EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32017R1795

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1795 ze dne 5. října 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a kterým se ukončuje šetření týkající se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících ze Srbska

C/2017/6768

OJ L 258, 6.10.2017, p. 24–123 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

Legal status of the document No longer in force, Date of end of validity: 13/12/2023: This act has been changed. Current consolidated version: 06/10/2017

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_impl/2017/1795/oj

6.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 258/24


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/1795

ze dne 5. října 2017,

kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a kterým se ukončuje šetření týkající se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících ze Srbska

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (1), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení,

po konzultaci s členskými státy,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   POSTUP

1.1.   Zahájení šetření

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) dne 7. července 2016 zahájila antidumpingové šetření dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli do Unie pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny (dále jen „dotčené země“) na základě článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (dále jen „základní nařízení“). V Úředním věstníku Evropské unie uveřejnila Komise příslušné oznámení (2) (dále jen „oznámení o zahájení šetření“).

(2)

Toto šetření bylo zahájeno na základě podnětu, který podalo dne 23. května 2016 Evropské sdružení oceli (dále jen „Eurofer“ nebo „žadatel“) jako zástupce více než 90 % celkové výroby určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli v Unii.

1.2.   Zúčastněné strany

(3)

V oznámení o zahájení šetření vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. O zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, orgány dotčených zemí, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky a sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(4)

Zúčastněné strany dostaly možnost písemně sdělit svá stanoviska a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

1.3.   Výběr vzorku

(5)

V oznámení o zahájení šetření Komise uvedla, že možná vybere vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

a)   Výběr vzorku výrobců v Unii

(6)

V oznámení o zahájení šetření Komise uvedla, že vybrala předběžný vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje se zajištěním zeměpisného rozložení. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily, neobdržela však žádné připomínky.

(7)

Konečný vzorek se tedy skládal ze šesti výrobců v Unii nacházejících se v pěti různých členských státech. Představuje víc než 45 % výroby Unie.

b)   Výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení

(8)

Komise požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení šetření, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat. Všech sedm dovozců, kteří se přihlásili, bylo členy konsorcia nazvaného „Konsorcium pro dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků“ („Consortium for Imports of Hot-Rolled Flats“, dále jen „Konsorcium“). Toto Konsorcium bylo vytvořeno ad hoc pro účely šetření více než 30 uživateli a dovozci, kteří nejsou ve spojení, nacházejícími se převážně, ale ne výhradně, v Itálii. Jde především o malé a střední podniky.

(9)

Člen Konsorcia Stemcor London Ltd se dobrovolně nabídl, že bude plně spolupracovat tím, že předloží odpověď na dotazník. Tento dovozce, který není ve spojení, se nacházel v Londýně ve Spojeném království a během období šetření obchodoval s dotčeným výrobkem v částce ve výši přesahující 30 milionů GBP. Tento dovozce, který není ve spojení, byl navštíven na místě.

c)   Výběr vzorku vyvážejících výrobců

(10)

Vzhledem k malému počtu známých vyvážejících výrobců v Íránu, Rusku, Srbsku a na Ukrajině se pro tyto země žádný výběr vzorků nepředpokládal.

(11)

Vzhledem k potenciálně vysokému počtu vyvážejících výrobců v Brazílii Komise požádala všechny vyvážející výrobce v Brazílii, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení šetření, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat. Kromě toho Komise požádala zastoupení Brazílie při Evropské unii, aby našlo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(12)

Pět výrobců poskytlo informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. Komise zjistila, že dvě z těchto společností jsou ve spojení, a proto je považovala za jednoho (skupinu) vyvážejícího výrobce.

(13)

V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek tří vyvážejících výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými vyvážejícími výrobci a s brazilskými orgány. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(14)

Podle údajů čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců vybraný vzorek představuje 97,3 % celkového vývozu Brazílie do Unie.

1.4.   Odpovědi na dotazník

(15)

Komise odeslala dotazníky žadateli, všem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, všem známým vyvážejícím výrobcům v Íránu, Rusku, Srbsku a na Ukrajině a třem výrobcům v Brazílii zařazeným do vzorku a uživatelům a dovozcům, kteří se přihlásili ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(16)

Odpovědi na dotazníky byly obdrženy od sdružení Eurofer, šesti výrobců v Unii zařazených do vzorku a jejich středisek služeb pro ocelářský průmysl, která jsou ve spojení, od jednoho uživatele jménem Konsorcia, jednoho dovozce zařazeného do vzorku, který není ve spojení, a od devíti skupin vyvážejících výrobců v dotčených zemích.

(17)

Konsorcium dále předložilo připomínky po zahájení tohoto řízení. Kromě toho předložilo připomínky po zahájení řízení také několik dalších uživatelů, především z Polska a pobaltských států, Konfederace zaměstnavatelů Lotyšska a z Asociace strojírenského a kovodělného průmyslu Lotyšska.

1.5.   Inspekce na místě

(18)

Komise si opatřila a ověřila veškeré podklady, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, následné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

 

výrobci v Unii:

ThyssenKrupp Steel Europe AG, Duisburg, Německo

Tata Steel IJmuiden BV, Velsen-Noord, Nizozemí

Tata Steel UK Limited, Port Talbot, Jižní Wales, Spojené království

ArcelorMittal Mediterranee SAS, Fos-sur-Mer, Francie

ArcelorMittal Atlantique Et Lorraine, Dunkerque, Francie

ArcelorMittal España SA, Gozón, Španělsko

 

Uživatel:

Marcegaglia Carbon Steel Spa, Gazoldo degli Ippoliti, Itálie

 

Dovozce, který není ve spojení:

Stemcor London Ltd, Londýn, UK

 

Vyvážející výrobce v Íránu:

Mobarakeh Steel Company, Mobarakeh, Esfahán, Írán

 

Obchodník v Unii, který je ve spojení:

Primex Steel Trading GmbH, Düsseldorf, Německo

 

Vyvážející výrobci v Rusku:

„Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron & Steel Works“ (dále jen „PJSC MMK“ nebo „MMK“), Magnitogorsk

Novolipetsk Steel, (dále rovněž „NLMK“), Lipetsk

PAO Severstal, (dále jen „Severstal“) Čerepovec.

 

středisko služeb pro ocelářský průmysl/obchodník/dovozce v Unii, kteří jsou ve spojení:

SIA Severstal Distribution, Riga, Lotyšsko

 

obchodníci/dovozci mimo Unii, kteří jsou ve spojení

NOVEX Trading (Swiss) SA (dále jen „Novex“), Lugano, Švýcarsko

MMK Steel Trade AG, Lugano, Švýcarsko

Severstal Export GmbH (dále jen „SSE“), Lugano, Švýcarsko.

 

Vyvážející výrobce v Srbsku:

Zelezara Smederevo d.o.o., Smederevo, Srbsko

 

dovozce v Unii, který je ve spojení:

Pikaro, s.r.o., Košice, Slovensko

 

Vyvážející výrobci na Ukrajině:

 

Metinvest Group

Integrated Iron and Steel Works „Zaporizhstal“, PJSC, Záporoží, Ukrajina

Ilyich Iron and Steel Works of Mariupol, PJSC, Mariupol, Ukrajina (ověřeno na dálku z kanceláří společnosti Metinvest International SA, Ženeva, Švýcarsko)

 

Obchodník na Ukrajině, který je ve spojení:

Limited Liability Company Metinvest-SMC, LLC, Kyjev, Ukrajina

 

Obchodník mimo Unii, který je ve spojení:

Metinvest International SA, Ženeva, Švýcarsko

 

dovozce v Unii, který je ve spojení:

Ferriera Valsider S.p.A, Vallese di Oppeano VR, Itálie

 

Vyvážející výrobci v Brazílii:

ArcelorMittal Brasil S.A, Serra, Brazílie

Companhia Siderúrgica Nacional, São Paulo, Brazílie

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A., Belo Horizonte, Brazílie

 

středisko služeb pro ocelářský průmysl/obchodník/dovozce v Unii, kteří jsou ve spojení:

Lusosider Aços Planos S.A, Lisabon, Portugalsko

1.6.   Období šetření a posuzované období

(19)

Šetření dumpingu a újmy se vztahovalo na období od 1. července 2015 do 30. června 2016 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2013 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

1.7.   Celní evidence dovozu

(20)

Dne 11. října 2016 předložil žadatel žádost o celní evidenci dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli z dotčených zemí podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení. Dne 21. listopadu 2016 poskytl žadatel aktualizované údaje o dovozu týkající se jeho žádosti o celní evidenci. Po pečlivé analýze žádosti a podpůrných údajů Komise dospěla k závěru, že podmínky pro celní evidenci byly splněny, pouze pokud jde o dovoz z Brazílie a Ruska.

(21)

Proto Komise dne 6. ledna 2017 vyhlásila prováděcí nařízení Komise, kterým se od 6. ledna 2017 zavádí celní evidence dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Ruska a Brazílie (3).

1.8.   Následný postup

(22)

Dne 4. dubna 2017 Komise informovala všechny zúčastněné strany prostřednictvím informačního dokumentu (dále jen „informační dokument“), že bude pokračovat v šetření bez uložení prozatímních opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí do Unie. Informační dokument obsahoval podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise rozhodla, že bude pokračovat v šetření bez uložení prozatímních opatření.

(23)

Po zveřejnění informačního dokumentu zúčastněné strany předložily písemné připomínky ke zveřejněným informacím a zjištěním. Zúčastněné strany, které požádaly o slyšení, byly rovněž vyslechnuty.

(24)

Dne 4. května 2017 se konalo slyšení s žadatelem za přítomnosti úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech. Dne 15. května 2017 se konala slyšení se dvěma ruskými vyvážejícími výrobci, konkrétně se společnostmi MMK a PAO Severstal. Dne 1. června 2017 se konalo slyšení s Konsorciem. Dne 8. června 2017 se konalo druhé slyšení s žadatelem. Kromě toho se dne 13. června 2017 konalo slyšení s ukrajinským vyvážejícím výrobcem Metinvest Group.

(25)

Komise před přijetím konečného rozhodnutí zvážila veškeré ústní a písemné připomínky k informačnímu dokumentu předložené zúčastněnými stranami. Těmito připomínkami se zabývá toto nařízení.

(26)

Kromě toho požádala Komise uživatele, kteří se přihlásili ve fázi zahájení šetření, aby poskytli více údajů o strojírenském odvětví a dalších odvětvích, aby bylo možno přesněji posoudit potenciální dopad opatření na jiná navazující odvětví než trubky a duté profily. Rovněž vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k nejvhodnější formě případných opatření.

(27)

Po zveřejnění informačního dokumentu se přihlásilo 18 dalších uživatelů a požadovalo, aby byli zaregistrováni jako zúčastněné strany. Registrace jakožto zúčastněná strana byla udělena 17 z 18 uživatelů. Sedm z těchto 18 uživatelů požádalo o anonymitu, jelikož se obávalo odplaty. Žádosti bylo vyhověno u šesti ze sedmi uživatelů. Zbývající uživatel nebyl registrován jakožto zúčastněná strana, jelikož navzdory několika připomínkám svou žádost o anonymitu neodůvodnil.

(28)

Kromě toho Komise pokračovala v získávání a ověřování veškerých informací, které považovala za nezbytné pro dosažení konečných závěrů. Za tímto účelem zaslala šesti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, 74 uživatelům (včetně členů Konsorcia) a 12 sdružením zastupujícím uživatele dodatečné dotazníky po období šetření.

(29)

Odpovědi na dotazníky po období šetření byly obdrženy od všech šesti výrobců v Unii a od 23 uživatelů. Dodatečné informace navíc poskytla dvě z 12 sdružení uživatelů. Kromě toho byli žadatel, jeden výrobce v Unii (4) a vybraní uživatelé (především (5) na základě zeměpisného rozložení) informování, že útvary Komise přijdou příslušné údaje ověřit na místě.

(30)

Poté bylo v období od 29. května do 9. června 2017 provedeno pět dalších inspekcí na místě, a to v prostorách těchto zúčastněných stran v Evropské unii:

ThyssenKrupp Steel Europe AG, Duisburg, Německo (výrobce v Unii)

HUS Ltd, Plovdiv, Bulharsko (uživatel, člen „Konsorcia“, jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění

Technotubi SpA, Alfianello, Itálie (uživatel, člen Konsorcia)

italský uživatel, není členem Konsorcia a přál si zůstat v anonymitě

sdružení Eurofer

(31)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě Komise zamýšlí uložit konečná antidumpingová opatření. Rovněž jim byla přiznána lhůta, ve které mohly k poskytnutí konečných informací předkládat svá vyjádření.

(32)

Po poskytnutí konečných zjištění dne 17. července 2017 (dále jen „po konečných zjištěních“) se dne 27. července 2017 konalo další slyšení s žadatelem za přítomnosti úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech. Sdružení Eurofer během tohoto slyšení vzneslo několik procesních a podstatných bodů.

(33)

Pokud jde o procesní body, sdružení Eurofer tvrdilo, že Komise neuvedla v platnost doporučení úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech, které tento úředník vydal po slyšení ze dne 4. května 2017 (viz 24. bod odůvodnění). Úředník pro slyšení v obchodních záležitostech byl ve své zprávě ze dne 23. června 2017 toho názoru, že útvary by měly dumpingová rozpětí a rozpětí újmy zveřejnit před provedením testu unijních zájmů „bez skutečných údajů použitých u výpočtů (6). Kromě toho vyzval útvary Komise, „aby konečná zjištění zúčastněným stranám poskytly včas, a poskytly jim tak dostatečný čas pro podání připomínek, a to alespoň 30 dní namísto obvyklé 10denní lhůty (7).

(34)

Komise poukázala na to, že doporučení úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech obdržela dne 23. června 2017, což bylo blízko ke dni poskytnutí konečných zjištění (17. července 2017). Pokud jde o rozpětí újmy, Komise rozhodla, že nemá příliš smysl poskytovat nezpracované číselné údaje bez podkladových výpočtů na konci června jakožto zvláštní krok, když zúčastněné strany kompletní výpočet rozpětí újmy v blízké budoucnosti beztak obdrží spolu s úplnými konečnými zjištěními v rámci poskytnutí konečných zjištění. Sdružení Eurofer během slyšení dne 27. července 2017 skutečně potvrdilo, že úplné informace o rozpětí újmy obdrželo spolu s všeobecným dokumentem se zjištěními, a tato otázka tak již není relevantní. Pokud jde o lhůtu pro připomínky k poskytnutí konečných zjištění, čl. 20 odst. 5 základního nařízení stanoví, že ke stanoviskům předloženým po poskytnutí konečných zjištění lze přihlédnout pouze tehdy, jsou-li obdržena „ve lhůtě, kterou stanoví Komise v každém jednotlivém případě a která činí nejméně deset dnů“. Konečná zjištění byla zúčastněným stranám předložena dne 17. července 2017, přičemž lhůta pro předložení připomínek byla stanovena na 7. srpna 2017, tj. činila tři týdny. Ačkoli tato lhůta je kratší než 30 dnů doporučených úředníkem pro slyšení v obchodních záležitostech, stále poskytla dvakrát tolik času, než je zákonem stanovené minimum. Komise proto dospěla k závěru, že dodržela základ doporučení úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech, tj. poskytla „dostatečný“ čas pro to, aby bylo možné vznášet užitečné připomínky k dokumentu, který z velké části reprodukoval informace, které Komise se stranami již sdílela v informačním dokumentu ze dne 4. dubna (viz 22. bod odůvodnění).

(35)

Pokud jde o podstatné body vznesené před úředníkem pro slyšení v obchodních záležitostech, Komise se rozhodla je řešit v příslušných částech nařízení níže, jelikož byly znovu vzneseny v písemných připomínkách obdržených po poskytnutí konečných zjištění.

(36)

Dne 3. srpna 2017 se konalo slyšení s íránským vyvážejícím výrobcem, konkrétně se společnostní Mobarakeh Steel Company. Íránský vyvážející výrobce během slyšení nadnesl otázku týkající se administrativní chyby, k níž došlo při výpočtu dumpingu. Vyvážející výrobce vysvětlil, že některé číselné údaje byly chybně zaokrouhleny, pravděpodobně v důsledku své délky.

(37)

Komise toto tvrzení analyzovala a dospěla k závěru, že při výpočtu dumpingu pro íránského vyvážejícího výrobce skutečně došlo k administrativní chybě, kterou bylo třeba opravit. Výpočet dumpingu a z něj vycházející výpočty proto musely být přepočítány s následujícím výsledkem: revidované dumpingové rozpětí a sazba antidumpingového cla pro společnost Mobarakeh Steel Company činily 17,9 % a revidovaná minimální dovozní cena upravená o nárůst cen surovin následně činila 468,49 EUR za tunu.

(38)

Všechny strany byly o této revizi informovány prostřednictvím dodatečného poskytnutí konečných zjištění dne 4. srpna 2017 a byly vyzvány, aby k ní vyjádřily své připomínky.

(39)

Komise před přijetím konečného rozhodnutí zvážila veškeré ústní a písemné připomínky k poskytnutí konečných zjištění a k dodatečnému poskytnutí konečných zjištění, které předložily zúčastněné strany. Tyto připomínky jsou řešeny v tomto nařízení a zjištění jsou případně odpovídajícím způsobem upravena.

2.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

2.1.   Dotčený výrobek

(40)

Ploché za tepla válcované výrobky z oceli jsou vyráběny válcováním za tepla; jedná se o proces tváření kovu, během nějž horký kov prochází jedním párem nebo více páry horkých válců, které snižují a sjednocují jeho tloušťku, přičemž teplota kovu je nad rekrystalizační teplotou. Mohou být dodávány v různých formách: ve svitcích (olejovaných nebo neolejovaných, mořených nebo nemořených), v tabulích (plech) nebo v úzkých pásech.

(41)

Ploché za tepla válcované výrobky z oceli mají dvě použití. Zaprvé jde o prvotní materiál pro výrobu různých výrobků z oceli s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými (8) plochými a plátovanými výrobky z oceli. Zadruhé se používají jako průmyslový vstup nakupovaný koncovými uživateli pro nejrůznější použití, včetně stavebnictví (výroba ocelových trubek), stavby lodí, plynových nádob, automobilů, tlakových nádob a energetických potrubí.

(42)

Komise vyřadila nástrojovou a rychlořeznou ocel z definice výrobku pro antidumpingové řízení týkající se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (9).

(43)

Jelikož během tohoto konkrétního šetření nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se definice výrobku a obdobného výrobku, a aby byla definice výrobku v různých řízeních týkajících se určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli stejná, Komise se rozhodla vyřadit nástrojovou ocel a rychlořeznou ocel rovněž v tomto případě.

(44)

Zúčastněné strany byly o těchto vynětích informovány prostřednictvím informačního dokumentu. V tomto ohledu neobdržela Komise žádné další připomínky.

(45)

Dotčený výrobek (dále jen „PTV“) tak byl vymezen jako určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené, pocházející z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny.

Dotčený výrobek nezahrnuje:

výrobky z korozivzdorné oceli a křemíkové elektrooceli s orientovanou strukturou,

výrobky z nástrojové oceli a rychlořezné oceli,

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, a

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší.

Dotčený výrobek má v současnosti kódy KN 7208 10 00, 7208 25 00, 7208 26 00, 7208 27 00, 7208 36 00, 7208 37 00, 7208 38 00, 7208 39 00, 7208 40 00, 7208 52 10, 7208 52 99, 7208 53 10, 7208 53 90, 7208 54 00, 7211 13 00, 7211 14 00, 7211 19 00, ex 7225 19 10, 7225 30 90, ex 7225 40 60, 7225 40 90, ex 7226 19 10, 7226 91 91 a 7226 91 99.

2.2.   Obdobný výrobek

(46)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

a)

dotčený výrobek,

b)

výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu dotčených zemí,

c)

výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, Komise potvrdila, že dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v dotčených zemích a dotčený výrobek vyráběný a prodávaný výrobním odvětvím Unie jsou obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

3.   DUMPING

3.1.   Obecná metodika

(48)

Komise v tomto oddílu stanovila obecnou metodiku, kterou použila pro výpočty dumpingu. V odůvodněných případech byly případné otázky, které se týkají konkrétní země či společnosti a jsou významné pro tyto výpočty, zpracovány v níže uvedených oddílech věnovaných jednotlivým zemím.

3.1.1.   Běžná hodnota

(49)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého jednotlivého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku vyváženého během období šetření do Unie.

Běžná hodnota pro nereprezentativní typy (tj. ty, jejichž domácí prodej představoval méně než 5 % prodeje na vývoz do Unie, nebo ty, jež nebyly na domácím trhu prodávány vůbec) byla vypočtena na základě výrobních nákladů na typ výrobku, k nimž byla přičtena částka za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky. Pro domácí prodej uskutečněný v běžném obchodním styku byl u dotčených typů výrobků použit zisk pro typ výrobku. Pro všechny ostatní transakce, které nebyly uskutečněny v běžném obchodním styku, byl použit průměrný zisk.

Komise následně určila typy výrobků prodávané na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobků prodávanými na vývoz do Unie, a v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce domácí prodej každého typu výrobku reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(50)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečné prodejní ceny na domácím trhu.

(51)

Běžná hodnota byla založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej byl, či nebyl ziskový, pokud:

d)

objem prodeje typu výrobku prodávaného za čistou prodejní cenu rovnající se vypočteným výrobním nákladům nebo tyto náklady přesahující představoval více než 80 % celkového objemu prodeje výrobku tohoto typu; a

e)

vážená průměrná prodejní cena uvedeného typu výrobku se rovná jednotkovým výrobním nákladům nebo je vyšší.

(52)

V tomto případě byla běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(53)

Běžná hodnota byla založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

a)

objem ziskového prodeje typu výrobku tvoří nejvýše 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu; nebo

b)

vážená průměrná cena tohoto typu výrobku je nižší než jednotkové výrobní náklady.

(54)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, anebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodán v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(55)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly každému jednotlivému spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

a)

vážené průměrné prodejní, správní a režijní náklady vynaložené během období šetření každým jednotlivým spolupracujícím vyvážejícím výrobcem při domácím prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku; a

b)

vážený průměrný zisk dosažený během období šetření každým jednotlivým spolupracujícím vyvážejícím výrobcem při domácím prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

3.1.2.   Vývozní cena

(56)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako obchodníci a/nebo dovozci.

(57)

Jestliže vyvážející výrobce vyvezl dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii, též prostřednictvím obchodníků, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(58)

Jestliže vyvážející výrobci vyvezli dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společnosti ve spojení, která působila jako dovozce, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení zjištěna početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní cena byla v souladu s uvedeným článkem zjištěna početně také tehdy, když dotčený výrobek nebyl znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen. V takových případech byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk.

3.1.3.   Srovnání

(59)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(60)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

3.2.   Brazílie

(61)

Během období šetření bylo v Brazílii pět vyvážejících výrobců. Po výběru vzorku jedna vyvážející společnost, Aperam Inox América do Sul S.A., Komisi vysvětlila, že prodej do Afriky, který byl pouze v režimu tranzitu přes Unii, nesprávně vykázala jako prodej na vývoz do Unie. Proto během období šetření neměla žádný vývoz dotčeného výrobku do Unie. Společnost rovněž vysvětlila, že má podílové spoluvlastnictví se společností ArcelorMittal Brasil S.A (dále jen „AMB“). Na základě toho se Komise rozhodla zacházet s těmito dvěma společnostmi jako se společnostmi ve spojení.

Společnosti Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A. (dále jen „Usiminas“) a Companhia Siderúrgica Nacional (dále jen „CSN“) rovněž mají podílové spoluvlastnictví. Společnost Usiminas prohlásila, že by měly být považovány za společnosti, které nejsou ve spojení, protože v současné době probíhá řízení s brazilským orgánem pro hospodářskou soutěž, které společnosti CSN brání vykonávat jakákoliv práva ve vztahu ke společnosti Usiminas. Komise tvrzení a důkazy poskytnuté společností Usiminas ověřila a dospěla k závěru, že společnost CSN není schopna vykonávat svá práva ve vztahu ke společnosti Usiminas. Komise toto tvrzení přijala a s těmito společnostmi zacházela jako se společnostmi, které nejsou ve spojení. Obě společnosti nevznesly námitky, když jim Komise v dokumentu informujícím společnosti o neuložení prozatímních opatření oznámila své rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, zda tyto dvě společnosti jsou či nejsou ve spojení, se může v následných přezkumech změnit, a to v případě, že by brazilský orgán pro hospodářskou soutěž v budoucnu rozhodl jinak.

(62)

Na domácím trhu všichni vyvážející výrobci prodávali obdobný výrobek jak přímo, tak prostřednictvím obchodníků, z nichž někteří ve spojení jsou a jiní ne. Většina prodaných obdobných výrobků byla dále zpracována do výrobku, který buď zůstal obdobným výrobkem, nebo z kterého se stal další navazující výrobek.

(63)

Společnost Usiminas vyvážela dotčený výrobek do Unie přímo nezávislým odběratelům. Další dva vyvážející výrobci vyváželi do Unie převážně nezpracované (nedělené) svitky, které byly buď znovu prodány, nebo dále zpracovány jejich společností ve spojení v Unii.

3.2.1.   Běžná hodnota

(64)

V případě těchto tří vyvážejících výrobců byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1.

(65)

V případě těchto tří vyvážejících výrobců byla běžná hodnota založena na ceně na domácím trhu pro 14 %, 35 % a 91 % typů výrobku vyvážených do Unie, které představují 54 %, 78 % a 99 % vyvezeného objemu prodeje do Unie. Běžná hodnota pro zbývající typy výrobku byla vypočítána, jak je uvedeno v 54. a 55. bodě odůvodnění.

(66)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost Usiminas prohlásila, že částka prodejních, režijních a správních nákladů nebyla vypočítána na úrovni cen ze závodu a že některé náklady nesouvisely s dotčeným výrobkem, a proto by měly být z částky prodejních, režijních a správních nákladů vyňaty.

(67)

Komise toto tvrzení přijala a částku prodejních, režijních a správních nákladů odpovídajícím způsobem opravila.

(68)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost CSN prohlásila, že pro stanovení částky prodejních, režijních a správních nákladů měla být použita poslední verze tabulky s prodejními, režijními a správními náklady předložená během inspekce na místě. Tato verze by byla přesnější, protože některé náklady spojené s vývozem byly přiděleny pouze na prodej na vývoz, a ne na prodej na domácím trhu.

(69)

Komise toto tvrzení odmítla, protože metoda přidělování v poslední verzi tabulky s prodejními, režijními a správními náklady předložená společností nemohla být ověřena, jelikož byla poskytnuta na konci inspekce na místě. Místo toho Komise vypočítala částku prodejních, režijních a správních nákladů na základě předchozí verze, která byla předložena během inspekce na místě a která mohla být ověřena. Tato verze však obsahovala určité chyby, které byly Komisí ručně opraveny a sděleny společnosti CSN. Společnost CSN toto sdělení dále nekomentovala. Komise ve výpočtu nepřidělila vývozní náklady prodeji na domácím trhu. Společnost CSN metodu přidělování použitou Komisí nezpochybnila.

3.2.2.   Vývozní cena

(70)

V případě těchto tří vyvážejících výrobců byla vývozní cena určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2.

(71)

V případě společnosti Usiminas, která prodávala dotčený výrobek do Unie přímo nezávislým odběratelům, byla vývozní cena určena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(72)

Další dva vyvážející výrobci prodávali dotčený výrobek do Unie prostřednictvím stran ve spojení. Nicméně rovněž pro tyto vyvážející výrobce byla vývozní cena určena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, protože Komise mohla ověřit, že ceny mezi stranami ve spojení byly stanoveny podle tržních podmínek a odrážely tržní ceny.

3.2.3.   Srovnání

(73)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(74)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a u vedlejších nákladů (v rozmezí od 3,4 % do 4,6 % z čistého obratu), u slev z cen a množstevních rabatů (v rozmezí od 0,2 % do 3,5 % z čistého obratu) a u nákladů na úvěry (v rozmezí od 1,8 % do 2,3 % z čistého obratu).

(75)

Všichni vyvážející výrobci podali žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení o úpravu o částku odpovídající clu a tvrdili, že existence režimu navrácení cla pro určité suroviny by znamenala, že jejich prodej na domácím trhu by ve srovnání s prodejem na vývoz zahrnoval nepřímou daň.

(76)

Vyvážející výrobci však nebyli schopni prokázat, že by pouhá existence režimu navrácení cla ovlivňovala srovnatelnost cen. Vyvážející výrobci navíc během inspekce na místě potvrdili, že režim navrácení cla neovlivňuje prodejní cenu. Tato žádost proto nemohla být přijata.

(77)

Společnost Usiminas podala žádost podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení o úpravu o rozdíly v obchodních úrovních a tvrdila, že veškerý její domácí prodej směřuje ke koncovým uživatelům, zatímco veškerý její prodej na vývoz do Unie směřuje k obchodníkům ve spojení nebo k obchodníkům, kteří ve spojení nejsou.

(78)

Vyvážející výrobce však nemohl prokázat žádné trvalé a zřejmé rozdíly v cenách na různých obchodních úrovních na domácím nebo na vývozním trhu. Tato žádost proto nemohla být přijata.

(79)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost Usiminas prohlásila, že při výpočtu běžné hodnoty by měly být odečteny také úpravy nákladů na úvěry.

(80)

Komise tuto žádost odmítla, protože úprava nákladů na úvěry je úprava skutečných cen provedená tak, aby zohledňovala dohodnuté úvěrové období bez ohledu na datum skutečného zaplacení. Jedná se o čistou úpravu cen, která není při výpočtu běžné hodnoty odůvodněná.

3.2.4.   Dumpingové rozpětí

(81)

U vyvážejících výrobců srovnávala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(82)

Společnost CSN ve svých připomínkách k poskytnutí konečných zjištění tvrdila, že revidované hodnoty CIF použité pro výpočet rozpětí cenového podbízení měly být použity rovněž pro výpočet dumpingového rozpětí. Toto tvrzení bylo přijato a výpočet dumpingu byl odpovídajícím způsobem opraven.

(83)

Vážené průměrné dumpingové rozpětí pro spolupracující výrobce, kteří nejsou zařazeni do vzorku, bylo vypočítáno v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto rozpětí bylo stanoveno na základě rozpětí stanovených pro tři vyvážející výrobce zařazené do vzorku.

(84)

Úroveň spolupráce v Brazílii je vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval téměř 100 % celkového vývozu Brazílie do Unie v období šetření. Na tomto základě se Komise rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi použitelné na všechny ostatní společnosti na stejné úrovni, jako je úroveň stanovená pro společnost s nejvyšším dumpingovým rozpětím zařazenou do vzorku, tj. společnost Usiminas.

(85)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Společnost

Dumpingové rozpětí

ArcelorMittal Brasil S.A

16,3 %

Aperam Inox América do Sul S.A.

16,3 %

Companhia Siderúrgica Nacional

73,0 %

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A.

65,9 %

Další spolupracující společnost (Gerdau Açominas S.A.)

49,3 %

Všechny ostatní společnosti

73,0 %

3.3.   Írán

(86)

V Íránu je pouze jeden vyvážející výrobce dotčeného výrobku, který v rámci tohoto šetření plně spolupracoval. Většina jeho prodeje do Unie představovala přímý prodej nezávislým kupcům, některý prodej byl však uskutečněn prostřednictvím obchodníka se sídlem v Německu, který je ve spojení.

3.3.1.   Běžná hodnota

(87)

V případě tohoto jediného vyvážejícího výrobce byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1. V důsledku toho byla běžná hodnota pro 61 % typů výrobků představujících 67 % objemu vývozu vyvážejícího výrobce do Unie založena na ceně na domácím trhu v běžném obchodním styku. U zbývajících typů výrobků byla běžná hodnota zjištěna početně. Pokud však byla vážená průměrná cena typu výrobku nižší než jednotkové výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočítána podle metodiky uvedené výše v 55. bodě odůvodnění.

(88)

Vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že Komise pro zkoumání toho, zda se jednalo o obchody v běžném obchodním styku a pro výpočet běžné hodnoty použila chybný poměr prodejních, režijních a správních nákladů. Skutečně se jednalo o chybu při zaokrouhlení, která byla následně opravena. Tato změna neměla žádný dopad na dumpingová rozpětí stanovená v 98. bodě odůvodnění.

3.3.2.   Vývozní cena

(89)

Vývozní cena byla stanovena s použitím obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2., a zejména s použitím čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

3.3.3.   Srovnání

(90)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(91)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a u vedlejších nákladů (v rozmezí od 1 % do 3 %), u nákladů na balení (v rozmezí od 0 % do 1 %), u úvěrových nákladů (v rozmezí od 1 % do 3 %), u provizí (v rozmezí od 0,1 % do 2 %) a dalších slev (v rozmezí od 0 % do 0,5 %) a u dalších faktorů (v rozmezí od 0 % do 1 %). Úprava na základě čl. 2 odst. 10 písm. i) byla rovněž provedena pro prodej na vývoz prostřednictvím obchodníka v Unii, který je ve spojení (v rozmezí od 2 % do 6 %).

(92)

Žadatel ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že tyto úpravy se zdají být vysoké, a vyzval Komisi, aby k těmto úpravám poskytla další vysvětlení. Komise nemůže poskytnout další podrobnosti týkající se těchto úprav, aniž by vyzradila důvěrné obchodní informace. Všechny tyto úpravy byly Komisí analyzovány a ověřeny v souladu s povinností Komise podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(93)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu tvrdil, že Komise při výpočtu běžné hodnoty neodvodila náhrady související s náklady. Tato žádost byla věcně nesprávná, jelikož Komise tyto náhrady odvodila. Vyvážející výrobce toto tvrzení zopakoval ve svých připomínkách ke konečným zjištěním. Komise vyvážejícímu výrobci vysvětlila svou metodiku týkající se tohoto bodu a žádné další připomínky nebyly obdrženy.

(94)

Komise při posuzování náhrad přezkoumala důkazy týkající se úpravy na základě režimu navrácení cla. Důkazy, jež měla Komise k dispozici, ukázaly, že ačkoliv vyvážející výrobce obdržel to, o čem uváděl, že je vrácení cla, neexistují žádné důkazy, že v první řadě nějaké clo zaplatil, jelikož podle informací předložených vyvážejícím výrobcem byly všechny hlavní suroviny pořizovány na domácím trhu. „Surovina v [dotčeném] výrobku přítomná“ proto nebyla zatížena clem ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, což je nezbytnou podmínkou pro úpravu. Tato úprava proto nebyla provedena.

3.3.4.   Dumpingové rozpětí

(95)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(96)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním poukázal na administrativní chybu při výpočtu dumpingu. Komise administrativní chybu způsobenou zbytečným zaokrouhlením určitých dlouhých hodnot opravila a svůj výpočet odpovídajícím způsobem změnila. Všechny zúčastněné strany byly o této změně informovány v dodatečných konečných zjištěních.

(97)

Úroveň spolupráce z Íránu byla velmi vysoká, protože vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval přibližně 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě Komise stanovila dumpingové rozpětí pro celou zemi na stejné úrovni jako pro jediného vyvážejícího výrobce.

(98)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Společnost

Dumpingové rozpětí

Mobarakeh Steel Company

17,9 %

Všechny ostatní společnosti

17,9 %

(99)

Žadatel ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu tvrdil, že dumpingové rozpětí vypočítané na základě jím shromážděných údajů bylo výrazně vyšší. Zúčastněná strana vyzvala Komisi, aby poskytla další podrobnosti o tom, jak bylo vypočítáno dumpingové rozpětí pro Írán.

(100)

Komise při svém výpočtu vycházela z aktuálních údajů společnosti, které byly ověřeny na místě. Dotčená zúčastněná strana neměla k této úrovni informací přístup a to nesrovnalost potenciálně vysvětluje. Komise nemůže poskytnout více podrobných údajů týkajících se výpočtu, aniž by vyzradila důvěrné obchodní informace vyvážejícího výrobce.

(101)

Žadatel ve svých připomínkách k dodatečným konečným zjištěním požadoval další informace týkající se této administrativní chyby při zaokrouhlování a poukázal na to, že je nepravděpodobné, že by snížení úrovně dumpingového rozpětí o 5 procentních bodů bylo způsobeno chybou při zaokrouhlení.

(102)

Komise nemůže podrobný výpočet dumpingu zveřejnit nikomu jinému než přímo dotčené zúčastněné straně, jelikož by tak došlo ke zveřejnění důvěrných obchodních informací. Jak je vysvětleno v 96. bodě odůvodnění výše, chyba se týkala zbytečného zaokrouhlení určitých dlouhých čísel s více než 13 číslicemi (například číslo 112 769 871 468,69 bylo ve výpočtu chybně použito jako 1,13). Tato dlouhá čísla se týkala nejdůležitějších vývozních transakcí převedených do místní íránské měny pro výpočet dumpingu. Tím se vysvětluje pokles dumpingového rozpětí o 5,1 procentních bodů.

3.4.   Rusko

(103)

V Rusku jsou tři vyvážející výrobci dotčeného výrobku, kteří v rámci tohoto šetření plně spolupracovali. Představují téměř veškerý dovoz dotčeného výrobku z Ruska do Unie v období šetření.

3.4.1.   Běžná hodnota

(104)

V případě těchto tří vyvážejících výrobců byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1. V důsledku toho byla běžná hodnota pro většinu typů výrobku vyváženého do Unie pro všechny tři vyvážející výrobce založena na ceně na domácím trhu (76 %, což představuje 98,9 % vyvezeného množství, 49 %, což představuje 86,7 % vyvezeného množství, a 73 %, což představuje 96,6 % vyvezeného množství).

(105)

Běžná hodnota pro zbývající typy byla vypočítána podle metodiky popsané výše v 54. a 55. bodě odůvodnění buď proto, že nedošlo k žádnému prodeji na domácím trhu, nebo proto, že množství prodané na domácím trhu bylo příliš malé, aby bylo možno je považovat za reprezentativní (méně než 75 Mt na typ výrobku).

3.4.2.   Vývozní cena

(106)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo, prostřednictvím dovozců v Unii, kteří jsou ve spojení, nebo prostřednictvím obchodníků/dovozců se sídlem ve Švýcarsku, kteří jsou ve spojení. Společnosti ve Švýcarsku, které jsou ve spojení, koupily dotčený výrobek od vyvážejících výrobců a dále ho prodávaly do Unie a do jiných zemí.

(107)

Vývozní cena byla určena za použití obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2.

(108)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost Severstal zpochybnila použitelnost úprav prodejních, režijních a správních nákladů a zisku podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení u prodeje prostřednictvím jejich švýcarského obchodníka/dovozce, který je ve spojení, společnosti SSE.

(109)

Podle nich je v případě transakcí, u kterých obchodní podmínky vyžadují, aby byl výrobek dodán po celním odbavení (to znamená u transakcí, kde strana, která je ve spojení, působí jako dovozce), správné tyto úpravy provést pouze na základě jednotlivých transakcí. Dodací podmínky pro většinu prodeje prostřednictvím jejich obchodníka/dovozce ve Švýcarsku, který je ve spojení, však nevyžadují, aby obchodník/dovozce ve Švýcarsku proclíval zboží na celnici. Společnost Severstal zároveň prohlásila, že jejich obchodníci/dovozci ve Švýcarsku, kteří jsou ve spojení, by měli být považování za součást vývozní sítě výrobce, a nikoliv za dovozce.

(110)

Komise toto tvrzení odmítla. Šetřením bylo zjištěno, že společnost SSE během období šeření plnila dovozní funkce pro prodej dotčeného výrobku. Rozdílné kódy Incoterms (CIF, CFR, FOB, DAP nebo CIF) nemění nic na skutečnosti, že společnost SSE působila jako dovozce na trh Unie, který je ve spojení. Vzhledem k tomu, že obchodník/dovozce je ve spojení s vyvážejícím výrobcem, z čl. 2 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že údaje tohoto obchodníka/dovozce jsou nespolehlivé, a úprava proto byla opodstatněná.

(111)

Komise dále shledala, že společnost SSE nemůže být považována za součást vývozní sítě výrobce. Pokud jde o prodej do Unie, neexistuje žádný výlučný vztah mezi mateřskou společností a pobočkou. Šetřením bylo zjištěno, že v rámci skupiny existují rovněž další prodejní oddělení zabývající se vývozem do EU. Mateřská společnost v Rusku pro dotčený výrobek udržovala tři různé vývozní kanály do EU, konkrétně přímý prodej, prodej prostřednictvím střediska služeb v Lotyšsku a prodej prostřednictvím obchodníka/dovozce ve Švýcarsku, který je se společností ve spojení.

(112)

Komise proto dospěla k závěru, že úpravy prodejních, režijních a správních nákladů a zisku pro všechny typy prodejních transakcí prostřednictvím švýcarského obchodníka/dovozce, který je ve spojení, by měly být uplatňovány v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(113)

Po poskytnutí informací společnost Severstal zopakovala svůj silný nesouhlas s tím, že Komise použila čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Kromě toho společnost tvrdila, že ve srovnání s jinými vyvážejícími výrobci s dovozci/obchodníky ve spojení, kteří jsou buď v Unii, nebo mimo ni, se Komise dopustila nekonzistentního zacházení.

(114)

Komise potvrdila svůj přístup, že k obchodníkům/dovozcům ve spojení vykonávajícím dovozní funkce lze přistupovat podle čl. 2 odst. 9 i tehdy, jsou-li usazeni mimo Unii. Jak je uvedeno ve 110. bodě odůvodnění, tak tomu bylo v případě společnosti SSE, zatímco obchodníci/dovozci ve spojení od jiných vyvážejících výrobců se nacházeli v odlišných situacích v závislosti na různých funkcích každé společnosti.

(115)

Kromě toho společnost Severstal zpochybnila rozhodnutí Komise, že společnost SSE nelze považovat za součást její vývozní sítě. Pro Komisi však odůvodnění společnosti Severstal, jako například plná kontrola společnosti SSE mateřskou společností a přidělení zisků a ztrát mateřské společnosti, nepřevážilo faktory uvedené v bodě odůvodnění 111. svědčící o opaku. Proto společnost SSE nelze považovat za vnitřní vývozní oddělení společnosti Severstal.

(116)

Po zveřejnění informačního dokumentu vyvážející výrobce NLMK rovněž zpochybnil použitelnost úprav provedených u prodejních, režijních a správních nákladů a zisku podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro prodej prostřednictvím své švýcarské pobočky Novex, která je ve spojení.

(117)

Výrobce prohlásil, že společnost Novex nejednala jako dovozce, který je ve spojení, protože nedovážela dotčený výrobek do Unie. Pokud použití čl. 2 odst. 9 znamená, že strana, která je ve spojení, musí jednat jako dovozce, pak nemůže být na vývozní cenu společnosti Novex použita úprava na základě čl. 2 odst. 9.

(118)

Na podporu tohoto tvrzení společnost NLMK uvedla, že na vývozních trzích výrobky ze železa a oceli systematicky prodává prostřednictvím dvou obchodníků, kteří jsou ve spojení, konkrétně společnosti Novex ve Švýcarsku a společnosti Novexco (Cyprus) Limited na Kypru. Společnost Novex je odpovědná za prodej na vývoz do Unie, zatímco společnost Novexco prodává do zbytku světa. Tyto společnosti jednají jako vývozní oddělení společnosti NLMK a v rámci skupiny NLMK není žádná jiná funkce nebo oddělení, které by byly pověřeny vyřizováním tohoto prodeje na vývoz. Skupina NLMK nemá žádný přímý prodej výrobků ze železa a oceli na vývoz.

(119)

Společnosti Novex a Novexco jsou 100 % dceřiné společnosti skupiny NLMK, které skupina NLMK pověřila funkcí prodeje na vývoz nejen pro dotčený výrobek, ale pro celé portfolio výrobků skupiny NLMK. Tyto dvě společnosti, které jsou ve spojení, jednají pod hospodářskou kontrolou skupiny NLMK, a to jak na základě kapitálové struktury skupiny NLMK, tak i z hospodářského hlediska. Důležité je, že společnost Novex a Novexco uvádějí na trhu pouze výrobky pocházející ze společností v rámci skupiny NLMK, které jsou s nimi ve spojení. Neprovádějí tedy žádnou samostatnou hospodářskou činnost, která by mohla být prováděna nezávisle mimo skupinu NLMK.

(120)

Ačkoli veškerý prodej výrobků ze železa a oceli na vývoz skupiny NLMK je uskutečňován prostřednictvím společností Novex a Novexco, tyto společnosti, které jsou ve spojení, obvykle nejednají jako dovozci těchto výrobků v Unii či jinde, s výjimkou výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou, které jsou prodávány za dodacích podmínek DDP (s dodáním clo placeno). Veškerý další prodej na vývoz prováděný společnostmi Novex a Novexco je založen na dodacích podmínkách, které neznamenají, že tyto společnosti jednají ve vztahu k příslušným výrobkům ze železa a oceli jako dovozci.

(121)

Skupina NLMK se proto domnívala, že společnost Novex nemůže být kvalifikována jako „dovozce“ příslušných výrobků, protože neprovádí celní odbavení zboží, ani žádné jiné funkce prováděné dovozcem.

(122)

Skupina NLMK navíc tvrdila, že zaměstnanci společnosti Novex se účastní činnosti výboru pro strategii plánování prodeje skupiny NLMK a na základě svých znalostí vývozních trhů přispívají k plánování prodeje a stanovení cen skupiny. Skupina NLMK si jen není plně vědoma cen společnosti Novex vůči prvnímu odběrateli, který není ve spojení, ale tato cena je stanovena společným jednáním skupiny NLMK a zaměstnanců společnosti Novex. Zároveň jsou hlavními odběrateli v odvětví dotčeného výrobku, alespoň v případě vývozu skupiny NLMK do Unie, obchodní společnosti, které upřednostňují proclít si výrobky samy, aby optimalizovaly náklady. Nákup dotčeného výrobku za podmínek FOB v přístavu vývozu nebo za podmínek CIF obchodním společnostem rovněž umožňuje náklad rychle prodat do jakéhokoliv místa určení, kde se nabízí nejlepší cena, což nemusí nutně být v Unii. Pro obchodníky má tedy situace, kdy je výrobek proclen dodavatelem do Unie, jen malou hodnotu.

(123)

Souhrnně lze říci, že skupina NLMK se domnívala, že zatímco výrobky z elektrooceli s orientovanou strukturou jsou většinou dodávány přímo zpracovatelům, jiné výrobky ze železa a oceli jsou většinou dodávány obchodníkům v Unii, kteří nejsou ve spojení. Rozdíl v typu odběratelů vede k rozdílu v dohodnutých kódech Incoterms a odpovídající úloze zastávané společnostmi Novex a Novexco. To podle skupiny NLMK vede k situaci, kdy situace, jíž jsme byli svědky v rámci šetření týkajícího se výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou, není reprezentativní pro úlohu společnosti Novex zastávanou s ohledem na dotčený výrobek nebo jiné výrobky ze železa a oceli. Skupina NLMK dospěla k závěru, že společnost Novex by měla být považována za vnitřní prodejní oddělení skupiny NLMK.

(124)

Komise připomenula, že posouzení toho, zda by výrobce a obchodník, který je ve spojení, měli či neměli být považováni za jedinou hospodářskou entitu a obchodník, který je ve spojení, za vnitřní prodejní oddělení výrobce, musí brát v úvahu obecné činnosti obchodníka, který je ve spojení, a proto musí rovněž zohledňovat činnosti týkající se jiných výrobků, než je dotčený výrobek (10).

(125)

Ačkoli šetření potvrdilo, že společnost Novex v období šetření neplnila dovozní funkce pro dotčený výrobek, pokud jde o kvalifikaci společnosti Novex pro účely tohoto případu, je třeba uvést následující. Společnost Novex je podle švýcarských právních předpisů zapsána jako obchodník (11). Podle jejích stanov je předmětem její činnosti nákup, prodej, distribuce a obchod s výrobky z oceli a se surovinami ve Švýcarsku a v zahraničí. Pokud jde o dodavatele výrobků, s nimiž má být obchodováno, neexistuje zde žádné formální omezení. Společnosti NLMK a Novex dále podepsaly komplexní rámcové smlouvy, které řídí prodej a nákup mezi stranami. Tyto smlouvy například stanoví podrobné postupy pro pohledávky na neodpovídající zboží, zavádí sankce v případech prodlení s platbou nebo s dodáním zboží, jakož i rozhodčí řízení třetí stranou v případě řešení sporů. Komise dále poukázala na to, že hlavními činnostmi společnosti Novex je podle jejích účetních závěrek pro rok 2015 obchodování s ocelí včetně činností k získávání úroku a že podstatnou část oceli nakupuje od společností v rámci skupiny NLMK.

