Rodičovská zodpovědnost a ochrana dětí (Haagská úmluva)

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Rozhodnutí 2003/93/ES o Haagské úmluvě z roku 1996 týkající se mezinárodních právních aspektů rodičovské zodpovědnosti a opatření na ochranu dětí

CO JE ÚKOLEM TOHOTO ROZHODNUTÍ?

• Zmocňuje země EU podepsat Haagskou úmluvu.
• Úmluva stanoví pravidla pro lepší ochranu dětí v mezinárodních situacích a brání konfliktům mezi rozdílnými vnitrostátními právními systémy.

Stranou Haagské úmluvy jsou všechny země EU. To znamená, že se mohou spoléhat na společné právní předpisy při jednání se zeměmi mimo EU, které jsou stranami úmluvy, na ochranu dětí zahrnutých do mezinárodních sporů.

KLÍČOVÉ BODY

• Tato úmluva byla uzavřena pod záštitou Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.
• Zaměřuje se na soudní příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

Na co se vztahuje?

Cílem úmluvy je zaručit mezinárodní ochranu dětí do 18 let tím, že určuje:

• zemi, která má pravomoc přijímat opatření na ochranu dítěte nebo jeho majetku,
• právo, které se má používat při výkonu této pravomoci,
• právo použitelné na rodičovskou zodpovědnost,
• že ochranná opatření jsou uznávána a prosazována ve všech signatářských zemích,
• spolupráci mezi signatářskými zeměmi.

Opatření zaměřená na ochranu dítěte se týkají:

• rodičovské zodpovědnosti,
• práv péče o dítě,
• poručnictví,
• toho, jak je dítě zastupováno,
• umístění dítěte do pěstounské nebo jiné péče,
• dohledu nad takovou péčí,
• toho, jak je spravován majetek dítěte.

Která země je zodpovědná?

Zemí s pravomocí poskytovat ochranná opatření je obecně země, kde má dítě místo obvyklého pobytu.

Případně je to země, na jejímž území se nacházejí:

• děti uprchlíků nebo děti přemístěné do různých zemí,
• děti, jejichž bydliště nelze zjistit,
• děti v nouzové situaci (volitelné).

Výjimka

Pokud se v konkrétním případě zdá, že jiná země může lépe posoudit nejlepší zájem dítěte, může jí být umožněno převzít pravomoc.

Jaké právo se použije?

• Země vykonávající pravomoci tak činí na základě vlastního práva.
• Za výjimečných okolností může použít nebo vzít v úvahu právo jiné země, která má k situaci úzkou vazbu, pokud to je v nejlepším zájmu dítěte.
• Země může odmítnout použít právní předpisy, na které se odkazuje tato úmluva, pouze z opodstatněných důvodů veřejného pořádku a s ohledem na nejlepší zájmy dítěte.

Uznávání a výkon

• Opatření, která signatářská země přijme v rámci této úmluvy k ochraně dítěte nebo jeho majetku, musí být uznávána ve všech ostatních signatářských zemích.
• Pouze v omezeném počtu případů, jak uvádí úmluva, je může země uznání odmítnout.
• Pokud jsou ochranná opatření prohlášena za vykonatelná v jiné zemi, musí tato země opatření vykonávat, jako kdyby je přijala sama, a provádět výkon v souladu s vlastním právem.

Spolupráce

• Každá signatářská země musí určit jeden nebo více ústředních orgánů pro plnění úkolů uložených úmluvou.
• Tyto orgány musí vzájemně spolupracovat a vyměňovat si informace a rovněž podporovat spolupráci v takových případech mezi vnitrostátními orgány.

KONTEXT

Ochrana práv dětí - informace EU

AKT

Rozhodnutí Rady 2003/93/ES ze dne 19. prosince 2002, kterým se členské státy zmocňují v zájmu Společenství k podpisu Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (Úř. věst. L 48, 21.2.2003, s. 1–2)

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Rady 2008/431/ES ze dne 5. června 2008, kterým se některé členské státy v zájmu Evropského společenství zmocňují k ratifikaci Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, nebo k přistoupení k této úmluvě a kterým se některé členské státy zmocňují k učinění prohlášení o uplatňování příslušných vnitřních pravidel práva Společenství - Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (Úř. věst. L 151, 11.6.2008, s. 36–48)

Poslední aktualizace 26.07.2016