29.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 83/1

(1)

Dne 28. ledna 2011 a 2. srpna 2011 obdržela Komise tři stížnosti investičního fondu S.C. FP Proprietatea S.A. (dále jen „FP“ nebo „stěžovatel“) týkající se cen, za které společnost S.C. Hidroelectrica S.A. (dále jen „Hidroelectrica“) prodávala elektřinu řadě kupujících a které byly údajně stanoveny pod tržní úrovní.

(2)

Dne 25. dubna 2012 Komise Rumunsku sdělila, že se s ohledem na údajná opatření státní podpory rozhodla zahájit řízení (dále společně jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (5) (dále jen „SFEU“), a to:

(3)

Rozhodnutí o zahájení řízení byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (6). Komise vyzvala rumunské orgány a zúčastněné strany k podání připomínek.

(4)

Dne 23. července 2012 podaly Komisi své připomínky k rozhodnutím o zahájení řízení rumunské orgány.

(5)

Komise obdržela připomínky od jedenácti (7) zúčastněných stran, tj.:

(6)

Rumunské orgány na připomínky zúčastněných stran odpověděly dne 15. ledna 2013 ve věci SA.33624 a dne 24. března 2013 ve věcech SA.33451 a SA.33581.

(7)

Komise si od rumunských orgánů vyžádala další informace:

(8)

Rumunské orgány poskytly další informace:

(9)

Dne 11. března 2014 zaslala Komise společnosti Energy Holding žádost o další vysvětlení k jejím připomínkám podaným ve věci SA.33451 (obchodníci s elektřinou). Společnost Energy Holding odpověděla dne 8. května 2014.

(10)

Komise obdržela od zúčastněných stran další připomínky:

(11)

V tomto oddíle je uveden popis smluvních stran (tj. společnosti Hidroelectrica a údajných příjemců podpory) a smluv o prodeji elektřiny v rámci rumunského trhu s elektřinou.

(12)

Společnost Hidroelectrica byla založena v roce 2000, kdy rumunská vláda zřídila čtyři nezávislé společnosti, jež jsou zcela ve vlastnictví státu. Společnost Hidroelectrica se řídí běžným právem obchodních společností. Její základní kapitál vlastní rumunský stát prostřednictvím ministerstva hospodářství a obchodu (80,056 %) a stěžovatel (19,943 %). Rumunský stát má zastoupení ve valné hromadě akcionářů a jmenuje členy představenstva společnosti Hidroelectrica. Členové představenstva společnosti Hidroelectrica mohou tuto funkci zastávat společně s posty ve státních orgánech (8).

(13)

Společnost Hidroelectrica je hlavním výrobcem elektřiny v Rumunsku, přičemž její roční výrobní kapacita v běžném hydrologickém roce činí přibližně 17,5 TWh. Společnost Hidroelectrica vyrábí elektřinu prostřednictvím přehrad a vodních průtočných elektráren. Objem výroby se však výrazně mění podle hydrologických podmínek: v roce 2004 činil výkon elektráren společnosti Hidroelectrica 17,6 TWh, zatímco v roce 2009 to bylo 16,4 TWh a v roce 2010 pak 21,3 TWh. V roce 2013 měla společnost Hidroelectrica podíl na trhu ve výši 28,24 %, za ní následovala společnost Complexul Energetic Oltenia, která elektřinu vyrábí v tepelných elektrárnách z uhlí a jejíž podíl na trhu činil 20,83 %, a společnost Nuclearelectrica s podílem na trhu ve výši 20,65 %. Společnosti Complexul Energetic Oltenia i Nuclearelectrica jsou státní podniky.

(14)

Struktura nákladů společnosti Hidroelectrica se vyznačuje vysokými fixními náklady (souvisejícími s amortizací přehrad a inženýrských staveb a s pravidelnou údržbou) a nízkými variabilními výrobními náklady. Elektřina z vodních zdrojů má často nižší mezní náklady než elektřina z jiných zdrojů, zejména fosilních paliv. Tato nákladová struktura vyplývá ze skutečnosti, že výroba elektřiny za použití vodní energie obvykle nevyžaduje významné náklady na palivo ani mezní náklady (9). Z toho vyplývá, že politiky týkající se prodeje a plné úhrady nákladů nad mezní náklady na výrobu v celém rozsahu objemu prodaného výrobci elektřiny z vodní energie jsou do značné míry stanoveny individuálně jednotlivými výrobci. Kromě základního pravidla, že by v dlouhodobém horizontu měly být náklady na výrobu elektřiny z vodních zdrojů (či jiné energie) pokryty v plné výši, neexistují žádná preskriptivní ani normativní ekonomická pravidla týkající se stanovení optimální ceny v krátkodobém až střednědobém horizontu výhradně na základě nákladů u jednotlivých segmentů kupujících. To například vylučuje, že by veškeré prodané kWh musely nutně přispět k uhrazení fixních nákladů v plné výši stejně bez ohledu na objem prodaný jednotlivým kupujícím. Kvůli závislosti na hydrologických podmínkách a nemožnosti upravit základ fixních nákladů je však společnost Hidroelectrica obecně vystavena v dlouhodobém horizontu určité míře rizika kvůli nekontrolovatelné volatilitě jejího výkonu, a tudíž jejích příjmů. Společnost Hidroelectrica proto potřebuje v dlouhodobém horizontu stálý objem výroby, aby dosáhla stálých a předvídatelných příjmů.

(15)

Do roku 2005, kdy byla podepsána většina předmětných smluv, zahrnovala strategie společnosti Hidroelectrica modernizaci a výstavbu nových hydroelektráren s kapacitou ve výši 1,6 GW. Celkové investice v období 2005–2025 se odhadovaly na 5,9 miliardy EUR. Program modernizace vyžadoval vnější financování ve výši 800 milionů EUR.

Dne 26. června 2012 zahájila společnost Hidroelectrica insolvenční řízení (10), které bylo ukončeno dne 26. června 2013 (11). Dne 25. února 2014 zahájila společnost Hidroelectrica insolvenční řízení znovu. Podle zprávy o insolvenčním řízení, kterou vyhotovil konkurzní správce, byla platební neschopnost společnosti Hidroelectrica zapříčiněna řadou faktorů, a to povinností prodávat značnou část výroby na regulovaném trhu za ceny nižší, než jsou výrobní náklady, povinností nakupovat velké objemy elektřiny od dražších rumunských výrobců elektřiny ve vlastnictví státu (tyto objemy byly poté znovu prodávány za nižší ceny), portfoliem prodejních smluv, přeinvestováním, špatným řízením a navýšenými náklady práce, což vše mělo za následek, že společnost Hidroelectrica nebyla schopna hradit své dluhy vůči věřitelům (12).

(16)

Zákazníky, s nimiž společnost Hidroelectrica uzavřela předmětné smlouvy, byly tyto společnosti:

(17)

Společnost Hidroelectrica uzavřela čtrnáct smluv na dodávky elektřiny údajným příjemcům podpory, a to jednu smlouvu s každým z osmi obchodníků s elektřinou kromě společnosti Electrica (13), se společnostmi Electrocarbon, Elsid a Alro a dvě roční smlouvy se společností ArcelorMittal. Hlavní znaky těchto smluv jsou podrobně popsány v 19. až 23. bodě odůvodnění. Pokud jde o zevrubnější popisy a další podrobnosti, odkazuje se na rozhodnutí o zahájení řízení v jednotlivých případech a na přílohu I tohoto rozhodnutí.

(18)

Datum podpisu smluv: Devět smluv bylo v platnosti již v roce 2007, tj. v době přistoupení Rumunska k EU, a pět smluv bylo podepsáno po přistoupení Rumunska k EU (14).

(19)

Doba platnosti smluv: Většina smluv byla podepsána na dlouhou dobu, a to od pěti do deseti let, tj. pět smluv bylo uzavřeno na počáteční období deseti let (15); dvě smlouvy byly uzavřeny na počáteční období sedmi let (16) a tři smlouvy byly uzavřeny na počáteční pětileté období (17), z toho byly dvě smlouvy v roce 2004 prodlouženy o dalších pět let (18); čtyři zbývající smlouvy byly uzavřeny na dobu jednoho roku (19) nebo na kratší období (20).

(20)

Současný stav smluv: V platnosti je pouze smlouva se společností Alro. Všechny ostatní smlouvy byly buď: i) ukončeny konkurzním správcem společnosti Hidroelectrica během insolvenčního řízení v roce 2012, ii) vypovězeny individuálně jednou ze stran (21), nebo iii) jejich platnost skončila (22).

(21)

Uplatňované smluvní ceny: Ceny stanovené v předmětných smlouvách byly cenami ad hoc, které byly sjednány s každým kupujícím a nebyly určeny s odkazem na existující distribuční sazby uplatňované společností Hidroelectrica, jako je například sleva z platné sazby či přirážka k sazbě nebo sazební stupeň.

(22)

Právo smluvních stran na jednostranné vypovězení smlouvy:

(23)

V posuzovaném období se v Rumunsku mohlo s elektřinou obchodovat na dvou trzích: i) na regulovaném trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje na základě regulovaných sazeb a podmínek, a ii) na konkurenčním trhu s elektřinou, na němž se s elektřinou obchoduje volně, a to mimo jiné prostřednictvím dvou hlavních typů smluv: dvoustranných smluv, s nimiž se obchoduje na centralizovaném trhu, a volně sjednávaných dvoustranných smluv v rámci tzv. trhu přímo sjednávaných smluv.

(24)

Transakce na regulovaném trhu s elektřinou se realizují prostřednictvím rámcových smluv o koupi a prodeji uzavřených mezi výrobci elektřiny působícími na regulovaném trhu, mimo jiné i společností Hidroelectrica, a „koncovými dodavateli“, kteří zajišťují distribuci elektřiny koncovému uživateli. Koncoví dodavatelé musí elektřinu dodávat oprávněným odběratelům, kterými jsou: i) koneční odběratelé, kteří neuplatnili své právo na výběr dodavatele a nákup elektřiny na konkurenčním trhu, nebo ii) domácnosti a firemní zákazníci, kteří mají méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nižší než 10 milionů EUR (28). Oprávnění odběratelé nakupují elektřinu na základě regulovaných sazeb.

(25)

Na regulovaných trzích stanoví rumunský energetický regulační úřad („ANRE“) každý rok předem ceny a objemy, které mají výrobci elektřiny dodat. V souladu s požadavkem úřadu ANRE musí společnost Hidroelectrica dodávat elektřinu na velkoobchodní úrovni distributorům, kteří zajišťují maloobchodní dodávky elektřiny na regulovaném trhu. Velkoobchodní ceny, které jsou placeny společnosti Hidroelectrica, stanoví úřad ANRE podle doložené výše způsobilých nákladů s připočtením přiměřeného zisku. Mezi roky 2004 a 2010 velkoobchodní ceny placené společnosti Hidroelectrica (RON/MWh) činily (29):

(26)

Od roku 2005 je konkurenční trh s elektřinou v Rumunsku rozdělen na pět zvláštních trhů, tj.:

(27)

Centralizované trhy spravuje společnost OPCOM. Společnost OPCOM byla zřízena v roce 2001 na základě rozhodnutí vlády č. 627/2000 jako akciová společnost a 100 % dceřiný podnik provozovatele přenosové soustavy, společnosti Transelectrica. Na základě licence udělené úřadem ANRE byla společnost OPCOM určena jako platforma pro obchodování s elektřinou v Rumunsku na velkoobchodní úrovni. OPCOM je jedinou energetickou burzou v Rumunsku a nabízí rámec pro obchodování s elektřinou a zastává roli zprostředkovatele.