(126)

Společnost NLMK dále ve svém podání ze dne 7. června 2017 sama uznala, že pokud jde o výrobky z elektrooceli s orientovanou strukturou, společnost Novex působí jako dovozce, který je ve spojení, což je skutečnost, která potvrzuje závěr, že společnost Novex se nepodobá vnitřnímu prodejnímu oddělení společnosti NLMK.

(127)

Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že vztah mezi společností Novex a společností NLMK není vztahem integrovaného a vnitřního obchodního oddělení, který by mohl vést k tomu, že tyto dva právní subjekty představují jedinou hospodářskou entitu, ale je považován za vztah rovnocenný vztahu obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

(128)

Po konečných zjištěních společnost NLMK zopakovala své tvrzení, že tato společnost a její obchodník ve spojení, Novex, tvoří jedinou hospodářskou entitu. Společnost měla za to, že Komise nevzala v úvahu ekonomickou realitu vztahu mezi těmito dvěma entitami. Kritizovala zejména to, že přístup Komise ke společnosti Novex byl formalistický a teoretický. Společnost Novex nebyla zapsána jako obchodní společnost a neexistence formálních omezení je nepodstatná, jelikož společnost ve skutečnosti neodebírala od jiných zdrojů. Kromě toho, i kdyby existovala smlouva mezi společnostmi NLMK a Novex, mezi těmito dvěma entitami by existovala účinná solidarita. Výsledky společnosti Novex byly údajně plně konsolidovány s účetnictvím skupiny.

(129)

Komise tato tvrzení odmítla. Aby se dal posoudit vztah mezi společnostmi Novex a NLMK, nelze existenci rámcové smlouvy upravující nákup a prodej mezi těmito dvěma společnostmi zamítnout jako teoretickou nebo formální. Spíše to ukazuje, že tyto dvě entity mají rozdílné funkce a že mezi nimi neexistoval žádný vztah podřízenosti. Kromě toho je neobvyklé, aby vnitřní prodejní oddělení vykonávalo dovozní funkce, což společnost Novex dělala nejméně pro jeden výrobek z oceli (výrobky z elektrooceli s orientovanou strukturou). A konečně, společnost Novex se mohla kdykoliv rozhodnout koupit PTV z jiných zdrojů, což by integrované vývozní oddělení nemohlo. Proto Komise neustoupila ze svého stanoviska, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení byla oprávněná.

(130)

Po konečných zjištěních rovněž společnost MMK zpochybnila, a to poprvé, použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení ve vztahu k jejímu obchodníkovi ve spojení společnosti MMK Trade Steel AG. Společnost MMK, shodně s právními názory společnosti Severstal, rovněž uvedla, že plná kontrola mateřskou společností a přidělení zisků a ztrát ruské mateřské společnosti ukazuje, že společnost MMK Trade Steel AG je součástí jedné vývozní sítě.

(131)

Komise zopakovala své právní stanovisko, že k obchodníkům/dovozcům ve spojení vykonávajícím dovozní funkce lze přistupovat podle čl. 2 odst. 9 i tehdy, jsou-li usazeni mimo Unii. Společnost MMK Trade Steel AG do této kategorie spadala, jak již bylo zjištěno v šetření týkajícím se plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (12).

(132)

Z toho vyplývá, že Komise rovněž nemohla přijmout tvrzení, že společnosti MMK a MMK Trade Steel AG tvoří jedinou hospodářskou entitu. V každém případě společnost MMK rovněž provozovala své vlastní vývozní oddělení v Rusku a prodávala část své oceli do Evropy přímo. Proto společnost MMK Trade Steel AG nelze považovat za vnitřní vývozní oddělení společnosti MMK.

3.4.3.   Srovnání

(133)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(134)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na fyzické vlastnosti (v rozmezí od 0 % do 2 %), u nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a u vedlejších nákladů (v rozmezí od 1 % do 8 %), u nákladů na balení (v rozmezí od 0 % do 1 %), u úvěrových nákladů (v rozmezí od 0 % do 2 %), u provizí (v rozmezí od 0 % do 4 %) a u dalších faktorů (v rozmezí od 0 % do 1 %).

(135)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost Severstal prohlásila, že některé úpravy prodejních, režijních a správních nákladů byly provedeny nesprávně, konkrétně úpravy finančních výnosů a nákladů na dopravu.

(136)

Podle společnosti měl být při stanovení procenta prodejních, režijních a správních nákladů zohledněn finanční výnos. Navíc byl tento příjem pro pobočku ve Švýcarsku, která je ve spojení, zároveň výdajem pro společnost Severstal, jak bylo uvedeno v tabulce G-PL v její odpovědi na dotazník, a ten byl zase zohledněn při určování toho, zda byl prodej na domácím trhu uskutečněn v běžném obchodním styku.

(137)

Komise toto tvrzení odmítla. Společnost Severstal vyrábí a prodává širokou škálu výrobků a nebyla schopna prokázat, že dotčený finanční výnos, který je obecnou půjčkou poskytnutou švýcarskou pobočkou mateřské společnosti, se týkal dotčeného výrobku.

(138)

Po poskytnutí informací společnost Severstal zopakovala své tvrzení a uvedla, že výše uvedený finanční výnos jsou „úroky z půjček poskytnutých na financování dlouhého výrobního cyklu výrobků společnosti Severstal, jejichž součástí je i dotčený výrobek“. Kromě toho požádala, aby byla příslušná částka přidělena pouze dotčenému výrobku. Komise však nemohla tomuto tvrzení vyhovět, jelikož neobsahovalo další podrobnosti, proč se obecná půjčka na „dlouhý výrobní cyklus výrobků“ rovněž vztahovala na dotčený výrobek.

(139)

Pokud jde o úpravu nákladů na dopravu, společnost Severstal prohlásila, že Komise jako část prodejních, režijních a správních nákladů odečetla chybnou částku nákladů na dopravu.

(140)

Komise uznala tvrzení společnosti Severstal týkající se nákladů na dopravu a pro výpočet použila skutečné náklady na dopravu podle údajů společnosti. Aby se předešlo dvojímu započtení, byly tyto náklady stanoveny jako nulové, protože již byly zohledněny při výpočtu náhrad.

3.4.4.   Dumpingové rozpětí

(141)

U vyvážejících výrobců srovnávala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(142)

Úroveň spolupráce v Rusku je vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval téměř 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Komise se proto rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi použitelné na všechny ostatní společnosti na stejné úrovni, jako je úroveň stanovená pro společnost s nejvyšším dumpingovým rozpětím, tj. skupinu Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron & Steel Works (dále jen „PJSC MMK“).

(143)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Společnost

Dumpingové rozpětí

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

33,0 %

PAO Severstal

5,3 %

Novolipetsk Steel

15,0 %

Všechny ostatní společnosti

33,0 %

3.5.   Srbsko

(144)

V Srbsku je pouze jeden vyvážející výrobce dotčeného výrobku, který v rámci tohoto šetření plně spolupracoval. Většina jeho prodeje do Unie představovala přímý prodej nezávislým kupcům, některý prodej byl však uskutečněn prostřednictvím dovozce se sídlem na Slovensku, který je ve spojení.

3.5.1.   Běžná hodnota

(145)

V případě tohoto jediného vyvážejícího výrobce byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1. V důsledku toho byla běžná hodnota pro 23 % typů výrobků představujících 71 % objemu vývozu vyvážejícího výrobce do Unie založena na ceně na domácím trhu v běžném obchodním styku. Kdykoliv celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představoval méně než 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie, byla běžná hodnota pro daný typ výrobku vypočítána na základě prodejních, režijních a správních nákladů a zisku pro daný typ výrobku, nikoliv na základě váženého průměru prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Pokud však byla vážená průměrná cena typu výrobku nižší než jednotkové výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočítána podle metodiky uvedené výše v 55. bodě odůvodnění.

3.5.2.   Vývozní cena

(146)

Vývozní cena byla stanovena s použitím obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2, a zejména s použitím čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Pro prodej prostřednictvím dovozce, který je ve spojení, byla vývozní cena vypočítána na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

3.5.3.   Srovnání

(147)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(148)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a u vedlejších nákladů (v rozmezí od 5 % do 9 %), u úvěrových nákladů (v rozmezí od 0 % do 1,5 %), u bankovních poplatků (v rozmezí od 0 % do 1 %) a u provizí (v rozmezí od 0,5 % do 2 %).

3.5.4.   Dumpingové rozpětí

(149)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(150)

Úroveň spolupráce ze Srbska byla velmi vysoká, protože dovoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval přibližně 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě Komise stanovila dumpingové rozpětí pro celou zemi na stejné úrovni jako pro jediného vyvážejícího výrobce.

(151)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Společnost

Dumpingové rozpětí

Zelezara Smederevo d.o.o.

38,7 %

Všechny ostatní společnosti

38,7 %

3.6.   Ukrajina

(152)

Na Ukrajině je skupina tří vyvážejících výrobců dotčeného výrobku, kteří jsou ve spojení (v tomto oddíle společně označováni jako „vyvážející výrobce“), která v rámci tohoto šetření plně spolupracovala. Dvě výrobní místa se nacházejí v Mariupolu v Doněckém regionu, který byl v době šetření pásmem konfliktu. Komise se na žádost vyvážejícího výrobce rozhodla vyloučit z výpočtu jedno z těchto míst, které mělo pouze malý objem vývozu do Unie.

(153)

Žadatel ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu požádal Komisi, aby své rozhodnutí vyloučit jednu ukrajinskou společnost z výpočtu dumpingové rozpětí vysvětlila.

(154)

Komise společnost vyloučila, protože malá část jejího prodeje by ve vztahu k prodeji skupiny dumpingové rozpětí neovlivnila. Kromě toho nebylo vzhledem k vojenské činnosti v dané oblasti možné příslušné údaje ověřit. Komise tuto situaci považovala za vyšší moc.

(155)

Na domácím trhu vyvážející výrobce prodával obdobný výrobek jak přímo, tak prostřednictvím obchodníka, který je ve spojení.

(156)

Veškerý prodej vyvážejícího výrobce do Unie byl uskutečněn prostřednictvím obchodníka ve Švýcarsku, který je ve spojení. Obchodník prodával dotčený výrobek dovozcům v Unii, z nichž někteří jsou ve spojení a jiní nejsou.

3.6.1.   Běžná hodnota

(157)

V případě tohoto vyvážejícího výrobce byla běžná hodnota určena podle obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.1. Běžná hodnota pro jedno z výrobních míst byla založena výhradně na cenách na domácím trhu v běžném obchodním styku. Běžná hodnota pro druhé výrobní místo byla částečně založena na cenách na domácím trhu v běžném obchodním styku (pro 38 % typů výrobků představujících 12 % celkového objemu vývozu z daného místa do Unie) a částečně vypočítána. Kdykoliv celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představoval méně než 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie, byla běžná hodnota pro daný typ výrobku vypočítána na základě prodejních, režijních a správních nákladů a zisku pro daný typ výrobku, nikoliv na základě váženého průměru prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Pokud však byla vážená průměrná cena typu výrobku nižší než jednotkové výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočítána podle metodiky uvedené výše v 55. bodě odůvodnění.

(158)

Vyvážející výrobce požadoval úpravu výrobních nákladů jednoho z výrobních míst v pásmu konfliktu, konkrétně u společnosti Ilyich Iron and Steel Works of Mariupol (dále jen „Ilyich“), a to z důvodu mimořádných výrobních nákladů přímo a nepřímo způsobených vojenskými operacemi v dané oblasti. Vyvážející výrobce navrhl stanovit úroveň úpravy na základě srovnání vývoje jednotkových nákladů ve společnosti Ilyich s vývojem jednotkových nákladů ve výrobním místě, které není konfliktem ovlivněno, konkrétně se společnosti Integrated Iron and Steel Works Zaporizhstal (dále jen „Zaporizhstal“). Za účelem stanovení toho, co vyvážející výrobce označuje jako „jednotkové náklady“, vzal vyvážející výrobce pro každé výrobní místo náklady na všechno prodané zboží a vydělil je objemem za tepla válcovaných výrobků z oceli vyrobených v daném kalendářním roce. Vyvážející výrobce postupoval podle tohoto vzoru od roku 2013 (období před propuknutím konfliktu) do roku 2015 a na tomto základě navrhl upravit náklady společnosti Ilyich o určitý procentní podíl směrem dolů.

(159)

Po pečlivém zvážení Komise dospěla k závěru, že navrhovaná metoda vyčíslení úpravy je nevhodná. Zaprvé to, co bylo označováno jako „jednotkové náklady“, nebyly náklady na jednotku ploché za tepla válcované oceli, jelikož tyto náklady zahrnovaly náklady na veškeré prodané zboží, což zahrnovalo i jiné zboží. Toto jiné zboží tvořilo významnou část výroby společnosti Zaporizhstal a ještě větší část výroby společnosti Ilyich. Metoda vyčíslení úpravy zcela opomíjela produkci jiných výrobků a vývoj nákladů. Produkce jiných výrobků a náklady na ně během období, které vyvážející výrobce navrhl v rámci metody použít, nezůstaly konstantní. Vyvážející výrobce ve své připomínce skutečně připustil, že společnost Ilyich v období od roku 2012 do roku 2016 zaznamenala významný nárůst v produkci některých jiných výrobků. Metoda vyčíslení úpravy tyto rostoucí náklady připisovala snižující se produkci ploché za tepla válcované oceli, čímž vzrostlo, pravděpodobně výrazně, zvýšení toho, co vyvážející výrobce nazývá jednotkovými náklady. Zadruhé, i když náklady, které vyvážející výrobce navrhoval použít, byly skutečné náklady na výrobu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli, vyvážející výrobce navrhoval porovnat množství produkce s náklady na prodej, což nepřihlédlo ke změně zásob. Vyvážející výrobce měl buď porovnat množství produkce s výrobními náklady, nebo prodané množství s náklady na prodej. Zatřetí, metoda vyčíslení úpravy porovnávala trendy do kalendářního roku 2015 a navrhuje uplatnit výsledek tohoto výpočtu – tj. snížení – na údaje z období šetření (od 1. července 2015 do 30. června 2016). Toto není správné, jelikož metoda měla sledovat trendy až do období šetření.

(160)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu tyto výše uvedené nedostatky metody vyčíslení úpravy neřešil. Namísto toho porovnal výrobní náklady na typ výrobku mezi dvěma místy během období šetření a tvrdil, že výsledek tohoto procesu je podobný tomu, co přinesla metoda vyčíslení úpravy. Vyvážející výrobce však nezohlednil skutečnost, že důvodem pro předložení metody vyčíslení úpravy bylo, že náklady dvou uvedených míst nemohou být v daném roce prostě porovnány, protože před konfliktem byly zpočátku různé. Podle údajů použitých pro metodu vyčíslení byly v roce 2013 „jednotkové náklady“ ve společnosti Ilyich mnohem vyšší než „jednotkové náklady“ ve společnosti Zaporizhstal. Tento rozdíl vyjádřený jako podíl je větší než rozdíl mezi výrobními náklady na typ výrobku mezi dvěma místy během období šetření, který chtěl vyvážející výrobce použít na podporu metody.

(161)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že Komise se nezapojila do konstruktivního dialogu s vyvážejícím výrobcem tím, že by požadovala nebo upřesnila dodatečné informace, které mohla považovat za nutné pro řádné posouzení tvrzení. Podle vyvážejícího výrobce se Komise přihlásila a upřesnila, které informace a metodika jsou pro posouzení žádosti nezbytné, pouze v konečných zjištěních ze dne 17. července 2017.

(162)

Komise poukázala na to, že toto tvrzení je věcně nesprávné. Podrobné vysvětlení nedostatků navrhované metody úpravy bylo vyvážejícímu výrobci sděleno dne 4. dubna 2017 v příloze 4 informačního dokumentu. Důvodem zahrnutí tohoto podrobného popisu bylo dát vyvážejícímu výrobci příležitost a dostatečný čas k řešení těchto nedostatků. Jak je uvedeno výše ve 160. bodě odůvodnění, vyvážející výrobce tak neučinil.

(163)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že zboží jiné než za tepla válcované výrobky z oceli uvedené ve 159. bodě odůvodnění netvořilo významnou část výroby společností Zaporizhstal a Ilyich. Na podporu tohoto tvrzení vyvážející výrobce odkázal na údaje předložené Komisi dne 16. února 2017 týkající se množství výroby ve společnosti Ilyich.

(164)

Komise k tomuto bodu poukázala na to, že údaje, na které vyvážející výrobce odkazuje, byly předloženy poté, co již proběhla inspekce na místě, a proto nemohly být ověřeny. Kromě toho se údaje týkají množství výroby v tunách a netýkají se nákladů nebo hodnoty. Vyrobené množství neodráží výrobní náklady, zejména s ohledem na to, že jiné výrobky zahrnují větší přidanou hodnotu, a tím i výrobky s přidanými náklady jako například za studena válcovanou a pozinkovanou ocel. Ohledně údajů, které Komise použila pro svá tvrzení, vyvážející výrobce spolu se svou odpovědí na antidumpingový dotazník předložil údaje o obratu vytvořeném celým závodem, o obratu vytvořeném příslušnou divizí závodu a o obratu vytvořeném dotčeným výrobkem. Tyto údaje o obratu byly Komisí během inspekce ověřeny a byly použity jako ukazatel nákladů, který ukazuje, že výrobky z oceli, které nebyly válcovány za tepla, tvořily významnou část výroby společnosti Ilyich.

(165)

V dalších připomínkách ke konečným zjištěním vyvážející výrobce nesouhlasil s připomínkou Komise v 159. bodě odůvodnění týkající se nárůstu ve výrobě výrobků z oceli, které nebyly válcovány za tepla, nepřiměřeně vyhánějícího nahoru „jednotkové náklady“ použité v metodě. Vyvážející výrobce tvrdil, že celkové zvýšení celkových nákladů na zboží prodávané společností Ilyich odporuje logice Komise, že zvýšení produkce jiných výrobků mohlo vyhnat nahoru „jednotkové náklady“ vypočítané pro za tepla válcované výrobky z oceli.

(166)

Komise s touto připomínkou nesouhlasila. Jak je uvedeno výše, vyvážející výrobce stanovil „jednotkové náklady“ tak, že veškeré náklady na prodané zboží (včetně výrobků z oceli, které nebyly válcovány za tepla) vydělil množstvím za tepla válcovaného zboží z oceli vyrobeným závodem v příslušných obdobích. Jak potvrdil vyvážející výrobce, během období, jež metoda brala v úvahu, se množství některých výrobků z oceli, které nebyly válcovány za tepla, významně zvýšilo. Výsledné zvýšené výrobní náklady těchto výrobků byly metodou navrhovanou vyvážejícím výrobcem připsány za tepla válcovaným výrobkům z oceli, čímž byly vyhnány nahoru „jednotkové náklady“ (tj. přidání ke zvýšení „jednotkových nákladů“ během příslušného období), na jejichž základě vyvážející výrobce navrhoval upravit náklady ve společnosti Ilyich. Toto platí nezávisle na tom, zda se celkové náklady na zboží prodané závodem zvýšily, snížily, nebo zůstaly konstantní.

(167)

S ohledem na připomínku Komise v 159. bodě odůvodnění, že metoda měla sledovat trendy až do období šetření, vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že nebyl schopen poskytnout údaje týkající se období šetření, které mají být použity v metodě, jelikož auditorská zpráva pro rok 2016 až donedávna nebyla k dispozici.

(168)

K tomuto bodu Komise poukázal na to, že vyvážející výrobce byl schopen za účelem dokončení antidumpingového dotazníku předložit značné množství údajů týkajících se období šetření. Není tudíž jasné, proč vyvážející výrobce nebyl schopen pro účely doložení navrhované metody předložit údaje týkající se období šetření. Tím spíš s ohledem na to, jak je uvedeno 162. bodě odůvodnění, že vyvážející výrobce měl příležitost a čas tak učinit.

(169)

A konečně, vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním trval na tom, že rozdíl ve výrobních nákladech na typ výrobku mezi dvěma danými výrobními místy v období šetření, zmíněný v 160. bodě odůvodnění, podporuje metodu úpravy, jelikož rozdíl je podobný rozdílu vypracovanému metodou.

(170)

Komise s touto připomínkou nesouhlasila. Vyvážející výrobce ve svých připomínkách pominul skutečnost, že podle údajů použitých pro metodu vyčíslení byly „jednotkové náklady“ v roce 2013 (tj. za normálních podmínek před propuknutím konfliktu) ve společnosti Ilyich mnohem vyšší než „jednotkové náklady“ ve společnosti Zaporizhstal. Tento rozdíl vyjádřený jako podíl je větší než rozdíl mezi výrobními náklady na typ výrobku mezi dvěma místy během období šetření. To znamená buď to, že mezera mezi jednotkovými náklady společnosti Ilyich a společnosti Zaporizhstal se mezi rokem 2013 a obdobím šetření zmenšila (tj. jednotkové náklady společnosti Ilyich se v poměru k jednotkovým nákladům společnosti Zaporizhstal snížily), nebo to, že „jednotkové náklady“ použité v rámci metody jsou zcela nespolehlivé. Jak je vysvětleno v 159. bodě odůvodnění, přinejmenším druhé tvrzení je pravdivé, jelikož „jednotkové náklady“ podle metody jsou zkresleny zahrnutím nákladů na prodej jiných výrobků, které se na obou místech během příslušného období vyvíjely odlišně. Z toho vyplývá, že rozdíl ve výrobních nákladech na typ výrobku v období šetření nepodporuje přesnost metody navrhované vyvážejícím výrobcem.

(171)

Z výše uvedených důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

(172)

Společnost Zaporizhstal ve svých účetních závěrkách přiznala významné ztráty v důsledku kurzových rozdílů vyplývajících z přepočtu transakcí, které nebyly denominovány v ukrajinských hřivnách. Vyvážející výrobce tvrdil, že tyto náklady, které nevznikly v běžném obchodním styku, by měly být stanoveny v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení a omezeny na úroveň, která představuje běžné provozní podmínky společnosti.

(173)

Komise s tímto argumentem nesouhlasila. Tyto ztráty byly řádně vykázány v účetní závěrce společnosti a vznikly v období šetření. Z toho důvodu Komise toto tvrzení zamítla, ztráty považuje za součást prodejních, režijních a správních nákladů společnosti související s jejím provozem a zahrnula je do výpočtu běžné hodnoty.

(174)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu uznal, že finanční výdaje použité při výpočtu prodejních, režijních a správních nákladů společnosti Zaporizhstal byly řádně zaznamenány v účetnictví společnosti a vznikly v období šetření. Vyvážející výrobce poté zopakoval své tvrzení, že dotčené prodejní, režijní a správní náklady měly být stanovy podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, jelikož některé finanční výdaje se netýkaly výroby a/nebo prodeje výrobků. Na podporu tohoto tvrzení vyvážející výrobce předložil nový soubor údajů, ale až dlouho poté, co se uskutečnila inspekce na místě a co bylo prohlášení původně učiněno. A konečně, vyvážející výrobce upozornil na několik ustanovení základního nařízení, kterými se řídí výpočet prodejních, režijních a správních nákladů, a která vyžadují, aby byl výpočet „přiměřený“.

(175)

Komise s touto analýzou nesouhlasila. Podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení se prodejní, režijní a správní náklady stanoví na základě skutečných údajů týkajících se výroby a prodeje. Ustanovení čl. 2 odst. 6 písm. c) může být uplatněno pouze tehdy, nelze-li tyto částky stanovit. Jak vyvážející výrobce uznal, údaje o skutečných prodejních, režijních a správních nákladech jsou dostupné v účetnictví a zahrnují dotčené finanční výdaje. Tvrzení, že některé z těchto finančních výdajů se netýkají výroby a/nebo prodeje výrobků, musí být zamítnuto. Zaprvé údaje předložené vyvážejícím výrobcem na podporu tohoto tvrzení nemohou být v této fázi šetření ověřeny. Vyvážející výrobce měl dostatek času a předběžné oznámení, aby tyto informace poskytl v době konání inspekcí, ale tuto příležitost nevyužil. Zadruhé, společnost Zaporizhstal je činná pouze ve výrobě a prodeji svých výrobků. Vyvážející výrobce nikdy nepředložil žádné důkazy, že tomu tak není. Odkaz na požadavek, že výpočet prodejních, režijních a správních nákladů musí být přiměřený, je chybný, jelikož Komise dotyčné prodejní, režijní a správní náklady nevypočítávala, ale stanovila je v souladu s požadavky čl. 2 odst. 6 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(176)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že dotčené výdaje souvisely s celkovými hospodářskými operacemi závodu, nikoliv však s operacemi zahrnujícími výrobu a prodej dotčeného výrobku. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že se Komise nezabývala důkazem týkajícím se jeho žádosti tyto náklady vyloučit. Vyvážející výrobce tvrdil, že Komise zamítla dokonce i pouhou skutečnost, že jakýkoliv důkaz na podporu tohoto tvrzení byl vůbec předložen, a to tím, že uvedla, že nebyl předložen žádný důkaz vyvracející skutečnost, že společnost Zaporizhstal je činná pouze ve výrobě a prodeji svých výrobků. A konečně, pokud jde o připomínku Komise týkající se nového souboru údajů předloženého na podporu vyloučení některých finančních výdajů, vyvážející výrobce uvedl, že toto tvrzení jako takové bylo učiněno v odpovědi na antidumpingový dotazník a příslušné údaje byly v auditorské zprávě předložené s touto odpovědí.

(177)

V odpověď na výše uvedené Komise poukázala na to, že vyvážející výrobce učinil dvě žádosti související s tímto tvrzením. První žádost, učiněná v odpovědi na antidumpingový dotazník a poté odůvodněná ve sdělení ze dne 5. ledna 2017, byla úprava finančních výdajů společnosti Zaporizhstal na historickou úroveň za běžných provozních podmínek. Druhá žádost, učiněná poprvé v připomínkách k informačnímu dokumentu dne 2. května 2017 po inspekci ve společnosti Zaporizhstal, byla úprava prodejních, režijních a správních nákladů tak, že se vyjmou výdaje, které údajně nesouvisí s výrobou a/nebo prodejem dotčeného výrobku.

(178)

Jak je vysvětleno v 175. bodě odůvodnění, Komise nemůže upravit finanční výdaje společnosti Zaporizhstal na historickou úroveň za běžných provozních podmínek, protože v souladu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení musí být prodejní, režijní a správní náklady stanoveny na základě skutečných údajů týkajících se výroby a prodeje. Komise měla tyto údaje k dispozici a použila je v příslušném výpočtu. Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním neposkytl žádné nové argumenty týkající se tohoto bodu a žádné další vysvětlení proto není třeba.

(179)

Pokud jde o druhou žádost, tj. upravit běžnou hodnotu společnosti Zaporizhstal tak, aby z ní byly vyjmuty výdaje, které údajně nesouvisí s výrobou a/nebo prodejem dotčeného výrobku, Komise poukázala na to, že z připomínek k informačnímu dokumentu není zřejmé, že tyto výdaje přímo či nepřímo nesouvisejí s výrobou a/nebo prodejem dotčeného výrobku. Jak je uvedeno výše, pokud je Komisi známo, činnosti společnosti Zaporizhstal jsou omezeny na výrobu a prodej jejích výrobků. Finanční výdaje společnosti by proto za normálních okolností tím či oním způsobem souvisely s těmito činnostmi. Položky zmíněné vyvážejícím výrobcem v připomínkách k informačnímu dokumentu jakožto nesouvisející s výrobou a/nebo prodejem dotčeného výrobku zahrnují investice související s peněžním tokem, půjčky pobočkám vyrábějícím suroviny nebo závazky vyplývající ze zaměstnaneckých požitků. Tyto výdaje se zdají být alespoň nepřímo spojené s výrobou a/nebo prodejem dotčeného výrobku.

(180)

Další ověření této otázky nebylo možné, jelikož tato žádost byla učiněna až 2. května 2017, dlouho poté, co byla ukončena příslušná inspekce na místě (tj. dne 24. listopadu 2016). Ve sdělení ze dne 5. ledna 2017, rovněž předloženém po příslušné inspekci na místě, vyvážející výrobce uvedl, že některé finanční výdaje související s půjčkami byly učiněny za obecným účelem a nesouvisely s výrobou a prodejem dotčeného výrobku. Žádné další podrobnosti týkající se tohoto bodu nebyly v té době poskytnuty, protože vyvážející výrobce nepožadoval vyloučení těchto půjček, ale trval na své žádosti upravit finanční výdaje společnosti Zaporizhstal na historickou úroveň za běžných provozních podmínek.

(181)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním k tomuto bodu tvrdil, že Komisi byla během inspekce ve společnosti Zaporizhstal poskytnuta „kompletní a úplná verze auditorských zpráv, které jasně otevírají otázku dodatečných finančních výdajů závodu nesouvisejících s výrobou a prodejem dotčeného výrobku“. Vyvážející výrobce poté tvrdil, že Komise mohla tuto příležitost využít k ověření a popřípadě k vyžádání jakýchkoliv dalších objasnění týkajících se důkazů předložených společností Zaporizhstal.

(182)

Komise nejprve poznamenala, že úplné výroční zprávy společnosti Zaporizhstal nebyly, jak poukázal vyvážející výrobce, během inspekce na místě poskytnuty navzdory tomu, že byly požadovány v antidumpingovém dotazníku. Komise poznamenala, že jak bylo vyvážejícímu výrobci sděleno v dopise před inspekcí ze dne 27. října 2016, účelem inspekce bylo ověřit informace v odpovědích na dotazníky, a to tak, že se ověří, zda podrobnosti uvedené v těchto odpovědích souhlasí se zdrojovými dokumenty, nákladovými a finančními účetními záznamy a auditovanými účetními závěrkami. Otázka některých finančních výdajů společnosti Zaporizhstal, které údajně nesouvisí s výrobou a prodejem dotčeného výrobku, nebyla otevřena dřív než dne 2. května 2017 a byla pouze letmo dotčena ve sdělení ze dne 5. ledna 2017. K oběma těmto situacím došlo poté, co byla inspekce v prostorách společnosti Zaporizhstal již ukončena. Prozkoumání této otázky a ověření těchto výdajů proto nebylo a nemohlo být součástí pracovního programu Komise pro danou inspekci. Tvrzení, že otázka finančních výdajů souvisejících s nevýrobou nebo prodejem byla otevřena jednoduše tím, že tyto výdaje byly zaznamenány v auditorských zprávách, nezohledňuje účel inspekce a úlohu Komise při této inspekci, jak byly vyvážejícímu výrobci sděleny v dopise před inspekcí před zahájením této inspekce. Toto společně se skutečností, že úplné auditorské zprávy byly poskytnuty pouze během inspekce namístě a skutečnost že, jak bylo uvedeno výše, zdaleka není jasné, že tyto příslušné výdaje nesouvisí s výrobou a prodejem dotčeného výrobku, musí vést k zamítnutí této části tvrzení.

(183)

Z výše uvedených důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

3.6.2.   Vývozní cena

(184)

Vývozní cena byla stanovena s použitím obecné metodiky uvedené výše v oddíle 3.1.2., a zejména s použitím čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Pro prodej prostřednictvím dovozců, kteří jsou ve spojení, byla vývozní cena vypočítána na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(185)

Vyvážející výrobce prohlásil, že švýcarský obchodník – společnost Metinvest International SA (dále jen „MISA“) – jednal jako pouhé vývozní oddělení výrobních míst a neprováděl celní odbavení zboží dodávaného do Unie. Vyvážející výrobce dále prohlásil, že neměl být proveden žádný odpočet prodejních, režijních a správních nákladů a zisku obchodníka (nebo nominální provize), jelikož vzhledem k tomu, že obchodník se nenachází v Unii, není na tento případ použitelný čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(186)

Komise nevypočítala vývozní cenu pro prodej na vývoz nezávislým kupcům prostřednictvím švýcarského obchodníka podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Nicméně i když je za celní odbavení odpovědný kupující, nic to nemění na skutečnosti, že prodej je uskutečňován obchodníkem, který je ve spojení, jenž nese prodejní, režijní a správní náklady a jenž se zpravidla snaží vytvářet za své služby zisk. Komise proto, jak je uvedeno v 194. bodě odůvodnění, dospěla k závěru, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení je odůvodněná.

(187)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu tvrdil, že společnost MISA není obchodník motivovaný ziskem, ale společnost, která je ve spojení, jež byla pověřena úkoly běžně náležejícími do rámce odpovědnosti vnitřního vývozního oddělení.

(188)

Komise na základě důkazů, je měla k dispozici, s tímto tvrzením nesouhlasila. MISA je společnost motivovaná ziskem, která sama sebe označuje za společnost snažící se nalézt správnou rovnováhu mezi ziskovostí, spokojeností zákazníků a řízením rizik. Činnosti společnosti MISA se neomezují na prodej výrobků společnosti Metinvest Group. Společnost MISA a výrobní místa mají různé vlastníky. A konečně, společnost MISA s výrobními místy podepisuje podrobné smlouvy o koupi a prodeji. Tyto smlouvy obsahují ustanovení o sankcích za neplnění či nedostatečné plnění příslušných povinností, jakož i ustanovení o řešení sporů třetí stranou, která se běžněji vyskytují ve smlouvách mezi nezávislými obchodníky, než mezi výrobním a prodejním oddělením jedné společnosti. Komise na základě těchto důkazů dospěla k závěru, že vztah mezi společností MISA a dvěma výrobními místy je spíše vztahem obchodního zástupce než integrovaného prodejního oddělení. Jak je vysvětleno v 194. bodě odůvodnění, příslušná úprava je odůvodněná, kdykoliv se společnost MISA účastní transakce.

(189)

Vyvážející výrobce si ve svých připomínkách ke konečným zjištěním z použití čl. 2 odst. 8 základního nařízení na prodej prostřednictvím společnosti MISA odvodil, že Komise přijala, že společnost MISA jedná jako vývozní oddělení skupiny. Vyvážející výrobce poté znovu nesouhlasil s použitím čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení a tvrdil, že společnost MISA nejedná jako zástupce nebo obchodník. Pro zdůraznění tohoto bodu vyvážející výrobce uvedl, že společnost MISA prodává pouze nepatrný a specializovaný podíl výrobků, které nejsou vyrobeny skupinou. Vyvážející výrobce poté tvrdil, že skutečnosti, že společnost MISA se snaží nalézt správnou rovnováhu mezi ziskovostí, spokojeností zákazníků a řízením rizik, že s výrobními místy podepisuje podrobné smlouvy o koupi a prodeji a že má svého vlastního ředitele a zaměstnance odlišné od závodů na Ukrajině, jsou požadavky vyplývající z dodržování nezbytných právních požadavků na Ukrajině a ve Švýcarsku.

(190)

Jak je vysvětleno výše, Komise nepřijala, že společnost MISA jednala jako vývozní oddělení skupiny. Společnost MISA jednala jako obchodník ve spojení a Komise proto použila čl. 2 odst. 8 základního nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 10 písm. d) bodem i) základního nařízení. Kromě toho společnost MISA nejen prodává nepatrný a specializovaný podíl výrobků, které nejsou vyrobeny skupinou, ačkoliv i to samo o sobě je velice důležité pro toto rozhodnutí. Společnost MISA rovněž prodává skupině značné množství výrobků třetích stran. Pokud jde o důkazy popsané v 188. bodě odůvodnění, vyvážející výrobce pouze uvedl, že tyto prvky jsou požadovány právními předpisy a nevylučují postavení společnosti MISA jako vývozního oddělení. Žádné další podrobnosti týkající se toho, které právní předpisy vyžadují jaký prvek, nebyly poskytnuty. Vyvážející výrobce dále nevysvětlil, proč by prvky jako zaměření na zisk (které bylo dříve vyvážejícím výrobcem v jeho připomínkách k informačnímu dokumentu zpochybněno), uzavření smluv s ustanoveními o sankcích za neplnění či nedostatečné plnění příslušných povinností, jakož i ustanovení o řešení sporů třetí stranou nevylučovaly postavení společnosti MISA jako vývozního oddělení. Žádné další připomínky týkající se tohoto bodu proto nejsou požadovány.

(191)

Z výše uvedených důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

3.6.3.   Srovnání

(192)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(193)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Úpravy byly provedeny u dovozních poplatků (v rozmezí od 0,1 % do 0,7 %), u nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a u vedlejších nákladů (v rozmezí od 1 % do 8 %), u nákladů na balení (v rozmezí od 0 % do 0,1 %), u úvěrových nákladů (v rozmezí od 0 % do 0,7 %), u nákladů na službu zákazníkům (v rozmezí od 0,1 % do 0,4 %), u bankovních poplatků (v rozmezí od 0 % do 0,3 %) a u provizí (v rozmezí od 0 % do 0,2 %).

(194)

Kromě toho vzhledem k tomu, že veškerý prodej do Unie byl uskutečněn prostřednictvím obchodníka ve Švýcarsku, který je ve spojení, byla uskutečněna příslušná úprava na základě čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i).

(195)

Vyvážející výrobce požadoval úpravu obchodní úrovně podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení a tvrdil, že prodejní kanály obdobného výrobku na domácím trhu se významně lišily od prodejních kanálů pro prodej dotčeného výrobku do Unie, čímž byla ovlivněna srovnatelnost cen. Vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách na různých obchodních úrovních na domácím trhu a v prodeji na vývoz do Unie.

(196)

Vyvážející výrobce neprokázal, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu. Údaje poskytnuté vyvážejícím výrobcem toto zjištění skutečně nepotvrdily. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(197)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách k informačnímu dokumentu s tímto odůvodněním důrazně nesouhlasil a považoval ho za svévolné a neopodstatněné. Neposkytl však žádné důkazy, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu. Namísto toho se zaměřil pouze na první část tohoto požadavku a tvrdil, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodeje na různých obchodních úrovních na různých trzích a opominul požadavek, že tuto skutečnost je třeba prokázat na domácím trhu. Komise ověřila ceny prodejce na různých obchodních úrovních na domácím trhu a trvalé a zřejmé rozdíly nebyla schopna nalézt.

(198)

Vyvážející výrobce tvrdil, že pokud se Komise domnívá, že se nepoužije čl. 2 odst. 10 písm. d) bod i) základního nařízení, měla použít čl. 2 odst. 10 písm. d) bod ii) základního nařízení. Vyvážející výrobce přitom, kromě neurčitého odkazu na přímé důkazy, nepředložil jediný argument, proč by mělo být použito toto ustanovení. Příslušné obchodní úrovně na domácím trhu existovaly a nebylo jasně prokázáno, že určité funkce se týkají jiných obchodních úrovní než obchodní úrovně, která má být použita ve srovnání. Toto ustanovení se proto na daný případ nevztahuje.

(199)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním tvrdil, že Komise si ve svém odůvodnění protiřečí, když poukazuje na to, že přestože existují různé obchodní úrovně na domácím trhu, vyvážející výrobce neprokázal, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce pro tyto úrovně.

(200)

Komise v tomto prohlášení žádný rozpor nevidí.

(201)

Vyvážející výrobce dále tvrdil, že ve svém sdělení ze dne 5. ledna 2017 Komisi poskytl svou analýzu a porovnání různých obchodních úrovní na domácím trhu a identifikoval a porovnal obchodní úrovně na domácím trhu a prokázal trvalé rozdíly v cenách mezi těmito úrovněmi.

(202)

Komise odpověděla poukázáním na to, že společnost v příslušném sdělení porovnávala různé domácí prodejní kanály – nikoliv obchodní úrovně – jednoho z jejích výrobních míst. V tomto již chybném porovnání vyvážející výrobce dále tvrdil, že kanál, který je nejsrovnatelnější s prodejním kanálem Unie, je přímý kanál, tj. kanál bez zapojení jeho obchodníka na domácím trhu. Žádný důkaz, proč by tomu tak v tomto případě bylo, nebyl poskytnut, zejména s ohledem na to, že veškerý prodej vyvážejícího výrobce do Unie byl uskutečněn prostřednictvím obchodníka ve Švýcarsku, který je ve spojení, tj. společnosti MISA. Komise proto uvedla, že vyvážející výrobce neprokázal, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu.

(203)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním rovněž tvrdil, že Komise se nezabývala skutečností, že vyvážející výrobce předložil revidovaný přehled vývozního prodeje své společnosti ve spojení, společnosti MISA. Vyvážející výrobce se v tomto přehledu zabýval poznámkou Komise ve vztahu k identifikaci obchodních úrovní pro velký počet transakcí, která byla v původní odpovědi na antidumpingový dotazník nepřesná. Vyvážející výrobce tvrdil, že nelze říci, že tyto informace byly v rámci šetření předloženy příliš pozdě, jelikož Komise je v případě nutnosti mohla ověřit během své inspekce entit v Unii, které jsou se společností ve spojení.

(204)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Dodatečné informace o přehledu prodeje společnosti MISA byly poskytnuty po inspekci ve společnosti MISA. Aby bylo zajištěno, že právě takovéto situaci je zamezeno, Komise před inspekcí ve společnosti MISA společnosti ve svém sdělení ze dne 17. ledna 2017 připomněla, že pokud tvrzení nebo jakýkoliv z jeho aspektů vyžadují ověření, musí být předloženo v přiměřené době před inspekcí, aby si tým pracovníků zabývající se případem mohl připravit příslušnou část inspekce. A konečně, i kdyby byla Komise schopna tyto údaje ověřit v prostorách společnosti MISA, nic by to nezměnilo na skutečnosti, jak je uvedeno výše, že vyvážející výrobce neprokázal, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce na různých obchodních úrovních na domácím trhu země vývozu.

(205)

Vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečným zjištěním rovněž zopakoval své tvrzení, že pokud Komise měla za to, že důkazy předložené společností na podporu jejího tvrzení týkajícího se čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu i) základního nařízení neprokázaly trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce pro různé obchodní úrovně na domácím trhu, mohla Komise tytéž důkazy použít pro uplatnění zvláštní úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu ii), tj. v případě „neexistence odpovídajících úrovní na domácím trhu“. Nicméně jak je uvedeno výše, Komise zjistila, že odpovídající obchodní úrovně na domácím trhu existují. Vyvážející výrobce neprokázal, že existují trvalé a zřejmé rozdíly ve funkcích a cenách prodejce pro tyto úrovně, ale to nemění nic na skutečnosti, že tyto úrovně byly přítomny na domácím trhu. Podmínky pro použití čl. 2 odst. 10 písm. d) bodu ii) základního nařízení proto nebyly splněny.

(206)

Z výše uvedených důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

(207)

Vyvážející výrobce rovněž prohlásil, že v zájmu spravedlivého srovnání by měla být upravena běžná hodnota, a to z důvodu nákladů na dopravu obdobného výrobku mezi výrobním místem a obchodníkem na domácím trhu, který je ve spojení.

(208)

Podle čl. 2 odst. 10 písm. e) základního nařízení se provede úprava o rozdíly v nákladech přímo spojených s přemístěním daného výrobku a/nebo obdobného výrobku z prostor vyvážejícího výrobce k nezávislému kupci, pokud jsou tyto náklady zahrnuty do vyúčtovaných cen. Toto ustanovení se nevztahuje na náklady na dopravu mezi dvěma stranami, které jsou ve spojení, které se nezdají být zohledněny v ceně účtované nezávislému kupci. Komise proto toto tvrzení zamítla.

3.6.4.   Dumpingové rozpětí

(209)

Po zveřejnění informačního dokumentu vyvážející výrobce předložil nový soubor údajů pro prodeje dovozců, kteří jsou ve spojení. Tento soubor údajů byl Komisí následně ověřen. Tyto nové číselné údaje ovlivnily výpočet dumpingu původně stanovený v informačním dokumentu.

(210)

Podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení v případě vyvážejícího výrobce Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku.

(211)

Úroveň spolupráce z Ukrajiny byla velmi vysoká, protože vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval více než 95 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě Komise stanovila dumpingové rozpětí pro celou zemi na stejné úrovni jako pro jediného vyvážejícího výrobce.

(212)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

Společnost

Dumpingové rozpětí

Metinvest Group

19,4 %

Všechny ostatní společnosti

19,4 %

4.   ÚJMA

4.1.   Definice výrobního odvětví Unie a výroby v Unii

(213)

V rámci Unie poskytlo při ověřování postavení údaje o výrobě a prodeji 17 společností, které uvedly, že vyráběly obdobný výrobek během období šetření. Na základě dostupných informací obsažených v podnětu těchto 17 společností představuje přibližně 90 % výroby obdobného výrobku v Unii.

(214)

Kromě těchto 17 společností existovalo v období šetření dalších pět společností vyrábějících obdobný výrobek.

(215)

Jedna zúčastněná strana prohlásila, že zahrnutí údajů týkajících se italského výrobce Ilva by vzhledem ke konkrétní situaci této společnosti (13) narušilo obraz újmy pro celý ocelářský průmysl Unie, a proto by měl být tento italský výrobce vyřazen. Podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení se však pojmem „výrobní odvětví Unie“ rozumějí výrobci obdobných výrobků v Unii jako celek nebo ti z nich, kteří představují podstatnou část. Vzhledem k tomu, že Komise neměla žádný důvod omezit svou analýzu na podstatnou část, byla zavázána analyzovat celé odvětví včetně společnosti Ilva. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(216)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 72,9 milionu tun. Tento číselný údaj Komise stanovila na základě informací získaných od žadatele a všech známých výrobců v Unii. Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, do vzorku bylo vybráno šest výrobců v Unii, kteří představují více než 45 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii, což bylo považováno za reprezentativní vzorek.

(217)

Podnikatelský model výrobců v Unii a jejich stupeň vertikální integrace se různí. Výrobní odvětví Unie lze však celkem charakterizovat jako odvětví s vysokým stupněm vertikální integrace, jak je vysvětleno dále v 219. bodě odůvodnění.

4.2.   Spotřeba v Unii

(218)

Jak je uvedeno v 45. bodě odůvodnění, dotčený výrobek se zařazuje do několika kódů KN včetně některých kódů ex. Aby se spotřeba v Unii nepodhodnotila a s ohledem na zjevně okrajový dopad těchto kódů na celkovou spotřebu, byly objemy dovozu kódů ex KN pro účely stanovení spotřeby v Unii plně zohledněny.

(219)

Jelikož je výrobní odvětví Unie z větší části vertikálně integrované a dotčený výrobek je považován za primární surovinu pro výrobu navazujících za studena válcovaných výrobků s přidanou hodnotou, byly spotřeba na závislém trhu a spotřeba na volném trhu analyzovány odděleně.

(220)

Rozdíl mezi závislým trhem a volným trhem má význam pro analýzu újmy. Kromě toho jsou převodní ceny na závislém trhu stanoveny v rámci skupin podle různých cenových politik. Naopak výroba určená pro volný trh v Unii přímo soutěží s dovozem dotčeného výrobku a ceny jsou cenami na volném trhu.

(221)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě obdobného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh. Komise zjistila, že během období šetření bylo přibližně 58 % celkové výroby výrobců v Unii určeno k využití pro vlastní spotřebu.

(222)

Po zveřejnění informačního dokumentu srbský vyvážející výrobce poznamenal, že spotřeba dotčeného výrobku na volném trhu mezi rokem 2015 a obdobím šetření klesla o více než 1,2 milionu tun, což naznačuje velký pokles spotřeby v Unii v druhé polovině roku 2015. Výrobce proto požádal Komisi, aby dále prošetřila, zda jsou údaje o prodeji na volném trhu poskytnuté výrobním odvětvím Unie skutečně přesné.

(223)

Komise zanalyzovala údaje o prodeji a spotřebě poskytnuté výrobním odvětvím Unie a potvrdila, že údaje o spotřebě na volném trhu poskytnuté výrobním odvětvím Unie jsou přesné a spolehlivé.

