15.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 331/1

(1)

Finanční stabilita je předpokladem toho, aby reálná ekonomika vytvářela pracovní místa, úvěry a růst. Finanční krize odhalila závažné nedostatky ve finančním dohledu, který nedokázal předvídat nepříznivý makroobezřetnostní vývoj a zabránit akumulaci přílišných rizik ve finančním systému.

(2)

Evropský parlament opakovaně vyzýval k posílení skutečně rovných podmínek pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni Unie a současně poukazoval na závažná selhání v dohledu Unie nad stále rostoucí integrací finančních trhů (a to v usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akční plán (4), usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního dohledu v Evropské unii (5), usnesení ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha (6), usnesení ze dne 23. září 2008 obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích fondech a soukromých kapitálových fondech (7) a usnesení ze dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura dohledu (8) a v postoji ze dne 22. dubna 2009 k pozměněnému návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (9) a postoji ze dne 23. dubna 2009 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách (10)).

(3)

V listopadu 2008 Komise pověřila skupinu na vysoké úrovni vedenou Jacquesem de Larosièrem, aby učinila doporučení, jakým způsobem mají být posíleny požadavky na dohled za účelem lepší ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém.

(4)

Ve své závěrečné zprávě předložené dne 25. února 2009 (dále jen „de Larosièrova zpráva“) doporučila skupina odborníků na vysoké úrovni, kromě jiného zřídit orgán na úrovni Unie pověřený dohledem nad riziky ve finančním systému jako celku.

(5)

Komise ve sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ uvítala a všestranně podpořila doporučení de Larosièrovy zprávy. Evropská rada se na zasedání konaném ve dnech 19. a 20. března 2009 dohodla, že je nutné zlepšit regulaci finančních institucí v Unii a dohled nad nimi a že základem pro tuto činnost je de Larosièrova zpráva.

(6)

Ve svém sdělení nazvaném „Evropský dohled nad finančním trhem“ ze dne 27. května 2009 Komise navrhla řadu reforem stávajícího režimu pro ochranu finanční stability na úrovni Unie, zejména zřízení Evropské rady pro systémová rizika (dále jen „ESRB“), která ponese odpovědnost za makroobezřetnostní dohled. Rada dne 9. června 2009 a Evropská rada na svém zasedání konaném ve dnech 18. a 19. června 2009 podpořily stanovisko Komise a uvítaly záměr Komise předložit legislativní návrhy tak, aby byl nový rámec zaveden v průběhu roku 2010. V souladu s návrhy Komise dospěla Rada mimo jiné k závěru, že Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) „by měla ESRB poskytovat analytickou, statistickou, správní a logistickou podporu, která se bude rovněž opírat o technické poradenství centrálních bank a orgánů dohledu členských států“. Podporou, kterou bude ECB poskytovat ESRB, a úkoly svěřenými a přidělenými ESRB by neměla být dotčena zásada nezávislosti ECB při plnění úkolů podle Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(7)

S ohledem na integraci mezinárodních finančních trhů a na riziko dalšího rozšíření finanční krize je nutné, aby Unie přijala na globální úrovni přesvědčivý závazek. ESRB by měla využívat odborných znalostí vědeckého výboru na vysoké úrovni a ujmout se všech globálních úkolů nezbytných k zajištění toho, aby byl slyšet hlas Unie v otázkách finanční stability, zejména pak prostřednictvím úzké spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem (dále jen „MMF“) a Radou pro finanční stabilitu (dále jen „FSB“), od nichž se očekává, že budou poskytovat včasná varování týkající se makroobezřetnostních rizik na globální úrovni, a všemi partnery ze skupiny G-20.

(8)

ESRB by měla mimo jiné přispívat k provádění doporučení MMF, FSB a Banky pro mezinárodní platby (dále jen „BIS“) určených pro skupinu G-20.

(9)

Zpráva IMF, BIS a FSB ze dne 28. října 2009 předložená ministrům financí a guvernérům centrálních bank G-20 nazvaná „Průvodce hodnocením systémového významu finančních institucí, trhů a nástrojů: úvodní úvahy“ rovněž uvádí, že posouzení systémového rizika může být proměnlivé v závislosti na hospodářském prostředí. Je rovněž podmíněno finanční infrastrukturou, opatřeními v oblasti řešení krizí a schopností řešit selhání v okamžiku jejich vzniku. Finanční instituce mohou mít systémový význam pro místní, celostátní či mezinárodní finanční systémy a hospodářství. Ke klíčovým kritériím pro určení systémového významu trhů a institucí patří velikost (objem finančních služeb poskytovaných jednotlivými segmenty finančního systému), nahraditelnost (rozsah, v jakém mohou v případě selhání ostatní segmenty systému poskytovat stejné služby) a propojenost (vazby s ostatními segmenty systému). Hodnocení založené na těchto třech kritériích by mělo být doplněno údaji o finančních slabinách a schopnosti institucionálního rámce řešit finanční selhání a mělo by brát v úvahu celou škálu dalších faktorů, jako je například složitost zvláštních struktur a podnikatelských modelů, stupeň finanční autonomie, intenzita a rozsah dohledu, transparentnost finančních mechanismů a vazby, jež mohou ovlivnit celkové riziko institucí.

(10)

Úkolem ESRB by mělo být sledování a hodnocení systémového rizika za běžných podmínek s cílem snížit riziko, že dojde k selhání systémových segmentů, a zvýšit odolnost finančního systému vůči otřesům. V tomto ohledu by ESRB měla přispívat k zajištění finanční stability a snižování negativních dopadů na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Má-li ESRB dosáhnout svých cílů, měla by analyzovat veškeré příslušné informace.

(11)

Současné uspořádání v Unii klade příliš malý důraz na makroobezřetnostní dohled a propojení mezi vývojem v širším makroekonomickém prostředí a finančním systémem. Odpovědnost za makroobezřetnostní analýzu zůstává roztříštěna a provádějí ji různé orgány na různých úrovních, bez jakéhokoliv mechanismu k zajištění toho, že makroobezřetnostní rizika budou přiměřeně identifikována a že varování a doporučení budou vydána jasně, že jsou sledována a že jsou na jejich základě prováděna příslušná opatření. Řádné fungování finančních systémů v Unii a ve světě a zmírnění rizik ohrožujících toto řádné fungování vyžaduje větší propojenost mezi makroobezřetnostním a mikroobezřetnostním dohledem

(12)

Tento nově vytvořený systém makroobezřetnostního dohledu si žádá věrohodné a vysoce uznávané vedení. Z tohoto důvodu by se vzhledem ke své klíčové roli a důvěře, které se těší na mezinárodní i unijní úrovni, a rovněž k doporučením de Larosièrovy zprávy měl předsedou ESRB na první pětileté období po vstupu tohoto nařízení v platnost stát prezident ECB. Kromě toho by měly být zvýšeny požadavky na odpovědnost a orgány ESRB by měly mít možnost využívat široké škály zkušeností, poznatků a názorů.

(13)

De Larosièrova zpráva rovněž uvádí, že makroobezřetnostní dohled nemá smysl, pokud nemá určitý dopad na dohled na mikroúrovni, přičemž mikroobezřetnostní dohled nemůže účinně zaručit finanční stabilitu, jestliže patřičně nezohledňuje vývoj, k němuž dochází na makroúrovni.

(14)

Je třeba vytvořit Evropský systém finančního dohledu (dále jen „ESFS“) sdružující subjekty dohledu nad finančním trhem na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, který bude fungovat jako síť. V souladu se zásadou loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by subjekty zapojené do ESFS měly spolupracovat v duchu důvěry a navzájem se plně respektovat, a to především za účelem zajištění vhodné a spolehlivé vzájemné výměny informací. Na úrovni Unie by tato síť měla zahrnovat ESRB a tři orgány mikrodohledu: Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (11), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (12) a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (13) (společně dále jen „evropské orgány dohledu“).

(15)

Unie potřebuje zvláštní orgán, který by byl odpovědný za makroobezřetnostní dohled nad celým jejím finančním systémem a který by identifikoval rizika z hlediska finanční stability a v případě nutnosti vydal varování před riziky a doporučení pro opatření k řešení těchto rizik. Z těchto důvodů by měla být zřízena ESRB jako nový nezávislý orgán pro všechna finanční odvětví i systémy záruk. ESRB by měla provádět makroobezřetnostního dohled na úrovni Unie a neměla by mít právní subjektivitu.

(16)

ESRB by se měla skládat z generální rady, řídícího výboru, sekretariátu, poradního vědeckého výboru a poradního technického výboru. Složení poradního vědeckého výboru by mělo zohlednit příslušná pravidla pro řešení střetu zájmů přijatá generální radou. Zřízení poradního technického výboru by mělo zohlednit stávající struktury s cílem nedopustit žádné zdvojování.

(17)

ESRB by měla vydávat varování a, pokud to považuje za nezbytné, doporučení obecné povahy nebo specifické povahy, která by měla být určena zejména Unii jako celku, nebo jednomu nebo více členským státům, nebo jednomu či více evropským orgánům dohledu, nebo jednomu či více vnitrostátním orgánům dohledu, se stanovenou lhůtou pro příslušnou politickou reakci.

(18)

ESRB by měla vypracovat systém jednotné barevné klasifikace rizik s cílem zajistit, aby zainteresované subjekty mohly lépe posoudit povahu daného rizika.

(19)

Tato varování a doporučení by měla být v souladu s přísnými pravidly týkajícími se zachování důvěrnosti rovněž předávána Radě a Komisi, a pokud jsou určena jednomu či více vnitrostátním orgánům dohledu, také evropským orgánům dohledu, aby získala na váze a legitimitě. Jednání Rady by měla být připravena Hospodářským a finančním výborem v souladu s jeho úlohou vymezenou ve Smlouvě o fungování EU. Za účelem přípravy jednání Rady a poskytování Radě včasných politických rad by ESRB měla Hospodářský a finanční výbor pravidelně informovat a měla by mu zasílat dokumenty obsahující varování a doporučení, jakmile budou přijaty.

(20)

ESRB by měla také sledovat dodržování svých varování a doporučení na základě zpráv od adresátů, aby bylo zajištěno, že jsou její varování a doporučení skutečně dodržována. Adresáti doporučení by na základě těchto doporučení měli konat a v případě nečinnosti by měli předložit náležité zdůvodnění (zásada „konej, nebo vysvětli“). Pokud ESRB shledá, že reakce je nedostatečná, měla by při dodržení přísných pravidel týkajících se zachování důvěrnosti informovat adresáty, Radu a v případě potřeby příslušné evropské orgány dohledu.

(21)

ESRB by měla v každém jednotlivém případě a poté, co informovala Radu v dostatečném předstihu, aby mohla Rada reagovat, rozhodnout, zda by doporučení mělo zůstat důvěrné nebo zda by mělo být zveřejněno, přičemž si musí být vědoma skutečnosti, že zveřejnění může za určitých okolností pomoci k vymáhání dodržování doporučení.

(22)

Pokud ESRB zjistí existenci rizika, které by mohlo vážným způsobem ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho části, měla by o této situaci neprodleně informovat Radu. Pokud má ESRB za to, že může nastat mimořádná situace, měla by kontaktovat Radu a poskytnout jí hodnocení situace. Rada by poté měla posoudit, zda je nutno přijmout rozhodnutí určené evropským orgánům dohledu, v kterém určí, že nastala mimořádné situace. Při tomto postupu je nanejvýš důležité dbát na zachování důvěrnosti.

(23)

ESRB by měla podávat zprávu Evropskému parlamentu a Radě nejméně jednou ročně, v případě rozsáhlých finančních problémů častěji. V případě potřeby by Evropský parlament a Rada měly ESRB vyzvat, aby projednala konkrétní otázky související s finanční stabilitou.

(24)

ECB a národní centrální banky by měly mít vedoucí úlohu v makroobezřetnostním dohledu z důvodu svých odborných znalostí a stávající odpovědnosti v oblasti finanční stability. Vnitrostátní orgány dohledu by měly být zapojeny tak, že budou poskytovat své specifické odborné znalosti. Podíl orgánů mikroobezřetnostního dohledu na práci ESRB je velmi důležitý, aby bylo zajištěno, že posouzení makroobezřetnostního rizika je založeno na úplných a přesných informacích o vývoji finančního systému. V souladu s touto skutečností by předsedové evropských orgánů dohledu měli být členy s hlasovacím právem. Jeden zástupce příslušných vnitrostátních orgánů dohledu za každý členský stát by se měl účastnit zasedání generální rady jako pozorovatel bez hlasovacího práva. V duchu otevřenosti by patnáct nezávislých osob mělo prostřednictvím poradního vědeckého výboru poskytovat ESRB externí odborné znalosti.

(25)

Účast člena Komise v ESRB napomůže vytvořit kontakt s makroekonomickým a finančním dohledem Unie, zatímco přítomnost předsedy Hospodářského a finančního výboru bude odrážet úlohu ministerstev členských států odpovědných za finance a Rady při ochraně finanční stability a provádění hospodářského dohledu a dohledu nad finančním trhem.

(26)

Je klíčové, aby členové ESRB vykonávali své funkce nestranně a aby zvažovali finanční stabilitu Unie pouze jako celku. V případě, že nelze dosáhnout konsenzu, by nemělo být hlasování o varováních a doporučeních v rámci ESRB vážené a rozhodnutí by měla být zpravidla přijímána prostou většinou hlasů.

(27)

Vzájemná propojenost finančních institucí a trhů má za následek, že sledování a posuzování potenciálních systémových rizik by mělo být založeno na rozsáhlém souboru relevantních makroekonomických a mikrofinančních údajů a ukazatelů. Tato systémová rizika zahrnují riziko narušení kontinuity finančních služeb, které je způsobeno výrazným oslabením celého finančního systému v Unii nebo jeho části a které může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Systémový význam mohou mít všechny typy finančních institucí, zprostředkovatelských subjektů, trhů, infrastruktur a nástrojů. ESRB by proto měla mít přístup ke všem informacím, které jsou nezbytné pro plnění jejích povinností při požadovaném zachování důvěrnosti těchto informací.

(28)

Opatření ke shromažďování informací stanovená v tomto nařízení jsou nezbytná pro plnění úkolů ESRB a neměla by mít vliv na právní rámec Evropského statistického systému v oblasti statistiky. Tímto nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice (14) ani nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (15).

(29)

Účastníci trhu mohou poskytnout cenný vstup pro pochopení vývoje, který postihuje finanční systém. V případě potřeby by tedy ESRB měla konzultovat se zúčastněnými subjekty ze soukromého sektoru včetně zástupců finančního odvětví, sdružení spotřebitelů, skupin uživatelů v oblasti finančních služeb, které byly zřízené Komisí nebo na základě právních předpisů Unie, a poskytnout jim rovnou příležitost k vyjádření svých stanovisek.

(30)

Zřízení ESRB by mělo přímo přispět k dosažení cílů vnitřního trhu. Makroobezřetnostní dohled Unie nad finančním systémem je nedílnou součástí celkového nového režimu dohledu v Unii, neboť makroobezřetnostní hledisko je úzce spjato s úkoly mikroobezřetnostního dohledu, které patří do pravomoci evropských orgánů dohledu. Pouze se zavedeným režimem, který správně chápe vzájemnou závislost mezi mikroobezřetnostními a makroobezřetnostními riziky, mohou mít všechny zúčastněné subjekty dostatečnou jistotu při zapojování se do přeshraničních finančních aktivit. ESRB by měla sledovat a posuzovat rizika pro finanční stabilitu vyplývající z vývoje, která mohou mít dopad na odvětvové úrovni nebo na úrovni finančního systému jako celku. Řešením těchto rizik by měla ESRB přímo přispívat k integrované struktuře dohledu Unie nutné pro podporu včasných a jednotných politických reakcí členských států, čímž by se zabránilo rozdílným přístupům a zlepšilo fungování vnitřního trhu.

(31)

Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království v. Evropský parlament a Rada) konstatoval, že „nic ve znění článku 95 Smlouvy o ES [nyní článku 114 Smlouvy o fungování EU] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích, kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení“ (16). ESRB by měla přispět k finanční stabilitě nutné pro další finanční integraci v rámci vnitřního trhu sledováním systémových rizik a v případě potřeby vydáváním varování a doporučení. Uvedené úkoly úzce souvisejí s cíli právních předpisů Unie týkajících se vnitřního trhu s finančními službami. Proto by měla být ESRB zřízena na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU.

(32)

Jak je navrhováno v de Larosièrově zprávě, je třeba jednat postupně po jednotlivých krocích a Evropský parlament a Rada by do 17. prosince 2013 měly provést úplný přezkum ESFS, ESRB a evropských orgánů dohledu,

(33)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž provádění účinného makroobezřetnostního dohledu nad finančním systémem Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států z důvodu integrace evropských finančních trhů, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku, nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

a)

ESRB;

b)

Evropský orgánu dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený nařízením (EU) č. 1093/2010;

c)

Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením (EU) č. 1094/2010;

d)

Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízený nařízením (EU) č. 1095/2010;

e)

Společný výbor evropských orgánů dohledu (dále jen „společný výbor“) zřízený článkem 54 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010;

f)

příslušné orgány nebo orgány dohledu členských států vymezené v aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010.

a)

„finanční institucí“ se rozumí jakýkoli podnik, na který se vztahují právní předpisy uvedené v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010, jakož i jakýkoli jiný podnik nebo subjekt v Unii, jehož hlavní předmět činnosti je podobné povahy;

b)

„finančním systémem“ se rozumí veškeré finanční instituce, trhy, produkty a tržní infrastruktury;

c)

„systémovými riziky“ se rozumí narušení kontinuity finančního systému, které může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Všechny typy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou mít do určité míry systémový význam.

a)

určuje nebo shromažďuje a analyzuje veškeré relevantní a nezbytné informace pro dosažení cílů uvedených v odstavci 1;

b)

identifikuje systémová rizika a stanoví pořadí jejich důležitosti;

c)

vydává varování v případě, že se taková systémová rizika považují za významná, a ve vhodných případech je zveřejňuje;

d)

vydává doporučení pro nápravná opatření reagující na zjištěná rizika a ve vhodných případech je zveřejňuje;

e)

dospěje-li k závěru, že může nastat mimořádná situace ve smyslu článku 18 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010, vydává důvěrné varování adresované Radě a poskytuje Radě vyhodnocení situace, aby Rada mohla posoudit, jestli je nezbytné přijmout rozhodnutí určené evropským orgánům dohledu o tom, že nastala mimořádné situace;

f)

sleduje reakce na varování a doporučení;

g)

úzce spolupracuje se všemi ostatními subjekty, které jsou součástí ESFS, a podle potřeby poskytuje evropským orgánům dohledu informace o systémových rizicích nezbytné pro plnění jejich úkolů; a ve spolupráci s evropskými orgány dohledu zejména vypracuje soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (přehled ukazatelů rizik) za účelem identifikace a měření systémových rizik;

h)

účastní se podle potřeby činnosti společného výboru;

i)

koordinuje svou činnost s mezinárodními finančními institucemi, zejména s Mezinárodním měnovým fondem a Radou pro finanční stabilitu, jakož i s příslušnými orgány ve třetích zemích, pokud se jedná o záležitosti vztahující se k makroobezřetnostnímu dohledu;

j)

plní další související úkoly, je-li tak stanoveno v právních předpisech Unie.

a)

prezident a viceprezident ECB;

b)

guvernéři národních centrálních bank;

c)

člen Komise;

d)

předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví);

e)

předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění);

f)

předseda Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy);

g)

předseda a oba místopředsedové poradního vědeckého výboru;

h)

předseda poradního technického výboru.

a)

jeden zástupce na vysoké úrovni příslušných vnitrostátních orgánů dohledu za každý členský stát v souladu s odstavcem 3;

b)

předseda Hospodářského a finančního výboru.

a)

předsedy a prvního místopředsedy ESRB;

b)

viceprezidenta ECB;

c)

čtyř dalších členů generální rady, kteří jsou rovněž členy Generální rady ECB, s ohledem na nutnost zajistit celkově vyvážené zastoupení členských států, jakož i vyvážené zastoupení členských států, jejichž měnou je euro, a členských států, jejichž měnou není euro. Jsou voleni členy generální rady z jejích členů, kteří jsou rovněž členy Generální rady ECB, na období tří let;

d)

člena Komise;

e)

předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví);

f)

předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění);

g)

předsedy Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy);

h)

předsedy Hospodářského a finančního výboru;

i)

předsedy poradního vědeckého výboru a

j)

předsedy poradního technického výboru.

a)

zástupce národní centrální banky každého členského státu a zástupce ECB;

b)

jednoho zástupce příslušného vnitrostátního orgánu dohledu za každý členský stát v souladu s druhým pododstavcem;

c)

zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví);

d)

zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění);

e)

zástupce Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy);

f)

dvou zástupců Komise;

g)

zástupce Hospodářského a finančního výboru a

h)

zástupce poradního vědeckého výboru.