1

Nařízením (EHS) č. 2474/93 ze dne 8. září 1993 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky do Společenství a o konečném výběru prozatímního antidumpingového cla (Úř. věst. 1993, L 228, s. 1; Zvl. vyd. 11/05, s. 3) uložila Rada Evropské unie konečné antidumpingové clo na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny ve výši 30,6 %.

2

Na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) [nahrazeným nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“), které bylo zase nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21)], Rada nařízením (ES) č. 1524/2000 ze dne 10. července 2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2000, L 175, s. 39; Zvl. vyd. 11/33, s. 319) rozhodla zachovat v platnosti výše uvedené antidumpingové clo.

3

Na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 384/96 (nyní čl. 11 odst. 3 základního nařízení) Rada nařízením (ES) č. 1095/2005 ze dne 12. července 2005 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz jízdních kol pocházejících z Vietnamu a o změně nařízení č. 1524/2000 (Úř. věst. 2005, L 183, s. 1) zvýšila antidumpingové clo na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny na 48,5 %.

4

Na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 384/96 Rada prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 ze dne 3. října 2011 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2011, L 261, s. 2) rozhodla o zachování antidumpingového cla ve výši 48,5 %.

5

V květnu 2013 Rada na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 3 nařízení č. 2016/1036) přijala nařízení (EU) č. 502/2013 ze dne 29. května 2013, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 990/2011 (Úř. věst. 2013, L 153, s. 17), a rozhodla zachovat platné antidumpingové clo ve výši 48,5 %, s výjimkou jízdních kol vyvážených třemi společnostmi, kterým byly stanoveny individuální celní sazby.

6

Na základě šetření obcházení opatření vedeného na základě článku 13 základního nařízení (nyní článek 13 nařízení 2016/1036) přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 501/2013 ze dne 29. května 2013, kterým se konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 rozšiřuje na dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Srí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Srí Lanky a z Tuniska (Úř. věst. 2013, L 153, s. 1).

7

Po obdržení nové stížnosti v roce 2014, která se tentokrát týkala možného obcházení antidumpingových cel vyvážejícími výrobci jízdních kol usazenými v Kambodži, Pákistánu a na Filipínách, přijala Evropská komise prováděcí nařízení (EU) č. 938/2014 ze dne 2. září 2014 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených nařízením Rady (EU) č. 502/2013 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín, a o zavedení celní evidence tohoto dovozu (Úř. věst. 2014, L 263, s. 5, oprava Úř. věst. 2014, L 341, s. 31). Během tohoto šetření, které se týkalo období od 1. ledna 2011 do 31. srpna 2014 žalobkyně, Asia Leader International (Cambodia) Co. Ltd, obdržela od Komise „Formulář pro společnosti požadující osvobození od případného rozšíření cel“ (dále jen „formulář“), který vyplnila a odeslala zpět dne 10. října 2014.

8

Ze spisu vyplývá, že žalobkyně je jednočlennou společností s ručením omezeným založenou podle kambodžského práva v květnu 2013, která je zcela vlastněna Cronus International Co. Ltd, společností se sídlem v Hongkongu, zase 100% vlastněnou čínským výrobcem jízdních kol, společností Guangzhou Cronus Bicycle Fashion Sports Co. Ltd. Tato posledně uvedená společnost vlastní rovněž 100 % čínské společnosti Guangzhou Cronus Bicycles Co. Ltd, výrobce jízdních kol, rámů, a lakovaných rámů, a je propojená s dalším čínským výrobcem jízdních kol, společností Shine Wheel Bicycle Co. Ltd, která ukončila svou výrobu dne 1. června 2014. Žalobkyně v tabulkách D 5 a D 6 připojených k formuláři neupřesnila, že byla rovněž propojená se společností Shine Wheel Bicycle, a údaje týkající se tohoto dodavatele předložila až dne 27. října 2014, to znamená v odpovědi na žádost Komise o doplnění informací ze dne 16. října 2014.