4.2.1.   Vlastní spotřeba na trhu Unie

(224)

Komise stanovila vlastní spotřebu v Unii na základě využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje na trhu Unie všech známých výrobců v Unii. Na tomto základě se vlastní spotřeba v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 1

Vlastní spotřeba na trhu Unie (v tunách)

 

2013

2014

2015

Období šetření

Vlastní spotřeba

42 418 062

42 887 175

42 271 071

42 454 866

Index (2013 = 100)

100

101

100

100

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(225)

V průběhu posuzovaného období zůstala vlastní spotřeba na trhu v Unii stabilní.

4.2.2.   Spotřeba na volném trhu v rámci Unie

(226)

Komise stanovila spotřebu na volném trhu v Unii na základě a) prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie, b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu a rovněž při zohlednění údajů poskytnutých spolupracujícími vyvážejícími výrobci v dotčených zemích. Na tomto základě se spotřeba na volném trhu v Unii vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba na volném trhu (v tunách)

 

2013

2014

2015

Období šetření

Spotřeba na volném trhu

32 292 192

33 139 474

35 156 318

33 930 726

Index (2013 = 100)

100

103

109

105

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(227)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba na volném trhu v Unii zvýšila přibližně o 5 %. K tomuto přírůstku došlo zejména v důsledku hospodářského oživení v navazujících odvětvích.

4.3.   Souhrnné posouzení účinků dovozu z dotčených zemí a objemu dovozu a dovozních cen dotčených zemí

4.3.1.   Souhrnné posouzení účinků dovozu z dotčených zemí

(228)

Komise zjišťovala, zda by dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí neměl být posouzen souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(229)

Toto ustanovení stanoví, že jsou-li dovozy z více než jedné země, posuzují se souhrnně pouze tehdy, je-li zjištěno, že:

a)

dumpingové rozpětí zjištěné ve vztahu k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný a

b)

souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Unie.

(230)

Dumpingová rozpětí zjištěná ve vztahu k dovozu z dotčených zemí jsou uvedena výše v oddíle 3 „Dumping“. Všechna tato rozpětí byla nad prahovou hodnotou považovanou za zanedbatelnou podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(231)

Objemy dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byly posouzeny jako nikoliv zanedbatelné ve smyslu čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina měly v období šetření podíl na trhu 1,79 %, 3,32 %, 4,29 % a 3,17 %, jak je uvedeno v tabulce 3 níže.

(232)

Na druhé straně objem dovozu ze Srbska byl shledán jako zanedbatelný ve smyslu čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Objem dovozu ze Srbska se snížil z 427 558 tun v roce 2015 na přibližně 354 000 tun v období šetření, což znamená podíl na trhu ve výši pouhých 1,04 %. Je zavedenou praxí Komise, že za „zanedbatelný“ se považuje podíl na trhu pod 1 % prahem stanoveným základním nařízením ve fázi zahájení šetření. Komise však v tomto případě zjistila, že 1,04 % je stále zanedbatelné, protože 0,04 % by mělo být považováno za nepodstatné, zejména je-li srbský objem dovozu v relativním vyjádření výrazně nižší než objemy každé ze čtyř dalších zemí. Srbský objem dovozu představoval téměř polovinu objemu Brazílie, která je z hlediska objemu dovozu druhou nejnižší zemí.

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

 

2013

2014

2015

Období šetření

BRAZÍLIE

Objem dovozu z Brazílie

41 895

108 973

580 525

608 541

Podíl Brazílie na trhu

0,13 %

0,33 %

1,65 %

1,79 %

ÍRÁN

Objem dovozu z Íránu

125 202

527 161

1 015 088

1 127 659

Podíl Íránu na trhu

0,39 %

1,59 %

2,89 %

3,32 %

RUSKO

Objem dovozu z Ruska

1 334 322

1 376 412

1 714 880

1 455 436

Podíl Ruska na trhu

4,13 %

4,15 %

4,88 %

4,29 %

SRBSKO

Objem dovozu ze Srbska

155 055

211 835

427 558

354 145

Podíl Srbska na trhu

0,48 %

0,64 %

1,22 %

1,04 %

UKRAJINA

Objem dovozu z Ukrajiny

905 397

939 545

1 084 477

1 075 244

Podíl Ukrajiny na trhu

2,80 %

2,84 %

3,08 %

3,17 %

DOTČENÉ ZEMĚ

Objem dovozu z dotčených zemí

2 561 872

3 163 926

4 822 529

4 621 026

Podíl dotčených zemí na trhu

7,93 %

9,55 %

13,72 %

13,62 %

Index (2013 = 100)

100

120

173

172

Zdroj: Eurostat. Podíly na trhu byly stanoveny na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na volném trhu v Unii uvedenou v tabulce 2.

(233)

Po konečných zjištěních a během slyšení dne 27. července 2017 žadatel tvrdil, že srbský vývoz by měl být posuzován souhrnně s dovozem ze čtyř dalších zemí, jelikož přesahuje 1 % prahovou hodnotu považovanou za zanedbatelnou. Žadatel byl toho názoru, že 1 % prahová hodnota neumožňuje žádnou výjimku, jakkoliv malá by další procenta byla.

(234)

Toto tvrzení Komise odmítla. Rozhodování o tom, zda by měl být dovoz posuzován souhrnně, či nikoliv, musí být založeno na všech kritériích stanovených v čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Čl. 3 odst. 4 základního nařízení žádnému z těchto jednotlivých kritérií nepřipisuje zvláštní váhu. I když je pravdou, že dovozy ze země nemohou být kumulovány, je-li jejich objem zanedbatelný, opak neznamená ipso facto, že musí být kumulovány. Kromě toho základní nařízení výslovně nestanoví žádné prahové hodnoty zanedbatelnosti. Ačkoliv čl. 5 odst. 7 základního nařízení může sloužit jako vodítko, pokud jde o zanedbatelné objemy dovozu, čl. 3 odst. 4 neobsahuje žádný odkaz na tyto prahové hodnoty. Znění spíše dává Komisi dostatečnou pružnost pro provádění analýzy jednotlivých případů a pro zohlednění toho, že „extra“ objem ve výši 0,04 % je nepodstatný.

(235)

Komise dále zjistila, že srbské vývozní ceny se lišily od vývozních cen čtyř dalších dotčených zemí, a to z těchto důvodů:

i když se srbské průměrné prodejní ceny během posuzovaného období rovněž snížily, jsou tyto průměrné prodejní ceny během období šetření (365 EUR/tuna) nejvyšší během období šetření a jsou výrazně vyšší než průměrné prodejní ceny Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny, které se pohybují v rozmezí od 319 EUR/tuna do 346 EUR/tuna, jak je uvedeno v tabulce 4 níže, a

srbské průměrné prodejní ceny byly výrazně vyšší než průměrné prodejní ceny čtyř dalších dotčených zemí.

Tabulka 4

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

 

2013

2014

2015

Období šetření

BRAZÍLIE

Průměrná cena dumpingového dovozu z Brazílie

461

433

386

346

Index (2013 = 100)

100

94

84

75

ÍRÁN

Průměrná cena dumpingového dovozu z Íránu

454

415

369

316

Index (2013 = 100)

100

91

81

70

RUSKO

Průměrná cena dumpingového dovozu z Ruska

448

431

387

324

Index (2013 = 100)

100

96

86

72

SRBSKO

Průměrná cena dumpingového dovozu ze Srbska

468

442

400

365

Index (2013 = 100)

100

94

86

78

UKRAJINA

Průměrná cena dumpingového dovozu z Ukrajiny

429

415

370

319

Index (2013 = 100)

100

97

86

74

DOTČENÉ ZEMĚ

Průměrná cena dumpingových dovozů z dotčených zemí

443

424

380

327

Index (2013 = 100)

100

96

86

74

Zdroj: Eurostat

(236)

Tvorba cen spolu se zanedbatelným objemem v tomto ohledu naznačuje, že srbský vyvážející výrobce je spíše tím, kdo ceny dotčeného výrobku následuje, než tím, kdo tyto ceny tvoří. Toto je rovněž doloženo skutečností, že jeho pokles cen mezi rokem 2015 a obdobím šetření je ve srovnání s poklesem cen čtyř dalších dotčených zemí nižší rovněž v relativním vyjádření.

(237)

Po konečných zjištěních během slyšení dne 27. července 2017 (viz 33. bod odůvodnění) žadatel požadoval, aby útvary Komise poskytly údaje o cenovém podbízení a prodeji pod cenou týkající se srbského vyvážejícího výrobce, aby tak žadatel mohl přezkoumat tvrzení Komise uvedená v 235. a 236. bodě odůvodnění, že srbský vyvážející výrobce ceny spíše následuje, než aby je tvořil. Kromě toho podle názoru žadatele neexistují žádné důkazy, že Srbsko ceny následuje.

(238)

Komise poukázala na to, že výše zveřejnila průměrnou cenu dovozu z dotčených zemí. Tyto údaje ukazují, že srbské dovozní ceny byly nejvyšší v roce 2013 (468 EUR za tunu) a v následujících letech zůstaly nejvyšší až do ceny v období šetření (365 EUR za tunu). Kromě toho index v tabulce 4 výše ukázal, že relativní pokles srbských cen pokles ze 100 na 78, přičemž rok 2013 byl indexován jako 100, zatímco další čtyři země vykázaly pokles na 75 (Brazílie), 70 (Írán), 72 (Rusko) a 74 (Ukrajina). Žadatel tak byl schopen přezkoumat zjištění Komise, že srbský vyvážející výrobce byl spíše tím, kdo ceny následuje, než tím, kdo ceny tvoří, a to s ohledem na dovozní ceny i na jejich relativní pokles mezi rokem 2013 a obdobím šetření. Komise pro toto posouzení nepoužila údaje týkající se cenového podbízení a prodeje pod cenou, protože výpočty týkající se cenového podbízení a prodeje pod cenou poskytují pouze momentální obraz během období šetření, a neumožňují tak cenové srovnání trendu během několika let. Jelikož žadatel kromě přezkumu tvrzení uvedených v 235. a 236. bodě odůvodnění neposkytl další důvody pro potřebu konečných zjištění týkajících se údajů o cenovém podbízení a prodeji pod cenou, Komise tuto žádost zamítla.

(239)

Vzhledem k tomu, že žadatel nezpochybnil údaje uvedené v tabulce 4, Komise potvrdila své zjištění, že srbský vývozce pouze následuje cenový trend stanovený dalšími dovozci, než aby uskutečňoval agresivní cenovou strategii jako cenový leader.

(240)

Komise proto dospěla k závěru, že dovoz ze Srbska by neměl být posuzován souhrnně s dovozem ze čtyř dalších zemí. V důsledku zjištění, že dovoz ze Srbska byl nepatrný, nejsou ochranná opatření ve vztahu k dovozu PTV pocházejících ze Srbska nezbytná. Šetření ve vztahu k dovozu ze Srbska by proto mělo být v souladu s čl. 9 odst. 2 základního nařízení zastaveno.

(241)

Komise rovněž posuzovala podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovými dovozy ze čtyř dalších dotčených zemí a podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem a obdobným výrobkem a zjistila, že jsou velmi podobné. Dovážené výrobky soutěžily mezi sebou navzájem i s obdobným výrobkem vyráběným v Unii. Výrobky jsou zaměnitelné, byly uváděny na trh v Unii prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a byly prodávány podobným kategoriím konečných odběratelů.

(242)

Několik stran po zahájení šetření předložilo připomínky týkající se souhrnného posouzení účinků dovozu z dotčených zemí. Ukrajinská mise při Evropské unii, ruské Ministerstvo průmyslu a obchodu a jeden ruský vyvážející výrobce a dva vyvážející výrobci z Brazílie zpochybnili vhodnost souhrnného posouzení dovozu své země s dalšími zeměmi, které jsou předmětem šetření, a prohlásili, že dovoz z jejich zemí by neměl být posuzován souhrnně s ostatními. Ukrajinská mise při Evropské unii uvedla, že ukrajinský objem dovozu byl na rozdíl od ostatních zemí v období 2011–2016 stabilní a že existuje významný rozdíl mezi zeměpisnou strukturou dovozu z Ukrajiny na straně jedné a z Brazílie, Íránu, Srbska a Ruska na straně druhé. Ruské Ministerstvo průmyslu a obchodu zastávalo názor, že je třeba provést úplné hodnocení podmínek hospodářské soutěže. Ruský vyvážející výrobce tvrdil, že jeho dovoz se během posuzovaného období ve skutečnosti snížil a že součástí jeho dovozu byly dodávky v rámci skupiny pro vlastní spotřebu, které jako takové nevstoupily na volný trh v Unii, a že prodávané typy výrobků byly odlišné. Kromě toho jeden brazilský vyvážející výrobce tvrdil, že nesledoval podobný cenový trend a že tento dovoz byl ve srovnání s dovozem ze čtyř dalších dotčených zemí distribuován prostřednictvím jiných prodejních kanálů. Další brazilský vyvážející výrobce tvrdil, že brazilský dovoz je zanedbatelný, a že pokud jde o objem, podíl na trhu a cenu, dovoz z Brazílie nesleduje stejný vývoj jako dovoz ze čtyř dalších dotčených zemí.

(243)

Komise tyto argumenty odmítla. Dovoz do Unie z Ruska a Ukrajiny se v posuzovaném období v absolutním vyjádření zvýšil. Kromě toho, i kdyby se dovoz v posuzovaném období snížil, tato skutečnost není kritériem pro stanovení toho, zda je dovoz ve smyslu čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(244)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a obdobným výrobkem byly posouzeny jako podobné, a to z těchto důvodů.

a)

Zaprvé všichni spolupracující vyvážející výrobci z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny používali podobné prodejní kanály, kdy prodávali přímo nebo prostřednictvím obchodníka/dovozce ve spojení, který se nacházel buď v Unii, nebo mimo ni. Podobné prodejní kanály byly rovněž použity v Unii výrobci oceli v Unii. Dovážené výrobky ze čtyř dalších dotčených zemí proto soutěžily mezi sebou navzájem i s dotčeným výrobkem vyráběným v Unii.

b)

Zadruhé Komise posuzovala veškerý dovoz bez ohledu na to, zda zahrnoval dodávky v rámci skupiny. V případě absence takového dovozu by společnosti pravděpodobně získávaly obdobný výrobek, který je zbožím, z jiných zdrojů dostupných na volném trhu v Unii včetně obdobného výrobku vyráběného výrobním odvětvím Unie.

c)

Kromě toho, jak je uvedeno v tabulce v 264. bodě odůvodnění, obdobné trendy snižování cen byly zjištěny pro Brazílii, Írán, Rusko a Ukrajinu.

d)

Typy výrobků vyvážejících výrobců byly rovněž vyráběny a prodávány výrobci v Unii. Jejich typy výrobků se proto nelišily od typů výrobků prodávaných výrobci v Unii.

e)

Pokud jde o ruský objem, jak je uvedeno v tabulce v 262. bodě odůvodnění, ruský objem dovozu se zvýšil, a to z hlediska absolutního objemu i podílu na trhu.

(245)

Komise na základě výše uvedeného dospěla k závěru, že podmínky pro provedení souhrnného posouzení účinků dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byly splněny. Proto byl tento dovoz pro účely stanovení újmy zkoumán souhrnně.

(246)

Po zveřejnění informačního dokumentu Komise obdržela několik připomínek týkajících se souhrnného posouzení čtyř dotčených zemí, kterými se zabývá v níže uvedených bodech odůvodnění.

(247)

Žadatel tvrdil, že dovoz ze Srbska výrobcům v Unii způsobil újmu podobně jako dovozy z dalších čtyř zemí. Žadatel v tomto ohledu odkazoval na skutečnost, že dovoz ze Srbska se v období od roku 2013 do období šetření z hlediska absolutního objemu a podílu na trhu zdvojnásobil, že srbské ceny v tomto období rovněž poklesly a že dovoz ze Srbska se v období šetření výrobcům v Unii o znatelné částky podbízel. Žadatel navíc uvedl, že dovoz ze Srbska má podíl na trhu ve výši 1,04 %, což je mírně nad 1 % prahem podle čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Kromě toho žadatel odkazoval na možné riziko obcházení, protože ukončení vůči Srbsku by čínské mateřské společnosti jediného srbského vyvážejícího výrobce umožnilo prodávat do Unie prostřednictvím své srbské pobočky.

(248)

Komise tvrzení, že dovoz ze Srbska způsobil výrobcům v Unii újmu podobně jako dovoz z dalších zemí, odmítla, a to z důvodů uvedených níže.

Zaprvé srbský objem dovozu byl shledán jako nepatrný. V důsledku toho je zanedbatelný a nemůže být shledán jako způsobující újmu výrobnímu odvětví EU. Další známkou toho, že tento nízký objem dovozu nemůže způsobovat újmu výrobnímu odvětví Unie je skutečnost, že srbské průměrné prodejní ceny byly v posuzovaném období výrazně vyšší než průměrné prodejní ceny čtyř dalších dotčených zemí.

Zadruhé, co se týče podílu na trhu nad 1 %, tj. 1,04 %, práh stanovený čl. 3 odst. 4 základního nařízení je v každém případě „zanedbatelný“. Volba slova „zanedbatelný“ naznačuje, že Komise má při své analýze objemu dovozu při posuzování souhrnnosti určitou míru volnosti. Jak je vysvětleno v 234. bodě odůvodnění, rozdíl 0,04 % byl v tomto konkrétním případě v absolutních i relativních hodnotách shledán jako nepodstatný.

A konečně co se týče možného rizika obcházení, Komise konstatovala, že skutečný objem výroby a výrobní kapacitu jediného srbského vyvážejícího výrobce sdělila útvarům Komise. Komise proto bude tomuto možnému riziku obcházení věnovat zvláštní pozornost, a to tak, že bude pečlivě sledovat, zda se neobjeví nějaké známky změn v obchodních tocích naznačující možné obcházení pocházející ze Srbska. Navíc, což je však méně důležité, srbský vyvážející výrobce uvedl, že jeho primární strategií je reagovat na domácí poptávku a regionální poptávku zemí Balkánu.

(249)

Kromě toho dva brazilští vyvážející výrobci zařazení do vzorku uvedli, že souhrnné posouzení dovozu z Brazílie s dovozy z Íránu, Ruska a Ukrajiny bylo neodůvodněné, a to z důvodů uvedených ve dvou následujících bodech odůvodnění.

(250)

Jeden výrobce tvrdil, že více než jedna třetina dovozu z Brazílie nesoutěžila s výrobky z Íránu, Ruska a Ukrajiny, což dokazuje, že prodejní kanály pro dovoz z Brazílie se liší od kanálů Íránu, Ruska a Ukrajiny. Tento vyvážející výrobce dále tvrdil, že brazilské ceny, obdobně jako v případě Srbska, byly výrazně vyšší než průměrné ceny Íránu, Ruska a Ukrajiny a že brazilští vyvážející výrobci rovněž ceny spíše následovali, než aby je tvořili. A konečně tvrdil, že žádný z brazilských výrobců se nepodbízel cenám výrobního odvětví Unie.

(251)

Druhý brazilský vyvážející výrobce tvrdil, že souhrnné posouzení nebylo vhodné, a to vzhledem k zanedbatelnému brazilskému objemu dovozu (jak tomu bylo v případě Srbska) a k rozdílům v podmínkách hospodářské soutěže. Co se týče zanedbatelného objemu, brazilský vyvážející výrobce v tomto ohledu tvrdil, že podíl Brazílie na trhu překročil 1 % práh pouze od roku 2015 a v období šetření dosahoval výše pouhých 1,79 %. Brazilský objem byl navíc příliš malý, než aby přispěl k jakékoliv újmě, a proto obdobně nepodstatný. Pokud jde o různé podmínky hospodářské soutěže, výrobce odkazoval na skutečnost, že téměř 60 % dovozu dotčeného výrobku z Brazílie v období šetření představoval prodej nebo převod evropským společnostem, které jsou ve spojení, který tak nevstoupil do přímé soutěže s výrobky určenými pro volný trh, a proto čelil odlišným podmínkám hospodářské soutěže. Kromě toho tento výrobce zpochybnil prohlášení Komise v informačním dokumentu, že dovoz z Brazílie a obdobný výrobek Unie jsou zaměnitelné. V této souvislosti tvrdil, že brazilský vyvážející výrobce vyváží především tržní druhy PTV, které mají odlišné fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i odlišná konečná použití než výrobky prodávané výrobním odvětvím Unie, které tvoří především vysoce kvalitní typy PTV. Kromě toho zpochybnil, že brazilští vyvážející výrobci používají obdobné prodejní kanály jako vyvážející výrobci z ostatních dotčených zemí. Tvrdil, že tito výrobci na rozdíl od většiny dovozu z Brazílie obvykle prodávají přímo nezávislým odběratelům na volném trhu v Unii. A konečně, tento výrobce předložil připomínky týkající se cen, které byly obdobné jako připomínky předložené druhým brazilským vyvážejícím výrobcem.

(252)

Komise tvrzení těchto dvou brazilských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku odmítla, jak je uvedeno níže.

(253)

Zaprvé, Komise pro účel definování spotřeby posuzovala veškerý brazilský dovoz bez ohledu na to, že zahrnoval dodávky v rámci skupiny. Důvodem je skutečnost, že v případě absence takového dovozu by společnosti pravděpodobně získávaly PTV z jiných zdrojů dostupných na volném trhu v Unii včetně obdobného výrobku vyráběného výrobním odvětvím Unie.

(254)

Zadruhé, prodejní kanály z Brazílie se pro část jejího prodeje neliší od kanálů Íránu, Ruska a Ukrajiny. Všichni spolupracující vyvážející výrobci z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny používají podobné prodejní kanály, kdy prodávají buď přímo, nebo prostřednictvím obchodníka/dovozce ve spojení, který se nachází buď v Unii, nebo mimo ni. Kromě toho, co se týče tvrzení, že téměř 60 % dovozu dotčeného výrobku z Brazílie v období šetření představoval prodej nebo převod evropským společnostem, které jsou ve spojení, který tak nevstoupil do přímé soutěže s výrobky určenými pro volný trh, a proto čelil odlišným podmínkám hospodářské soutěže, je třeba upozornit na následující. Část dovozu dotčeného výrobku od ruských vyvážejících výrobců rovněž představovala prodej evropským společnostem, které jsou ve spojení, přičemž jeho část byla těmito evropskými společnostmi ve spojení dále zpracována. Proto tito vyvážející výrobci čelí stejným podmínkám hospodářské soutěže.

(255)

Zatřetí, Komise uznala, že jak je uvedeno v tabulce 4, brazilské ceny jsou vyšší než průměrné ceny Íránu, Ruska a Ukrajiny. Tabulka 4 nicméně rovněž ukázala, že brazilské ceny byly v posuzovaném období, tj. v letech 2013, 2014 a 2015 a v období šetření, soustavně nižší než srbské dovozní ceny.

(256)

Začtvrté, co se týče tvrzení, že brazilští vyvážející výrobci ceny rovněž spíše následovali, než aby je tvořili, cena srbského vyvážejícího výrobce byla posouzena v kombinaci s jeho zanedbatelným objemem. V souvislosti s Brazílií proto nelze dojít k obdobnému závěru.

(257)

Zapáté, pokud jde o objemy, jak je uvedeno v tabulce 3, brazilský dovoz dosáhl během období šetření výše 608 541 tun ve srovnání s 354 145 tunami srbského dovozu. Objem brazilského dovozu PTV byl tedy o více než 70 % vyšší než v případě Srbska a představoval podíl na trhu ve výši 1,79 % ve srovnání s 1,04 % v případě Srbska. V důsledku toho nebyl tento dovoz považován za zanedbatelný.

(258)

A konečně co se týče tvrzení o odlišném sortimentu brazilských vyvážejících výrobců, jejich výrobky jasně byly v přímé soutěži s výrobky Unie a s výrobky ostatních vyvážejících výrobců. Šetření v rozporu s tvrzením vyvážejícího výrobce ukázalo, že veškeré typy dotčeného výrobku, včetně typů prodávaných brazilskými vyvážejícími výrobci, byly rovněž vyráběny a prodávány výrobci v Unii. Komise v tomto ohledu shledala, že více než 99,9 % veškerých typů výrobků prodávaných třemi brazilskými vyvážejícími výrobci v období šetření bylo rovněž prodáváno výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Kromě toho se souhrnné posouzení provádí v celostátním měřítku s ohledem na plný rozsah dotčeného výrobku, namísto toho, aby byly brány na zřetel pouze určité typy dotčeného výrobku.

(259)

Po konečných zjištěních brazilský vyvážející výrobce, společnost CSN, zopakoval, že brazilské prodejní kanály a dovozní ceny se podstatně liší od dovozu z Íránu, Ruska a Ukrajiny. Pokud jde o prodejní kanály, vyvážející výrobce uvedl, že jeho pobočka společnost Lusosider, není ani obchodník, ani pouhý dovozce, ale uživatel PTV. Tvrdil, že zejména situace společnosti NLMK Europe není stejná jako situace společnosti Lusosider. Rovněž uvedl, že společnost Lusosider nemá snadný přístup k PTV prodávaným na trhu Unie. Pokud jde o dovozní ceny, vyvážející výrobce uvedl, že cenový trend dovozu z Brazílie sleduje stejný rostoucí trend jako ceny dovozu ze Srbska.

(260)

Komise tato tvrzení odmítla jako nepodložená: Pokud jde o prodejní kanály, existovaly jiné ruské pobočky nacházející se v Lotyšsku a v Polsku s jinou mateřskou společností, než je společnost NLMK, které během období šetření částečně používaly a do určité míry vyráběly PTV, které nakoupily od jejich ruské mateřské společnosti. Kromě toho navzdory tvrzení, že společnost Lusosider neměla snadný přístup k PTV prodávaným na trhu Unie, byla Komise během slyšení informována, že společnost Lusosider byla během období šetření zásobována z jiných zdrojů, jako například z Turecka, Tchaj-wanu a z Ruska. Komise navíc nemá ve spisu žádný důkaz, že výrobci v Unii nechtěli společnost Lusosider zásobovat a ani společnost Lusosider žádný takový důkaz nepředložila. Navíc pokud jde o ceny, Komise připomenula, že brazilské ceny byly v posuzovaném období, tj. v letech 2013, 2014 a 2015 a v období šetření, soustavně nižší než srbské dovozní ceny (viz 235. bod odůvodnění). Komise proto nepřijala žádost brazilského vyvážejícího výrobce, že dovoz z Brazílie by neměl být posuzován souhrnně s dovozem ze tří dalších zemí.

(261)

Komise proto dospěla k závěru, že všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 jsou pro čtyři další země splněna a dovozy z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byly pro účely stanovení újmy zkoumány souhrnně.

4.3.2.   Objem dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a jejich podíl na trhu

(262)

Dovoz do Unie z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny se vyvíjel takto:

Tabulka 5

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

 

2013

2014

2015

Období šetření

BRAZÍLIE

Objem dovozu z Brazílie

41 895

108 973

580 525

608 541

Index (2013 = 100)

100

260

1 386

1 453

Podíl Brazílie na trhu

0,13 %

0,33 %

1,65 %

1,79 %

Index (2013 = 100)

100

253

1 273

1 382

ÍRÁN

Objem dovozu z Íránu

125 202

527 161

1 015 088

1 127 659

Index (2013 = 100)

100

421

811

901

Podíl Íránu na trhu

0,39 %

1,59 %

2,89 %

3,32 %

Index (2013 = 100)

100

410

745

857

RUSKO

Objem dovozu z Ruska

1 334 322

1 376 412

1 714 880

1 455 436

Index (2013 = 100)

100

103

129

109

Podíl Ruska na trhu

4,13 %

4,15 %

4,88 %

4,29 %

Index (2013 = 100)

100

101

118

104

UKRAJINA

Objem dovozu z Ukrajiny

905 397

939 545

1 084 477

1 075 244

Index (2013 = 100)

100

104

120

119

Podíl Ukrajiny na trhu

2,80 %

2,84 %

3,08 %

3,17 %

Index (2013 = 100)

100

101

110

113

DOTČENÉ ZEMĚ

Objem dovozu z dotčených zemí

2 406 816

2 952 091

4 394 970

4 266 880

Index (2013 = 100)

100

123

183

177

Podíl dotčených zemí na trhu

7,45 %

8,91 %

12,50 %

12,57 %

Index (2013 = 100)

100

120

168

169

Zdroj: Eurostat. Podíly na trhu byly stanoveny na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na volném trhu v Unii uvedenou v tabulce 2.

(263)

Z výše uvedené tabulky je patrné, že v absolutních číslech se vývoz z dotčených zemí během posuzovaného období významně zvýšil. Současně se celkový podíl na trhu v případě jejich dovozu do Unie během posuzovaného období zvýšil o téměř 5 procentních bodů (ze 7,45 % v roce 2013 na 12,57 %, neboli zvýšení o 69 %).

4.3.3.   Ceny dovozu z dotčených zemí a cenové podbízení

(264)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Vážená průměrná cena dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 6

Dovozní ceny (v EUR za tunu)

 

2013

2014

2015

Období šetření

BRAZÍLIE

Průměrná cena dumpingového dovozu z Brazílie

461

433

386

346

Index (2013 = 100)

100

94

84

75

ÍRÁN

Průměrná cena dumpingového dovozu z Íránu

454

415

369

316

Index (2013 = 100)

100

91

81

70

RUSKO

Průměrná cena dumpingového dovozu z Ruska

448

431

387

324

Index (2013 = 100)

100

96

86

72

UKRAJINA

Průměrná cena dumpingového dovozu z Ukrajiny

429

415

370

319

Index (2013 = 100)

100

97

86

74

DOTČENÉ ZEMĚ

Průměrná cena dumpingových dovozů z dotčených zemí

442

423

378

323

Index (2013 = 100)

100

96

86

73

Zdroj: Eurostat

(265)

Průměrná cena dovozu z dotčených zemí klesla z 442 EUR za tunu v roce 2013 na 323 EUR za tunu během období šetření. Během posuzovaného období činil pokles průměrné jednotkové ceny dumpingového dovozu 27 %.

(266)

Cenové podbízení během období šetření posoudila Komise na základě srovnání:

a)

vážených průměrných prodejních cen šesti výrobců v Unii účtovaných odběratelům na volném trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, podle typu výrobku, upravených na úroveň ceny ze závodu, a

b)

odpovídajících vážených průměrných cen dovozu na úrovni CIF s dodáním na hranice Unie podle typu výrobku od spolupracujících výrobců z dotčené země prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie s příslušnou úpravou o náklady po dovozu.

(267)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů u obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou, a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření. Hlavní úpravy souvisely s náklady na dodání (mezi 3,4 % a 8,9 % na jednoho výrobce v Unii zařazeného do vzorku), s úvěrovými náklady (mezi 0,1 % a 0,4 %) a se slevami (mezi 0,1 % a 2 %).

(268)

Jak bylo uvedeno v 16. bodě odůvodnění, vyplněný dotazník předložil pouze jeden dovozce, který není ve spojení. Na základě důkazů shromážděných během inspekce na místě u tohoto dovozce, který není ve spojení, byl přidán náklad po dovozu stanovený ve výší 7 EUR/t.

(269)

Na základě výše uvedeného bylo zjištěno, že dumpingové dovozy od většiny dotčených vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se podbízí cenám výrobního odvětví Unie v rozmezí od 8,45 % do 17,74 %, jak ukazuje níže uvedená tabulka. Podbízení nebylo zjištěno u žádné z brazilských společností.

Tabulka 7

Rozpětí cenového podbízení

Země

Společnost

Rozpětí cenového podbízení

Brazílie

ArcelorMittal Brasil S.A and Aperam Inox América do Sul S.A.

– 3,30 %

 

Companhia Siderúrgica Nacional

– 6,95 %

 

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A.

– 0,12 %

Írán

Mobarakeh Steel Company

8,45 %

Rusko

Novolipetsk Steel

8,87 %

 

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

14,0 %

 

PAO Severstal

17,74 %

Ukrajina

Metinvest Group

8,45 %

(270)

Po zveřejnění informačního dokumentu žadatel a íránský vyvážející výrobce poznamenali, že informace poskytnuté v informačním dokumentu a v jedné z jeho příloh jsou nekonzistentní. Zatímco dokument uváděl, že u íránské společnosti nebylo zjištěno žádné cenové podbízení, konkrétní příloha u íránské společnosti uváděla rozpětí cenového podbízení ve výši 8,45 %.

(271)

V reakci na tyto připomínky Komise potvrzuje, že v textu informačního dokumentu byl nesprávně uveden odkaz na iránskou společnost a že rozpětí cenového podbízení uvedené v příloze bylo správné.

(272)

Po konečných zjištěních brazilský vyvážející výrobce, společnost Usiminas, tvrdil, že čl. 3 odst. 2 a čl. 3 odst. 3 základního nařízení požadují, aby Komise provedla řádnou analýzu cenového efektu dumpingového dovozu a aby posoudila, zda došlo k významnému cenovému podbízení. Tato analýza by neměla být omezena na prosté matematické porovnání, ale měla by rovněž zahrnovat dynamické posouzení vývoje cen a trendů ve vztahu mezi cenami dumpingového dovozu a cenami domácího obdobného výrobku po dobu trvání.

(273)

Komise toto tvrzení odmítla: nejprve v tabulce v 295. bodě odůvodnění poskytla vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii na volném trhu v Unii. Poté, jak je uvedeno v 297. bodě odůvodnění, Komise uvedla, že výrobci v Unii museli sledovat sestupnou spirálu cen a výrazně snižovali své prodejní ceny, především v průběhu roku 2015 a během období šetření. Jelikož dotčený výrobek je komoditou, výrobci v Unii museli sledovat sestupnou spirálu cen. Obdobné připomínky Komise lze nalézt v 387. bodě odůvodnění. Komise navíc odkazuje na svou analýzu jiných faktorů, které souhrnně ani každý zvlášť nemohly narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem. (viz 390. bod odůvodnění). Analýza Komise tak nebyla omezena na prosté matematické porovnání. A v neposlední řadě brazilský vyvážející výrobce neposkytl žádný argument a ani Komise si není vědoma, proč by se analýza podbízení stala díky této dodatečné analýze smysluplnější, vzhledem k tomu, že charakter dotčeného výrobku má povahu komodity.

4.4.   Hospodářská situace výrobního odvětví Unie

4.4.1.   Obecné poznámky

(274)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(275)

Makroekonomické ukazatele (výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, zásoby, růst, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita a velikost dumpingových rozpětí) byly posouzeny na úrovni celého výrobního odvětví Unie. Posouzení vycházelo z informací poskytnutých žadatelem, které poté byly porovnány s údaji poskytnutými výrobci v Unii a s dostupnými oficiálními statistikami (Eurostat).

(276)

Analýza mikroekonomických ukazatelů (prodejní ceny, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic, schopnost získat kapitál, mzdy a výrobní náklady) byla provedena na úrovni výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Posouzení se zakládalo na jejich údajích, které byly řádně ověřeny.

(277)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě dotčeného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh. U některých ukazatelů újmy týkajících se výrobního odvětví Unie Komise analyzovala samostatně údaje vztahující se k volnému a závislému trhu a provedla srovnávací analýzu. Těmito činiteli jsou: prodej, podíl na trhu, jednotkové ceny, jednotkové výrobní náklady, ziskovost a peněžní tok. Hospodářské ukazatele však lze účelně prozkoumat pouze vztažením k celé činnosti včetně použití pro vlastní potřebu výrobního odvětví Unie. Těmito činiteli jsou: výroba, kapacita, využití kapacity, investice, návratnost investic, zaměstnanost, produktivita, zásoby a náklady práce. U těchto činitelů může Komise provést účelné prozkoumání pouze vztažením k celé činnosti výrobního odvětví Unie. Tato analýza je v souladu s judikaturou soudů Evropské unie a WTO (14).

4.4.2.   Makroekonomické ukazatele

4.4.2.1.   Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(278)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

 

2013

2014

2015

Období šetření

Objem výroby (v tunách)

74 588 182

75 509 517

74 718 189

72 920 472

Index (2013 = 100)

100

101

100

98

Výrobní kapacita (v tunách)

100 667 836

100 040 917

98 093 841

98 162 252

Index (2013 = 100)

100

99

97

98

Využití kapacity

74,1 %

75,5 %

76,2 %

74,3 %

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(279)

V průběhu posuzovaného období objem výroby výrobního odvětví Unie mírně poklesl o přibližně 1,7 milionů tun (– 2 %).

(280)

Oznámené hodnoty kapacity se týkají technické kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Výrobní kapacita se během posuzovaného období snížila v důsledku snížení některých výrobních kapacit hlavně v Belgii a Itálii.

(281)

Míra využití kapacity zůstala během posuzovaného období relativně stabilní v rozmezí od 74,1 % do 76,2 %.

4.4.2.2.   Objem prodeje a podíl na trhu

(282)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na volném trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Objem prodeje a podíl na trhu (volný trh)

 

2013

2014

2015

Období šetření

Objem prodeje (v tunách)

27 468 243

27 910 748

27 327 906

26 027 000

Index (2013 = 100)

100

102

99

95

Podíl na trhu

85,1 %

84,2 %

77,7 %

76,7 %

Index (2013 = 100)

100

99

91

90

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník a Eurostat

(283)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na volném trhu v Unii se během posuzovaného období snížil o 5 % z 2705 milionů tun na 26 milionů tun.

(284)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu z hlediska spotřeby v Unii během posuzovaného období poklesl o více než 8 procentních bodů, z 85,1 % na 76,7 %. Pokles objemu prodeje na volném trhu v Unii a ztráta podílu výrobního odvětví Unie na trhu se časově shodovaly se zvýšením spotřeby na volném trhu v Unii, což je ukazatel zhoršení konkurenčního postavení výrobců oceli v Unii.

(285)

Pokud jde o závislý trh v rámci trhu Unie, objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie a podíl na trhu

 

2013

2014

2015

Období šetření

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie (v tunách)

42 418 062

42 887 175

42 271 071

42 454 866

Index (2013 = 100)

100

101

100

100

Celková výroba výrobního odvětví Unie (v tunách)

74 588 182

75 509 517

74 718 189

72 920 471

% objemu pro vlastní spotřebu v porovnání s celkovou výrobou

56,9 %

56,8 %

56,6 %

58,2 %

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník a Eurostat

(286)

Objem pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie (složený z převodů pro vlastní spotřebu a ze závislého prodeje na trhu Unie) na trhu Unie zůstal v posuzovaném období v absolutních číslech relativně stabilní.

(287)

Podíl využití pro vlastní spotřebu (vyjádřený jako procento celkové výroby) výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období mírně zvýšil z 56,9 % v roce 2013 na 58,2 % v posuzovaném období.

4.4.2.3.   Zaměstnanost a produktivita

(288)

Zaměstnanost byla vypočítána na základě počtu zaměstnanců přímo pracujících na obdobném výrobku v různých ocelárnách výrobců v Unii. Tato metoda poskytuje přesná data, která lze relativně snadno určit.

(289)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Zaměstnanost a produktivita

 

2013

2014

2015

Období šetření

Počet zaměstnanců

(plný pracovní úvazek/zaměstnanec)

18 632

17 739

17 829

17 722

Index (2013 = 100)

100

95

96

95

Produktivita (v tunách na zaměstnance)

4 003

4 257

4 191

4 115

Index (2013 = 100)

100

106

105

103

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(290)

Úroveň zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie se v průběhu posuzovaného období snížila. Komise během období šetření shledala, že toto snížení bylo způsobeno potřebou snížit výrobní náklady a zvýšit efektivitu vzhledem ke zvyšování hospodářské soutěže ze strany dumpingového dovozu na trhu. To během posuzovaného období vedlo ke snížení počtu zaměstnanců o 5 %, bez zohlednění nepřímé zaměstnanosti. V důsledku toho a navzdory mírnému poklesu objemu výroby (–2 %) v průběhu posuzovaného období se produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená jako výstup na zaměstnance na rok, zvýšila (+ 3 %). Z toho je patrné, že výrobní odvětví Unie se snažilo přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám, aby bylo i nadále konkurenceschopné.

4.4.2.4.   Zásoby

(291)

Úroveň zásob u výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 12

Zásoby

 

2013

2014

2015

Období šetření

Konečný stav zásob (v tunách)

2 646 989

2 653 224

2 798 420

2 469 667

Index (2013 = 100)

100

100

106

93

Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby

3,55 %

3,51 %

3,75 %

3,39 %

Index (2013 = 100)

100

99

106

95

Zdroj: odpovědi sdružení Eurofer na dotazník

(292)

Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nebyly u tohoto výrobního odvětví považovány za významný ukazatel újmy. Potvrzuje to i analýza vývoje konečného stavu zásob vyjádřeného jako procento výroby. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento ukazatel zůstal relativně stabilní na úrovni přibližně 3,4 % až 3,7 % objemu výroby.

4.4.2.5.   Rozsah dumpingového rozpětí

(293)

Veškerá dumpingová rozpětí z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byla výrazně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozů z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny nebyl dopad skutečných vysokých dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie zanedbatelný.

4.4.2.6.   Růst

(294)

Spotřeba v Unii (volný trh) vzrostla během posuzovaného období zhruba o 5 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie na volném trhu v Unii se přibližně o 5 % snížil. Výrobnímu odvětví Unie tak podíl na trhu klesl, na rozdíl od podílů, které měly na trhu dovozy z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a které se během posuzovaného období podstatně zvýšily.

4.4.3.   Mikroekonomické ukazatele

4.4.3.1.   Ceny a činitele ovlivňující ceny

(295)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii na volném trhu v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 13

Prodejní ceny na volném trhu v Unii

 

2013

2014

2015

Období šetření

Prodejní cena (v EUR za tunu)

498

471

427

383

Index (2013 = 100)

100

95

86

77

Jednotkové výrobní náklady (v EUR za tunu)

511

469

431

413

Index (2013 = 100)

100

92

84

81

Zdroj: odpovědi výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník

(296)

Výše uvedená tabulka znázorňuje vývoj jednotkové prodejní ceny na volném trhu Unie ve srovnání s odpovídajícími náklady na výrobu. Prodejní ceny byly v průměru nižší než jednotkové výrobní náklady, s výjimkou roku 2014, kdy začal trh Unie ožívat a podíl dovozu ze čtyř dalších dotčených zemí byl nižší než během období šetření.

(297)

Výrobní náklady zůstaly obecně vyšší než klesající prodejní ceny, s výjimkou roku 2014. V zájmu omezení ztrát podílu na trhu, a protože dotčený výrobek je komodita, museli výrobci v Unii sledovat sestupnou spirálu cen a výrazně snižovali své prodejní ceny, především v průběhu roku 2015 a během období šetření. Jelikož dotčený výrobek je komoditou, výrobci v Unii museli sledovat sestupnou spirálu cen.

(298)

Určité ploché za tepla válcované výrobky ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pro vlastní spotřebu byly u výrobců zařazených do vzorku převáděny nebo prodávány za převodní ceny k dalšímu navazujícímu zpracování za použití různých cenových politik (především u nákladů na převody pro vlastní spotřebu a u převodních cen pro závislý prodej). Z vývoje cen, pokud jde o využití pro vlastní spotřebu, proto nelze vyvodit žádný významný závěr.

4.4.3.2.   Náklady práce

(299)

Průměrné náklady práce se v posuzovaném období u výrobců v Unii vyvíjely takto:

Tabulka 14

Průměrné náklady práce na zaměstnance

 

2013

2014

2015

Období šetření

Průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance (v EUR)

63 374

66 039

66 023

67 045

Index (2013 = 100)

100

104

104

106

Zdroj: odpovědi výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník

(300)

Během posuzovaného období se průměrná mzda na jednoho zaměstnance zvýšila o 4 %.

4.4.3.3.   Ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost získat kapitál

(301)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii vyvíjely v posuzovaném období takto:

Tabulka 15

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

 

2013

2014

2015

Období šetření

Ziskovost prodeje v Unii na volném trhu (procentní podíl na obratu z prodeje)

– 2,7 %

0,4 %

– 0,8 %

– 7,8 %

Peněžní tok (v tisících EUR)

139 285

221 982

122 723

– 79 661

Index (2013 = 100)

100

159

88

– 57

Investice (v tisících EUR)

256 013

289 582

291 771

268 839

Index (2013 = 100)

100

113

114

105

Návratnost investic

– 3,5 %

0,5 %

– 1,0 %

– 8,5 %

Zdroj: odpovědi výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník

(302)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii tak, že čistou ztrátu před zdaněním z prodeje obdobného výrobku na volném trhu v Unii vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(303)

Ziskovost se v posuzovaném období vyvíjela negativně: ztráty vznikly během všech období s výjimkou roku 2014. Zatímco ztráty v roce 2013 byly částečně spojeny s dopady dluhové krize eurozóny, výrobci oceli v Unii se mohli v roce 2014 a první polovině roku 2015 částečně zotavit. Jak ukazuje tabulka v 295. bodě odůvodnění, jednotkové prodejní ceny se během posuzovaného období snížily o 23 %, a to vzhledem k velkému cenovému tlaku způsobenému od druhé poloviny roku 2015 dumpingovým dovozem. To vedlo k výraznému snížení ve výši 7,8 % v období šetření, což je nejhorší výsledek během posuzovaného období.

(304)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii samofinancovat svoji činnost. Čistý peněžní tok měl podobně klesající tendenci jako ziskovost a dostal se do záporných hodnot na neudržitelné úrovni.

(305)

Navzdory ztrátám utrpěným během posuzovaného období zůstaly investice (včetně náhrady určitých výrobních aktiv) ve všech letech posuzované období nad úrovní 240 milionů EUR. Nicméně během celého období byly investice na poměrně nízké úrovni, jelikož schopnost získávat kapitál byla ovlivněna ztrátami utrpěnými během posuzovaného období (kromě malého zisku dosaženého v roce 2014).

(306)

Návratnost investic je zisk (nebo ztráta) vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Vzhledem k utrpěným ztrátám byla návratnost investic během posuzovaného období záporná, s výjimkou roku 2014.

4.4.3.4.   Připomínky týkající se mikroekonomických ukazatelů

(307)

Ruští vyvážející výrobci, skupiny MMK Group a Severstal Group a ruské Ministerstvo pro hospodářský rozvoj po zveřejnění informačního dokumentu uvedli, že Komise ve své analýze mikroekonomických ukazatelů náležitě neřešila faktor závislého trhu. Ruští vyvážející výrobci uvedli, že Komise analyzovala mikroekonomické ukazatele pouze pro volný trh, což je menší segment trhu, tj. pouze 41,8 % až 43,1 % výroby dotčeného výrobku v Unii. Tvrdili, že posouzení mikroekonomických ukazatelů pouze ve vztahu k volnému trhu v Unii by pravděpodobně ukázalo negativnější obrázek než posouzení ve vztahu k celému trhu EU pro obdobný výrobek. V tomto ohledu odkazovali na zjištění ve zprávě odvolacího orgánu WTO Spojené státy – antidumpingová opatření na určité ploché za tepla válcované výrobky z oceli z Japonska, (15) které dle jejich názoru vyžaduje, aby vyvážené a objektivní posouzení mikroekonomických ukazatelů zahrnovalo volný i závislý trh.

(308)

Komise tvrzení, že neprovedla vyvážené objektivní posouzení mikroekonomických ukazatelů zahrnující volný i závislý trh zamítla.

(309)

Zaprvé, v 277. bodě odůvodnění vysvětlila svou metodiku a uvedla, jak a kdy rozlišovala mezi údaji týkajícími se volného a závislého trhu.

(310)

Zadruhé, tvrzení, že Komise nejednala v souladu se zprávou odvolacího orgánu WTO, není správné. Komise závislý trh ve své analýze neignorovala. Poskytla číselné údaje týkající se závislého trhu a případně je ve své analýze zohlednila (v tomto ohledu viz 224. a 225. bod odůvodnění a 285. až 287. bod odůvodnění).

(311)

Zatřetí, většina závislého trhu se v tomto případě skládala z převodů pro vlastní spotřebu (téměř 87 % během období šetření), jak ukazuje níže uvedená tabulka:

Tabulka 16

Rozdělení mezi převody pro vlastní spotřebu a závislým prodejem

 

2013

2014

2015

Období šetření

Převody pro vlastní spotřebu (v tunách)

35 884 971

36 155 050

35 865 270

36 787 755

Závislý prodej (v tunách)

6 533 091

6 732 125

6 405 801

5 667 111

Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie (v tunách)

42 418 062

42 887 175

42 271 071

42 454 866

(312)

Tyto vnitřní převody nevstupují na volný trh, protože výrobek je používán integrovaným výrobcem k dalšímu zpracování, transformaci nebo shromažďování v rámci integrovaného procesu. Tyto vnitřní převody se vyznačují tím, že na rozdíl od závislého prodeje nejsou vystavovány žádné obchodní faktury a že integrovaný výrobce/uživatel není samostatným právním subjektem. V důsledku toho pro tyto převody pro vlastní spotřebu neexistují žádné prodejní ceny.