(28)

V rámci burzy OPCOM existuje pět velkých typů segmentů trhu: i) mezidenní trh; ii) intradenní trh, který společnost OPCOM spravuje teprve od července 2011, iii) centralizované dvoustranné trhy, tedy trh dvoustranných smluv centralizovaný prostřednictvím veřejné aukce („OPCOM-PCCB“) a trh dvoustranných smluv centralizovaný prostřednictvím průběžného jednání („PCCB-NC“); iv) centralizovaný trh zelených certifikátů a v) platforma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Zelené certifikáty a povolenky na emise skleníkových plynů přímo nezahrnují obchodování s elektřinou, a proto nejsou níže popsány. S transakcemi na trhu OPCOM se započalo teprve v roce 2005, a to pouze v segmentech mezidenního trhu a trhu OPCOM-PCCB.

(29)

V době přistoupení Rumunska k EU v roce 2007 se s elektřinou obchodovalo především na regulovaném trhu s elektřinou (přibližně 29 TWh tj. zhruba 55 % konečné poptávky). Na konkurenčním trhu s elektřinou se s elektřinou obchodovalo: i) na trhu OPCOM-PCCB a ii) na mezidenním trhu, přičemž oba tyto trhy spravovala společnost OPCOM; pak iii) v rámci přímo sjednávaných smluv, často s dlouhou dobou platnosti, a to velkoobchodních i maloobchodních, iv) na vyrovnávacím trhu, na němž je jediným kupujícím přenosová soustava, a rovněž v) na vývozním trhu (3,3 TWh v roce 2007). Mezi roky 2007 a 2010 prodej elektřiny na těchto neregulovaných trzích v Rumunsku činil (30):

(30)

S průměrným ročním prodejem elektřiny ve výši 18,2 TWh a s podílem na trhu ve výši 30,2 % v období 2007–2010 společnost Hidroelectrica byla (a je) hlavním výrobcem elektřiny v Rumunsku. Od roku 2003 se prodej společnosti Hidroelectrica v souladu s postupným otevíráním trhu kupujícím elektřiny, kteří si mohou zvolit dodavatele, uskutečňoval především prostřednictvím přímo sjednávaných dvoustranných smluv. V roce 2007 na tento prodej připadaly téměř dvě třetiny celkového prodeje společnosti Hidroelectrica. Jak je uvedeno v následující tabulce, v období po vstupu Rumunska do EU byl mezi roky 2007 a 2010 podíl prodeje společnosti Hidroelectrica na celkovém prodeji v segmentu regulovaného trhu poměrně stálý ve výši přibližně 19 % a stejně tak i v případě prodeje ostatním výrobcům elektřiny ve výši přibližně 1 %. Podíl na vyrovnávacím trhu, trhu dvoustranných smluv a vývozním trhu mírně se snížil, zatímco podíl prodeje v segmentech trhu spravovaných společností OPCOM vzrostl z téměř zanedbatelné výše v letech 2007 a 2008 na […] (31) % v roce 2010.

(31)

Smlouvy společnosti Hidroelectrica s obchodníky s elektřinou a se společnostmi Electrocarbon, Elsid a Alro byly uzavřeny na trhu přímo sjednávaných smluv. Dvě smlouvy se společností ArcelorMittal na dodávky elektřiny z roku 2010 a 2011 byly uzavřeny na trhu OPCOM-PCCB podle zásady nejvyšší nabídkové ceny. Ačkoli by ekonomické a právní posouzení předmětných smluv mělo zahrnovat širší kontext rumunského trhu s elektřinou, pro smlouvy společnosti Hidroelectrica, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, jsou důležité dva segmenty na tomto trhu, kterých se tyto smlouvy týkají:

(32)

V segmentu trhu OPCOM-PCCB organizuje burza OPCOM za účelem prodeje a nákupu elektřiny veřejné aukce. Každý dodavatel nebo odběratel předkládá organizátorovi trhu své nabídky k prodeji nebo nákupu. Každá nabídka musí obsahovat tyto náležitosti: i) minimální cenu, za kterou bude dotčená strana elektřinu prodávat, nebo maximální cenu, za kterou bude elektřinu kupovat; a ii) rámcovou smlouvu, na jejímž základě strana předkládající nabídku plánuje dodávky/nákup elektřiny. V nabídkách k prodeji a nákupu se uvádějí podmínky dodání včetně objemu elektřiny, doby trvání (minimálně jeden měsíc, maximálně jeden rok) a rovněž předpokládaná rámcová smlouva. Cena se řídí zásadou nejlepší nabídkové ceny.

(33)

Po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení přijala Komise rozhodnutí podle článku 102 SFEU, v němž konstatovala, že energetická burza spravovaná společností OPCOM představuje relevantní trh služeb, na kterém je společnost OPCOM podnikem s dominantním postavením a který je nezávislý na trhu přímo sjednávaných smluv (32).

(34)

Trh přímo sjednávaných smluv je volným trhem, který úřad ANRE nereguluje. Smluvní strany sjednávají objemy, ceny a jiné smluvní podmínky dvoustranně. Smluvní strany tím při sjednávání podmínek prodejních smluv získávají vysokou míru flexibility. Podmínky těchto smluv jsou důvěrné.

(35)

Dopisem ze dne 21. února 2014 Komise rumunské orgány požádala, aby jí poskytly údaje a informace o jiných smlouvách uzavřených na rumunském trhu se srovnatelnou dobou platnosti a objemem dodávek elektřiny, než jsou smlouvy, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí. Žádost Komise se týkala všech rumunských dodavatelů elektřiny, státních i soukromých. Dne 14. května 2014 předložily rumunské orgány požadované údaje o všech dlouhodobých smlouvách, které podepsali kupující elektřiny s roční spotřebou elektřiny nad 150 GWh a které byly v platnosti v období od roku 2007 do roku 2013 (33).

(36)

Rumunské orgány poskytly příslušné údaje z 96 smluv platných mezi rokem 2007 a 2013. Rumunské orgány vyzdvihly skutečnost, že předmětem ad hoc sběru údajů požadovaných Komisí byly všechny smlouvy, jež v příslušném časovém období uzavřeli na maloobchodním trhu za konkurenčních podmínek jiní odběratelé než domácnosti. Na straně nabídky byly smlouvy uzavřeny prakticky všemi významnými dodavateli, kteří působí na rumunském trhu, a to výrobci v odvětví jaderné energetiky nebo v odvětví fosilních paliv či obchodníky pořizujícími velkoobchodní dodávky za účelem dalšího prodeje na maloobchodním trhu. Na straně poptávky se nahlášené údaje týkají smluv v důležitých odvětvích, která jsou poměrně energeticky náročná, jako je odvětví oceli, chemických látek, cementu, výroby automobilů, těžby ropy a zemního plynu a černého a hnědého uhlí (34).

(37)

Dotyční kupující uzavřeli dlouhodobé nestandardizované smlouvy na základě dvoustranných jednání s ostatními dodavateli, a to s dobou platnosti a objemy, které se v průměru podobaly předmětným smlouvám společnosti Hidroelectrica. Co se týká smluv společnosti Hidroelectrica, nahlášené údaje prokazují, že se ceny každý rok měnily. V období 2007–2010 připadalo na dlouhodobé smlouvy, jichž se řízení netýká, průměrně 11,1 TWh elektřiny, zatímco na prodejní smlouvy společnosti Hidroelectrica, které jsou předmětem šetření, připadalo 10,5 TWh. V relativním vyjádření představovaly posledně uvedené smlouvy společnosti Hidroelectrica 35 % objemu elektřiny, která byla předmětem přímo sjednaných smluv v roce 2007, zatímco ostatní smlouvy pokrývaly přibližně 41 % objemu elektřiny, která byla předmětem přímo sjednaných smluv. Zbytek (přibližně 24 %) připadal na smlouvy týkající se nižšího objemu. Příslušné údaje ze všech smluv, které splňují požadovaná kritéria Komise týkající se srovnatelné doby trvání a množství, ukazují proto v podstatě množství podobné celkovému množství, které společnost Hidroelectrica dodala na základě smluv, jichž se řízení týká.

(38)

Komise nemá k dispozici informace, které by naznačovaly, že uzavření smluv, jichž se týkaly údaje poskytnuté Rumunskem, bylo důsledkem obchodního chování, jež nebylo v souladu s tržními podmínkami, nebo že by bylo ovlivněno regulačními požadavky. Rumunsko obdobně zdůraznilo, že za účelem srovnání s předmětnými smlouvami společnosti Hidroelectrica byly z této analýzy vyloučeny smlouvy na maloobchodní dodávky, které jsou založeny na velkoobchodních dodávkách společnosti Hidroelectrica pro smluvní strany, jichž se šetření týká (obchodníci s elektřinou). Lze mít tudíž za to, že smlouvy zahrnuté v souboru údajů představují tržní podmínky dohodnuté mezi ochotnými kupujícími a ochotnými prodávajícími.

(39)

V rozhodnutích o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti ohledně toho, zda jsou ceny za dodávky elektřiny na základě smluv v souladu s tržními podmínkami a zda nepředstavují státní podporu.

(40)

Komise porovnala ceny stanovené ve smlouvách s obchodníky s elektřinou a se společnostmi Electrocarbon a Elsid s cenami, za něž se s elektřinou obchodovalo na trhu OPCOM-PCCB, a zjistila, že v celém období 2007–2010 byly ceny, za které společnost Hidroelectrica prodávala elektřinu údajným příjemcům podpory, o 10 % až 70 % nižší než průměrné ceny na trhu OPCOM-PCCB.

(41)

V případě smlouvy se společností Alro zastávala Komise předběžný názor, že společnost Alro získala v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2009, resp. od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2011 nepatřičnou výhodu ve formě nižších, preferenčních cen elektřiny, a to na základě vzorce pro indexaci cen platného v daném období.

(42)

V případě dvou smluv se společností ArcelorMittal zastávala Komise předběžný názor, že uzavřením smluv v roce 2009 a 2010 na dodávky elektřiny v roce 2010 a 2011 prodala společnost Hidroelectrica elektřinu za ceny nižší, než jakých bylo možno dosáhnout i) přijetím jedné z paralelních nabídek k nákupu dostupných na burze OPCOM v době vyšších cen, nebo ii) umístěním vlastní nabídky k prodeji na burze OPCOM za cenu pravděpodobně vyšší, než byla cena hrazená společností ArcelorMittal. Podle předběžného názoru Komise mohly sjednané ceny představovat nepatřičnou výhodu pro společnost ArcelorMittal.

(43)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že předmětné sazby za elektřinu byly vzhledem ke své povaze selektivní, jelikož se vztahovaly pouze na určité podniky. Jelikož tyto podniky působily na trhu s elektřinou a na průmyslových trzích, které jsou otevřené hospodářské soutěži a na nichž probíhá obchod mezi členskými státy, měla Komise za to, že případná hospodářská výhoda poskytnutá příjemcům podpory mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(44)

Komise dospěla rovněž k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu mohly zahrnovat převod státních prostředků, který lze přičíst státu, jelikož společnost Hidroelectrica ovládal rumunský stát (Rumunsko vlastnilo 80,06 % jejího základního kapitálu). Komise mimoto poukázala na ministerskou vyhlášku č. 445/2009, jejímž prostřednictvím byli zástupci ministerstva hospodářství, obchodu a podnikání a členové představenstev státních elektrárenských společností povinni zajistit, aby se k 31. března 2010 s částí elektřiny určené pro velkoobchodní trh obchodovalo výhradně na burze OPCOM. Zástupci ministerstva hospodářství, obchodu a podnikání tak měli kontrolu nad smluvní praxí státních podniků, včetně smluvní praxe společnosti Hidroelectrica, nebo měli přinejmenším na tuto praxi vliv.

