Věc C‑559/15

Onix Asigurări SA

proti

Istituto per la Vigilanza Sulle Assicurazioni (IVASS)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 73/239/EHS – Směrnice 92/49/EHS – Zásada jediného povolení – Zásada dozoru domovského členského státu – Článek 40 odst. 6 – Pojem ‚nesrovnalosti‘ – Dobrá pověst akcionářů – Zákaz uložený pojišťovně usazené v jednom členském státě uzavírat nové smlouvy na území jiného členského státu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. dubna 2017

1. Volný pohyb osob–Svoboda usazování–Volný pohyb služeb–Přímé pojištění jiné než životní–Směrnice 92/49–Předchozí úřední povolení–Podmínky vydání–Bezúhonnost vedoucích pracovníků daného podniku–Ověření splnění uvedené podmínky pouze příslušnými orgány domovského členského státu

   (Směrnice Rady 92/49, body 1, 5 a 6 odůvodnění a články 4, 6 a 14)

2. Volný pohyb osob–Svoboda usazování–Volný pohyb služeb–Přímé pojištění jiné než životní–Směrnice 92/49–Pravomoc členských států přijímat vhodná nouzová opatření, aby zabránily nesrovnalostem na svém území–Pravomoc členského státu přijímajícího vůči poskytovateli přímého pojištění, jenž vykonává činnosti na území tohoto členského státu, naléhavý zákaz uzavírat na jeho území nové smlouvy–Opatření založené na nedodržení subjektivní podmínky povolení stanovené pro vydání povolení nezbytného k výkonu pojišťovací činnosti–Nepřípustnost–Přijetí takovéhoto opatření na základě existence skutečného a bezprostředně hrozícího nebezpečí, že dojde k nesrovnalostem na úkor zájmů pojištěných nebo jiných osob oprávněných k přijetí pojistného plnění–Přípustnost

   (Směrnice Rady 92/49, čl. 40 odst. 6)

1.  V této souvislosti je zaprvé třeba uvést, že z bodů 1, 5 a 6 odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že se tato směrnice, jejímž cílem je dotvořit vnitřní trh přímého pojištění jiného než životního, zakládá na dvou zásadách. Tyto zásady spočívají jednak na vytvoření jediného povolení, které jakmile je uděleno, dovoluje pojišťovnám vykonávat činnost na celém území Unie, a jednak na zásadě dozoru nad pojišťovnami ze strany domovského členského státu.

   V rámci naplňování tohoto cíle směrnice 92/49 především stanoví v článku 4, že o jediné povolení musí pojišťovny žádat pouze u příslušného orgánu domovského členského státu, s upřesněním, že článek 6 této směrnice stanovuje podmínky pro vydání tohoto povolení, které zahrnují i bezúhonnost vedoucích pracovníků daného podniku. Z článku 14 téže směrnice mimoto vyplývá, že domovský členský stát je též oprávněn povolení vydané pojišťovně odejmout, jestliže již neplní podmínky pro vydání povolení nebo se dopustí závažného porušení povinností stanovených předpisy, kterými je povinna se řídit.

   Z toho vyplývá, že pouze příslušné orgány domovského členského státu, a nikoli orgány jiných členských států, mohou ověřit, zda daná pojišťovna splňuje podmínku týkající se bezúhonnosti jejích vedoucích pracovníků.

   (viz body 42–44)

2.  Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239/EHS a 88/357/EHS (třetí směrnice o neživotním pojištění), a konkrétně její čl. 40 odst. 6, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány dozoru členského státu přijaly vůči poskytovateli přímého pojištění jiného než životního, který vykonává činnost na území tohoto členského státu v rámci volného pohybu služeb, za účelem ochrany zájmů pojištěných a jiných osob oprávněných k přijetí pojistného plnění taková nouzová opatření, jako je zákaz uzavírat nové smlouvy na tomto území, která by byla založena na počátečním nebo následném nedodržení, jež bylo diskrečně posouzeno, takové subjektivní podmínky stanovené pro účely vydání povolení k výkonu pojišťovnictví, jako je podmínka týkající se dobré pověsti.

   Tato směrnice naproti tomu nebrání tomu, aby tento členský stát v rámci výkonu pravomocí, kterými je v nouzové situaci nadán, určil, zda určité nedostatky či nejistota ohledně bezúhonnosti vedoucích pracovníků dotyčné pojišťovny představují skutečné a bezprostředně hrozící nebezpečí, že dojde k nesrovnalostem na úkor zájmů pojištěných nebo jiných osob oprávněných k přijetí pojistného plnění, a je-li tomu tak, neprodleně přijal patřičná opatření, jako případně zákaz uzavírat nové smlouvy na území tohoto členského státu. Jak bylo konstatováno v bodě 42 tohoto rozsudku, tatáž směrnice však upřednostňuje zásadu dozoru domovského členského státu nad pojišťovnami, a proto opatření, která může v nouzové situaci přijmout členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, jsou pouze zajišťovacími opatřeními. Uplatní se tedy jen po dobu, než příslušné orgány domovského členského státu přijmou rozhodnutí vyvozující důsledky – s ohledem na podmínky pro vydání povolení, zejména podmínku týkající se bezúhonnosti – ze skutkových okolností uplatněných členským státem, ve kterém jsou poskytovány služby, jak to vyžaduje zásada právní jistoty, jež je součástí unijního právního řádu.

   (viz body 52, 53 a výrok)