(313)

Navíc je u těchto převodů pro vlastní spotřebu velmi obtížné stanovit ziskovost nebo návratnost investic, protože typy výrobků jsou (při převodu pro vlastní spotřebu) dále vnitřně zpracovávány do různých navazujících výrobků z oceli, aniž by byly vystavovány obchodní faktury (což je zásadní pro určení příjmu a jeden z klíčových prvků pro to, aby bylo možné určit zisk).

(314)

Nicméně, jak je uvedeno v 41. bodě odůvodnění, různé typy PTV jsou prvotním materiálem pro výrobu různých navazujících výrobků z oceli s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými (16) plochými a plátovanými výrobky z oceli. Prozatímní nařízení o plochých za studena válcovaných výrobcích z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace v této souvislosti stanovilo, že „se postavení výrobního odvětví Unie na volném trhu v posuzovaném období výrazně zhoršilo, a to v důsledku akumulace ztrát počínaje rokem 2012. Objem prodeje na volném trhu Unie se snížil o 14 %, jednotkové prodejní ceny poklesly o 19 %, zatímco výrobní náklady se snížily pouze o 16 %. Výrobní odvětví Unie navíc přišlo v důsledku dovozu z dotčených zemí o část podílu na trhu a vzhledem k trvale negativní návratnosti investic muselo omezit své investice. (17)“ Závěr v tomto bodě odůvodnění byl v konečné fázi (18) potvrzen a je stále relevantní. Období šetření v případě plochých za studena válcovaných výrobků z oceli (19) proběhlo dříve než období šetření v tomto případě. Z výše uvedených ukazatelů nicméně i přes různá období šetření vyplývá, obdobně jako na volném trhu, negativní situace pro ploché za studena válcované výrobky z oceli, tj. pro první následný trh, na kterém jsou používány převody plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pro vlastní spotřebu a jejich závislý prodej.

(315)

V důsledku toho Komise na základě výše uvedených skutečností odmítla tvrzení ruských vyvážejících výrobců a ruského ministerstva pro hospodářský rozvoj a potvrzuje, že jednala s náležitou péčí a zajistila, že oba trhy byly řádně prozkoumány.

4.4.4.   Závěr ohledně podstatné újmy

(316)

Navzdory konkrétním opatřením přijatým výrobním odvětvím Unie za účelem zlepšení efektivity prostřednictvím snižování nákladů (například snížení pracovních hodin v týdnu) a tomu, že odvětví během posuzovaného období přísně kontrolovalo výrobní náklady, se hospodářská situace výrobního odvětví Unie výrazně zhoršila: ztráty vzrostly z – 2,7 % v roce 2013 na – 7,8 % v době šetření. V důsledku toho se ztráty během posuzovaného období nahromadily, s výjimkou roku 2014.

(317)

Navzdory 5 % zvýšení spotřeby Unie na volném trhu se navíc objem prodeje výrobního odvětví Unie snížil o 5 %, jednotkové prodejní ceny poklesly o více než 20 % a produkce se snížila o 2 %. Zaměstnanost navíc klesla o 5 %. V důsledku toho se i další ukazatele újmy vyvíjely záporně.

(318)

Dopady dluhové krize eurozóny v roce 2013 negativně ovlivnily ziskovost v roce 2013, v roce 2014 pak následovalo mírné oživení. Poté v konkrétních okolnostech tohoto případu výrobci v Unii od druhého pololetí 2015 prodávali dotčený výrobek pod výrobními náklady, aby si tak udrželi svůj podíl na trhu. Všichni vyvážející výrobci ze čtyř dotčených zemí prodávali za dumpingové ceny a jejich ceny se ve většině případů podbízely cenám výrobců oceli v Unii, čímž vyvíjely významný tlak na prodejní ceny výrobního odvětví Unie.

(319)

Kvůli ztrátám utrpěným během posuzovaného období v důsledku výše uvedených činitelů sledovaly ostatní ukazatele, jako je peněžní tok a návratnost investic, stejné klesající tendence jako ukazatel ziskovosti.

(320)

Zúčastněné strany byly v rámci zveřejnění informačního dokumentu informovány, že Komise dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení, a byla jim dána možnost předložit připomínky.

(321)

Ruští vyvážející výrobci (skupiny MMK Group a Severstal Group) a ruské Ministerstvo pro hospodářský rozvoj uvedli, že Komise v tomto řízení nemohla zjistit podstatnou újmu, jelikož řízení týkající se Číny (20) pokrývalo přesně stejný dotčený výrobek a fakticky přesně stejná období pro posouzení trendů újmy a příčinné souvislosti (do června 2016, a dokonce září 2016). Z tohoto důvodu tvrdili, že silná souvislost mezi těmito dvěma řízeními vedla k potřebě sjednotit v obou řízeních zjištění týkající se újmy a příčinné souvislosti.

(322)

Brazilský vyvážející výrobce společnost Usiminas s ohledem na skutečnost, že období šetření týkající se čínského řízení a stávajícího řízení pokrývají druhé pololetí 2015, rovněž vyjádřil pochybnost, zda se situace výrobního odvětví Unie mohla za pouhých šest měsíců zhoršit ze situace, kdy existovala hrozba újmy, na situaci podstatné újmy. Ruské Ministerstvo pro hospodářský rozvoj ze stejných důvodů rovněž požádalo, aby Komise znovu zvážila určení podstatné újmy působené výrobnímu odvětví Unie v tomto řízení.

(323)

Společnost Usiminas kromě toho tvrdila, že několik ukazatelů ve skutečnosti ukázalo stabilní nebo pouze mírně negativní trend, a proto nelze újmu údajně utrpěnou výrobním odvětvím Unie klasifikovat jako podstatnou. Vyvážející výrobce v tomto ohledu odkazoval na mírný pokles výroby v Unii, objemu prodeje a zaměstnanosti. Tento vyvážející výrobce dále tvrdil, že pokles podílu na trhu, ač významnější, byl s ohledem na skutečnost, že si výrobní odvětví Unie v období šetření zachovalo dominantní podíl na trhu ve výši 76,7 %, stále malý.

(324)

Komise uznala, že stávající šetření pokrývá přesně stejný dotčený výrobek a obdobný výrobek jako šetření týkající se Číny.

(325)

Stávající šetření a šetření týkající se Číny však nepokrývají stejná období pro posouzení trendů týkajících se újmy a příčinné souvislosti. Zaprvé, šetření dumpingu a újmy v současném šetření pokrývalo období od 1. července 2015 do 30. června 2016, zatímco zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2013 do 30. června 2016. U šetření týkajících se Číny šetření dumpingu, subvencování a újmy pokrývalo období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015, zatímco zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do konce roku 2015. Ačkoli je pravdou, že se mezi oběma šetřeními období šetření po dobu šesti měsíců překrývala (období od 1. července 2015 do 31. prosince 2015), bylo stanovení dumpingu a újmy provedeno na základě období šetření a posuzovaného období, která se v současném šetření a šetřeních týkajícím Číny lišila a byla již stanovena v souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení a oznámena v oznámení o zahájení řízení. Toto bylo jasně vysvětleno v 115. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/649 (21) (dále jen „konečné nařízení týkající se Číny“), které uvádí: „Komise v tomto případě nepovažovala za možné posuzovat dumpingový dovoz souhrnně sloučením dvou šetření. Pojem dovozu, který je „současně předmětem antidumpingového šetření“ podle čl. 3 odst. 4 základního nařízení, požaduje, aby se buď jednalo o dovoz spadající pod jedno šetření, nebo o dovoz spadající pod dvě různá šetření probíhající současně se stejným obdobím šetření nebo obdobím šetření, která se ve velké míře překrývají. V tomto případě se obě šetření týkala různých období šetření, která se překrývala pouze šest měsíců v období šetření.“

(326)

V tomto případě obdržela Komise dostatečné důkazy k zahájení řízení na základě tvrzení o skutečné újmě, zejména v důsledku velmi nízkých cen, během období šetření. Naopak v případě Číny se jedná o hrozbu újmy vztahující se na období šetření částečně předcházející období šetření ve stávajícím případě, jež se zakládá nejen na vývoji cen a objemu čínského dovozu, ale i na očekávaném budoucím chování čínských vyvážejících výrobců, a to zejména s ohledem na stávající volné kapacity.

(327)

Na základě judikatury se po Komisi požaduje, aby provedla analýzu přičtení újmy různých činitelů. V tomto případě dovoz ze čtyř zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie v období šetření uvedeného případu skutečnou újmu.

(328)

Nezávisle na uvedené skutečné újmě představoval čínský dovoz další hrozbu újmy pro výrobní odvětví Unie. Vzhledem k rozdílu v obou obdobích šetření a zjištěním uvedeným ve stávajícím šetření tudíž hrozba újmy způsobené Čínou nemůže narušit příčinnou souvislost v předmětném případě.

(329)

Komise rovněž zjistila, že metoda použitá pro výpočet rozpětí újmy, která je založena na prodeji pod cenou pozorovaném u společností z daných čtyř zemí, ze své povahy zahrnuje jakékoliv přičtení újmy případně způsobené Čínou dovozu z daných čtyř zemí.

(330)

Pokud jde o pochybnosti brazilského vyvážejícího výrobce týkající se toho, zda se situace za pouhých šest měsíců mohla zhoršit ze situace, kdy existovala hrozba újmy, na situaci podstatné újmy, Komise porovnala období šetření v případech týkajících se Číny s obdobím šetření ve stávajícím případě a zjistila, že v tomto šestiměsíčním období skutečně došlo ke zhoršení situace výrobního odvětví Unie. Komise se v této souvislosti odvolává například na další pokles objemu výroby, objemu prodeje, zaměstnanosti a prodejních cen výrobců v Unii a na zhoršenou negativní finanční situaci (ziskovost), jak ukazuje níže uvedená tabulka.

Tabulka 17

Srovnání některých hlavních makro a mikro ukazatelů v „čínském případě“ a v případě 5 zemí v příslušných obdobích šetření

 

Odůvodnění

2015 (období šetření v případě Číny)

Období šetření

Objem výroby

(278)

74 718 189

72 920 472

Využití kapacity

(278)

76,2 %

74,3 %

Objem prodeje na volném trhu

(282)

27 327 906

26 027 000

Podíl výrobců v Unii na volném trhu

(282)

77,7 %

76,7 %

Zaměstnanost

(289)

17 829

17 722

Prodejní ceny

(295)

427

383

Ztráty vzniklé výrobcům v Unii zařazeným do vzorku

(301)

– 0,8 %

– 7,8 %

(331)

Pokud jde o tvrzení, že několik ukazatelů ve skutečnosti ukázalo stabilní nebo pouze mírně negativní trend, a proto nelze újmu údajně utrpěnou výrobním odvětvím Unie klasifikovat jako podstatnou, Komise odkázala na další zhoršení hlavních ukazatelů újmy, jak je uvedeno v 316. až 319. bodě odůvodnění. Komise zjistila, že toto zhoršení bylo dostatečné k tomu, aby se situace výrobního odvětví Unie mohla kvalifikovat jako situace podstatné újmy.

(332)

Po konečných zjištěních ruští vyvážející výrobci (MMK Group a Severstal Group) zpochybnili zjištění Komise týkající se podstatné újmy, a to z následujících důvodů:

Výrobní odvětví Unie dosáhlo v období od ledna do března 2017 zisk ve výši 8,6 % (viz 425. bod odůvodnění),

Dne 6. dubna 2017 nařízení, kterým se v rámci šetření plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli z Číny ukládají konečná antidumpingová cla (22), definitivně stanovilo neexistenci podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie pro dotčený výrobek do dne 31. prosince 2015. Kromě toho žádná podstatná újma neexistovala do dne 1. ledna 2016 a v období od 1. července do 31. prosince ziskovost výrobního odvětví Unie opět dosahovala již 2 % (viz také 425. bod odůvodnění),

Obdobná připomínka byla předložena brazilským vyvážejícím výrobcem, společností Usiminas (23), který uvedl, že si „přeje poukázat na to, že porovnání (24) nevysvětluje, zda se situace výrobního odvětví Unie mohla zhoršit ze situace, kdy existovala hrozba újmy, na situaci podstatné újmy, a to za pouhých šest měsíců “,

Mírné zhoršení hospodářských ukazatelů od roku 2015 do období šetření (viz tabulka v 330. bodě odůvodnění) nelze posoudit jako podstatné.

(333)

Komise uvedené argumenty odmítla, a to z těchto důvodů:

Jak je uvedeno v 426. bodě odůvodnění, v souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení bylo závěru týkajícího se újmy dosaženo na základě ověřených údajů z období šetření. Na druhé straně sběr a ověřování údajů po období šetření bylo provedeno v rámci analýzy zájmu Unie. Tabulka v 301. bodě odůvodnění ukázala vysoké ztráty od roku 2013 dále (s výjimkou roku 2014).

I když zohledníme údaje po období šetření, je výrobnímu odvětví Unie stále působena újma: zisky dosažené v obdobích červenec až prosinec 2016 a leden až březen 2017 nemohou kompenzovat po sobě jdoucí období vysokých ztrát. Navíc analýza újmy vychází z řady faktorů, přičemž ziskovost je pouze jedním z mnoha,

Pokud jde o nařízení, kterým se ukládají antidumpingová cla na ploché za studena válcované výrobky z oceli pocházející z Číny, Komise odkázala na své argumenty v 325. bodě odůvodnění, zejména na skutečnost, že stávající šetření a šetření týkající se Číny nepokrývají stejná období pro posouzení trendů týkajících se újmy a příčinné souvislosti,

Pokud jde o zhoršení hospodářských ukazatelů, Komise zopakovala, že se zhoršily všechny hlavní ukazatele, což se vyznačovalo dalším poklesem objemu výroby, objemu prodeje, zaměstnanosti a prodejních cen výrobců v Unii a zhoršenou negativní finanční situací (ziskovost). To samo o sobě lze považovat za ukazatel podstatné újmy.

(334)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

5.   PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI

(335)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda byla újma pro výrobní odvětví Unie způsobena dumpingovým dovozem z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být ve stejnou dobu poškozeno i jinými známými faktory. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné faktory než dumpingový dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny, nebyla přičítána na vrub tomuto dumpingovému dovozu.

(336)

Komise zvažovala tyto faktory: hospodářská krize, skutečnost, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní, dovoz ze třetích zemí, dopad situace jednoho italského výrobce oceli na obraz újmy, vývozní výkonnost výrobců v Unii, „nadměrná kapacita“ evropského ocelářského průmyslu a vztah mezi cenami PTV na trhu Unie na straně jedné a cenami surovin a PTV v celosvětovém měřítku na straně druhé.

5.1.   Účinky dumpingových dovozů z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny

(337)

Prodejní ceny vyvážejících výrobců v průměru klesly během období šetření z 442 EUR za tunu v roce 2013 na 323 EUR za tunu (– 27 %). Stálým snižováním svých jednotkových prodejních cen během posuzovaného období dokázali vyvážející výrobci z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny zvýšit svůj podíl na trhu z 7,45 % v roce 2013 na 12,57 % v období šetření, jak ukazuje tabulka v 262. bodě odůvodnění. V porovnání s předchozími lety v roce 2015 a v období šetření rovněž došlo k významnému nárůstu v objemu dovozu z dotčených zemí.

(338)

Komise zjistila, že narůstající objemy a prudký pokles v cenách dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu. Důvodem je skutečnost, že výrobci v Unii čelící agresivní cenové strategii vyvážejících výrobců z dotčených zemí neměli jinou možnost, než také snížit ceny a prodávat se ztrátou, aby si tak udrželi určitou úroveň objemu prodeje a podíl na trhu. To mělo negativní dopad na ziskovost odvětví, která během období šetření dosáhla neudržitelné úrovně – 7,8 %.

(339)

Vzhledem k časovému souběhu zvyšující se úrovně dumpingového dovozu za trvale se snižující ceny na jedné straně a na druhé straně ztráty objemu prodeje výrobního odvětví Unie a stlačení cen vedoucího ke ztrátové situaci, dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz způsobil výrobního odvětví Unie podstatnou újmu.

5.2.   Účinky jiných činitelů

5.2.1.   Hospodářská krize

(340)

Komise zjistila, že dopady dluhové krize eurozóny negativně ovlivnily výkon ocelářského průmyslu Unie v roce 2013. Komise však, jak je uvedeno v 303. bodě odůvodnění, rovněž dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie se během roku 2014 a první poloviny roku 2015 začalo vzpamatovávat.

(341)

Trh se začal z důsledků krize vzpamatovávat s relativně stabilní, dokonce rostoucí poptávkou od roku 2014. V důsledku toho mohlo výrobní odvětví Unie od roku 2014 více těžit z oživení na trhu. Dovoz za nízké ceny však postupně rostl a získával další podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Neustálý tlak dovozu začal být plně pociťován od druhého pololetí 2015, tedy od začátku období šetření.

(342)

S přihlédnutím k oživení trhu Unie, jak dokládá zvýšení spotřeby na volném trhu Unie v posuzovaném období (viz tabulka v 226. bodě odůvodnění), Komise dospěla k závěru, že dluhová krize eurozóny měla negativní dopad především v roce 2013 posuzovaného období a před posuzovaným obdobím. Nepřispěla však k podstatné újmě zjištěné v období šetření.

5.2.2.   Dovoz ze třetích zemí

5.2.2.1.   Čína

(343)

Objem dovozu a podíl na trhu (v objemu celkového dovozu) z Číny se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 18

Objemy, jednotkové ceny a podíly na trhu z Číny

 

2013

2014

2015

Období šetření

Čína

Objem dovozu z Číny

336 028

592 104

1 519 304

1 578 848

Index (2013 = 100)

100

176

452

470

Dovozní jednotkové ceny z Číny

505

463

404

339

Index (2013 = 100)

100

92

80

67

Podíl na trhu

1,04 %

1,79 %

4,32 %

4,65 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

6,97 %

11,32 %

19,41 %

19,98 %

Zdroj: Eurostat

(344)

Jak je uvedeno v tabulce výše, dovoz z Číny během posuzovaného období vzrostl o 370 %, zatímco dovoz ze třetích zemí jiných než Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina (včetně Číny) vzrostl pouze o 51 %. Porovnáním absolutních údajů o dovozu bylo dále zjištěno, že:

Čína spolu s Ruskem a Ukrajinou v období 2013–2015 patřila ke třem největším vývozcům na trh Unie.

Čína byla během období šetření největším vývozcem do Unie.

(345)

Průměrné čínské ceny klesly z 505 EUR za tunu v roce 2013 na 339 EUR za tunu během období šetření.

(346)

Na základě judikatury se po Komisi požaduje, aby provedla analýzu přičtení újmy různých činitelů. Ve stávajícím šetření dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny způsobil výrobnímu odvětví Unie v období šetření tohoto případu skutečnou újmu. Nezávisle na stávajícím šetření Komise v kontextu šetření týkajícího se stejného výrobku dováženého z Číny dospěla k závěru, že existovala příčinná souvislost mezi čínským dumpingovým dovozem a hrozbou podstatné újmy pro výrobní odvětví Unie (zejména v druhém pololetí 2015) (25).

(347)

Ačkoliv „čínské“ šetření a stávající šetření nepokrývají stejná období významná pro posouzení trendů újmy a příčinné souvislosti, mezi těmito dvěma šetřeními zaprvé existuje šestiměsíční překrytí období šetření (období od 1. července 2015 do 31. prosince 2015). Zadruhé, jak je uvedeno v 59. bodě odůvodnění konečného nařízení týkajícího se Číny (26), objem čínského dovozu se v porovnání s prvním pololetím 2015 (712 390 tun) v prvním pololetí 2016 dále zvýšil (o 8,5 % na 773 275 tun). Kromě toho, jak je uvedeno v tabulce v 343. bodě odůvodnění, objem dovozu z Číny v období šetření nebyl zanedbatelný. Zatřetí, jak je uvedeno v 93. bodě odůvodnění konečného nařízení týkajícího se Číny, „Čínští vyvážející výrobci uplatňovali na trhu Unie agresivní tvorbu cen, zejména ve druhé polovině roku 2015 a v první polovině roku 2016. Nebudou-li přijata žádná opatření, mohli by čínští vyvážející výrobci při zohlednění současné masivní čínské nadměrné kapacity, pokud jde o ocel, včetně dotčeného výrobku, zachovat agresivní cenovou strategii a snižovat své prodejní ceny na minimální úroveň.

(348)

Ze všech těchto důvodů, a zejména vzhledem k nikoliv zanedbatelnému čínskému objemu dovozu a agresivní tvorbě cen prováděné čínskými vyvážejícími výrobci, je možné, že čínský dovoz rovněž přispěl k podstatné újmě zjištěné v rámci tohoto šetření.

(349)

Na druhou stranu nelze předpokládat, že čínský dovoz byl jedinou příčinou zhoršující se situace výrobního odvětví Unie. Pokud by byl účinek čínského dovozu hypoteticky odstraněn, dovoz ze čtyř zemí by sám o sobě stále byl nezávislou příčinou. Úroveň dovozu ze čtyř dotčených zemí během období šetření (4,2 milionu tun během období šetření) je mnohem významnější a téměř třikrát vyšší než úroveň čínského dovozu během období šetření (1,6 milionů tun během období šetření).

(350)

Kromě toho čínští vyvážející výrobci byli považováni za ty, kdo tvoří ceny na trhu Unie, ale tato čínská tvorba cen pro PTV nebyla sama o sobě rozhodující. Dovozy ze čtyř zemí s jejich významným objemem a podílem na trhu rovněž snížily ceny na trhu Unie. Bez přispění této agresivní cenové politiky od čtyř zemí by k újmě nedošlo.

(351)

Komise proto dospěla k závěru, že je pravděpodobné, že dovoz z Číny přispěl k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Nenarušil však příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem ze čtyř dalších zemí, a to kvůli jejich významným objemům a poměrně nízkým

(352)

Kromě toho jakékoliv účinky čínského vývozu nejsou připisovány čtyřem zemím, jelikož úroveň pro odstranění újmy zohledňuje pouze účinky dumpingového dovozu ze čtyř zemí (viz 554. bod odůvodnění).

5.2.2.2.   Ostatní země

(353)

Objem dovozu a podíl na trhu (v objemu celkového dovozu) ze třetích zemí se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 19

Objemy, jednotkové ceny a podíly na trhu ze třetích zemí (s výjimkou Číny)

 

2013

2014

2015

Období šetření

Turecko

Objem dovozu z Turecka

1 001 157

473 194

667 119

824 099

Index (2013 = 100)

100

47

67

82

Dovozní jednotkové ceny z Turecka

462

452

397

344

Index (2013 = 100)

100

98

86

74

Podíl na trhu

3,10 %

– 1,43 %

1,90 %

2,43 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

20,76 %

9,00 %

8,45 %

10,4 %

Celkem (všechny ostatní země jiné než Brazílie, Írán, Rusko, Ukrajina a Čína)

Objem dovozu ze všech ostatních zemí

2 081 103

1 684 531

1 914 137

2 057 998

Index (2013 = 100)

100

81

92

99

Dovozní jednotkové ceny ze všech ostatních zemí

478

461

423

365

Index (2013 = 100)

100

97

89

76

Podíl na trhu

6,44 %

5,08 %

5,44 %

6,07 %

Podíl na celkovém objemu dovozu do Unie

43,16 %

32,22 %

24,24 %

26,04 %

Zdroj: Eurostat

(354)

Jeden brazilský vyvážející výrobce uvedl, že skutečnost, že Turecko nebylo předmětem tohoto šetření je diskriminační. Vyvážející výrobce tvrdil, že objem tureckého dovozu byl během posuzovaného období vyšší než objem brazilský a že turecké dovozní ceny byly rovněž nižší než dovozní ceny Brazílie. Zúčastněná strana z těchto důvodů uvedla, že turecký dovoz byl hlavní příčinou újmy, kterou mohlo výrobní odvětví Unie utrpět, a že žadatel pochybil, když k dopadu tureckého dovozu nepřihlížel.

(355)

Pokud jde o tvrzení o diskriminaci, Komise konstatovala, že žadatel v podnětu poskytl důkazy prima facie, že turečtí vyvážející výrobci neprodávali dotčený výrobek na trh Unie pod cenou. Na druhou stranu výpočty pro Brazílii a další dotčené země naznačují, že dovoz z těchto zemí skutečně byl prodáván pod cenou, což je skutečnost potvrzená tímto šetřením.

(356)

Ve vztahu k potenciální újmě způsobené dovozem z Turecka Komise zjistila, že objem dovozu z Turecka se během posuzovaného období snížil. Proto i kdyby dovoz z Turecka přispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, nemohl být příčinou narůstajících negativních trendů zjištěných v analýze újmy. Kromě toho turecké dovozní ceny (344 EUR za tunu, viz 353. bod odůvodnění) jsou v průměru vyšší než průměrné dovozní ceny dotčených zemí, jak je uvedeno v tabulce v 264. bodě odůvodnění, a na základě důkazu prima facie poskytnutého v podnětu nebyly dumpingové (viz 355. bod odůvodnění). Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že turecký dovoz nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem čtyř zemí a podstatnou újmou, kterou způsobily výrobnímu odvětví Unie.

(357)

Pokud jde o objem dovozu z jiných třetích zemí, Komise jej porovnala s dovozy čtyř dotčených zemí. Konstatovala, že dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny představoval převážnou většinu veškerého dovozu (4 266 881 tun) do Unie během období šetření a že jeho objem se během posuzovaného období zvýšil o 77 %. Podíl dovozu z těchto zemí na trhu v období šetření představoval 12,58 %. Naproti tomu celkový objem dovozu ze všech ostatních zemí ve stejném období činil pouze 3 636 846 tun a jejich podíl na trhu byl 10,72 %. Jak je uvedeno v tabulce v 353. bodě odůvodnění, celkový objem dovozu ze všech ostatních zemí kromě Číny činil pouze 2 057 998 a jejich podíl na trhu byl 6,07 %.

(358)

Průměrné dovozní ceny z jiných třetích zemí (365 EUR za tunu pro všechny ostatní třetí země, viz tabulka 14 výše) byly navíc vyšší než dovozní ceny Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny (323 EUR za tunu během období šetření, viz 265. bod odůvodnění). Komise proto dospěla k závěru, že objem dovozu z jiných třetích zemí nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a újmou výrobního odvětví Unie.

(359)

Na základě judikatury se po Komisi požaduje, aby provedla analýzu přičtení újmy různých činitelů. Ve stávajícím šetření dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny způsobil výrobnímu odvětví Unie v období šetření skutečnou újmu. Nezávisle na stávajícím šetření a vzhledem ke stávajícím zjištěním týkajícím se objemů a cen, jak jsou uvedeny v 357. a 358. bodě odůvodnění, dovoz ze všech ostatních zemí kromě Číny nenarušil příčinnou souvislost v předmětném případě a měl pouze okrajový dopad, pokud vůbec nějaký, na obraz újmy.

5.2.3.   Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(360)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 20

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku

 

2013

2014

2015

Období šetření

Objem vývozu odběratelům, kteří nejsou ve spojení

2 379 035

2 777 446

2 409 721

2 075 670

Index (2013 = 100)

100

117

101

87

Průměrná cena (v EUR za tunu)

463

459

391

357

Index (2013 = 100)

100

99

84

77

Zdroj: odpovědi výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník

(361)

Objem prodeje na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku se během posuzovaného období snížil o 13 %. Ceny v průběhu posuzovaného období výrazně poklesly, a to o 23 %.

(362)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku představoval v období šetření přibližně 25 % jejich celkového prodeje na volném trhu. Rovněž pokles vývozních cen v procentuálním vyjádření sledoval stejný trend jako prodejní ceny výrobců v Unii na trhu Unie.

(363)

Komise dospěla k závěru, že vývozní výkonnost výrobců v Unii přispěla k oslabení výrobního odvětví Unie. Komise nicméně zjistila, že tento faktor nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou výrobnímu odvětví Unie, a to buď ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v 350. a 351. bodě odůvodnění, tj. kvůli významným objemům a poměrně nízkým cenám dovozu ze čtyř zemí, nebo proto, že jejich dopad byl pouze okrajový.

5.2.4.   Specifická situace týkající se jednoho italského výrobce v Unii

(364)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že zahrnutí italského výrobce, společnosti Ilva, do údajů týkajících se újmy zkreslilo obraz újmy. Strana uvedla, že skutečná výroba a prodej italského výrobce se během posuzovaného období výrazně snížily z důvodů, které nesouvisí s dovozem dotčených zemí.

(365)

Zaprvé, jak je uvedeno v 215. bodě odůvodnění, definice a analýza výrobního odvětví Unie je založena na celém výrobním odvětví Unie včetně italského výrobce. Proto by nebylo vhodné tohoto výrobce z definice výrobního odvětví Unie vyřadit. V této souvislosti je třeba uvést, že skutečnost, že italský výrobce během posuzovaného období snížil svou skutečnou produkci (o méně než 700 000 tun), nemůže plně vysvětlit pokles v celkové úrovni produkce výrobního odvětví Unie (– 1,7 milionu tun). Někteří výrobci v Unii dokázali svou skutečnou produkci během posuzovaného období zvýšit, ale někteří další (jako například společnost Ilva) ne. Stejné odůvodnění platí pro údaje o prodeji.

(366)

Kromě toho společnost Ilva je výrobce v Unii, který není zařazen do vzorku, a jako takový neovlivnil trendy zjištěné pro mikroekonomické ukazatele. Komise v této souvislosti uvedla, že všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku během období šetření utrpěli ztráty. To potvrdilo zjištění, že výrobní odvětví Unie jako celek utrpělo újmu.

(367)

Kromě toho dopad konkrétní situace jednoho italského výrobce na celkový obraz výrobního odvětví Unie byl také omezen. Navzdory skutečnosti, že tento italský výrobce snížil svou produkci a objem prodeje, byli jiní výrobci v Unii schopni vyrábět a prodávat relativně více, a mezeru vytvořenou tímto italským výrobcem zaplnili. Tito výrobci v Unii však neměli jinou volbu než sledovat cenovou hladinu nastavenou dumpingovým dovozem, aby se vyhnuli dalšímu snižování podílu na trhu.

(368)

Kromě toho skutečnost, že určití výrobci v Unii si vedou relativně lépe na trhu Unie než jiní, může být způsobena různými faktory, ale neovlivňuje to závěr, že výrobní odvětví Unie jako celek utrpělo újmu způsobenou dumpingovým dovozem.

(369)

Komise proto dospěla k závěru, že dopad jednoho italského výrobce byl omezený a nepřispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

5.2.5.   Nadměrná kapacita evropského ocelářského průmyslu a celosvětová nadměrná kapacita ocelářského průmyslu

(370)

Některé zúčastněné strany uvedly, že újmu výrobnímu odvětví EU nezpůsobil dovoz z dotčených zemí, ale nadměrná kapacita výrobců v Unii. Pro potvrzení svého tvrzení tyto zúčastněné strany odkázaly na akční plán Komise pro ocelářství.

(371)

Toto tvrzení Komise odmítla. Ačkoli existuje celosvětový problém s nadměrnou kapacitou ocelářství (27), a to i na trhu Unie, Komise zjistila, že tři závody (28) výrobního odvětví Unie v posuzovaném období své skutečné objemy výroby výrazně snížily. Globálně se objem výroby výrobců v Unii snížil o 2 %, jak je uvedeno v tabulce v 278. bodě odůvodnění.

(372)

Jak ukazuje tabulka v 301. bodě odůvodnění, v období šetření se výrazně zhoršila ziskovost a došlo k rekordním ztrátám. Z toho vyplývá, že, se zřetelem k ochotě výrobního odvětví Unie přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám, aby bylo i nadále konkurenceschopné, neexistuje přímý vztah mezi relativně stabilní výrobou a číselnými údaji týkajícími se kapacity na straně jedné a zhoršujícími se ztrátami na straně druhé.

(373)

Komise proto dospěla k závěru, že nadměrná kapacita evropského ocelářského průmyslu nenarušila příčinnou souvislost.

(374)

Pokud jde o dodatečné tvrzení, že újma výrobního odvětví Unie byla způsobena celosvětovou nadměrnou kapacitou týkající se PTV, ukazuje níže uvedená tabulka teoretické volné kapacity surové oceli a skutečné úrovně výroby v Brazílii, Íránu, Rusku a na Ukrajině.

Tabulka 21

Kapacity surové oceli a skutečné úrovně výroby obdobného výrobku v Brazílii, Íránu, na Ukrajině a v Rusku (v tisících tun)

Země

Kapacita surové oceli odhadovaná pro rok 2015 (29)

Výroba surové oceli v roce 2015 (30)

Teoretická nadbytečná kapacita v roce 2015 (29)  (30)

Skutečná výroba PTV v roce 2014

Skutečná výroba PTV v roce 2015

Brazílie

49 220

33 256

15 964

14 229

13 388

Írán

28 850

16 146

12 704

8 276

7 872

Rusko

90 000

70 898

19 102

26 898

27 509

Ukrajina

42 500

22 968

19 532

7 867

6 314

(375)

Tyto nadměrné kapacity vyvolaly dumpingové praktiky ze všech dotčených zemí.

(376)

Komise tedy dospěla k závěru, že celosvětová nadměrná kapacita v konkrétních okolnostech tohoto případu nenarušuje příčinnou souvislost. Nadměrná kapacita je v tomto případě ve skutečnosti jedním z důvodů dumpingových praktik dotčených zemí.

5.2.6.   Nedostatečná konkurenceschopnost výrobců v Unii

(377)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní kvůli poměrně vyšším nákladům na energie (především na elektřinu). Jiná zúčastněná strana tvrdila, že pro výrobní odvětví Unie je charakteristický nedostatek investic a inovací.

(378)

Pokud jde o náklady na energie, ačkoliv energie je důležitá, není to hlavní nákladová složka výroby dotčeného výrobku. Komise na základě nedávné specializované studie zjistila, že evropské ceny energie se v období 2010–2015 snížily o 12 %. V důsledku toho se Unie stala regionem se čtvrtou nejnižší úrovní cen elektrické energie na světě (31). Nelze proto tvrdit, že výrobci v Unii mají v tomto ohledu relativní znevýhodnění. Zatřetí, tyto argumenty týkající se nákladů na elektřinu nejsou slučitelné se skutečností, že výrobní odvětví Unie bylo stále schopné dosáhnout zisků ve výši přibližně 0,4 % v roce 2013, jakož i v období 2007–2011, kdy rovněž existovalo toto údajné relativní znevýhodnění v oblasti nákladů.

(379)

Pokud je o tvrzení týkající se nedostatku investic a inovací, Komise během šetření zjistila, že během posuzovaného období budou stále probíhat investice přesahující 240 milionů EUR (viz 305. bod odůvodnění). Pokud jde o tvrzení, že výrobní odvětví Unie nebylo inovativní, zúčastněná strana na podporu svého tvrzení neposkytla žádné důkazy.

(380)

Komise proto tvrzení, že výrobní odvětví Unie nebylo dostatečně konkurenceschopné, zamítla a dospěla k závěru, že tyto faktory výrobnímu odvětví Unie újmu nezpůsobily.

5.2.7.   Nízké ceny PTV způsobené výrobnímu odvětví na trhu Unie v důsledku nízkých cen surovin a/nebo nízkých cen PTV na celém světě

(381)

Jeden brazilský vyvážející výrobce tvrdil, že nízké ceny surovin v odvětví výroby oceli, zejména železné rudy, vedly k poklesu tržních cen PTV na trhu Unie. Ukrajinský vyvážející výrobce tvrdil, že údajný cenový efekt na domácím trhu Unie nebyl způsoben dovozem z dotčených zemí, ale spíše celkovým klesajícím trendem v cenách PTV na celém světě.

(382)

Komise analyzovala jak ceny PTV, tak vývoj cen surovin pro PTV za posuzované období.

(383)

Komise během šetření potvrdila, že ceny surovin se mezi rokem 2012 a obdobím šetření snížily. Například cena železné rudy klesla ze 141 USD za metrickou tunu na 52 USD za metrickou tunu, tedy poklesla o více než 60 %.

(384)

Při analýze výrobních nákladů největšího výrobce v Unii zařazeného do vzorku Komise nicméně zjistila, že dopad klesajících cen surovin byl mnohem menší než pozorovaný vývoj cen. Například vstup tvořený nejdůležitější surovinou představoval asi 70 % celkových výrobních nákladů tohoto výrobce v roce 2013, byl však stále na úrovni 60 % jeho celkových výrobních nákladů v období šetření. Z toho vyplývá, že neexistuje přímý vztah mezi poklesem cen surovin a poklesem výrobních nákladů u PTV.

(385)

Kromě toho výrobní náklady ve výrobním odvětví Unie celkově poklesly o 19 % (viz 295. bod odůvodnění), což nebylo jen důsledkem nižších nákladů na suroviny, ale také vyšší efektivity dosažené výrobci v Unii, jak je uvedeno v 290. bodě odůvodnění. Navíc průměrné dovozní ceny poklesly o větší procentní podíl, tj. o 27 % za stejné období (viz 265. bod odůvodnění).

(386)

Za spravedlivých tržních podmínek by mohlo výrobní odvětví Unie zachovat úroveň svých prodejních cen, aby tak těžilo z výhod poklesu nákladů a opět dosáhlo ziskovosti. Výrobci v Unii však museli sledovat trend cen na trhu Unie a své ceny také snížit. Výrobci v Unii byli během období šetření nuceni prodávat pod výrobními náklady, aby se tak vyhnuli dalšímu snižování svého podílu na trhu. Komise proto tvrzení, že celosvětový pokles cen PTV a snížení cen surovin přispělo k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, zamítla.

5.3.   Závěr týkající se příčinných souvislostí

(387)

Bylo stanoveno, že mezi dumpingovým dovozem z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny na straně jedné a újmou utrpěnou výrobním odvětvím Unie na straně druhé existuje příčinná souvislost. Existovala časová spojitost mezi prudkým nárůstem objemu dumpingového dovozu za trvale klesající prodejní ceny z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny a zhoršující se výkonností Unie, především počínaje druhým pololetím roku 2015. Výrobní odvětví Unie nemělo jinou volbu než sledovat cenovou hladinu nastavenou dumpingovým dovozem, aby se vyhnulo další ztrátě podílu na trhu. To vedlo ke ztrátovosti. V důsledku toho výrobní odvětví Unie nebylo schopno těžit ze vzpamatovávající se spotřeby Unie a bylo nuceno prodávat své výrobky na trhu Unie pod výrobními náklady.

(388)

Komise zjistila, že další faktory, které mohly mít dopad na situaci výrobního odvětví Unie, jsou: dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobců v Unii a nadměrná kapacita evropského ocelářského průmyslu a celosvětová nadměrná kapacita ocelářského průmyslu.

(389)

Komise je tedy toho názoru, že žádné z tvrzení předložených zúčastněnými stranami po zveřejnění informačního dokumentu týkajících se jiných faktorů nemůže změnit závěry, které stanovily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie během období šetření.

(390)

Komise navíc dospěla k závěru, že tyto faktory souhrnně ani každý zvlášť nemohly narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou výrobnímu odvětví Unie a že dumpingový dovoz z dotčených zemí zůstává hlavní příčinou újmy, a to z následujících důvodů. Jak je uvedeno v 357. bodě odůvodnění, dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny představoval převážnou většinu veškerého dovozu (4 266 881 tun) do Unie během období šetření a jeho objem se během posuzovaného období zvýšil o 77 %. Kromě toho, jak je uvedeno v 362. bodě odůvodnění, prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku představuje pouze malou část (25 %) celkového prodeje na volném trhu, zatímco nadměrné kapacity ve čtyřech dotčených zemích jsou jedním z důvodů dumpingových praktik na trhu Unie.

(391)

Bylo zjištěno, že některé ze známých faktorů jiné než dumpingový dovoz – hospodářská krize, situace jednoho konkrétního italského výrobce, skutečnost, že výrobci v Unii nejsou dostatečně konkurenceschopní a nízké ceny PTV na trhu Unie způsobené nízkými cenami surovin a/nebo nízkými cenami PTV celosvětově – nezpůsobily újmu výrobnímu odvětví Unie během období šetření.

(392)

Strany byly o těchto zjištěních informovány prostřednictvím informačního dokumentu. Zúčastněné strany předložily připomínky, kterými se zabývají následující body odůvodnění. Tyto připomínky byly Komisí zohledněny při dosahování konečných závěrů.

(393)

Ruští vyvážející výrobci, MMK Group a Severstal Group, uvedli, že údajná příčinná souvislost mezi dovozem z dotčených zemí a zhoršením situace výrobního odvětví Unie v období od 1. července 2015 do 30. června 2016 by byla zjevně narušena zjištěními uvedenými v konečném nařízení týkajícím se Číny. V této souvislosti odkazovali na výrazný a rychlý růst objemu čínského dovozu od roku 2015 do konce období šetření stávajícího řízení a na další klesající tendenci čínských dovozních cen (– 33 %), jak je uvedeno v 161. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1778 (32) („prozatímní nařízení týkající se Číny“). Tito ruští vyvážející výrobci konkrétně odkazovali na 178. až 182. bod odůvodnění a na 184. a 188. bod odůvodnění prozatímního nařízení týkajícího se Číny jako na důkaz, že za zhoršenou situaci v období od července 2015 do června 2016 byl odpovědný čínský dovoz, a ne dovoz z dotčených zemí. Kromě toho ruské Ministerstvo pro hospodářský rozvoj, obdobně jako připomínky ruských vyvážejících výrobců, tvrdilo, že rozhodujícím faktorem, který negativně ovlivnil stav výrobního odvětví Unie, byl tento čínský dovoz, a ne dovoz z dotčených zemí. Po konečných zjištěních bylo totéž tvrzení zopakováno těmito vyvážejícími výrobci a ruským Ministerstvem průmyslu a obchodu.

(394)

Komise tyto argumenty odmítla. Body odůvodnění, na které ruští vyvážející výrobci odkazovali, se týkají období 2012 – 2015, a nikoliv období posuzovaného v rámci stávajícího řízení. Totéž platí, pokud jde o klesající tendenci čínských dovozních cen. Komise v tomto ohledu odkazuje na vysvětlení obsažená v 325. bodě odůvodnění a opakovaně prohlašuje, že mezi stávajícím případem a případem týkajícím se Číny neexistuje žádný rozpor. Komise dospěla k závěru, že dovoz z Číny mohl přispět k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, jak je uvedeno v 349. bodě odůvodnění, ale nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a podstatnou újmou zjištěnou v období šetření.

(395)

Ruské Ministerstvo pro hospodářský rozvoj rovněž tvrdilo, že podíl nákladů na suroviny pro ruské výrobce na rozdíl od výrobců v Unii činil v roce 2015 v celkových výrobních nákladech více než 60 %. Pokles cen surovin proto u ruských vyvážejících výrobců vedl k většímu snížení cen PTV než u výrobců v Unii. Ministerstvo proto očekávalo, že Komise tento prvek pro účely tohoto řízení řádně posoudí. Ruské ministerstvo navíc tvrdilo, že vývozní ceny výrobního odvětví Unie byly mnohem nižší než jeho průměrné jednotkové výrobní náklady a že nedostatečná ziskovost vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie by rovněž mohla být faktorem, který způsobil újmu výrobnímu odvětví Unie. Ruské ministerstvo proto požádalo, aby Komise znovu zvážila určení příčinné souvislosti ve stávajícím řízení. Po konečných zjištěních bylo totéž tvrzení týkající se vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie zopakováno ruským Ministerstvem průmyslu a obchodu.

(396)

Pokud jde o argumenty ruského ministerstva týkající se cen surovin, Komise odkázala na 381. bod odůvodnění a následující body odůvodnění, v nichž zjistila, že pokud jde o výrobce v Unii, neexistuje přímý vztah mezi poklesem cen surovin a poklesem výrobních nákladů u PTV. Pokud pokles cen surovin vedl k většímu snížení cen PTV u ruských vyvážejících výrobců než u výrobců v Unii, mělo se to ve skutečnosti odrazit jak ve vývozní ceně ruského výrobce, tak v jeho ceně na domácím trhu. Komise nicméně zjistila, že ruský vyvážející výrobce prováděl dumping svých výrobků na trhu EU.

(397)

Pokud jde o nedostatečnou ziskovost vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, Komise odkázala na 360. bod odůvodnění a následující body odůvodnění. Uznala nejen to, že prodejní ceny vyvezených objemů výrazně poklesly, ale také to, že objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku během období šetření nepředstavoval více než 25 % jejich celkového prodeje na volném trhu (viz 362. bod odůvodnění). Komise proto dospěla k závěru, že vývozní výkonnost nepatrně přispěla k újmě výrobního odvětví Unie, ale že tento faktor nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou výrobnímu odvětví Unie.

(398)

Kromě toho brazilský vyvážející výrobce, společnost CSN, uvedl, že přesnost posouzení příčinné souvislosti byla nepříznivě ovlivněna i) zahrnutím dovozů uskutečněných skupinou ArcelorMittal Group do posouzení újmy, a ii) rozporem mezi zjištěními stávajícího případu týkajícími se účinků dovozu z Číny a mezi závěry Komise v souběžném antidumpingovém šetření týkajícím se dovozu PTV z Číny. Pokud jde o zahrnutí dovozů uskutečněných společností ArcelorMittal Group, společnost CSN uvedla, že tyto dovozy představují vědomé a špatně míněné rozhodnutí uvnitř skupiny. Brazilský vyvážející výrobce, společnost Usiminas, poskytl obdobné připomínky a uvedl, že většinu dovozu z Brazílie představoval prodej/převody pro vlastní potřebu, zejména od společnosti ArcelorMittal Brazil společnosti ArcelorMittal v Evropě. Pokud jde o účinky Číny, společnost CSN nesouhlasila se závěry v 349. bodě odůvodnění a uvedla, že čínský dovoz nenarušil příčinnou souvislost mezi újmou utrpěnou výrobním odvětvím Unie a dovozem ze čtyř dotčených zemí. Brazilský vývozce v tomto ohledu odkázal na nárůst čínského dovozu – za stále se snižujících cen –, který narůstal mnohem rychlejším tempem než dovoz ze čtyř dotčených zemí.

(399)

Komise tato tvrzení odmítla. Pokud jde o zahrnutí dovozů uskutečněných skupinou ArcelorMittal Group ze společnosti ve spojení v Brazílii společnostem ve spojení v Unii, Komise poukázal na to, že jakmile se dojde k závěru, že všechna kritéria pro souhrnné posouzení účinku dumpingového dovozu podle čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla splněna, provede se analýza příčinné souvislosti ve vztahu ke čtyřem dotčeným zemím společně. Jak je vysvětleno v oddílu 4.3.1, podmínky pro souhrnné posouzení byly splněny v případě Brazílie, Ruska, Íránu a Ukrajiny. V předmětném případě je proto otázkou újmy, kterou si subjekt způsobil sám, to, zda dovoz z Brazílie do výrobního odvětví Unie byl takový, aby mohl narušit příčinnou souvislost mezi újmou a dumpingovým dovozem posuzovaným souhrnně. Komise v této souvislosti poukázala na to, že dovoz uskutečněný skupinou ArcelorMitttal Group během období šetření představoval pouze 5,8 % celkového dovozu čtyř dotčených zemí. Komise na tomto základě dospěla k závěru, že tak nízké objemy nemohly narušit příčinnou souvislost mezi dumpingem a zjištěnou újmou. Jejich dopad na újmu byl okrajový.

(400)

Pokud jde o tvrzení týkající se čínského dovozu, Komise odkázala na 394. bod odůvodnění. Ačkoliv je pravdou, že čínský dovoz narůstal rychlejším tempem než dovoz ze čtyř dotčených zemí, úroveň dovozu ze čtyř dotčených zemí během období šetření (4,2 milionu tun během období šetření) byla téměř třikrát vyšší než úroveň čínského dovozu během období šetření (1,6 milionu tun během období šetření). Proto, jak již bylo uvedeno dříve, Komise dospěla k závěru, že dovoz z Číny mohl přispět k podstatné újmě utrpěné výrobním odvětvím Unie, jak je uvedeno v 349. bodě odůvodnění, ale nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a podstatnou újmou zjištěnou v období šetření.