(45)

Pokud by tyto smlouvy zahrnovaly státní podporu, byla by podpora poskytnutá v jejich rámci považována za podporu poskytnutou v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání, jež jsou stanoveny v čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti takovéto podpory se SFEU.

(46)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k předběžnému závěru, že preferenční sazby za elektřinu mohly potenciálně zahrnovat státní podporu, a vyzvala Rumunsko, aby předložilo dostatečné informace, které by její pochybnosti rozptýlily.

(47)

Rumunské orgány podaly připomínky pouze v souvislosti s rozhodnutím o zahájení řízení, které se týkalo smluv s obchodníky s elektřinou a se společnostmi ArcelorMittal a Alro, a zdrželo se připomínek v souvislosti se smlouvami se společnostmi Electrocarbon a Elsid.

(48)

Rumunské orgány zastávaly názor, že smlouvy se společnostmi ArcelorMittal a Alro nezahrnovaly podporu. Rumunské orgány zdůraznily, že konkurzní správce smlouvu se společností Alro během insolvenčního řízení neukončil, což prokazuje, že byla zisková.

(49)

V souvislosti se smlouvami s obchodníky s elektřinou nepředložily rumunské orgány žádné významné argumenty. Tvrdily, že některé smlouvy mohly zahrnovat státní podporu (smlouvy se společnostmi Alpiq RomEnergie, Alpiq RomIndustries, EFT, Energy Holding a Euro-Pec), k některým smlouvám se nevyjádřily (ke smlouvám se společnostmi Electrica a Luxten-Lighting) a tvrdily, že v jedné ze smluv (ve smlouvě se společností Electromagnetica) nebyla obsažena žádná podpora. K doložení svých připomínek neposkytly rumunské orgány podrobné vysvětlení.

(50)

Co se týká možnosti ukončit smlouvy individuálně (zejména smlouvy s obchodníky s elektřinou), rumunské orgány objasnily, že podle rumunských obchodních zvyklostí může kterákoli smluvní strana smlouvu vypovědět, přičemž jí hrozí, že bude muset nahradit škodu, kterou určí příslušný soud. Rumunské orgány vysvětlily, že vzhledem k povaze dotyčných smluv by tato náhrada škody byla neobvykle vysoká. Strana, která požaduje ukončení smlouvy, by mohla čelit rovněž dodatečnému riziku toho, že jí příslušný soud prostřednictvím tzv. „příkazu předsedy“ nařídí smlouvu plnit, dokud nebude spor vyřešen, jak tomu bylo v případě společností Electrocarbon a Elsid.

(51)

Rumunské orgány rovněž objasnily, že hlavní rozdíl mezi smlouvami, které uzavřela společnost Hidroelectrica s průmyslovými odběrateli, na straně jedné a smlouvami, jež společnost Hidroelectrica uzavřela s obchodníky s elektřinou, na straně druhé spočívá v dodatečných nákladech, které je nutno uhradit podle smluv s průmyslovými odběrateli (tj. hrazení složky „T“ poplatku za přenos, poplatku za systémové služby, distribučního poplatku a poplatků za nerovnováhu).

(52)

Všichni údajní příjemci podpory kromě společnosti Electrica podali k rozhodnutím o zahájení řízení připomínky, které jsou shrnuty v oddíle 5.1.

(53)

Dne 5. října 2012 předložil připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení konkurent společnosti Alro, výrobce hliníku.

(54)

Dne 6. září 2012 podal připomínky k rozhodnutím o zahájení řízení týkajícím se společnosti Alro a obchodníků s elektřinou anonymní občan.

(55)

Hlavní připomínky údajných příjemců podpory jsou podobné a týkají se těchto záležitostí: i) Komise není oprávněna posoudit smlouvy uzavřené před přistoupením Rumunska k EU (35) ani následné dodatky ke smlouvám (36); ii) pro porovnání smluvních cen neexistují vhodné referenční tržní ceny; iii) společnost Hidroelectrica jednala jako soukromý prodávající na trhu, aniž by údajným příjemcům podpory poskytla jakoukoli výhodu; iv) opatření nelze přičíst státu a nedošlo k převodu státních prostředků; v) hospodářská soutěž nebyla narušena; vi) selektivita neexistuje; vii) dodatky nelze oddělit od původní smlouvy a viii) společnost Hidroelectrica vyhlásila platební neschopnost, aby se vyhnula plnění smluvních závazků.

(56)

Zúčastněné strany tvrdí, že Komise není oprávněna přezkoumat údajná opatření státní podpory, která byla provedena před přistoupením Rumunska k Evropské unii (EU) v roce 2007. Totéž podle jejich názoru platí pro dodatky ke smlouvám, které byly podepsány po roce 2007, neboť tyto dodatky nelze oddělit od původních smluv. Dodatky pouze uplatňují smluvní pravidla na budoucí dodávky, které byly původně stanoveny ve smlouvách.

(57)

Podle zúčastněných stran nebyla údajná opatření státní podpory v důsledku smluv po přistoupení Rumunska k EU použitelná, jelikož smlouvy byly uzavřeny před rokem 2007; rovněž první dodatky, které stanovily přesné parametry systému indexace cen (37), byly podepsány před rokem 2007.

(58)

Podle názoru zúčastněných stran by i v případě, že by byla prokázána existence státní podpory ve smlouvách, bylo nutno tuto podporu pokládat za existující, a nikoli novou podporu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro udělení existující státní podpory v souladu s nařízením Rady (ES) č. 659/1999 (38). Konkrétně: údajné opatření státní podpory nesplňovalo podmínky pro to, aby se považovalo za státní podporu v době, kdy bylo zavedeno; státní podporou se stalo až později následkem změn tržního prostředí a údajné opatření státní podpory se od svého zavedení významně nezměnilo. Zúčastněné strany proto tvrdily, že Komise nemůže údajné opatření státní podpory prověřit na základě režimu vztahujícího se na novou státní podporu a nemůže požadovat, aby členský stát zajistil navrácení podpory se zpětnou účinností.

(59)

Zúčastněné strany rovněž tvrdily, že podle judikatury je příslušnou dobou pro posouzení jakékoli transakce na základě kritéria prodávajícího na trhu/účastníka trhu doba uzavření transakce. U transakcí uzavřených před rokem 2007 je proto otázkou, zda by představovaly státní podporu, pokud by v době jejich uzavření byla použitelná pravidla státní podpory. Stejná zásada platí i pro dobu, s ohledem na niž je třeba posoudit hospodářskou výhodu, tj. okamžik uzavření smluv. Zúčastněné strany zejména uvedly, že v Rumunsku (39) nedošlo na trhu s elektřinou k právním nebo ekonomickým změnám, jež by odůvodňovaly použití roku 2007 jako referenčního období pro posouzení hospodářské výhody: rumunské trhy s energií vznikly již před rokem 2004; rumunský velkoobchodní trh byl otevřen v září 2000.

(60)

Všichni údajní příjemci podpory, kteří podali připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení, tvrdili, že pro porovnání cen stanovených ve smlouvách neexistuje vhodná a platná referenční cena. Zúčastněné strany (údajní příjemci podpory) tvrdily, že ceny na trhu OPCOM-PCCB nepředstavovaly příslušnou referenční cenu z těchto důvodů:

(61)

Jedna ze zúčastněných stran (41) tvrdila, že trh OPCOM-PPCB nepředstavoval reprezentativní referenční hodnotu nebo referenční hodnotu vhodnou pro ceny stanovené ve smlouvách, jelikož na trhu OPCOM-PCCB byla v období, které je předmětem posouzení Komise, ve skutečnosti prodána pouze malá část elektřiny dostupné na rumunském trhu s elektřinou (tj. v rozmezí od 2 % celkové vnitřní spotřeby v roce 2006 do 14,62 % v roce 2012).

(62)

Jiné zúčastněné strany (42) mimoto uvedly, že vhodnou referenční hodnotu pro tržní ceny lze zjistit a vypracovat pouze s použitím „základního“ modelu, který je založen na i) podobných skutečnostech a podmínkách, ii) stejných očekáváních a iii) shodném časovém období, jako je období, jehož se týká toto rozhodnutí.

(63)

Jedna zúčastněná strana (43) tvrdila, že na složitém a zvláštním rumunském trhu s elektřinou nebyla k dispozici platná referenční cena, která by byla relevantní pro ceny stanovené ve smlouvách.

(64)

Společnost ArcelorMittal uvedla, že předpoklad, že společnost Hidroelectrica mohla přijmout jednu z paralelních nabídek obchodníků na trhu OPCOM-PCCB s vyšší cenou, než byla cena, které dosáhla v rámci dvou smluv se společností ArcelorMittal, není realistický, jelikož se rumunský trh s elektřinou vyznačuje nadměrnou kapacitou.

(65)

Společnost ArcelorMittal také tvrdila, že na trhu, který se vyznačuje nadměrnou kapacitou, musela společnost Hidroelectrica vzít v úvahu riziko, že pokud prodá elektřinu obchodníkům, nemusí být tito schopni ji na trhu umístit, nebo ji budou muset prodat dále se ztrátou. Společnost ArcelorMittal rovněž uvedla, že obchodníci zadali na burze OPCOM nabídky k nákupu se zjevným záměrem prodat elektřinu dále společnosti ArcelorMittal za vyšší cenu.

(66)

Společnost ArcelorMittal mimoto uvedla, že by srovnání mezi cenou stanovenou ve dvou smlouvách uzavřených se společností Hidroelectrica a cenami na základě nabídek obchodníků bylo odůvodněné pouze v případě, že by:

(67)

Společnost ArcelorMittal také uvedla, že smlouvy z roku 2009 a 2010 nelze porovnat s cenami na burze OPCOM, jelikož burza OPCOM v té době dosud nefungovala normálně. Společnost se domnívá, že reprezentativnější je průměrná cena zveřejněná úřadem ANRE pro velké dvoustranné transakce.

(68)

Většina zúčastněných stran tvrdila, že společnost Hidroelectrica jednala při uzavírání smluv jako soukromý prodávající na trhu, a že proto nezískaly žádnou finanční výhodu: i) smlouvy byly sjednány a uzavřeny za tržních podmínek; ii) společnost Hidroelectrica měla v důsledku uzavření smluv prospěch z jistého příjmu; iii) smlouvy zajišťovaly prodej velkého objemu elektřiny vyrobené společností Hidroelectrica; iv) smlouvy společnost Hidroelectrica chránily před poklesem cen v porovnání s alternativním prodejem na různých jiných trzích; v) cena sjednaná ve smlouvách zohledňuje rizika a povinnosti uložené kupujícímu a smluvní podmínky byly sjednány především v zájmu společnosti Hidroelectrica; vi) smluvní ceny placené za elektřinu pořízenou u společnosti Hidroelectrica byly trvale o 80 % až 100 % vyšší než ceny elektřiny, kterou společnost Hidroelectrica prodávala na regulovaném trhu, a vii) smlouvy představovaly pro společnost Hidroelectrica ke dni podpisu nejlepší alternativu.

