1.

Cour constitutionnelle (Ústavní soud, Belgie) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o platnosti čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477/EHS ( 2 ). Domnívá se, že toto ustanovení by mohlo být v rozporu s právem na rovnost před zákonem, právem nebýt diskriminován a právem na vlastnictví, které jsou stanoveny v článcích 20, 21 a 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i se zásadou ochrany legitimního očekávání.

2.

Soudní dvůr rozhodl o přidělení věci prvnímu senátu, před kterým se dne 19. září 2022 konalo jednání. Dne 24. listopadu 2022 jsem přednesl své stanovisko ( 3 ).

3.

První senát následně v souladu s čl. 60 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora navrhl, aby byla věc přidělena soudnímu kolegiu složenému z většího počtu soudců.

4.

Soudní dvůr s tímto návrhem souhlasil a postoupil věc velkému senátu, který usnesením ze dne 28. února 2023 znovu otevřel ústní část řízení a vyzval zúčastněné k účasti na novém jednání zaměřeném na následující otázky:

5.

Belgická vláda, Rada, Parlament a Evropská komise na tyto otázky odpověděly na jednání konaném dne 8. května 2023.

6.

Na žádost Soudního dvora se v tomto doplňujícím stanovisku omezím na analýzu čtvrté a páté otázky, které jsem přepsal výše.

7.

Pokud jde o skutkové okolnosti a právní rámec (unijní a vnitrostátní), v němž se předkládá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, odkazuji na body 13 až 20 prvního stanoviska.

8.

Rovněž odkazuji na obsah prvního stanoviska, jejž nemusím opakovat, kde jsem uvedl, že čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477 je neplatný, neboť je v rozporu s články 17 a 20 Listiny.

9.

Omezím se tedy na vyjádření svého názoru ke čtvrté a páté otázce položené Soudním dvorem, jakož i k vyjádřením, které přednesli zúčastnění na jednání dne 8. května 2023.

10.

Soudní dvůr vznáší tuto otázku „[p]ro případ, že došlo k porušení zásady rovného zacházení zakotvené v článku 20 Listiny“. Na základě tohoto předpokladu si klade otázku, zda takové porušení „nutně [znamená] porušení článku 17 Listiny, neboť právní základ dotčeného omezení práva na vlastnictví je stižen porušením článku 20 Listiny“.

11.

Znění otázky proto činí zbytečným znovu otevírat diskusi o srovnatelnosti dvou kategorií držitelů střelných zbraní ( 4 ), ve vztahu k nimž čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477 stanoví nerovné zacházení bez rozumného odůvodnění. Opakuji, že základním předpokladem této otázky je, že situace jsou srovnatelné a že s držiteli určitých zbraní bylo zacházeno v rozporu se zásadou rovnosti.

12.

Během jednání byly k této otázce zaujaty dva výrazně odlišné postoje:

13.

Ne každé porušení práva na rovnost před zákonem totiž nutně znamená porušení čl. 17 odst. 1 Listiny ( 7 ). Pouze na základě analýzy konkrétního případu lze určit, zda jedno porušení vede k druhému (tedy k vyvlastnění legitimních práv, které vede k „poskytnutí spravedlivé náhrady“), nebo zda se spíše jedná o dvě souběžná porušení příslušných článků Listiny.

14.

Pokud by neexistoval přechodný režim podle čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477, nedocházelo by k nerovnému zacházení s držiteli jedné nebo druhé kategorie zbraní. Absolutní zákaz držení samonabíjecích zbraní (legálně nabytých) bez jakéhokoli přechodného režimu, který je uložen některým držitelům, a nikoli jiným držitelům ve srovnatelných situacích, však sám o sobě vede k prohlášení neplatnosti tohoto ustanovení z důvodu porušení článku 20 Listiny.

15.

Vzhledem k tomu, že toto ustanovení směrnice 91/477 je zásadně vadné, vyvlastnění zbraní, které z něj vyplývá pro některé držitele zbraní, je rovněž v rozporu s čl. 17 odst. 1 Listiny, protože nerespektuje záruky, které stanoví. Mám tedy za to, že došlo k dvojímu porušení práv podle Listiny.

16.

Pátá otázka předpokládá, že výklad článku 6 ve spojení s čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477 vede k tomu, že tato směrnice sama o sobě ukládá členským státům povinnost vyvlastnit vlastníky zbraní kategorie A bodu 9, aniž jim ponechává jakýkoli prostor pro uvážení.

17.