(401)

Brazilský vyvážející výrobce, společnost Usiminas, tvrdil, že Komise nebyla schopna prokázat, že existuje příčinná souvislost mezi újmou a dovozem PTV z Brazílie. Společnost Usiminas prohlásila, že by neměly existovat pochybnosti o tom, že brazilský dovoz z důvodu nízkých objemů a poměrně vyšších cen prostě není schopen mít uvedené škodlivé účinky na výrobní odvětví Unie. Společnost Usiminas rovněž prohlásila, že i kdyby byl dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny posuzován souhrnně, jejich objemy by nemohly být považovány za „významné“ v souladu s čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Kombinovaný podíl Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny na trhu činil během období šetření maximálně 12,58 %, což je příliš nízké na to, aby mohl být příčinou újmy, zvážíme-li, že výrobní odvětví Unie si během posuzovaného období udržovalo podíl na trhu vyšší než 75 %. Společnost Usiminas navíc uvedla, že na základě údajů poskytnutých v informačním dokumentu se snížení ziskovosti Unie a zvýšení objemů celkového dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny časově neshodovaly. Společnost Usiminas v této souvislosti například prohlásila, že k nejvýznamnějším ztrátám v ziskovosti došlo mezi rokem 2015 a obdobím šetření, kdy se kombinovaný podíl dovozu z dotčených zemí na trhu zvýšil o pouhých 0,08 %. A konečně, společnost požádala Komisi, aby vysvětlila, jak je možné, že situace dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny se během tak krátkého období změnila natolik drasticky, že dovoz, který nepředstavoval hrozbu újmy, se stal příčinou skutečné podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie.

(402)

Zaprvé, jak je vysvětleno v 261. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že podmínky pro provedení souhrnného posouzení účinků dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byly splněny v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Všechna dumpingová rozpětí stanovená v souvislosti s dovozem těchto zemí, jak je uvedeno v oddíle 3 Dumping, byla nad prahovou hodnotou považovanou za zanedbatelnou, a proto nebyla zanedbatelná.

(403)

Zadruhé, Komise zamítla tvrzení, že objemy z dotčených zemí nemohou být považovány za „významné“ ve smyslu čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Kombinovaný podíl Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny na trhu činil během roku 2013 7,45 % a během období šetření dosáhl 12,58 %. Rovněž v absolutních objemech se dovoz z těchto zemí během posuzovaného období významně zvýšil ze 2,4 milionu tun během roku 2013 na 4,3 milionu tun během období šetření. Na druhou stranu podíl výrobního odvětví Unie na trhu se během stejného období snížil z 85,1 % na 76,7 %, což naznačuje zhoršení konkurenčního postavení výrobců oceli v Unii.

(404)

Zatřetí, je pravdou, že kombinovaný podíl dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny na trhu se během roku 2015 a období šetření zvýšil o pouhých 0,08 %. Během stejného období však ceny dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny rovněž výrazně poklesly o 10, 14, 16 a 14 %, což je další prvek, který musí být vztah v úvahu při určování toho, zda byl dumpingový dovoz z dotčených zemí příčinou podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie.

(405)

A konečně, pokud jde o tvrzení, že objem dovozu z dotčených zemí nepředstavoval hrozbu újmy, 188. bod odůvodnění prozatímního nařízení týkajícího se Číny v této souvislosti stanoví, že „je pravděpodobné, že k hrozbě podstatné újmy přispěl dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny (33). Toto tvrzení bylo potvrzeno ve 116. bodě odůvodnění konečného rozhodnutí týkajícího se Číny (34).

(406)

Analýza příčinné souvislosti, jak je uvedeno v 337. až 339. bodě odůvodnění, navíc jasně vysvětluje a dokládá, proč se dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny stal příčinou podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie. Vzhledem k časovému souběhu a s přihlédnutím k úrovni dumpingového dovozu za trvale se snižující ceny, jakož i ke ztrátě objemu prodeje výrobního odvětví Unie a stlačení cen vedoucímu ke ztrátové situaci, dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(407)

Společnost Usiminas navíc tvrdila, že újma, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření, byla alespoň částečně způsobena skutečností, že dopady hospodářské recese byly nadále pociťovány během posuzovaného období. Společnost rovněž tvrdila, že dovoz z Číny, jakož i dovoz z Turecka, byl kromě vysokých nákladů na energii v Unii mnohem pravděpodobnější příčinou údajné újmy než dovoz z Brazílie.

(408)

Komise tato tvrzení odmítla z následujících důvodů. Pokud jde o argument, že hospodářská recese byla alespoň částečně příčinou újmy, Komise během šetření dospěla k závěru, že ačkoliv dluhová krize eurozóny měla negativní dopad během roku 2013, nezpůsobila podstatnou újmu zjištěnou v období šetření (viz 342. bod odůvodnění).

(409)

Pokud jde o argument, že mnohem pravděpodobnější příčinou újmy, kterou výrobní odvětví Unie údajně utrpělo, byly jiné faktory (dovoz z Číny a Turecka a vysoké náklady na energii) než dovoz z Brazílie, lze uvést následující.

a)

Dovoz z Číny: jak je uvedeno v 343. až 349. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že je možné, že dovoz z Číny vzhledem k jeho objemům a cenám přispěl k podstatné újmě zjištěné v tomto šetření, ale nenarušil příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a dumpingovým dovozem ze čtyř dalších zemí;

b)

Dovoz z Turecka: jak je uvedeno v 356. bodě odůvodnění, dovoz z Turecka se během posuzovaného období snížil. Proto i kdyby dovoz z Turecka přispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, nemohl být příčinou narůstajících negativních trendů zjištěných v analýze újmy;

c)

Vysoké náklady na energii: Komise v této souvislosti odkazuje na 378. bod odůvodnění. Nelze tvrdit, že pokud jde o tyto náklady, mají výrobci v Unii relativní znevýhodnění. Unie se – vzhledem ke klesajícím cenám elektřiny během období 2010–2015 – stala regionem se čtvrtými nejnižšími cenami energie na světě.

(410)

Komise je toho názoru, že žádné z tvrzení předložených zúčastněnými stranami po zveřejnění informačního dokumentu nemůže změnit zjištění, která stanovila příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie během období šetření.

(411)

Po konečných zjištěních brazilská společnost CSN tvrdila, že dopad skupiny ArcelorMittal Group na újmu by měl být oddělen a odlišen od dovozu z Brazílie. V důsledku toho by šetření vůči Brazílii mělo být zastaveno, jelikož bez dumpingového dovozu skupiny ArcelorMittal Group, charakterizovaného jako újma, kterou si subjekt způsobil sám, by se podíl dumpingového dovozu na trhu snížil pod prahovou hodnotu považovanou za zanedbatelnou.

(412)

Komise toto tvrzení odmítla. I kdyby Komise izolovala dovoz skupiny ArcelorMittal Group, zbývající brazilský dovoz by jasně nebyl zanedbatelný. Kromě toho, jak je uvedeno v 399. bodě odůvodnění, jakmile se dojde k závěru, že kritéria pro souhrnné posouzení účinku dumpingového dovozu podle čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla splněna, provede se analýza příčinné souvislosti ve vztahu ke čtyřem dotčeným zemím společně.

(413)

Na základě výše uvedeného proto Komise dospěla k závěru, že podstatná újma výrobnímu odvětví Unie byla způsobena dumpingovým dovozem z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny. Další známé faktory, které současně měly dopad na situaci výrobního odvětví Unie, posuzovány jednotlivě nebo souhrnně, nenarušily příčinnou souvislost.

6.   ZÁJEM UNIE

6.1.   Předběžné poznámky

(414)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Konkrétně přihlížela k nutnosti odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(415)

Strany byly o těchto zjištěních Komise týkajících se zájmu Unie informovány prostřednictvím informačního dokumentu. Zúčastněné strany předložily připomínky, kterými se zabývají následující body odůvodnění. Kromě toho, jak je uvedeno ve 28. bodě odůvodnění a v následujících bodech odůvodnění, Komise rovněž shromáždila dodatečné informace týkající se vývoje po období šetření. Po zveřejnění informačního dokumentu Komise navštívila řadu uživatelů, sdružení a výrobců v Unii, jak je uvedeno ve 29. bodě odůvodnění. Připomínky stran a dodatečně shromážděné informace o vývoji po období šetření Komise zohlednila při přijímání konečného stanovení zájmu Unie a jsou probrány v následujících bodech odůvodnění.

(416)

Po zveřejnění informačního dokumentu žadatel uvedl, že má silné výhrady týkající se toho, jak Komise pro účely stanovení zájmu Unie posoudila údaje po období šetření. Žadatel tvrdil, že období po šetření nemůže sloužit jako základ pro narušení zjevných závěrů, které musejí být vyvozeny z údajů týkajících se období šetření. Kromě toho žadatel uvedl, že pokud se Komise rozhodla posoudit údaje po období šetření, měla by se rovněž podívat na období po březnu 2017, jelikož „údaje pro druhé čtvrtletí roku 2017 jsou nejlepším důkazem toho, co by se stalo, pokud by nebyla uložena žádná cla  (35)“.

(417)

Komise po zveřejnění informačního dokumentu navíc obdržela připomínky od členů Konsorcia, od vyvážejících výrobců a od zastoupení Brazílie při Evropské unii týkající se potřeby zohlednit důležitý vývoj po období šetření. Většina obdržených připomínek souvisela s vývojem cen, zejména s tím, že ceny dotčeného výrobku a obdobného výrobku se po období šetření významně zvýšily.

(418)

Pokud jde o argumenty žadatele, podle čl. 6 odst. 1 základního nařízení je základní zásadou, že k informacím, které se týkají pozdějšího období, se zpravidla nepřihlíží. Komise nicméně poukázala na to, že v souvislosti s určením, zda existuje zájem Unie, jak předpokládá čl. 21 odst. 1 základního nařízení, lze informace týkající se období následujícího po období šetření zohlednit (36). Posouzení údajů po období šetření pokrývalo co nejdelší období po období šetření. Zúčastněným stranám byly zaslány některé doplňující otázky týkající se období po březnu 2017 a jejich odpovědi byly rovněž zohledněny.

(419)

Vývoj po období šetření, na který bylo odkazováno, zejména prudký nárůst cen dotčeného výrobku a obdobného výrobku a nedostatek určitých typů výrobků na trhu, má význam pro posouzení zájmu Unie při ukládání vhodných opatření, zejména vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto případu. Rozhodnutí Komise výjimečně šetřit tento vývoj po období šetření v období mezi červencem 2016 a březnem 2017 (a po březnu 2017) proto bylo v souvislosti s posouzením zájmu Unie oprávněné a vhodné.

6.2.   Zájem výrobního odvětví Unie

(420)

Výrobní odvětví Unie je rozmístěno v několika členských státech (Spojené království, Francie, Německo, Česká republika, Slovenská republika, Itálie, Lucembursko, Belgie, Polsko, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko, Portugalsko, Maďarsko a Španělsko) a zaměstnává přibližně 18 000 zaměstnanců, kteří přímo pracují na obdobném výrobku v různých ocelárnách výrobců v Unii (viz 289. bod odůvodnění).

(421)

Při šetření spolupracovalo sedmnáct výrobců z EU. Jeden italský výrobce se postavil proti zahájení šetření.

(422)

Jak je uvedeno v 387. bodě odůvodnění, celé výrobní odvětví Unie se setkalo se zhoršením své situace, zejména od druhého pololetí roku 2015, a bylo negativně ovlivněno dumpingovým dovozem. Závažně ovlivněny byly zejména ukazatele újmy související s finančními výsledky výrobců v Unii zařazených do vzorku, jako je například ziskovost.

(423)

Kromě toho se očekává, že uložení konečných antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní, aby se zotavilo. To by vedlo ke zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň, která se považuje pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví za nezbytnou. Výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma v důsledku dumpingového dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny.

(424)

Po zveřejnění informačního dokumentu Komise odeslala dodatečné dotazníky po období šetření šesti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku. Odpovědi na dotazník po období šetření byly obdrženy od všech šesti výrobců v Unii a žadatel byl informován, že útvary Komise přijdou ověřit příslušné údaje na místě.

(425)

Údaje po období šetření shromážděné u šesti výrobců v Unii zařazených do vzorku ukázaly, že ziskovost jednotlivých výrobců v Unii se lišila. Výrobci v Unii zařazení do vzorku během období šetření průměrně utrpěli ztrátu ve výši – 7,8 %. Během období, které následovalo po období šetření, tj. od července do prosince 2016 byla ziskovost 2 % a od ledna do března 2017 8,6 %. Tyto procentuální údaje jsou vážené průměrné údaje o ziskovosti před zdaněním všech výrobců Unie zařazených do vzorku, jak ukazují jejich příslušné výkazy zisků a ztrát, vyjádřené jako procento ve vztahu k jejich prodejům v Unii zákazníkům, kteří nejsou ve spojení.

(426)

Komise znovu opakuje, že v souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení bylo závěru týkajícího se újmy dosaženo na základě ověřených údajů z období šetření. Na druhé straně sběr a ověřování údajů po období šetření bylo provedeno pouze v rámci analýzy zájmu Unie. Tabulka v 301. bodě odůvodnění ukázala vysoké ztráty a záporné peněžní toky od roku 2013 dále.

(427)

Na základě obdržených dodatečných informací Komise zjistila, že celkové posouzení vývoje zisků a nákladů během období po období šetření nemůže zmírnit negativní trendy zjištěné pro další ukazatele újmy, ani kompenzovat čtyři po sobě jdoucí období vysokých ztrát.

(428)

Komise proto dospěla k závěru, že uložení konečných antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

6.3.   Zájem dovozců

(429)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, všech sedm dovozců, kteří se přihlásili, bylo členy Konsorcia a bylo proti uložení opatření v tomto konkrétním šetření.

(430)

U dovozce zařazeného do vzorku, který není ve spojení, představovaly činností související s dotčeným výrobkem mezi 5 a10 % celkového obratu během období šetření. Tento dovozce byl proti případnému uložení antidumpingových opatření s ohledem na skutečnost, že by mohla vést k dalšímu poklesu dovozu dotčeného výrobku nebo k jeho zastavení.

(431)

Komise poukázala na to, že dovoz PTV z jiných zemí než z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny během prvních měsíců roku 2017, jak je uvedeno v 453. a 458. bodě odůvodnění, do jisté míry kompenzoval objemy, které byly z dotčených zemí dovezeny před zahájením tohoto šetření. Komise proto dospěla k závěru, že uložení opatření by pro dovozce nemělo značný negativní účinek na cenu, ale dovozci by museli změnit zdroje, což by pro tyto dovozce vyžadovalo dodatečné náklady.

6.4.   Zájem uživatelů

6.4.1.   Úvod

(432)

Ploché za tepla válcované výrobky z oceli se používají jako průmyslový vstup nakupovaný koncovými uživateli pro nejrůznější použití, včetně stavebnictví (výroba ocelových trubek), stavby lodí, výroby plynových nádob, tlakových nádob a energetických potrubí.

(433)

Uživatelé na následných trzích s dotčeným výrobkem soutěží s vertikálně integrovanými společnostmi, které jsou ve spojení s výrobním odvětvím Unie. Dotčený výrobek/obdobný výrobek je pro uživatele nákladová položka a je zpracováván různými uživateli.

(434)

Konsorcium v různých fázích šetření předložilo několik připomínek. Kromě toho se konala slyšení týkající se jejich žádosti.

(435)

Společnost Marcegaglia Carbon Steel Spa usazená v Itálii (dále jen „Marcegaglia“), která zpracovává dotčený výrobek/obdobný výrobek a vyrábí mimo jiné trubky, duté profily a další navazující výrobky z oceli a která je členem Konsorcia, poskytla odpověď na dotazník jako člen Konsorcia. Dotčený výrobek/obdobný výrobek je pro tohoto uživatele, stejně jako pro ostatní uživatele, nákladovou položkou. Společnost Marcegaglia sama o sobě každoročně spotřebuje mezi 2,9 a 4,4 miliony tun dotčeného výrobku/obdobného výrobku. Dováží mezi 1,6 a 2,4 miliony tun výrobku, a to jak z dotčených zemí, tak z jiných třetích zemí. Společnost při šetření plně spolupracovala; předložila odpověď na dotazník, následně u ní proběhla návštěva na místě a poskytla veškeré informace požadované Komisí během období šetření.

(436)

Kromě toho připomínky předložili také jiní uživatelé než členové Konsorcia, zejména uživatelé z Pobaltí a Polska, a to bezprostředně po zahájení případu, jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění. Vyjádřili, že nesouhlasí se zahájením tohoto šetření. Připomínky proti zahájení dále rovněž předložily Konfederace zaměstnavatelů Lotyšska a Asociace strojírenského a kovodělného průmyslu Lotyšska. Ačkoliv tyto zúčastněné strany byly během tohoto šetření vyzvány k další spolupráci, ani po zveřejnění informačního dokumentu nebyly obdrženy žádné další připomínky.

(437)

Žadatel po zveřejnění informačního dokumentu tvrdil, že analýza zájmu Unie byla zkreslena skutečností, že se zaměřovala pouze na neintegrované uživatele, kteří se spoléhají na vývoz a kteří využívali (a nadále využívají) výhod plynoucích z dodávek dumpingového vstupního materiálu. Žadatel současně tvrdil, že Komise nevzala v úvahu zájmy jiných uživatelských společností – uživatelů, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii a dalších uživatelů, kteří z různých důvodů nejsou v takovém postavení, aby mohli spoléhat na dovoz. Žadatel v této souvislosti tvrdil, že neuložení opatření mělo škodlivé účinky na uživatele, kteří jsou ve spojení s výrobním odvětvím Unie a kteří musejí soutěžit s uživateli spoléhajícími se na dumpingový dovoz.

(438)

Jak je uvedeno v 28. a 29. bodě odůvodnění, Komise po zveřejnění informačního dokumentu pokračovala v získávání a ověřování veškerých informací, které považovala za nezbytné pro dosažení konečných závěrů. Za tímto účelem zaslala dodatečné dotazníky po období šetření 74 uživatelům (včetně členů Konsorcia, uživatelů, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii a dalších uživatelů, kteří z různých důvodů nejsou v takovém postavení, aby mohli spoléhat na dovoz) a 12 sdružením uživatelů.

(439)

Komise obdržela odpovědi na dotazník po období šetření od 25 uživatelů/středisek služeb:

odpověď na dotazník po období šetření vyplnilo 11 členů Konsorcia (37), tj. představujících 33 % všech členů Konsorcia. Všichni byli proti uložení opatření.

Odpověď na dotazník vyplnili tři uživatelé ve spojení s vyvážejícími výrobci. Všichni jsou proti uložení opatření.

Dotazník po období šetření vyplnilo devět uživatelů ve spojení s výrobci v Unii. Ti jsou pro uložení opatření.

Dotazník po období šetření vyplnili dva uživatelé, kteří nejsou ve spojení s výrobci v Unii. Ti jsou pro uložení opatření.

Z 25 odpovědí na dotazník po období šetření jich bylo uživateli plně vyplněno 15.

(440)

Dodatečné informace dále poskytla dvě z 12 sdružení uživatelů.

(441)

Žadatel v této souvislosti uvedl, že Komise měla dospět k závěru, že vzhledem k nízké úrovni spolupráce neexistuje žádný dopad na uživatele, a to z těchto důvodů: pouze velmi málo uživatelů zareagovalo na úvodní dotazník, úroveň reakcí uživatelů na velký počet dotazníků po období šetření byla nízká včetně nízké míry odpovědí od členů Konsorcia a konečně stanoviska většiny uživatelů, kteří poskytli finanční údaje a kteří podporovali cla, byla do značné míry ignorována.

(442)

Komise nejprve zopakovala, že šetření zájmu Unie provedla zcela v souladu s článkem 21 základního nařízení:

V době zveřejnění informačního dokumentu (viz 22. bod odůvodnění, 4. dubna 2017) Komise uznala, že pokud jde o úvodní dotazník, existuje nízká úroveň spolupráce ze strany uživatelů. Vyzvala strany, aby sdělily svá stanoviska týkající se skutečností a úvah, které byly do té doby shromážděny v prozatímní fázi. V té době Komise rovněž uvedla, že listinné důkazy získané z jednoho zdroje byly v rozporu s listinnými důkazy získanými z jiných zdrojů, a to včetně protichůdných tvrzení výrobního odvětví Unie a Konsorcia týkajících se rozpětí ziskovosti a možnosti přenést zvýšení cen. Komise v této souvislosti stanovila, jaké další postupy jsou nezbytné pro shromáždění kvalifikovaných důkazů. To bylo v souladu s čl. 21 odst. 1 (druhá věta) a čl. 21 odst. 2 základního nařízení, podle nichž se zjištění podle tohoto článku učiní pouze tehdy, byla-li všem stranám dána příležitost předložit své stanovisko. Kromě toho čl. 21 odst. 5 základního nařízení stanoví, že Komise musí posoudit všechny informace řádně poskytnuté po prozatímní fázi.

(443)

Komise rovněž nebyla přesvědčena argumentem žadatele, že úroveň reakcí uživatelů na dotazníky po období šetření byla příliš nízká, než aby z nich bylo možné vyvodit významné závěry. Komise od uživatelů obdržela 14 plně vyplněných odpovědí na dotazník po období šetření (viz tabulka v 498. bodě odůvodnění). Jak je vysvětleno v 435. bodě odůvodnění, tyto odpovědi zahrnovaly jednoho důležitého uživatele (společnost Marcegaglia), který sám o sobě spotřeboval mezi 8,5 % a 13 % celkové výroby PTV Unie. Kromě toho odpověď ESTA po období šetření představuje minimálně více než 100 výrobců ocelových trubek v Unii (38). Její informace o mírně negativní ziskovosti celého odvětví trubek potvrdily důkazy získané od uživatelů, kteří plně spolupracovali vyplněním dotazníků po období šetření. Komise se tudíž domnívala, že 25 odpovědí (14 z nich představovaly úplné odpovědi na dotazník po období šetření od uživatelů) lze považovat za reprezentativní pro vyvození závěrů týkajících se celého trhu výrobců ocelových trubek zcela v souladu s čl. 21 odst. 5 základního nařízení.

(444)

A konečně, Komise zamítla tvrzení žadatele, že ignorovala stanoviska uživatelů, kteří bylo pro opatření. Jejich stanovisko bylo jasně uvedeno v 439. bodě odůvodnění a v tabulce v 498. bodě odůvodnění. Komise nicméně rovněž vzala v úvahu, že většina těchto uživatelů byla součástí vertikálně integrovaných PTV výrobců oceli v Unii. Přihlásili se až po koordinované akci, kterou dokládá předložení standardních formulací ve prospěch opatření bez žádných konkrétních informací o jejich specifické situaci. Jelikož v podstatě opakovali obecná stanoviska výrobního odvětví Unie, Komise usoudila, že nepřišli s žádným novým prvkem, který by změnil posouzení příslušných diskutovaných zájmů.

(445)

Následující pododdíly tudíž obsahují posouzení veškerých informací obdržených během tohoto šetření a zjištění Komise, ke kterým se dospělo po zohlednění veškerých připomínek obdržených od zúčastněných stran.

6.4.2.   Tvrzení uživatelů

(446)

Konsorcium tvrdilo, že uložení opatření na dovoz z dotčených zemí by kromě opatření vůči dovozu z Číny vedlo k situaci, kdy by uživatelé již neměli přístup ke spolehlivým dodávkám na trh Unie, zejména ke svitkům vysoké kvality používaným pro opakované válcování. Uživatelé, kteří jsou členy Konsorcia, během slyšení rovněž uvedli, že výrobní odvětví Unie ne vždy dodává určité specializovanější typy výrobku (jako například ty používané v odvětví automobilového průmyslu). Rovněž tvrdili, že výrobcům v Unii trvá dlouhou, než výrobky dodají a že obchodníci v Unii na rozdíl od výrobců v Unii rovněž skladují různé typy výrobků a nabízejí malé dodávky podle potřeb uživatelů.

(447)

Konsorcium poukázalo na to, že 88 % celkové výroby Unie připadá pouze na 16 společností patřících do osmi velkých skupin, přičemž největší část výroby (zhruba 70 %) se používá na závislém trhu. V důsledku toho prý výrobci v Unii mohou díky svému stále vysokému podílu na trhu vyvíjet příliš velký tlak jak na trh s dotčeným výrobkem, tak i na následný trh. Jednotliví členové Konsorcia tato tvrzení rovněž potvrdili během slyšení.

(448)

Konsorcium rovněž uvedlo, že „přijetí antidumpingových namířených proti dotčeným zemím by znamenalo, že zpracovatelský průmysl EU, který není ve spojení, by se stal velmi zranitelný ve vztahu ke konkurentům usazeným ve třetích zemích, kteří by mohli na trhy EU prodávat výrobky získané z PTV, na které se nevztahují antidumpingová opatření“. Konsorcium také tvrdilo, že výrobci oceli v Unii měli v druhém pololetí roku 2016 (období po období šetření) lepší výsledky díky podstatnému nárůstu cen na trhu Unie.

(449)

Asociace strojírenského a kovodělného průmyslu Lotyšska dne 18. července 2016 uvedla, že „… Jakákoliv opatření uložená na dovoz tohoto výrobku a nutnost nalézt jiné dodavatele významně zvýší výrobní náklady a v krátkodobém až střednědobém horizontu sníží konkurenceschopnost lotyšských výrobků s přidanou hodnotou na všech trzích“. Obdobné připomínky, tj. že uložení opatření by vedlo ke zvýšení nákladů pro uživatele, byly vzneseny společně Konsorciem, jakož i jednotlivě několika jeho členy.

6.4.3.   Analýza tvrzení uživatelů

6.4.3.1.   Nedostatečné zásobování

(450)

Pokud jde o tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečnému zásobování dotčeným výrobkem, Komise nejprve poukázala na to, že cílem antidumpingových cel není uzavřít trh Unie veškerému dovozu, nýbrž obnovit spravedlivý obchod odstraněním účinků dumpingu působícího újmu. Dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny by proto neměl skončit, ale měl by pokračovat, ač za spravedlivé ceny.

(451)

Současně nelze v praxi vyloučit, že opatření vůči Brazílii, Íránu, Rusku a Ukrajině nebudou na tyto země působit prohibitivně.

(452)

Komise v této souvislosti zjistila, že uživatelé nejsou výlučně závislí na dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny, ale že dotčený výrobek nakupují také od výrobců v Unii, jakož i od výrobců ve třetích zemích jako Turecko, Jižní Korea a Indie.

(453)

V důsledku toho by se uživatelé případně mohli obrátit na dovoz z jiných třetích zemí. Komise v této souvislosti zaznamenala v roce 2016 relativní nárůst dovozu z jiných třetích zemí jako Turecko, Indie a Jižní Korea. V absolutním vyjádření tyto země v roce 2016 vyvezly zhruba 2,25 milionů tun.

(454)

Komise dále během období šetření zjistila, že výrobní odvětví Unie má k dispozici volnou kapacitu, jak je uvedeno v tabulce v 278. bodě odůvodnění. Kromě toho žadatel uvedl, že významná část (přibližně 7 milionů tun) stávající volné kapacity by mohla být zprovozněna v krátké době, umožní-li to podmínky na trhu. Žadatel konkrétně odkazoval na případné znovuotevření tří výrobních míst ve Spojeném království, Španělsku a Německu. Komise tímto potvrdila, že tato výrobní místa existují a mohou být případně znovu otevřena.

(455)

Po zveřejnění informačního dokumentu Komise obdržela připomínky od několika zúčastněných stran týkající se jejích zjištění ohledně případného nedostatečného zásobování.

(456)

Dva ruští vyvážející výrobci (MMK Group a Severstal Group) uvedli, že opatření by měla prohibitivní/dovoz omezující účinek a jako taková by ohrozila dodávání PTV nejen jejich pobočkám, ale všem nezávislým uživatelům v Unii.

(457)

Žadatel na druhou stranu uvedl, že dovoz PTV z pěti dotčených zemí, který během roku 2016 činil přibližně 421 000 tun za měsíc, by mohl být více než kompenzován dovozem z Turecka, Indie, Jižní Korey a Egypta, který v prvních třech měsících roku 2017 činil 450 000 tun měsíčně. Naopak Konsorcium uvedlo, že uživatelé nemají žádné ujištění, že dovoz z těchto zemí by byl platným a stabilním alternativním zdrojem dodávek, například vzhledem k silné domácí poptávce po oceli v Turecku a Indii. Konsorcium kromě toho tvrdilo, že po uložení prozatímních antidumpingových cel proti Číně v říjnu 2016 se dovoz PTV z Číny při porovnání období říjen 2016 až leden 2017 a říjen 2015 až leden 2016 snížil o 98 %.

(458)

Jak je uvedeno v 452. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že uživatelé nejsou výlučně závislí na dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny, ale že PTV během období šetření nakupovali také od výrobců v Unii, jakož i od výrobců v jiných třetích zemích. V této souvislosti na základě dostupných údajů Eurostatu dovoz PTV z jiných zemí než z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny během prvních měsíců roku 2017 kompenzoval objemy, které byly dovezeny z dotčených zemí před zahájením tohoto šetření. Hlavní ostatní dovoz z třetích zemí v prvních měsících roku 2017 pocházel ze zemí jako Egypt, Indie, Jižní Korea a Turecko. Nicméně snížený objem dovozu z Brazílie, Íránu, Ruska, Ukrajiny a Číny nebyl plně kompenzován objemem dovozu z jiných zemí.

Tabulka 22

Srovnání objemu dovozu

Země

Celkový dovoz během období šetření

Měsíční průměr během období šetření

Celkový dovoz během prvních 3 měsíců roku 2017

Měsíční průměr během prvních 3 měsíců roku 2017

Rozdíl v průměrném měsíčním dovozu

Čtyři země: (Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina)

4 266 881

(Viz 262. bod odůvodnění)

355 573

386 485

128 828

– 226 745

Čína

1 578 848

(Viz 343. bod odůvodnění)

131 571

5 364

1 788

– 129 783

Jiné třetí země (Egypt, Indie, Jižní Korea, Turecko …)

2 057 998

(Viz 353. bod odůvodnění)

171 499

1 463 824

487 941

+ 316 442

Dovoz celkem

7 903 727

658 643

1 855 673

618 557

– 40 086

Zdroj: Eurostat

(459)

Výše uvedená tabulka ukazuje, že celkový průměrný objem dovozu se při porovnání objemu během období šetření s objemem během prvního čtvrtletí roku 2017 snížil přibližně o 40 000 tun za měsíc (480 000 tun za rok). V důsledku toho objem dovozu jiných třetích zemí pro tato období do značné míry, ale ne zcela, kompenzoval pokles objemu ze čtyř dotčených zemí a z Číny.

(460)

Následující tabulka ukazuje skutečnou výrobu v některých hlavních jiných třetích zemích (Egypt, Indie, Jižní Korea a Turecko).

Tabulka 23

Skutečná výroba obdobného výrobku ve třetích zemích (v tisících tun)

Země

Kapacita surové oceli pro rok 2014 (39)

Výroba surové oceli v roce 2014 (40)

Výroba surové oceli v roce 2015 (40)

Teoretická nadměrná kapacita v roce 2014

Skutečná výroba PTV v roce 2014

Skutečná výroba PTV v roce 2015

Egypt

11 200

6 485

5 506

4 715

849

689

Indie

108 000

87 292

89 026

20 708

40 956

48 100  (41)

Jižní Korea

85 900

71 543

69 670

14 357

48 587

47 489

Turecko

49 400

34 035

31 517

17 883

Není k dispozici (42)

Není k dispozici (42)

(461)

Předposlední dostupné údaje pro období 2014/2015 týkající se obdobného výrobku ukazují, že tyto třetí země mají kapacitu pro výrobu a stále mají určitou nadměrnou kapacitu, která je k dispozici pro výrobu surové oceli. V Indii je však domácí poptávka po oceli silná (43) a je pravděpodobné, že v Turecku bude růst (44). Nárůsty v poptávce po oceli v Jižní Koreji (45) byly podpořeny boomem ve stavebnictví v posledních několika letech, ačkoliv ukazatele z velmi nedávné doby naznačují, že tempo výstavby v Jižní Koreji by nyní mohlo zpomalovat. Výroba oceli v Egyptě (46) navíc klesá, částečně v důsledku nedostatečné distribuce zemního plynu a rozhodnutí egyptských úřadů odstranit dotace zemního plynu pro ocelářský průmysl.

(462)

Komise rovněž zaznamenala, že výrobní odvětví Unie uvedlo, že volná kapacita by mohla být zprovozněna, jakmile bude na trhu znovu zavedena spravedlivá hospodářská soutěž. Podle některých odhadů provedených dotčenými výrobci v Unii by znovuotevření tří výrobních míst ve Spojeném království, Španělsku a Německu trvalo od 2 týdnů do 6 měsíců. Tato dodatečná výroba by mohla být doplněna dovozem z jiných třetích zemí.

(463)

Proto Komise zamítla tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečné nabídce dotčeného výrobku/obdobného výrobku na trhu Unie. Komise nicméně rovněž dospěla k závěru, že uložení antidumpingových cel s největší pravděpodobností povede k vyšší závislosti uživatelů na výrobním odvětví Unie (viz oddíl 6.4.3.2.).

6.4.3.2.   Vyjednávací síla výrobců oceli v Unii

(464)

Jak ukazuje tabulka v 282. bodě odůvodnění, podíl výrobního odvětví Unie na trhu během období šetření představoval z hlediska spotřeby Unie 76,7 %. Celkový dovoz do Unie tak během období šetření představoval 23,3 % spotřeby Unie. Více než 70 % veškerého tohoto dovozu do Unie během období šetření pocházel z dotčených zemí (Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina), jakož i z Číny, na jejíž dovoz se od 7. října 2016 vztahovala antidumpingová cla (47).

(465)

Proto pokud by byla na dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny uložena antidumpingová cla, opatření by se vztahovala na více než 70 % celkového dovozu (včetně Číny, na kterou se opatření již vztahují) během období šetření, a to navzdory skutečnosti, že jiné třetí země než Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina začaly dovážet od Unie po období šetření, jak je uvedeno v 457. bodě odůvodnění. Skutečnost, že na 70 % veškerého dovozu během období šetření by se vztahovala opatření, by nicméně výrazně posílila postavení výrobců oceli v Unii na trhu Unie s PTV.

(466)

Komise zjistila, že výrobní odvětví Unie nezahrnuje pouze jednotlivé výrobce, ale rovněž skupiny výrobců ve spojení v různých zemích Unie, kteří již uživatelům dodávají velké objemy obdobného výrobku (jak je uvedeno výše v 464. bodě odůvodnění, celkový podíl výrobního odvětví Unie na volném trhu Unie činí 76,7 %). Největší skupina výrobců oceli v Unii představuje více než třetinu veškeré výroby PTV v Unii, zatímco tři největší skupiny výrobců společně představují více než dvě třetiny veškeré výroby PTV v Unii. Komise rovněž zjistila, že přibližně 60 % celkové výroby výrobců v Unii je určeno k využití pro vlastní spotřebu.

(467)

Po zveřejnění informačního dokumentu žadatel zpochybnil tvrzení Komise týkající se větší vyjednávací síly výrobců oceli v Unii a tvrdil, že tato tvrzení neodrážejí základní zásady hospodářství. Žadatel tvrdil, že mezi významným počtem velkých ocelářských skupin v Unii je a bude silná hospodářská soutěž a že ceny nadále budou na konkurenční úrovni. Žadatel navíc v této souvislosti na podporu svých tvrzení předložil hospodářský model, na jehož základě uvedl, že „počet dodavatelů v Unii a dodavatelů ze třetích zemí je dostatečný ke zmírnění obav, že struktura trhu by mohla vést k významnému stupni cenové síly, zejména za přítomnosti trvající dostupnosti zbytkových nedumpingových dodávek od dodavatelů, kteří čelí mírným rozpětím újmy, což potvrzuje výsledky kvantitativního modelování množství a cenových dopadů  (48)“. Tento hospodářský model byl rovněž předložen během slyšení dne 8. června 2017.

(468)

Dva ruští vyvážející výrobci (MMK Group a Severstal Group) však odkázali na oligopolní strukturu trhu Unie, na strukturu, která by v kombinaci s antidumpingovými opatřeními mohla vytvořit potenciál pro to, aby několik zbývajících skupin dodavatelů stanovilo vyšší ceny, než jsou konkurenční ceny.

(469)

Pokud jde o tvrzení žadatele, Komise poznamenala:

Výše uvedený hospodářský model nerozlišuje mezi dovozem ze třetích zemí a dovozem z Číny. Jedná se o slabinu systému, jelikož statistické údaje ukazují, že čínský dovoz od čtvrté čtvrtiny roku 2016 dále přestal vstupovat na trh Unie,

Hospodářský model sdružení Eurofer neobsahuje žádné informace týkající se kapacit, které jsou k dispozici v jiných třetích zemích (v zemích, které nejsou předmětem tohoto šetření a v Číně) (49). Teoreticky vzato to znamená, že pružnost dodávky 10 není ověřena pro dostatečně velký rozsah funkce dodavatele,

Mělo se za to, že dumpingová rozpětí a rozpětí újmy v hospodářském modelu se pohybovala v rozsahu od 11,4 % do 22,8 %, zatímco nejvyšší vypočítaná rozpětí v tomto šetření jsou vyšší, až 33 % (viz 583. bod odůvodnění),

Toto šetření ukázalo, že výrobci v Unii v některých případech nezásobovali uživatele v náležitém čase. Pružnost domácí poptávky 10, která byla použita v hospodářském modelu, je proto sporná a možná nadhodnocená,

I kdyby byl hlavní závěr hospodářské analýzy správný a valorická cla by měla pouze omezený dopad na ceny a výraznější dopad na objemy, je stále skutečností, že ziskovost výrobců v Unii po období šetření se během období leden až březen změnila ze ztráty ve výši 7,8 % na zisk ve výši 8,6 % (leden až březen 2017), zatímco ziskovost výrobců ocelových trubek z PTV činila ve stejném období pouhých 0,4 %.

(470)

Po konečných zjištěních žadatel tvrdil, že zjištění Komise týkající se vyjednávací síly nerespektují základní hospodářské zásady.

Zaprvé, není zde žádná zmínka o Herfindahl-Hirschmanově indexu (HHI), který je standardním nástrojem pro měření koncentrace trhu a tržní síly. Žadatel navíc tvrdil, že osm hlavních aktérů a dostatek volné kapacity jsou ukazateli konkurenčního trhu.

Zadruhé, Komise nebyla oprávněna spoléhat na tvrzení společností Severstal a MMK týkající se oligopolů a cen, které jsou vyšší než konkurenční ceny, když tato tvrzení odporují údajům a nejsou podložena důkazy. Tato nepodložená tvrzení byla uvedena pouze na podporu předem vytvořených názorů.

(471)

Komise tato tvrzení odmítla jako nepodložená.

Zaprvé, pokud jde o koncentraci trhu a vyjednávací sílu ocelářského průmyslu Unie, Komise odkázala na další možnou konsolidaci na trhu Unie: Společnost ThyssenKrupp oznámila, že odprodá své ocelárny v Evropě a jednou z veřejně zmíněných možností je sloučení se společností Tata Steel nebo s jiným konkurentem. Kromě toho předchozí konkurent, společnost Ilva, se svou obrovskou výrobní kapacitou byl převážně získán společností ArcelorMittal, což kupcům přidává další vyjednávací sílu. Komise byla v této souvislosti, navzdory snižování výroby ve společnosti Ilva během posuzovaného období, jak je uvedeno v 365. bodě odůvodnění, informována, že se nabyvatelé zavázali, že v roce 2018 začnou vyrábět 6,5 milionu tun oceli a 9,5 milionu tun válcovaných výrobků. Komise tak měla nesporné věcné důvody očekávat, že se vyjednávací síla největšího výrobce v Unii na trhu Unie dále zvýší.

Zadruhé, Komise rozhodně odmítla tvrzení, že hospodářský model zamítla. Komise na tento hospodářský model jasně poukázala v 467. bodě odůvodnění a v 469. bodě odůvodnění se k tomuto modelu vyjádřila. Kromě toho Komise v souvislosti s připomínkou společností MMK Group a Severstal Group poukázala na to, že je povinna vzít v úvahu veškeré důkazy ve spisu. To nutně neznamená, že Komise podporuje posouzení provedené v těchto připomínkách.

(472)

Žadatel navíc tvrdil, že Komise nezávislý hospodářský model neprávem zamítla na základě údajných nedostatků v analýze.

Zaprvé, kritika Komise, že hospodářský model nerozlišuje mezi dovozem ze třetích zemí a dovozem z Číny a neobsahuje podrobné údaje týkající se kapacit třetích zemí, nebyla správná, protože druhá, revidovaná zpráva ze dne 15. června tato opomenutí odstranila.

Zadruhé, skutečnost, že dumpingová rozpětí a rozpětí újmy vypočítaná Komisí byla v porovnání s rozpětími použitými v hospodářském modelu mírně vyšší, je značně nespravedlivý argument pro zamítnutí hospodářského modelu, jelikož žadatel neměl v době, kdy studii zadával, údaje k dispozici.

Zatřetí, Komise ignorovala skutečnost, že lepší ziskovost výrobců v Unii nevyplývá z vyšších cen, ale hlavně z nárůstu prodeje, a tedy z vyššího využití kapacity, což snižuje jednotkové náklady.

Začtvrté, Komise neposkytla žádné důkazy, že pružnost domácí dodávky 10 je sporná.

(473)

Komise přijala první dva procesní body.

Zaprvé, Komise skutečně obdržela dvě verze zprávy, konkrétně jednu pro slyšení dne 8. června 2017 a druhou e-mailem dne 15. června 2017. E-mail žadatele ze dne 15. června 2017 jasně neuváděl, že mezi dvěma verzemi existuje rozdíl, a Komise se tedy ve všeobecném dokumentu se zjištěními vyjádřila pouze k první verzi. Komise nicméně ověřila, že údaje, které kritizovala jako chybějící, byly obsaženy v druhé verzi, a od své kritiky zprávy v tomto ohledu upustila.

Zadruhé, Komise uznala, že žadatel si v době stanovení hospodářského modelu, který si objednal, nebyl vědom dumpingových rozpětí a rozpětí újmy. Komise v této souvislosti uznala, že tato skutečnost nemohla být studii vytýkána. Současně to však nic nemění na skutečnosti, že údaje uvedené v 469. bodě odůvodnění jsou přesnější než údaje použité ve studii.

(474)

Komise naopak zamítla další dva podstatné body vznesené proti její kritice studie.

Lepší ziskovost výrobního odvětví Unie po období šetření může být výsledkem vyšších cen nebo nižších nákladů nebo kombinovaného účinku obou prvků. Jak je uvedeno v 494. bodě odůvodnění, ceny po období šetření vzrostly o více než 30 %. Současně vzrostly také náklady na suroviny, ale ne ve stejné míře a s větší volatilitou. Komise navíc porovnala míru využití kapacity výrobního odvětví Unie během období šetření (74 %) s mírou využití kapacity v prvním čtvrtletí roku 2017 (76 %). Je nepravděpodobné, že by tento rozdíl ve výši 2 procentních bodů vedl k významnému snížení jednotkových nákladů jako hlavní faktor lepší ziskovosti. Na základě tohoto výpočtu lze tedy spolehlivě předpokládat, že ve zvýšené ziskovosti výrobního odvětví Unie hrály důležitou úlohu nárůsty cen.

Pokud jde o pružnost domácí dodávky 10, Komise objasnila, že ve spisu shromáždila důkazy o některých uživatelích, kteří čelili potížím v dodávkách PTV. Tyto skutečnosti byly během šetření řádně ověřeny, jak je podrobněji uvedeno v 506. bodě odůvodnění, a potvrdily zpochybnění Komise týkající se pružnosti domácí dodávky.

Komise navíc testovala předpoklad hospodářského modelu žadatele, že valorická cla by neměla mít žádný vliv na ceny v Unii, a to na zkušenosti s nedávným nařízením, kde byla na dovoz PTV z Číny uložena valorická cla pohybující se v rozmezí od 18,1 % do 35,9 %. Komise zjistila, že – po uložení opatření vůči PTV pocházejícím z ČLR – ceny v Unii vzrostly na relativně vyšší úroveň než ceny na světovém trhu. Konkrétně rozpětí mezi dovozními cenami Unie CIF a cenami ze závodu (prostý průměr napříč regiony a kvalitami) činilo po uložení opatření v říjnu 2016 přibližně 26 EUR, kdežto ve stejně dlouhém období předcházejícím uložení opatření činilo přibližně 9 EUR. Nařízení ukládající antidumpingová cla na ploché za tepla válcované výrobky z oceli pocházející z Číny tak skutečně mělo rozeznatelný účinek na ceny na trhu Unie, který studie nebyla schopna vysvětlit.

Na tomto základě měla Komise rovněž za to, že v situaci, která nastala na konci roku 2016, by mělo dodatečné valorické clo na dovoz z daných čtyř zemí zesilující účinek na zvýšené ceny na světovém trhu a na ceny výrobců v EU účinek převyšující pozorovaný dumping a újmu.

Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že pokud by na dovoz z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byla uložena antidumpingová cla, je pravděpodobné, že výrobci oceli v Unii by byli v lepší vyjednávací pozici vůči uživatelům.

6.4.3.3.   Uživatelé ztrácejí konkurenceschopnost vůči konkurentům ve třetích zemích

(475)

Komise analyzovala tvrzení, že uložení antidumpingových cel by znamenalo, že zpracovatelský průmysl Unie, který není ve spojení (jako například odvětví dutých profilů a trubek) by se stal velmi zranitelný ve vztahu ke konkurentům usazeným ve třetích zemích, kteří by mohli na trh Unie prodávat výrobky získané z PTV, které byly získány bez opatření.

(476)

Komise poukázala na to, že toto tvrzení nebylo doprovázeno podpůrnými důkazy. Kromě toho v Unii jsou v platnosti tři antidumpingová opatření na některé typy dovážených dutých profilů a trubek pocházejících z Číny, Ruska a Běloruska (50).

(477)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise toto tvrzení zamítla.

6.4.3.4.   Zvýšení nákladů pro uživatele

6.4.3.4.1.   Úvod

(478)

Žadatel po zahájení šetření tvrdil, že s výjimkou odvětví vyrábějícího ocelové trubky by jakýkoliv nárůst nákladů uživatelů pravděpodobně neměl podstatný dopad na převážnou většinu uživatelských segmentů, jako je například odvětví stavebnictví, odvětví automobilového průmyslu atd. Pokud jde o odvětví vyrábějící ocelové trubky, žadatel tvrdil, že na dumpingový dovoz dotčeného výrobku by se museli spoléhat pouze výrobci trubek, kteří by pravděpodobně byli významně ovlivněni.

(479)

Konsorcium na druhou stranu uvedlo, že dopad na náklady uživatelů není omezen na odvětví ocelových trubek natolik, jak tvrdí žadatel. Konsorcium v této souvislosti uvedlo, že dotčený výrobek představuje přibližně 85 % až 95 % nákladů na komoditu trubek a přibližně 75 % až 80 % nákladů na jiné typy svařovaných dutých profilů, jako jsou například energetická potrubí nebo mechanicky přesné duté profily. Konsorcium kromě toho uvedlo (51), že jiní uživatelé než výrobci trubek by byli zasaženi dvakrát víc, než vypočítalo sdružení Eurofer, a to kvůli údajnému nárůstu cen dotčeného výrobku po období šetření. Kromě toho, jak je uvedeno v 449. bodě odůvodnění, Asociace strojírenského a kovodělného průmyslu Lotyšska a Konsorcium rovněž tvrdily, že uložení antidumpingových cel by vedlo ke zvýšení výrobních nákladů u jejich členů.

(480)

Jak je uvedeno v 514. bodě odůvodnění, nejdůležitější spotřeba/použití dotčeného výrobku se vztahuje k těmto segmentům: odvětví vyrábějící ocelové trubky (32 %), stavebnictví (20 %), automobilový průmysl (15 %) a strojírenství (15 %).

(481)

Po zveřejnění informačního dokumentu Evropské sdružení ocelových trubek (dále jen „sdružení ESTA“), které zastupuje více než 100 výrobců ocelových trubek v 17 členských státech a které pokrývá více než 90 % výroby v Unii, poskytlo na žádost Komise o dodatečné informace jedno sdělení objasňující některé klíčové body. Sdružení ESTA jakožto sdružení zastupující různé uživatele nezaujalo stanovisko k přesnému pravděpodobnému dopadu cel na situaci výrobců ocelových trubek. Sdružení nicméně potvrdilo, že PTV jsou hlavním hybatelem stanovování cen svařovaných dutých profilů (na rozdíl od bezešvých dutých profilů, které se vyrábějí z předvalků) (52).

(482)

Komise posoudila veškeré shromážděné informace a na tomto základě posuzovala každý segment zvlášť.

6.4.3.4.2.   Dopad uložení opatření na náklady výrobců ocelových trubek

6.4.3.4.2.1.   Úvod

(483)

Ze statistik předložených žadatelem (53) vyplývá, že odvětví vyrábějící ocelové trubky je nejdůležitějším odvětvím používajícím dotčený výrobek. Podle těchto statistik se v odvětví vyrábějícím ocelové trubky použije přibližně 32 % veškeré spotřeby PTV.

(484)

Společnost Marcegaglia, která se účastní Konsorcia a která poskytla úplnou odpověď na dotazník, zpracovává PTV a vyrábí mimo jiné trubky, duté profily a další navazující výrobky z oceli. Tato společnost během období šetření sama dovezla přibližně 1,6 až 2,4 milionu tun PTV (přibližně 20 % až 30 % celkového dovozu PTV). Kromě toho během období šetření od výrobců oceli v Unii rovněž nakoupila 1,3 až 2,0 milionu tun obdobného výrobku. Komise se uchýlila k tomuto velkému uživateli pro vyvození závěrů týkajících se dopadu opatření na uživatele ze segmentu ocelových trubek obecně.

(485)

S tímto cílem Komise během inspekce na místě požádala zástupce společnosti Marcegaglia, aby provedli simulace pro posouzení možného dopadu jakéhokoliv uložení antidumpingových opatření, a to na základě jejich údajů o ziskovosti (výkazy zisků) pro období šetření. Tyto simulace byly zástupci společnosti provedeny za předpokladu, že od stejných dodavatelů (výrobci v Unii, vyvážející výrobci dotčených zemí a vyvážející výrobci jiných třetích zemí) byly nakoupeny přesně stejné objemy jako během období šetření. Tyto simulace nezohledňují nárůst cen PTV po období šetření, ani to, zda by část těchto zvýšených nákladů mohla být přenesena na odběratele těchto uživatelů.

(486)

Výsledky podle kategorií:

Jedna simulace ukázala, že 18 % antidumpingové clo vůči Číně a 10 % antidumpingové clo vůči dotčeným zemím by pro tohoto italského uživatele vedlo k situaci s nulovým ziskem.

Další simulace ukázala, že 18 % antidumpingové clo vůči Číně a 20 % antidumpingové clo vůči dotčeným zemím by vedlo ke ztrátě.

(487)

Žadatel (54) po zveřejnění informačního dokumentu uvedl, že tyto simulace jsou chybné, protože předpokládají, že náklady společnosti Marcegaglia by vzrostly o částku cel, zatímco společnost Marcegaglia měla řadu jiných možností, kde zdroje získat. Kromě toho žadatel zpochybnil zjištění, že by uživatelé byli nepřiměřeně poškozeni. Žadatel na základě hospodářské analýzy dopadu antidumpingových opatření tvrdil, že uložení opatření by nevedlo k omezenému nárůstu cen dotčeného výrobku, ale mělo by spíše kvantitativní účinek (55).

(488)

Simulace na místě nezohlednily, že dovoz pocházející z Číny od čtvrtého čtvrtletí roku 2016 zcela přestal, jak je uvedeno v 469. bodě odůvodnění, a ani to, že některé jiné země začaly dovážet, jak je uvedeno v 458. bodě odůvodnění (56). Komise proto své simulace aktualizovala takto.

Za předpokladu, že by veškeré čínské dodávky byly nahrazeny dodávkami z jiných třetích zemí, a za předpokladu, že by bylo vůči Brazílii, Íránu, Rusku a Ukrajině zavedeno 15 % antidumpingové clo, by byl italský uživatel schopen dosáhnout malého zisku v rozmezí od 0 % do 1 %.

Za předpokladu, že by veškeré čínské dodávky byly nahrazeny dodávkami z jiných třetích zemí, a za předpokladu, že by bylo vůči Brazílii, Íránu, Rusku a Ukrajině zavedeno 10 % antidumpingové clo, by byl italský uživatel schopen dosáhnout malého zisku v rozmezí od 1 % do 2 %.

Za předpokladu, že by veškeré dodávky z Číny, Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny byly nahrazeny dodávkami z jiných třetích zemí (vůbec žádná splatná cla), by byl italský uživatel schopen dosáhnout zisku v rozmezí od 2 % do 4 %.

Jednalo se o konzervativní simulace, jelikož nezohledňovaly možný nárůst cen PTV v období po období šetření, který se v porovnání s obdobím šetření ukázal být nad 30 %, jak je uvedeno v 494. bodě odůvodnění.

(489)

Pokud jde o tvrzení sdružení Eurofer založená na jeho hospodářské analýze, jsou zamítnuta z důvodů uvedených v 469. bodě odůvodnění.

(490)

Komise v 501. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že ziskovost uživatelů v odvětví ocelových trubek byla v období šetření a po období šetření (do dne 31. března 2017) mírná. Komise proto potvrdila, že, s přihlédnutím k rostoucím cenám po období šetření, existuje značné riziko, že valorická cla v rozmezí 5,3 % a 33 % (spolu s vyššími cenami) by výrobcům ocelových trubek způsobila ztráty. A což teprve malým a středním podnikům z Konsorcia, kterým by dokonce hrozily drastičtější důsledky, jelikož jejich vyjednávací síla je oproti výrobcům v Unii mnohem menší.

6.4.3.4.2.2.   Rostoucí ceny pro odvětví ocelových trubek po období šetření

(491)

Po zveřejnění informačního dokumentu, jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění, 23 uživatelů vyplnilo odpovědi na dodatečný (po období šetření) dotazník. Za účelem ověření těchto údajů po období šetření byly provedeny dvě dodatečné inspekce na místě.

(492)

Srbský vyvážející výrobce po zveřejnění informačního dokumentu dále uvedl, že ceny dotčeného výrobku se od konce období šetření zvýšily, a to z 417,5 EUR za tunu na 575 EUR za tunu v březnu 2017 v severní Evropě, neboli šlo o nárůst ve výši 37,7 %, a z 395 EUR za tunu na 545 EUR za tunu ve stejném období v jižní Evropě. Konsorcium v této souvislosti uvedlo, že trh EU je v současné době charakterizován neustálým nárůstem cen PTV.

(493)

Žadatel navíc uvedl, že hlavním důvodem pro nárůst cen pozorovaný po období šetření byly rostoucí ceny surovin, nikoliv dopad probíhajícího šetření. Ačkoliv žadatel připustil, že ceny se pohybovaly v rozmezí 530 a 550 EUR za tunu, uvedl, že rozhodnutí Komise neuložit ve stávajícím případě prozatímní opatření vedlo v období březen až duben 2017 ke snížení cen.

(494)

Komise zjistila, že ceny se začaly zvyšovat v prvním pololetí 2016 a během prvního čtvrtletí 2017 nadále rostly. Tento nárůst cen byl pozorován u všech typů dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Ze shromážděných údajů po období šetření vyplynulo, že cena se v období po období šetření skutečně zvýšila.

Zaprvé, na základě údajů od šesti výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostly ceny obdobného výrobku za období červenec až prosinec 2016 průměrně o 15,3 % a za období leden až březen 2017 průměrně o 35,7 % při srovnání s průměrnými cenami v období šetření.

Zadruhé, na základě údajů poskytnutých spolupracujícími uživateli vzrostly ceny dotčeného výrobku za období červenec až prosinec 2016 o 18,2 % a za období leden až březen 2017 o 50,4 % při srovnání s průměrnými cenami v období šetření.

(495)

Komise dále zjistila, že během dubna a května 2017 se ceny začaly mírně snižovat. Ceny výrobců v Unii však během těchto měsíců zůstaly ve výši přibližně 500 EUR za tunu.

(496)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise zjistila významný nárůst cen v období po období šetření (do března 2017) pro všechny typy dotčeného výrobku a obdobného výrobku. Poté se ceny začaly mírně snižovat, ale ve významné míře zůstaly na úrovněmi cen během období šetření.

6.4.3.4.2.3.   Ziskovost odvětví ocelových trubek

(497)

Po zveřejnění informačního dokumentu byly předloženy následující informace týkající se ziskovosti odvětví ocelových trubek:

sdružení ESTA odpovědělo, že celkový údaj o ziskovosti pro rok 2016 týkající se svařovaných dutých profilů činí přibližně –0,3 % (57), a

Konsorcium uvedlo, že u uživatelů a středisek služeb, kteří jsou členy Konsorcia, činilo ziskové rozpětí během období šetření v průměru 5 %. Konsorcium v této souvislosti uvedlo, že pouhý10 % nárůst ceny dotčeného výrobku by typický malý a střední podnik uvedl do neudržitelné ztrátové situace ve výši 3,6 % (58).

(498)

Ze shromážděných údajů po období šetření vyplynulo, že ziskovost se mezi jednotlivými uživateli značně liší, a to následovně:

Tabulka 24

Ziskovost výrobců ocelových trubek  (59)

Kategorie výrobců ocelových trubek

Počet výrobců ocelových trubek

Ziskovost během období šetření

Ziskovost od 1. července 2016 do 31. prosince 2016

Ziskovost od 1. ledna 2017 do 31. března 2017

Členové Konsorcia

5 (*1)

3,68 %

– 0,87 %

0,34 %

Výrobci ocelových trubek, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii (pro uložení opatření)

8 (*2)

– 3,69 %

– 5,83 %

0,39 %

Výrobci ocelových trubek, kteří se vyslovili pro uložení opatření (a nejsou ve spojení s výrobci v Unii)

1 (*3)

– 0,33 %

2,80 %

6,13 %

Celková vážená průměrná ziskovost

14

2,01 %

– 3,95 %

0,37 %

(499)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že ziskovost výrobců ocelových trubek se během prvních 3 měsíců roku 2017 v porovnání s poslední polovinou roku 2016 celkově zlepšila a celkově činila 0,37 %. Výrobci ocelových trubek vysvětlili, že jelikož očekávali, že ceny PTV se v průběhu roku 2016 zvýší, nakoupili poměrně více výrobků PTV (za relativně nižší ceny) než obvykle. Tyto výrobky byly poté použity, když ceny PTV již vzrostly. Výrobci ocelových trubek, u nichž byla provedena návštěva na místě, však očekávali, že jejich výsledky se v druhém čtvrtletí roku 2017 pravděpodobně zhorší.

(500)

Výrobci ocelových trubek, kteří jsou ve spojení s výrobci v Unii, navíc uvedli, že jejich nízká, nebo dokonce záporná zisková rozpětí byla způsobena skutečností, že museli soutěžit s jinými výrobci ocelových trubek, kteří byli do určité míry zásobováni dumpingovým PTV z dotčených zemí.

(501)

Komise celkově dospěla k závěru, že ziskovost uživatelů v odvětví ocelových trubek byla v období šetření a po období šetření mírná.

6.4.3.4.2.4.   Možnost přenesení zvýšení cen v odvětví ocelových trubek

(502)

Konsorcium uvedlo, že jediným způsobem, jak si zachovat ziskovost, by bylo jakékoliv zvýšení cen přenést. Konsorcium nicméně uvedlo, že toto není možné, jelikož jakýkoliv nárůst prodejních cen nad konkurenční úrovně by způsobil, že nezávislí uživatelé by ztratili podíl na trhu na úkor integrovaných uživatelů a v důsledku toho také zisky. Pokud jde o přenesení zvýšení nákladů, sdružení ESTA uvedlo, že „pokud jsou výrobci (ocelových trubek) v EU schopni přenést zvýšení nákladů na odběratele, budou tržní podmínky i nadále spravedlivé (60).

(503)

Pokud jde o otázku, zda by výrobci ocelových trubek byli schopni zvýšení nákladů přenést, Komise v obdržených připomínkách zaznamenala nesrovnalosti.

Někteří uživatelé (hlavně ti ve spojení s výrobci v Unii) na jednu stranu uvedli, že s přenesením zvýšení nákladů na své odběratele během období po období šetření v zásadě neměli žádné významnější problémy. Zdůraznili však, že toto přenesení by bylo obtížnější, pokud by někteří konkurenti mohli spoléhat na velmi levný dovoz PTV nebo pokud by se jejich odběratelům nevedlo dobře.

Jiní uživatelé (hlavně nezávislí uživatelé) na druhou stranu uvedli, že mají vážné obavy, zda by cenu PTV dokázali přenést. V této souvislosti odkazovali na:

vysoce konkurenční trh charakterizovaný nízkými rozpětími a obtížemi při dodávkách PTV, což jim neumožňuje přenést zvýšení nákladů na jejich odběratele, a

situaci zvýšeného dovozu polotovarů a/nebo konečných výrobků (za nižší ceny) ze zemí jako Turecko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Bělorusko. Toto rovněž snižovalo možnost přenést zvýšení nákladů.

(504)

Žadatel po konečných zjištěních tvrdil, že prohlášení jiných uživatelů (hlavně nezávislých uživatelů), zejména prohlášení o „obtížích při dodávkách PTV“ v 503. bodě odůvodnění, jsou spekulativní a chybná.

(505)

Komise tato tvrzení odmítla jako nepodložená.

(506)

Zaprvé, tito uživatelé ve svých vyplněných odpovědích na dotazník uváděli, že někdy měli obtíže při přijímání dodávek PTV, přičemž situaci popisovali buď jako „velká zpoždění v dodacích podmínkách“ nebo „omezenou kapacitu výrobců, která se odráží v nedostatku materiálu na trhu“. Zadruhé, Komise má ve spisu důkazy, že uživatelé, u nichž proběhly inspekce na místě, skutečně měli problémy se zásobováním nebo s včasným zásobováním. Zatřetí, Komise dále zjistila, že výrobci trubek, kteří rovněž vyvážejí mimo Unii, by měli menší možnost své zvýšení nákladů přenést. Komise proto tvrzení, že výše uvedená prohlášení uživatelů jsou spekulativní a chybná, zamítla.

(507)

Žadatel kromě toho tvrdil, že tato prohlášení uživatelů byla v rozporu se závěry v oddíle „nedostatečné zásobování“, kde Komise „zamítla tvrzení, že uložení opatření by vedlo k nedostatečné nabídce dotčeného výrobku/obdobného výrobku na trhu Unie“ (viz 463. bod odůvodnění).

(508)

Komise v této souvislosti zdůraznila, že zjištění v oddíle 6.4.3.1 týkající se nedostatečného zásobování se sestávala ze souborů výhledových analýz. Komise se nejprve zabývala otázkou, zda by uložení valorických cel mohlo zablokovat dovoz PTV do Unie celkově. V této souvislosti dospěla k závěru, že jsou k dispozici dostatečné alternativní dovozy PTV z jiných třetích zemí. Komise poté dodala, že lze rovněž očekávat, že výroba Unie se rozšíří a bude – alespoň částečně – kompenzovat případný budoucí nedostatek dovozu PTV z dotčených zemí. Komise tedy dospěla k závěru, že uložení cel by pravděpodobně v budoucnu nevedlo k nedostatečnému zásobování.

(509)

Tato výhledová analýza v oddíle 6.4.3.1 se liší od výše uvedených obtíží některých uživatelů, kterým v současné době čelí, když je má výrobní odvětví Unie zásobovat PTV v dostatečném množství a včas. Proto Komise zamítla tvrzení, že odkaz na prohlášení uživatelů týkající se jejich „obtíží při zásobování“ v 503. bodě odůvodnění je v rozporu s analýzou Komise týkající se pravděpodobné absence „nedostatečného zásobování“ v budoucím vývoji trhu s PTV v 463. bodě odůvodnění.

(510)

Vzhledem k nesrovnalostem, které byly zaznamenány mezi různými kategoriemi výrobců ocelových trubek, proto Komise potvrdila, že existuje riziko, že uživatelé nemohou zvýšení cen PTV v plné míře přenést na své odběratele.

6.4.3.4.2.5.   Závěr týkající se odvětví ocelových trubek

(511)

Na základě výše uvedeného Komise dospěla k závěru, že existuje značné riziko, že cla v podobě valorických cel by odvětví ocelových trubek způsobila ztráty, a to z těchto důvodů:

PTV je hlavní nákladovou položkou svařovaných trubek,

ceny PTV se po období šetření významně zvýšily,

zisková rozpětí v odvětví ocelových trubek jsou relativně malá, a

není jasné, zda mají nezávislí výrobci ocelových trubek možnost přenést jakékoliv zvýšení cen na své odběratele.

(512)

Žadatel po konečných zjištěních zpochybnil závěry Komise, že valorická cla by odvětví ocelových trubek způsobila ztráty, a to z těchto čtyř důvodů:

Zaprvé, Komise vycházela převážně z chybného modelu společnosti Marcegaglia, který nezohledňuje základní hospodářské zásady. Žadatel v této souvislosti tvrdil, že hlavní dopad cel by se dotkl objemů, nikoliv cen. Model společnosti Marcegaglia navíc ignoruje veškeré důkazy o nahrazení pružnosti pro PTV. Žadatel rovněž uvedl, že jelikož je PTV komodita, nahrazení pružnosti alternativními dodavateli je vysoké a v každém případě není neomezené ani nulové.

Zadruhé, ceny PTV po období šetření vzrostly. V důsledku toho nárůst cen PTV ovlivňuje všechny výrobce trubek stejně, což je důležitá skutečnost při posuzování schopnosti takováto zvýšení nákladů přenést. Pokud mají uživatelé schopnost zvýšení nákladů přenést, skutečnost, že ceny vzrostly, není při posuzování dopadu na uživatele relevantní.

Zatřetí, Komise vycházela ze skutečnosti, že ziskovost výrobců ocelových trubek je mírná. Podle žadatele se však Komise ani nepokusila zaměřit se na to a ověřit, jaká je dlouhodobější pozice, nebo stanovit základní hodnotu pro typickou ziskovost. Kromě toho Komise nemohla vyvodit závěr ze ziskovosti uživatelů v jednom čtvrtletí, tj. v prvním čtvrtletí roku 2017.

Začtvrté, závěr Komise, že existuje značné riziko, že cla by výrobcům ocelových trubek způsobila ztráty, z těchto zjištění nevyplývá. Zejména pak tvrzení, že existuje riziko, že náklady by nemohly být v plné míře přeneseny, neodůvodňuje závěr, že valorická (cla by odvětví ocelových trubek způsobila ztráty. Komise rovněž nesprávně kvalifikovala stanoviska integrovaných uživatelů obávajících se narušení hospodářské soutěže, jelikož jiní uživatelé spoléhající se na dumpingový dovoz by získali nespravedlivou konkurenční výhodu.

(513)

Komise většinu těchto tvrzení odmítla, a to z těchto důvodů:

Zaprvé, jak již bylo uvedeno v 485. bodě odůvodnění, simulace byly nejprve provedeny za účelem posouzení možného dopadu jakéhokoliv uložení antidumpingových opatření, a to na základě údajů o ziskovosti společnosti Marcegaglia (výkaz[y] zisků) pro období šetření, které byly ověřeny na místě. Komise poté své simulace v 488. bodě odůvodnění aktualizovala. Komise navíc posuzovala tvrzení v rámci hospodářského modelu, že pokud by někteří dodavatelé zvýšily své ceny, nebo pokud by se na jejich PTV výrobky vztahovala opatření, kupující (uživatel) by se pokusil přejít k jiným dodavatelům, kteří své ceny nezvýšili. Tento předpoklad však nezohledňuje, že mezi kupujícím (uživatelem) a dodavatelem existují smluvní závazky, které zpočátku alespoň omezují nahrazení pružnosti pro PTV. Vedle spotového trhu uživatelé se svými dodavateli uzavírají rovněž dlouhodobější smlouvy. Další možnou obavou by zpočátku byla skutečnost, že navázání nového obchodního vztahu vyžaduje alespoň nějakou investici. Komise nicméně uznala, že nahrazení pružnosti by se v průběhu doby zlepšilo.

Zadruhé, žadatel uznal, že ceny PTV ve čtvrtém čtvrtletí roku 2016 a v prvním čtvrtletí roku 2017 stoupaly a že tento nárůst cen ovlivňuje všechny výrobce trubek stejně. Komise uznala, že pokud mají uživatelé schopnost zvýšení nákladů přenést, skutečnost, že ceny vstupů vzrostly, není při posuzování dopadu na uživatele relevantní. Nicméně jak je uvedeno v 502. až 510. bodě odůvodnění, Komise měla pochybnosti, zda by všichni výrobci trubek byli schopni zvýšení nákladů přenést.

Zatřetí, Komise v tabulce v 498. bodě odůvodnění poskytla finanční údaje pro období šetření (12 měsíců), pro období od 1. července do 31. prosince 2016 (6 měsíců) a pro období od 1. ledna do 31. března 2017 (3 měsíce). Vzhledem k tomu, že antidumpingová opatření mohou mít při uložení okamžitý a škodlivý účinek, zejména pro malé a střední podniky působící v odvětví ocelových trubek z nerezavějící oceli (61), byla Komise oprávněna založit svá zjištění na výše uvedených údajích pokrývajících 21 měsíců, aniž by pro odvětví trubek musela provést studii dlouhodobé životaschopnosti.

Začtvrté, pokud jde o přenesení, Komise svá zjištění založila na připomínkách obdržených v rámci odpovědí na dotazník po období šetření. Kromě toho byla možnost, zda uživatelé mohou možné zvýšení nákladů přenést, dále diskutována a zdokumentována během inspekcí na místě. V důsledku toho je závěr Komise založen na prohlášeních (kontrola dokumentů a šetření), která jsou stejně platná jako důkazy pro orgán provádějící šetření. Zadruhé, Komise neignorovala skutečnost, že většina výrobců ocelových trubek, kteří vyplnili dotazník, upozornila na narušení hospodářské soutěže. Komise v tomto ohledu upozornila, že rovné podmínky pro nákupy PTV pod úrovní minimální dovozní ceny budou pro všechny uživatele obnoveny, jelikož valorická (cla odstraní dumping u dovozu z daných čtyř zemí. Pokud jde o nákupy PTV nad úrovní minimální dovozní ceny, bude obchodním rozhodnutím výrobců trubek, zda svou dodávku uspokojí u integrovaných výrobců v Unii nebo z dovozu.

6.4.3.4.3.   Dopad uložení opatření na náklady jiných uživatelských segmentů

6.4.3.4.3.1.   Úvod

(514)

Statistiky poskytnuté žadatelem (62) rovněž ukázaly, že kromě odvětví vyrábějícího ocelové trubky jsou důležitými spotřebiteli dotčeného výrobku také jiná odvětví, jako například stavebnictví (20 %), automobilový průmysl (15 %) a strojírenství (15 %).

(515)

Komise se v průběhu šetření snažila navázat spolupráci s uživateli z těchto odvětví v Polsku a pobaltských státech. Byly jim zaslány dotazníky, ale nebyly obdrženy žádné odpovědi.

(516)

Po zahájení tohoto postupu se nepřihlásilo žádné sdružení uživatelů kromě Asociace strojírenského a kovodělného průmyslu Lotyšska. Tato asociace nicméně nedoložila svá tvrzení, že antidumpingová opatření by vedla ke zvýšení nákladů strojírenského odvětví, ani nepředložila žádné další připomínky. Komise tedy nebyla schopna pro potenciální dopad opatření na toto odvětví stanovit jasný číselný údaj.

(517)

Komise rovněž vzala na vědomí protichůdná stanoviska žadatele a Konsorcia ohledně možného dopadu uložení opatření na náklady jiných uživatelských segmentů, jako například automobilového nebo stavebního, které se zdají být méně ovlivněné než odvětví ocelových trubek. Například automobilový průmysl by mohl čelit dodatečným výrobním nákladům ve výši 430 milionů EUR. Pokud se však tyto náklady rozčlení na jednotkové náklady, jsou méně významné. Nárůst nákladů na automobil střední třídy by podle odhadů Konsorcia a žadatele činil pouze přibližně 24 až 27 EUR na jeden automobil. Situace v odvětví spotřebičů pro domácnost se zdá být podobná.

6.4.3.4.3.2.   Spolupráce uživatelů a sdružení uživatelů po zveřejnění informačního dokumentu

(518)

Po zveřejnění informačního dokumentu se Komise pokusila odhadnout dopad opatření na jiné segmenty, než je odvětví ocelových trubek.

(519)

Komise v této souvislosti znovu požádala o spolupráci řadu uživatelů v Polsku a v pobaltských státech (především ve strojírenském odvětví), a to tak, že jim zaslala dodatečné dotazníky po období šetření, ale neobdržela žádnou odpověď.

(520)

Kromě toho se Komise rovněž aktivně snažila navázat spolupráci s 11 sdruženími uživatelů zastupujícími jiná odvětví (stavebnictví, automobilový průmysl, strojírenství, domácí spotřebiče). Všechna tato sdružení obdržela dotazníky po období šetření a byla požádána, aby v případě, že sama nemají odpovědi na otázky, dotazníky předala svým členům.

(521)

Dvě částečné odpovědi byly obdrženy od sdružení uživatelů a jedna částečná odpověď byla obdržena od společnosti, která dotazník po období šetření obdržela prostřednictvím svého sdružení.

Zaprvé, Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů (CECED) uvedlo, že požadované údaje nedokáže poskytnout, ale uvedlo: „Případná antidumpingová opatření EU týkající se oceli by přímo či nepřímo negativním způsobem ovlivnila výrobu spotřebičů... Z tohoto důvodu nejsme nakloněni protekcionistickým opatřením jako například antidumpingovým opatřením, která by mohla nepříznivě ovlivnit konkurenční postavení našeho odvětví, nejsou-li důkladně odůvodněna nepochybnými důkazy. (63)

Zadruhé, společnost Agoria, belgický člen sdružení Orgalime (64), uvedla, že náklady na PTV se liší v závislosti na typu hotového výrobku: mohou se pohybovat v rozmezí od 5 % (pro přívěsy, popelářské vozy, železniční tratě, koncové tahače) do 100 % (pro teleskopická ramena jeřábů). Odpověď nicméně jasně neuváděla, co by dopad pro daný podnik znamenal v praxi.

Zatřetí, společnost Electrolux Home Products Corporation N.V. – která žádost Komise o dodatečné informace obdržela prostřednictvím sdružení CECED – zmínila, že je výrobcem spotřebičů pro domácnost působícím na globálním trhu. Tato společnost uvedla: „Ocel je hlavní nákladovou položkou našich výrobků, které jsou prodávány na vysoce konkurenčním globálním trhu s nízkými maržemi. Pro naše evropská výrobní místa nakupujeme ocel od evropských dodavatelů a rádi bychom v tom pokračovali. Cla EU na dovoz oceli nicméně vedou k uměle vysokým cenám domácí a zahraniční oceli, které naši společnost v porovnání s jinými výrobci, kteří mají závody mimo EU a své hotové výrobky do EU vyvážejí, konkurenčně znevýhodňují.  (65)

(522)

Komise v souvislosti s těmito odpověďmi uvádí, že v nich nebyly poskytnuty žádné smysluplné údaje týkající se ziskovosti a prodejních hodnot. Komise tedy nebyla schopna pro potenciální dopad opatření na jiná odvětví než odvětví ocelových trubek stanovit jasný číselný údaj.

(523)

Dopad jakéhokoliv zvýšení cen byl nicméně se zřetelem k nízké odezvě uživatelů a sdružení uživatelů v jiných odvětvích, než je odvětví ocelových trubek posouzen jako méně významný než v případě odvětví ocelových trubek, a to dokonce i když tři odpovědi (viz 521. bod odůvodnění) poukázaly na skutečnost, že v tomto případě nejsou uložení opatření nakloněni.

(524)

Po prvním zveřejnění žadatel tvrdil, že Komise chybně dospěla k závěru, že „dopad jakéhokoliv zvýšení cen byl posouzen jako méně významný“, a to z těchto důvodů: analýza dopadu možných opatření na jiná odvětví než na odvětví ocelových trubek je charakterizována absencí jakýchkoliv údajů nebo ověřených důkazů naznačujících podstatný dopad na jiné uživatelské segmenty; jediný citovaný důkaz ukazující dopad na uživatele jsou tři dopisy. Závěr je navíc ve zjevném rozporu s prohlášením Komise, že k dispozici nejsou „žádné smysluplné údaje“ a že není „schopna pro potenciální dopad opatření na jiná odvětví než odvětví ocelových trubek stanovit jasný číselný údaj“ (viz 522. bod odůvodnění). Kromě toho žadatel tvrdil, že jedno ze sdružení (Agoria) uvedlo, že podporuje uložení valorických cel.

(525)

Komise uznala, že žadatel ve své připomínce ze dne 7. února 2017 uvedl, že „příklady... ukazují, že pro všechna odvětví s výjimkou odvětví trubek je pravděpodobné, že dopad cel bude zanedbatelný“ a že existuje nízká míra spolupráce. Kromě toho byla pravda, že sdružení Agoria naznačovalo, že podporuje uložení valorických cel.

(526)

Prohlášení dalších sdružení uživatelů a jedné společnosti (viz 521. bod odůvodnění) nicméně obsahovala náznaky, že nesdílejí posouzení žadatele, že dopad cel bude pravděpodobně minimální. Komise navíc posoudila nárůst nákladů pro středně velký automobil, který by činil přibližně 24 až 27 EUR na jeden vůz (viz 517. bod odůvodnění) a pravděpodobný dopad na spotřebiče pro domácnost, který charakterizovala jako méně významný (v rozmezí od 0,63 do1,43 EUR na jedno zařízení).

(527)

Komise na tomto základě zdokonalila svůj celkový závěr a dospěla k závěru, že dopad na jiná odvětví než na odvětví ocelových trubek by byl méně významný.

6.4.3.4.3.3.   Závěry týkající se jiných odvětví než odvětví ocelových trubek

(528)

Komise potvrdila, že dopad na tyto uživatele by byl méně významný než v případě odvětví ocelových trubek.

6.4.3.5.   Zájmy uživatelů, kteří jsou ve spojení s vyvážejícími výrobci

(529)

Veškerý dovoz brazilského vyvážejícího výrobce CSN do Unie byl určen jeho portugalské pobočce, která je ve spojení, společnosti Lusosider. Společnost Lusosider tento dovoz PTV především zpracovává do navazujících výrobků určených k prodeji hlavně na Iberském poloostrově.

(530)

Společnost CSN útvary Komise během slyšení informovala, že chystá důležité investiční rozhodnutí, které by mohlo společnost Lusosider, jež v současné době zaměstnává 250 osob, ovlivnit. Ruský vyvážející výrobce NLMK uvedl, že si v průběhu doby vyvinul své vlastní navazující činnosti v Unii. V této souvislosti uvedl, že „uložení antidumpingových opatření na PTV by vzhledem k omezení možností vyvážet důležitý materiál z Ruska do jeho závodů v EU vážně narušilo schopnost společnosti NLMK rozvíjet svou navazující výrobu v EU.“ (66)

(531)

Po zveřejnění informačního dokumentu společnost NLMK dodala, že „… společnost NLMK by chtěla Komisi upozornit na rizika, která by uložení antidumpingových opatření mohlo vyvolat zejména v případě situací vyšší moci, a to omezením dostupnosti materiálů od naší mateřské společnosti, ukáže-li se to jako nutné.

(532)

Po zveřejnění informačního dokumentu byly tři uživatelé, kteří jsou ve spojení s vyvážející výrobci požádáni, aby vyplnily dotazník po období šetření. Dva z nich vyplnili celý dotazník, zatímco třetí předložil částečnou odpověď. Komise na základě těchto údajů shledala, že ziskovost těchto dvou uživatelů se v prvních třech měsících roku 2017 zvýšila z 1,81 % v období šetření na14,10 %. Bylo nicméně zjištěno, že ziskovost v prvních třech měsících roku 2017 v případě jedné společnosti zahrnovala zisky, které byly velmi výjimečné, a nejednalo se tedy o zisky trvalé povahy, které by byly důsledkem zvýšení cen PTV v období po šetření.

(533)

Žadatel po konečných zjištěních tvrdil, že odkaz Komise na prohlášení společnosti NLMK (viz 531. bod odůvodnění) nemůže zakrýt skutečnost, že tato společnost během posuzovaného období nedovážela PTV od své ruské mateřské společnosti.

(534)

Komise uznala, že společnost NLMK během posuzovaného období nedovážela PTV od své ruské mateřské společnosti. Společnost NLMK nicméně prokázala, že její odběratelé vyžadují potvrzení, že dodávky PTV od společnosti NLMK jsou zaručeny ve všech případech, včetně případů situací vyšší moci. V takových případech společnost NLMK usazená v Unii potřebuje zálohu pro dodávky od její mateřské společnosti usazené v Rusku. Jinak by nebyla schopna udržet si své větší odběratele a být i nadále konkurenceschopná na trhu Unie.

(535)

Komise dospěla k závěru, že uložení opatření není v zájmu portugalské pobočky, společnosti Lusosider, která je ve spojení s brazilským vyvážejícím výrobcem CSN, ani v zájmu belgické pobočky, NLMK, která je ve spojení s ruským vyvážejícím výrobcem NLMK.

6.4.4.   Závěr ohledně zájmu uživatelů

(536)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že uložení opatření je proti zájmům uživatelů. Zatímco dopad na odvětví ocelových trubek by byl velmi výrazný, dopad na jiná navazující odvětví je s největší pravděpodobnostní méně závažný.

(537)

Po prvním zveřejnění žadatel tvrdil, že výraz „s největší pravděpodobnostní méně závažný“ je vzhledem k důkazům ve spisu zavádějící a nesprávné tvrzení:

Zaprvé, dopad na odvětví trubek je soustředěn v malé části tohoto segmentu, konkrétně u výrobců svařovaných trubek, kteří nejsou ve spojení s výrobci PTV v Unii, a rozhodli se spoléhat na dovoz,

Zadruhé, krátká analýza jiných odvětví než odvětví ocelových trubek žádný podstatný dopad nepotvrdila.

(538)

Komise většinu těchto tvrzení odmítla, a to z těchto důvodů:

Zaprvé, jak je již uvedeno v 435. bodě odůvodnění, společnost Marcegaglia sama o sobě každoročně spotřebuje mezi 2,9 a 4,4 miliony tun dotčeného výrobku/obdobného výrobku. To znamená, že tato jediná společnost sama odpovídá za přibližně 8,5 % až téměř 13 % celkové spotřeby na volném trhu Unie, jak je uvedeno v tabulce v 226. bodě odůvodnění. Analýza trhu s ocelovými trubkami navíc nezávisela pouze na analýze společnosti Marcegaglia. Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění, pro účely šetření bylo více než 30 uživateli a dovozci, kteří nejsou ve spojení, nacházejícími se převážně, ale ne výhradně, v Itálii, ad hoc vytvořeno Konsorcium. Patří k nim zejména malé a střední podniky, ačkoliv společnost Marcegaglia rovněž byla členem tohoto Konsorcia. Jak je uvedeno v 17. a 24. bodě odůvodnění, toto Konsorcium v této souvislosti předložilo připomínky a bylo vyslechnuto během slyšení. Kromě toho, jak je uvedeno v tabulce v 498. bodě odůvodnění, pět členů Konsorcia spolupracovalo tím, že poskytlo údaje po období šetření. Komise proto zamítla tvrzení žadatele, že dopad na odvětví trubek je soustředěn v malé části tohoto segmentu.

Zadruhé, pokud jde o tvrzení, že pro jiná odvětví než odvětví ocelových trubek neexistuje žádný podstatný dopad, Komise odkázala na svá dřívější prohlášení v 524. bodě odůvodnění výše. Dopad existuje, ačkoliv je méně významný.

(539)

Komise nicméně uznala, že v závěru měla použít stejný výraz „méně významný“ jako v analytické části 528. bodu odůvodnění, a to i v zájmu soudržnosti. Komise proto změnila svůj předchozí závěr uvedený v 536. bodě odůvodnění, a to takto: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že uložení opatření je proti zájmům uživatelů. Zatímco dopad na odvětví ocelových trubek by byl výrazný, dopad na jiná navazující odvětví bude s největší pravděpodobnostní méně závažný.

6.5.   Závěr ohledně zájmu Unie

(540)

Komise zvážila a vyvážila na jedné straně silné zájmy důležitého výrobního odvětví Unie, které je potřeba chránit před nekalými praktikami, a pravděpodobné negativní účinky opatření na uživatele na straně druhé.

(541)

Uložení opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnilo zachovat si udržitelnou míru zisku. Tato opatření by výrobnímu odvětví Unie pomohla stát se zdravým a životaschopným, přičemž se rovněž bere zřetel na kumulované ztráty utrpěné od roku 2013, s výjimkou mírného zisku dosaženého v roce 2014.

(542)

Naproti tomu uložení konečných opatření vůči Brazílii, Íránu, Rusku a Ukrajině by mohlo mít nepřiměřený negativní dopad na uživatele, kteří jsou do značné míry závislí na dodávkách dotčeného výrobku. Oslabilo by to jejich konkurenceschopnost na následném trhu, zejména v případě trubek a dutých profilů.

(543)

Jak je uvedeno výše, Komise za účelem vhodného vyvážení těchto protichůdných zájmů a dosažení vhodných závěrů k tomuto bodu považuje za nezbytné prozkoumat vývoj po konci období šetření, tj. po červenci 2016. Komise rovněž zohlednila, že ceny PTV v druhé polovině roku 2016 výrazně vzrostly a v únoru 2017 překonaly hranici 500 EUR za tunu.

(544)

Komise po zveřejnění informačního dokumentu dále prošetřila tvrzení, že ceny PTV v období po šetření vzrostly. Komise kromě toho vyzvala uživatele k předložení doplňujících údajů týkajících se několika odvětví, aby tak mohla přesněji posoudit potenciální dopad opatření na jiná navazující odvětví než trubky a duté profily. Rovněž vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k nejvhodnější formě opatření.

(545)

Po shromáždění doplňujících údajů poskytnutých různými zúčastněnými stranami Komise dospěla k závěru, že ceny PTV během období po šetření výrazně vzrostly a že:

Konečná opatření by výrobcům v Unii umožnila vrátit se k udržitelné míře zisku. Pokud by nebyla uložena žádná opatření, nebylo by jisté, zda by výrobní odvětví Unie bylo schopno stát se dostatečně životaschopným, přičemž se rovněž bere zřetel na kumulované ztráty utrpěné od roku 2013, s výjimkou mírného zisku dosaženého v roce 2014.

Pokud jde o zájem uživatelů, uložení opatření ve formě valorického cla vůči Brazílii, Íránu, Rusku a Ukrajině by mělo nepřiměřený negativní dopad na uživatele (zejména v případě odvětví ocelových trubek) a ovlivnilo by to jejich ceny a zaměstnanost.

(546)

Komise připomněla zjištění v 425. bodě odůvodnění týkající se ziskovosti výrobců v Unii, jakož i významný nárůst cen po období šetření. Na základě těchto skutečností se Komise domnívá, že je v souladu se zájmem Unie změnit formu opatření, aby se tak v tomto konkrétním případě odpovídajícím způsobem vytvořila rovnováha mezi zájmy výrobců v Unii a uživateli. Komise se proto rozhodla uložit valorické clo omezené minimální dovozní cenou, která zohledňuje nárůst cen surovin po období šetření, a to z následujících důvodů:

Na straně jedné by stanovení cla na úrovni valorického cla omezeného minimální dovozní cenou výrobcům v Unii umožnilo překonat účinky dumpingu působícího újmu. Stanovení limitu na úrovni účinné minimální dovozní ceny by bylo záchrannou sítí, která by jim umožnila dosáhnout udržitelné ziskovosti.

Na straně druhé stanovení limitu na úrovni účinné minimální dovozní ceny by mělo rovněž zabránit jakýmkoliv nepříznivým účinkům nárůstů cen po období šetření, které by mohly mít významný negativní dopad na hospodářskou činnost uživatele.

(547)

Po konečných zjištěních žadatel tvrdil, že zjištění Komise jsou v rozporu s požadavky podle čl. 21 odst. 1 základního nařízení. Pokud by opatření byla v zájmu výrobního odvětví Unie, Komise by byla povinna je uložit, ledaže by existovaly důkazy, že tato opatření by měla neúměrný dopad na uživatelská odvětví. Podle žadatele žádné takové důkazy neexistují. Žadatel navíc uvedl, že Komise dala přednost zájmům malých podskupin uživatelů (tj. určitým výrobcům ocelových trubek) a neprovedla posouzení různých zájmů jako celku. Obecněji řečeno žadatel tvrdil, že pravidla týkající se zájmu Unie stanoví pouze uložení nebo neuložení opatření. Jinými slovy jedná se o prostý test ano/ne.

(548)

Komise tyto body zamítla jako právně chybné a vysvětlila, jak je test unijních zájmů podle článku 21 základního nařízení obvykle prováděn:

Pokud jsou opatření v zájmu výrobního odvětví Unie, je Komise povinna opatření uložit, ledaže by existovaly důkazy, že tato opatření by měla neúměrný dopad na uživatelská odvětví, dovozce, spotřebitele nebo jiné přímo dotčené strany. V druhém uvedeném případě by opatření vůbec neměla být uložena. Ve stávajícím šetření však neplatí ani jeden ze scénářů.

Dostupné důkazy spíše jasně poukazují na skutečnost, že uživatelé nejdůležitějšího odvětví používajícího dotčený výrobek (tj. odvětví ocelových trubek, které spotřebuje přibližně 32 % veškeré spotřeby PTV, viz 483. bod odůvodnění) by mohli být nepřiměřené poškozeni, pokud by valorická cla byla uložena, také s ohledem na vzestup cen PTV po období šetření.

V tomto scénáři může Komise upravovat formu opatření tak, aby mezi soupeřícími zájmy vytvořila vhodnou rovnováhu. V této souvislosti byla zvláštní pozornost věnována nutnosti na jedné straně chránit výrobní odvětví Unie před nekalými praktikami a na druhé straně omezit pravděpodobné negativní účinky opatření na uživatele (v první řadě na výrobce ocelových trubek), aniž by byla narušena účinnost opatření.

(549)

Komise se v této souvislosti zabývala nejen abstraktními dotčenými zájmy, ale jak běžně činí, také pravděpodobným konkrétním účinkem na příslušné podniky. Sdružení Eurofer, které nesouhlasí s minimální dovozní cenou, komisaři pro obchod a předsedovi Evropské komise napsalo: „I kdyby byla minimální dovozní cena vyšší než výrobní náklady, představovala by omezení ziskovosti našeho odvětví dokonce i v situaci, kdy se začínáme zotavovat z nejhorší krize za několik desetiletí (67).“

(550)

Podle názoru Komise toto prohlášení potvrdilo její vlastní názor, že je v zájmu Unie uložit valorická cla pouze pod úrovní minimální dovozní ceny. Zatímco minimální dovozní cena by zmírnila konkrétní riziko že, někteří výrobci ocelových trubek včetně mnoha malých a středních podniků by se mohli stát ztrátovými, pro žadatele by nevýhodou vyplývající z minimální dovozní ceny bylo to, že by tato cena byla překážkou vyšších ziskových rozpětí v období zotavování, kde již žadatel dosahuje vyšších zisků, než je cílová úroveň.

(551)

Po konečných zjištěních Konsorcium požadovalo, aby bylo stávající šetření na základě posouzení zájmu Unie zastaveno. Konsorcium v této souvislosti tvrdilo, že uložení antidumpingových opatření v jakékoliv podobě by mělo devastující účinek na hospodářskou životaschopnost nezávislých uživatelů, a to z těchto důvodů:

Trh Unie s PTV je charakterizován oligopolní strukturu, prostřednictvím které je téměř 90 % PTV vyráběno a dodáváno – jak na závislém trhu, tak na volném trhu – několika vertikálně integrovanými výrobci.

Vzhledem k vertikální integraci jsou výrobci v Unii zároveň výrobci a zpracovateli (uživateli) PTV. To znamená, že nezávislí uživatelé se ocitnou v situaci, kdy jsou odběrateli i konkurenty několika silných výrobců v Unii.

(552)

Komise tuto žádost rovněž zamítla. Jak je uvedeno v 548. bodě odůvodnění, zvláštní pozornost byla věnována nutnosti na jedné straně chránit výrobní odvětví Unie před nekalými praktikami a na druhé straně omezit pravděpodobné negativní účinky opatření na uživatele (v první řadě na výrobce ocelových trubek). Připomínky Konsorcia již byly v této rovnováze zájmů řádně zohledněny.

(553)

Z těchto všech důvodů Komise potvrdila své rozhodnutí uložit valorická cla omezená minimální dovozní cenou (viz 546. bod odůvodnění).

7.   KONEČNÁ ANTIDUMPINGOVÁ OPATŘENÍ

7.1.   Úroveň pro odstranění újmy (rozpětí újmy)

7.1.1.   Cílová cena

(554)

Za účelem zjištění úrovně těchto opatření určila Komise nejprve výši cla potřebnou k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie. Podle judikatury je cílová cena taková cena, které by výrobní odvětví Unie mohlo dosáhnout za normálních podmínek hospodářské soutěže bez dumpingového dovozu ze čtyř zemí. Cílová cena se vypočítá stanovením výrobních nákladů obdobného výrobku a přidáním ziskového rozpětí, kterého by výrobní odvětví Unie mohlo dosáhnout za normálních podmínek hospodářské soutěže bez dumpingového dovozu.

(555)

Pokud jde o určení cílového zisku, údaje pro posuzované období ukazují pouze ztráty, s výjimkou roku 2014, kdy bylo dosaženo malého zisku, který nebyl považován za vhodný pro určení přiměřeného ziskového rozpětí dosažitelného bez dumpingového dovozu. Jak je uvedeno v 341. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie mohlo více profitovat z oživení trhu od roku 2014 dále. Dovoz za nízké ceny však postupně rostl a získával další podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie. Neustálý tlak dovozu začal být plně pociťován od druhého pololetí 2015, tedy od začátku období šetření.

(556)

Žadatel v podnětu požadoval, aby Komise jakožto přiměřené ziskové rozpětí nepůsobící újmu použila 12,9 % obratu. Jedná se o průměrný zisk před daní z prodeje, který byl použit v případě předchozí podstatné újmy z roku 2000 týkajícím se stejného dotčeného výrobku (68).

(557)

Komise se domnívala, že toto ziskové rozpětí je nevhodné, a proto nemohlo být použito, protože daný případ je z roku 2000 a údaje z období před více než 15 lety již vzhledem k technologickým a finančním změnám, ke kterým ve výrobním odvětví Unie od té doby došlo, již nemohou být považovány za reprezentativní.

(558)

Komise rovněž požádala, aby jí šest výrobců v Unii zařazených do vzorku ve svých odpovědích na původní dotazník poskytlo údaje týkající se ziskovosti u obdobného výrobku prodávaného na volném trhu v Unii, a to pro období od roku 2007 do období šetření. Komise zjistila, že žádný z těchto roků (jednotlivě nebo souhrnně) není reprezentativní pro stanovení cílového zisku, a to z těchto důvodů:

Zaprvé Komise zjistila, že údaje o ziskovosti pro posuzované období nemohou být považovány za vhodné měřítko pro výpočet cílového zisku, jelikož vzhledem k přítomnosti dumpingového dovozu z Číny a čtyř zemí od roku 2015 dále nebyly splněny normální podmínky hospodářské soutěže. Kromě toho, jak je uvedeno ve 133. bodě odůvodnění konečného nařízení o dovozu PTV z Číny (69), roky 2012, 2013 a 2014 nelze považovat za roky za normálních podmínek hospodářské soutěže vzhledem k dopadům dluhové krize eurozóny a klesající poptávce po oceli v roce 2012.