(69)

Zúčastněné strany rovněž uvedly, že by Komise měla posoudit finanční situaci společnosti Hidroelectrica v době podpisu smluv, jelikož v souladu s judikaturou (44) nemůže Komise při posouzení vzít v úvahu informace, jež nebyly v době podpisu smluv k dispozici, a vývoj, který nelze předvídat.

(70)

Společnost Alro tvrdila, že každý z následných dodatků k její smlouvě se společností Hidroelectrica byl vždy ve prospěch společnosti Hidroelectrica, a to z těchto důvodů: i) bylo zavedeno ustanovení o indexaci cen k zohlednění vlastních nákladů společnosti Hidroelectrica; ii) použitá měna se změnila z USD na RON v červnu 2007, v době zhodnocování rumunského leu vůči USD, což společnosti Hidroelectrica umožnilo navýšit cenu o 40 % a odstranit měnové riziko; iii) v roce 2010 byl zaveden vzorec Londýnské burzy kovů, což vedlo k prudkému zvýšení cen.

(71)

Společnost Alro předložila na podporu svého tvrzení, že smlouva se společností Hidroelectrica nezahrnovala státní podporu, rovněž zevrubné a rozsáhlé ekonomické studie, které provedly společnosti Brattle Group a Nera. Podle studie společnosti Brattle Group z roku 2005 byla odhadovaná čistá současná hodnota smlouvy společnosti Alro (393,09 milionu EUR) vyšší než čistá současná hodnota vyplývající z hypotetického srovnávacího scénáře prodeje (355 milionů EUR), který byl založen na předpokladu dokonale konkurenčního trhu. Obdobné odhady předložila společnost Brattle Group i pro rok 2007 s podobnými výsledky jako pro rok 2005: čistá současná hodnota smlouvy Alro z roku 2007 ve výši 348 milionů EUR byla vyšší než čistá současná hodnota ve výši 300 milionů EUR na základě hypotetického srovnávacího scénáře.

(72)

Společnost Alro předložila studie a zprávy společností Brattle Group a Nera taktéž s cílem podpořit své tvrzení, že prostřednictvím její smlouvy se společností Hidroelectrica nebyla poskytnuta protiprávní podpora.

(73)

Společnost Energy Holding, obchodník s elektřinou, předložila na podporu svého tvrzení, že nebyla poskytnuta protiprávní podpora, ekonomickou analýzu, simulace cenového modelu a zprávy o cenách, které vyhotovila nezávislá poradenská společnost KPMG. Společnost KPMG potvrdila, že smlouva se společností Energy Holding: i) představovala nejlepší alternativu společnosti Hidroelectrica v té době a ii) v porovnání s druhou nejlepší alternativou zajistila společnosti Hidroelectrica vyšší výnosy nebo představovala nižší riziko. Analýza společnosti KPMG byla založena na analýze absolutních a relativních cen místo na jiném způsobu ocenění smlouvy (např. analýza mezního zisku, analýza redukované vnitřní míry návratnosti). Analýza se vztahovala na dvě oceňovací období (tj. 2004–2013 a 2010–2018), přičemž byly zohledněny podmínky smlouvy uzavřené se společností Hidroelectrica v roce 2004 i nově sjednané podmínky v roce 2009, kdy byla smlouva prodloužena. Stejnou analýzu společnost KPMG později rozšířila i pro 1. leden 2007. Její závěr byl stejný jako závěr popsaný výše pro absolutní i relativní ocenění.

(74)

Téměř všechny zúčastněné strany (45) tvrdily, že jejich smlouvy se společností Hidroelectrica nelze přičíst státu, jelikož v souladu se stanovami společnosti Hidroelectrica svěřilo představenstvo své výkonné pravomoci výkonnému řediteli. Uvádělo se tudíž, že se členové představenstva nepodíleli na každodenní činnosti společnosti Hidroelectrica, včetně sjednávání smluv.

(75)

Podle jedné zúčastněné strany (46) nese důkazní břemeno týkající se přičitatelnosti Komise. Tato zúčastněná strana tvrdila, že k vyvození závěru ohledně přičitatelnosti opatření státu nepostačuje skutečnost, že stát vlastnil ve společnosti Hidroelectrica většinový podíl. Tato společnost rovněž uvedla, že Komise dospěla k tomuto závěru pouze na základě „náznaků“ a předpokladů, a nikoli konkrétních faktů, což je v rozporu s požadavky judikatury. Zúčastněná strana tvrdila, že k doložení tohoto závěru jsou zapotřebí konkrétní důkazy, jako jsou dokumenty, fakta a konkrétní opatření provedená jménem státu.

(76)

Jiné zúčastněné strany (47) tvrdily, že nedošlo k převodu státních prostředků. Tyto strany uvedly, že údajně nižší ceny nabídnuté podnikem pod kontrolou státu nejsou faktorem, který postačuje k dovození použití státních prostředků. Tvrdily rovněž, že zásah rumunského státu v souvislosti s použitím těchto prostředků je nutno zjistit in concreto. Zúčastněné strany mimoto zdůraznily, že podle stanov společnosti Hidroelectrica spadá uzavírání smluv do výlučné pravomoci generálního ředitele, a nikoli do pravomoci představenstva, a stát se tudíž nepodílel na rozhodování společnosti Hidroelectrica v souvislosti se smlouvami.

(77)

Některé zúčastněné strany (48) uvedly, že v důsledku jejich smluv se společností Hidroelectrica nedošlo k potenciálnímu ani skutečnému narušení hospodářské soutěže, a to z těchto důvodů: i) nebyl určen relevantní trh, na němž poskytnutá státní podpora posílila postavení jednoho podniku vůči ostatním podnikům podílejícím se na obchodu uvnitř EU, a ii) rumunský trh s elektřinou není koncentrovaný, jak prokazuje Herfindahl-Hirschmanův index (HHI).

(78)

Některé zúčastněné strany (49) tvrdily, že z jejich smluv se společností Hidroelectrica nevyplývá žádná selektivita, neboť smlouvy stejného či podobného typu byly uzavřeny i s jinými obchodníky (v případě obchodníků s elektřinou), nebo byly dostupné i pro ostatní strany na trhu (v případě jiných subjektů než obchodníků).

(79)

Společnosti Electrocarbon a Elsid uvedly, že dodatky ke smlouvám nebyly odděleny od smluv. Tyto společnosti rovněž uvedly, že i v případě, že by se tyto dodatky považovaly za samostatné závazky, dodržují změny ceny zásadu prodávajícího v tržním hospodářství, nezahrnují tudíž státní podporu.

(80)

Někteří obchodníci s elektřinou (50) tvrdili, že jediným důvodem, proč společnost Hidroelectrica vyhlásila platební neschopnost, bylo ukončení jejích smluvních závazků. Tito obchodníci uvedli, že ačkoli v minulosti měla společnost Hidroelectrica ze smluv plně prospěch, nebyla ochotna dostát přijatým závazkům, a proto se vyhlášení platební neschopnosti považovalo za způsob ukončení smluv.

(81)

S ohledem na rozhodnutí o zahájení řízení, které se týkalo společnosti Alro, obdržela Komise připomínky i od jiných stran než od údajných příjemců podpory: i) připomínky od jednoho z konkurentů společnosti Alro a ii) připomínky od anonymní strany (občana).

(82)

Jeden z konkurentů společnosti Alro tvrdil, že tržní ceny na energetické burze a ceny na spotovém trhu nebyly jako referenční cena pro smlouvy na dodávky elektřiny hliníkovým hutím relevantní. Podle konkurenta společnosti Alro se musí hliníkové hutě spoléhat především na dlouhodobé a relativně předvídatelné smlouvy na dodávky elektřiny, aby nemusely kvůli neudržitelně vysokým nákladům na elektřinu pozastavit činnost a aby předešly možnému riziku uzavření kvůli cenám elektřiny a ziskům výrobců.

(83)

Konkurent společnosti Alro rovněž uvedl, že porovnání sazeb na základě dlouhodobých smluv na dodávky elektřiny s cenami elektřiny na energetické burze a/nebo spotových trzích a/nebo se sazbami v jiných odvětvích by mohlo zkreslit realitu na trhu a vytvořit špatný precedens představující značné riziko nejen pro společnost Alro a/nebo její konkurenty, nýbrž také pro celý evropský trh.

(84)

Konkurent společnosti Alro mimoto uvedl, že dopad na hospodářskou soutěž je třeba posoudit s odkazem na ceny, které hliníkové hutě platí za elektřinu na celosvětové nebo přinejmenším na evropské úrovni. Jelikož náklady na elektřinu představují více než třetinu celkových nákladů na výrobu hliníku a jelikož výrobci hliníku nakupují elektřinu na vnitrostátním trhu a poté soutěží v celosvětovém měřítku, relevantní posouzení by vyžadovalo posouzení založené na cenách elektřiny, které hradí výrobci hliníku z celého světa. Konkurent společnosti Alro proto tvrdil, že za účelem náležitého posouzení případného narušení hospodářské soutěže by měla Komise ověřit, zda údajná státní podpora skutečně snížila výrobní náklady společnosti Alro na úroveň nižší, než je výše nákladů jejích konkurentů, a poskytla tudíž společnosti Alro výhodu vzhledem k sazbám jejích evropských a/nebo světových konkurentů.

(85)

Konkurent společnosti Alro tvrdil, že v případě neexistence příslušných informací pro stanovení srovnatelné „tržní ceny“ by mohlo být „jako opodstatněná metodika stanovení cen přijatelné referenční srovnávání cen s náklady a přiměřeným ziskovým rozpětím“. Stejnou logiku lze použít v případě „rozhodnutí nabízet ceny indexované podle cen Londýnské burzy kovů“. Konkurent rovněž uvedl, že jedinečné vlastnosti hliníkových hutí a profil zákazníka mohou objektivně odůvodnit cenu elektřiny, která je nižší než ceny na energetické burze, tvorbu cen na základě nákladů a ceny indexované podle Londýnské burzy kovů.

(86)

Dotyčný občan tvrdil, že společnost Alro nakupovala elektřinu od společnosti Hidroelectrica za preferenční cenu, tj. za cenu nižší, než je tržní cena (např. ceny na burze OPCOM a ceny zveřejněné úřadem ANRE). Tento občan tvrdil, že úprava smluvní ceny v případě společnosti Alro prostřednictvím mechanismu indexace cen založeného na vzorci Londýnské burzy kovů představuje cenový mechanismus, který diskriminuje ostatní kupující elektřiny na trhu.

(87)

Od téhož občana obdržela Komise připomínky týkající se smluv s obchodníky s elektřinou, v nichž se uvádělo, že smlouvy zahrnovaly státní podporu. K doložení tohoto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy.

(88)

Rumunské orgány odpověděly na připomínky podané zúčastněnými stranami. Rumunské orgány zejména trvaly na svém názoru ohledně smluv uzavřených společností Hidroelectrica s obchodníky elektřiny, který vyslovily v červenci 2012, a vysvětlily, že tyto smlouvy nebyly typické spolehlivé a dlouhodobé smlouvy nejméně ze dvou důvodů: i) kupující mohl jednostranně smlouvu ukončit s 30denní výpovědní lhůtou, aniž by musel poskytnout odpovídající náhradu, zatímco společnost Hidroelectrica tak učinit nemohla, a ii) hodinové množství dodávané kupujícímu mohlo být (a bylo) proměnlivé dle uvážení kupujících.