9

Žalobkyně upřesňuje, že s ohledem na datum jejího založení a na skutečné zahájení jejích činností v lednu 2014 se údaje, které poskytla ve formuláři a v tabulkách, které jsou k němu přiloženy, týkají příměji období od 1. září 2013 do 31. srpna 2014 (dále jen „referenční období“) než období šetření (viz bod 7 výše). Z formuláře vyplývá, že žalobkyně definovala svou činnost jako výrobu a prodej jízdních kol a rámů jízdních kol, zejména na základě malých zakázek, pod značkou Cronus.

10

V tabulce F 2, která uvádí seznam nákupů polotovarů uskutečněných žadatelem o osvobození, připojené k formuláři, žalobkyně označila jako svého téměř výlučného dodavatele společnost „Shine Wheel Bicycle Co. Ltd (Guangzhou)“, spolu s vietnamskou společnosti na lakování rámů a další čínskou společností.

11

V rámci odpovědi ze dne 27. října 2014 žalobkyně předložila opravenou tabulku F 2. Shine Wheel Bicycle v ní figurovala jako společnost propojená se žalobkyní, jejíž prodeje žalobkyni v průběhu referenčního období představovaly velkou většinu nákupů žalobkyně v tomto období. Guangzhou Cronus Bicycles je v ní rovněž uvedená jako společnost propojená se žalobkyní pro určité transakce v průběhu referenčního období.

12

Šetření umožnilo Komisi identifikovat šest společností, které vyvážely jízdní kola do Kambodže. Jedna z těchto společností na konci roku 2013 přenesla své sídlo do Pákistánu, pět dalších výrobců jízdních kol, představujících 94 % dovozu daného typu výrobku z této země do Evropské unie, spolupracovalo a předložilo žádost o osvobození.

13

Komise analyzovala informace sdělené těmito pěti společnostmi, mezi kterými se nacházela žalobkyně. Dne 11. listopadu 2014 Komise informovala žalobkyni o svém úmyslu provést inspekci na místě. Tato se konala dne 8. a 9. prosince 2014 v prostorách žalobkyně v Tai Seng (Kambodža).

14

V důsledku této inspekce na místě a inspekcí, které byly provedeny u čtyř dalších výrobců, kteří spolupracovali, se Komise domnívala, že tři společnosti měly nárok na osvobození na základě čl. 13 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 13 odst. 4 nařízení 2016/1036), dvěma z nich, včetně žalobkyně, tento nárok naopak nepříslušel.

15

Při této inspekci Komise odhalila několik nesrovnalostí, ohledně kterých vyslechla dodatečná vysvětlení poskytnutá žalobkyní, a přezkoumala důkazy, které předložila.

16

Nejprve zaznamenala, že žalobkyně neměla účetní software a prováděla účetnictví v počítačových souborech typu Excel. Teprve od října 2014 začala žalobkyně vypracovávat podrobné zprávy o výrobě.

17

Dále podle Komise z formuláře a tabulek, které jsou k němu přiloženy, vyplývalo, že žalobkyně byla schopná zahájit výrobu jízdních kol až ode dne 1. ledna 2014 ve svých svařovacích a lakovacích dílnách a že na začátku tohoto období nevyráběla rámy. Komise se tedy zamýšlela nad původem 1099 jízdních kol vyvezených do Unie (v projednávané věci do Řecka) dne 27. ledna 2014, které byly ve faktuře CI‑15295-PM předložené žalobkyní popsány takto: 380 jízdních kol s hliníkovým rámem velikosti 26 palců, 240 jízdních kol s ocelovým rámem rovněž velikosti 26 palců, 120 jízdních kol s ocelovým rámem velikosti 24 palců, 119 jízdních kol s ocelovým rámem nazývaným „hi-ten 700C“, 130 jízdních kol s ocelovým skladatelným rámem velikosti 20 palců a 120 jízdních kol s ocelovým rámem velikosti 20 palců. Žalobkyně, která byla dotazována na okolnosti doprovázející tento vývoz, předložila fakturu KYD-CN-F01 ze dne 17. ledna 2014, ze které vyplývalo, že nakoupila 1098 rámů jízdních kol z oceli o 26 palcích od vietnamské společnosti Kim Y Dinh Trading Service One Member Co. Ltd. Komise, která uvedla, že tato posledně uvedená společnost nebyla sama výrobcem jízdních kol a rámů jízdních kol, ale jen obchodníkem, navíc projevila své znepokojení nad skutečností, že byly nakoupeny jen rámy jízdních kol z oceli, ačkoliv faktura CI‑15295-PM vykazuje prodej 380 jízdních kol z hliníku a velikosti uvedených rámů (26 palců) odpovídají jen zčásti velikosti jízdních kol vyvezených do Unie.