Zadruhé, ziskovost se pro každý rok předcházející roku 2012 výrazně liší. Proto ani jednotlivý rok ani souhrn let nemohou být samy o sobě považovány za reprezentativní. Například analýza byla provedena zpět až do roku 2007, aby se zajistilo, že bude zohledněn alespoň jeden rok před propuknutím finanční a hospodářské krize. Roky 2007 a 2008 však byly výjimečně pozitivní, zatímco následující roky byly ovlivněny finanční krizí v roce 2009, a tudíž také nepředstavovaly normální podmínky.

(559)

Komise se proto použila jiný výrobek, tlustý plech, ve stejném průmyslovém odvětví. Komise v této souvislosti odkázala na 202. bod odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/336 (70), kde potvrdila svá zjištění obsažená v nařízení 2016/1777 (71), kde byl použit zisk ve výši 7,9 %. V tomto ohledu zde existují alespoň dva společné rysy: zaprvé, oba výrobky se vyrábějí ve stejném průmyslovém odvětví a oba jsou to zatepla válcované, neplátované, nepokovené ani nepotažené výrobky.

(560)

Na základě toho pak Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu, a to tak, že k výrobním nákladům, které výrobci v Unii zařazení do vzorku vykazovali během období šetření, přidala 7,9 % ziskové rozpětí.

(561)

Po konečných zjištěních měl žadatel za to, že 7,9 % cílový zisk je příliš nízký: tvrdil, že vzhledem k tomu, že Komise ověřila údaje o ziskovosti pro období 10 let včetně roku 2008, což byl rok před propuknutím finanční krize, by Komise měla použít zisky dosažené v roce 2008 (tj. cílový zisk ve výši 14,4 %). Kromě toho žadatel tvrdil, že alternativní metoda pro určení ziskového rozpětí se příliš spoléhala na údaje z předchozího šetření týkajícího se plochých za tepla válcovaných výrobků (v roce 2000, kdy bylo dosaženo ziskové rozpětí ve výši 12,9 %). Žadatel navíc tvrdil, že Komise neposkytla žádné odůvodnění pro nesrovnalost s přístupem v případě Číny, kde byl použit cílový zisk ve výši 7 %. A konečně žadatel tvrdil, že odmítnutí zisků z PTV ve prospěch jiného výrobku odporuje předchozí praxi. V této souvislosti žadatel odkazuje na případ tyčové oceli, kde se „Komise domnívá, že údaje o ziskovosti týkající se specificky dotčeného výrobku představují přesnější měřítko než údaje o ziskovosti jiných výrobků z oceli nebo odvětví oceli obecně.

(562)

Komise tyto argumenty odmítla. Jak je vysvětleno v 558. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že rok 2008 byl výjimečně pozitivním rokem, a tudíž nepředstavoval normální podmínky. Kromě toho cílový zisk dosažený v roce 2000 je v tomto případě příliš vzdálený, než aby mohl představovat přiměřenou alternativu. I za nepravděpodobného předpokladu, že v Unii od roku 2000 nedošlo k žádným technologickým ani finančním změnám, došlo od roku 2000 přinejmenším k určitým změnám ve velikosti trhu Unie v důsledku rostoucího počtu členských států v období 2000–2016. Navíc cílový zisk použitý v případě Číny byl založen na výhledové analýze v tomto případě „hrozby újmy“ a byl by ještě nižší.

(563)

Konsorcium uvedlo, že použití cílového zisku ve výši 7,9 % nebylo realistické a bylo příliš vysoké, a to z těchto důvodů:

Ačkoliv PTV i tlusté plechy jsou skutečně vyráběny ve stejném průmyslovém odvětví a oba výrobky jsou válcovány za tepla, je nutné poznamenat, že jejich fyzické vlastnosti jsou odlišné.

Tím, že se spolehla na případ týkající se tlustých plechů Komise implicitně přiznala, že ziskové rozpětí dosažené v roce 2011 může být rozumně použito jako měřítko pro výpočet úrovně pro odstranění újmy. Vyvstává proto otázka, proč Komise nepoužila ziskové rozpětí z roku 2011 stanovené pro výrobní odvětví Unie v paralelně probíhajícím šetřené týkajícím se dovozu PTV z ČLR, tj. 3,11 %. Volba ziskového rozpětí týkajícího se výrobku, který je stejný jako ve stávajícím šetření, by byla vhodnější.

(564)

Vyvážející výrobce společnost CSN vznesla obdobnou připomínku a požadovala, aby Komise použila ziskové rozpětí ve výši 3,11 % dosažené v roce 2011, jelikož se jednalo o zisk pro naprosto stejnou definici výrobku. V každém případě společnost CSN uvedla, že rozumné ziskové rozpětí pro výrobní odvětví Unie by ve stávajícím šetření mělo být stanoveno na úrovni, která není vyšší než 5 %.

(565)

Kromě toho ukrajinský vyvážející výrobce společnost Metinvest poznamenal, že použití 7,9 % cílového zisku bylo příliš vysoké, a tvrdil, že PTV a tlusté plechy mají odlišné fyzické vlastnosti. Jeho hlavním argumentem bylo, že segment tlustých plechů má vyšší ziskové rozpětí, a to díky k vyšším prodejním cenám ve srovnání s plochými za tepla válcovanými výrobky, kde jsou ceny obecně nižší, což vede k nižší ziskovosti. Obdobná připomínka byla vznesena iránským vyvážejícím výrobcem společností Mobarakeh Steel Company, který tvrdil, že cílový zisk ve výši 7,9 % je ve stávajícím hospodářském prostředí v ocelářském průmyslu nerealisticky vysoký. Kromě toho brazilský vyvážející výrobce společnost Usiminas rovněž poznamenal, že 7,9 % cílový zisk byl nerealisticky vysoký a neoprávněně nadsazený.

(566)

Jak je uvedeno v 558. bodě odůvodnění, ziskové rozpětí dosažené pro PTV v roce 2011 nemohlo být použito, jelikož v tomto roce byl trh s PTV stále silně ovlivněn hospodářskou a finanční krizí z roku 2009, a proto nemůže být považován za reprezentativní. Proto Komise z důvodů vysvětlených v 559. bodě odůvodnění použila cílový zisk z jiného výrobku v podobném průmyslovém odvětví, konkrétně z tlustých plechů. Tudíž neexistuje ani odchylka od běžné praxe Komise, ani rozpor s běžnou praxí Komise.

(567)

Pokud jde o tvrzení, že vyšší prodejní ceny tlustých plechů ve srovnání s PTV automaticky povedou k vyšší ziskovosti, Komise poukázala na to, že existuje mnoho jiných proměnných (jako například nabídka a poptávka, nedostatek a vzniklé náklady), než je úroveň prodejní ceny jako taková, které řídí úroveň ziskovosti. V reakci na tvrzení, že Komise implicitně uznala, že zisky z roku 2011 mohou být přijaty jako rozumné měřítko, Komise poznamenala následující. Zaprvé, ačkoliv tlusté plechy i PTV patří do stejného průmyslového odvětví, tj. ocelářství, mají tyto výrobky různé trhy a zotavení z hospodářské a finanční krize nepostupovalo stejným tempem. Komise během svého šetření nenalezla žádné důkazy, že se tato dvě odvětví zotavila souběžně, a ani zúčastněné strany za tímto účelem neposkytly žádné důkazy. Zadruhé, v 221. bodě odůvodnění nařízení 2016/1777 (72) týkajícího se tlustých plechů Komise pouze poznamenala, že ziskovost dosažená výrobním odvětvím Unie se od roku 2009 dále zvyšovala, nevyloučila však, že okrajové nebo malé účinky hospodářské a finanční krize byly stále přítomny v roce 2011. Vzhledem k vzrůstajícímu trendu ziskovosti a ustupujícímu dopadu hospodářské a finanční krize na trhu s tlustými plechy proto měla Komise za to, že ziskovost dosažená v roce 2011 byla rozumná. Co se týká stávajícího šetření, zotavení ziskovosti výrobního odvětví Unie ukázalo odlišný trend, než jaký byl pozorován v šetření týkajícím se tlustých plechů. Zatímco ve stávajícím šetření se ziskovost začala zotavovat v roce 2010 a oproti úrovním zaznamenaným v roce 2009 vzrostla, v roce 2011 se ziskovost opět snížila. Proto nelze učinit závěr, že výrobní odvětví Unie se od roku 2009 zotavilo nebo začalo zotavovat z finanční krize, nebo že úrovně ziskovosti dosažené v roce 2011 byly považovány za rozumné v podobném duchu jako to, co bylo pozorováno v šetření týkajícím se tlustých plechů.

(568)

Komise navíc poukázala na to, že zisk, kterého výrobní odvětví Unie dosáhlo v období leden až březen 2017 (viz 425. bod odůvodnění), byl vyšší než cílový zisk ve výši 7,9 %. Komise proto měla za to, že tento cílový zisk nebyl ve stávajícím hospodářském prostředí nerealisticky vysoký.

7.1.2.   Odkaz na analogické použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro výpočet rozpětí újmy

(569)

Pokud vyvážející výrobce prodal dotčený výrobek prostřednictvím dovozců ve spojení, byla vývozní cena určena početně na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému odběrateli s náležitou úpravou podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Tato úprava sestávala z nákladů vzniklých mezi dovozem a dalším prodejem, od kterých se odečetly prodejní, režijní a správní náklady dovozce, který je ve spojení, a přiměřená částka na zisk ve výši 2 % (73), k čemuž se následně přičetly náklady po dovozu (sloupec 4).

(570)

Po zveřejnění informačního dokumentu a po konečných zjištěních ruská společnost MMK Group zpochybnila přístup Komise, která analogicky použila čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Společnost tvrdila, že tento postup je v rozporu se samotným čl. 2 odst. 9 základního nařízení a představuje zjevnou chybu spočívající v nesprávném posouzení. Rovněž tvrdila, že tato metoda vede k výběru nadměrného cla. Kromě toho íránský vyvážející výrobce, společnost Mobarakeh Steel Company, tvrdil, že tato metodika porušila čl. 1 odst. 1 základního nařízení a judikaturu soudů Evropské unie a neumožňuje spravedlivé srovnání cen dovezených typů výrobku a cen domácího odvětví. Po konečných zjištěních ruský vyvážející výrobce společnost PAO Severstal, íránský vyvážející výrobce společnost Mobarakeh Steel Company a ukrajinský vyvážející výrobce společnost Metinvest vznesli obdobné připomínky.

(571)

Zaprvé, účelem výpočtu rozpětí újmy je určit, zda by uložení nižší sazby cla (než je sazba založená na dumpingovém rozpětí) na vývozní cenu dumpingového dovozu postačovalo k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem. Toto posouzení by mělo vycházet z vývozní ceny franko hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. Analogicky k přístupu používanému pro výpočty týkající se dumpingového rozpětí se v případě vývozního prodeje prostřednictvím vývozců ve spojení vypočítala vývozní cena na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému zákazníkovi s náležitou úpravou podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Jelikož je vývozní cena při výpočtu rozpětí újmy nepostradatelným prvkem a jelikož je tento článek jediným článkem v základním nařízení, který poskytuje vodítko k výpočtu vývozní ceny, je analogické použití tohoto článku odůvodněné.

(572)

Zadruhé, Komise se domnívá, že určení přiměřené dovozní ceny pro stanovení cenového podbízení a prodeje pod cenou by nemělo být ovlivněno tím, zda se vývoz uskutečňuje pro provozovatele ve spojení nebo nezávislé provozovatele v Unii. Metodika, kterou Komise používá, zajistila, že se v obou případech použije stejné zacházení. Jinými slovy, účelem výpočtů dumpingového rozpětí není změřit, do jaké míry prodej dovozců ve spojení způsobuje výrobcům Unie újmu, ale spíše stanovit, zda má vývoz vyvážejících výrobců takový poškozující dopad v důsledku cenového podbízení a prodeje pod cenou výrobců Unie. Za tímto účelem je příslušnou cenou, která má být zohledněna, cena, za kterou je dotčený výrobek prodáván do Unie, a nikoli cena, za kterou jsou dovážené materiály dále prodávány dovážejícími výrobci v Unii.

(573)

Zatřetí, čl. 2 odst. 9 byl pro ukrajinského vyvážejícího výrobce společnost Metinvest použit pouze na malou část celkového prodeje. Jak je uvedeno v konkrétním dokumentu s poskytnutými informacemi pro společnost Metinvest, čl. 2 odst. 9 byl použit pouze v souvislosti s jejím prodejem prostřednictvím obchodníků v Unii, kteří jsou ve spojení. Navíc pokud jde o iránského vyvážejícího výrobce společnost Mobarakeh Steel Company a na rozdíl od toho, co bylo popsáno v konkrétním dokumentu s poskytnutými informacemi, čl. 2 odst. 9 nebyl použit.

(574)

Komise proto měla za to, že použitý postup byl správný, a tato tvrzení odmítla.

7.1.3.   Úroveň nákladů po dovozu

(575)

Dva vyvážející výrobci po zveřejnění informačního dokumentu zpochybnili úroveň nákladů po dovozu a tvrdili, že částka 7 EUR za tunu je podhodnocená. Zaprvé, ruský vyvážející výrobce NLMK tvrdil, že výše nákladů po dovozu by měla být alespoň 40 EUR za tunu. Zadruhé, ukrajinský vyvážející výrobce Metinvest tvrdil, že by měla být alespoň 9,44 EUR za tunu, což údajně představuje vážený průměr nákladů po dovozu čtyř subjektů nacházejících se v Unii, kteří jsou s ukrajinským vyvážejícím výrobcem ve spojení. Po konečných zjištěních brazilský vyvážející výrobce společnost Usiminas rovněž uvedl, že náklady po dovozu byly podhodnocené a založené na selektivních údajích.

(576)

Komise tato tvrzení odmítla. Náklady po dovozu určila na základě své analýzy ověřených informací u jednoho dovozce, který není ve spojení a který se přihlásil. Brazilský vyvážející výrobce společnost Usiminas navíc neposkytl žádné další zdůvodnění, proč náklady po dovozu posoudil jako podhodnocené.

7.1.4.   Další připomínky po konečných zjištěních

(577)

Ukrajinský vyvážející výrobce společnost Metinvest po konečném zveřejnění informačního dokumentu uvedl důležitou úpravu fyzických vlastností. Po konečných zjištěních své tvrzení zopakoval. Zejména tvrdil, že většina svitků vyráběných v závodech společnosti Metinvest váží 8 a 12 tun, zatímco standard odvětví v Unii je 24 tun. Tato skutečnost vyvolala důležité a přirozené snížení cen pro společnost Metinvest během jejich vyjednávání, pro což společnost předložila důkazy a pro což nyní požadovala úpravu.

(578)

Komise toto tvrzení odmítla z následujícího důvodu: Příslušná výrobní místa společnosti Metinvest byla v období 17. až 25. listopadu 2016 a 25. až 27. ledna 2017 navštívena na místě. V době těchto inspekcí nebylo toto tvrzení nikdy vzneseno, ani doloženo. Tvrzení týkající se rozdílů ve fyzických vlastnostech proto přišlo příliš pozdě, jelikož bylo vzneseno po zveřejnění informačního dokumentu (2. května 2017). Rovněž nemohlo být spojeno s žádnými ověřenými důkazy. Nebylo tedy ověřitelné. Konkrétní charakteristiky různých typů výrobku byly navíc zohledněny v tzv. PCN používaných na začátku šetření pro oznámení prodeje a nákladů. Pokud společnost Metinvest měla problémy se stanovením různých typů výrobku (tzv. tvorba PCN), měla toto tvrzení logicky uvést na začátku šetření. Navíc je třeba poznamenat, že více než 99 % veškerých typů výrobků, které byly ukrajinským vyvážejícím výrobcem prodány v Unii, byly rovněž vyráběny a prodávány výrobci v Unii. Tvrzení proto nemůže být přijato.

(579)

Íránský vyvážející výrobce společnost Metinvest požádal, aby Komise z výpočtů rozpětí újmy vyloučila určité typy výrobků (PCN náležející do skupiny 13), jelikož tyto typy výrobků představují menší skupinu typů výrobků, do které spadají veškeré třídy oceli, které se liší od tříd identifikovaných číslicemi 01 až 12. V důsledku toho menší skupina zahrnuje velmi širokou škálu výrobků.

(580)

Komise měla za to, že dotčeným výrobkem jsou, bez ohledu na to, zda patří do skupiny 13, či nikoliv, veškeré určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené. Definice výrobku tedy zahrnuje dostatečně přesně definovaný výrobek. Bylo rovněž zjištěno, že všechny typy dotčeného výrobku mají stejná dvě hlavní základní využití, jak je uvedeno v 41. bodě odůvodnění.

7.1.5.   Konečná rozpětí újmy

(581)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, konečné rozpětí újmy je následující:

Země

Společnost

Rozpětí újmy

Brazílie

ArcelorMittal Brasil S.A. and Aperam Inox América do Sul S.A.

20,2 %

 

Companhia Siderúrgica Nacional

15,7 %

 

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A.

17,5 %

Írán

Mobarakeh Steel Company

34,0 %

Rusko

Novolipetsk Steel

26,1 %

 

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

44,0 %

 

PAO Severstal

42,4 %

Ukrajina

Metinvest Group

35,5 %

7.2.   Konečná opatření

(582)

Se zřetelem ke konečným závěrům, které Komise vyvodila ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, by za účelem zabránění vzniku další újmy výrobnímu odvětví Unie v důsledku dumpingového dovozu měla být uložena antidumpingová opatření.

(583)

Antidumpingová opatření mohou mít různé podoby. I když má Komise při volbě podoby opatření širokou pravomoc, zůstává účelem odstranění účinků dumpingu působícího újmu. V souladu s pravidlem nižšího cla bylo stanoveno valorické clo v rozmezí 5,3 % až 33 % takto:

Země

Společnost

Dumpingové rozpětí

Rozpětí újmy

Valorické antidumpingové clo

Brazílie

ArcelorMittal Brasil S.A and Aperam Inox América do Sul S.A.

16,3 %

20,2 %

16,3 %

 

Companhia Siderúrgica Nacional

73,0 %

15,7 %

15,7 %

 

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A.

65,9 %

17,5 %

17,5 %

Írán

Mobarakeh Steel Company

17,9 %

34,0 %

17,9 %

Rusko

Novolipetsk Steel

15,0 %

26,1 %

15,0 %

 

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

33,0 %

44,0 %

33,0 %

 

PAO Severstal

5,3 %

42,4 %

5,3 %

Ukrajina

Metinvest Group

19,4 %

35,2 %

19,4 %

(584)

Jak je stanoveno výše v 546. bodě odůvodnění, je vhodné změnit podobu opatření. Na základě konkrétní skutkové podstaty tohoto případu má Komise za to, že nejvhodnější podobou opatření je v tomto případě valorické clo omezené minimální dovozní cenou, která zohledňuje nárůst cen surovin po období šetření.

Na straně jedné by stanovení cla na úrovni valorického cla omezeného minimální dovozní cenou výrobcům v Unii umožnilo překonat účinky dumpingu působícího újmu. Stanovení limitu na úrovni účinné minimální dovozní ceny by bylo záchrannou sítí, která by jim umožnila dosáhnout udržitelné ziskovosti.

Na straně druhé stanovení limitu na úrovni účinné minimální dovozní ceny by mělo rovněž zabránit jakýmkoliv nepříznivým účinkům nárůstů cen po období šetření, které by mohly mít významný negativní dopad na hospodářskou činnost uživatele. Navíc by se tím zabránilo vážným narušením dodávky na trh Unie.

(585)

Pokud je dovoz prováděn za cenu CIF s dodáním na hranice Unie rovnající se stanovené minimální dovozní ceně nebo vyšší, neplatí se žádné clo. Pokud je dovoz prováděn za cenu nižší, než je minimální dovozní cena, mělo by se konečné clo rovnat rozdílu mezi příslušnou minimální dovozní cenou a čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením. Za žádných okolností by výše cla neměla být vyšší, než sazby valorického cla stanovené v 583. bodě odůvodnění a v článku 1 tohoto nařízení.

(586)

Pokud je tedy dovoz prováděn za cenu nižší, než je minimální dovozní cena, byl by splatný buď rozdíl mezi příslušnou minimální dovozní cenou a čistou cenou franko hranice Unie před proclením, anebo sazby valorického cla, jak jsou podrobně uvedeny v posledním sloupci tabulky v 583. bodě odůvodnění, podle toho, která z těchto částek je nižší.

(587)

Za účelem účinného uplatňování minimální dovozní ceny a na základě informací shromážděných během šetření se Komise rozhodla stanovit jednu minimální dovozní cenu pro všechny typy dotčeného výrobku.

(588)

Pro účely výpočtu této minimální dovozní ceny byly zohledněny:

zaprvé, zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla potřebná k odstranění újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření (první krok, minimální dovozní cena založená pouze na údajích z období šetření),

zadruhé, nárůst cen surovin po období šetření (druhý krok, upravená minimální dovozní cena).

(589)

Jako první krok se minimální dovozní cena založená na údajích z období šetření rovná váženému průměru:

Pokud clo vychází z úrovně pro odstranění újmy: výrobních nákladů výrobců v Unii během období šetření a zisku v případě dvou brazilských vyvážejících výrobců (společnosti CSN a Usiminas) (7,9 %), a

Pokud clo vychází z dumpingového rozpětí: běžné hodnoty včetně dopravy (aby se dospělo k ceně CIF franko hranice Unie), pokud jde o všechny ostatní vyvážející výrobce.

Metodika použitá Komisí pro výpočet minimální dovozní ceny v prvním kroku byla stejná jako metodika použitá v nedávném případě týkajícím se výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou (74). Jako v každém jiném antidumpingovém šetření Komise shromáždila údaje za období šetření, které byly ověřeny, aby stanovila běžné hodnoty pro jednotlivé typy výrobku a cílové ceny, které nebudou působit výrobnímu odvětví Unie újmu, rovněž podle typu výrobku. Cílové ceny pro výrobní odvětví Unie zahrnovaly výrobní náklady, ke kterým byl připočten přiměřený zisk. Úroveň minimální dovozní ceny v tomto prvním kroku je přímo založena na ověřených údajích pro období šetření. Mimo to bylo zohledněno pravidlo nižšího cla. Tam, kde valorické clo vycházelo z dumpingového rozpětí, byly pro výpočet minimální dovozní ceny použity běžné hodnoty, ke kterým byly připočteny náklady na dopravu, aby se dospělo k ceně CIF franko hranice Unie. Tam, kde valorické clo vycházelo z úrovně pro odstranění újmy, se použila cílová cena, která nebude působit výrobnímu odvětví Unie újmu. Minimální dovozní ceny byly pak vypočteny jako vážený průměr použitých běžných hodnot a cílových cen nepůsobících újmu. Vážený faktor byl určen na základě podílu objemu dovozu do Unie od společností, u nichž valorické clo vychází z dumpingových rozpětí, a podílu objemu dovozu od společností, u nichž je valorické clo založeno na úrovni pro odstranění újmy. Minimální dovozní cena je vážený průměr cen (běžné hodnoty a cílových cen) různých typů výrobku.

(590)

Jako druhý krok byla tato minimální dovozní cena následně porovnána:

s prodejními cenami PTV na trhu Unie v době po období šetření. Údaje o těchto cenách byly získány od uživatelů a od výrobního odvětví Unie během šetření po zveřejnění informačního dokumentu, jak se uvádí v 29. bodě odůvodnění. Šetření odhalilo, že minimální dovozní cena založená na údajích z období šetření byla obecně pod úrovní prodejních cen po období šetření, v kterémžto případě by se žádné clo neplatilo. Toto zjištění v rámci šetření bylo potvrzeno vyjádřeními výrobního odvětví Unie a několika uživatelů.

s cenami PTV surovin (surovin potřebných pro výrobu PTV) na trhu Unie po období šetření. Žadatel v této souvislosti tvrdil, že minimální dovozní cena založená pouze na údajích z období šetření by byla stanovena na příliš nízké úrovni a vzhledem ke skutečnosti, že ceny po období šetření začaly stoupat z historicky nízkých úrovní zaznamenaných během období šetření, by byla neúčinná a nevhodná. Žadatel kromě toho tvrdil, že trh byl během let svědkem značného kolísání nákladů na suroviny a v posuzovaném období ceny surovin významně klesly (75). Komise přezkoumala kolísání cen surovin potřebných pro výrobu PTV, zejména koksovatelného uhlí a železné rudy. Shledala, že po období šetření výrazně vzrostly zejména ceny koksovatelného uhlí.

(591)

Na tomto základě Komise vypočítala, že výrobní náklady na výrobu PTV vzrostly o 116 EUR na tunu, jsou-li porovnány výrobní náklady během období šetření s výrobními náklady v období od března do května 2017.

Pokud by byl tento celkový nárůst výrobních nákladů ve výši 116 EUR na tunu plně přisouzen celkovému zvýšení nákladů na suroviny, s největší pravděpodobností by to vedlo k nadhodnocení podílu nárůstu týkajícího se surovin v celkovém nárůstu výrobních nákladů: je pravděpodobnější, že ostatní výrobní náklady (jako například energie a náklady na pracovní sílu) se rovněž zvýšily.

Na druhou stranu, pokud by byl tento celkový nárůst výrobních nákladů ve výši 116 EUR na tunu stejnou měrou připsán všem různým nákladovým položkám výrobních nákladů, znamenalo by to, že nárůstu cen surovin by mohlo být připsáno pouze 63 EUR na tunu: to by s největší pravděpodobností vedlo k podhodnocení podílu nárůstu nákladů na suroviny v nárůstu výrobních nákladů, jelikož se obecně předpokládá, že nárůst nákladů na suroviny, zejména na koksovatelné uhlí, byl hlavním hybatelem nárůstu výrobních nákladů v období šetření.

Z těchto všech důvodů se spolehlivý údaj identifikující nárůst výrobních nákladů jakožto nárůst cen surovin pohybuje v rozmezí od 63 EUR do 116 EUR, což vede k dodatečné částce ve výši 89,50 EUR na tunu.

(592)

Na základě této metodiky byla minimální dovozní cena založená na údajích z období šetření upravena o nárůst cen surovin po období šetření a byla konečně stanovena na následující úrovni.

Dotčené země

Sortiment výrobků

Minimální dovozní cena

(v EUR/t čisté hmotnosti výrobku)

Brazílie, Írán, Rusko a Ukrajina

Všechny typy výrobku

472,27 EUR

(593)

Žadatel (76) předložil připomínky týkající se toho, proč opatření, jako například minimální dovozní ceny, nemohou být v tomto případě považovány za schůdné řešení:

Zaprvé, minimální dovozní ceny by neměly zamýšlený dopad, jelikož by byly založeny na výjimečně nízkých cenách, které převládaly v období šetření.

Zadruhé, dochází ke kolísání cen klíčových surovin používaných pro výrobu PTV výrobků.

Zatřetí, skutečnosti ve stávajícím šetření jsou v porovnání s jinými nedávnými šetřeními (jako například šetření týkající se výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou z Číny, Japonska, Korey, Ruska a Spojených států amerických (77)), v nichž Komise uložila minimální dovozní ceny, výrazně odlišné.

Začtvrté, minimální dovozní ceny stanovené na cenách období šetření by odvětví nepřinesly žádnou úlevu ani v případě, že by tržní ceny PTV znovu klesly.

Zapáté, zkušenosti z předchozích případů, v nichž byly uloženy minimální dovozní ceny, ukazují, že minimální dovozní ceny lze snadno obejít či vstřebat.

Zašesté, vzhledem k velké volné kapacitě v Unii nejsou minimální dovozní ceny v tomto případě nutné.

(594)

Komise tato tvrzení odmítla. Komise zjistila, že připomínky žadatele byly založeny na článku v tisku (78), který náležitě neodrážel skutečné opatření zvolené Komisí. Komise neuložila minimální dovozní cenu založenou na cenách PTV během období šetření, jak popisuje žadatel, ale valorické clo, které je omezené minimální dovozní cenou, která zohledňuje nárůst cen surovin po období šetření. Komise v reakci na různé připomínky žadatele uvedené v 593. bodě odůvodnění uvádí následující připomínky:

Zaprvé, stanovení cla na úrovni valorického cla omezeného účinnou minimální dovozní cenou by výrobcům v Unii mělo umožnit překonat účinky dumpingu působícího újmu a mělo by pro ně představovat záchrannou síť.

Zadruhé, Komise uznala, že dochází ke kolísání cen klíčových surovin používaných pro výrobu PTV výrobků, a proto při výpočtu minimální dovozní ceny zohlednila nárůst cen surovin po období šetření.

Zatřetí, Komise poukázala na to, že skutečnosti ve stávajícím šetření nejsou v porovnání s jinými nedávnými šetřeními (jako například šetření týkající se výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou z Číny, Japonska, Korey, Ruska a Spojených států amerických (79)) natolik odlišné. Pro oba případy jsou charakteristické výrazné nárůsty cen dotčeného výrobku a obdobného výrobku po období šetření.

Začtvrté, pokud jde o tvrzení, že minimální dovozní ceny stanovené na cenách období šetření odvětví nepřinesou žádnou úlevu v případě, že tržní ceny PTV znovu klesnou, Komise opakuje, že v případě, že ceny klesnou pod minimální dovozní cenu, valorické clo nebude uloženo (do úrovně minimální prodejní ceny).

Zapáté, Komise uznává, že existuje určité riziko obcházení či vstřebání. Za účelem minimalizace rizika obcházení proto vyvážející výrobci, kteří si přejí požívat výhod plynoucích z minimální dovozní ceny, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí splňovat požadavky stanovené v příloze I tohoto nařízení. Na dovoz, který nebude doprovázen fakturou, se bude vztahovat valorické antidumpingové clo platné pro dotčeného vyvážejícího výrobce v souladu s článkem 1 tohoto nařízení.

Zašesté, Komise připomíná, že v souladu se zájmem Unie změnila podobu opatření, aby v tomto konkrétním případě vytvořila odpovídající rovnováhu mezi zájmy výrobců v Unii a uživateli.

(595)

Po konečných zjištěních zúčastněné strany vznesly následující připomínky týkající se metodiky použité pro stanovení minimální dovozní ceny a úrovně minimální dovozní ceny.

(596)

Žadatel tvrdil, že clo založené na minimální dovozní ceně není vhodné, a to z těchto důvodů:

Zaprvé, minimální dovozní cena by definovala referenční cenu na trhu a narušila by tržní mechanismy,

Zadruhé, suroviny představují více než 50 % PTV a jsou velmi nestálé. Minimální dovozní cena není na tokovém trhu vhodná,

Zatřetí, jednotná minimální dovozní cena by podpořila vývoz výrobků s vyšší přidanou hodnotou,

Začtvrté, takto zúžené clo by podpořilo dovoz z úrovní hluboko pod minimální dovozní cenou, a tím by ve skutečnosti odměnilo vyvážející výrobce, kteří prováděli dumping nebo nejvíce prodávali pod cenou,

Zapáté, minimální dovozní cena nemůže zabránit dumpingu působícímu újmu,

Zašesté, dopad minimální dovozní ceny má dopad na paralelní případ týkající se čínského PTV.

(597)

Komise tyto argumenty odmítla:

Zaprvé, připomněla, jak již bylo uvedeno v 594. bodě odůvodnění, že neuložila minimální dovozní cenu založenou na cenách PTV během období šetření, ale valorické clo, které je omezené minimální dovozní cenou, Tato minimální dovozní cena zohledňuje rovněž nárůst cen surovin po období šetření. Komise také nestanovila referenční cenu na trhu narušující hospodářskou soutěž, a to z těchto důvodů: Uložení valorického cla omezeného minimální dovozní cenou neměl vést ke stanovení cen na určité úrovni, ale jak je uvedeno v 546. bodě odůvodnění, odstranit účinky dumpingu působícího újmu a ochránit uživatele před nepříznivým účinkem nepatřičného zvýšení cen po období šetření. Minimální dovozní cena navíc není spodní hranicí ceny, takže vyvážející výrobci mohou, pokud chtějí, stále prodávat za ceny pod úrovní minimální dovozní ceny. Proto si vyvážející výrobci a výrobci Unie mohou stále vzájemně konkurovat vzájemným odlišením svých cen bez ohledu na stanovenou minimální dovozní cenu.

Zadruhé, Komise uznala, že suroviny představují více než polovinu nákladů na PTV (viz 384. bod odůvodnění) a že dochází ke kolísání cen klíčových surovin používaných pro výrobu PTV výrobků Z tohoto konkrétního důvodu, jak je uvedeno v 590. bodě odůvodnění, Komise při výpočtu minimální dovozní ceny zohlednila nárůst cen surovin po období šetření.

Zatřetí, použití různých minimálních dovozních cen na různé typy výrobku by vedlo k více než 1 000 různých úrovní, což by nebylo proveditelné.

Začtvrté, pokud by cena byla pod minimální dovozní cenou, každý vyvážející výrobce by musel zaplatit své vlastní individuální valorické clo, což nepodporuje další dumpingové praktiky.

Zapáté, minimální dovozní cena je stanovena na cenové hladině, která jasně převyšuje ceny všech vyvážejících výrobců během období šetření, které se pohybovaly pod 400 EUR za tunu.

Zašesté, Komise v 324. bodě odůvodnění uznala, že stávající šetření pokrývá přesně stejný dotčený výrobek a obdobný výrobek jako šetření týkající se Číny. Nicméně, jak je podrobněji uvedeno v 325. bodě odůvodnění, stávající šetření a šetření týkající se Číny nepokrývají stejná období pro posouzení trendů týkajících se újmy a příčinné souvislosti. Proto, ačkoli je pravdou, že se období šetření mezi oběma šetřeními po dobu šesti měsíců překrývala (období od 1. července 2015 do 31. prosince 2015), bylo stanovení dumpingu a újmy provedeno na základě období šetření a posuzovaného období, která se v současném šetření a šetřeních týkajícím Číny lišila a byla již stanovena v souladu s příslušnými ustanoveními základního nařízení a oznámena v oznámení o zahájení řízení. Vzhledem k odlišnému charakteru těchto dvou šetření Komise proto nepoužila dvojí standard.

(598)

Žadatel rovněž tvrdil, že jednotná minimální dovozní cena by byla v rozporu se zásadou EU a WTO, že antidumpingová cla mají být ukládána vůči jednotlivým zemím, a pokud je to možné vůči jednotlivým vývozcům.

(599)

Pokud jde o tvrzení, že pro jednotlivé vyvážející výrobce neplatí individuální sazby cla, odkazuje se na 585. a 586. bod odůvodnění, v nichž je popsána metodika, na jejímž základě se použijí individuální sazby cla v případě, kdy je splatné valorické clo. V důsledku toho Komise podle článku 6.10 Antidumpingové dohody WTO určila pro každého známého vyvážejícího výrobce výrobku, který je předmětem šetření, individuální rozpětí.

(600)

Ruský vyvážející výrobce společnost PAO Severstal požadoval:

aby individuální minimální dovozní cena pro jeho společnost byla stanovena a použita jako antidumpingové opatření, a to na základě nedumpingové vývozní ceny vyplývající ze stávajícího šetření,

případně, pokud si Komise zachová svůj přístup k minimální dovozní ceně stanovené pro všechny vyvážející výrobce, aby existovalo rozlišení cen pro typy výrobků z PTV podle toho, zda jsou či nejsou ve svitcích. Bylo uvedeno, že typy výrobků z PTV, které nejsou ve svitcích, jsou alespoň o 15 EUR za tunu dražší, a to kvůli dodatečným nákladům na zpracování spojeným s procesem stříhání a řezání. Vyvážející výrobce proto požadoval, aby Komise znovu vypočítala dvě odlišné minimální dovozní ceny (jednu pro typy výrobku ve svitcích a druhou pro typy výrobku, které nejsou ve svitcích).

(601)

Komise obě žádosti tohoto ruského vyvážejícího výrobce zamítla:

Komise trvá na tom, že metodika, kterou použila, je platná. Komise v této souvislosti odkázala na skutečnost, že tato metodika včetně použití koše pro různé vyvážející výrobce, již byla použita například v jiných nedávných šetřeních, jako například v šetření týkajícím se výrobků z elektrooceli s orientovanou strukturou pocházejících z Číny, Japonska, Korey, Ruska a Spojených států amerických (80). Navíc pokud by musela být vypočítána individuální minimální dovozní cena pro jednotlivé společnosti, znamenalo by to, že je třeba vypočítat alespoň osm různých minimálních dovozních cen. To by znamenalo znásobení administrativní zátěže, zejména pro celní orgány,

Navíc ať už je dotčený výrobek ve svitcích, či nikoliv, pokud by cena (tj. cena zaplacená za dotčený výrobek, ať už je ve svitcích, či nikoliv) byla pod minimální dovozní cenou, každý vyvážející výrobce musí zaplatit své vlastní individuální valorické clo, ačkoliv Komise uznala, že toto valorické clo by poté bylo omezeno minimální dovozní cenou. Minimální dovozní cena jako taková byla založena na směsi typů výrobků, bez ohledu na to, zda byly například celé nebo rozřezané.

(602)

Ukrajinský vyvážející výrobce společnost Metinvest uvítal rozhodnutí Komise omezit antidumpingové clo na úrovni minimální dovozní ceny jakožto méně obchod poškozující opatření než valorická antidumpingová cla. Výrobce však tvrdil, že minimální dovozní cena vypočítaná Komisí je příliš vysoká, a to z těchto důvodů: Komise nadhodnotila nárůst cen surovin, jelikož pro své výpočty zohlednila období březen až květen 2017, pro které bylo charakteristické významné kolísání cen, zejména pokud jde o koksovatelné uhlí. Podle vlastní metodiky tohoto ukrajinského vyvážejícího výrobce společnost Metinvest tvrdila, že maximální hodnota druhého kroku úpravy minimální dovozní ceny odpovídající změně cen klíčových surovin mezi obdobím šetření a obdobím následujícím po období šetření (1. července 2016 až 31. března 2017) nemůže překročit 58 EUR za tunu, nikoliv 89,5 EUR za tunu. Vyvážející výrobce proto Komisi požádal, aby minimální dovozní cenu vypočítala znovu.

(603)

Komise žádost společnosti Metinvest odmítla, a to z těchto důvodů: Zaprvé, vzhledem k tomu, že ceny surovin pro výrobu PTV jsou charakterizovány svou kolísavostí a mohly by být dokonce dražší než úrovně cen během období březen až květen 2017, musela Komise minimální dovozní cenu vypočítat takovým způsobem, aby zároveň odstranila účinek dumpingu působícího újmu a ochránila uživatele před nepříznivým účinkem nepatřičného zvýšení cen po období šetření. Zadruhé, metodika, která byla použita společností Metinvest, a která vedla ke změně cen klíčových surovin (železná ruda a koksovatelné uhlí), má tu výhodu, že je jednoduchá, ale na druhou stranu nezohledňuje jiné suroviny na výrobu PTV, jako například šrot. Kromě toho někteří používají více šrotu (nebo jiné suroviny), zatímco jiní méně, což by bylo obtížné přesně vyčíslit. V tomto ohledu by Komisi čekal obtížný úkol celosvětově stanovit průměrný podíl surovin potřebných pro výrobu jedné tuny PTV.

(604)

Ruský vyvážející výrobce společnost NLMK poznamenal, že Komise řádně nezveřejnila stanovení minimální dovozní ceny pro každého vyvážejícího výrobce, zejména náklady na použitou dopravu. Kromě toho rozsah úpravy „dopravy“ na běžnou hodnotu společnosti NLMK, aby bylo možné stanovit minimální dovozní cenu pro tuto konkrétní společnost, která se později sloučí s ostatními, nebyl jasný a mohl pokrývat jiné náklady, které pokryty být neměly.

(605)

Komise objasnila, že náklady na dopravu, které byly přidány k běžné hodnotě, aby se u společnosti NLMK (a u dalších vyvážejících výrobců) dospělo k ceně CIF s dodáním na hranice, byly náklady uvedené společností NLMK a ověřené během šetření na místě. Tato skutečnost je rovněž potvrzena skutečností, že výpočet, který společnost NLMK provedla na základě svých vlastních nákladů na dopravu, aby dospěla k ceně CIF s dodáním na hranice, je podobný výpočtům Komise. V důsledku toho Komise uměle nenadsadila minimální dovozní cenu stanovenou v souvislosti se společností NLMK nebo s jinými vyvážejícími výrobci.

(606)

Brazilský vyvážející výrobce společnost CSN a její společnost ve spojení Lusosider uvítali návrh Komise zavést minimální dovozní cenu s cílem vytvořit rovnováhu mezi zájmy výrobců a zájmy výrobního odvětví Unie. Tvrdili však, že dovoz uskutečněný skupinou ArcelorMitttal Group z její brazilské pobočky by neměl být zohledněn v prvním kroku výpočtů. Kromě toho tvrdili, že Komise by měla minimalizovat umělý účinek výjimečného nárůstu cen surovin na výpočet minimální dovozní ceny, a to buď omezením tohoto mimořádného kolísání na základě historických údajů o pohybu cen, nebo použitím posledního období jakožto měřítka pro výpočet nárůstu nákladů. Společnost CSN tvrdila, že maximální hodnota druhého kroku úpravy minimální dovozní ceny odpovídající změně omezených cen klíčových surovin mezi obdobím šetření a obdobím březen až květen 2017 nemůže překročit 68,82 EUR za tunu, nikoliv 89,5 EUR za tunu. Pokud by bylo provedeno srovnání průměrných nákladů na suroviny mezi obdobím šetření a obdobím červen až červenec 2017, změna nesmí překročit 71,62 EUR za tunu. Vyvážející výrobce proto Komisi požádal, aby minimální dovozní cenu vypočítala znovu.

(607)

Požadavky brazilského vyvážejícího výrobce byly zamítnuty. Zaprvé, dovoz společnosti ArcelorMittal z Brazílie byl na trhu Unie dumpingový, obdobně jako situace jiných vyvážejících výrobců, a proto by se s ním nemělo zacházet odlišně. Zadruhé, Komise připomenula, že musela minimální dovozní cenu vypočítat takovým způsobem, aby zároveň odstranila účinek dumpingu působícího újmu a ochránila uživatele před nepříznivým účinkem nepatřičného zvýšení cen po období šetření.

(608)

Konsorcium uvedlo, že metodika použitá Komisí by měla být revidována, také vzhledem k tomu, že maxima surovin během období březen až květen 2017 jsou vypočítána za použití odlišného přístupu. Komise zastávala názor, že metodika, kterou použila, je platná. Ačkoliv je pravdou, že během období březen až květen 2017 nastala maxima surovin, Komise rovněž poznamenala, jak je uvedeno v 591. bodě odůvodnění, že vypočítaný nárůst výrobních nákladů ve výši 116 EUR za tunu plně nepřipisovala celkovému nárůstu nákladů na suroviny.

(609)

Konsorcium dále na základě své vlastní metodiky požadovalo, aby Komise stanovila minimální dovozní cenu na úrovni mezi 420 a 430 EUR za tunu. Metodika Konsorcia byla založena na výpočtu cen pro delší období (od roku 2013), na základě údajů různých zdrojů a na určitých předpokladech, například že výrobní odvětví Unie prodává za vyšší cenu 25 až 30 EUR za tunu. Komise v této souvislosti uvedla, že tato metodika nezohlednila náklady/ceny vyvážejících výrobců a výrobců v Unii během období šetření, ani dumpingová rozpětí a rozpětí újmy zjištěná během šetření. Navrhovaná minimální dovozní cena proto nesplňuje požadavky čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

(610)

Jak je uvedeno v 36. bodě odůvodnění, íránský vyvážející výrobce během slyšení dne 3. srpna nadnesl otázku týkající se administrativní chyby, k níž došlo při výpočtu dumpingu. Vyvážející výrobce vysvětlil, že některé číselné údaje byly chybně zaokrouhleny, pravděpodobně v důsledku jejich délky.

(611)

Komise toto tvrzení analyzovala a dospěla k závěru, že při výpočtu dumpingu pro íránského vyvážejícího výrobce skutečně došlo k administrativní chybě, která byla opravena. Výpočet dumpingu a minimální dovozní ceny proto musely být přepočítány s následujícím výsledkem: revidované dumpingové rozpětí a sazba antidumpingového cla pro společnost Mobarakeh Steel Company činily 17,9 % a revidovaná minimální dovozní cena upravená o nárůst cen surovin následně činila 468,49 EUR za tunu.

(612)

Všechny strany byly o této revizi informovány prostřednictvím dodatečného poskytnutí konečných zjištění dne 4. srpna 2017 a byly vyzvány, aby k ní vyjádřily své připomínky.

(613)

V případě změny okolností na trhu stanoví nařízení několik možností. Je-li tato změna trvalé povahy, čl. 11 odst. 3 základního nařízení stanoví, že je možné požadovat přezkum nutnosti zachování opatření. Komise urychleně posoudí podstatu jakékoliv řádné motivované žádosti, aby se zachovala vyvážená úroveň ochrany před dumpingem působícím újmu.

(614)

Žadatel po konečných zjištěních tvrdil, že provedení přezkumu by kvůli formě opatření bylo v podstatě téměř nemožné. Kromě toho, i kdyby byl proveden prozatímní přezkum, výsledky tohoto přezkumu by byly příliš pomalé, než aby mohly výrobnímu odvětví Unie pomoci.

(615)

Komise poukázala na to, že takovýto prozatímní přezkum může být proveden rychle, obvykle v období jednoho roku.

(616)

Sazby antidumpingových opatření pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážely tedy situaci zjištěnou během tohoto šetření týkajícího se těchto společností. Tato opatření jsou použitelná výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat opatření platná pro „všechny ostatní společnosti“. Nemělo by se na ně vztahovat žádné z uvedených individuálních antidumpingových opatření.

(617)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových opatření. Taková žádost musí být zaslána Komisi (81). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně informací: o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou, o domácím prodeji a prodeji na vývoz např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingová opatření.

(618)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových opatření. Tato zvláštní opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu a platné prohlášení, které splňují požadavky stanovené v článcích tohoto nařízení. Na dovoz, který nebude doprovázen fakturou a čestným prohlášením, se bude vztahovat sazba valorického cla použitelná pro všechny ostatní společnosti.

(619)

Pokud by v důsledku uložení opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení došlo ke změně obchodních tahů, může být zahájeno šetření zaměřené proti obcházení a za předpokladu splnění příslušných podmínek může být uloženo valorické clo.

(620)

Dále kvůli co nejlepší ochraně proti případné absorpci účinků opatření, zvláště mezi společnostmi ve spojení, Komise bezodkladně zahájí přezkum podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení a může zavést evidenci dovozu v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení, bude-li mít důkaz o takovém jednání.

(621)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečných antidumpingových cel. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, v níž mohly vznést vůči poskytnutým informacím námitku. Připomínky předložené jinými stranami byly řádně zváženy, ale nebyly takové povahy, aby si vyžádaly změnu závěrů.

8.   ZPĚTNÉ ULOŽENÍ ANTIDUMPINGOVÝCH CEL

(622)

Jak je uvedeno ve 20. bodě odůvodnění výše, Komise v návaznosti na žádost žadatele od 7. ledna 2017 zavedla celní evidenci dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Ruska a Brazílie.

(623)

Podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení může být clo uloženo zpětně „na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu nejvýše 90 dnů přede dnem použitelnosti prozatímních opatření“. Komise konstatuje, že v tomto případě žádná prozatímní opatření uložena nebyla.

(624)

Na základě těchto skutečností se Komise domnívá, že jedna z právních podmínek podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení není splněna, a proto by clo u evidovaných případů dovozu nemělo být uloženo se zpětnou platností.

9.   ODVOLACÍ VÝBOR A FORMA OPATŘENÍ

(625)

Z důvodů uvedených v oddílech 6 a 7 sdělila Komise svůj úmysl uložit opatření ve formě valorického cla omezeného minimální dovozní cenou.

(626)

Výbor zřízený čl. 15 odst. 1 základního nařízení vydal k návrhu prováděcího nařízení Komise záporné stanovisko a proti návrhu hlasovala kvalifikovaná většina členů výboru. Komise tudíž nemohla uložit opatření v původně zamýšlené formě.

(627)

V souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady pro mechanismy, jimiž členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (82) („nařízení o postupu projednávání ve výborech“), předložila Komise stejný návrh prováděcího nařízení odvolacímu výboru k dalšímu projednání.

(628)

Odvolací výbor projednal několik možných změn. Předseda odvolacího výboru dospěl k závěru, že nejširší možnou podporu členů výboru má změna formy opatření, kterou se valorické clo omezené minimální dovozní cenou mění na clo vyjádřené jako pevná částka na tunu.

(629)

Komise následně formu opatření změnila a informovala o ní zúčastněné strany.

(630)

Podle judikatury soudů Unie se Komise může rozhodnout uložit opatření v různých formách, mimo jiné v podobě pevné částky za tunu pro konkrétní společnost. Při rozhodování o formě opatření musí Komise nalézt rovnováhu mezi různými zájmy, včetně zájmů uživatelů a spotřebitelů.

(631)

Je tedy třeba připomenout, že Komise má širokou pravomoc, pokud jde o posuzování a vyvažování protichůdných zájmů, což se může projevit při výběru formy opatření. Komise zopakovala, že uložení valorického cla může uživatele nepřiměřeně zatížit, zejména pokud hrozí zvýšení cen PTV.

(632)

Komise dospěla k závěru, že odpovídající rovnováha se od její počáteční analýzy liší. Měla za to, že opatření ve formě pevné částky na tunu pro konkrétní společnost přesněji odráží újmu způsobovanou každým vyvážejícím výrobcem, u něhož byl zjištěn dumping. Kromě toho se rovněž zajistí, aby clo odstranilo újmu v plném rozsahu. V neposlední řadě zajišťuje uživatelům a spotřebitelům vyšší stabilitu a předvídatelnost, poněvadž se s časem nemění.

(633)

Komise dospěla k závěru, že za specifických okolností tohoto případu pevné clo za tunu pro konkrétní společnost zohledňuje potřeby uživatelů lépe než clo valorické, protože zajistí, že světové tržní ceny nebudou uživatele nepřiměřeně zatěžovat, byť by po období šetření došlo k jejich výraznému zvýšení.

(634)

Proto Komise považovala za vhodné uložit paušální částku za tunu. Oproti valorickému clu omezenému minimální dovozní cenou poskytuje tento druh opatření výrobnímu odvětví Unie okamžitou ochranu proti dumpingu působícímu újmu při stanovené úrovni cla a zároveň vylučuje, že dovozci a uživatelé budou muset platit vyšší clo v budoucnu. Představuje tudíž vyvážení zájmů, jehož bylo třeba v tomto šetření dosáhnout.

(635)

Pevná výše cla za tunu je založena na úrovni, která se rovná rozpětí dumpingu nebo újmy zjištěnému během šetření u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce dotčeného výrobku, podle toho, která hodnota byla nižší, v souladu s čl. 9 odst. 4 druhým pododstavcem základního nařízení.

(636)

Konkrétní clo stanovila Komise tak, že nižší částku dumpingového rozpětí nebo rozpětí újmy vypočtenou u každého dotčeného vyvážejícího výrobce vydělila celkovým vývozem za tunu dotčeného výrobku během období šetření. V níže uvedené tabulce jsou uvedeny příslušné sazby konečného antidumpingového cla, které vycházejí z valorického cla uvedeného v tabulce v 583. bodě odůvodnění.

Země

Společnost

Sazba konečného cla – v EUR/t netto

Brazílie

ArcelorMittal Brasil S.A

54,5

 

Aperam Inox América do Sul S.A.

54,5

 

Companhia Siderúrgica Nacional

53,4

 

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A. (USIMINAS)

63,0

 

Gerdau Açominas S.A.

55,8

Írán

Mobarakeh Steel Company

58,0

Rusko

Novolipetsk Steel

53,3

 

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

96,5

 

PAO Severstal

17,6

Ukrajina

Metinvest Group

60,5

(637)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací dne 22. září 2017 tvrdil íránský vyvážející výrobce, že ve výpočtu jeho celkového vývozu dotčeného výrobku během období šetření, který provedla Komise, došlo k chybě.

(638)

Komise tvrzení vyvážejícího výrobce analyzovala a následně jej uznala. Revidovaná pevná výše cla za tunu v případě společnosti Mobarakeh Steel Company (a všech ostatních společností) v Íránu tudiž činí 57,5 EUR za tunu netto.

(639)

Íránský vyvážející výrobce, brazilský vyvážející výrobce CSN podporovaný portugalskou společností Lusosider, která je s ním ve spojení, brazilský vyvážející výrobce Usiminas a ukrajinský vyvážející výrobce Metinvest předložili cenové závazky. Ruský vyvážející výrobce NLMK předložil Komisi cenový závazek již dne 13. února 2017.

(640)

Jedenáct dalších zúčastněných stran (sedm vyvážejících výrobců, jeden uživatel ve spojení s jedním z těchto vyvážejících výrobců, žadatel; konsorcium a mise Brazílie při Evropské unii) předložilo dne 26. září 2017 následující připomínky.

(641)

Brazilský vyvážející výrobce CSN uvedl, že taková změna formy opatření představuje velmi vážné ohrožení existence portugalské společnosti Lusosider, která je s ním ve spojení. Kromě toho tento vyvážející výrobce uvedl, že změna formy opatření neposkytuje odpovídající rovnováhu mezi zájmy výrobního odvětví Unie na jedné straně a společnosti Lusosider a ostatních uživatelů na straně druhé. Společnost CSN navíc tvrdila, že kromě změny formy opatření se nepochybně změnila i podstata. Výsledné účinky této změny by společnost Lusosider a mnoho dalších uživatelů zastihlo nepřipravených. Společnost ve spojení Lusosider dále uvedla, že tak podstatná změna formy opatření by ji donutila přesunout výrobu galvanizované oceli mimo Unii. Společnost Lusosider navíc uvedla, že by musela opustit svůj investiční projekt ve výši 70 milionů EUR, který by jí umožnil v Portugalsku vyrábět dalších 300 000 tun ročně. V důsledku toho tvrdila, že stavební trh na Pyrenejském poloostrově by v budoucnu nebyl náležitě zásobován surovinami, přičemž toto tvrzení opírala o další údaje o vývoji na trhu na Pyrenejském poloostrově.

(642)

Brazilský vyvážející výrobce Usiminas tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož lhůta 1,5 pracovního dne je příliš krátká na to, aby mohl učinit smysluplné podání. Vyzval také Komisi, aby pokročila se svým předchozím návrhem na uložení valorického cla omezeného minimální dovozní cenou. Navíc tvrdil, že v důsledku změny opatření se stává velmi důležitou úroveň rozpětí újmy. Proto zopakoval, že náklady po dovozu, které použila Komise, byly příliš nízké a že použitý cílový zisk byl nepřiměřeně vysoký a neoprávněně navýšený. Rovněž zopakoval svou předchozí připomínku, že dovoz z Brazílie, který měl způsobit podstatnou újmu, nedosahuje prahu „de minimis“, jestliže se vyloučí dovoz od brazilského vyvážejícího výrobce ArcelorMittal, který je ve spojení s výrobcem v Unii. Poté opět poukázal na to, že Komise podle něj nezvolila vhodný cílový zisk. Kromě toho znovu uvedl, že závěr Komise při tomto šetření, že výrobní odvětví Unie utrpělo v období šetření podstatnou újmu, se zdá být v rozporu se zjištěním v antidumpingovém řízení proti PTV pocházejícím z Číny, totiž že podstatná újma hrozila pouze v období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2015. Rovněž uvedl, že pouhý matematický rozdíl mezi dovozními cenami dotčených zemí a domácí cenou v Unii nesplňuje podmínku řádné cenové analýzy dopadů podle základního nařízení.

(643)

Spolupracující brazilský vyvážející výrobce Gerdau, nezařazený do vzorku, uvedl, že původně zvažovaná forma opatření (valorické clo omezené minimální dovozní cenou) má podporu mnoha členských států. Domníval se, že nejvhodnějším řešením této věci je nadále původní záměr Komise.

(644)

Ukrajinský vyvážející výrobce Metinvest tvrdil, že poskytnutí dodatečných konečných informací nebylo podloženo řádnými důkazy a právním odůvodněním a rovněž porušilo jeho právo na obhajobu. Dále tvrdil, že Komise nezohlednila řadu klíčových právních tvrzení a argumentů, které by značně snížily jeho dumpingové rozpětí. Uvedl rovněž, že vzhledem k současným vysokým cenám na trhu a nárůstu dovozu z jiných zemí je navrhovaná výše pevné částky neúměrně vysoká, diskriminační a nepřiměřená. Platnost opatření by měla být omezena na dva roky. Nakonec uvedl, že by Komise měla u dovozu z Ukrajiny usilovat o konstruktivní řešení v souladu s ustanoveními dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou, a měly by tudíž být upřednostňovány cenové závazky, jako například jím učiněný závazek.

(645)

Ruský vyvážející výrobce NLMK zastával názor, že Komise měla použít hodnotu CIF, která odpovídá fakturované hodnotě tržeb společnosti Novex, která je vnitřním vývozním oddělením NLMK, a že úprava na základě čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, kterou Komise při výpočtu konkrétního cla provedla, nebyla odůvodněná. Odkázal také na svou nabídku cenového závazku a stěžoval si, že na ni dosud neobdržel odpověď.

(646)

Ruský vyvážející výrobce Severstal tvrdil, že změna formy opatření na základě obecného informačního dokumentu je porušením obecných zásad EU ohledně legitimního očekávání a řádné správy. Navrhl, aby se nová forma opatření začala uplatňovat po uplynutí přiměřené lhůty jednoho měsíce.

(647)

Ruský vyvážející výrobce MMK nesouhlasil s tím, že zvolená revidovaná forma opatření lépe zohledňuje potřeby uživatelů a dosahuje lepšího vyvážení rozdílných zájmů.

(648)

Konsorcium uvedlo, že tato změna formy opatření je znepokojující pro nezávislé uživatele. Uvedlo navíc, že změna formy opatření neposkytuje odpovídající rovnováhu mezi zájmy výrobního odvětví Unie na jedné straně a zájmy dovozců a uživatelů na straně druhé. Nadto se domnívalo, že kromě změny formy opatření se nepochybně změnila i podstata. Mezi výslednými účinky opatření by bylo značné zvýšení nákupních cen pro uživatele, čímž by se z hlediska soutěže dostali do nevýhodného postavení vůči výrobcům v Unii. Požádalo proto Komisi, aby svůj postoj přehodnotila a zachovala svůj původní návrh na omezení valorického cla minimální dovozní cenou.

(649)

Konsorcium i ruský vyvážející výrobce MMK vyzvali Komisi, aby v rámci analýzy zájmu Unie analyzovala dopad nedávného podpisu memoranda o porozumění mezi společnostmi Tata Steel a ThyssenKrupp, pokud jde o kombinaci jejich provozů v Evropě, a nedávné akvizice společnosti Ilva společností Arcelor Mittal.

(650)

Žadatel uvedl, že nadále důrazně nesouhlasí s posouzením zájmu Unie, na jehož základě se Komise rozhodla neuložit valorické clo. V této souvislosti zopakoval, že Komise nadále ignoruje právní kritéria stanovená v čl. 21 odst. 1 základního nařízení. Rovněž připomněl, že clo na tunu bylo stanoveno na základě historicky nízkých cenových úrovní, které převažovaly během období šetření, což znamená, že takovéto clo by k odstranění týchž rozpětí dumpingu působícího újmu v současnosti již nepostačovalo. Zejména tvrdil, že výpočet pevně stanoveného cla nebere v úvahu cenový vývoj po období šetření. Dále tvrdil, že uložení pevně stanoveného cla je v současném šetření nevhodné vzhledem k velkému počtu typů výrobku, přičemž odkázal na postoj, který Komise zaujala v 386. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/387 týkajícího se tvárné litiny z Indie. Kromě toho zopakoval své dřívější tvrzení, že Komise musí brát v úvahu zjištění ekonomické poradenské kanceláře BKP, jež připravila ekonomickou studii ze dne 12. června 2017 a navazující zprávu ze dne 24. července 2017. Podle sdružení Eurofer poskytují tyto zprávy jasné důkazy o tom, že dopad cel na uživatele by byl minimální. Na závěr sdružení Eurofer uvedlo, že Komise by měla přezkoumat své rozhodnutí o vyloučení Srbska z šetření s ohledem na jeho rostoucí tržní podíl po období šetření a budoucí investiční plány.

(651)

Mise Brazílie při Evropské unii uvedla, že změna formy opatření se jeví jako nadměrná ochrana výrobců a je v rozporu s některými zásadními závěry uvedenými v obecném informačním dokumentu ze dne 17. července 2017, zejména pokud jde o to, nakolik je minimální dovozní cena schopna omezovat vliv cla na dovozce a uživatele, a zajistit tak rovnováhu mezi různými zájmy. Očekávala tudíž, že se Komise v rámci tohoto šetření vrátí k původnímu rozhodnutí o uložení konečných opatření.

(652)

Komise veškerá tato vyjádření velmi bedlivě prostudovala. Sdružila opakující se témata od různých zúčastněných stran ohledně posouzení zájmu Unie a práva na obhajobu v následujících bodech odůvodnění a poté se k jednotlivým bodům vyjádřila.

(653)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že změna formy opatření nepřináší vhodnou rovnováhu mezi různými zájmy. Ačkoliv vyvážející výrobci a uživatelé varovali před nepřiměřeným účinkem na uživatele, žadatel trval na potřebnosti valorického cla. Komise nejprve připomněla, že podle judikatury musí při vyvažování protichůdných zájmů zohlednit právní, hospodářské a politické aspekty daného případu. V tomto konkrétním případě se Komise a členské státy rozcházely v politické analýze vyvažování zájmů. V takové situaci článek 6 nařízení o postupu projednávání ve výborech ukládá předsedovi odvolacího výboru, aby se pokusil najít řešení, které se v odvolacím výboru setká s nejširší podporou. V tomto případě byl výsledkem návrh na uložení pevné částky.

(654)

Komise trvala na tom, že uložení pevně stanoveného cla v tomto případě skutečně představuje vhodný kompromis mezi protichůdnými zájmy z následujících důvodů.

(655)

Zaprvé, pevně stanovené clo odstraňuje újmu v plném rozsahu a jako takové poskytuje okamžitou ochranu výrobního odvětví Unie. To odpovídá politickému posouzení, podle nějž okamžitá a úplná ochrana byla opodstatněná, jak vyplývá z jednání odvolacího výboru. Proto se uložením tohoto cla věnuje zvláštní pozornost potřebě odstranit škodlivé účinky dumpingu působícího újmu, které spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž na trhu Unie, jak požaduje čl. 21 odst. 1 druhá věta základního nařízení.

(656)

Zadruhé, v tomto případě pevně stanovené clo zajišťuje větší stabilitu a předvídatelnost pro uživatele a spotřebitele, neboť zůstává stabilní v čase. Uložením tohoto cla je tudíž vyloučeno, že by uživatelé a spotřebitelé moli být nuceni platit vyšší clo, pokud by se dále zvýšily ceny, což se zdá být pravděpodobný scénář. Skutečnost, že výpočet tohoto cla byl založen na cenách převládajících během období šetření, zmírňuje dopad tohoto pevně stanoveného cla, protože bylo vypočteno na základě v daném okamžiku úplných a ověřených údajů, a to v době, kdy ceny byly velmi nízké.

V důsledku toho Komise nepřehodnotila svůj postoj, aby se vrátila ke svému původnímu návrhu. Rovněž nezkrátila dobu trvání opatření, jak požadoval ukrajinský vyvážející výrobce, jelikož neexistoval zvláštní důvod odchýlit se od běžného pětiletého období uvedené v čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Zejména je třeba uvést, že se jedná o trh s dobře zavedeným výrobkem ve stabilním právním prostředí, např. oproti trhu s inovativními výrobky se silnými a variabilními státními zásahy, jako v případě solárních panelů.

(657)

Ceny by se mohly dále zvýšit, pokud by pokračovala konsolidace výrobního odvětví Unie a pokud by výrobní odvětví Unie získalo silnější vyjednávací pozici. Komise přijala připomínky, že akvizice společnosti Ilva konsorciem, jehož hlavním akcionářem je ArcelorMittal, a podpis dohody mezi společnostmi Tata Steel a ThyssenKrupp o zřízení společného podniku jsou v tomto ohledu relevantní. Tento vývoj však stále pokračuje a zejména nadále podléhá schválení antimonopolních úřadů. Jeho dopad na trh je tedy nejistý a v každém případě až v budoucnosti. Komise proto dospěla k závěru, že tento vývoj nevyžaduje změnu protichůdných zájmů pro účely tohoto nařízení. Pokud jde o tvrzení žadatele, že Komise nepřihlédla ke zjištěním ekonomické poradenské kanceláře, BKP, Komise zopakovala své závěry uvedené v 473. a 474. bodě odůvodnění. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(658)

Pokud jde o tvrzení, že uložení pevně stanoveného cla není v tomto šetření vzhledem k velkému množství typů výrobku vhodné, Komise poznamenala následující. Uznala, že pevně stanovené clo není ideální pro nestejnorodé výrobky. Nicméně v tomto konkrétním šetření, jak je uvedeno v 548. bodě odůvodnění, uložení valorického cla by mělo dopad na uživatele nepřiměřeně. Výsledkem je, že uložení pevně stanoveného cla je tudíž v tomto případě vhodnější. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(659)

Pokud jde o připomínku žadatele, že clo za tunu vychází z historicky nízkých cenových úrovní, které převažovaly během období šetření, Komise připomněla, že antidumpingové clo vždy vychází a vypočítává se z údajů z období šetření bez ohledu na to, zda se jedná o clo valorické nebo pevně stanovené. Stanovení dumpingových rozpětí s ohledem na historicky nízké ceny v období šetření, aniž by bylo clo vypočteno s použitím vyšších cen po období šetření, by znamenalo účelový výběr zaměřený na výsledky, a nemůže být odůvodněn, protože by se musely použít údaje ze dvou různých období. V každém případě úplné a ověřené byly pouze údaje z období šetření. Okolnosti uváděné žadatelem nejsou mimořádné, nýbrž se jedná o běžné působení tržních sil. Konečně, při vyvažování protichůdných zájmů Komise přihlíží rovněž ke skutečnosti, že použití údajů z období šetření zmírňuje dopad pevně stanoveného cla, jelikož vychází z historicky nízkých cen. Tvrzení, aby pro výpočet pevně stanoveného cla byly zohledněny údaje po období šetření, bylo tudíž rozhodně odmítnuto.

(660)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že Komise porušila jejich právo na obhajobu tím, že nestanovila smysluplnou lhůtu pro předložení připomínek k poskytnutým dodatečným informacím. V tomto ohledu Komise odkázala na čl. 20 odst. 5 druhou větu základního nařízení, podle nějž může stanovit kratší lhůtu než lhůtu 10 dnů pro poskytnutí dodatečných konečných informací. V tomto případě byla Komise povinna vyčkat na výsledek jednání odvolacího výboru, jež se konalo dne 22. září. Ve stejný den všem zúčastněným stranám zaslala dodatečné konečné informace o rozsahu nepřesahujícím jednu stranu. Strany byly tedy informovány v pátek večer a měly čas reagovat na tuto malou změnu do úterý 14:00 hodin. Strany měly celkem více než 3,5 dne na přípravu svých připomínek k velmi omezenému dodatečnému znění. S ohledem na naléhavost věci tak Komise právo na obhajobu zúčastněných stran respektovala. Základní nařízení počítá dny pro zveřejnění jako dny, nikoli jako pracovní dny, neboť lze očekávat, že v situaci, jako je situace v daném případě, kdy všechny strany dokonale znají harmonogram, zúčastněné strany přijmou všechna nezbytná opatření k tomu, aby mohly pracovat během víkendu.

(661)

Společnost Severstal prohlásila, že změna podoby opatření v tak pozdní fázi šetření porušuje obecnou zásadu legitimního očekávání a řádné správy. Komise nemůže přijmout argument, že informační dokument vzbuzuje legitimní očekávání, pokud jde o konečný závěr šetření. Účelem poskytnutí informací je naopak uvědomit zúčastněné strany o předběžných zjištěních Komise a poskytnout jim možnost účinně uplatnit jejich práva na obhajobu. Z tohoto důvodu bylo v průvodním dopise zaslaném všem zúčastněným stranám výslovně uvedeno, že „tímto poskytnutím informací není dotčeno jakékoli následné rozhodnutí, které Komise může přijmout, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností a úvah, budou tyto skutečnosti a úvahy vaší společnosti sděleny, jakmile to bude možné“. To Komise učinila s dodatečnými konečnými informacemi ze dne 22. září 2017. V tomto kontextu se zúčastněná strana nemůže dovolávat ochrany legitimního očekávání dříve, než Komise ukončí daný přezkum, pokud se Komise rozhodne jednat v rámci pravomocí, které jí svěřil zákonodárce Unie (83). Tento argument proto musel být rovněž odmítnut.

(662)

Tvrzení společnosti Metinvest, že navrhovaná podoba opatření je diskriminační, nebylo doloženo. Pouhá skutečnost, že dovoz z jiných zemí se zvýšil po období šetření, neznamená, že je navrhované opatření diskriminační ve smyslu čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Zatímco dumping působící újmu byl zjištěn u čtyř příslušných zemí, takové zjištění neexistuje, pokud jde o dovoz z jiných zemí. Z toho vyplývá, že důvod pro rozdílné zacházení spočívá v tom, že je třeba obnovit spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu Unie pro dovoz z daných čtyř zemí.

(663)

Komise nakonec zopakovala, že uložení pevně stanoveného cla mělo nejširší možnou podporu v odvolacím výboru. Proto odmítla připomínku společnosti Gerdau, že mnoho členských států podpořilo původní opatření, jako věcně nesprávnou. V odvolacím výboru tento návrh podpořil pouze omezený počet členských států.

(664)

Kromě toho několik zúčastněných stran znovu předložilo komentáře, které nebyly součástí dodatečných konečných informací: Společnost Usiminas se odvolávala na použité náklady po dovozu a cílový zisk, prahovou hodnotu považovanou za zanedbatelnou, analýzu cenového efektu, cílový zisk a tvrzení, že zjištění tohoto šetření byla v rozporu se závěry čínského šetření. Společnost Metinvest tvrdila, že Komise nepřihlédla k řadě klíčových právních nároků a argumentů, zatímco společnost NLMK tvrdila, že Komise chybně upravila její vývozní cenu. S ohledem na tato tvrzení Komise uvedla, že se jimi již zabývala po poskytnutí konečných informací. Co se týče tvrzení společnosti Usiminas, byla řešena pokud jde o náklady po dovozu v 576. bodě odůvodnění, pokud jde o cílový zisk v 563. až 565. bodě odůvodnění, pokud jde o prahovou hodnotu považovanou za zanedbatelnou v 252. až 258. bodě odůvodnění, pokud jde o cenový efekt v 273. bodě odůvodnění a pokud jde o rozpor se závěry čínského šetření v 330., 331. a 597. bodě odůvodnění. Co se týče tvrzení společností Metinvest a NLMK, Komise odkazuje na 131., 132. a 127. bod odůvodnění a poznamenává, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení měla logicky rovněž vliv na výpočet pevně stanoveného cla.

(665)

Žadatel zopakoval svůj názor, že Komise měla zveřejnit rozpětí újmy pro Srbsko a jeho úroveň cenového podbízení. Vyzval rovněž Komisi, aby přezkoumala své rozhodnutí vyloučit Srbsko z šetření s ohledem na jeho rostoucí podíl na trhu Unie. Komise uznala, že úředník pro slyšení doporučil zveřejnit rozpětí újmy a cenového podbízení, aby bylo možné lépe porozumět tomu, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Nicméně Komise se domnívá, že zveřejnění rozpětí újmy a rozpětí cenového podbízení nebylo nutné k vyhodnocení analýzy týkající se kumulace (238. bod odůvodnění), jelikož všechny nezbytné údaje byly řádně zveřejněny v informačním dokumentu. Její závěr, že objem srbského dovozu byl zanedbatelný, vycházel z dostupných údajů týkajících se období šetření v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Použití údajů z období po období šetření nebylo odůvodněné, neboť vývoj popsaný žadatelem není mimořádný, nýbrž v rámci běžných výkyvů na trzích. Kromě toho Komise nemůže založit svou analýzu újmy na budoucích investičních plánech vyvážejících výrobců. Pokud by se tyto plány uskutečnily a vedly k trvalé změně okolností, může žadatel podat nový antidumpingový podnět.

(666)

Ve dnech 26. a 27. září 2017 nabídlo pět vyvážejících výrobců cenové závazky. Komise uvedla, že tyto nabídky byly doručeny po lhůtě stanovené v článku 8 základního nařízení vykládaném ve spojení s článkem 20 základního nařízení, který odkazuje na poskytnutí konečných informací, a nikoli na poskytnutí dodatečných konečných informací.

(667)

Článek 8 základního nařízení stanoví možnost nabídnout (a přijmout) cenové závazky po této lhůtě za výjimečných okolností.

(668)

Komise posoudí, zda jsou tyto okolnosti splněny a zda mohou být cenové závazky přijaty. Avšak vzhledem k tomu, že se poskytnutí dodatečných konečných informací uskutečnilo v pozdní fázi šetření, Komise nemohla provést nezbytnou analýzu toho, zda tyto cenové závazky byly přijatelné před přijetím tohoto nařízení. Proto Komise výjimečně a s ohledem na složitost problému, zejména s ohledem na práva na obhajobu zúčastněných stran, svou analýzu náležitě dokončí v pozdější fázi. To je výslovně uvedeno v článku 8 základního nařízení, který stanoví možnost přijetí cenových závazků za výjimečných okolností i poté, co byla uložena konečná opatření. V této souvislosti bude Komise rovněž analyzovat význam dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou.

(669)

Pokud jde o tvrzení, že Komise neodpověděla na nabídku cenového závazku předloženou Komisi dne 13. února 2017 společností NLMK, Komise odkazuje na čl. 8 odst. 1 základního nařízení, který stanoví, že závazky mohou být nabízeny pouze poté, co byla předběžně zjištěna existence dumpingu a újmy. V tomto konkrétním případě v únoru 2017 žádné takové zjištění neexistovalo. Cenový závazek nabídnutý společností NLMK bude tudíž analyzován později společně s jinými nabídkami.

(670)

Kromě toho pokud jde o připomínku společnosti Lusosider, že stavební trh na Iberském poloostrově bude v budoucnu bez příslušné dodávky surovin, toto tvrzení bude analyzováno v rámci přezkumu cenového závazku společností CSN/Lusosider.

(671)

Odvolací výbor nevydal stanovisko,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Ukládá se konečné dumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracovaných, neplátovaných, nepokovených ani nepotažených, pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny.

2.   Dotčený výrobek nezahrnuje:

výrobky z korozivzdorné oceli a křemíkové elektrooceli s orientovanou strukturou,

výrobky z nástrojové oceli a rychlořezné oceli,

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce převyšující 10 mm a o šířce 600 mm nebo větší, a

výrobky, které nejsou ve svitcích a nemají reliéfní vzor, o tloušťce 4,75 mm nebo větší, avšak nepřesahující 10 mm, a o šířce 2 050 mm nebo větší.

Dotčený výrobek je v současnosti kódů KN 7208 10 00, 7208 25 00, 7208 26 00, 7208 27 00, 7208 36 00, 7208 37 00, 7208 38 00, 7208 39 00, 7208 40 00, 7208 52 10, 7208 52 99, 7208 53 10, 7208 53 90, 7208 54 00, 7211 13 00, 7211 14 00, 7211 19 00, ex 7225 19 10 (TARIC code 7225191090), 7225 30 90, ex 7225 40 60 (kód TARIC 7225406090), 7225 40 90, ex 7226 19 10 (kód TARIC 7226191090), 7226 91 91 a 7226 91 99.

3.   Sazba konečného antidumpingového cla, která se použije pro výrobek popsaný v odstavci 1 a vyrobený níže uvedenými společnostmi se stanoví takto:

Země

Společnost

Sazba konečného cla – v EUR/t netto

Doplňkový kód TARIC

Brazílie

ArcelorMittal Brasil S.A

54,5

C210

 

Aperam Inox América do Sul S.A.

54,5

C211

 

Companhia Siderúrgica Nacional

53,4

C212

 

Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A. (USIMINAS)

63,0

C213

 

Gerdau Açominas S.A.

55,8

C214

Írán

Mobarakeh Steel Company

57,5

C215

Rusko

Novolipetsk Steel

53,3

C216

 

Public Joint Stock Company Magnitogorsk Iron Steel Works (PJSC MMK)

96,5

C217

 

PAO Severstal

17,6

C218

Ukrajina

Metinvest Group

60,5

C219

4.   Sazbou konečného antidumpingového cla platnou pro výrobek popsaný v odstavci 1 a vyrobený jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v odstavci 2, je pevně stanovené clo, jak je stanoveno v tabulce níže.

Společnost

Sazba konečného cla – v EUR/t netto

Doplňkový kód TARIC

Všechny ostatní brazilské společnosti

63,0

C999

Všechny ostatní íránské společnosti

57,5

C999

Všechny ostatní ruské společnosti

96,5

C999

Všechny ostatní ukrajinské společnosti

60,5

C999

5.   U všech ostatních jednotlivě vyjmenovaných výrobců a v případech, kdy dojde k poškození zboží před propuštěním do volného oběhu, a kdy je proto cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, poměrně rozdělena za účelem stanovení celní hodnoty podle čl. 131 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (84), se výše uvedená sazba konečného cla vypočítaná na základě odstavce 2 sníží o procento, které odpovídá poměrnému rozdělení ceny, která skutečně byla nebo má být zaplacena. Splatné clo se potom rovná rozdílu mezi sníženou sazbou konečného cla a sníženou čistou cenou s dodáním na hranice Unie před proclením.

6.   U všech ostatních společností a v případech, kdy dojde k poškození zboží před propuštěním do volného oběhu, a kdy je proto cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, poměrně rozdělena za účelem stanovení celní hodnoty podle čl. 131 odst. 2 nařízení (EU) 2015/2447, se výše sazby antidumpingového cla vypočítaná na základě odstavce 3 sníží o procento, které odpovídá poměrnému rozdělení ceny, která skutečně byla nebo má být zaplacena.

7.   Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.

8.   Pokud kterýkoli vyvážející výrobce v Brazílii poskytne Komisi dostatečné důkazy, že:

a)

v období šetření (tj. od 1. července 2015 do 30. června 2016) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1;

b)

není ve spojení s žádným vývozcem ani výrobcem v Brazílii, na kterého se vztahují opatření uložená tímto nařízením; a

c)

po skončení období šetření buď skutečně vyvezl dotčený výrobek do Unie, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek jeho značné množství do Unie vyvézt, může být tabulka v čl. 1 odst. 2 změněna tak, že se mezi spolupracující společnosti nezařazené do vzorku přidá nový vyvážející výrobce, na nějž se v důsledku toho bude vztahovat vážená průměrná celní sazba pro společnosti zařazené do vzorku, jež činí 55,8 EUR/t netto.

Článek 2

Antidumpingové řízení týkající se dovozu dotčeného výrobku pocházejícího ze Srbska do Unie se tímto v souladu s čl. 9 odst. 2 základního nařízení ukončuje.

Článek 3

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/5 ze dne 5. ledna 2017, kterým se zavádí celní evidence dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Ruska a Brazílie se s konečnou platností zrušuje bez zpětného výběru cla.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. října 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 21.

(2)  Oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny (Úř. věst. C 246, 7.7.2016, s. 7).

(3)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/5 ze dne 5. ledna 2017, kterým se zavádí celní evidence dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Ruska a Brazílie (Úř. věst. L 3, 6.1.2017, s. 1).

(4)  Výrobce v Unii byl vybrán, jelikož se jednalo o jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku, kteří tvrdili, že mohou v krátké době zvýšit svou kapacitu.

(5)  Navíc dva uživatelé, kteří jsou členy Konsorcia, byli proti uložení opatření. Nicméně další italský uživatel, který se přihlásil v pokročilé fázi procesu, se vyslovil pro uložení opatření.

(6)  Zpráva ze slyšení úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech, 23. června 2017, HO/AK ju-ca-11.ho(2017)3604029, s. 3.

(7)  Zpráva ze slyšení úředníka pro slyšení v obchodních záležitostech, 23. června 2017, HO/AK ju-ca-11.ho(2017)3604029, s. 4.

(8)  Válcováním za studena se rozumí proces, při kterém plech nebo pás, které byly předtím válcovány za tepla a namořeny, procházejí mezi válci za studena, tj. za teploty nižší, než je teplota měknutí kovu.

(9)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1778 ze dne 6. října 2016, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 272, 7.10.2016, s. 33).

(10)  Viz rozsudek ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada Evropské unie, T-26/12, EU:T:2015:437, bod 52. Viz také Zpráva panelu WTO DS442, Evropská unie – antidumpingová opatření na dovoz některých mastných alkoholů z Indonésie, odstavce 7.89 a následující.

(11)  Společnost Novex byla na společnosti NLMK nezávislá, a to do roku 2008, kdy společnost NLMK prostřednictvím nákupu akcií nabyla celou společnost Novexco (Cyprus) Limited („Novexco“) a společnost Novex Trading (Swiss) S.A. („Novex“). Viz věc č. COMP/M.5101 – NOVOLIPETSK STEEL/NOVEXCO/NOVEX TRADING.

(12)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1328 ze dne 29. července 2016, Úř. věst. L 210, 4.8.2016, s. 1, 64. až 67. bod odůvodnění odkazující mimo jiné na švýcarského dovozce/obchodníka, který je se společností MMK ve spojení.

(13)  Evropská komise dne 20. ledna 2016 zahájila důkladné šetření k posouzení toho, zda je italská státní podpora pro výrobce oceli Ilva v souladu s pravidly státní podpory EU, a dne 15. května 2016 toto šetření prodloužila. Ke dni 3. července 2017 toto šetření nebylo dokončeno.

(14)  ESD, Věc C-315/90, Gimelec v. Komise EU:C:1991:447, body 16 až 29; Zpráva odvolacího orgánu WTO 24.7.2001, WT/DS184/AB/R, body 181 až 215.

(15)  WT/DS184/AB/R, 24. července 2001, strana 69, bod 204.

(16)  Válcováním za studena se rozumí proces, při kterém plech nebo pás, které byly předtím válcovány za tepla a namořeny, procházejí mezi válci za studena, tj. za teploty nižší, než je teplota měknutí kovu.

(17)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/181 ze dne 10. února 2016 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace (Úř. věst. L 37, 12.2.2016, s. 25, 153. bod odůvodnění).

(18)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1328 ze dne 29. července 2016 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace a o konečném výběru prozatímního cla (Úř. věst. L 210, 4.8.2016, s. 15, 117. bod odůvodnění).

(19)  Zahrnovalo období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015, což se liší od období šetření v tomto případě (viz 19. bod odůvodnění).

(20)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 68).

(21)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 68).

(22)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 68).

(23)  Připomínka brazilského vyvážejícího výrobce, společnostiUsiminas, ze dne 7. srpna 2017, strana 2.

(24)  Brazilský vyvážející výrobce odkazuje na tabulku 15 tohoto nařízení. Stejná tabulka byla uvedena ve všeobecném dokumentu se zjištěními.

(25)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1778 ze dne 5. října 2016, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 272, 7.10.2016, s. 62), 197. bod odůvodnění.

(26)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 76), 59. bod odůvodnění.

(27)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance, Ocelářství – Jak v Evropě uchránit udržitelná pracovní místa a růst, COM(2016) 155 final, v Bruselu dne 16.3.2016. Tento dokument o celosvětové nadměrné kapacitě ocelářství uvádí následující:

Strana 2: „…od roku 2014 se do celosvětové poptávky po oceli nepříznivě promítalo hospodářské zpomalení v Číně a dalších rozvíjejících se ekonomikách“,

Strana 6: … „Nad rámec opatření, jež mají zmírnit dopady nadměrné kapacity ve světě, se Komise společně s hlavními partnery zabývá řešením příčin tohoto problému. Globální problém si žádá globální řešení.“

(28)  Ilva, ThyssenKrupp a Tata Steel UK.

(29)  

Zdroj údajů o kapacitě: OECD (OECD, DSTI/SU/SC(2016)6/Final, 5. září 2016, Ředitelství pro vědu, technologii a inovace, Updated steelmaking capacity figures and a proposed framework for enhancing capacity monitoring activity (Aktualizované údaje o kapacitě výroby oceli a navrhovaný rámec pro zlepšení monitorování kapacit), příloha, s. 7 a násl).

(30)  

Zdroj údajů o výrobě: Světové sdružení výrobců oceli (World Steel Association), Steel Statistical Yearbook 2015 (Světové sdružení výrobců oceli, Steel Statistical Yearbook 2016, tabulka 1 na straně 1 a 2 a tabulka 13 na straně 35, http://www.worldsteel.org/statistics/statistics-archive/yearbook-archive.html).

(31)  Výtah z poslední ES studie „zdola nahoru“ o cenách energie a nákladech na energii provedené konsorciem konzultantů, včetně Ecofys a CEPS, červenec 2016.

(32)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 68).

(33)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1778 ze dne 6. října 2016, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 272, 7.10.2016).

(34)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 68).

(35)  Připomínky sdružení Eurofer ze dne 2. května 2017, s. 12. Toto tvrzení odkazuje na skutečnost, že Komise se v prozatímní fázi rozhodla pokračovat v šetření bez uložení opatření.

(36)  Rozsudek ze dne 25. října 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada, Věc T-192/08. EU:T:2011:619, bod 221.

(37)  Ačkoliv o vyplnění dotazníků po období šetření byli požádáni všichni členové Konsorcia, právník zastupující Konsorcium uvedl, že někteří nedisponovali organizační strukturou pro poskytnutí požadovaných informací po období šetření, zatímco jiní byli kromě státních svátků a krátké lhůty pro vyplnění dotazníku zaneprázdněni uzavíráním rozpočtového roku.

(38)  Samotná ESTA útvarům Komise dne 10. května 2017 odpověděla, že „zastupuje více než 100 výrobců ocelových trubek v 17 zemích EU a pokrývá více než 90 % výroby EU. Rozmanitost těchto výrobců ... může se jednat o velké mezinárodní skupiny nebo o malé a střední podniky, které mají pouze jedno výrobní zařízení v jedné zemi, mohou to být rovněž pobočky hlavních výrobců oceli nebo rodinné podniky…

(39)  

Zdroj údajů o kapacitě: OECD (OECD, DSTI/SU/SC(2016)6/Final, 5. září 2016, Ředitelství pro vědu, technologii a inovace, Updated steelmaking capacity figures and a proposed framework for enhancing capacity monitoring activity (Aktualizované údaje o kapacitě výroby oceli a navrhovaný rámec pro zlepšení monitorování kapacit), příloha, s. 7 a násl).

(40)  

Zdroj údajů o výrobě: Světové sdružení výrobců oceli (World Steel Association), Steel Statistical Yearbook 2016 (Světové sdružení výrobců oceli, Steel Statistical Yearbook 2016, tabulka 1 na straně 1 a 2 a tabulka 13 na straně 35, http://www.worldsteel.org/statistics/statistics-archive/yearbook-archive.html).

(41)  Odhad

(42)  Údaje nejsou k dispozici

(43)  USA, International Trade Administration, Global Steel Trade Monitor, February 2017, Steel Exports Report India (USA, Odbor pro mezinárodní obchod, Monitor globálního obchodu s ocelí, únor 2017, Zpráva o indickém vývozu oceli), http://www.trade.gov/steel/countries/pdfs/2017/q1/exports-india.pdf

(44)  OECD, DSTI/SC(2017)1/Final, Výbor OECD pro ocel, 4. března 2017, Vývoj na trhu s ocelí – druhé čtvrtletí roku 2017, analýza na straně 6 a 9, http://www.oecd.org/industry/ind/steel-market-developments-2017Q2.pdf

(45)  OECD, DSTI/SC(2017)1/Final, Výbor OECD pro ocel, 24. března 2017, Vývoj na trhu s ocelí – druhé čtvrtletí roku 2017, analýza na straně 7, http://www.oecd.org/industry/ind/steel-market-developments-2017Q2.pdf

(46)  OECD, DSTI/SC(2017)1/Final, Výbor OECD pro ocel, 24. března 2017, Vývoj na trhu s ocelí – druhé čtvrtletí roku 2017, analýza na straně 10, http://www.oecd.org/industry/ind/steel-market-developments-2017Q2.pdf See further OECD, DSTI/SU/SC(2016)6/Final, 5 September 2016, Directorate for Science, Technology and Innovation for the decision to remove natural gas subsidy, page 19

(47)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1778 ze dne 6. října 2016, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 272, 7.10.2016).

(48)  Připomínky sdružení Eurofer, Hospodářská analýza dopadu antidumpingových opatření v AD635 na vybraný dovoz ploché za tepla válcované oceli (PTV) na navazující výrobky EU, nedatováno, zasláno útvarům Komise dne 31. května 2017, s. 1.

(49)  Komise v tomto nařízení předložila některé údaje. Viz 460. bod odůvodnění.

(50)  Evropské sdružení ocelových trubek (ESTA) poznamenalo, že mezi tyto typy rozhodně patří svařované duté profily a trubky (takzvané „plynové potrubí“), které však představují maximálně 10 % celkové výroby svařovaných dutých profilů v Unii. (e-mail sdružení ESTA útvarům Komise, 1. června 2017).

(51)  Připomínka Konsorcia, Připomínky v odpověď na připomínku sdružení Eurofer ze dne 7. února 2017 předložené jménem CIHFR, nedatováno, dokument obdržen prostřednictvím e-mailu dne 2. března 2017, s. 4.

(52)  ESTA, AD 635 – Připomínky sdružení ESTA, 10. května 2017.

(53)  Připomínky sdružení Eurofer, Připomínka analyzující dopad prozatímních opatření na uživatele, 7. února 2017, s. 2.

(54)  Připomínky sdružení Eurofer, Připomínky sdružení Eurofer týkající se informačního dokumentu Komise ze dne 4. dubna 2017, s. 9. Žadatel rovněž uvedl, že tyto simulace nikdy nebyly zveřejněny ve spise ve znění bez důvěrných informací.

(55)  Připomínky sdružení Eurofer, Hospodářská analýza dopadu antidumpingových opatření v AD635 na vybraný dovoz ploché za tepla válcované oceli (PTV) na navazující výrobky EU, nedatováno, zasláno útvarům Komise dne 31. května 2017, s. 1.

(56)  Tyto skutečnosti nebyly v době provedení simulací k dispozici.

(57)  ESTA, e-mail sdružení ESTA útvarům Komise, 1. června 2017.

(58)  Připomínka Konsorcia, Připomínky týkající se informačního dokumentu Komise předložené jménem CIHFR, 8. května 2017, s. 9 a s. 10.

(59)  Tyto procentuální údaje jsou vážené průměrné údaje o ziskovosti před zdaněním všech výrobců ocelových trubek, jak ukazují jejich příslušné výkazy zisků a ztrát za období uvedená v tabulce, vyjádřené jako procento ve vztahu k jejich prodejům na volném trhu v Unii.

Zdroj: odpovědi různých výrobců ocelových trubek na dotazník po období šetření

(*1)  Jak je uvedeno v 439. bodě odůvodnění, bylo obdrženo 11 odpovědí od členů Konsorcia, přičemž pět z nich bylo výrobců ocelových trubek a zbývajících šest bylo středisek služeb (jedná se o společnosti, které své činnosti omezují na konkrétní operace zpracování, jako například řezání, stříhání a/nebo moření výrobku).

(*2)  Jak je uvedeno v 439. bodě odůvodnění, bylo obdrženo devět odpovědí, z nichž osm bylo od výrobců ocelových trubek a zbývající od střediska služeb.

(*3)  Jak je uvedeno v 439. bodě odůvodnění, byly obdrženy dvě odpovědi, z nichž pouze jedna byla od výrobce ocelových trubek. Druhá odpověď byla od střediska služeb.

(60)  Sdružení ESTA však neodpovědělo na otázku, zda jsou výrobci ocelových trubek v praxi schopni zvýšení nákladů na odběratele přenést.

(61)  Připomínka Evropského sdružení ocelových dutých profilů, 10. května 2017.

(62)  Připomínky sdružení Eurofer, Připomínka analyzující dopad prozatímních opatření na uživatele, 7. února 2017, s. 2.

(63)  Dopis generálního ředitele sdružení CECED útvarům Komise ze dne 22. května 2017.

(64)  Orgalime je Evropské sdružení strojírenského průmyslu, které zastupuje zájmy strojírenského průmyslu, elektrického a elektronického průmyslu, kovodělného průmyslu a průmyslu vyrábějícího produkty z kovů.

(65)  Dopis od výkonného ředitele a viceprezidenta pro prodej společnosti Electrolux Home Products Corporation N.V, který byl dne 22. května 2017 obdržen prostřednictvím e-mailu, nedatováno.

(66)  Připomínka společnosti Novolipetsk Steel ze dne 25. října 2016.

(67)  Dopisy generálního ředitele sdružení Eurofer komisaři pro obchod a předsedovi Evropské komise, oba ze dne 27. června 2017.

(68)  Rozhodnutí Komise č. 284/2000/ESUO ze dne 4. února 2000 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků ze železa nebo nelegované oceli o šířce nejméně 600 mm, neplátovaných, nepokovených ani nepovlakovaných, ve svitcích, pouze válcovaných za tepla, pocházejících z Indie a Tchaj-wanu, a o přijetí závazků některých vyvážejících výrobců a ukončení řízení týkajícího se dovozu pocházejícího z Jižní Afriky (Úř. věst. L 31, 2000, s. 44, bod 338).

(69)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/649 ze dne 5. dubna 2017, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 92, 6.4.2017, s. 88), 133. bod odůvodnění.

(70)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/336 ze dne 27. února 2017 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých tlustých plechů z nelegované oceli nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla, Úř. věst. L 50, 28.2.2017, 202. bod odůvodnění, s. 37.

(71)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1777 ze dne 6. října 2016 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých tlustých plechů z nelegované oceli nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 272, 7.10.2016, s. 5).

(72)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1777 ze dne 6. října 2016 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých tlustých plechů z nelegované oceli nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Úř. věst. L 272, 7.10.2016, s. 28.

(73)  Přiměřené ziskové rozpětí, které bylo použito, je stejné jako přiměřené ziskové rozpětí použité v šetření týkajícím se velmi podobného výrobku, tj. za studena válcované ploché oceli.

(74)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1953 ze dne 29. října 2015, o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických, Úř. věst. L 284, 30.10.2015, s. 130 a následující.

(75)  Připomínky sdružení Eurofer, 30. května 2017, AD635 – Ploché za tepla válcované (PTV) výrobky z oceli pocházející z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny („pět zemí“) – Připomínky sdružení Eurofer ohledně vhodné podoby opatření, s. 5.

(76)  Připomínky sdružení Eurofer, AD635 – Ploché za tepla válcované výrobky z oceli pocházející z Brazílie, Íránu, Ruska, Srbska a Ukrajiny („pět zemí“) – Připomínky sdružení Eurofer ohledně vhodné podoby opatření.

(77)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1953 ze dne 29. října 2015, o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických (Úř. věst. L 284, 30.10.2015, s. 109).

(78)  Tisková zpráva organizace Mlex: Price floor on hot-rolled steel seen as a middle ground for EU dumping-probe conundrum of 24 May 2017 (Minimální cena zatepla válcované oceli jako zlatá střední cesta při řešení problému dumpingu v EU ze dne 24. května 2017).

(79)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1953 ze dne 29. října 2015, o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických (Úř. věst. L 284, 30.10.2015, s. 109).

(80)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1953 ze dne 29. října 2015, o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a Spojených států amerických (Úř. věst. L 284, 30.10.2015). Je však třeba poznamenat, že v tomto konkrétním případě byly vypočítány 3 minimální dovozní ceny namísto jedné.

(81)  Evropská komise, Generální ředitelství pro obchod, ředitelství H, 1049 Brusel, Belgie.

(82)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(83)  Viz rozsudek ze dne 7. května 1991 ve věci C-69/89 Nakajima All Precision v. Rada, ECLI:EU:C:1991:186, bod 120. Viz rovněž nedávné stanovisko generálního advokáta Campos Sánchez-Bordony ze dne 20. července 2017 ve věci C-256/16 Deichmann, ECLI:EU:C:2017:580, bod 49.

(84)  Nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 558)


Top