V rámci tohoto předpokladu chtěl Soudní dvůr znát názor zúčastněných na to, zda podle článku 17 Listiny přísluší stanovit náhradu pro vlastníky zbraní, které mají být zabaveny ( 8 ), unijnímu normotvůrci, nebo členským státům.

18.

Postoje byly opět rozdílné:

19.

Ve svém prvním stanovisku jsem uvedl, že unijní normotvůrce může vyloučit možnost ponechat si vlastnictví dříve a zákonně nabytých palných zbraní s odkazem na užívání majetku v obecném zájmu ve smyslu čl. 17 odst. 1 třetí věty Listiny.

20.

Pokud se tak však unijní normotvůrce rozhodne učinit pro kategorii zbraní (dříve a zákonně nabytých), u nichž je bez možnosti uplatnění obecných výjimek možné pouze opuštění nebo definitivní znehodnocení, dodrží záruku vlastnického práva pouze tím, že držiteli, kterému byla zbraň zabavena, poskytne náhradu.

21.

Ustanovení o náhradě ve směrnici 91/477 ve znění směrnice 2017/853 chybí. Směrnice 91/477 (ve znění pozdějších předpisů) tím, že neponechává členským státům žádný prostor pro uvážení při úpravě určení samonabíjecích zbraní upravených pro střelbu s využitím nábojek nebo cvičných nábojů, má za následek to, že odpovědnost za (povinné) zabavení zbraní nelze přičítat těmto státům.

22.

V projednávané věci nesou odpovědnost pouze a výhradně unijní orgány: tyto orgány zavedly právní režim, podle něhož bez přechodného období nelze nadále vlastnit celou kategorii palných zbraní, které jejich vlastníci nabyli oprávněně.

23.

Těžištěm debaty je tedy náhrada za okamžité zbavení vlastnictví. V tomto ohledu jsou relevantní kritéria rozsudku Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě).

24.

Zvláště příhodné je posouzení, které tento rozsudek činí ve vztahu k čl. 17 odst. 1 druhé větě Listiny:

25.

Tato kritéria pro výklad čl. 17 odst. 1 Listiny se vztahují jak na právo členských států, tak na unijní (sekundární) právo. Právní předpisy členského státu nebo Unie, které mají materiálně vyvlastňovací povahu, musí obsahovat ustanovení o poskytnutí náhrady nositelům práv, kteří jich byli zbaveni, a o jeho pravidlech.

26.

V opačném případě by mohlo být Soudnímu dvoru vytýkáno, že při výkladu Listiny používá dvojí metr, jeden pro členské státy a druhý pro unijní orgány. Listina neposkytuje základ pro tvrzení o existenci dvojího standardu posouzení v závislosti na tom, zda se posouzení legality zakládá na vnitrostátních předpisech nebo na unijních předpisech.

27.

Ustanovení Listiny „jsou určena orgánům a institucím Unie […], a dále členským státům […], pokud uplatňují právo Unie“ (článek 51). V důsledku toho je judikatura ve věci Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) platná jak pro státy (pokud uplatňují právo Unie), tak pro orgány a instituce Unie (v každém případě).

28.

Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že „normativní akt [Unie], jehož použití vede k omezením vlastnického práva […], která nepřiměřeně a neúnosně zasahují do samotné podstaty [tohoto práva], případně právě proto, že nebyla stanovena náhrada škody způsobilá zabránit uvedenému zásahu nebo jej napravit, může založit mimosmluvní odpovědnost [Unie]“ ( 11 ).

29.

V projednávané věci, kdy zákaz zbraní ke střelbě s využitím nábojek nebo cvičných nábojů bez jakékoli možné alternativy vede k jejich okamžitému zabavení, omezení zasahuje podstatu práva s maximální intenzitou. Jedná se o zbavení vlastnictví věci, která je zákonně začleněna do majetku jejího vlastníka, bez náhrady. Ustanovení zavádějící toto zbavení (směrnice 91/477) mělo stanovit náhradu.

30.

Bylo tudíž na unijním normotvůrci, aby stanovil poskytnutí náhrady vlastníkům zbraní, které mají být zabaveny podle čl. 7 odst. 4a směrnice 91/477.

31.

S ohledem na výše uvedené setrvávám na svém návrhu odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Cour constitutionnelle (Ústavní soud, Belgie), ke kterému dodávám, že příslušelo unijnímu normotvůrci, aby stanovil náhradu pro vlastníky zbraní, které mají být zabaveny podle čl. 7 odst. 4a směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017.