(89)

Rumunské orgány mimoto tvrdily, že po uzavření smluv nebo podpisu dodatků k těmto smlouvám měli kupující právo (které skutečně uplatňovali) zvýšit či snížit množství potřebné elektřiny prostřednictvím oznámení, která byla vydávána pouze jeden den před dodávkou, což je znakem spotových transakcí.

(90)

V souvislosti se smlouvami se společnostmi Electrocarbon a Elsid nevyjádřily rumunské orgány žádný názor. Jako důvod rumunské orgány uvedly, že jim není známo, zda se společnosti Electrocarbon a Elsid účastnily rovněž obchodování s elektřinou na velkoobchodní úrovni.

(91)

Rumunské orgány poskytly řádně odůvodněné a podrobné vyjádření k připomínkám společností Alro a ArcelorMittal k doložení jejich závěru, že jejich smlouvy nezahrnovaly státní podporu. Rumunské orgány zejména objasnily, že stát nevydával svým zástupcům v představenstvu společnosti Hidroelectrica žádné pokyny a že rumunské právo obchodních společností ukládá členům představenstva povinnost jednat v zájmu společnosti, a nikoli v zájmu akcionářů, kteří je jmenovali.

(92)

Rumunské orgány uvedly, že společnost Alro byla zásobována z vlastní výroby společnosti Hidroelectrica, a že ziskovost je tudíž nutno posoudit pouze s odkazem na vlastní výrobní náklady společnosti Hidroelectrica. Rumunské orgány rovněž uvedly, že společnost ArcelorMittal je druhým největším odběratelem elektřiny v Rumunsku za společností Alro a že pro elektřinu platí totéž co pro jakýkoli jiný produkt: čím vyšší je nakoupený objem, tím nižší je smluvní cena.

(93)

Rumunské orgány mimoto potvrdily připomínky společnosti ArcelorMittal v tom smyslu, že jak uvedl úřad ANRE, průměrná cena hrazená průmyslovými odběrateli s odběrem v řádu 150 000 MWh/ročně je pouze o 11 RON/MWh vyšší než cena, kterou společnost ArcelorMittal platila v roce 2010. K objasnění tohoto rozdílu použily orgány tyto argumenty: i) dodávky s tímto lineárním profilem umožňují dodavateli elektřiny optimalizovat výrobní náklady; ii) významně se snižují náklady na údržbu; iii) snižuje se počet i doba trvání nepředvídaných odstávek a iv) je významně omezena nerovnováha na trhu s elektřinou, což je faktor, který se promítá rovněž ve snížení nákladů na pořízení elektřiny.

(94)

Pokud jde o připomínky konkurenta společnosti Alro, rumunské orgány plně potvrdily jeho stanovisko a podpořily jeho názor, že evropský výrobce hliníku soutěží s ostatními světovými výrobci hliníku. Rumunské orgány mimoto tvrdily, že smlouva se společností Alro nenarušila hospodářskou soutěž na světovém trhu s hliníkem.

(95)

Rumunské orgány taktéž uvedly, že z finančního hlediska by jakýkoli racionálně jednající výrobce elektřiny nabídl výrobci hliníku lepší sazbu, než je sazba na trhu OPCOM-PCCB nebo na spotovém trhu, a to vzhledem k zvláštním charakteristikám výrobce hliníku. Rumunské orgány rovněž uvedly, že by cena na spotovém trhu nebyla v případě dlouhodobé smlouvy uzavřené s průmyslovým odběratelem správnou referenční hodnotou. Ceny na základě dvoustranných smluv s výhodnými platebními podmínkami, které zahrnují velké objemy elektřiny v předvídatelném pásmu spotřeby, musí být mnohem nižší než ceny elektřiny na spotovém trhu.

(96)

Co se týká připomínek občana, rumunské orgány uvedly, že jsou neopodstatněné. Pokud jde o tvrzení občana, že ceny přiznané společnosti Alro byly nižší než ceny za rovnocenné transakce v Rumunsku, rumunské orgány vysvětlily, že dotyčný občan vůbec nebral v potaz kolísání cen na základě zvláštních prvků každé transakce (tj. velké objemy elektřiny v určitém pásmu spotřeby, vysoká míra předvídatelnosti a výhodné finanční podmínky pro prodávajícího).

(97)

S ohledem na druhé tvrzení občana týkající se toho, že možnost společnosti Alro upravovat ceny podle vzorce Londýnské burzy kovů diskriminovala ostatní účastníky na trhu s elektřinou, rumunské orgány uvedly toto: i) tato praxe je podle rumunských právních předpisů přípustná, pokud společnost Hidroelectrica dosáhne u dané smlouvy zisku, a ii) ujednání mělo formu partnerství mezi kupujícím a prodávajícím, kteří si dělili zisk z prodeje hliníku.

(98)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem. Aby dotyčné opatření představovalo za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být splněny všechny tyto podmínky.

(99)

Je proto nutno posoudit, zda předmětné smlouvy poskytly kupujícím elektřiny, kterou prodávala společnost Hidroelectrica, tj. společnostem Alpiq RomEnergie, Alpiq RomIndustries, EFT, Electrica, Electromagnetica, Energy Holding, EURO-PEC, Luxten-Lighting, Alro, ArcelorMittal, Electrocarbon a Elsid, státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 po přistoupení Rumunska k Evropské unii.

(100)

Tak by tomu bylo kromě jiných podmínek pro použití čl. 107 odst. 1 SFEU pouze v případě, že by dotyčné smlouvy zvýhodňovaly pouze určité kupující tím, že jim poskytují hospodářskou výhodu, kterou by nezískali za běžných tržních podmínek, a je-li tomu tak, pouze v případě, že by výhodu plynoucí ze smluv a jejich následných dodatků bylo možno přičíst nejen prostředkům rumunského státu, nýbrž také jednání, pokynům či rozhodujícímu vlivu státu na rozdíl od nezávislých obchodních rozhodnutí společnosti Hidroelectrica.

(101)

Podle rozsudku ve věci Budapesti Erömü (51) je nutno opatření státní podpory zavedená před přistoupením, která zůstávají použitelná i po přistoupení, považovat po přistoupení buď za existující podporu, nebo za novou podporu. Aby se opatření pokládala za existující podporu, musí být výslovně uvedena v aktu o přistoupení daného členského státu k Evropské unii; v daném případě v příloze V smlouvy o přistoupení Rumunska a Bulharska k Evropské unii (dále jen „akt o přistoupení“) (52). Dotyčné smlouvy nebyly v příloze V aktu o přistoupení výslovně uvedeny. Jelikož smlouvy zůstaly použitelné i po dni přistoupení, lze je považovat pouze za nové, a podle citované judikatury musí být proto ode dne přistoupení (1. ledna 2007) posouzeny na základě čtyř podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 SFEU.

Komise proto musí smlouvy posoudit jako možná nová opatření podpory od okamžiku přistoupení Rumunska dne 1. ledna 2007. Toto hodnocení se nemůže zakládat na okolnostech existujících na trhu v době, kdy byly smlouvy uzavřeny (viz 19. bod odůvodnění), zejména za účelem rozhodnutí, zda byly dotyčné ceny v souladu s tržními cenami v době uzavření smluv. Tyto okolnosti proto nebudou blíže posouzeny.

(102)

Za účelem zjištění, zda by ceny a podmínky, za nichž společnost Hidroelectrica dodávala elektřinu údajným příjemcům podpory, jinak nebyly na rumunském trhu od roku 2007 dostupné, musí Komise nejprve určit vhodnou referenční cenu, která odráží tržní cenu i) dostupnou v době, kdy byly smlouvy v platnosti po přistoupení Rumunska k EU, a ii) pro období, s ohledem na něž Komise zahájila v souvislosti se smlouvami formální vyšetřovací řízení.

(103)

Při posuzování existence či neexistence hospodářské výhody používá Komise jako kritérium účastníka trhu se stejnými nebo podobnými povinnostmi jako společnost Hidroelectrica, který má stejné možnosti a čelí stejným právním a ekonomickým podmínkám, jaké v Rumunsku existovaly v posuzovaném období, s přihlédnutím k omezením a obchodním cílům daného účastníka (53). Má-li být vyloučena existence státní podpory, musí společnost ve veřejném vlastnictví při prodeji svých produktů jednat stejně jako soukromý subjekt v tržním hospodářství, který usiluje o dosažení maximálních příjmů nebo minimalizaci ztrát. Jinými slovy, posouzení existence možné nepatřičné hospodářské výhody v rámci obchodní smlouvy na dodávky ze strany státního dodavatele zahrnuje posouzení toho, nakolik by se v podobné situaci choval stejně i dodavatel, který není ve vlastnictví státu.

(104)

Ačkoli cenové rozdíly mezi sazbami za elektřinu stanovenými státem a vyššími cenami na volném trhu mohou obdobně při prvním posouzení naznačovat existenci státní podpory, může být na základě objektivních důvodů přesto zjištěno, že nižší úrovně cen ve smlouvách, které jsou předmětem šetření, neposkytují kupujícím elektřiny hospodářskou výhodu oproti tržním podmínkám (54). Při ověřování existence možné státní podpory vymezené jako ceny elektřiny nad úrovní tržních podmínek na trzích s elektřinou může Komise v případě složitého tržního prostředí právoplatně použít zvláštní metody či ekonomické modely, aby určila, nakolik se smluvní ceny liší od tržních cen (55).

(105)

Cena podle smluv byla ve skutečnosti každoročně upravována nad úroveň stanovenou ve smlouvě, nebo v případě řady smluv určována každoročně, s výjimkou společnosti Alro, u níž skutečná roční cena vyplývala z použití vzorce pro indexaci smluvních cen. To, zda existovala či neexistovala hospodářská výhoda, je proto posouzeno pro každý rok v období, které je předmětem šetření, počínaje od 1. ledna 2007.

(106)

Jak je popsáno v 24.–35. bodě odůvodnění, Komise posoudila řadu segmentů trhu s elektřinou v Rumunsku mezi roky 2007 a 2010. Za účelem srovnání srovnatelného je namístě posoudit nejbližší a nejvhodnější srovnávací hodnoty pro ceny stanovené ve smlouvách v posuzovaném období.

(107)

Na řádně fungujících trzích s elektřinou, na kterých jsou k dispozici dostatečná likvidita a nástroje umožňující předvídat ceny budoucích dodávek, představují vhodný údaj nebo přibližný odhad tržních cen spotové ceny, jež lze použít jako referenční hodnoty při posuzování úrovně cen v konkrétních smlouvách. V daném případě však nelze vzhledem k poměrně vysokému podílu poptávky, jež byla v Rumunsku v roce 2007 dosud pokryta za regulované sazby, omezené likviditě platforem pro obchodování v rámci burzy OPCOM v období 2007–2010, objemům elektřiny, kterých se předmětné smlouvy týkaly, zjištění, že energetické burzy spravované společností OPCOM představují relevantní kartelový trh, na němž dochází k zneužívání dominantního postavení (30.–31. a 34. bod odůvodnění), a s přihlédnutím k připomínkám třetích stran (60.–63. bod odůvodnění) prima facie konstatovat, že spotové ceny nebo ceny na platformě OPCOM-PCCB je možno považovat za vhodné referenční hodnoty za účelem posouzení případné existence hospodářské výhody oproti tržním cenám.

(108)

Komise proto upustila od použití průměrných cen na burze OPCOM jako referenčních hodnot pro porovnání smluvních cen společnosti Hidroelectrica, na nichž se zakládaly její pochybnosti, jež byly uvedeny v příslušných rozhodnutích o zahájení řízení s ohledem na existenci hospodářské výhody v rámci deseti smluv s obchodníky s elektřinou a dvou smluv s výrobci elektrod. Šetření prokázalo, že obchodování na platformách, jako je OPCOM, s kratší dobou trvání a za standardních podmínek nelze bez ohledu na to, zda se jedná o „mezidenní trh“ nebo o dobu „jednoho roku či méně“ nebo zda je účelem poskytování doplňkových či vyrovnávacích služeb provozovateli elektroenergetické sítě, vzhledem k zvláštní situaci na rumunském trhu v posuzovaném období považovat za přiměřenou alternativu předmětných nestandardizovaných smluv, které uzavřela společnost Hidroelectrica. Dotyčné smlouvy byly sjednány přímo s cílem vyhovět zvláštním potřebám kupujícího a prodávajícího, pokud jde o dodávky, a to s flexibilitou, která v ostatních segmentech trhu neexistuje. K zjištění existence hospodářské výhody oproti tržním podmínkám je proto nutno přezkoumat rovněž podmínky existující v ostatních segmentech trhu v Rumunsku v roce 2007 a posléze, ačkoli tyto nebyly v rozhodnutích o zahájení řízení určeny.

(109)

Co se týká regulovaného trhu, na němž společnost Hidroelectrica v rozhodné době dodávala fakticky přibližně pětinu vyrobené elektřiny (31. bod odůvodnění), porovnání s regulovanými cenami, které společnost Hidroelectrica každý rok účtovala na základě způsobilých nákladů a míry zisku stanovené energetickým regulačním úřadem ANRE, prokazuje, že všechny smluvní ceny, které jsou předmětem šetření, byly mezi roky 2007 a 2010 trvale a značně vyšší než regulované ceny (26. bod odůvodnění a příloha 1). Pro společnost Hidroelectrica bylo proto z ekonomického hlediska racionální pokračovat od roku 2007 v dodávkách pro všechny údajné příjemce podpory v rámci tohoto řízení, jelikož dotyčné smlouvy byly výnosnější než dodávky na regulovaných trzích. Při srovnání s teoretickou alternativou spočívající v navýšení množství dodávaného na regulovaném trhu by společnost Hidroelectrica nemohla každopádně přejít libovolně od dodávek elektřiny na základě předmětných smluv k dodávkám na regulovaném trhu, jelikož objemy dodávané na regulovaném trhu byly úřadem ANRE stanoveny předem.

(110)

Totéž platí obdobně pro podmínky obchodování na vyrovnávacím a mezidenním trhu. Vzhledem k charakteristice výroby společnosti Hidroelectrica, která je částečně založena na elektřině schopné přenosu a nízkých mezních nákladech, je sporné, zda společnost Hidroelectrica mohla případně zajistit vyšší příjmy přechodem od dodávek elektřiny na základě předmětných smluv k dodávkám na mezidenním a vyrovnávacím trhu, se zaměřením se zejména na dodávky elektřiny v době špičky, kdy ceny značně rostou. Tržní podmínky a ceny převládající v těchto segmentech trhu však nelze z různých důvodů považovat za reprezentativní pro tržní podmínky, s nimiž lze srovnat posuzované smlouvy za účelem zjištění, zda tyto smlouvy poskytly kupujícím hospodářskou výhodu.

(111)

Za prvé je zjevné, že společnost Hidroelectrica dodávala mezi roky 2007 a 2010 elektřinu i v těchto segmentech trhu, ačkoli v omezeném rozsahu – méně než 10 % prodeje (31. bod odůvodnění). Příslušnou otázkou je to, zda mohly tyto trhy představovat platnou alternativu pro racionálně jednající subjekt na místě společnosti Hidroelectrica a místo určení 63 % jejího prodeje – tj. prodeje, který společnost Hidroelectrica mezi roky 2007 a 2010 uskutečnila na základě dvoustranných smluv.

(112)

Obchodování v těchto segmentech trhu vykazovalo odlišné znaky, které znemožňují určit tržní podmínky platné pro celý rumunský trh nebo pro dlouhodobé smlouvy společnosti Hidroelectrica. Vyrovnávací nebo doplňkové služby jsou výrobci elektřiny poskytovány provozovateli přenosové soustavy na základě nepředvídatelné poptávky a struktury poptávky na straně jediného kupujícího. Rovněž dodávky na mezidenním trhu znamenají ceny a množství, jež nelze předvídat ze dne na den. Jinými slovy, dlouhodobé smlouvy, které jsou předmětem šetření, nelze ani v případě, ponechají-li se stranou smluvní ustanovení a za předpokladu, že by je bylo možno rozdělit na řadu každoročně revidovaných smluv, porovnat se sledem 365 jednodenních smluv pro stejné období. Žádný z těchto alternativních segmentů trhu by nezajistil předvídatelnost a stálost příjmů podle požadavků společnosti Hidroelectrica, ani by neodpovídal charakteristice výroby společnosti Hidroelectrica a investičnímu plánu (13.–15. bod odůvodnění).

(113)

Celkové objemy, s nimiž se mezi roky 2007 až 2010 obchodovalo mezi všemi rumunskými dodavateli a příslušnými kupujícími na mezidenním a vyrovnávacím trhu, ve skutečnosti vždy společně činily méně než roční objem dodaný na základě smluv, které jsou předmětem šetření (viz 30., 31. a 38. bod odůvodnění). V tomto období neměl žádný ze segmentů trhu kapacitu a likviditu potřebnou pro absorbování objemů prodeje uskutečněných na základě smluv, které jsou předmětem šetření. Jinými slovy, i na základě nerealistického předpokladu, že by společnost Hidroelectrica mohla nahradit všechny rumunské výrobce a prodávající v jednom či v obou těchto segmentech trhu, musela by pro dotyčné objemy nalézt další kupující. Podmínky a ceny uplatňované v těchto poměrně specializovaných segmentech trhu (ať jsou jakékoli) nelze proto použít jako referenční hodnotu za účelem platného a objektivního srovnání s cenami společnosti Hidroelectrica v rámci dlouhodobých smluv.

(114)

Vzhledem k základním znakům smluv, pokud jde o flexibilitu dodávek, dlouhou dobu platnosti a sjednané množství, a vzhledem k zvláštní situaci na rumunském trhu v posuzovaném období byly nejbližšími srovnávacími hodnotami, které byly dostupné pro určení možné existence hospodářské výhody oproti převládajícím tržním podmínkám v Rumunsku, ceny sjednané velkými odběrateli, kteří uzavřeli nestandardizované smlouvy sjednávané přímo za podmínek, které nebyly tvrdé a byly stanoveny předem. Je proto vhodné analyzovat, zda byly předmětné smlouvy v souladu s cenami ostatních prodávajících na rumunském trhu přímo sjednávaných smluv. Soubor údajů popsaný v 35.–38. bodě odůvodnění, který zahrnuje přímo sjednané platné dvoustranné smlouvy, jež existovaly současně s předmětnými smlouvami, představuje nejvhodnější základ, jenž má Komise v tomto případě k dispozici za účelem porovnání smluvních cen účtovaných obchodníkům s elektřinou a společnostem Alro, Electrocarbon a Elsid. Komise proto porovnala tyto ceny s cenami vyplývajícími ze souboru údajů pro období od 1. ledna 2007 do konce roku 2010.

(115)

Co se týká dvou smluv, které společnost Hidroelectrica uzavřela v roce 2009 a 2010 se společností ArcelorMittal na trhu OPCOM-PCCB, Komise se nedomnívá, že ceny v rámci paralelních nabídek dvou obchodníků, které byly dostupné na trhu OPCOM-PCCB a na něž se odkazovalo v příslušném rozhodnutí o zahájení řízení, představují vhodnou referenční cenu, a to z těchto důvodů:

(116)

Vzhledem k neexistenci plně srovnatelných smluv nepředstavují průměrné ceny na trhu OPCOM-PCCB platnou referenční hodnotu pro obě smlouvy se společností ArcelorMittal, jelikož objem energie obchodovaný na burze OPCOM byl omezený a typy transakcí, které byly skutečně provedeny, nebyly srovnatelné.

(117)

Bez ohledu na předběžné názory uvedené v rozhodnutích o zahájení řízení se Komise vzhledem k velkým objemům elektřiny nakupované společností ArcelorMittal, skutečnosti, že společnost ArcelorMittal byla spolehlivým a finančně stabilním zákazníkem společnosti Hidroelectrica, jakož i skutečnosti, že žádná ze dvou paralelních nabídek obchodníků ani průměrné ceny na trhu OPCOM-PCCB nepředstavovaly platnou srovnávací hodnotu pro obě smlouvy se společností ArcelorMittal, domnívá, že nejlepším ukazatelem referenční ceny pro účely srovnání jsou ceny použité v případě jiných smluv, jež byly určeny v souboru údajů. Na základě připomínek, které byly obdrženy v reakci na rozhodnutí o zahájení řízení, Komise svou analýzu proto pozměnila a přezkoumala ceny v rámci těchto dvou smluv se společností ArcelorMittal na základě stejného souboru údajů, který byl použit k porovnání dlouhodobých smluv.

(118)

Na řádně fungujících trzích s elektřinou, na kterých jsou k dispozici dostatečná likvidita a nástroje, jež umožňují předvídat ceny budoucích dodávek, představují vhodný údaj nebo přibližný odhad tržních cen spotové ceny, které lze použít jako referenční hodnoty k posouzení úrovně cen v konkrétních smlouvách. V daném případě je však vzhledem k poměrně vysokému podílu poptávky, jež byla v Rumunsku v roce 2009 dosud pokryta za regulované sazby, omezené likviditě platforem pro obchodování v rámci burzy OPCOM v období 2007–2010 a skutečnosti, že energetické burzy spravované společností OPCOM byly označeny za relevantní kartelový trh, na němž dochází k zneužívání dominantního postavení, k posouzení případné existence hospodářské výhody oproti tržním cenám namístě vycházet z jiných vhodných referenčních hodnot.

(119)

Komise proto použila soubor údajů poskytnutý rumunskými orgány, jelikož jej považovala za nejlepší dostupný zdroj důkazů odrážejících tržní podmínky v Rumunsku. Soubor údajů obsahuje odpovídající informace, které Komisi umožňují analyzovat podmínky na rumunském trhu s elektřinou v období, které je předmětem šetření, jak je uvedeno v 36. a 37. bodě odůvodnění. Na základě tohoto souboru údajů provedla Komise ekonometrickou analýzu s cílem odhadnout referenční cenu na základě smluv na dodávky elektřiny platných současně s předmětnými smlouvami společnosti Hidroelectrica během celého posuzovaného období. Použití ekonomických modelů k vyčíslení možných výhod oproti tržním podmínkám je v souladu s precedentem ve složitém tržním prostředí (104. bod odůvodnění), jaké v Rumunsku existovalo v období od roku 2007 (24.–38. a 107. bod odůvodnění). Úplný a podrobný technický popis ekonometrické analýzy a její výsledky jsou uvedeny v příloze II.

(120)

Za účelem ověření toho, zda byly ceny stanovené ve smlouvách vyšší než tržní úroveň, byla při neexistenci jednoznačné referenční hodnoty pro stanovení „tržních podmínek“ referenční hodnota tržních cen odhadnuta na základě konzervativních předpokladů jako zástupný ukazatel, a to tak, že byly zohledněny významné odchylky od odhadované tržní ceny směrem dolů. Na základě tohoto konzervativního přístupu provedla Komise srovnání cen v rámci smluv společnosti Hidroelectrica s referenční roční tržní cenou v období 2007 až 2010. Roční ceny byly ke srovnání zvoleny z toho důvodu, že prodejní ceny se ve skutečnosti každý rok měnily (58), a to navzdory příslušným ustanovením ve smlouvách.

(121)

Z analýzy vyplývá, že pouze tři údajní příjemci podpory měli prospěch z nižších cen, než byly ceny v rozmezí, ve kterém je bylo možno pokládat za ceny v souladu s referenční tržní cenou:

(122)

Z analýzy vyplývá, že ceny, které společnost Hidroelectrica uplatnila mezi roky 2007 a 2010 v devíti smlouvách, konkrétně ve smlouvách se společnostmi Alpiq RomIndustries, Alpiq RomEnergie, EFT, Electromagnetica, Energy Holding, Euro-Pec, Electrica, ArcelorMittal a Alro, byly zcela v souladu s referenční tržní cenou. U smlouvy se společností Luxten-Lighting se ceny uplatňované v letech 2007 a 2010 nelišily významně od cen v případě jiných přímo sjednaných smluv, které byly uzavřeny na rumunském trhu.

(123)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyvozuje Komise závěr, že v rámci smluv se společnostmi Alpiq RomIndustries, Alpiq RomEnergie, EFT, Electromagnetica, Energy Holding, Euro-Pec, Electrica, ArcelorMittal a Alro nebyla v celém posuzovaném období poskytnuta nepatřičná hospodářská výhoda oproti tržním podmínkám a v případě společnosti Luxten-Lighting nebyla poskytnuta výhoda v letech 2007 a 2010.

(124)

V rámci empirické analýzy byly současně určeny tři smlouvy jako smlouvy, jejichž ceny nejsou v souladu s referenční cenou, a to smlouva mezi společností Hidroelectrica a Luxten-Lighting pro roky 2008 a 2009 a smlouvy se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010.

(125)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze rozhodnutí společnosti Hidroelectrica o zachování tří smluv se společnostmi Elsid, Electrocarbon a Luxten-Lighting pokládat za rozhodnutí racionálně jednajícího účastníka trhu, jelikož smlouvy se společností Luxten-Lighting pro roky 2008 a 2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 vykazují nižší ceny než ceny za tržních podmínek na základě konzervativních předpokladů (příloha II). Smlouvy společnosti Hidroelectrica proto poskytly nepatřičnou hospodářskou výhodu společnosti Luxten-Lighting v období 2008–2009 a společnostem Electrocarbon a Elsid v období 2007–2010.

(126)

Z toho plyne, že smlouvy společnosti Hidroelectrica se společností Luxten-Lighting pro roky 2008 a 2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 zvýhodnily (jak se zdá) kupující tím, že jim poskytly nepatřičnou hospodářskou výhodu, kterou by nezískaly za běžných tržních podmínek, a nelze proto vyloučit možnost, že smlouvy zahrnovaly státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(127)

Vzhledem k zjištěním ekonometrické analýzy, kterou Komise provedla a která byla popsána v 120. bodě odůvodnění, je nutné blíže analyzovat, zda je s ohledem na společnosti Luxten-Lighting, Electrocarbon a Elsid splněna jedna z ostatních kumulativních podmínek pro existenci státní podpory.

(128)

Jelikož stát vlastní ve společnosti Hidroelectrica 80 % podíl a jelikož potenciální výpadek příjmů z prodeje snižuje prostředky, které má Rumunsko k dispozici jakožto akcionář, může Komise vyvodit závěr, že příjmy nebo výpadek příjmů z prodeje elektřiny na základě tří smluv uzavřených se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 zahrnují státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(129)

Stejný závěr však není nutně opodstatněný, pokud jde o přičitatelnost obchodních rozhodnutí společnosti Hidroelectrica v souvislosti s cenami a příjmy z prodeje dosaženými na základě tří smluv se společnostmi Luxten-Lighting, Electrocarbon a Elsid ode dne 1. ledna 2007 rumunskému státu. Pouhá skutečnost, že ceny uplatňované na základě předmětných smluv účtovala společnost Hidroelectrica, veřejný podnik, který většinově ovládá rumunský stát, nepředstavuje dostatečný důvod pro vyvození závěru, že tato rozhodnutí lze přičíst rumunskému státu.

(130)

Všechny tři smlouvy byly ve skutečnosti v platnosti ke dni 1. ledna 2007 (19. bod odůvodnění, příloha I). Komise není oprávněna zjišťovat, zda uzavření dotyčných tří smluv v roce 2002 a 2004 a případných dodatků v období před přistoupením Rumunska k EU lze přičíst rumunskému státu, ani posoudit tržní podmínky, za nichž byly smlouvy uzavřeny nebo pozměněny před rozhodným datem (101. bod odůvodnění). Komise je proto oprávněna posoudit tato rozhodnutí společnosti Hidroelectrica:

(131)

V této souvislosti nelze ani v případě, že by byl rumunský stát schopen kontrolovat politiku společnosti Hidroelectrica a uplatňovat rozhodující vliv na její rozhodnutí, automaticky předpokládat, že v záležitosti týkající se zachování smluv se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro roky 2007–2010 a změn smluvních cen tuto kontrolu skutečně vykonával.

(132)

Podle příslušné judikatury (59) je nutné posoudit jak to, zda lze předpokládat, že se rumunské orgány tak či onak podílely na zachování platnosti smluv a změně smluvních cen, tak i nepravděpodobnost toho, že se na těchto rozhodnutích nepodílely. Za tímto účelem lze přičitatelnost rozhodnutí ohledně předmětných smluv rumunskému státu odvodit ze souboru ukazatelů vyplývajících z okolností a kontextu, ve kterém společnost Hidroelectrica dodávala elektřinu společnosti Luxten-Lighting v letech 2008–2009 a společnostem Electrocarbon a Elsid po roce 2007.

(133)

Na základě příslušné judikatury lze zachování tří stávajících smluv a zavedení změn smluvních cen po roce 2007 přičíst Rumunsku v případě, že i) společnost Hidroelectrica nemohla o těchto věcech rozhodovat, aniž by zohlednila požadavky orgánů veřejné moci, nebo ii) společnost Hidroelectrica musela zohlednit pokyny vydané vládním či meziresortním orgánem. Stejně tak je nutno vzít v úvahu iii) to, zda je společnost Hidroelectrica začleněna do struktur veřejné správy, iv) povahu jejích činností a výkon těchto činností na trhu v rámci běžných podmínek hospodářské soutěže se soukromými subjekty, v) právní postavení společnosti Hidroelectrica (v tom smyslu, zda se na ni vztahuje veřejné právo, nebo obecné obchodní právo), vi) intenzitu dohledu vykonávaného orgány veřejné moci nad jejím vedením nebo vii) jakýkoliv jiný ukazatel, který by svědčil o účasti orgánů veřejné moci na zachování smluv nebo změně smluvních cen, nebo nepravděpodobnost toho, že se na tomto nepodílely, a to rovněž s ohledem na viii) rozsah rozhodnutí přijatých společností Hidroelectrica, jejich obsah nebo podmínky (60).

(134)

Činnost společnosti Hidroelectrica se řídí běžným právem obchodních společností a společnost není začleněna do struktur veřejné správy. Členové představenstva společnosti Hidroelectrica mohou ve skutečnosti zastávat funkce společně s posty ve státních orgánech (12. bod odůvodnění). To může naznačovat, že členové představenstva byli zvoleni především z toho důvodu, že mají blízko k vládě, nikoli na základě svých odborných zkušeností nebo schopností. Ačkoli existují náznaky, že společnost Hidroelectrica musí zohledňovat pokyny vydané vládním nebo meziresortním orgánem, nic nenasvědčuje tomu, že takovéto pokyny byly vydány za účelem zachování platnosti tří dotyčných smluv a zvýšení smluvních cen. Nic zejména nenasvědčuje tomu, že valná hromada akcionářů nebo představenstvo společnosti Hidroelectrica hrály jakoukoli úlohu v rozhodnutích týkajících se (zachování) obchodních smluv na dodávky elektřiny a/nebo změny cen uplatňovaných na základě těchto smluv (12. bod odůvodnění). Jak uvedla řada zúčastněných stran, podle stanov společnosti Hidroelectrica a rumunského práva obchodních společností řídí společnost výkonný ředitel, který ji zastupuje v každodenní činnosti a který nezávisle rozhoduje o záležitostech, jež nejsou vyhrazeny valné hromadě akcionářů a představenstvu. Rumunské orgány zdůrazňují, že členové představenstva musí přijímat rozhodnutí v zájmu společnosti.

(135)

Ministerská vyhláška č. 445/2009, na niž Komise poukázala v rozhodnutích o zahájení řízení (44. bod odůvodnění), neměla na podmínky dotyčných tří smluv žádný dopad. Podle § 1 odst. 2 této vyhlášky byly existující dvoustranné smlouvy obecně vyňaty z pravidla, podle něhož musí zástupci ministerstva hospodářství, obchodu a podnikání a členové představenstev státních elektrárenských společností zajistit, aby se k 31. března 2010 s objemem elektřiny určeným pro velkoobchodní trh obchodovalo výhradně na burze OPCOM. Jak je uvedeno v 101. bodě odůvodnění, pravomoc přezkoumat dotyčné smlouvy z hlediska pravidel EU v oblasti státní podpory začala od přistoupení Rumunska k EU, tj. tři roky před lhůtou stanovenou v ministerské vyhlášce č. 445/2009 a více než dva roky před přijetím vyhlášky. Z toho plyne, že v době, kdy bylo možno dotyčné smlouvy přezkoumat podle pravidel EU, žádný takový předpis neexistoval. Maloobchodní smlouvy mezi společnostmi Hidroelectrica a Elsid resp. Electrocarbon (platné přede dnem 31. března 2010) by nebyly zahrnuty ani v případě, že by se opatření vztahovalo i na smlouvy, které existovaly v době vstupu vyhlášky v platnost, jelikož relevantní byl pouze (budoucí) velkoobchodní prodej.

(136)

Ačkoli ministerská vyhláška č. 445/2009 naznačuje určitou míru vlivu státu na obchodní politiku státních výrobců elektřiny, její účel je především regulační, a to zvýšení transparentnosti transakcí s energií na velkoobchodním trhu a zajištění větších objemů a likvidity na obchodních platformách spravovaných společností OPCOM. Tato ministerská vyhláška se vztahuje na všechny výrobce ve vlastnictví státu, nejen na společnost Hidroelectrica. Z podmínek a účelu ministerské vyhlášky č. 445/2009 proto nelze vyvodit, že rumunský stát vykonával kontrolu nad každou transakcí, smlouvou či změnou smlouvy, pokud jde o dodávky elektřiny ze strany státních výrobců elektřiny, kteří představují velkou většinu výrobců na rumunském trhu, nebo konkrétně o dodávky ze strany společnosti Hidroelectrica. Jinými slovy, podle vyhlášky není věrohodné, že by se v souvislosti se třemi předmětnými smlouvami rumunský stát podílel na běžné každodenní obchodní činnosti, prodejních smlouvách, jejich změnách, jednáních o cenách atd.

(137)

S výjimkou dodávek elektřiny na regulovaném trhu (25.–26. bod odůvodnění) vykonává společnost Hidroelectrica své činnosti v oblasti dodávek elektřiny na otevřených trzích s nezávislými kupujícími, přičemž soutěží s jinými soukromými či veřejnými dodavateli. S významným objemem elektřiny značně převyšujícím celkové množství dodávek společnosti Hidroelectrica na základě všech smluv, které jsou předmětem šetření, se obchodovalo v rámci dvoustranných nestandardizovaných dlouhodobých smluv na rumunském trhu, na němž soutěží mnoho dalších dodavatelů (30. a 38. bod odůvodnění). Smlouvy společnosti Hidroelectrica, které jsou předmětem šetření, a zejména tři nestandardizované dlouhodobé smlouvy se společnostmi Luxten-Lighting, Electrocarbon a Elsid, které byly zachovány po 1. lednu 2007, nejsou proto neobvyklé ani mimořádné, což by naznačovalo obzvláštní zájem státu na jejich zachování.

(138)

Smlouvy se společnostmi Electrocarbon a Elsid byly mimoto zachovány a znovu sjednány konkurzním správcem společnosti Hidroelectrica po zahájení insolvenčního řízení v roce 2012, což naznačuje, že tyto smlouvy byly pro nové dočasné vedení společnosti Hidroelectrica i nadále zajímavé, a to i dlouho po přistoupení Rumunska k Evropské unii v roce 2007 a dlouho poté, co byly smlouvy uzavřeny a pozměněny, zejména co se týká cen. Společnost Hidroelectrica mimoto požadovala vyšší ceny převyšující smluvní úroveň a společnostem Electrocarbon a Elsid avizovala přerušení dodávek, aby je donutila akceptovat další růst cen v roce 2010 (22. bod odůvodnění), jednala tudíž jako prodávající, který usiluje o dosažení co nejvyšších příjmů, a nikoli jako poskytovatel podpory.

(139)

To neznamená, že se rumunský stát nemůže podílet na obchodních smlouvách státních dodavatelů elektřiny v zájmu konkrétních a významných průmyslových odběratelů. Před přistoupením Rumunska k EU se v interním sdělení ze dne 2. února 2006, které podepsal státní tajemník na ministerstvu hospodářství a obchodu a které schválil předseda vlády, navrhovalo zavedení zvláštního preferenčního zacházení pro deset nevětších uživatelů v Rumunsku s vysokou spotřebou energie (včetně výrobců hliníku nebo oceli, které zásobovala společnost Hidroelectrica nebo společnost Nuclearelectrica). Co se týká konkrétně smlouvy se společností ArcelorMittal, rozhodnutí představenstva společnosti Hidroelectrica č. 13/2009 ze dne 16. prosince 2009 zmocňovalo výkonného ředitele společnosti Hidroelectrica „sjednat smlouvu o prodeji elektřiny za co nejlepších podmínek pro společnost Hidroelectrica“. Představenstvo tak učinilo schválením hlavních podmínek smluv z roku 2009 a 2010 uzavřených se společností ArcelorMittal. Rovněž dodatek č. 17 z roku 2009 ke smlouvě se společností Alro (vložení vzorce Londýnské burzy kovů do výpočtu smluvní ceny) byl schválen představenstvem společnosti Hidroelectrica.

(140)

Stejně tak vyžadovalo memorandum ze dne 3. února 2011 uzavřené generálními řediteli dvou společností, Nuclearelectrica a CE Hunedoara, které vlastní stejně jako společnost Hidroelectrica stát, souhlas ministerstva hospodářství a obchodu s uzavřením velkoobchodní smlouvy o prodeji elektřiny mezi společností Nuclearelectrica jakožto prodávajícím a společností CE Hunedoara jakožto kupujícím. Tato transakce vyžadovala odchylku od ustanovení vyhlášky č. 445/2009, podle níž se měly transakce s elektřinou na velkoobchodní úrovni za účasti státního podniku uskutečňovat pouze na burze OPCOM. Tato odchylka byla nezbytná vzhledem ke skutečnosti, že pořízená elektřina uspokojí „energetické potřeby řady průmyslových odběratelů celostátního významu v roce 2011“. Ministr hospodářství a obchodu toto memorandum plně schválil.

(141)

Z toho vyplývá, že jsou k dispozici určité nepřímé důkazy, které neumožňují zcela vyloučit účast rumunského státu na uzavírání smluv společnosti Hidroelectrica s velkými průmyslovými odběrateli s vysokou spotřebou energie nebo na provádění významných změn těchto smluv.

(142)

Komise mimoto dospěla k závěru, že rumunskému státu lze přičíst i jiné kupní smlouvy, které společnost Hidroelectrica uzavřela v roce 2008 a 2009 se dvěma dalšími státními podniky, Electrocentrale Deva a Termoelectrica. Tento závěr se zakládal především na přímých důkazech od jiných dvou státních podniků, které požadovaly schválení smluv jako způsobu (křížového) financování jejich stávajících činností ze strany ministra příslušného rovněž pro státní společnost Hidroelectrica, a od státních dolů, které jim dodávaly uhlí, a to ze sociálních a jiných než obchodních důvodů (61).

(143)

Aspekty, které mohou dokládat věrohodnost (nebo které nevylučují možnost) toho, že se rumunský stát podílel na řadě smluv společnosti Hidroelectrica s velkými průmyslovými odběrateli celostátního významu pro rumunské hospodářství a s ostatními prodávajícími ve vlastnictví státu, však nelze extrapolovat tak, že všechny obchodní smlouvy společnosti Hidroelectrica, a zejména smlouvy se společnostmi Elsid, Electrocarbon a obchodníky s elektřinou je nutno považovat za smlouvy přičitatelné rumunskému státu. Na rozdíl od společností Electrocentrale Deva a Termoelectrica byly společnosti Elsid, Electrocarbon a obchodníci s elektřinou v soukromém vlastnictví a nikoho z nich nelze pokládat za velkého průmyslového odběratele celostátního významu pro rumunské hospodářství. Důkazy, které byly k dispozici v rámci šetření, nenaznačují zvláštní zájem ani účast ze strany rumunského státu, pokud jde o pobídku společnosti Hidroelectrica k uzavření nebo zachování (po přistoupení Rumunska) smluv se společnostmi Elsid, Electrocarbon a obchodníky s elektřinou.

(144)

Co se týká společností Elsid, Electrocarbon a Luxten-Lighting, které byly vyčleněny v předchozím oddíle 7.1, řada faktů naznačuje nevěrohodnost toho, že by bylo možno rozhodnutí o zachování smluv a o změně cen ve smlouvách se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 přičíst rumunským orgánům.

(145)

Skutečné ceny na základě těchto tří smluv se každý rok trvale zvyšovaly. Mezi roky 2007 a 2010 vzrostla cena účtovaná společnosti Elsid o 44,5 %, společnosti Electrocarbon o 44,5 % a společnosti Luxten-Lighting o 41,4 %. Nárůst cen snižuje absolutní hodnotu poskytnuté podpory. Tyto změny smluv, které snižují domnělou částku údajné státní podpory, byly vždy iniciovány společností Hidroelectrica a byly provedeny ve prospěch této společnosti. Zdá se, že strategie, která má snížit částku podpory poskytnuté příjemcům, je v rozporu s účelem poskytování podpory, nebo je přinejmenším příliš složitá, než aby byla věrohodná. Na rozdíl od společností Alro a ArcelorMittal nelze mimoto společnosti Elsid, Electrocarbon a Luxten-Lighting považovat za průmyslové odběratele celostátního významu: pro ilustraci, jejich roční nákupy u společnosti Hidroelectrica činily méně než desetinu objemu pořízeného společností Alro (příloha I). Není proto pravděpodobné, že rozhodnutí snižující částku podpory v důsledku značného zvýšení smluvních cen lze přičíst nikoli obchodnímu rozhodnutí společnosti Hidroelectrica, nýbrž rozhodnutí rumunského státu, jenž hodlá údajným příjemcům poskytnout podporu.

(146)

Skutečnost, že je nepravděpodobné, že by se stát podílel na složitém snížení částky podpory, je patrná rovněž s ohledem na smlouvy se společnostmi Electrocarbon a Elsid. Není zejména věrohodné, že společnost Hidroelectrica jednala podle pokynů státu, když v roce 2010 požadovala zvýšení cen nad úroveň stanovenou ve smlouvě, hrozila přerušením dodávek elektřiny a postoupila věc soudu (22. bod odůvodnění), neboť požadované zvýšení cen mělo za následek snížení domnělé částky podpory a přerušené dodávky mohly ohrozit výrobní činnosti kupujících. Toto jednání spočívající v nedodržení smluvní ceny, která údajně poskytuje podporu, hrozba přerušení dodávek a obhajoba růstu cen u soudu není chování, které je typické pro poskytovatele podpory, nýbrž se spíše jedná o chování společnosti usilující o dosažení co nejvyšších příjmů a hájící své obchodní zájmy, která se nezabývá jinými než obchodními cíli, případně na základě pokynů obdržených od státu.

(147)

Co se týká společnosti Luxten-Lighting, neexistuje zjevný důvod veřejné politiky, například nízké ceny pro konečné uživatele, který by odůvodňoval prodej obchodníkovi, který může prodávat na maloobchodní úrovni pouze za vyšší ceny, než že by společnost Hidroelectrica prodala stejnou elektřinu na maloobchodním trhu sama. Před dodávkami od společnosti Hidroelectrica na maloobchodní úrovni od roku 2005 nakupovala například společnost Alro elektřinu u obchodníka, společnosti Energy Holding, který pořizoval elektřinu na velkoobchodním trhu u společnosti Hidroelectrica. Pro společnost Alro bylo racionální pořizovat dodávky přímo u společnosti Hidroelectrica, a ušetřit tudíž obchodní marži, pokud její dodavatel nezvyšoval hodnotu velkoobchodních dodávek ze strany společnosti Hidroelectrica. Stejně tak je poměrně nevěrohodné, že by rumunský stát v roce 2008 a 2009 nutil společnost Hidroelectrica zachovat smlouvu se společností Luxten-Lighting, neboť v případě, že společnost Luxten-Lighting nezvyšovala hodnotu maloobchodního prodeje průmyslovým uživatelům či jiným kupujícím, by tito získali nižší ceny tím, že uzavřou smlouvy přímo se společností Hidroelectrica. Společnost Luxten-Lighting mimoto svou smlouvu se společností Hidroelectrica jednostranně ukončila v listopadu 2011 před tím, než Komise zahájila řízení; toto chování neodpovídá jednání příjemce státní podpory.

(148)

Na základě všech výše uvedených úvah nebylo zjištěno, že smlouvy se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 lze přičíst Rumunsku.

(149)

Jelikož tři smlouvy se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 neobsahují základní prvek přičitatelnosti Rumunsku, aby se jednalo o státní podporu, není nutné analyzovat, zda jsou splněny ostatní kumulativní podmínky pro použití tohoto stanovení, jako je možný dopad na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy.

(150)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nepředstavují tři předmětné smlouvy se společností Luxten-Lighting pro roky 2008–2009 a se společnostmi Electrocarbon a Elsid pro období 2007–2010 státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(151)

Smlouvy, jichž se toto rozhodnutí týká, nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU,