Věc C‑322/13

Ulrike Elfriede Grauel Rüffer

v.

Kateřina Pokorná

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesgericht Bozen)

„Občanství Unie — Zásada zákazu diskriminace — Jazykový režim použitelný v občanském soudním řízení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. března 2014

1. Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti – Zákaz – Působnost – Vnitrostátní právní úprava týkající se jazykového režimu použitelného v občanském soudním řízení – Zahrnutí

   (Články 18 SFEU a 21 SFEU)

2. Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti – Vnitrostátní právní úprava týkající se jazykového režimu použitelného v občanském soudním řízení předložených soudům členského státu, které mají sídlo v určitém územním celku tohoto státu – Diskriminace státních příslušníků jiných členských států – Zákaz

   (Články 18 SFEU a 21 SFEU)

1.  Nárok na to, aby se soudní řízení vedlo v jiném jazyce, než je hlavní jazyk členského státu, zaručený vnitrostátní právní úpravou, spadá do působnosti unijního práva, a uplatní se na jakékoliv soudní řízení vedené v dotčeném územním celku, zejména pak na občanské soudní řízení.

   (viz body 19, 20)

2.  Články 18 SFEU a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která opravňuje v občanských věcech předložených soudům členského státu, které mají sídlo v určitém územním celku tohoto státu, k užívání jiného jazyka než úředního jazyka uvedeného státu pouze své občany, kteří mají bydliště v uvedeném územním celku.

   V opačném případě by byl občan hovořící jazykem jiného členského státu, než je stát, jehož soudy projednávaly spor, pohybující se a pobývající v tomto územním celku, znevýhodněn vůči státnímu příslušníku tohoto členského státu, avšak hovořícímu jazykem jiného členského státu, kterým se hovoří v tomto územním celku, má-li tento státní příslušník bydliště v tomto celku a může-li v rámci občanského soudního řízení probíhajícího před soudy sídlícími v tomto územním celku používat oficiální jazyk tohoto jiného členského státu.

   Taková právní úprava by mohla být odůvodněna pouze tehdy, pokud by se zakládala na objektivních důvodech nezávislých na státní příslušnosti dotyčných osob a byla přiměřená legitimnímu cíli sledovanému vnitrostátním právem. Tak tomu není, jsou-li soudci dotčeného územního celku plně schopni vést soudní řízení buď v italském, nebo v německém jazyce anebo v obou těchto jazycích, a jestliže důvody čistě hospodářské povahy nemohou být naléhavými důvody obecného zájmu, které by mohly odůvodnit omezení základní svobody zaručené Smlouvou.

   (viz body 21, 23–27 a výrok)