18

Žalobkyně byla vyzvána, aby vysvětlila tyto rozpory a předložila v průběhu inspekce formulář A/osvědčení o původu vydaný vietnamským ministerstvem obchodu pro uvedeného obchodníka pro rámy jízdních kol, které jsou předmětem faktury KYD-CN-F01. Komise nicméně konstatovala, že toto osvědčení původu rovněž uvádí jen rámy z oceli, zatímco vývoz do Unie uvedený v bodě 17 výše se týká rovněž rámů z hliníku, což žalobkyně následně připustila, přičemž uvedla, že uvedené osvědčení chybně uvádělo jen tyto hliníkové rámy. Dále žalobkyně nebyla schopna předložit formulář A/osvědčení o původu svým jménem pro jízdní kola vyvezená do Unie, která byla předmětem faktury CI‑15295-PM.

19

Komise se tedy domnívala, že vzhledem k tomu, že žalobkyně sama nevyráběla rámy jízdních kol v počáteční fázi své činnosti, bylo jediným možným vysvětlením, že dotčená jízdní kola nebyla smontována žalobkyní, ale byla jednoduše předmětem překládky od čínských společností, které s ní byly propojeny.

20

Dále Komise poukázala na nesrovnalosti a údajný nedostatek věrohodnosti při inspekci na místě s ohledem na určité skutečnosti uvedené ve formuláři. Podle tohoto orgánu neodpovídaly některé deklarované výrobní náklady hodnotě přidané dílům začleněným během montáže nebo kompletace a byly uměle zvýšeny, aby splnily dvě prahové hodnoty stanovené v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení [nyní čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení 2016/1036]. Přičtení určitých nákladů (amortizace, nájem, náklady na elektřinu) výrobě rámů jízdních kol tak neodpovídalo množství vyrobených jízdních kol, spotřeba laku použitého při této výrobě byla nadhodnocena ve vztahu k údajům poskytnutým skutečnými výrobci jízdních kol a mzdové náklady byly rovněž příliš vysoké s ohledem na objem vyrobených rámů jízdních kol a smontovaných jízdních kol, stále ve srovnání se mzdami uplatňovanými skutečnými výrobci. Komise tedy učinila na tomto základě rekonstrukci výrobních nákladů žalobkyně a dospěla k závěru, že na jedné straně části jízdních kol z Číny představovaly víc než 60 % celkové hodnoty částí smontovaného výrobku (77 %) a že na druhé straně hodnota přidaná dílům během montážní činnosti byla nižší než 25 % (2 %).

21

Dne 13. března 2015 oznámila Komise žalobkyni své stanovisko, které se týkalo zaprvé existence praktik obcházení v Kambodži (obecné stanovisko) a zadruhé úlohy, kterou hrála žalobkyně při uplatňování těchto praktik (zvláštní stanovisko).

22

V odpovědi na uvedené oznámení žalobkyně uplatnila dne 31. března 2015 několik námitek, písemně a při slyšení. Zaprvé zejména zpochybnila závěr, podle kterého byla zapojena do praktik překládky. V tomto ohledu uvedla, že z informací získaných během inspekce na místě vyplývá, že nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že dotčené rámy jízdních kol pocházeli z Vietnamu. Žalobkyně poskytla doplňující vysvětlující dokumenty související s fakturou CI‑15295-PM, aby prokázala vietnamský původ rámů jízdních kol. Žalobkyně uvádí, že v této souvislosti předložila zejména fakturu o koupi oceli a hliníku použitých na výrobu rámů jízdních kol, fakturu od vietnamské společnosti, která zpracovala ocel na rámy, fakturu ze dne 17. ledna 2014 od dodavatele rámů jízdních kol, která byla označena KYD-CN-F01, seznam balení těchto rámů z téhož dne a důkaz o zaplacení této faktury, jakož i důkaz o celkové hmotnosti dodaných rámů jízdních kol (přibližně tři tuny), který odpovídal údajům poskytnutým v tabulce F 2. Žalobkyně vysvětlila existenci jednoho chybějícího rámu jízdního kola oproti vyvezeným jízdním kolům (1098 ve srovnání s 1099) tou skutečností, že rám jízdního kola odebrala jako vzorek od svého dodavatele. Zadruhé napadla úpravu svých výrobních nákladů provedenou Komisí pro účely výpočtu prahové hodnoty 25 % přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

23

Dne 18. května 2015 přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2015/776, kterým se konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (EU) č. 502/2013 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz jízdních kol zasílaných z Kambodže, Pákistánu a Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín (Úř. věst. 2015, L 122, s. 4, dále jen „napadené nařízení“).

24

Komise zejména konstatovala v bodech 69, 71, 73 a 74 odůvodnění napadeného nařízení následující:

[…]

[…]

25

Komise rovněž v bodě 80 a dalších odůvodnění napadeného nařízení odmítla námitky žalobkyně ohledně přizpůsobení jejích výrobních nákladů pro účely výpočtu 25% prahu přidané hodnoty stanovené v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

26

Komise tedy zamítla žádost o osvobození předloženou žalobkyní (bod 161 odůvodnění napadeného nařízení). V článku 1 napadeného nařízení rozhodla o rozšíření konečného antidumpingového cla 48,5 % použitelného na dovoz jízdních kol pocházejících z Číny a uvedených v bodě 3 výše na dovoz jízdních kol zasílaných zejména z Kambodže, přičemž žalobkyni nezahrnula mezi společnosti osvobozené od cla. V souladu s odstavcem 3 tohoto článku, „[c]lo rozšířené odstavcem 1 tohoto článku se vybere z dovozu zasílaného z Kambodže, Pákistánu a Filipín bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kambodže, Pákistánu a Filipín, celně evidovaného v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 938/2014 a čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, s výjimkou výrobků vyrobených společnostmi, které jsou uvedeny v odstavci 1“.

27

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. srpna 2015 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

[omissis]

42

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. listopadu 2017.

43

Na jednání žalobkyně a Komise vyjádřily připomínky ke zprávě k jednání, které byly zaneseny do zápisu z jednání.

45

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že zjištění, že docházelo k překládkám, jakož i právní dopady tohoto zjištění, jsou nesprávné. Podle ní byla dotčená jízdní kola vyráběna z rámů a materiálů původem z Vietnamu a Komise neměla žádný důkaz, že tomu tak není. Ani základní nařízení, ani judikatura jí neumožňují automaticky dospět k závěru, že docházelo k překládkám. Domnívá se, že právně dostačujícím způsobem prokázala vietnamský původ dílů, a to za pomoci důkazů, které Komise nemohla odmítnout, tak jak to učinila. Upřesňuje, že na faktuře CI‑15295-PM jsou uvedena zvláštní referenční čísla každého modelu, což umožňovalo určit materiál, ze kterého se skládal rámec. Dodává, že předložila doplňující dokumenty uvedené v bodě 22 výše. Žalobkyně dále zpochybňuje způsob, kterým Komise hodnotila formulář A/osvědčení o původu vystavený vietnamskými orgány, protože tento formulář uváděl číslo faktury dodavatele, datum této faktury, počet dotčených jednotek, hrubou hmotnost nákladu a skutečnost, že byl tento náklad zkontrolován při překročení hranice mezi Vietnamem a Kambodžou. V tomto osvědčení je v důsledku toho nesprávný pouze odkaz na „ocelové rámy jízdních kol“, což již žalobkyně vysvětlila, když odkázala na běžný omyl dodavatele.

46

Z toho vyplývá, že jediná nesoudržnost v důkazech, které předložila, se týká různého popisu jízdních kol na faktuře CI‑15295-PM, rámů, které byly předmětem faktury koupě KYD-CN-F01 a formuláře A/osvědčení o původu, všechny ostatní důkazy prokazují, že nakoupila rámy jízdních kol pocházející z Vietnamu. Analýza Komise by tedy vedla k tomu, že by každý nečínský výrobce, který má propojení s čínskými výrobci jízdních kol, podléhal nezávisle na okolnostech projednávaného případu domněnce, že se dopouští překládek.

47

Komise se tedy dopustila zjevně nesprávného posouzení „právních a skutkových okolností“ při použití čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

48

Komise navrhuje první žalobní důvod zamítnout.

53

Podle čl. 13 odst. 1 základního nařízení je obcházení antidumpingových opatření prokázáno, jsou-li splněny čtyři podmínky. Zaprvé musí dojít ke změně obchodních toků mezi třetí zemí a Unií nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření a Unií. Tato změna musí být zadruhé způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Zatřetí musí existovat důkazy, které prokazují, že výrobnímu odvětví Unie vznikne újma nebo že jsou mařeny vyrovnávací účinky antidumpingového cla. Začtvrté musí existovat důkazy o dumpingu (rozsudky ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. Chin Haur Indonesia, C‑247/15 P, C‑253/15 P a C‑259/15 P, EU:C:2017:61, bod 55, a ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. City Cycle Industries, C‑248/15 P, C‑254/15 P a C‑260/15 P, EU:C:2017:62, bod 57).

54

Ze znění a systematiky článku 13 základního nařízení vyplývá, že při prokazování obcházení musí dotčené orgány provést celkovou analýzu týkající se třetí země, která je předmětem šetření souvisejícího s obcházením jako celkem. Při prokazování takového obcházení naopak nemusí provádět analýzu situace jednotlivých vyvážejících výrobců, jelikož tuto analýzu provádějí uvedení vyvážející výrobci v rámci žádostí podaných na základě čl. 13 odst. 4 tohoto nařízení (rozsudky ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. Chin Haur Indonesia, C‑247/15 P, C‑253/15 P a C‑259/15 P, EU:C:2017:61, bod 57, a ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. City Cycle Industries, C‑248/15 P, C‑254/15 P a C‑260/15 P, EU:C:2017:62, bod 59).

55

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení tak obcházení antidumpingových opatření dokládají pro celou uvedenou třetí zemi unijní orgány, zatímco skutečnost, že jejich specifická situace odůvodňuje osvobození podle čl. 13 odst. 4 tohoto nařízení, prokazují jednotliví vyvážející výrobci (rozsudky ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. Chin Haur Indonesia, C‑247/15 P, C‑253/15 P a C‑259/15 P, EU:C:2017:61, bod 59, a ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. City Cycle Industries, C‑248/15 P, C‑254/15 P a C‑260/15 P, EU:C:2017:62, bod 61).

56

Kromě toho, jak připomněl generální advokát P. Mengozzi ve svém stanovisku ve spojených věcech Maxcom a další v Chin Haur Indonesia (C‑247/15 P, C‑253/15 P a C‑259/15 P, EU:C:2016:712, body 7 a 67), čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec základního nařízení (nyní čl. 13 odst. 1 čtvrtý pododstavec nařízení č. 2016/1036) obsahuje demonstrativní výčet praktik, zpracovatelských procesů nebo prací uvedených v prvním pododstavci, které zahrnují mimo jiné „zasílání výrobku, který je předmětem opatření, prostřednictvím třetích zemí“ a „za podmínek uvedených v odstavci 2 montáž součástí při montážní operaci [v Unii] nebo třetí zemi“. Jak tedy správně uvádí Komise ve své odpovědi ze dne 13. října 2017 na organizační procesní opatření ze dne 22. září 2017 (viz body 38 a 39 výše), různé druhy praktik obcházení opatření uvedené v tomto čl. 13 odst. 1 druhém pododstavci jsou v něm obsaženy pouze demonstrativně, jak dokládá výraz „mimo jiné“.

57

Z toho vyplývá, že k tomu, aby byla splněna druhá podmínka uvedená v bodě 53 výše, postačuje, aby byla prokázána existence jen jednoho druhu obcházení, což nicméně nebrání tomu, aby dotčené orgány stanovily rovněž jiné druhy obcházení, pokud se domnívají, že k nim došlo.

58

Z napadeného nařízení vyplývá, že Komise přezkoumala čtyři podmínky uvedené v bodě 53 výše ve vztahu ke Kambodži před tím, než zaprvé vyhověla individuální žádosti o osvobození předložené třemi z pěti kambodžských společností, které spolupracovaly, a zadruhé, zamítla žádost podanou dalšími dvěma společnostmi, včetně žalobkyně.

59

Úvodem, pokud jde o první, třetí a čtvrtou podmínku, Komise konstatovala, že byly splněny, což žalobkyně nezpochybňuje.

60

Dále, pokud jde o druhou podmínku, a sice o praktiky obcházení v Kambodži, to znamená praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, Komise konstatovala jak existenci praktik překládky, tak postupy montáže, které nesplňují kritéria stanovená v čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

61

Z bodů 69 až 74 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že konstatování existence praktik překládky v Kambodži se opírá pouze o individuální situaci žalobkyně. Nicméně je třeba zdůraznit, že Komise rovněž uvedla, že v Kambodži existují postupy montáže, které nesplňují kritéria čl. 13 odst. 2 základního nařízení, pokud jde o dvě kambodžské společnosti, včetně žalobkyně, jak vyplývá z bodů 75 až 88 odůvodnění napadeného nařízení.

62

V důsledku toho i za předpokladu, že by žalobkyně nebyla zapojena do praktik překládky, což by vedlo k vyvrácení existence takových praktik v Kambodži, konstatování praktik obcházení, které se týká této země, by zůstalo platné na základě odůvodnění napadeného nařízení týkajícího se postupů montáže, které nesplňují kritéria čl. 13 odst. 2 základního nařízení, pokud jde přinejmenším o druhou kambodžskou společnost, přičemž zjištění v jejím případě uvedená v napadeném nařízení nejsou předmětem tohoto sporu.

63

První žalobní důvod tak nemůže vyvrátit zjištění provedené v napadeném rozhodnutí, pokud jde o existenci praktik obcházení v Kambodži ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

64

Je třeba nyní ověřit, zda je první žalobní důvod opodstatněný v rozsahu, v němž má prokázat, že žalobkyně nepraktikovala překládky.

65

V tomto ohledu z napadeného nařízení vyplývá, že Komise zamítla žádost žalobkyně o osvobození z důvodu existence jak praktik překládky, tak postupů montáže, které nesplňovaly kritéria čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

66

Je třeba zdůraznit, jak to vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 55 výše, že jednotliví vyvážející výrobci musí prokázat, že jejich specifická situace odůvodňuje osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto ustanovení musí být žádosti o osvobození „řádně odůvodněné“, a pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dochází vně Unie, umožňovat dotčeným osobám „prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením“, a že se nepodílejí na praktikách obcházení ve smyslu odstavců 1 a 2 tohoto článku“.

67

V důsledku toho, pokud žadatel osvobození neprokáže, že jeho specifická situace odůvodňuje poskytnutí takového osvobození, například z důvodu skutečností prokazujících praktiky překládky, je správné, že Komise takové osvobození odmítne.

68

V projednávaném případě zaprvé Komise konstatovala, že žalobkyně v lednu 2014 teprve zahajovala své výrobní činnosti a že sama nevyráběla rámy jízdních kol vyvezených do Unie dne 27. ledna 2014, které byly předmětem faktury CI‑15295-PM, což žalobkyně nezpochybňuje.

69

Zadruhé Komise konstatovala na základě srovnání faktury CI‑15295-PM, která obsahovala počet a druh jízdních kol vyvezených do Unie dne 27. ledna 2014, a faktury na nákup rámů jízdních kol, které údajně sloužily pro výrobu jízdních kol vyvezených do Unie, které měla referenční číslo KYD-CN-F01, dvě nesrovnalosti. Na prvním místě podle faktury KYD-CN-F01 byly rámy zakoupené u vietnamského obchodníka z oceli, zatímco podle faktury CI‑15295-PM měla některá jízdní kola vyvezená do Unie rámy z oceli a jiná rámy z hliníku. Na druhém místě zatímco faktura KYD-CN-F01 uvádí, že se jedná o rámy jízdních kol o velikosti 26 palců, jízdní kola prodaná do Unie, která byla předmětem faktury CI‑15295-PM, měla tři různé velikosti, a sice 26, 24 a 20 palců. Žalobkyně pravost těchto nesrovnalostí nezpochybňuje.

70

Zatřetí formulář A/osvědčení o původu vystavený vietnamskými orgány pro tyto rámy jízdních kol vykazuje rovněž první nesrovnalost, jelikož uvádí pouze rámy z oceli.

71

Je tak třeba konstatovat, že důkazy předložené žalobkyní nemohou prokázat, že mohla vyrobit jízdní kola vyvezené do Unie, která jsou předmětem faktury CI‑15295-PM, z rámů jízdních kol údajně nakoupených ve Vietnamu.

72

Žalobkyně se snaží vysvětlit takto zjištěné nesrovnalosti pouhým „omylem“ svého vietnamského dodavatele. Toto tvrzení nicméně nemůže obstát.

73

Je totiž třeba uvést, že uvedené nesrovnalosti se týkají jak materiálu, tak velikosti rámů, které představují hlavní vlastnosti každého jízdního kola, určují druh a kvalitu jízdního kola, jakož i jeho cenu. Nelze tedy tvrdit, že tak závažné rozdíly mohou být vysvětleny pouhým „omylem“ ze strany dodavatele, a to o to víc, že údajný „omyl“ se objevuje víckrát a týká se nejen materiálu (ocel nebo hliník), ale rovněž tří různých velikostí rámů.

74

Navíc některé dokumenty a informace poskytnuté žalobkyní po oznámení stanoviska Komise, jakož i v průběhu tohoto řízení vyvolávají další pochybnosti ohledně okolností, které doprovázely dovoz jízdních kol, která jsou předmětem faktury CI‑15295-PM, do Unie.

75

Tribunál tak zaprvé, podobně jako Komise, konstatuje, že faktura CI‑15295-PM, tak jak byla předložena, přezkoumána a zkopírována při inspekci na místě, uvedená v příloze B 5, není v souladu s fakturou, kterou předložila žalobkyně v rámci tohoto řízení v příloze A 11 (s. 200). To platí rovněž pro seznam obalů uvedený v téže příloze A 11 (s. 201), který není přesnou kopií seznamu předloženého při inspekci na místě.

76

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že celní orgány zkontrolovaly náklad dotčených rámů jízdních kol při překročení hranice mezi Vietnamem a Kambodžou. Přitom nelze tvrdit, že si uvedené orgány nevšimly, že uvedený náklad neodpovídal popisu dotčených výrobků ve formuláři A/osvědčení o původu ani ve faktuře KYD-CN-F01, zvláště když se dotčené nesrovnalosti týkají hlavních vlastností těchto dílů, a sice materiálu rámů a jejich velikostí.

77

Zatřetí je třeba, podobně jako Komise, uvést, že objednávka předložená žalobkyní v odpovědi na sdělení stanoviska (viz přílohu A 12, s. 231) neobsahuje cenu, což umožňuje pochybovat o její hodnověrnosti. Žalobkyně v tomto ohledu vysvětluje, že neuvedení ceny vyplývá ze skutečnosti, že v okamžiku, kdy podala uvedenou objednávku, dosud probíhala jednání s jejím vietnamským dodavatelem ohledně konečné ceny (bod 43 repliky). Nicméně žalobkyně zároveň tvrdí, že si jej vybrala právě z důvodu, že předložil „nejlevnější nabídku“ (bod 45 repliky). Tato vysvětlení si tak vzájemně odporují.

78

Začtvrté Komise v bodě 71 odůvodnění napadeného nařízení konstatovala, že „nebyly předloženy žádné doklady k dalším fázím výroby rámů, jako je řezání, tvarování, děrování a lakování“. I když žalobkyně ve své žalobě uvádí, že zakoupené rámy byly zpracovány v její továrně na hotová jízdní kola připravená na vývoz, nepředkládá žádný důkaz ohledně různých etap výroby dotčených rámů. Žalobkyně, která byla na tento bod dotazována na jednání, potvrdila, že takové důkazy nepředložila, což Komise uvádí v bodě 71 odůvodnění napadeného nařízení.

79

Zapáté je nesporné, že žalobkyně nepředložila formulář A/osvědčení o původu ohledně jízdních kol vyvezených do Unie, která byla předmětem faktury CI‑15295-PM.

80

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že Komise mohla, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, dospět k závěru, že s ohledem na stav její továrny v lednu 2014, neexistenci jakýchkoliv důkazů ohledně dalších etap výroby rámů jízdních kol a neexistenci jakéhokoliv věrohodného vysvětlení bylo 1099 jízdních kol vyvezených do Řecka předmětem překládky z Číny, protože nemohly být smontovány z rámů jízdních kol, které neodpovídaly jejich hlavním vlastnostem.

81

V tomto ohledu žalobkyně nemůže Komisi vytýkat, že dospěla „automaticky“ k závěru, že jízdní kola vyvezená do Unie, která byla předmětem faktury CI‑15295-PM, byla předmětem překládky z Číny.

82

Podle judikatury připomenuté v bodě 55 výše musí totiž každý jednotlivý vyvážející výrobce prokázat, že jeho specifická situace odůvodňuje osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení. Přitom s ohledem na úvahy uvedené v bodech 68 až 80 výše je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že vyrobila uvedená jízdní kola z rámů pocházejících z Vietnamu.

83

Navíc z bodu 72 odůvodnění napadeného nařízení, jakož i z informací předložených žalobkyní v tabulce F 2 vyplývá, že v průběhu referenčního období dovážela žalobkyně značnou většinu dílů jízdních kol od čínských výrobců jízdních kol a dílů jízdních kol, se kterými měla kapitálové propojení (viz bod 11 výše). Za těchto okolností a bez jakéhokoliv hodnověrného vysvětlení podpořeného věrohodnými důkazy mohla Komise dospět k závěru, aniž by se dopustila nesprávného právního posouzení, že jízdní kola vyvezená do Unie, která byla předmětem faktury CI‑15295-PM, byla předmětem překládky z Číny.

84

Toto zjištění postačuje k prokázání, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v čl. 13 odst. 4 základního nařízení a že Komise proto právem odmítla její žádost o osvobození.

85

Zaprvé totiž, jak vyplývá z bodu 57 výše, jediný druh praktiky obcházení postačuje k prokázání toho, že se žadatel o osvobození podílí na takových praktikách ve smyslu tohoto ustanovení.

86

Zadruhé Tribunál konstatuje, že překládka, o kterou se jedná, se týká pouze vývozu 1099 jízdních kol, která jsou předmětem faktury CI‑15295-PM, do Unie, jak účastníci řízení potvrdili ve svých odpovědích na organizační procesní opatření. Nicméně čl. 13 odst. 4 základního nařízení ukládá dotčenému výrobci, aby prokázal, že se „nepodílí na praktikách obcházení“. Toto ustanovení přitom nestanoví ani množstevní, ani kvalitativní podmínky ohledně těchto praktik. Nevyžaduje zejména, aby byly uvedené praktiky zjištěny, pokud jde o každý vývoz do Unie během referenčního období.

87

Navíc je třeba konstatovat, že v projednávaném případě tento vývoz, který není zdaleka zanedbatelný, představuje, jak to uvedla Komise, 18 % celkového objemu vývozu žalobkyně do Unie během referenčního období.

88

V důsledku toho, jelikož Komise právem konstatovala, že se žalobkyně podílela na takové překládce, i když se týká jen vývozu uvedeného v bodě 86 výše, mohla, aniž by se dopustila nesprávného právního posouzení, odmítnout její žádost o osvobození. První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

[omissis]

99

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout v plném rozsahu.

100

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

101

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto: