musí být aktivován systém důrazného upozornění řidiče popsaný v bodu 5.4.

2.4    Požadavky na diagnostiku

2.4.1

Diagnostický systém regulace emisí NOx (NCD) musí dokázat určit chybné funkce regulace emisí NOx (NCM), o nichž pojednává tato příloha, prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.4.2

Požadavky na záznam diagnostických chybových kódů (DTC)

2.4.2.1

Systém NCD musí zaznamenat diagnostický chybový kód pro každou jednotlivou chybnou funkci regulace NOx (NCM).

2.4.2.2

Zda existuje zjistitelná chybná funkce musí systém NCD vyhodnotit do 60 minut od uvedení motoru do chodu. V tomto okamžiku se uloží status „potvrzený a aktivní“ diagnostický chybový kód DTC a aktivuje se varovný systém podle bodu 4.

2.4.2.3

V případech, kdy je zapotřebí více než 60 minut provozu, aby bylo monitorováním možné přesně zjistit a potvrdit chybnou funkci regulace NOx (např. monitorovací zařízení fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin ve stroji), může schvalovací orgán k monitorování povolit delší období, je-li taková potřeba odůvodněna výrobcem (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atd.).

2.4.3

Požadavky na vymazávání diagnostických chybových kódů (DTC)

a) Vlastní systém NCD nesmí diagnostické chybové kódy z paměti počítače vymazat, dokud nebyla odstraněna porucha, která se k danému diagnostickému chybovému kódu vztahuje.

b) Systém NCD může všechny diagnostické chybové kódy vymazat na základě požadavku značkového čtecího nástroje nebo nástroje údržby, který na žádost poskytne výrobce motoru, nebo pomocí výrobcem poskytnutého přístupového kódu.

2.4.4

Systém NCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému NCD.

2.4.5

Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému NCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.4.6

Rodina motorů s NCD

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s NCD. Vytváření skupin systémů motorů v rámci rodiny motorů s NCD se provede na základě osvědčeného odborného úsudku a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s NCD.

2.4.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s NCD

Rodinu motorů s NCD lze vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u systémů motorů této rodiny.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s NCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

a) systémy regulace emisí;

b) metody monitorování používané systémem NCD;

c) monitorovací kritéria systému NCD;

d) parametry monitorování (např. frekvence).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému NCD kvůli odlišnostem v konfiguraci systému motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze tak, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (například velikost, průtok výfukových plynů atd.); nebo je jejich podobnost stanovena na základě osvědčeného odborného úsudku.

3.    Požadavky na údržbu

3.1 Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem vlastníkům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování.

V těchto pokynech musí být uvedeno, že pokud systém regulace emisí nefunguje správně, bude provozovatel o problému informován systémem varování provozovatele, a že v případě ignorování tohoto varování se aktivuje systém upozornění provozovatele, který stroji znemožní plnit jeho úlohu.

3.2 Aby se zachovaly emisní vlastnosti motorů, musí být v pokynech uvedeny požadavky na jejich správné používání a údržbu, případně i co se týče správného používání pomocného činidla.

3.3 Instrukce musí být napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako příručka provozovatele nesilničního pojízdného stroje nebo motoru.

3.4 V pokynech se musí uvádět, zda mají být pomocná činidla doplňována provozovatelem mezi běžnými intervaly údržby. V pokynech se dále musí uvádět požadovaná jakost činidla. Musí v nich být uvedeno, jak by měl provozovatel nádrž s činidlem doplňovat. Informace musí rovněž uvádět pravděpodobnou rychlost spotřeby činidla pro uvedený typ motoru a jak často by mělo být činidlo doplňováno.

3.5 V pokynech musí být uvedeno, že používání a doplňování potřebného činidla o správné specifikaci je důležité pro to, aby motor splňoval požadavky na udělení schválení typu pro tento typu motoru.

3.6 Pokyny vysvětlí, jak fungují systémy varování a upozornění provozovatele. Dále v nich musí být vysvětleno, jaké důsledky, pokud jde o výkon a chybové záznamy, má ignorování systému varování a nedoplnění činidla nebo neřešení problému.

4.    Systém varování provozovatele

4.1 Součástí stroje musí být systém varování provozovatele používající vizuální varovné signály, který provozovatele informuje v případě, že byl zjištěn nízký stav činidla, nesprávná jakost činidla, přerušení dávkování nebo jedna z chybných funkcí specifikovaných v bodu 9, což povede k aktivaci systému upozornění provozovatele, nebude-li závada včas odstraněna. Systém varování musí zůstat v činnosti i v případě, že byl aktivován systém upozornění provozovatele popsaný v bodu 5.

4.2 Varování nesmí být stejné jako varování používané k nahlášení chybné funkce nebo jiné údržby motoru, ačkoliv může používat stejný systém varování.

4.3 Systém varování provozovatele může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy, včetně například zpráv jasně uvádějících:

 dobu zbývající do aktivace mírného nebo důrazného upozornění,

 rozsah mírného a/nebo výrazného omezení, např. míru snížení točivého momentu,

 podmínky, za nichž může být omezení činnosti stroje zrušeno.

Jsou-li zobrazovány zprávy, lze k jejich zobrazení použít stejný systém jako k zobrazování jiné údržby.

4.4 Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Provozovatel smí zvuková varování zrušit.

4.5 Systém varování provozovatele se musí aktivovat podle ustanovení v bodech 2.3.3.1, 6.2, 7.2, 8.4, případně 9.3.

4.6 Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování provozovatele se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.7 Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.8 Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému varování provozovatele jsou popsány v bodu 11.

4.9 Při podání žádosti o schválení typu podle této směrnice musí výrobce prokázat funkci systému varování provozovatele způsobem stanoveným v oddíle 11.

5.    Systém upozornění provozovatele

5.1

Součástí stroje musí být systém upozornění provozovatele založený na jedné z následujících zásad:

5.1.1 dvoustupňový systém upozornění počínající nejprve mírným upozorněním (omezení výkonu), po němž následuje důrazné upozornění (faktické vyřazení stroje z provozu);

5.1.2 jednostupňový systém důrazného upozornění (faktické vyřazení stroje z provozu) aktivovaný podle podmínek pro systém mírného upozornění, jak je upřesněno v bodech 6.3.1, 7.3.1 a 8.4.1 a 9.4.1.

5.2

Po předchozím schválení schvalovacím orgánem může být motor vybaven zařízením, které upozorňování provozovatele vyřadí z provozu během nouzové situace vyhlášené orgánem státní správy s celostátní nebo regionální působností, složkami jeho záchranného systému nebo ozbrojenými složkami.

5.3

Systém mírného upozornění

5.3.1 Systém mírného upozornění se musí aktivovat, nastala-li kterákoli z podmínek stanovených v bodech 6.3.1, 7.3.1 8.4.1 a 9.4.1.

5.3.2 Systém mírného upozornění postupně snižuje přinejmenším o 25 % maximální dosažitelný točivý moment motoru v celém rozsahu otáček motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru, jak je znázorněno na obrázku 1. Snížení točivého momentu musí být v rozsahu minimálně 1 % za minutu.

5.3.3 Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

Obrázek 1

Schéma snížení točivého momentu při mírném upozornění

image

5.4

Systém důrazného upozornění

5.4.1 Systém důrazného upozornění se musí aktivovat, nastala-li kterákoli z podmínek stanovených v bodech 2.3.3.2, 6.3.2, 7.3.2, 8.4.2 a 9.4.2.

5.4.2 Systém důrazného upozornění musí snížit využitelnost stroje na takovou úroveň, která je natolik omezující, aby provozovatele přiměla k odstranění problémů souvisejících s body 6 až 9. Přijatelné jsou následující strategie:

5.4.2.1 Točivý moment motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru se postupně snižuje z úrovně točivého momentu při mírném upozornění na obrázku 1 o přinejmenším 1 % za minutu na 50 % maximálního točivého momentu nebo méně a otáčky motoru se postupně snižují na 60 % jmenovitých otáček nebo méně v průběhu stejné doby, během níž se snižuje točivý moment, jak je znázorněno na obrázku 2.

Obrázek 2 Schéma snížení točivého momentu při důrazném upozornění image

5.4.2.2 Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

5.5

V zájmu bezpečnosti a aby se umožnilo použití autokorekční diagnostiky, je k uvolnění plného výkonu motoru povoleno použít funkci potlačení automatického omezení, a to za předpokladu, že

 nebude v činnosti po dobu delší než 30 minut a

 omezí se na tři aktivace během každé doby, během níž je v činnosti systém upozornění provozovatele.

5.6

Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění provozovatele se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

5.7

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému upozornění provozovatele jsou popsány v bodu 11.

5.8

Při podání žádosti o schválení typu podle této směrnice musí výrobce prokázat funkci systému upozornění provozovatele způsobem stanoveným v bodu 11.

6.    Dostupnost činidla

6.1    Ukazatel množství činidla

Součástí stroje musí být ukazatel, který zřetelně informuje provozovatele o množství činidla v nádrži na činidlo. Ukazatel množství činidla musí být přinejmenším schopen průběžně ukazovat jeho množství po dobu, během níž je aktivován systém varování provozovatele popsaný v bodu 4. Ukazatel množství činidla může mít analogové nebo digitální zobrazení a může ukazovat hladinu činidla v poměru k objemu plné nádrže, zbývající množství činidla nebo odhadovaný počet provozních hodin, které zbývají do jeho vyčerpání.

6.2    Aktivace systému varování provozovatele

6.2.1 Systém varování provozovatele specifikovaný v bodu 4 se musí aktivovat, jestliže hladina činidla klesne pod 10 % objemu nádrže nebo pod vyšší procentní hodnotu stanovenou výrobcem.

6.2.2 Varování musí být dostatečně jasné, aby v kombinaci s ukazatelem množství činidla provozovatel pochopil, že hladina činidla je nízká. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla (například „nízká hladina močoviny“, „nízká hladina AdBlue“ nebo „nízká hladina činidla“).

6.2.3 Není třeba, aby byl systém varování provozovatele od začátku nepřetržitě aktivovaný (například určitá zpráva nemusí být zobrazena trvale), avšak musí nabývat na intenzitě až k nepřetržité aktivaci, jakmile se množství činidla blíží nule a k okamžiku zapnutí systému upozornění provozovatele (například frekvence problikávání kontrolního světla). Musí vyvrcholit vyrozuměním provozovatele na úrovni, jež zvolí výrobce, která je však dostatečně patrnější v okamžiku, kdy začne účinkovat systém upozornění provozovatele popsaný v bodu 6.3, než v okamžiku první aktivace systému varování.

6.2.4 Nepřetržité varování nesmí být možné snadno vypnout nebo ignorovat. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se jednoznačná zpráva (například „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržité varování může být dočasně přerušeno jinými varovnými signály, jež zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

6.2.5 Systém varování provozovatele nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která si nevyžaduje jeho aktivaci.

6.3    Aktivace systému upozornění provozovatele

6.3.1 Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže množství činidla v nádrži klesne pod 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.3.2 Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže je nádrž na činidlo prázdná (tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo) nebo při jakékoliv nižší hladině než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

6.3.3 S výjimkou okolností dovolených v bodu 5.5 nesmí být možné systém mírného nebo důrazného upozornění vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje aktivaci těchto systémů.

7.    Monitorování jakosti činidla

7.1

Součástí motoru nebo stroje musí být prostředek ke zjištění přítomnosti nesprávného činidla ve stroji.

7.1.1 Výrobce specifikuje minimální přijatelnou koncentraci činidla CDmin, v důsledku čehož emise NOx z výfuku nepřesáhnou mezní hodnotu 0,9 g/kWh.

7.1.1.1 Správná hodnota CDmin musí být prokázána při schválení typu postupem stanoveným v bodu 12 a musí být zaznamenána v doplněném souboru dokumentace způsobem stanoveným v bodu 8 přílohy I.

7.1.2 Každá koncentrace činidla nižší než CDmin musí být zjištěna a pro účely bodu 7.1 je považována za nesprávné činidlo.

7.1.3 Jakost činidla musí zjišťovat konkrétní počitadlo („počitadlo jakosti činidla“). Počitadlo jakosti činidla musí počítat počet hodin provozu motoru s nesprávným činidlem.

7.1.3.1 Výrobce může selhání jakosti činidla sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 8 a 9 do jediného počitadla.

7.1.4 Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla jakosti činidla jsou popsány v bodu 11.

7.2

Aktivace systému varování provozovatele

Jakmile monitorovací systém potvrdí nesprávnou jakost činidla, musí se aktivovat systém varování provozovatele popsaný v bodu 4. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“).

7.3

Aktivace systému upozornění provozovatele

7.3.1 Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 7.2.

7.3.2 Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 7.2.

7.3.3 V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v bodu 11.

8.    Dávkování činidla

8.1

Součástí motoru musí být prostředky pro zjištění přerušení dávkování.

8.2

Počitadlo dávkování činidla

8.2.1 K dávkování musí být přiřazeno zvláštní počitadlo („počitadlo dávkování“). Počitadlo musí počítat počet provozních hodin motoru, během nichž je přerušeno dávkování činidla. Tento úkon se nepožaduje, pokud toto přerušení vyžaduje elektronická řídicí jednotka motoru, jelikož provozní podmínky stroje jsou takové, že s ohledem na úroveň emisí takového stroje není dávkováni činidla nutné.

8.2.1.1 Výrobce může selhání dávkování činidla sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7 a 9 do jediného počitadla.

8.2.2 Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla dávkování činidla jsou popsány v bodu 11.

8.3

Aktivace systému varování provozovatele

Systém varování provozovatele popsaný v bodu 4 se aktivuje v případě přerušení dávkování, které nastaví počitadlo dávkování podle bodu 8.2.1. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“).

8.4

Aktivace systému upozornění provozovatele

8.4.1 Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 8.3.

8.4.2 Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 8.3.

8.4.3 V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v bodu 11.

9.    Selhání monitorování, jež mohou být důsledkem neoprávněných zásahů

9.1

Kromě hladiny činidla v nádrži, jeho jakosti a přerušení dávkování, musí být monitorována následující selhání, protože mohou být důsledkem neoprávněných zásahů:

i) ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR),

ii) poruchy diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD), jak je popsáno v bodu 9.2.1.

9.2

Požadavky na monitorování

9.2.1

U diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD) se sleduje výskyt elektrických selhání a odstranění nebo deaktivace každého čidla, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku ostatních závad uvedených v bodech 6 až 8 (monitorování součástí).

Mezi čidla, jež ovlivňují tuto diagnostickou schopnost, patří mimo jiné ta, která přímo měří koncentrace NOx, čidla jakosti močoviny, čidla venkovního prostředí a čidla monitorující dávkování, hladinu a spotřebu činidla.

9.2.2

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

9.2.2.1 K ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí být přiřazeno konkrétní počitadlo. Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR.

9.2.2.1.1 Výrobce může ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7, 8 a 9.2.3 do jediného počitadla.

9.2.2.2 Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla ventilu recirkulace výfukových plynů EGR jsou popsány v bodu 11.

9.2.3

Počitadlo(a) systému NCD (diagnostický systém regulace NOx)

9.2.3.1 Ke každému selhání monitorování uvedenému v bodu 9.1 ii) se přiřadí zvláštní počitadlo. Počitadla systému NCD musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený k příslušné chybné funkci systému NCD. Je povoleno sdružení několika závad do jednoho počitadla.

9.2.3.1.1 Výrobce může selhání systému NCD sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7, 8 a 9.2.2 do jediného počitadla.

9.2.3.2 Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla systému NCD jsou popsány v bodu 11.

9.3

Aktivace systému varování provozovatele

Systém varování provozovatele popsaný v bodu 4 se musí aktivovat v případě, že dojde k některému ze selhání specifikovaných v bodu 9.1, a musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „dávkovací ventil činidla odpojen“ nebo „kritické selhání regulace emisí“).

9.4

Aktivace systému upozornění provozovatele

9.4.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě selhání uvedeného v bodu 9.1 nejpozději do 36 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 9.3.

9.4.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě selhání uvedeného v bodu 9.1 nejpozději do 100 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 9.3.

9.4.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v bodu 11.

9.5

Jako alternativu k požadavkům v bodu 9.2 může výrobce použít čidlo NOx umístěné ve výfukovém plynu. V takovém případě:

 hodnota NOx nesmí překročit 0,9 g/kWh,

 lze použít hlášení poruchy „vysoké emise NOx – neznámá příčina“,

 znění bodu 9.4.1 se nahrazuje zněním „do 10 hodin provozu motoru“,

 znění bodu 9.4.2 se nahrazuje zněním „do 20 hodin provozu motoru“,

10.    Požadavky na prokazování

10.1    Obecná ustanovení

Shodnost s požadavky této přílohy se prokazuje při schvalování typu způsoby vyznačenými v tabulce 1 a rozvedenými v tomto bodu:

a) prokázáním aktivace systému varování;

b) případně prokázáním aktivace systému mírného upozornění;

c) prokázáním aktivace systému důrazného upozornění.



Tabulka 1

Znázornění obsahu postupu při prokazování podle ustanovení v bodech 10.3 a 10.4 tohoto dodatku

Mechanismus

prokazované prvky

Aktivace systému varování specifikovaná v bodu 10.3 tohoto dodatku

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

Aktivace mírného upozornění specifikovaná v bodu 10.4 tohoto dodatku

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

— 1 zkouška snížení točivého momentu

Aktivace důrazného upozornění specifikovaná v bodu 10.4.6 tohoto dodatku

— 2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

— případně další prokazované prvky

10.2    Rodiny motorů a rodiny motorů s NCD

Splnění požadavků tohoto bodu 10 rodinou motorů nebo rodinou motorů s NCD lze prokázat zkouškou jednoho ze členů posuzované rodiny motorů, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků této přílohy jsou v rámci rodiny motorů obdobné.

10.2.1

Skutečnost, že jsou monitorovací systémy u jiných členů rodiny s NCD obdobné, lze prokázat tak, že se schvalovacím orgánům předloží materiály, jako jsou algoritmy, funkční analýzy atd.

10.2.2

Zkušební motor vybírá výrobce se souhlasem schvalovacího orgánu. Může, ale nemusí to být základní motor posuzované rodiny motorů.

10.2.3

V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s NCD, jejichž typ byl již schválen podle bodu 10.2.1 (obrázek 3), shodnost této rodiny motorů se považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků této přílohy jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s NCD obdobné.

Obrázek 3

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s NCD

image

10.3    Prokázání aktivace systému varování

10.3.1

Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: nedostatek činidla a jedna kategorie selhání v bodech 7 až 9 této přílohy.

10.3.2

Výběr selhání ke zkoušce

10.3.2.1

Pro účely prokázání aktivace systému varování v případě špatné jakosti činidla, se vybere činidlo s přinejmenším takovým naředěním účinné látky jako je naředění sdělené výrobcem podle požadavků bodu 7 této přílohy.

10.3.2.2

K prokázání aktivace systému varování v případě selhání, jež mohou být důsledkem neoprávněných zásahů a jsou definována v bodu 9 této přílohy, musí být výběr proveden v souladu s těmito požadavky:

10.3.2.2.1 výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam takových možných selhání;

10.3.2.2.2 selhání, které má být předmětem zkoušky, musí být vybráno schvalovacím orgánem z tohoto seznamu uvedeného v bodu 10.3.2.2.1.

10.3.3.

Prokázání

10.3.3.1

Pro účely tohoto prokázání se pro každé selhání uvedené v bodu 10.3.1 provede samostatná zkouška.

10.3.3.2

Během zkoušky se nesmí vyskytnout jiné selhání, než je to, kterého se zkouška týká.

10.3.3.3

Před zahájením zkoušky musí být vymazány všechny diagnostické chybové kódy DTC.

10.3.3.4

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být selhání, kterých se zkouška týká, simulována.

10.3.3.5

Zjišťování jiných selhání než nedostatku činidla

U jiných selhání než je nedostatek činidla, a po instalaci nebo simulaci selhání, se zjištění daného selhání provede takto:

10.3.3.5.1 Systém NCD musí zareagovat na zavedení selhání, které schvalovací orgán vybral jako vhodné v souladu s ustanoveními tohoto dodatku. To se považuje za prokázané, dojde-li k aktivaci během dvou po sobě jdoucích zkušebních cyklů systému NCD podle bodu 10.3.3.7 tohoto dodatku.

Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a schvalovacím orgánem schváleno, že konkrétní monitor vyžaduje k provedení úplného monitorování více než dva zkušební cykly systému NCD, může být počet zkušebních cyklů systému NCD zvýšen na tři.

Během prokazovací zkoušky může být každý jednotlivý zkušební cyklus systému NCD oddělen vypnutím motoru. Délka vypnutí do dalšího nastartování musí brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, které musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování.

10.3.3.5.2 Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodu 10.3.2.1 došlo ke správné aktivaci systému varování a byl dosažen status „potvrzený a aktivní“ diagnostický chybový kód DTC pro vybrané selhání.

10.3.3.6

Zjištění nedostatku činidla

K prokázání aktivace systému varování v případě nedostatku činidla musí být systém motoru v provozu po jeden nebo více zkušebních cyklů NCD, podle volby výrobce.

10.3.3.6.1 Prokazování musí začít při množství činidla v nádrži, na kterém se výrobce a schvalovací orgán dohodnou, ale které nesmí být nižší než 10 % jmenovitého objemu nádrže.

10.3.3.6.2 Funkce systému varování je považována za správnou, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

a) k aktivaci systému varování došlo při množství činidla větším nebo rovném 10 % objemu nádrže na činidlo a

b) „nepřetržitý“ režim systému varování byl aktivován při hladině činidla vyšší nebo rovné hodnotě stanovené výrobcem podle ustanovení bodu 6 této přílohy.

10.3.3.7

Zkušební cyklus systému NCD

10.3.3.7.1 Zkušebním cyklem systému NCD, který pro účely tohoto bodu 10 slouží k prokázání správné funkce systému NCD je cyklus NRTC za tepla.

10.3.3.7.2 Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu může být pro určitou monitorovací funkci použit jiný zkušební cyklus systému NCD (např. NRSC). Žádost musí obsahovat prvky (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.) jimiž se prokazuje, že:

a) výsledkem požadovaného zkušebního cyklu bude monitorovací funkce, která se bude používat ve skutečném provozu vozidla, a

b) příslušný zkušební cyklus NCD uvedený v bodu 10.3.3.7.1 je pro uvažované monitorování méně vhodný.

10.3.4

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky prováděné podle bodu 10.3.3 došlo ke správné aktivaci systému varovaní.

10.4    Prokazování aktivace systému upozornění

10.4.1

Aktivace systému upozornění se prokazuje zkouškami na motorovém dynamometru.

10.4.1.1

Veškeré součásti nebo subsystémy, které nejsou fyzicky namontovány na systému motoru, jako například, nikoli však výhradně, čidla teploty prostředí, čidla hladiny a systémy varování a upozornění provozovatele, které jsou k prokázání nezbytné, musí být pro tento účel připojeny k systému motoru nebo musí být simulovány způsobem uspokojivým pro schvalovací orgán.

10.4.1.2

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, mohou být prokazovací zkoušky provedeny na úplném stroji nebo zařízení buď tak, že se stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

10.4.2

Zkušebním postupem se prokazuje aktivace systému upozornění v případě nedostatku činidla a v případě jednoho ze selhání definovaných v bodech 7, 8 nebo 9 této přílohy.

10.4.3

Pro účely tohoto prokazování:

a) schvalovací orgán kromě nedostatku činidla vybere jedno ze selhání definovaných v bodech 7, 8 a 9 této přílohy, které bylo předtím použito při prokazování aktivace systému varování;

b) výrobci se povoluje se souhlasem schvalovacího orgánu urychlit zkoušku tím, že nasimuluje dosažení určitého počtu hodin provozu motoru;

c) dosažení snížení točivého momentu, které je vyžadováno u mírného upozornění, může být prokazováno zároveň s celkovým postupem schvalování výkonu motoru prováděným v souladu s touto směrnicí. V takovém případě se při prokazování funkce systému upozornění nevyžaduje samostatné měření točivého momentu;

d) funkce důrazného upozornění se prokazuje v souladu s požadavky bodu 10.4.6 tohoto dodatku.

10.4.4

Výrobce kromě toho musí prokázat funkci systému upozornění za podmínek selhání definovaných v bodech 7, 8 a 9 této přílohy, jež nebyly vybrány k prokazovacím zkouškám popsaným v bodech 10.4.1 až 10.4.3.

Toto doplňkové prokazování může být provedeno tak, že se schvalovacímu orgánu předloží technické materiály obsahující takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek.

10.4.4.1

Tímto doplňkovým prokazováním se musí schvalovacímu orgánu zejména uspokojivě prokázat začlenění mechanismu správného omezení točivého momentu do elektronické řídicí jednotky motoru (ECU).

10.4.5

Prokazovací zkouška systému mírného upozornění

10.4.5.1

Toto prokazování začíná, když byl v důsledku zjištění selhání vybraného schvalovacím orgánem aktivován systém varování nebo příslušný „nepřetržitý“ režim systému varování.

10.4.5.2

Když je prověřována reakce systému na případ nedostatku činidla v nádrži, systém motoru musí být v chodu, dokud hladina činidla nedosáhne hodnoty 2,5 % jmenovitého objemu nádrže nebo hodnoty stanovené výrobcem v souladu s bodem 6.3.1 této přílohy, při níž má účinkovat systém mírného upozornění.

10.4.5.2.1 Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

10.4.5.3

Když se prověřuje reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 3 tohoto dodatku nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém mírného upozornění.

10.4.5.4

Funkce systému mírného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 10.4.5.2 a 10.4.5.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že elektronická řídicí jednotka motoru (ECU) aktivovala mechanismus omezení točivého momentu.

10.4.6

Prokazovací zkouška systému důrazného upozornění

10.4.6.1

Toto prokazování musí začít za stavu, kdy byl předtím aktivován systém mírného upozornění, a může být prováděno v návaznosti na zkoušky k prokázání funkce systému mírného upozornění.

10.4.6.2

Když se prověřuje reakce systému na nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu až do vyprázdnění nádrže nebo do okamžiku, kdy hladina činidla dosáhla úrovně nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při níž má podle prohlášení výrobce dojít k aktivaci systému důrazného upozornění.

10.4.6.2.1 Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

10.4.6.3

Když se prověřuje reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 3 tohoto dodatku nebo, podle volby výrobce, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém důrazného upozornění.

10.4.6.4

Funkce systému důrazného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 10.4.6.2 a 10.4.6.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že byl aktivován mechanismus důrazného upozornění, o němž pojednává tato příloha.

10.4.7

Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, může být prokázání mechanismů upozornění eventuálně provedeno na úplném stroji v souladu s požadavky bodu 5.4 buď tak, že se stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

10.4.7.1

Stroj musí být v provozu, dokud počitadlo přiřazené k vybranému selhání nedosáhne příslušného počtu hodin v provozu uvedeného v tabulce 3 tohoto dodatku, popřípadě dokud není nádrž s činidlem prázdná nebo dokud nebylo dosaženo hladiny nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při které se má podle volby výrobce aktivovat systém důrazného upozornění.

11.    Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění provozovatele

11.1

K doplnění požadavků této přílohy týkajících se mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění, stanoví tento bod 11 technické požadavky na zavedení těchto aktivačních a deaktivačních mechanismů.

11.2

Mechanismy aktivace a deaktivace systému varování

11.2.1

Systém varování provozovatele se musí aktivovat, jakmile diagnostický chybový kód (DTC) přiřazený k chybné funkci NCM opravňující k jeho aktivaci dosáhne statusu stanoveného v tabulce 2 tohoto dodatku.



Tabulka 2

Aktivace systému varování provozovatele

Druh selhání

status DTC pro aktivaci systému varování

Nedostatečná jakost činidla

potvrzený a aktivní

Přerušení dávkování

potvrzený a aktivní

Ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

Chybná funkce monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

11.2.2

Systém varování provozovatele se musí deaktivovat, jakmile diagnostický systém dospěje k závěru, že chybná funkce, které se toto varování týká, se již nevyskytuje, nebo jakmile jsou informace opravňující k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů týkajících se těchto selhání, vymazány čtecím nástrojem.

11.2.2.1   Požadavky na vymazávání „informací o regulaci emisí NOx

11.2.2.1.1   Mazání/přenastavení „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Na vyžádání čtecího nástroje budou následující údaje z paměti počítače vymazány nebo přenastaveny na hodnotu stanovenou v tomto dodatku (viz tabulka 3).



Tabulka 3

Mazání/nulování „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Informace o regulaci emisí NOx

Smazatelné

Přenastavitelné

Všechny diagnostické chybové kódy (DTC)

X

 

Hodnota odečtená z počitadla, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru

 

X

Počet hodin provozu motoru z počitadla (počitadel) NCD

 

X

11.2.2.1.2

Informace o regulaci emisí NOx nesmí být smazány v důsledku odpojení baterie/baterií stroje.

11.2.2.1.3

Vymazání „informací o regulaci emisí NOx“ smí být prováděno výhradně při vypnutém motoru.

11.2.2.1.4

Při vymazávání „informací o regulaci emisí NOx“, včetně diagnostických chybových kódů DTC, nesmí být stav žádného počitadla přiřazeného k těmto selháním a uvedeného v této příloze vymazán, nýbrž musí být znovu nastaven na hodnotu stanovenou v příslušné části této přílohy.

11.3

Mechanismus aktivace a deaktivace systému upozornění provozovatele

11.3.1

Systém upozornění provozovatele se musí aktivovat, je-li aktivní systém varování a počitadlo náležející druhu chybné funkce NCM opravňující k jeho aktivaci dosáhne hodnoty stanovené v tabulce 4 tohoto dodatku.

11.3.2

Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jakmile systém již nedetekuje chybnou funkci opravňující k jeho aktivaci nebo jestliže informace o selháních opravňujících k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů DTC týkajících se chybných funkcí NCM, byly čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazány.

11.3.3

Systémy varování a upozornění provozovatele se musí okamžitě aktivovat nebo případně deaktivovat v souladu s ustanoveními bodu 6 této přílohy po posouzení množství činidla v nádrži. V takovém případě aktivační nebo deaktivační mechanismy nesmí být závislé na statusu žádného přiřazeného diagnostického chybového kódu DTC.

11.4

Mechanismus počitadel

11.4.1   Obecně

11.4.1.1

Aby systém splňoval požadavky této přílohy, musí obsahovat alespoň čtyři počitadla k zaznamenávání počtu hodin, kdy byl motor v chodu a systém současně zjistil výskyt některé z těchto skutečností:

a) nesprávná jakost činidla;

b) přerušení dávkování činidla;

c) ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

d) selhání systému NCD podle bodu 9.1 písm. ii) této přílohy.

11.4.1.1.1

Výrobce případně může použít jedno nebo více počitadel ke sdružení závad uvedených v bodu 11.4.1.1.

11.4.1.2

Každé z počitadel musí počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bajtovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchovat, pokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

11.4.1.3

Výrobce může použít jediné počitadlo nebo více počítadel systému NCD. Jediné počitadlo může sečíst počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí, pro něž je toto počitadlo relevantní, aniž kterákoliv z nich dosáhla časového údaje, který toto jediné počitadlo ukazuje.

11.4.1.3.1

Rozhodne-li se výrobce použít více počitadel systému NCD, musí být systém schopen přidělit konkrétní počitadlo monitorovacího systému ke každé chybné funkci, pro kterou jsou v souladu s touto přílohou tyto druhy počitadel relevantní.

11.4.2   Princip mechanismu počitadel

11.4.2.1

Každé počitadlo musí fungovat takto:

11.4.2.1.1 Pokud se začíná od nuly, musí počitadlo začít počítat v okamžiku, kdy je zjištěna chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu a příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status definovaný v tabulce 2.

11.4.2.1.2 Podle volby výrobce se v případě opakovaných selhání použije jedno z těchto ustanovení.

i) Pokud dojde k monitorovací akci a chybná funkce, která původně počitadlo aktivovala, již není zjištěna nebo bylo-li selhání vymazáno čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby, počitadlo se zastaví a uchová naměřenou hodnotu. Pokud se počitadlo zastaví při aktivovaném systému důrazného upozornění, musí stav počitadla setrvat na hodnotě definované v tabulce 4 tohoto dodatku nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

ii) Stav počitadla musí setrvat na hodnotě definované v tabulce 4 tohoto dodatku nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

11.4.2.1.3 V případě jediného počitadla monitorovacího systému bude toto počitadlo pokračovat v počítání, dokud je zjištěna chybná funkce NCM přiřazená tomuto počitadlu a za předpokladu, že příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status „potvrzený a aktivní“. Pokud není zjištěna žádná chybná funkce NCM, která by opravňovala k aktivaci počitadla, nebo pokud všechny závady přiřazené k tomuto počitadlu byly čtecím zařízením nebo nástrojem údržby vymazány, počitadlo se zastaví a uchová hodnotu uvedenou v bodu 11.4.2.1.2.



Tabulka 4

Počitadla a upozornění

 

Status DTC pro první aktivaci počitadla

Hodnota počitadla pro mírné upozornění

Hodnota počitadla pro důrazné upozornění

Zmrazená hodnota uchovávaná počitadlem

Počitadlo jakosti činidla

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo dávkování

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

11.4.2.1.4 Počitadlo, jehož údaje byly zmrazeny, musí být vynulováno, jestliže monitory přiřazené k tomuto počitadlu dokončí alespoň jeden monitorovací cyklus, aniž by zjistily chybnou funkci, a jestliže během 40 hodin chodu motoru od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce (viz obrázek 4).

11.4.2.1.5 Jestliže v době, kdy je hodnota na počitadle zmrazena (viz obrázek 4), je detekována chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu, počitadlo pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo.

11.5

Ilustrace mechanismu aktivace a deaktivace a mechanismu počitadla

11.5.1

Tento bod ilustruje mechanismy aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla v některých typických případech. Obrázky a popisy uvedené v bodech 11.5.2, 11.5.3 a 11.5.4 jsou použity v této příloze čistě pro ilustraci a nelze se na ně odvolávat jako na příklady požadavků této směrnice nebo jako na konečné výsledky příslušných postupů. Hodiny na počitadle na obrázcích 6 a 7 se vztahují k maximálním hodnotám pro důrazné upozornění v tabulce 4. Pro zjednodušení není například v dané ukázce zmíněno, že systém varování zůstane aktivován také po dobu, kdy je aktivován systém upozornění.

Obrázek 4

Reaktivace a vynulování počitadla po určité době, po kterou jeho hodnota byla zmrazena

image

11.5.2

Obrázek 5 znázorňuje funkci aktivačních a deaktivačních mechanismů při monitorování množství činidla v pěti případech:

 případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu,

 případ doplnění 1 („dostatečné“ doplnění): provozovatel doplní nádrž na činidlo tak, aby se dosáhlo množství přesahujícího prahovou hodnotu 10 %. Varování a upozornění se deaktivuje,

 případ doplnění 2 a 3 („nedostatečné“ doplnění): aktivuje se varovný systém. Intenzita varování závisí na množství činidla, které je k dispozici,

 případ doplnění 4 („velmi nedostatečné“ doplnění): okamžitě se aktivuje mírné upozornění.

Obrázek 5

Dostupnost činidla

image

11.5.3

Obrázek 6 znázorňuje tři případy špatné jakosti činidla:

 případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu,

 případ opravy 1 („špatná“ nebo „nedůsledná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel změní jakost činidla, avšak brzy poté je opět nahradí činidlem nízké jakosti. Okamžitě se znovu aktivuje systém upozornění a stroj je po 2 hodinách chodu motoru vyřazen z provozu,

 případ opravy 2 („správná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel upraví jakost činidla. Avšak po nějaké době znovu doplní do nádrže činidlo špatné jakosti. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly.

Obrázek 6

Plnění činidlem špatné jakosti

image

11.5.4

Obrázek 7 znázorňuje tři případy selhání systému dávkování močoviny. Tento obrázek také ilustruje postup, který nastane v případě selhání monitorování popsaných v bodu 9 této přílohy.

 případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu,

 případ opravy 1 („správná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel opraví systém dávkování. Avšak po nějaké době systém dávkování opět selže. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly,

 případ opravy 2 („špatná“ oprava): v režimu mírného upozornění (snížení točivého momentu) provozovatel opraví systém dávkování. Brzy poté však systém dávkování opět selže. Okamžitě se znovu aktivuje systém mírného upozornění a počitadlo začne počítat od hodnoty, kterou ukazovalo v době opravy.

Obrázek 7

Selhání systému dávkování činidla

image

12.    Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

12.1 Výrobce musí prokázat správnou hodnotu CDmin při schvalování typu provedením horké části cyklu NRTC za použití činidla o koncentraci CDmin.

12.2 Zkoušce musí předcházet vhodný cyklus (cykly) NCD nebo přípravný cyklus stanovený výrobcem umožňující přizpůsobit systém regulace emisí NOx s uzavřenou smyčkou jakosti činidla o koncentrací CDmin.

12.3 Emise znečišťujících látek, které z této zkoušky vyplynou, musí být nižší než mezní hodnota NOx stanovená v bodu 7.1.1 této přílohy.




Dodatek 2

Požadavky na kontrolní rozsah u motorů etapy IV

1.    Kontrolní rozsah motoru

Kontrolní rozsah (viz obrázek 1) je definován takto:

rozsah otáček: otáčky A po vysoké otáčky,

kde:

otáčky A = nízké otáčky + 15 % (vysoké otáčky – nízké otáčky);

Použijí se vysoké a nízké otáčky podle definice v příloze III nebo, jestliže výrobce na základě varianty uvedené v bodu 1.2.1 přílohy III zvolí postup podle přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, použijí se definice v bodech 2.1.33 a 2.1.37 předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03.

Jsou-li změřené otáčky motoru A v rozmezí ±3 % otáček motoru uvedených výrobcem, použijí se výrobcem uvedené otáčky motoru. Jestliže kterékoliv zkušební otáčky tuto mezní odchylku překračují, použijí se změřené otáčky motoru.

2.

Ze zkoušek se vyloučí následující provozní podmínky motoru:

a) body nižší než 30 % maximálního točivého momentu,

b) body nižší než 30 % maximálního výkonu.

Výrobce může při certifikaci/schválení typu požádat, aby technická zkušebna vyňala provozní body z kontrolního rozsahu definovaného v bodech 1 a 2 tohoto dodatku. Se souhlasem schvalovacího orgánu může technická zkušebna tuto výjimku akceptovat, je-li výrobce schopen prokázat, že motor v jakékoliv strojní konfiguraci nemůže být nikdy v takových bodech provozuschopný.

Obrázek 1

Kontrolní rozsah

image

▼B




PŘÍLOHA II

INFORMAČNÍ DOKUMENT č. …

týkající se schvalování typu z hlediska opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje

(Směrnice 97/68/ES naposledy pozměněná směrnicí…/.…/ES)

image




Dodatek 1

image

image

▼M6

2.   OPATŘENÍ PROTI ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ

2.1

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne ( 10 ) …

2.2

Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě)

2.2.1

Katalyzátor: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.1.1

Značka (značky): …

2.2.1.2

Typ (typy): …

2.2.1.3

Počet katalyzátorů a jejich částí: …

2.2.1.4

Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů): …

2.2.1.5

Druh katalytické činnosti: …

2.2.1.6

Celková náplň drahých kovů: …

2.2.1.7

Poměrná koncentrace: …

2.2.1.8

Nosič (struktura a materiál): …

2.2.1.9

Hustota komůrek: …

2.2.1.10

Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů): …

2.2.1.11

Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): …

2.2.1.12

Normální rozmezí pracovní teploty (K): …

2.2.1.13

Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby): …

2.2.1.13.1

Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: …

2.2.1.13.2

Normální rozmezí pracovní teploty činidla: …

2.2.1.13.3

Mezinárodní norma (v případě potřeby): …

2.2.1.14

Snímač NOx: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.2

Snímač kyslíku: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.2.1

Značka (značky): …

2.2.2.2

Typ:…

2.2.2.3

Umístění: …

2.2.3

Přípusť vzduchu: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.3.1

Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): …

2.2.4

Recirkulace výfukových plynů: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.4.1

Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.): …

2.2.5

Filtr částic: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.5.1

Rozměry a objem filtru částic: …

2.2.5.2

Typ a konstrukce filtru částic: …

2.2.5.3

Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): …

2.2.5.4

Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres: …

2.2.5.5

Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kPa): …

2.2.6

Jiné systémy: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.6.1

Popis a provoz: …

▼B

image ►(1) M8  

image ►(1) M8  

▼M8

5.   Časování ventilů

5.1

Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje: …

5.2

Referenční a/nebo seřizovací rozsahy nastavení ( 11 )

5.3

Systém proměnného časování ventilů (přichází-li v úvahu a při sání a/nebo výfuku)

5.3.1

Typ: plynulý nebo zapnuto/vypnuto (10 11 12 35 37 39) 

5.3.2

Úhel fáze vačkového hřídele: …

6.   KONFIGURACE KANÁLŮ

6.1

Pozice, velikost a počet:

7.   SYSTÉM ZAPALOVÁNÍ

7.1   Zapalovací cívka

7.1.1

Značka/značky: …

7.1.2

Typ/typy: …

7.1.3

Číslo: …

7.2

Zapalovací svíčka (svíčky): …

7.2.1

Značka/značky: …

7.2.2

Typ/typy: …

7.3

Magneto: …

7.3.1

Značka/značky: …

7.3.2

Typ/typy: …

7.4

Časování zážehu: …

7.4.1

Statický předstih vzhledem k horní úvrati (ve stupních otočení klikového hřídele) …

7.4.2

Popřípadě křivka předstihu zapalování: …

▼B




Dodatek 2

image ►(3) M8   ►(3) M8   ►(3) M8  




Dodatek 3

image

image

▼M6

2.   OPATŘENÍ PROTI ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ

2.1

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne ( 12 ) …

2.2

Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě)

2.2.1

Katalyzátor: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.1.1

Značka (značky): …

2.2.1.2

Typ (typy): …

2.2.1.3

Počet katalyzátorů a jejich částí: …

2.2.1.4

Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů): …

2.2.1.5

Druh katalytické činnosti: …

2.2.1.6

Celková náplň drahých kovů: …

2.2.1.7

Poměrná koncentrace: …

2.2.1.8

Nosič (struktura a materiál): …

2.2.1.9

Hustota komůrek: …

2.2.1.10

Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů): …

2.2.1.11

Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): …

2.2.1.12

Normální rozmezí pracovní teploty (K) …

2.2.1.13

Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby): …

2.2.1.13.1

Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost: …

2.2.1.13.2

Normální rozmezí pracovní teploty činidla: …

2.2.1.13.3

Mezinárodní norma (v případě potřeby): …

2.2.1.14

Snímač NOx: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.2

Snímač kyslíku: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.2.1

Značka (značky): …

2.2.2.2

Typ: …

2.2.2.3

Umístění: …

2.2.3

Přípusť vzduchu: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.3.1

Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): …

2.2.4

Recirkulace výfukových plynů: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.4.1

Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.): …

2.2.5

Filtr částic: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.5.1

Rozměry a objem filtru částic: …

2.2.5.2

Typ a konstrukce filtru částic: …

2.2.5.3

Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru): …

2.2.5.4

Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres: …

2.2.5.5

Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kPa): …

2.2.6

Jiné systémy: ano/ne (10 11 12 35 37 39) 

2.2.6.1

Popis a provoz: …

▼B

image

►(1) M2  

image ►(7) M2   ►(7) M2   ►(7) M2   ►(7) M2   ►(7) M2   ►(7) M2   ►(7) M2  




PŘÍLOHA III

▼M2

POSTUP ZKOUŠKY PRO VZNĚTOVÉ MOTORY

▼B

1.   ÚVOD

▼M6

1.1

Tato příloha popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic z motoru určeného ke zkouškám.

Použijí se následující zkušební cykly:

 cyklus NRSC (stacionární zkouška nesilničních pojízdných strojů), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro etapy I, II, III A, III B a IV u motorů popsaných v příloze I bodě 1 písm. A podbodech i) a ii),

 cyklus NRTC (dynamická zkouška nesilničních pojízdných strojů), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro etapy III B a IV u motorů popsaných v příloze I bodě 1 písm. A podbodě i),

 u motorů určených k použití ve vnitrozemských plavidlech se použije zkušební metoda ISO podle normy ISO 8178-4:2002 a úmluvy IMO ( 13 ) MARPOL ( 14 ) 73/78, příloha VI (NOx Code),

 u motorů určených k pohonu motorových drážních vozů se pro měření plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic použije zkouška NRSC pro etapu III A a etapu III B,

 u motorů určených k pohonu lokomotiv se pro měření plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic použije zkouška NRSC pro etapu III A a etapu III B.

▼M8

1.2

Výběr zkušebního postupu

Ke zkoušce se motor namontuje na zkušební stav a připojí se k dynamometru.

1.2.1   Zkušební postup pro etapy I, II, III A, III B a IV

Zkouška musí být provedena v souladu s postupem v této příloze nebo, na základě volby výrobce, zkušebním postupem uvedeným v příloze 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03.

Kromě toho platí tyto požadavky:

i) požadavky na životnost podle dodatku 5 této přílohy,

ii) ustanovení o kontrolním rozsahu motoru podle bodu 8.6 přílohy I (pouze motory etapy IV),

iii) požadavky na hlášení emisí CO2 podle dodatku 6 této přílohy pro motory zkoušené postupem podle této přílohy. U motorů, které se zkoušejí postupem podle přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, se použije dodatek 7 této přílohy,

iv) referenční palivo uvedené v příloze V této směrnice se použije u motorů, které se zkoušejí podle požadavků této přílohy. Referenční palivo uvedené v příloze V této směrnice se použije u motorů zkoušených podle požadavků přílohy 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03.

1.2.1.1 Rozhodne-li se výrobce v souladu s bodem 8.6.2 přílohy I použít ke zkoušení motorů etap I, II, III A nebo III B zkušební postup uvedený v příloze 4B předpisu EHK/OSN č. 96, série změn 03, použijí se zkušební cykly uvedené v bodu 3.7.1.

▼M3

1.3

Princip měření:

Emise z výfuku motoru zahrnují plynné složky (oxid uhelnatý, veškeré uhlovodíky a oxidy dusíku) a částice. Mimo to se často používá oxid uhličitý jako sledovací plyn ke stanovení ředicího poměru u systémů s ředěním části toku nebo plného toku. V souladu se správnou technickou praxí se všeobecně doporučuje provádět měření oxidu uhličitého jako výhodný prostředek k odhalování problémů měření, které vznikají v průběhu zkoušky.

1.3.1

Zkouška NRSC:

V průběhu předepsaného sledu provozních podmínek při zahřátém motoru se kontinuálně zjišťuje množství výše uvedených emisí odebíráním vzorků ze surového výfukového plynu. Zkušební cyklus se skládá z řady režimů otáček a točivého momentu (zatížení), které zahrnují typický rozsah provozu vznětového motoru. V průběhu každého režimu se stanoví koncentrace každé plynné znečišťující látky, průtok výfukového plynu a výkon a z výsledků měření se stanoví vážené hodnoty. Vzorek částic se ředí stabilizovaným vzduchem z okolí. Jeden vzorek se odebere v průběhu celého zkušebního cyklu a zachytí se na vhodných filtrech.

Alternativně se odebírají vzorky na oddělených filtrech, po jednom vzorku pro každý režim, a vypočítávají se vážené hodnoty pro zkušební cyklus.

Postupem podle dodatku 3 této přílohy se vypočítá množství každé emitované znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu.

▼M6

1.3.2

Zkouška NRTC:

Předepsaný nestacionární zkušební cyklus, který věrně odráží provozní podmínky vznětových motorů instalovaných v nesilničních strojích, se uskutečňuje dvakrát:

 poprvé (při startu za studena), když je motor ochlazen na pokojovou teplotu a teplota chladiva a oleje motoru, systémů následného zpracování a všech pomocných zařízení pro regulaci emisí se stabilizovala v rozmezí od 20 °C do 30 °C,

 podruhé (při startu za tepla) po 20 minutách odstavení za tepla, následujícím bezprostředně po cyklu se startem za studena.

V průběhu této zkušební posloupnosti se zjišťují výše uvedené znečišťující látky. Tato zkušební posloupnost se skládá z cyklu se startem za studena, který následuje po přirozeném nebo uměle vyvolaném vychladnutí motoru, z doby odstavení za tepla a z cyklu se startem za tepla, a výsledkem je kombinovaný výpočet emisí. S použitím signálů naměřených hodnot točivého momentu a otáček motoru vysílaných dynamometrem se integrací výkonu přes celou dobu cyklu stanoví práce, kterou motor během cyklu vykonal. Určí se koncentrace plynných složek za celý cyklus, buď v surovém výfukovém plynu integrací signálu analyzátoru podle dodatku 3 této přílohy, nebo ve zředěném výfukovém plynu ze systému CVS s ředěním plného toku integrací nebo odběrem vzorků do vaků podle dodatku 3 této přílohy. V případě částic se na stanoveném filtru zachycuje proporcionální vzorek zředěného výfukového plynu při ředění buď části toku, nebo plného toku. V závislosti na použité metodě se pro výpočet hmotnostních hodnot emisí znečišťujících látek určí průtok zředěného nebo nezředěného výfukového plynu v průběhu celého cyklu. Vztažením hmotnostních hodnot emisí k práci motoru se určí množství každé znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu.

Emise (v g/kWh) se měří v průběhu obou cyklů, se startem jak za studena, tak za tepla. Vážená kombinovaná hodnota emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při startu za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při startu za tepla faktorem 0,90. Vážené kombinované hodnoty musí být v souladu s mezními hodnotami.

▼B

2.   PODMÍNKY ZKOUŠEK

2.1   Obecné požadavky

Všechny objemy a objemové průtoky se vždy vztahují k teplotě 273 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.

2.2   Podmínky zkoušky motoru

2.2.1

Změří se absolutní teplota T a v sání vzduchu pro motor vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak ps vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a:

Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované:

image

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:

image

2.2.2

Platnost zkoušky

Aby byla zkouška uznána za platnou, musí být parametr f a takový, aby:

▼M1

image

▼M3

2.2.3

Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

Zaznamenává se teplota přeplňovacího vzduchu, která při deklarovaných jmenovitých otáčkách a plném zatížení musí odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 °C).

Používá-li se zařízení zkušebny nebo vnější dmychadlo, musí teplota přeplňovacího vzduchu odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem při otáčkách při deklarovaném maximální výkonu a plném zatížení. Během celého zkušebního cyklu se nesmí měnit teplota a průtok chladiva v chladiči přeplňovacího vzduchu mimo výše uvedený rozsah. Objem chladiče přeplňovacího vzduchu musí odpovídat správné technické praxi a typickému použití vozidla/stroje.

Může být zvoleno nastavení chladiče přeplňovacího vzduchu podle normy SAE J 1937 zveřejněné v lednu 1995.

▼B

2.3   Systém sání motoru

▼M3

Zkoušený motor musí být opatřen systémem sání se vstupním odporem vzduchu odpovídajícím v rozmezí ± 300 Pa hodnotě stanovené výrobcem pro čistý čistič vzduchu za provozních podmínek motoru stanovené výrobcem, při nichž se dosahuje největšího průtoku vzduchu. Tyto odpory se nastavují při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Může se použít systém zkušebny za podmínky, že odpovídá skutečným provozním podmínkám motoru.

▼B

2.4   Výfukový systém motoru

▼M3

Zkoušený motor musí být opatřen výfukovým systémem, jehož protitlak ve výfuku odpovídá v rozmezí ± 650 Pa hodnotě stanovené výrobcem za provozních podmínek, při nichž se dosahuje největšího deklarovaného výkonu.

Je-li motor opatřen zařízením pro následné zpracování, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jaký je použit pro nejméně čtyři trubky nacházející se před vstupem do expanzní části, v níž je zařízení pro následné zpracování instalováno. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a zařízením pro následné zpracování musí být stejná, jaká je v konfiguraci stroje nebo v rozmezí určeném výrobcem. Hodnoty protitlaku nebo odporu ve výfuku musí splňovat stejná kritéria, jaká jsou uvedena výše, a mohou být nastaveny pomocí ventilu. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být modul se zařízením pro následné zpracování odstraněn a nahrazen ekvivalentním modulem s podporou neaktivního katalyzátoru.

▼B

2.5   Systém chlazení

Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru předepsaných výrobcem.

2.6   Mazací olej

Specifikace mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zapsána a předložena zároveň s výsledky zkoušky.

2.7   Zkušební palivo

Zkušebním palivem musí být referenční palivo uvedené ►M2  v příloze V ◄ .

Cetanové číslo a obsah síry referenčního paliva, které se použilo pro zkoušku, se musí zaznamenat do bodů 1.1.1 resp. 1.1.2 dodatku 1 k ►M2  přílohy VII ◄ .

Teplota paliva na vstupu do vstřikovacího čerpadla musí být v rozsahu od 306 K do 316 K (33 °C až 43 °C).

▼M3

3.   PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRSC)

▼M3

3.1   Určení seřízení dynamometru

Základem pro měření specifických emisí je nekorigovaný výkon na brzdě podle normy ISO 14396:2002.

Pomocná zařízení potřebná pouze k provozu stroje, která mohou být namontovaná na motoru, by se měla před zkouškou odmontovat. Tento neúplný výčet slouží jako příklad:

 vzduchový kompresor brzdového systému,

 kompresor posilovače řízení,

 vzduchový kompresor klimatizačního systému,

 pumpy pro hydraulické ovládače.

Jestliže pomocná zařízení nebyla odmontována, musí se k výpočtu seřízení dynamometru určit jimi pohlcený výkon, s výjimkou motorů, u nichž taková zařízení tvoří integrální část motoru (např. chladicí ventilátory u vzduchem chlazených motorů).

Seřízení odporu sání a protitlaku ve výfukové trubce se provede na horní meze určené výrobcem podle bodů 2.3 a 2.4.

Maximální hodnoty točivého momentu při specifikovaných zkušebních otáčkách se určí experimentálně, aby se mohly vypočítat hodnoty točivého momentu pro předepsané zkušební režimy. Pro motory, které nejsou určeny k provozu v rozsahu otáček na křivce maximálního točivého momentu při plném zatížení, uvede maximální točivý moment při zkušebních otáčkách výrobce.

Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá podle vztahu:

image

Je-li poměr

image

může být hodnota P AE ověřena technickým orgánem, který uděluje schválení typu.

▼B

►M3  3.2 ◄    Příprava odběrných filtrů

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se vloží každý filtr (dvojice filtrů) do uzavřené, ale neutěsněné Petriho misky a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci periody stabilizace se každý filtr (dvojice filtrů) zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtrů. Filtr (dvojice filtrů) se pak uloží do Petriho misky, která se uzavře, nebo do utěsněného držáku filtru až do doby, kdy bude potřebný ke zkoušce. Jestliže se filtr (dvojice filtrů) nepoužije během osmi hodin od jeho vyjmutí z vážicí komory, musí se stabilizovat a znovu zvážit před použitím.

►M3  3.3 ◄    Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se instalují, jak je požadováno. Použije-li se k ředění výfukových plynů systém s ředěním plného toku, připojí se výfuková trubka k systému.

►M3  3.4 ◄    Startování ředicího systému a motoru

Ředicí systém a motor se nastartují a zahřívají se, až se všechny teploty a tlaky ustálí při maximálním výkonu a jmenovitých otáčkách.

▼M3

3.5   Nastavení ředicího poměru

Systém odběru vzorku částic se spustí a při metodě jediného filtru se použije s obtokem (což je volitelné u metody více filtrů). Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit vedením ředicího vzduchu přes filtry částic. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření kdykoliv před zkouškou, v průběhu zkoušky nebo po ní. Není-li ředicí vzduch filtrován, provede se měření na jednom vzorku odebraném během doby trvání zkoušky.

Ředicí vzduch se nastaví tak, aby teplota na vstupu do filtru při kterémkoli režimu byla v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Celkový ředicí poměr nesmí být menší než 4.

Poznámka:

Při stacionární zkušební metodě se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 °C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 °C až 52 °C.

Při metodách jediného filtru nebo více filtrů v systému s ředěním plného toku musí být hmotnostní průtok vzorku filtrem udržován při všech režimech v konstantním poměru k hmotnostnímu průtoku zředěného výfukového plynu. Tento hmotnostní poměr musí být dodržen s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok. U systémů s ředěním části toku používajících metodu jediného filtru musí být hmotnostní průtok filtrem konstantní s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok.

U systémů, které používají k regulaci koncentrace CO2 nebo NOx, se musí měřit obsah CO2 nebo NOx v ředicím vzduchu na začátku a na konci každé zkoušky. Výsledky měření koncentrace pozadí CO2 a NOx v ředicím vzduchu před zkouškou a po ní se smějí lišit nejvíce o 100 ppm u prvního plynu a o 5 ppm u druhého plynu.

Používá-li se analytický systém pro ředěný výfukový plyn, určí se koncentrace pozadí odebíráním vzorků ředicího vzduchu do vaku pro jímání vzorku v průběhu celé zkušební posloupnosti.

Průběžnou koncentraci pozadí (bez vaku pro jímání vzorku) je možné určit nejméně třikrát, na začátku, na konci a přibližně v polovině zkušebního cyklu, a vypočítat průměrnou hodnotu. Na žádost výrobce je možné od měření pozadí upustit.

▼B

►M3  3.6 ◄    Kontrola analyzátorů

Analyzátory emisí se nastaví na nulu a jejich měřicí rozsah se kalibruje.

►M3  3.7 ◄    Zkušební cyklus

▼M6

3.7.1

Specifikace zařízení podle písmena A bodu 1 přílohy I:

3.7.1.1    Specifikace A

U motorů, na které se vztahuje písmeno A podbody i) a iv) bodu 1 přílohy I, se zkoušený motor podrobí tomuto osmirežimovému cyklu ( 15 ) na dynamometru:



Číslo režimu

Otáčky motoru

(r/min)

Zatížení

(%)

Váhový faktor

1

jmenovité nebo referenční (1)

100

0,15

2

jmenovité nebo referenční (1)

75

0,15

3

jmenovité nebo referenční (1)

50

0,15

4

jmenovité nebo referenční (1)

10

0,10

5

mezilehlé

100

0,10

6

mezilehlé

75

0,10

7

mezilehlé

50

0,10

8

volnoběžné

0,15

(1)   Referenční otáčky jsou uvedeny v bodě 4.3.1 přílohy III.

3.7.1.2    Specifikace B

U motorů, na které se vztahuje písmeno A podbod ii) bodu 1 přílohy I, se zkoušený motor podrobí tomuto pětirežimovému cyklu ( 16 ) na dynamometru:



Číslo režimu

Otáčky motoru

(r/min)

Zatížení

(%)

Váhový faktor

1

jmenovité

100

0,05

2

jmenovité

75

0,25

3

jmenovité

50

0,30

4

jmenovité

25

0,30

5

jmenovité

10

0,10

Údaje o zatížení jsou procentní hodnoty točivého momentu odpovídajícího základní hodnotě výkonu, který je definován jako maximální disponibilní výkon v průběhu sledu proměnlivých výkonů v provozu po neomezený počet hodin za rok, mezi stanovenými intervaly údržby a za stanovených podmínek okolí, když se údržba provádí podle pokynů výrobce.

3.7.1.3    Specifikace C

U hnacích motorů ( 17 ) určených k použití ve vnitrozemských plavidlech se použije zkušební postup podle normy ISO 8178-4:2002 a úmluvy IMO MARPOL 73/78, příloha VI (NOx Code).

Hnací motory pohánějící lodní šroub s pevným stoupáním se zkoušejí na dynamometru s použitím tohoto čtyřrežimového stacionárního cyklu ( 18 ) uspořádaného tak, aby odpovídal běžným podmínkám provozu komerčních lodních vznětových motorů:



Číslo režimu

Otáčky motoru

(r/min)

Zatížení

(%)

Váhový faktor

1

100 % (jmenovité)

100

0,20

2

91 %

75

0,50

3

80 %

50

0,15

4

63 %

25

0,15

Hnací motory pro vnitrozemská plavidla s konstantními otáčkami, které pohánějí lodní šroub s proměnlivým stoupáním nebo prostřednictvím elektrického přenosu, se zkoušejí na dynamometru s použitím tohoto čtyřrežimového stacionárního cyklu ( 19 ), u něhož jsou stejné hodnoty zatížení a váhového faktoru jako u výše uvedeného cyklu, avšak motor pracuje v každém režimu se jmenovitými otáčkami:



Číslo režimu

Otáčky motoru

(r/min)

Zatížení

(%)

Váhový faktor

1

jmenovité

100

0,20

2

jmenovité

75

0,50

3

jmenovité

50

0,15

4

jmenovité

25

0,15

3.7.1.4    Specifikace D

U motorů, na které se vztahuje písmeno A podbod v) bodu 1 přílohy I, se zkoušený motor podrobí tomuto třírežimovému cyklu ( 20 ) na dynamometru:



Číslo režimu

Otáčky motoru

(r/min)

Zatížení

(%)

Váhový faktor

1

jmenovité

100

0,25

2

mezilehlé

50

0,15

3

volnoběžné

0,60

▼B

►M3  3.7.2 ◄

Stabilizování motoru

Motor a systém se zahřejí při maximálních otáčkách a maximálním točivém momentu tak, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce.

Poznámka:

Perioda stabilizování také zabrání vlivu úsad ve výfukovém systému pocházejících z předchozí zkoušky. Perioda stabilizování je také požadována mezi jednotlivými režimy zkoušky a byla tam vložena, aby se minimalizovaly vlivy přechodu z jednoho režimu do druhého.

▼M2

►M3  3.7.3 ◄

Postup zkoušky

▼M3

Zahájí se zkušební posloupnost. Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů stanoveném výše pro zkušební cykly.

Po počátečním přechodném období musí být v průběhu každého režimu daného zkušebního cyklu dodrženy specifikované otáčky s přesností ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min–1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou dolních otáček volnoběhu, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Specifikovaný točivý moment se musí udržovat tak, aby průměr pro časový úsek měření odpovídal s dovolenou odchylkou ± 2 % maximálnímu točivému momentu při zkušebních otáčkách.

Pro každý měřicí bod je zapotřebí nejméně deset minut času. Jsou-li při zkoušení motoru pro odběr vzorku nezbytné delší časy, aby se na měřicím filtru nashromáždilo dostatečné množství částic, může se doba zkušebního režimu podle potřeby prodloužit.

Doba zkušebních režimů se zaznamená a uvede v protokolu.

Hodnoty koncentrace plynných emisí z výfuku se změří a zaznamenají v průběhu posledních tří minut režimu.

K odběru částic a měření plynných emisí by nemělo dojít před dosažením stabilizace motoru, tak jak je definována výrobcem, a dokončení obou činností musí být současné.

Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená.

▼B

►M3  3.7.4 ◄

Odezva analyzátoru

Výstup analyzátorů se zapisuje zapisovačem nebo se zaznamenává odpovídajícím systémem záznamu dat, kdy výfukový plyn prochází analyzátory podobu nejméně tří minut v každém režimu. Jestliže se použije k měření zředěného CO a CO2 odběrný vak (viz bod 1.4.4 dodatku 1), vzorek se musí odebírat do vaku v průběhu posledních tří minut každého režimu a vzorek z vaku se analyzuje a hodnoty zaznamenají.

►M3  3.7.5 ◄

Odběr vzorku částic

Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů (dodatek 1 bod 1.5). Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, musí se spolu s výsledky uvést i použitá metoda.

Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků uvažovat váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu tím, že se příslušně seřídí průtok vzorku nebo doba odběru.

Odběr vzorků se musí u každého režimu provádět co nejpozději. Odběr vzorků musí v každém režimu trvat při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů, které nemají možnost obtoku, musí odběr vzorků u každého režimu trvat při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund.

►M3  3.7.6 ◄

Podmínky motoru

Během každého režimu se po stabilizování motoru měří otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu a průtok paliva a vzduchu nebo průtok výfukového plynu.

Jestliže není možné měření průtoku výfukového plynu nebo měření spalovacího vzduchu a spotřeby paliva, mohou se tyto hodnoty vypočítat metodou bilance uhlíku a kyslíku (viz bod 1.2.3 dodatku 1).

Všechna doplňková data nutná k výpočtu se musí zaznamenat (viz body 1.1 a 1.2 dodatku 3).

►M3  3.8 ◄    Opakované ověření analyzátorů

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn. Ověření se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl mezi oběma výsledky měření menší než 2 %.

▼M3

4.   PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRTC)

4.1   Úvod

Cyklus přechodné zkoušky nesilničních pojízdných strojů (NRTC) je uveden v dodatku 4 přílohy III jako po sekundách se měnící sled normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, použitelný pro všechny vznětové motory, na které se vztahuje tato směrnice. Aby bylo možné zkoušku ve zkušební komoře motorů provést, převedou se normalizované hodnoty pro jednotlivé zkoušené motory na skutečné hodnoty na základě mapovací křivky motoru. Tento převod se označuje jako denormalizace a příslušný zkušební cyklus jako referenční cyklus motoru určeného ke zkoušce. S použitím takto získaných referenčních hodnot otáček a točivého momentu se uskuteční zkušební cyklus ve zkušební komoře, přičemž se zaznamenají naměřené hodnoty otáček a točivého momentu. K ověření zkoušky se po jejím skončení provede regresní analýza vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu.

4.1.1

Je zakázáno používat odpojovací zařízení nebo iracionální strategie pro omezení emisí.

4.2   Postup mapování motoru

Jako přípravu na zkoušku NRTC ve zkušební komoře je nutno před spuštěním zkušebního cyklu provést mapování motoru ke stanovení křivky otáčky-točivý moment.

4.2.1   Stanovení rozsahu mapovacích otáček

Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální mapovací otáčky

:

volnoběžné otáčky

Maximální mapovací otáčky

:

nhi × 1,02 nebo otáčky, při nichž točivý moment za plného zatížení klesne na nulu, podle toho, která hodnota je menší (n hi jsou vysoké otáčky, definované jako nejvyšší otáčky motoru, při kterých se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu).

4.2.2   Mapovací křivka motoru

Motor se zahřeje při maximálním výkonu, aby se stabilizovaly jeho parametry v souladu s doporučením výrobce nebo se správnou technickou praxí. Jakmile je motor stabilizován, provede se jeho mapování tímto postupem.

4.2.2.1   Mapa přechodných stavů

a) Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách.

b) Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách.

c) Otáčky motoru se zvyšují v průměru o (8 ± 1) min–1/s z minimálních mapovacích otáček na maximální. Zaznamenávají se hodnoty otáček motoru a točivého momentu rychlostí nejméně jednoho bodu za sekundu.

4.2.2.2   Mapa postupných kroků

a) Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách.

b) Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách.

c) Při udržování plného zatížení se minimální mapovací otáčky udržují po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment. Stanoví se křivka maximálního točivého momentu od minimálních do maximálních mapovacích otáček při zvyšování otáček o přírůstek nejvýše (100 ± 20) min–1. Na každém měřicím bodu se zařízení udržuje po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment.

4.2.3   Vyhotovení mapovací křivky

Všechny body naměřených hodnot podle bodu 4.2.2 se propojí s použitím lineární korelace mezi jednotlivými body. Výsledná křivka točivého momentu je mapovací křivkou motoru, která se použije k převodu normalizovaných hodnot točivého momentu programu dynamometru pro zkoušky motoru (dodatek 4 přílohy III) na skutečné hodnoty točivého momentu pro zkušební cyklus, jak je uvedeno v bodu 4.3.3.

4.2.4   Alternativní metody mapování

Má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto alternativní metody musí splňovat účel těchto mapovacích postupů, tj. stanovení maximálního dosažitelného točivého momentu při všech otáčkách motoru dosažených během zkušebních cyklů. Metody, které se z důvodu bezpečnosti nebo reprezentativnosti odchylují od metody mapování uvedené v tomto bodu, musí být schváleny zúčastněnými stranami a jejich použití musí být odůvodněno. V žádném případě však nesmí být křivka točivého momentu u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbokompresorem získána při snižujících se otáčkách motoru.

4.2.5   Opakování zkoušky

Motor nemusí být mapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Mapování se musí před zkušebním cyklem opakovat, jestliže:

 od posledního mapování uplynula podle technického posouzení nepřiměřená doba, nebo

 na motoru byly provedeny fyzické změny nebo rekalibrace, které mohou ovlivnit výkon motoru.

4.3   Provedení referenčního zkušebního cyklu

▼M6

4.3.1    Referenční otáčky

Referenční otáčky (nref) odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček uvedených v programu dynamometru v dodatku 4 přílohy III. Skutečný cyklus motoru vzniklý denormalizací referenčních otáček do značné míry závisí na volbě správných referenčních otáček. Referenční otáčky jsou určeny následujícím vztahem:

nref = nízké otáčky + 0,95 x (vysoké otáčky – nízké otáčky)

(vysoké otáčky jsou nejvyšší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu, nízké otáčky jsou nejnižší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 50 % jmenovitého výkonu).

Pokud jsou naměřené referenční otáčky v rozmezí +/– 3 % referenčních otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné referenční otáčky. Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí naměřené referenční otáčky ( 21 ).

▼M3

4.3.2   Denormalizace otáček motoru

Otáčky se denormalizují podle vztahu:

image

4.3.3   Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v programu dynamometru pro zkoušky motoru podle dodatku 4 přílohy III se normalizují na maximální točivý moment při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se denormalizují s použitím mapovací křivky stanovené podle bodu 4.2.2 podle vztahu:

image

při příslušných skutečných otáčkách stanovených podle bodu 4.3.2.

4.3.4   Příklad postupu denormalizace

Jako příklad je uvedena denormalizace měřicího bodu:

% otáček = 43 %

% točivého momentu = 82 %

Jsou-li dány hodnoty

referenční otáčky = 2 200 min–1

volnoběžné otáčky = 600 min–1,

vychází:

image

Při maximálním točivém momentu 700 Nm zjištěném podle mapovací křivky při otáčkách 1 288 min–1 vychází

image

4.4   Dynamometr

4.4.1

Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost siloměru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Ovládací systém musí tento výpočet provádět v reálném čase.

4.4.2

Jestliže se motor zkouší na dynamometru s vířivými proudy, doporučuje se, aby počet bodů, u nichž je rozdíl image D menší než –5 % největšího točivého momentu, nebyl větší než 30 (kde T sp je požadovaný točivý moment, imageje derivace otáček motoru a ΘD je rotační setrvačnost dynamometru s vířivými proudy).

▼M6

4.5    Provedení zkoušky emisí

Průběh zkušební posloupnosti znázorňuje tento vývojový diagram:

image

Před měřicím cyklem může být proveden jeden nebo několik předběžných cyklů podle potřeby ke zkontrolování motoru, zkušební komory a emisních systémů.

4.5.1    Příprava filtrů pro odběr vzorku částic

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se každý filtr vloží do Petriho misky, chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci doby stabilizace se každý filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude potřebný ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory. Zaznamená se jeho vlastní hmotnost.

4.5.2    Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se instalují předepsaným způsobem. Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, připojí se k němu výfuková trubka.

4.5.3    Spuštění systému ředění

Systém ředění se nastartuje. Průtok veškerého zředěného výfukového plynu u systému s ředěním plného toku nebo průtok zředěného výfukového plynu systémem s ředěním části toku se nastaví tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody v systému a aby teplota na vstupu do filtrů byla v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C).

4.5.4    Spuštění systému odběru vzorku částic

Systém odběru vzorku částic se spustí a nechá pracovat s obtokem. Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit odběrem vzorku ředicího vzduchu před vstupem do ředicího tunelu. Výhodné je odebrat vzorek pozadí částic během dynamické zkoušky, je-li k dispozici další systém odběru vzorku částic. V opačném případě lze použít systém odběru vzorku částic, který slouží k odběru vzorků při dynamické zkoušce. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření před zkouškou nebo po ní. Pokud ředicí vzduch není filtrován, je třeba provést měření před začátkem zkušebního cyklu a po jeho ukončení a vypočítat průměrnou hodnotu.

4.5.5    Kontrola analyzátorů

Analyzátory emisí se nastaví na nulu a zkalibruje se jejich měřicí rozsah. Používají-li se vaky pro jímání vzorku, musí být vyprázdněny.

4.5.6    Požadavky na vychladnutí

Může být použit postup přirozeného nebo uměle vyvolaného vychladnutí. V případě uměle vyvolaného vychladnutí se na základě dobrého technického úsudku vytvoří systémy tak, aby vedly chladicí vzduch motorem a studený olej systémem mazání motoru, aby odváděly teplo od chladiva systémem chlazení motoru a aby odváděly teplo ze systému následného zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není povolen žádný způsob chlazení, který způsobí nereprezentativní hladinu emisí.

Cyklus zkoušky emisí výfukových plynů se startem za studena může začít po vychladnutí pouze v případě, že se teploty oleje v motoru, chladiva a systému následného zpracování výfukových plynů stabilizovaly po dobu nejméně patnácti minut na teplotu 20 °C až 30 °C.

4.5.7    Provedení zkoušky

4.5.7.1    Cyklus se startem za studena

Zkušební posloupnost začíná cyklem se startem za studena při dokončení procesu vychládání, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v bodě 4.5.6.

Motor se nastartuje postupem spouštění doporučeného výrobcem v uživatelské příručce, s použitím buď sériového spouštěcího motoru, nebo dynamometru.

Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se dynamická zkouška motoru tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba nezatíženého volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s.

Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v dodatku 4 přílohy III. Výstup řídicích nastavených hodnot otáček a točivého momentu motoru se musí uskutečňovat s frekvencí nejméně 5 Hz (doporučuje se 10 Hz). Nastavené hodnoty se vypočítávají lineární interpolací mezi nastavenými hodnotami 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány.

4.5.7.2    Odezva analyzátorů

Při nastartování motoru se současně spustí měřicí zařízení:

 jímání nebo analyzování ředicího vzduchu, jestliže se používá systém s ředěním plného toku,

 jímání nebo analyzování surového nebo zředěného výfukového plynu, v závislosti na použité metodě,

 měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků,

 zaznamenávání hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže se používá analýza surového výfukového plynu,

 zaznamenávání naměřených hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se provádí měření surového výfukového plynu, měří se kontinuálně hodnoty koncentrace emisí (HC, CO a NOx) a hmotnostního průtoku výfukového plynu a ukládají se v počítačovém systému s frekvencí nejméně 2 Hz. Všechna ostatní data mohou být zaznamenávána s frekvencí alespoň 1 Hz. U analogových analyzátorů se odezva zaznamenává a kalibrační údaje se mohou používat on-line nebo off-line v průběhu vyhodnocování dat.

Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, měří se kontinuálně HC a NOx v ředicím tunelu při frekvenci sběru dat nejméně 2 Hz. Průměrné koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru přes celou dobu zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 sekund a v případě potřeby musí být sladěna s fluktuacemi průtoku v systému CVS a s odchylkami doby odběru vzorků v průběhu zkušebního cyklu. Množství CO a CO2 se stanoví integrací nebo analyzováním koncentrací nashromážděných ve vaku pro jímání vzorku v průběhu cyklu. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu se určí integrací nebo jímáním ve vaku pro jímání vzorku pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz).

4.5.7.3    Odběr vzorku částic

Při nastartování motoru se systém odběru vzorku částic přepojí z obtoku na odběr částic.

Jestliže se používá systém s ředěním části toku, seřídí se odběrné čerpadlo (odběrná čerpadla) tak, aby průtok odběrnou sondou vzorku částic nebo přenosovou trubkou zůstával úměrný hmotnostnímu průtoku výfukového plynu.

Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, seřídí se odběrné čerpadlo (odběrná čerpadla) tak, aby průtok odběrnou sondou vzorku částic nebo přenosovou trubkou zůstával konstantní na úrovni ± 5 % nastavené hodnoty průtoku. Používá-li se kompenzace průtoku (tj. proporcionální regulace průtoku vzorku), je nutno prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem k průtoku vzorku částic se neodchyluje od své nastavené hodnoty o více než ± 5 % (s výjimkou prvních 10 sekund odběru vzorku).

Poznámka: Při dvojitém ředění je průtok vzorku čistý rozdíl mezi průtokem odběrnými filtry a průtokem sekundárního ředicího vzduchu.

Zaznamenává se průměrná teplota a tlak na vstupu plynoměrů nebo zařízení k měření průtoku. Není-li možno udržet nastavenou hodnotu průtoku po celý cyklus (s dovolenou odchylkou ± 5 %) v důsledku vysokého zatížení filtrů částicemi, je zkouška neplatná. Zkoušku je třeba opakovat při menším průtoku nebo s použitím filtru většího průměru.

4.5.7.4    Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za studena

Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za studena zastaví, musí se motor stabilizovat a pak se opakuje postup vychladnutí; nakonec se motor znovu nastartuje a zkouška se zopakuje. Dojde-li během zkušebního cyklu k poruše některého potřebného zařízení, je zkouška neplatná.

4.5.7.5    Operace po cyklu se startem za studena

Po dokončení zkušebního cyklu se startem za studena se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému.

Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu.

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže rozdíl mezi výsledky získanými před zkouškou a po zkoušce je menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah.

Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážící komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů.

4.5.7.6    Odstavení za tepla

Bezprostředně po vypnutí motoru se vypne/vypnou chladicí ventilátor(y) motoru, pokud se používá/používají, a vyřadí se z činnosti dmychadlo CVS (nebo se výfukový systém odpojí z CVS), pokud se používá.

Motor se odstaví na dobu 20 ± 1 minut. Motor a dynamometr se připraví na zkoušku se startem za tepla. Vyprázdněné vaky pro jímání vzorku se připojí k systémům pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu. Uvede se do provozu CVS (pokud se používá nebo pokud již není v provozu) nebo se výfukový systém připojí k CVS (byl-li odpojen). Uvedou se do provozu odběrná čerpadla (kromě odběrného čerpadla/čerpadel vzorku částic), chladicí ventilátor(y) motoru a systém pro sběr dat.

Výměník tepla přístroje odběru s konstantním objemem (je-li použit) a vyhřívané komponenty případného systému (systémů) kontinuálního odběru vzorku (podle konkrétního případu) se před začátkem zkoušky předehřejí na stanovenou pracovní teplotu.

Průtok vzorku se nastaví na žádanou hodnotu a přístroje pro měření průtoku plynů CVS se nastaví na nulu. Do každého držáku filtru se opatrně upevní čistý filtr částic a kompletní držáky filtru se umístí do trasy průtoku vzorku.

4.5.7.7    Cyklus se startem za tepla

Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se dynamická zkouška motoru tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s.

Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v dodatku 4 přílohy III. Výstup řídicích nastavených hodnot otáček a točivého momentu motoru se musí uskutečňovat s frekvencí nejméně 5 Hz (doporučuje se 10 Hz). Nastavené hodnoty se vypočítávají lineární interpolací mezi nastavenými hodnotami 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány.

Poté se zopakuje postup popsaný v předchozích bodech 4.5.7.2 a 4.5.7.3.

4.5.7.8    Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za tepla

Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za tepla zastaví, motor může být vypnut a znovu odstaven za tepla na dobu 20 minut. Poté může být cyklus se startem za tepla zopakován. Povoluje se pouze jedno opětovné odstavení za tepla a cyklus s opětovným startem za tepla.

4.5.7.9    Operace po cyklu se startem za tepla

Po dokončení cyklu se startem za tepla se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému.

Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu.

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže rozdíl mezi výsledky získanými před zkouškou a po zkoušce je menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah.

Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážicí komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů.

▼M3

4.6   Ověření provedené zkoušky

4.6.1   Posun dat

Aby se minimalizoval zkreslující účinek časového zpoždění mezi naměřenými hodnotami a referenčními hodnotami cyklu, je možno celou posloupnost signálů naměřených hodnot otáček a točivého momentu motoru posunout v čase dopředu nebo dozadu vzhledem k referenční posloupnosti otáček a točivého momentu. Při posunu signálů naměřených hodnot musí být otáčky a točivý moment posunuty ve stejném rozsahu a ve stejném směru.

4.6.2   Výpočet práce cyklu

Vypočítá se skutečná práce cyklu W act (kWh) s použitím každého páru zaznamenaných naměřených hodnot otáček a točivého momentu. Hodnota skutečné práce cyklu se používá ke srovnání s prací referenčního cyklu W ref a k výpočtu specifických emisí brzd. Stejnou metodou se postupuje při integraci referenčního i skutečného výkonu motoru. Ke stanovení hodnot mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními naměřenými hodnotami se použije lineární interpolace.

Při integraci práce referenčního cyklu a skutečného cyklu se všechny záporné hodnoty točivého momentu položí rovné nule a zahrnou se do výpočtu. Jestliže se integrace provádí s frekvencí menší než 5 Hz a pokud se v daném časovém úseku točivý moment mění z pozitivního na negativní nebo z negativního na pozitivní, vypočítá se negativní podíl a položí se rovný nule. Pozitivní podíl se zahrne do integrované hodnoty.

Hodnota W act musí být v rozmezí od – 15 % do + 5 % hodnoty W ref.

4.6.3   Statistické ověření zkušebního cyklu

U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi naměřenými a referenčními hodnotami. Musí se provést při každém posunu naměřených dat, jestliže byla tato operace zvolena. Použije se metoda nejmenších čtverců s rovnicí tvaru.

image

kde:

y

=

naměřená (skutečná) hodnota otáček (min–1), točivého momentu (N.m) nebo výkonu (kW)

m

=

sklon regresní přímky

x

=

referenční hodnota otáček (min–1), točivého momentu (N.m) nebo výkonu (kW)

b

=

úsek regresní přímky na ose y

Pro každou regresní přímku se vypočítá směrodatná odchylka (SE) odhadu závislosti y na x a koeficient korelace (r 2).

Doporučuje se provádět tuto analýzu s frekvencí 1 Hz. Aby se zkouška považovala za platnou, musí být splněna kritéria uvedená v tabulce 1.



Tabulka 1: Přípustné odchylky regresní přímky

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná odchylka (SE) závislosti y na x

maximálně 100 min–1

maximálně 13 % největšího točivého momentu podle mapy výkonu

maximálně 8 % největšího výkonu podle mapy výkonu

Sklon regresní přímky, m

0,95 až 1,03

0,83 až 1,03

0,89 až 1,03

Koeficient korelace, r 2

minimálně 0,9700

minimálně 0,8800

minimálně 0,9100

Úsek regresní přímky na ose y, b

± 50 min–1

± 20 N.m nebo ± 2 % největšího točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % největšího výkonu, podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro účely regrese je dovoleno vypustit před regresními výpočty některé body podle tabulky 2. Tyto body se však nesmí vypustit při výpočtu práce cyklu a emisí. Bod chodu naprázdno je definován jako bod s normalizovaným točivým momentem 0 % a normalizovanými otáčkami 0 %. Vypuštění bodu lze provést v celém cyklu nebo v jeho části.



Tabulka 2: Přípustné vypuštění bodů při regresní analýze (body, které se vypouštějí, musí být specifikovány)

Podmínka

Body otáček nebo točivého momentu nebo výkonu, které lze vypustit za podmínek uvedených v levém sloupci

Prvních (24 ± 1) sekund a posledních 25 sekund

Otáčky, točivý moment a výkon

Plně otevřená škrticí klapka a naměřený točivý moment < 95 % referenčního točivého momentu

Točivý moment nebo výkon

Plně otevřená škrticí klapka a naměřené otáčky < 95 % referenčních otáček

Otáčky nebo výkon

Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky > volnoběžné otáčky + 50 min–1 a naměřený točivý moment > 105 % referenčního točivého momentu

Točivý moment nebo výkon

Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky ≤ volnoběžné otáčky + 50 min–1 a naměřený točivý moment rovný volnoběžnému točivému momentu stanovenému nebo změřenému výrobcem ± 2 % max. točivého momentu

Otáčky nebo výkon

Zavřená škrticí klapka a naměřené otáčky > 105 % referenčních otáček

Otáčky nebo výkon

▼M3




Dodatek 1

POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ

1.   POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRSC)

Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v příloze VI. Popis těchto metod v příloze VI zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2).

1.1   Specifikace dynamometru

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v bodu 3.7.1 přílohy III. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje musí mít takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v bodu 1.3.

1.2   Průtok výfukového plynu

Průtok výfukového plynu se určí některou z metod uvedených v bodech 1.2.1 až 1.2.4.

1.2.1   Metoda přímého měření

Přímé měření průtoku výfukového plynu průtokovou clonou nebo rovnocenným měřicím systémem (podrobnosti viz ISO 5167:2000).

Poznámka:

Přímé měření průtoku plynu je obtížný úkol. Je nutno učinit opatření bránící chybám v měření, které mají vliv na chyby v hodnotách emisí.

1.2.2   Metoda měření vzduchu a paliva

Měření průtoku vzduchu a průtoku paliva.

Použijí se průtokoměry vzduchu a průtokoměry paliva, které mají přesnost podle bodu 1.3.

Průtok výfukového plynu se vypočítá podle vztahu:

image

1.2.3   Metoda bilance uhlíku

Výpočet hmotnosti zplodin výfuku ze spotřeby paliva a koncentrací výfukového plynu podle metody bilance uhlíku (viz dodatek 3 přílohy III).

1.2.4   Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Tento plyn se smísí a zředí výfukovým plynem, nesmí však reagovat s výfukovou trubkou. Poté se měří jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Průtok výfukových plynů se vypočítá pomocí vztahu:

image

kde:

GEXHW

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s)

GT

=

průtok sledovacího plynu (cm3/min)

concmix

=

okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení (ppm)

ρEXH

=

hustota výfukového plynu (kg/m3)

conca

=

koncentrace pozadí sledovacího plynu ve vstupním vzduchu (ppm)

Koncentraci pozadí sledovacího plynu (conc a) lze určit změřením průměrné koncentrace pozadí bezprostředně před a po provedení zkoušky.

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení (conc mix) při maximálním průtoku výfukového plynu, může se koncentrace pozadí zanedbat.

Celý systém musí splňovat požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu a musí být kalibrován podle bodu 1.11.2 dodatku 2.

1.2.5   Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu

Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z hodnot průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu se vypočítá pomocí vztahu:

image

image

image

kde:

A/Fst

=

stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg)

λ

=

relativní poměr vzduch/palivo

concCO2

=

koncentrace suchého CO2 (%)

concCO

=

koncentrace suchého CO (ppm)

concHC

=

koncentrace HC (ppm)

Poznámka: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8.

Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO2 musí splňovat požadavky bodu 1.4.1 a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu.

K měření relativního poměru vzduchu k palivu může být zvoleno zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například snímač zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu 1.4.4.

1.2.6   Celkový průtok zředěného výfukového plynu

Při použití systému s ředěním plného toku se celkový průtok zředěného výfukového plynu (G TOTW) měří systémem PDP nebo CFV nebo SSV (příloha VI bod 1.2.1.2). Přesnost měření musí splňovat požadavky bodu 2.2 dodatku 2 přílohy III.

1.3   Přesnost

Kalibrace všech měřicích přístrojů musí být ve shodě s národními nebo mezinárodními normami a musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 3.



Tabulka 3: Přesnost měřicích přístrojů

Poř. číslo

Měřicí zařízení

Přesnost

1

Otáčky motoru

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

2

Točivý moment

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

3

Spotřeba paliva

± 2 % nejvyšší hodnoty motoru

4

Spotřeba vzduchu

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

5

Průtok výfukového plynu

± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

6

Teploty ≤ 600 K

± 2 K absolutní

7

Teploty > 600 K

± 1 % zjištěného údaje

8

Tlak výfukového plynu

± 0,2 kPa absolutní

9

Podtlak v sacím potrubí

± 0,05 kPa absolutní

10

Atmosférický tlak

± 0,1 kPa absolutní

11

Ostatní tlaky

± 0,1 kPa absolutní

12

Absolutní vlhkost

± 5 % zjištěného údaje

13

Průtok ředicího vzduchu

± 2 % zjištěného údaje

14

Průtok zředěného výfukového plynu

± 2 % zjištěného údaje

1.4   Určení plynných složek

1.4.1   Všeobecné specifikace analyzátorů

Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod 1.4.1.1). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozsahu od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice.

Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (příloha III dodatek 2 bod 1.5.5.2).

Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly dodatečné chyby.

1.4.1.1   Chyba měření

Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

Poznámka:

Pro účely této normy je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu (≡ pravá hodnota).

1.4.1.2   Opakovatelnost

Opakovatelnost definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah nesmí být pro každý použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než ± 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než ± 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

1.4.1.3   Šum

Odezva špička-špička analyzátoru na nulovací plyn a na kalibrační plyny nesmí v kterémkoli časovém úseku 10 sekund překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

1.4.1.4   Posun nuly

Posun nuly za dobu jedné hodiny musí být na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na nulovací plyn v časovém intervalu 30 sekund.

1.4.1.5   Posun měřicího rozpětí

Posun měřicího rozpětí za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a odezvou nuly. Posun měřicího rozpětí je definován jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 sekund.

1.4.2   Sušení plynu

Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemické sušičky k odstraňování vody ze vzorku není přípustné.

1.4.3   Analyzátory

Principy měření, které je nutno používat, jsou popsány v bodech 1.4.3.1 až 1.4.3.5. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v příloze VI.

Plyny, které je nutno měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

1.4.3.1   Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

1.4.3.2   Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

1.4.3.3   Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K (190 °C) ± 10 K.

1.4.3.4   Analýza oxidů dusíku (NOx)

Analyzátor oxidů dusíku musí být typu chemoluminiscenčního detektoru (CLD) nebo vyhřívaného chemoluminiscenčního detektoru (HCLD) s konvertorem NO2/NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (příloha III dodatek 2 bod 1.9.2.2).

U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 °C až 200 °C).

1.4.4   Měření poměru vzduchu k palivu

Zařízení na měření poměru vzduchu k palivu používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu 1.2.5 musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo kyslíková sonda zirkonového typu.

Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí:

± 3 % zjištěného údaje λ < 2

± 5 % zjištěného údaje 2 ≤ λ < 5

± 10 % zjištěného údaje 5 ≤ λ

Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje.

1.4.5   Odběr vzorků plynných emisí

Odběrné sondy vzorku plynných emisí musí být pokud možno namontovány ve vzdálenosti nejméně 0,5 m nebo trojnásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) od místa výstupu z výfukového systému proti směru proudění a dostatečně blízko k motoru, aby byla zajištěna teplota výfukového plynu v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko ve směru proudění plynu, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí z výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako např. při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat průměrnou hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Je-li složení výfukového plynu ovlivněno systémem následného zpracování výfukového plynu, musí být při zkouškách etapy I odebrán vzorek výfukového plynu před tímto zařízením a při zkouškách etapy II za tímto zařízením s ohledem na směr proudění. Je-li k určení částic použit systém s ředěním plného toku, mohou být ve zředěném výfukovém plynu určeny i plynné emise. Odběrné sondy musí být umístěny v blízkosti odběrné sondy vzorku částic v ředicím tunelu (příloha VI bod 1.2.1.2 pro DT a bod 1.2.2 pro PSP). Volitelně mohou být CO a CO2 určeny též odběrem vzorku do vaku a následným měřením koncentrace ve vaku pro jímání vzorku.

1.5   Určení částic

K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 °C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 °C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 °C).

Poznámka:

Při stacionární zkušební metodě se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 °C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 °C až 52 °C.

U systému s ředěním části toku musí být odběrná sonda vzorku částic namontována těsně před odběrnou sondou pro plyny (s ohledem na směr proudění), jak je uvedeno v bodu 4.4, a v souladu s obrázky 4 až 12 (EP a SP) v bodu 1.2.1.1 přílohy VI.

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž použitý způsob dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy je třeba použít (příloha VI bod 1.2.1.1).

K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážící komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

K odběru vzorku částic lze použít dvě metody:

 metoda jediného filtru, při níž se používá jeden pár filtrů (viz bod 1.5.1.3 tohoto dodatku) pro všechny režimy zkušebního cyklu. Značnou pozornost je nutno při zkoušce během fáze odběru vzorků věnovat časům odběru vzorků a průtokům. Na zkušební cyklus je však potřebný jen jeden pár filtrů,

 metoda více filtrů, která vyžaduje, aby byl jeden pár filtrů použit pro každý z jednotlivých režimů zkušebního cyklu (viz bod 1.5.1.3 tohoto dodatku). Tato metoda umožňuje méně přísný postup odběru vzorků, ale používá více filtrů.

1.5.1   Filtry pro odběr vzorku částic

1.5.1.1   Specifikace filtrů

Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti, kterou plyn proudí na filtr, od 35 cm/s do 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem je nutno použít filtry identické jakosti.

1.5.1.2   Velikost filtrů

Filtry částic musí mít průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry o větším průměru (bod 1.5.1.5).

1.5.1.3   Primární a koncové filtry

Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě.

1.5.1.4   Rychlost proudění plynu na filtr

Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kPa.

1.5.1.5   Zatížení filtrů

V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm2 plochy filtru.



Průměr filtru

(mm)

Doporučený průměr činné plochy

(mm)

Doporučené minimální zatížení filtru

(mg)

47

37

0,11

70

60

0,25

90

80

0,41

110

100

0,62

U metody s více filtry se doporučené minimální zatížení filtru pro součet všech filtrů rovná součinu výše uvedené příslušné hodnoty a druhé odmocniny celkového počtu režimů.

1.5.2   Specifikace vážící komory a analytických vah

1.5.2.1   Podmínky pro vážící komoru

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizace a vážení udržovat na teplotě 295 K (22 °C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K (9,5 °C) ± 3 K a na relativní vlhkosti (45 ± 8) %.

1.5.2.2   Vážení referenčního filtru

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od specifikace vážící místnosti uvedené v bodu 1.5.2.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážící místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků.

Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

Nejsou-li splněna kritéria stability vážící místnosti uvedená v bodu 1.5.2.1, avšak vážení referenčních filtrů (dvojic) výše uvedená kritéria splňuje, má výrobce motoru možnost volby – buď souhlasit se zjištěnými hmotnostmi filtrů se vzorky, nebo požadovat prohlášení zkoušek za neplatné, přičemž je nutno systém regulace vážící místnosti seřídit a zkoušku opakovat.

1.5.2.3   Analytické váhy

Analytické váhy používané k určení hmotnosti všech filtrů musí mít přesnost (směrodatnou odchylku) 2 μg a rozlišovací schopnost 1 μg (1 číslice = 1 μg) specifikovanou výrobcem vah.

1.5.2.4   Vyloučení účinků statické elektřiny

K vyloučení účinků statické elektřiny je nutno filtry před vážením neutralizovat například neutralizátorem s poloniem nebo jiným zařízením s podobným účinkem.

1.5.3   Doplňkové požadavky na měření částic

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků od výfukové trubky až po držák filtru, které jsou ve styku se surovým a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby usazování nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být vyrobeny z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

2.   POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRTC)

2.1   Úvod

Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v příloze VI. Popis těchto metod v příloze VI zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2).

2.2   Dynamometr a zařízení zkušební komory

Ke zkouškám emisí motoru na dynamometru pro zkoušky motoru se použije toto zařízení.

2.2.1   Dynamometr

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s takovými vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v dodatku 4 této přílohy. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje musí mít takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v tabulce 3.

2.2.2   Ostatní přístroje

V souladu s požadavky se použijí přístroje pro měření spotřeby paliva, spotřeby vzduchu, teploty chladiva a maziva, tlaku výfukového plynu a podtlaku v sacím potrubí, teploty výfukového plynu, teploty nasávaného vzduchu, atmosférického tlaku, vlhkosti a teploty paliva. Tyto přístroje musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 3:



Tabulka 3: Přesnost měřicích přístrojů

Poř. číslo

Měřicí zařízení

Přesnost

1

Otáčky motoru

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

2

Točivý moment

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

3

Spotřeba paliva

± 2 % nejvyšší hodnoty motoru

4

Spotřeba vzduchu

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

5

Průtok výfukového plynu

± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

6

Teploty ≤ 600 K

± 2 K absolutní

7

Teploty > 600 K

± 1 % zjištěného údaje

8

Tlak výfukového plynu

± 0,2 kPa absolutní

9

Podtlak v sacím potrubí

± 0,05 kPa absolutní

10

Atmosférický tlak

± 0,1 kPa absolutní

11

Ostatní tlaky

± 0,1 kPa absolutní

12

Absolutní vlhkost

± 5 % zjištěného údaje

13

Průtok ředicího vzduchu

± 2 % zjištěného údaje

14

Průtok zředěného výfukového plynu

± 2 % zjištěného údaje

2.2.3   Průtok surového výfukového plynu

Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu a pro regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukového plynu. K určení hmotnostního průtoku výfukového plynu lze použít jednu z níže popsaných metod.

Pro účely výpočtu emisí musí být doba odezvy u každé z níže uvedených metod rovná požadované době odezvy analyzátorů podle bodu 1.11.1 dodatku 2 nebo kratší.

Pro účely regulace systému s ředěním části toku jsou nutné kratší doby odezvy. U systémů s ředěním části toku regulovaných on-line se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 s. U systémů s ředěním části toku s regulací „look-ahead“ založenou na předem zaznamenaném průběhu zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukového plynu ≤ 5 s s dobou náběhu ≤ 1 s. Doba odezvy systému musí být specifikována výrobcem zařízení. Kombinované požadavky na dobu odezvy pro průtok výfukového plynu a systém s ředěním části toku jsou uvedeny v bodu 2.4.

Metoda přímého měření

K přímému měření okamžitého průtoku výfukového plynu mohou být použity například tyto systémy:

 diferenciální tlakoměry, například průtokové clony (podrobnosti viz ISO 5167:2000),

 ultrazvukové průtokoměry,

 vířivé průtokoměry.

Je nutno učinit opatření bránící chybám v měření, které mají vliv na chyby v hodnotách emisí. K těmto opatřením patří pečlivá instalace měřicích zařízení do výfukového systému motoru v souladu s doporučením jejich výrobců a se správnou technickou praxí. Zejména nesmí být instalací těchto zařízení ovlivněn výkon motoru a emise.

Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3.

Metoda měření průtoku vzduchu a paliva

Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Průtok výfukového plynu se vypočítá podle vztahu:

image

Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, musí však být též dostatečně přesné, aby splňovaly požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu.

Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu.

Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Tento plyn se smísí a zředí výfukovým plynem, nesmí však reagovat s výfukovou trubkou. Měří se pak jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Průtok výfukových plynů se vypočítá pomocí vztahu:

image

kde:

G EXHW

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s)

G T

=

průtok sledovacího plynu (cm3/min)

conc mix

=

okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení (ppm)

ρ EXH

=

hustota výfukového plynu (kg/m3)

conc a

=

koncentrace pozadí sledovacího plynu ve vstupním vzduchu (ppm)

Koncentraci pozadí sledovacího plynu (conc a) lze určit změřením průměrné koncentrace pozadí bezprostředně před a po provedení zkoušky.

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení (conc mix) při maximálním průtoku výfukového plynu, může se koncentrace pozadí zanedbat.

Celý systém musí splňovat požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu a musí být kalibrován podle bodu 1.11.2 dodatku 2.

Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu

Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z hodnot průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu se vypočítá pomocí vztahu:

image

image

kde:

A/F st

=

stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg)

λ

=

relativní poměr vzduch/palivo

conc CO2

=

koncentrace suchého CO2 (%)

conc CO

=

koncentrace suchého CO (ppm)

conc HC

=

koncentrace HC (ppm)

Poznámka: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8.

Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO2 musí splňovat požadavky bodu 2.3.1 a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu.

Volitelně může být k měření poměru přebytku vzduchu použito zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například snímač zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu 2.3.4.

2.2.4   Průtok zředěného výfukového plynu

Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový průtok zředěného výfukového plynu za celý cyklus (kg/zkouška) se vypočítá z naměřených hodnot za celý cyklus a z příslušných kalibračních údajů zařízení na měření průtoku (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV) s použitím metod popsaných v bodu 2.2.1 dodatku 3. Je-li celková hmotnost vzorku částic a plynných znečišťujících látek větší než 0,5 % celkového průtoku systému CVS, je nutno průtok systému CVS korigovat nebo tok vzorku částic vrátit do systému CVS před zařízení na měření průtoku.

2.3   Určení plynných složek

2.3.1   Všeobecné specifikace analyzátorů

Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod 1.4.1.1). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozsahu od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice.

Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (příloha III dodatek 2 bod 1.5.5.2).

Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly dodatečné chyby.

2.3.1.1   Chyba měření

Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

Poznámka:

Pro účely této normy je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu (≡ pravá hodnota).

2.3.1.2   Opakovatelnost

Opakovatelnost definovaná jako 2,5 násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah nesmí být pro každý použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než ± 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než ± 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

2.3.1.3   Šum

Odezva špička-špička analyzátoru na nulovací plyn a na kalibrační plyny nesmí v kterémkoli časovém úseku 10 sekund překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

2.3.1.4   Posun nuly

Posun nuly za dobu jedné hodiny musí být na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s.

2.3.1.5   Posun měřicího rozpětí

Posun měřicího rozpětí za dobu jedné hodiny musí být menší než 2 % plného rozsahu stupnice na nejnižším používaném rozsahu. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a odezvou nuly. Posun měřicího rozpětí je definován jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 s.

2.3.1.6   Doba náběhu

U analýzy surového výfukového plynu nesmí být doba náběhu analyzátoru instalovaného v měřicím systému delší než 2,5 sekund.

Poznámka:

Vhodnost celého systému pro dynamickou zkoušku není jednoznačně určena pouze vyhodnocením doby odezvy samotného analyzátoru. Prostory, a zejména mrtvé objemy v celém systému ovlivňují nejen dobu transportu od sondy k analyzátoru, ale i dobu náběhu. Také doby transportu uvnitř analyzátoru určují dobu odezvy analyzátoru, jako je tomu v případě konvertoru nebo odlučovače vody uvnitř analyzátorů NOx. Stanovení doby odezvy celého systému je uvedeno v bodu 1.11.1 dodatku 2.

2.3.2   Sušení plynu

Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.2).

Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemické sušičky k odstraňování vody ze vzorku není přípustné.

2.3.3   Analyzátory

Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.3).

Plyny, které se mají měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

2.3.3.1   Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

2.3.3.2   Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

2.3.3.3   Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K (190 °C) ± 10 K.

2.3.3.4   Analýza oxidů dusíku (NOx)

Analyzátor oxidů dusíku musí být typu chemoluminiscenčního detektoru (CLD) nebo vyhřívaného chemoluminiscenčního detektoru (HCLD) s konvertorem NO2/NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (příloha III dodatek 2 bod 1.9.2.2).

U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 °C až 200 °C).

2.3.4   Měření poměru vzduchu k palivu

Zařízení na měření poměru vzduchu k palivu používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu 2.2.3 musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo kyslíková sonda zirkonového typu.

Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí:

±3 % zjištěného údaje λ< 2

±5 % zjištěného údaje 2 ≤ λ< 5

±10 % zjištěného údaje 5 ≤ λ

Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje.

2.3.5   Odběr vzorků plynných emisí

2.3.5.1   Tok surového výfukového plynu

Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu platí stejné specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC (bod 1.4.4), jak je uvedeno níže.

Odběrné sondy vzorku plynných emisí musí být pokud možno namontovány ve vzdálenosti nejméně 0,5 m nebo trojnásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) od místa výstupu z výfukového systému proti směru proudění a dostatečně blízko k motoru, aby byla zajištěna teplota výfukového plynu v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko ve směru proudění plynu, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí z výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako např. při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat průměrnou hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Je-li složení výfukového plynu ovlivněno systémem následného zpracování výfukového plynu, musí být při zkouškách etapy I odebrán vzorek výfukového plynu před tímto zařízením a při zkouškách etapy II za tímto zařízením s ohledem na směr proudění.

2.3.5.2   Tok zředěného výfukového plynu

Používá-li se systém s ředěním plného toku, platí níže uvedená specifikace.

Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí odpovídat požadavkům podle přílohy VI.

Odběrná sonda nebo odběrné sondy vzorku plynných emisí se instalují do ředicího tunelu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře smíšeny, a v těsné blízkosti odběrné sondy vzorku částic.

Odběr vzorků lze obecně provádět dvěma způsoby:

 znečišťující látky se odebírají do vaků pro jímání vzorku během celého cyklu a změří se po skončení zkoušky,

 znečišťující látky se v průběhu celého cyklu odebírají kontinuálně a integrují; tato metoda je povinná pro HC a NOx.

Vzorky koncentrace pozadí se odebírají před ředicím tunelem do vaku pro jímání vzorku a jejich hodnoty se odečtou od koncentrace emisí podle bodu 2.2.3 dodatku 3.

2.4   Určení částic

K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 °C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 °C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 °C).

Odběrná sonda vzorku částic musí být namontována v těsné blízkosti odběrné sondy vzorku plynných emisí a její instalace musí splňovat požadavky bodu 2.3.5.

K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážící komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

Specifikace systému s ředěním části toku

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž použitý způsob dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy je třeba použít (příloha VI bod 1.2.1.1).

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná krátká doba odezvy systému. Doba transformace systému se stanoví postupem podle bodu 1.11.1 dodatku 2.

Je-li kombinovaná doba transformace systému měření průtoku výfukového plynu (viz předchozí bod) a systému s ředěním části toku kratší než 0,3 s, mohou být použity systémy regulace pracující on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 s, musí se použít regulace „look-ahead“ založená na předem zaznamenaném průběhu zkoušky. V tomto případě musí být doba náběhu ≤ 1 s a zpoždění kombinace ≤ 10 s.

Celková doba odezvy systému musí být tak krátká, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic úměrný hmotnostnímu průtoku při hodnotě G SE úměrné hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení této úměrnosti se provede regresní analýza vztahu mezi G SE a G EXHW při minimální frekvenci sběru dat 5 Hz, přičemž musí být splněna tato kritéria:

 koeficient korelace r 2 lineární regrese vztahu mezi G SE a G EXHW nesmí být menší než 0,95,

 směrodatná odchylka závislosti G SE na G EXHW nesmí být větší než 5 % maximální hodnoty G SE,

 úsek regresní přímky na ose G SE nesmí být větší než ± 2 % maximální hodnoty G SE.

Volitelně lze provést předběžnou zkoušku a signál hmotnostního průtoku výfukového plynu použít k regulaci toku vzorku do systému odběru vzorku částic (k regulaci „look-ahead“). Tento postup je nutný, je-li doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P) nebo doba transformace snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F) větší než 0,3 s. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, je-li průběh závislosti G ESHW,pre na čase při předběžné zkoušce, kterou se reguluje G SE, posunut o dobu „look-ahead“ rovnou t 50,P + t 50,F.

Pro stanovení korelace mezi G SE a G ESHW se použijí data získaná během skutečné zkoušky, přičemž čas G ESHW se podle t 50,F synchronizuje s časem G SE (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). Znamená to, že časový posun mezi G SE a G ESHW je rozdíl mezi jejich dobami transformace určenými podle bodu 2.6 dodatku 2.

U systémů s ředěním části toku má mimořádný význam přesnost průtoku vzorku výfukového plynu G SE, jestliže se neměří přímo, nýbrž určuje na základě diferenciálního měření průtoku:

image

V tomto případě přesnost ± 2 % u G TOTW a G DILW k zajištění přijatelné přesnosti G SE nepostačuje. Jestliže se průtok plynu určuje diferenciálním měřením průtoku, musí být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost G SE byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelné hodnoty přesnosti G SE lze dosáhnout některou z těchto metod:

a) je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW ± 0,2 %, dosáhne se přesnosti G SE ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při větších ředicích poměrech však vzniká větší chyba;

b) provede se kalibrace G DILW podle G TOTW tak, aby se u G SE dosáhlo stejné přesnosti jako podle a). Podrobnosti této kalibrace jsou uvedeny v bodu 2.6 dodatku 2;

c) přesnost G SE se určí nepřímo podle přesnosti ředicího poměru stanovené pomocí sledovacího plynu, např. CO2. I v tomto případě jsou u G SE nutné rovnocenné hodnoty přesnosti jako v případě metody uvedené pod a);

d) je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, je maximální chyba rozdílu mezi G TOTW a G DILW v rozmezí ± 0,2 % a chyba linearity v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty G TOTW, která byla zjištěna v průběhu zkoušky.

2.4.1   Filtry pro odběr vzorku částic

2.4.1.1   Specifikace filtrů

Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti, kterou plyn proudí na filtr, od 35 cm/s do 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem je nutno použít filtry stejné jakosti.

2.4.1.2   Velikost filtrů

Filtry částic musí mít průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry o větším průměru (bod 2.4.1.5).

2.4.1.3   Primární a koncové filtry

Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě.

2.4.1.4   Rychlost proudění plynu na filtr

Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kPa.

2.4.1.5   Zatížení filtrů

V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm2 plochy filtru.



Průměr filtru

(mm)

Doporučený průměr činné plochy

(mm)

Doporučené minimální zatížení filtru

(mg)

47

37

0,11

70

60

0,25

90

80

0,41

110

100

0,62

2.4.2   Specifikace vážící komory a analytických vah

2.4.2.1   Podmínky pro vážící komoru

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizace a vážení udržovat na teplotě 295 K (22 °C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K (9,5 °C) ± 3 K a na relativní vlhkosti (45 ± 8) %.

2.4.2.2   Vážení referenčního filtru

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od specifikace vážící místnosti uvedené v bodu 2.4.2.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážící místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků.

Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg,