Věc C‑247/16

Heike Schottelius

proti

Falku Seifertovi

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Hannover)

„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 1999/44/ES – Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží – Pojem ‚kupní smlouva‘ – Nepoužitelnost uvedené směrnice – Nedostatek pravomoci Soudního dvora“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 7. září 2017

1. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Žádost o výklad ustanovení unijního práva, která jsou ve sporu v původním řízení zjevně nepoužitelná–Nepoužitelnost směrnice 1999/44 na smlouvu o dílo

   (Článek 267 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44)

2. Ochrana spotřebitelů–Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží–Směrnice 1999/14–Oblast působnosti–Kupní smlouva–Pojem

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady, čl. 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 5)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 23–25, 44 a 46)

2.  Směrnice 1999/44 sice neobsahuje definici pojmu „kupní smlouva“, neodkazuje však ani – pokud jde o význam tohoto pojmu – na vnitrostátní právní předpisy. Z toho tedy vyplývá, že tento pojem je pro účely použití uvedené směrnice třeba chápat jako autonomní pojem unijního práva, který musí být na celém jejím území vykládán jednotně (viz obdobně rozsudek ze dne 18. října 2011, Brüstle,C‑34/10, EU:C:2011:669, bod 26).

   Z ustanovení směrnice 1999/44, jakož i z její celkové systematiky, totiž vyplývá, že pojem „kupní“ se vztahuje pouze na některé smlouvy, které mohou být podle vnitrostátních právních předpisů kvalifikovány jinak, a sice jako smlouvy o poskytování služeb nebo smlouvy o dílo.

   Podle čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice se tak „[k]upními smlouvami [...] rozumí rovněž smlouvy o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit“. Proto smlouva, jejímž předmětem je prodej zboží, které musí být nejprve sestaveno nebo vytvořeno prodávajícím, spadá do působnosti uvedené směrnice.

   Článek 2 odst. 5 směrnice 1999/44 dále považuje vadu mající původ v nesprávné montáži spotřebního zboží za rozpor zboží se smlouvou zejména v případě, že montáž byla součástí kupní smlouvy. Služba montáže zboží, pokud je spojená s prodejem, tak spadá do působnosti této směrnice.

   Z výše uvedeného vyplývá, že se směrnice 1999/44 použije nejen na kupní smlouvy stricto sensu, ale rovněž na některé kategorie smluv zahrnující poskytování služeb, které mohou být podle použitelného vnitrostátního práva kvalifikovány jako smlouvy o poskytování služeb nebo smlouvy o dílo, tj. smlouvy o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit, jakož i smlouvy zahrnující montáž takového zboží související s prodejem.

   Dále, aby mohly být tyto kategorie smluv zahrnující poskytování služeb kvalifikovány jako „kupní smlouvy“ ve smyslu uvedené směrnice, musí být poskytování služeb k prodeji pouze doplňkové.

   (viz body 32, 34–38)