EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 42009X0214(01)

Předpis Evropské hospodářské komise OSN (EHK/OSN) č. 100 – Jednotná ustanovení pro schválení bateriových elektrických vozidel z hlediska zvláštních požadavků na konstrukci, funkční bezpečnost a emise vodíku (Revize 2)

OJ L 45, 14.2.2009, p. 17–47 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2009/100(2)/oj

14.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 45/17


Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise OSN (EHK/OSN) č. 100 – Jednotná ustanovení pro schválení bateriových elektrických vozidel z hlediska zvláštních požadavků na konstrukci, funkční bezpečnost a emise vodíku

Revize 2

Zahrnující veškerá platná znění až po:

dodatek 1 k původnímu znění nařízení – datum vstupu v platnost: 21. února 2002

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Specifikace a zkoušky

6.

Změny a rozšíření schválení typu pro typ vozidla

7.

Shodnost výroby

8.

Postihy za neshodnost výroby

9.

Definitivní ukončení výroby

10.

Názvy a adresy správních orgánů a technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu

PŘÍLOHY

Příloha 1 –

Sdělení

Příloha 2 –

Uspořádání značek schválení typu

Příloha 3 –

Ochrana před přímým dotykem s částmi pod napětím

Příloha 4 –

Měření izolačního odporu pomocí trakční baterie

Příloha 5 –

Symbol označující napětí

Příloha 6 –

Základní vlastnosti vozidla

Příloha 7 –

Stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie

 

 

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato ustanovení se týkají bezpečnostních požadavků pro veškerá bateriová elektrická silniční vozidla kategorií M a N s maximální konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1

„bateriovým elektrickým silničním vozidlem“ vozidlo s karosérií pro silniční užití, poháněné výhradně elektrickým motorem, jehož trakční energie je dodávána výlučně trakční baterií, která je instalována ve vozidle;

2.2

„typem vozidla“ bateriová elektrická silniční vozidla, která se neliší v těchto podstatných ohledech:

 

rozměry, konstrukce, tvar a povaha konstrukčních materiálů;

 

instalace prvků silového systému, baterie nebo bateriové jednotky;

 

povaha a typ elektrických a elektronických součástí;

2.3

„schválením typu bateriového elektrického silničního vozidla“ schválení typu elektrického vozidla z hlediska konstrukce a bezpečnostních požadavků specifických pro použití elektrické energie;

2.4

„trakční baterií“ sestava všech bateriových modulů, které jsou elektricky propojeny, k napájení silového obvodu energií;

2.5

„bateriovým modulem“ nejmenší jednotlivý zásobník energie, který je tvořen jedním článkem nebo sestavou článků, jež jsou sériově nebo paralelně elektricky propojeny, umístěny v jedné nádrži a mechanicky spojeny;

2.6

„bateriovou jednotkou“ jednotlivá mechanická sestava obsahující bateriové moduly, nosné rámy nebo nádoby. Vozidlo může mít jednu bateriovou jednotku, žádnou bateriovou jednotku nebo těchto jednotek může mít více;

2.7

„pomocnou baterií“ celek baterie, jehož rezerva energie se používá pouze k napájení pomocné sítě;

2.8

„pomocnou sítí“ soustava pomocného elektrického vybavení s podobnými funkcemi jako má soustava vozidel se spalovacím motorem;

2.9

„palubní nabíječkou“ elektronický měnič energie, který je konstrukčně spojen s vozidlem a používán k nabíjení trakční baterie z vnějšího elektrického rozvodu (sítě);

2.10

„propojovacím systémem“ všechny části používané k připojení vozidla k vnějšímu elektrickému rozvodu (alternativní nebo přímé proudové napájení);

2.11

„výkonovým propojením“ elektrický obvod včetně:

i)

trakční baterie,

ii)

elektronických měničů (palubní nabíječka, elektronické ovládání trakčního motoru, ss/ss měnič apod.),

iii)

trakčních motorů, souvisejících vodičů a konektorů apod.,

iv)

nabíjecího obvodu,

v)

pomocného výkonového vybavení (např. topení, odmrazování, posilovače řízení ...);

2.12

„propojením pohonu“ zvláštní součásti výkonového propojení: trakční motory, elektronické ovládání trakčních motorů, související svazek vodičů a konektory;

2.13

„elektronickým měničem“ přístroj umožňující regulaci a/nebo přenos elektrické energie;

2.14

„prostorem pro cestující a pro náklad“ místo ve vozidle vyhrazené pro cestující, které je uzavřeno střechou, podlahou, bočními stěnami, vnějším zasklením, přední přepážkou a rovinou opěradel zadních sedadel a případně i oddělovací stěnou mezi tímto místem a prostorem či prostory, kde je umístěna baterie nebo bateriové moduly;

2.15

„řídící jednotkou směru jízdy“ zvláštní zařízení, které ovládá řidič za účelem volby směru jízdy (vpřed či vzad), jímž se vozidlo bude pohybovat po stisknutí akcelerátoru;

2.16

„přímým dotykem“ dotyk osob nebo zvířat s živými částmi;

2.17

„živými částmi“ jakýkoli vodič nebo jakákoli vodivá část či části, které jsou za běžného provozu elektricky napájeny;

2.18

„nepřímým dotykem“ dotyk osob nebo zvířat s nechráněnými vodivými částmi;

2.19

„nechráněnou vodivou částí“ jakákoli vodivá část, které se lze snadno dotknout a která obvykle není pod napětím, avšak v případě poruchy může být elektricky napájena;

2.20

„elektrickým obvodem“ soustava propojených živých částí, kterými má za běžných provozních podmínek procházet elektrický proud;

2.21

„stavem aktivní možné jízdy“ stav vozidla, kdy tlak na akcelerační pedál (nebo aktivace ekvivalentního ovladače) způsobí, že propojení pohonu uvede vozidlo do pohybu;

2.22

„jmenovitým napětím“ efektivní (RMS) hodnota napětí, pro kterou je dle údajů výrobce elektrický obvod konstruován a k níž se vztahují vlastnosti obvodu;

2.23

„pracovním napětím“ nejvyšší efektivní (RMS) hodnota napětí elektrického obvodu, kterou udává výrobce a která se může vyskytnout na jakékoli izolaci za podmínek obvodu naprázdno nebo za běžných provozních podmínek;

2.24

„elektrickou kostrou“ soustava vzájemně elektricky propojených vodivých částí a všech ostatních vodivých částí, které jsou na ně elektricky napojeny, jejichž potenciál se považuje za vztažný;

2.25

„klíčem“ jakékoli zařízení konstruované a vyrobené k ovládání uzamykacího systému, který je konstruován a vyroben tak, aby mohl být ovládán pouze tímto zařízením.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska zvláštních požadavků na konstrukci a funkční bezpečnost bateriových elektrických silničních vozidel předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně zmocněný zástupce.

3.2

K žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení a tyto náležitosti:

3.2.1

Podrobný popis typu bateriového elektrického silničního vozidla z hlediska tvaru karosérie, elektrického propojení pohonu (motorů a řídících jednotek), trakční baterie (typ, kapacita, obsluha baterie).

3.3.

Vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, se předá technické zkušebně odpovědné za provádění zkoušek schválení typu.

3.4

Před udělením schválení typu ověří příslušný orgán existenci vyhovujících opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1

Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5 níže a příloh 3, 4, 5 a 7 tohoto předpisu.

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 00, což odpovídá předpisu v původním znění) udávají změnovou řadu, která zahrnuje poslední podstatné technické změny předpisu v době vydání schválení typu. Stejná smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

4.3

Zpráva o schválení nebo o odmítnutí, prodloužení nebo odejmutí schválení nebo trvale ukončené výrobě typu vozidla v souladu s tímto předpisem musí být sdělena stranám dohody, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.

4.4

Na každém vozidle, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto přepisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:

4.4.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (1);

4.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu umístěné vpravo od kružnice podle bodu 4.4.1.

4.5

Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k této dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol podle bodu 4.4.1 opakovat; v takovém případě budou číslo předpisu, čísla schválení a další symboly všech předpisů, podle nichž bylo schválení uděleno v zemi, která jej udělila podle tohoto předpisu, uvedena ve svislých sloupcích vpravo od symbolu podle bodu 4.4.1.

4.6

Značka schválení typu musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

4.7

Značka schválení typu se umístí poblíž tabulky s údaji o vozidle, kterou umísťuje výrobce, nebo přímo na ni.

4.8

V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení typu.

5.   SPECIFIKACE A ZKOUŠKY

5.1

Požadavky na konstrukci vozidla

5.1.1

Trakční baterie

5.1.1.1

Montáží trakční baterie do vozidla nesmí být umožněno žádné potenciální nebezpečí kumulace plynových kapes.

5.1.1.2

Prostory pro baterie obsahující bateriové moduly, které by mohly vytvářet nebezpečné plyny, musí být bezpečně odvětrány.

5.1.1.3

Trakční baterie a výkonové propojení musí být chráněny vhodně dimenzovanými pojistkami nebo jističi obvodů. V případě potřeby musí výrobce poskytnout laboratoři údaje umožňující ověřit, zda jejich nastavení umožňuje přerušení obvodu.

5.1.2

Ochrana před elektrickým šokem

5.1.2.1

Ochrana před přímým dotykem s živými částmi výkonového propojení

5.1.2.1.1

Je-li pracovní napětí elektrického obvodu nižší než 60 Vss nebo 25 Vst, neuplatňují se žádné požadavky.

5.1.2.1.2

Přímému dotyku s živými částmi elektrického výkonového propojení, jehož maximální napětí je nejméně 60 Vss nebo 25 Vst, musí být zabráněno buď izolací, nebo použitím krytů, ochranných mříží, perforovaných kovových plechů apod. Tyto ochrany musí být spolehlivě zajištěny a musí být mechanicky odolné. Nesmí je být možné otevřít, odmontovat nebo odstranit bez použití nářadí.

5.1.2.1.3

Živé části v prostorách pro cestující a pro náklad musí být v každém případě chráněny kryty se stupněm ochrany nejméně IPXXD.

5.1.2.1.4

Kryty v jiných částech vozidla musí mít stupeň ochrany nejméně IPXXB.

5.1.2.1.5

V motorovém prostoru musí být přístup k živým částem možný pouze na základě úmyslného úkonu.

5.1.2.1.6

Přístup k částem propojovacího systému musí být po otevření krytu chráněn stupněm ochrany IPXXB.

5.1.2.1.7

Stupeň ochrany IPXXB se týká dotyku nebezpečných částí kloubovým zkušebním prstem a stupeň ochrany IPXXD zkušebním drátem (příloha 3).

5.1.2.1.8

Značení vozidla

Ochranné kryty živých částí popsané v bodu 5.1.2.1.2 musí být označeny symbolem uvedeným v příloze 5.

5.1.2.2

Ochrana před nepřímým dotykem s nechráněnými vodivými částmi výkonového propojení

5.1.2.2.1

Je-li pracovní napětí elektrického obvodu nižší než 60 Vss nebo 25 Vst, neuplatňují se žádné požadavky.

5.1.2.2.2

Při konstrukci, montáži a výrobě elektrických materiálů musí být zabráněno závadám v izolaci.

5.1.2.2.3

Ochrana před nepřímými dotyky musí být zajištěna izolací a nechráněné vodivé části palubního vybavení musí byt vzájemně galvanicky propojeny. Takové potenciální vyrovnání se získá vzájemným propojením nechráněných vodivých částí ochranným vodičem, např. drátem, zemnící pasnicí, nebo přímo kovovým rámem vozu. Dvě nechráněné vzájemně svařené vodivé části se považují za části bez bodů nespojitosti. Vyskytuje-li se určitá nespojitost, musí být takový bod přemostěn potenciálním vyrovnáním.

5.1.2.3

Izolační odpor

5.1.2.3.1

Měření izolačního odporu se provádí poté, co bylo vozidlo ponecháno po klimatizační dobu v délce 8 hodin v následujících podmínkách:

 

teplota: 23 ± 5 oC

 

vlhkost: 90 % + 10/–5 %.

5.1.2.3.2

Použije-li se měřící napětí ss rovnající se jmenovitému napětí trakční baterie, musí být izolační odpor mezi jakoukoli nechráněnou vodivou částí a každým z obou pólů baterie minimálně 500 Ω/V jmenovitého napětí (v příloze 4 je uveden příklad, jak má být tato zkouška zajištěna).

5.1.2.3.3

Odpor ochranného vodiče:

Odpor potenciálního vyrovnání mezi jakýmikoli dvěma nechráněnými vodivými částmi musí být nižší než 0,1 Ω. Tato zkouška se provádí při proudu nejméně 0,2 A.

5.1.2.4

Připojení vozidla na síť

5.1.2.4.1

Je-li vozidlo galvanicky připojeno na energetickou napájecí síť nebo na mimopalubní nabíječku, nesmí být v žádném případě schopno samo se pohybovat.

5.1.2.4.2

Prvky použité při nabíjení baterie z vnějšího zdroje musí zajišťovat, aby bylo v případě rozpojení nabíjecí proud možné bez fyzického poškození přerušit.

5.1.2.4.3

Části propojovacího systému, které mohou být živé, musí být za veškerých provozních podmínek chráněny před jakýmkoliv přímým dotykem.

5.1.2.4.4

Veškeré nechráněné vodivé části musí být při nabíjení vzájemně elektricky propojeny uzemněným vodičem.

5.2

Požadavky na funkční bezpečnost

5.2.1

Výkonové propojení

5.2.1.1

Výkonové propojení se zajistí prostřednictvím klíčového spínače.

5.2.1.2

Tento klíč nesmí být možné vyjmout v žádné pozici, která aktivuje propojení pohonu nebo umožňuje aktivní jízdu.

5.2.2

Podmínky jízdy a stání

5.2.2.1

Řidič musí být alespoň krátce signalizováno buď:

a)

je-li vozidlo ve „stavu možné aktivní jízdy“ nebo

b)

je-li k tomu, aby se vozidlo dostalo do „stavu možné aktivní jízdy“, nutné provést další operaci.

5.2.2.2

Jakmile dosáhne stav nabití baterie minimálního napětí stanoveného výrobcem, musí být uživatel na tento stav dostatečně rychle upozorněn, aby byl vozidlo schopen dopravit vlastní silou alespoň z dosahu provozu.

5.2.2.3

Neúmyslná akcelerace, zpomalení nebo přepnutí propojení pohonu do zpětného chodu musí být znemožněno. Závadou (například ve výkonovém propojení) nesmí být zejména způsobeno, že by se stojící nezabrzděné vozidlo přemístilo o více jak 0,1 m.

5.2.2.4

Při opuštění vozidla musí být řidič zřejmým signálem (např. optickým nebo zvukovým) upozorněn, je-li propojení pohonu dosud ve stavu možné aktivní jízdy.

5.2.3

Zpětná jízda

5.2.3.1

Zpětná jízda musí být možná pouze po provedení zvláštní operace, která vyžaduje buď:

a)

kombinaci dvou různých úkonů, nebo

b)

elektrický spínač umožňující přeřadit na zpětný chod, pouze pokud se vozidlo pohybuje vpřed rychlostí nejvýše 5 km/h. Při vyšší rychlosti musí být veškeré úkony tohoto zařízení ignorovány. Zařízení musí mít pouze jednu stálou polohu.

5.2.3.2

O stavu řídící jednotky směru jízdy musí být řidič pohotově informován.

5.2.4

Nouzové omezení výkonu

5.2.4.1

Je-li vozidlo vybaveno zařízením pro omezení výkonu v nouzi (např. při přehřátí některého prvku), musí být uživatel informován zřejmým signálem.

5.3

Stanovení emisí vodíku

5.3.1

Tato zkouška se provede u všech bateriových elektrických silničních vozidel uvedených v bodu 1 tohoto předpisu.

Ze zkoušky jsou vyloučena silniční vozidla vybavená bateriemi s nekapalnými elektrolyty nebo utěsněnými bateriemi „s rekombinací plynů“.

5.3.2

Zkouška musí být provedena metodou popsanou v příloze 7 tohoto předpisu. Odběr a analýza vodíku musí být v souladu s předepsaným postupem. Jiné analytické metody mohou být schváleny, prokáže-li se, že poskytují rovnocenné výsledky.

5.3.3

Při běžném postupu nabíjení za podmínek uvedených v příloze 7 musí být emise vodíku pod hodnotou 125 g za 5 h nebo pod hodnotou 25 × t2 g za dobu t2 (v hodinách).

5.3.4

Při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu (podmínky jsou uvedeny v příloze 7), musí být emise vodíku pod hodnotou 42 g. Palubní nabíječka musí mimoto tuto možnou poruchu omezit na 30 minut.

5.3.5

Veškeré úkony spojené s nabíjením baterie, včetně jeho ukončení, jsou řízeny automaticky.

5.3.6

Do fází nabíjení nesmí být možné manuálně zasahovat.

5.3.7

Běžné úkony připojení k síti nebo odpojení od sítě nebo výpadky sítě nesmí ovlivňovat systém řízení fází nabíjení.

5.3.8

Závažné poruchy nabíjení baterie musí být řidiči trvale signalizovány. Závažnou poruchou se rozumí porucha, která může při pozdějším nabíjení vést k nefunkčnosti palubní nabíječky.

5.3.9

Výrobce musí v návodu k obsluze uvést, zda je vozidlo s těmito požadavky v souladu.

5.3.10

Schválení udělené typu vozidla z hlediska emisí vodíku může být rozšířeno na různé typy vozidel, které náleží do stejné rodiny v souladu s definicí rodiny v příloze 7 dodatku 2.

6.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU PRO TYP VOZIDLA

6.1

Každá změna typu vozidla se musí oznámit správnímu orgánu, který udělil schválení typu dotyčného vozidla. Tento orgán poté může:

6.1.1

buď dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo v každém případě stále splňuje požadavky, nebo

6.1.2

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za zkoušky o nový protokol o zkoušce.

6.2

Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodu 4.3 výše.

6.3

Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují předpis, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.

7.   SHODNOST VÝROBY

7.1

Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby bylo shodné se schváleným typem a splňovalo požadavky uvedené v bodu 5 výše.

7.2

Splnění požadavků bodu 7.1 se ověřuje vhodnou kontrolou výroby.

7.3

Držitel schválení je povinen zejména:

7.3.1

zajistit postupy účinné kontroly kvality vozidel;

7.3.2

mít přístup ke zkušebnímu zařízení nezbytnému pro kontrolu shodnosti výroby u každého schváleného typu;

7.3.3

zajistit, aby byly zaznamenávány výsledky zkoušek a aby přiložené dokumenty byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě se správním orgánem;

7.3.4

analyzovat výsledky každého druhu zkoušek s cílem ověřit a zajistit stálost vlastností vozidla se zřetelem k přípustným odchylkám při průmyslové výrobě;

7.3.5

zajistit, aby pro každý typ vozidla byly prováděny alespoň zkoušky uvedené v bodu 5 tohoto předpisu;

7.3.6

zajistit, aby v případě, kdy některý ze vzorků nebo zkoušených prvků prokáže při určité zkoušce neshodu s typem, byly vybrány nové vzorky a provedena nová zkouška. Musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti příslušné výroby.

7.4

Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit postupy řízení shodnosti používané kteroukoli výrobní jednotkou.

7.4.1

Při každé inspekci musí být přítomnému inspektoru předloženy zkušební a výrobní záznamy.

7.4.2

Inspektor může náhodně vybrat vzorky, které se podrobí zkoušce v laboratoři výrobce. Minimální počet vzorků může být stanoven podle výsledků kontrol provedených výrobcem.

7.4.3

Pokud se úroveň kvality jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 7.4.2, vybere inspektor vzorky, které se odešlou do technické zkušebny, jež zkoušky schválení typu provedla.

7.4.4

Příslušný orgán je oprávněn provádět jakékoli zkoušky předepsané v tomto předpisu.

7.4.5

Obvyklá četnost inspekcí z pověření příslušného orgánu je jedna inspekce za rok. Pokud jsou při některé z těchto inspekcí zjištěny neuspokojivé výsledky, zajistí příslušný orgán, aby byla co nejrychleji učiněna všechna opatření k obnovení shodnosti výroby.

8.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

8.1

Nejsou-li splněny požadavky bodu 7 nebo jestliže vozidlo nebo jeho části nesplní požadavky zkoušek předepsaných ve výše uvedeném bodu 7.3.5, může být schválení, které bylo pro typ vozidla uděleno podle tohoto předpisu, odebráno.

8.2

Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany dohody, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.

9.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení o tom uvedený orgán podá zprávu ostatním smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.

10.   NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ A TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN DPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK SCHVÁLENÍ TYPU

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a správních orgánů, které udělují schválení typu a kterým je nutné zasílat formuláře o udělení, rozšíření, zamítnutí či odejmutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydaných v jiných zemích.


(1)  1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Jugoslávii, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují jeho členské státy za použití svých příslušných symbolů EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku a 48 pro Nový Zéland. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.


PŘÍLOHA 1

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

ZPRÁVA

Image


PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

Vzor A

(viz bod 4.4 tohoto předpisu)

Image

Výše uvedená značka schválení typu upevněná na vozidlo prokazuje, že typ bateriového elektrického silničního vozidla byl schválen v Nizozemsku (E4) v souladu s předpisem č. 100 pod číslem schválení 002492. První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 100 v jeho původním znění.

Vzor B

(viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Image

Výše uvedená značka schválení typu upevněná na vozidlo prokazuje, že dotyčné bateriové elektrické silniční vozidlo bylo schváleno v Nizozemsku (E4) v souladu s předpisy č. 100 a 42 (1). První dvě číslice čísla schválení typu udávají, že v den, kdy byla schválení typu udělena, platila původní znění předpisů č. 100 a 42.


(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.


PŘÍLOHA 3

OCHRANA PŘED PŘÍMÝM DOTYKEM S ČÁSTMI POD NAPĚTÍM

Výtah z normy IEC 529 (1989)

1.   DEFINICE

Pro účely této normy platí následující definice:

1.1

Kryt

Část zabezpečující ochranu zařízení před určitými vnějšími vlivy a ve všech směrech ochranu před přímým dotykem (IEV 826-03-12).

Poznámka

:

Tato definice převzatá ze stávajícího Mezinárodního elektrotechnického slovníku (International Electrotechnical Vocabulary, IEV) vyžaduje v rámci uvedené normy tato vysvětlení:

a)

Kryty zabezpečují ochranu osob (nebo hospodářských zvířat) před přístupem k nebezpečným částem.

b)

Překážky, tvary otvorů nebo libovolných jiných prostředků – ať spojených s krytem nebo tvořených zakrytým zařízením – schopné zabránit nebo omezit proniknutí stanovených zkušebních sond, s výjimkou případu, kdy mohou být odejmuty bez užití klíče nebo nářadí, se považují za část krytu.

1.2

Přímý dotyk

Dotyk osob (nebo hospodářských zvířat) s živými částmi (IEV 826-03-05).

Poznámka

:

Tato definice IEV je uvedena pro informaci. V uvedené normě je „přímý dotyk“ nahrazen pojmem „přístup k nebezpečným částem“.

1.3

Stupeň ochrany

Rozsah ochrany krytu před přístupem k nebezpečným částem, před proniknutím cizích pevných předmětů a/nebo před proniknutím vody ověřený normalizovanými zkušebními metodami.

1.4

IP kód

Systém kódování označující stupně ochrany krytem před přístupem k nebezpečným částem, proniknutím cizích pevných předmětům a před proniknutím vody a poskytující ve spojení s takovou ochranou doplňující informace.

1.5

Nebezpečná část

Část, ke které je nebezpečné se přiblížit nebo se jí dotknout.

1.5.1

Nebezpečná živá část

Živá část, která za určitých podmínek vnějších vlivů může způsobit elektrický šok (viz IEC 536, nyní dokument 64(CO)196).

1.5.2

Nebezpečná mechanická část

Pohybující se část, jiná než hladký rotující hřídel, které je nebezpečné se dotknout.

1.6

Ochrana krytem před přístupem k nebezpečným částem

Ochrana osob před:

a)

dotykem s nebezpečnými živými částmi pod nízkým napětím;

b)

dotykem s nebezpečnými mechanickými částmi;

c)

přístupem k nebezpečným živým částem pod vysokým napětím s kratší přiměřenou vzdáleností uvnitř kabiny.

Poznámka

:

Této ochrany lze docílit:

a)

prostřednictvím vlastního krytu;

b)

prostřednictvím překážek, jež tvoří součást krytu, prostřednictvím vzdáleností uvnitř kabiny.

1.7

Přiměřená vzdálenost zajišťující ochranu před přístupem k nebezpečným částem

Vzdálenost bránící přístupové sondě v dotyku nebo přístupu k nebezpečné části.

1.8

Přístupová sonda

Zkušební sonda napodobující dohodnutým způsobem část lidského těla nebo nástroje nebo podobné věci, kterou osoba drží a která je určena k ověření přiměřené vzdálenosti od nebezpečných částí.

1.9

Předmětová sonda

Zkušební sonda napodobující cizí pevný předmět a určená k ověření možnosti proniknutí pod kryt.

1.10

Otvor

Mezera nebo štěrbina v krytu, která existuje nebo by mohla být určitou silou vytvořena při použití zkušební sondy.

2.   ZKOUŠKY OCHRANY PŘED PŘÍSTUPEM K NEBEZPEČNÝM ČÁSTEM OZNAČENÝMI DOPLŇKOVÝM PÍSMENEM

2.1

Přístupové sondy

Přístupové sondy pro ověření ochrany osob před přístupem k nebezpečným částem jsou uvedeny v tabulce l.

2.2

Zkušební podmínky

Přístupová sonda je silou uvedenou v tabulce 1 tlačena do jakéhokoli otvoru v krytu. Pronikne-li sonda zcela nebo částečně, umístí se do každé možné polohy, avšak v žádném případě nesmí otvorem zcela proniknout dorazová přední strana sondy.

Za vnitřní překážky se považuje část krytu vymezená v bodu 1.1.

Při zkouškách nízkonapěťového zařízení se mezi sondu a nebezpečnou část pod krytem sériově zapojí nízkonapěťové napájení (nejméně 40 V a nejvýše 50 V) a vhodná svítilna. Nebezpečné živé části, které jsou pokryty pouze lakem nebo nátěrem nebo chráněné oxidací či podobným procesem, se pokryjí kovovou fólií, jež je elektricky propojena s těmi částmi, které jsou za běžného provozu živé.

Metoda signálového obvodu by se měla rovněž použít v případě nebezpečných pohyblivých část vysokonapěťového zařízení.

Je-li to možné, mohou se vnitřní pohybující se části pomalu provozovat.

2.3

Podmínky přijatelnosti

Ochrana je uspokojivá, je-li mezi přístupovou sondou a nebezpečnými částmi zachována přiměřená vzdálenost.

V případě zkoušek pro doplňkové písmeno B může kloubový zkušební prst proniknout až do délky 80 mm, avšak dorazová přední část (Ø 50 mm × 20 mm) otvorem nesmí proniknout. Z výchozí rovné polohy se oba klouby zkušebního prstu postupně ohnou do úhlu 90o k ose spojených článků prstu a prst se umístí do každé možné polohy.

V případě zkoušek pro doplňkové písmeno D může přístupová sonda proniknout v celé své délce, avšak dorazová přední část otvorem nesmí proniknout. Vysvětlení je uvedeno v příloze A.

Podmínky ověřování přiměřené vzdálenosti jsou totožné s podmínkami uvedenými níže v bodu 2.3.1.

2.3.1

Nízkonapěťové zařízení (jmenovitá napětí nejvýše 1 000 Vst a 1 500 Vss)

Přístupová sonda se nebezpečných živých částí nesmí dotknout.

Je-li přiměřená vzdálenost ověřována signálovým obvodem mezi sondou a nebezpečnými částmi, nesmí se lampa rozsvítit.

Tabulka 1

Přístupové sondy pro zkoušky ochrany osob před přístupem k nebezpečným částem

První číslice

Dopl. písmeno

Přístupová sonda

Zkušební síla

2

B

Kloubový zkušební prst

Veškeré rozměry viz obr. 1

Image

10 N ± 10 %

4, 5, 6

D

Zkušební drát, průměr 1,0 mm, délka 100 mm

Image

1 N ± 10 %

Obrázek 1

Kloubový zkušební prst

Image

Materiál: kov, není-li uvedeno jinak

Lineární rozměry v milimetrech

Tolerance rozměrů bez zvláštní tolerance:

 

u úhlů 0/–10o

 

u lineárních rozměrů:

 

do 25 mm: 0/-0,05

 

nad 25 mm: ±0,2

Oba klouby musí ve stejné rovině a ve stejném směru umožňovat pohyb pod úhlem 90o s tolerancí 0 až +10o.


PŘÍLOHA 4

MĚŘENÍ IZOLAČNÍHO ODPORU POMOCÍ TRAKČNÍ BATERIE

1.   POPIS ZKUŠEBNÍ METODY

Trakční baterie musí být zcela nabita.

Voltmetr použitý při této zkoušce musí měřit stejnosměrné hodnoty a jeho vnitřní odpor musí být větší než 10 ΜΩ.

Měření bude provedeno ve dvou krocích:

První krok:

Image

Druhý krok:

Image

Třetí krok:

Image

kde Ro je odpor 500 Ω/V

Hodnota izolačního odporu Ri se vypočítá pomocí vzorce:

Formula nebo Formula


PŘÍLOHA 5

SYMBOL OZNAČUJÍCÍ NAPĚTÍ

(odkaz na normy ISO 3864 a IEC 417k)

Image


PŘÍLOHA 6

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.   OBECNÝ POPIS VOZIDLA

1.1

Obchodní název nebo značka vozidla: …

1.2

Typ vozidla: …

1.3

Název a adresa výrobce: …

1.4

Název a adresa případné zástupce výrobce: …

1.5

Stručný popis zapojení prvků silového obvodu nebo výkresy/vyobrazení znázorňující umístění prvků silového obvodu: …

1.6

Schématické zobrazení elektrických funkcí, jež jsou součástí silového obvodu: …

1.7

Pracovní napětí: …V

1.8

Výkres a/nebo fotografie vozidla:

2.   POPIS MOTORU(Ů)

2.1

Značka: …

2.2

Typ: …

2.3

Pracovní princip: …

2.3.1

Stejnosměrný proud/střídavý proud/počet fází (1)

2.3.2

Buzení: nezávislé/paralelní/sériové/kompaudní (1)

2.3.3

Synchronní/asynchronní (1)

2.3.4

Systém chlazení: vzduchem/kapalinou (1)

3.   POPIS PŘEVODŮ

3.1

Typ: manuální/automatický/žádný/jiné (uveďte) (1): …

3.2

Převodové poměry: …

3.3

Rozměry pneumatik: …

4.   TRAKČNÍ BATERIE

4.1

Obchodní název a značka baterie: …

4.2

Označení všech typů elektrochemických článků: …

4.2.1

Jmenovité napětí: …V

4.2.2

Počet článků baterie

4.2.3

Počet bateriových modulů

Poměr plynové kombinace (v procentech)

4.3

Typ(typy) odvětrání bateriového modulu/bateriové jednotky (1): …

4.4

Popis systému chlazení (případně): …

4.5

Stručný popis postupu údržby (případně): …

4.6

Energie baterie: … kWh

4.7

Hodnota napětí na konci vybíjení: …V

5.   ELEKTRONICKÉ MĚNIČE VÝKONOVÉHO PROPOJENÍ A POMOCNÁ VÝKONOVÁ ZAŘÍZENÍ

5.1

Stručný popis jednotlivých elektronických měničů a pomocných zařízení: …

5.2

Značka soustavy elektronického měniče: …

5.3

Typ soustavy elektronického měniče: …

5.4

Značka jednotlivých pomocných zařízení: …

5.5

Typ jednotlivých pomocných zařízení: …

5.6

Nabíječka: palubní/externí (1)

5.6.1

Značka a typ různých částí nabíječky (2)

5.6.2

Výkresový popis nabíječky (2)

Jmenovitý výstupní výkon (kW) (2)

Maximální nabíjecí napětí (V) (2)

5.6.5

Maximální nabíjecí proud (A) (2)

Značka a typ řídící jednotky (případně) (2)

5.6.7

Pracovní schéma, ovladače a bezpečnost (2)

5.6.8

Popis a vlastnosti nabíjecích period (2)

5.7

Specifikace sítě:

5.7.1

Druh sítě: jednofázová/třífázová (1)

5.7.2

Napětí: … V

6.   JIŠTĚNÍ A/NEBO JISTIČE OBVODU

6.1

Typ: …

6.2

Schéma funkčního rozsahu: …

7.   SVAZEK VÝKONOVÝCH VODIČŮ

7.1

Typ:


(1)  

Nehodící se škrtněte.

(2)  

V případě vozidel vybavených palubní nabíječkou.


PŘÍLOHA 7

STANOVENÍ EMISÍ VODÍKU PŘI NABÍJENÍ TRAKČNÍ BATERIE

1.   ÚVOD

V této příloze je popsán postup stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie všech elektrických bateriových silničních vozidel podle bodu 5.3 tohoto předpisu.

2.   POPIS ZKOUŠKY

Cílem zkoušky emisí vodíku (obrázek 7.1) je stanovit emise vodíku při nabíjení trakční baterie palubní nabíječkou. Zkouška probíhá v těchto krocích:

a)

příprava vozidla;

b)

vybití trakční baterie;

c)

stanovení emisí vodíku při běžném nabíjení;

d)

stanovení emisí vodíku při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu.

3.   VOZIDLO

3.1

Vozidlo musí být v dobrém mechanickém stavu a v průběhu sedmi dnů před zkouškou musí najet nejméně 300 km. Vozidlo musí být po tuto dobu vybaveno trakční baterií, jež je předmětem zkoušky emisí vodíku.

3.2

Pokud je baterie používána při teplotě vyšší, než je teplota okolí, musí provozovatel teplotu baterie udržovat v běžném provozním rozsahu způsobem, který doporučuje výrobce.

Zástupce výrobce musí být schopen potvrdit, že systém regulace teploty trakční baterie není poškozen, ani nevykazuje závady v kapacitě.

Obrázek 7.1

Stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie

Image

4.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠKU EMISÍ VODÍKU

4.1   Vozidlový dynamometr

Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky nařízení č. 83, změnové řady 05.

4.2   Kabina pro měření emisí vodíku

Kabinou pro měření emisí vodíku musí být plynotěsná měřicí komora, která je schopna pojmout zkoušené vozidlo. Vozidlo musí být přístupné ze všech stran a kabina, pokud je těsně uzavřena, musí být plynotěsná podle dodatku 1 k této příloze. Vnitřní povrch kabiny musí být nepropustný a nesmí reagovat s vodíkem. Systém regulace teploty musí být po celou dobu trvání zkoušky schopen regulovat vnitřní teplotu vzduchu v kabině, jak je pro zkoušku stanoveno, s přípustnou odchylkou ±2 K.

K vyrovnání změn objemu v důsledku emisí vodíku uvnitř kabiny může být použita kabina buď s proměnným objemem, nebo jiné zkušební zařízení. Kabina s proměnným objemem se zvětšuje a zmenšuje v reakci na emise vodíku v kabině. Jsou možné dva způsoby přizpůsobení vnitřního objemu: pohyblivými panely nebo systémem měchů, ve kterém se nepropustné vaky uvnitř kabiny nafukují nebo vyfukují přepouštěním vzduchu z vnějšku kabiny podle změn tlaku uvnitř kabiny. Jakýkoli systém přizpůsobení objemu musí zachovávat celistvost kabiny podle dodatku 1 k této příloze.

Všechny metody přizpůsobování objemu musí dodržet maximální rozdíl mezi tlakem uvnitř kabiny a barometrickým tlakem v rozmezí ±5 hPa.

Kabinu musí být možné zablokovat na definovaném objemu. Kabina s proměnným objemem se musí být schopna přizpůsobovat změnám ze svého „jmenovitého objemu“ (viz příloha 7 dodatek 1 bod 2.1.1) zohledňujícím emise vodíku v průběhu zkoušky.

4.3   Analytické systémy

4.3.1

Analyzátor vodíku

4.3.1.1

Vzduch uvnitř komory je sledován pomocí analyzátoru vodíku (typ elektrochemického detektoru) nebo chromatografem s detekcí tepelné vodivosti. Vzorek plynu musí být odebrán ze středu jedné z bočních stěn nebo stropu kabiny a jakýkoli obtok plynu musí být vrácen zpět do kabiny, pokud možno do místa ihned za směšovací ventilátor.

4.3.1.2

Analyzátor vodíku musí mít čas odezvy nutný k dosažení 90 % konečné hodnoty odečítané na přístroji kratší než 10 s. Jeho stabilita musí být během 15 minut měření pro všechny pracovní rozsahy lepší než 2 % plného rozsahu stupnice při nulové hodnotě a ±20 % při 80 % hodnotě plného rozsahu stupnice.

4.3.1.3

Opakovatelnost analyzátoru vyjádřená jako jedna směrodatná odchylka musí být pro všechny použité rozsahy lepší než ±1 % plného rozsahu stupnice při nulové hodnotě a ±20 % při 80 % hodnotě plného rozsahu stupnice.

4.3.1.4

Provozní rozsahy analyzátoru musí být zvoleny tak, aby analyzátor při měření, kalibraci a při kontrole úniků zajišťoval nejlepší rozlišení.

4.3.2

Systém záznamu údajů analyzátoru vodíku

Analyzátor vodíku musí být vybaven zařízením pro zaznamenávání (a to alespoň jednou za minutu) výstupu elektrického signálu. Systém záznamu musí mít provozní parametry alespoň rovnocenné signálu, který se zaznamenává, a musí zajišťovat trvalý záznam výsledků. V záznamu musí být jasně udán začátek a konec běžného nabíjení a provozu s poruchou nabíjení.

4.4   Záznam teploty

4.4.1

Teplota v komoře se zaznamenává ve dvou bodech teplotními čidly, která jsou zapojena tak, aby udávala střední hodnotu. Měřicí body jsou v kabině přibližně 0,1 m od svislé středové osy každé boční stěny ve výši 0,9 ± 0,2 m.

4.4.2

Teploty bateriových modulů se zaznamenávají pomocí teplotních čidel.

4.4.3

Teploty se po celou dobu měření emisí vodíku zaznamenávají nejméně jednou za minutu.

4.4.4

Přesnost systému záznamu teplot musí být v rozmezí ±1,0 K a teplota musí být rozlišitelná s přesností ±0,1 K.

4.4.5

Systém záznamu nebo zpracování údajů musí být schopný rozlišovat čas s přesností ±15 s.

4.5   Záznam tlaku

4.5.1

Rozdíl Δp mezi barometrickým tlakem v místě zkoušení a vnitřním tlakem kabiny musí být během měření emisí vodíku zaznamenáván nejméně jednou za minutu.

4.5.2

Přesnost systému záznamu tlaku musí být do ±2 hPa a tlak musí být rozlišitelný s přesností ±0,2 hPa.

4.5.3

Systém záznamu nebo zpracování údajů musí být schopný rozlišovat čas s přesností ±15 s.

4.6   Záznam napětí a proudu

4.6.1

Napětí a proud palubní nabíječky (baterie) se po celou dobu měření emisí vodíku zaznamenávají nejméně jednou za minutu.

4.6.2

Přesnost systému záznamu napětí musí být do ±1 V a napětí musí být rozlišitelné s přesností ±0,1 V.

4.6.3

Přesnost systému záznamu proudu musí být do ±0,5 A a proud musí být rozlišitelný s přesností ±0,05 A.

4.6.4

Systém záznamu nebo zpracování údajů musí být schopný rozlišovat čas s přesností do ±15 s.

4.7   Ventilátory

Aby se vzduch v kabině mohl řádně promíchat, musí být komora vybavena jedním nebo více ventilátory nebo dmychadly s možným průtokem od 0,1 do 0,5 m3/s. Při měření musí být v kabině možné dosáhnout rovnoměrné teploty a koncentrace vodíku. Vozidlo v kabině nesmí být vystaveno přímému proudění vzduchu od ventilátorů nebo dmychadel.

4.8   Plyny

4.8.1

Pro kalibraci a provoz musí být k dispozici následující čisté plyny:

čištěný syntetický vzduch (čistota < 1 ppm ekvivalentu C1; < 1 ppm CO; < 400 ppm CO2; < 0,1 ppm NO); objem kyslíku mezi 18 a 21 % objemovými,

vodík (H2), minimální čistota 99,5 %.

4.8.2

Kalibrační a ověřovací plyny musí obsahovat směs vodíku (H2) a čištěného syntetického vzduchu. Skutečná koncentrace kalibračního plynu musí být v mezích do ±2 % jmenovitých hodnot. Při použití děliče plynů se získané zředěné plyny musí určit s přesností ±2 % jmenovité hodnoty. Koncentrace uvedené v dodatku 1 mohou být také získány děličem plynů, který užívá syntetický vzduch jako ředicí plyn.

5.   ZKUŠEBNÍ POSTUP

Zkouška probíhá v těchto pěti krocích:

i)

příprava vozidla,

ii)

vybití trakční baterie,

iii)

stanovení emisí vodíku při běžném nabíjení,

iv)

vybití trakční baterie,

v)

stanovení emisí vodíku při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu.

Pokud je mezi jednotlivými kroky třeba vozidlo přemístit, odtlačí se vozidlo do dalšího zkušebního prostoru.

5.1   Příprava vozidla

Musí se zkontrolovat stárnutí trakční baterie, které prokáže, že vozidlo v průběhu sedmi dnů před zkouškou najelo nejméně 300 km. Vozidlo musí být po tuto dobu vybaveno trakční baterií, u níž byla provedena zkouška emisí vodíku. Nelze-li výše uvedené prokázat, použije se následující postup.

5.1.1

Vybíjení a počáteční nabíjení baterie

Postup začíná vybitím trakční baterie vozidla jízdou po dobu 30 minut po zkušební dráze nebo na vozidlovém dynamometru konstantní rychlosti rovnající se 70 % ± 5 % maximální rychlosti vozidla.

Vybíjení se přeruší:

a)

pokud vozidlo není schopno jet rychlostí odpovídající 65 % maximální třicetiminutové rychlosti nebo

b)

pokud standardní palubní přístrojové zařízení řidiči signalizuje, že má vozidlo zastavit, nebo

c)

po ujetí vzdálenosti 100 km.

5.1.2

Počáteční nabíjení baterie

Nabíjí se:

a)

palubní nabíječkou;

b)

při teplotě okolí mezi 293 K a 303 K.

Z tohoto postupu jsou vyloučeny všechny druhy vnějších nabíječek.

Kritériem pro konec nabíjení trakční baterie je automatické přerušení palubní nabíječky.

Tento postup zahrnuje všechny druhy zvláštního nabíjení, které by se mohly spustit automaticky nebo ručně, jako například vyrovnávací nabíjení nebo servisní nabíjení.

5.1.3

Postup uvedený v bodech 5.1.1 až 5.1.2 se musí opakovat dvakrát.

5.2   Vybíjení baterie

Trakční baterie se vybíjí jízdou po zkušební dráze nebo na vozidlovém dynamometru konstantní rychlosti rovnající se 70 % ± 5 % maximální třicetiminutové rychlosti vozidla.

Vybíjení se přeruší:

a)

pokud standardní palubní přístrojové zařízení řidiči signalizuje, že má vozidlo zastavit, nebo

b)

pokud je maximální rychlost vozidla nižší než 20 km/h.

5.3   Napěťová stabilizace

Do patnácti minut od dokončení postupu vybíjení baterie podle bodu 5.2 se vozidlo zaparkuje v prostoru pro napěťovou stabilizaci. V době mezi koncem vybíjení trakční baterie a zahájením zkoušky emisí vodíku při běžném nabíjení zde vozidlo musí být zaparkováno nejméně 12 hodin a nejdéle 36 hodin. Po tuto dobu musí být vozidlo napěťově stabilizováno při teplotě 293 K ± 2 K.

5.4   Zkouška emisí vodíku při běžném nabíjení

5.4.1

Před ukončením napěťové stabilizace se musí měřicí komora několik minut provětrávat, dokud není dosaženo stabilního pozadí vodíku. Po tuto dobu musí být v kabině rovněž zapnut směšovací ventilátor (ventilátory).

5.4.2

Bezprostředně před zkouškou se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.

5.4.3

Po ukončení napěťové stabilizace se zkoušené vozidlo s vypnutým motorem, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem přesune do měřicí komory.

5.4.4

Vozidlo se připojí na síť. Baterie se nabíjí běžným postupem uvedeným níže v bodu 5.4.7.

5.4.5

Dveře kabiny se uzavřou a plynotěsně utěsní do dvou minut od elektrického spuštění postupu běžného nabíjení.

5.4.6

Pro účely zkoušky emisí vodíku se za počátek běžného nabíjení považuje okamžik, kdy je komora utěsněna. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku běžného nabíjení.

Tyto hodnoty se použijí pro výpočet emisí vodíku (bod 6). Teplota okolí T v kabině nesmí být při běžném nabíjení nižší než 291 K a vyšší než 295 K.

5.4.7

Postup běžného nabíjení

Běžné nabíjení se provádí palubní nabíječkou a skládá se z následujících kroků:

a)

nabíjení konstantním výkonem po dobu t1;

b)

přebíjení konstantním proudem po dobu t2. Intenzitu přebíjení stanoví výrobce a odpovídá intenzitě používané při vyrovnávacím nabíjení.

Kritériem pro konec nabíjení trakční baterie je automatické přerušení palubní nabíječky po uplynutí doby t1 + t2. Tato doba nabíjení je omezena na t1 + 5 h, a to i v případě, že je řidiči běžnými přístroji jednoznačně signalizováno, že baterie ještě není plně nabita.

5.4.8

Bezprostředně před koncem zkoušky se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.

5.4.9

Odběr vzorku emisí se ukončí v čase t1 + t2 nebo t1 + 5 h po začátku počátečního odběru podle bodu 5.4.6. Zaznamenává se uplynulá doba. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku běžného nabíjení a které se použijí při výpočtu podle bodu 6.

5.5   Zkouška emisí vodíku s palubní nabíječkou vykazující poruchu

5.5.1

Nejpozději do sedmi dnů od ukončení předchozí zkoušky se zahájí postup vybíjení trakční baterie vozidla podle bodu 5.2.

5.5.2

Kroky postupu podle bodu 5.3 se musí opakovat.

5.5.3

Před ukončením napěťové stabilizace se musí měřicí komora několik minut provětrávat, dokud není dosaženo stabilního pozadí vodíku. Po tuto dobu musí být v kabině rovněž zapnut směšovací ventilátor (ventilátory).

5.5.4

Bezprostředně před zkouškou se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.

5.5.5

Po ukončení napěťové stabilizace se zkoušené vozidlo s vypnutým motorem, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem přesune do měřicí komory.

5.5.6

Vozidlo se připojí na síť. Baterie se nabíjí postupem nabíjení s poruchou nabíječky uvedeným níže v bodu 5.5.9.

5.5.7

Dveře kabiny se uzavřou a plynotěsně utěsní do dvou minut od elektrického spuštění postupu nabíjení s poruchou nabíječky.

5.5.8

Pro účely zkoušky emisí vodíku se za počátek nabíjení s poruchou nabíječky považuje okamžik, kdy je komora utěsněna. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku nabíjení s poruchou nabíječky.

Tyto hodnoty se použijí pro výpočet emisí vodíku (bod 6). Teplota okolí T v kabině nesmí být při nabíjení s poruchou nabíječky nižší než 291 K a vyšší než 295 K.

5.5.9

Postup nabíjení s poruchou nabíječky

Nabíjení s poruchou nabíječky se provádí palubní nabíječkou a skládá se z následujících kroků:

a)

nabíjení konstantním výkonem po dobu t’1;

b)

nabíjení maximálním proudem po dobu 30 minut. V této fázi je palubní nabíječka blokována na svém maximálním proudu.

5.5.10

Bezprostředně před koncem zkoušky se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.

5.5.11

Zkouška se ukončí v čase t’1 + 30 minut po začátku počátečního odběru podle bodu 5.8.8. Zaznamenává se uplynulá doba. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku nabíjení s poruchou nabíječky a které se použijí při výpočtu podle bodu 6.

6.   VÝPOČET

Na základě zkoušky emisí vodíku popsané v bodu 5 lze vypočítat emise vodíku při běžném nabíjení a při nabíjení s poruchou nabíječky. Emise vodíku z každé z těchto fází se vypočtou z počáteční a konečné koncentrace vodíku, teploty a tlaku v kabině a z čistého objemu kabiny.

Použije se vzorec:

Formula

kde:

MH2

=

hmotnost vodíku, v gramech

CH2

=

měřená koncentrace vodíku v kabině, v ppm objemových

V

=

čistý objem kabiny v metrech krychlových (m3), přepočtený pro objem vozidla s otevřenými okny a zavazadlovým prostorem. Není-li objem vozidla znám, odečte se objem 1,42 m3.

Vout

=

kompenzační objem při teplotě a tlaku v průběhu zkoušky, v m3

T

=

teplota okolí v komoře, v K

P

=

absolutní tlak v kabině, v kPa

k

=

2,42

kde

:

i je počáteční hodnota,

f je konečná hodnota.

6.2   Výsledky zkoušky

Hmotností emisí vodíku vozidla je:

MN

=

hmotnost emisí vodíku při běžném nabíjení, v gramech

MD

=

hmotnost emisí vodíku při nabíjení s poruchou nabíječky, v gramech.

Dodatek 1

KALIBRACE ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠENÍ EMISÍ VODÍKU

1.   ČETNOST KALIBRACE A METODY

Veškerá zařízení musí být kalibrována před prvním užitím a následně tak často, jak je to nezbytné, v každém případě v měsíci před zkouškou pro schválení typu. V tomto dodatku jsou popsány metody kalibrace, které se použijí.

2.   KALIBRACE KABINY

2.1

Počáteční stanovení vnitřního objemu kabiny

2.1.1

Před prvním použitím kabiny se následujícím způsobem stanoví vnitřní objem komory: Pečlivě se změří vnitřní rozměry komory a zohledňují se jakékoli nepravidelnosti, jako jsou vyztužovací opěry. Z těchto měření se stanoví vnitřní objem komory.

Kabina musí být v době, kdy je v ní udržována teplota 293 K, zablokována na definovaném objemu. Tento jmenovitý objem musí být opakovatelný s přesností ±0,5 % stanovené hodnoty.

2.1.2

Vnitřní čistý objem se určí odečtením 1,42 m3 od vnitřního objemu komory. Alternativně se místo 1,42 m3 může použít objem zkušebního vozidla s otevřeným zavazadlovým prostorem a okny.

2.1.3

Komora musí být zkontrolována podle bodu 2.3. Pokud hmotnost vodíku nesouhlasí s napuštěnou hmotnostní vodíku o více než ±2 %, vyžaduje se náprava.

2.2

Stanovení pozadí emisí v komoře

Tímto postupem se potvrdí, že komora neobsahuje žádné materiály, které emitují významná množství vodíku. Kontrola musí být provedena při uvedení kabiny do provozu, po jakýchkoli operacích v kabině, které by mohly pozadí emisí ovlivnit, a nejméně jednou za rok.

2.2.1

Komora s proměnným objemem může být provozována jak v provedení s blokovaným objemem, tak v provedení s neblokovaným objemem, jak je popsáno v bodu 2.1.1. Teplota okolí musí být po níže stanovenou dobu 4 hodin udržována na 293 K ± 2 K.

2.2.2

Kabina může být uzavřena a směšovací ventilátor může být v provozu po dobu 12 hodin před tím, než začne čtyřhodinový časový úsek pro stanovení pozadí emisí vodíku v kabině.

2.2.3

Analyzátor (je-li třeba) se musí zkalibrovat, pak se nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.

2.2.4

Kabina se provětrává, dokud se nedocílí ustálené hodnoty vodíku, a pokud již směšovací ventilátor nepracuje, musí se zapnout.

2.2.5

Komora se utěsní a změří se koncentrace pozadí vodíku, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi, které se použijí při výpočtu pozadí kabiny.

2.2.6

Kabina se ponechá nerušeně se zapnutým směšovacím ventilátorem po dobu čtyř hodin.

2.2.7

Na konci této doby se stejným analyzátorem změří koncentrace vodíku v komoře. Změří se i teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf.

2.2.8

Změna hmotnosti vodíku v kabině během zkoušky se vypočte podle bodu 2.4. Tato změna nesmí být větší než 0,5 g.

2.3

Kalibrace a zkouška zadržování vodíku v komoře

Kalibrace a zkouška zadržování vodíku v komoře ověřuje objem vypočtený podle bodu 2.1 a slouží též k měření případných úniků. Únik z kabiny musí být stanoven při jejím uvedení do provozu, po jakékoli operaci v kabině, která by mohla ovlivnit její celistvost, a následně nejméně jednou za měsíc. Pokud bylo šest po sobě následujících měsíčních zkoušek zadržování vodíku úspěšně provedeno bez jakékoliv opravy, může být únik z kabiny až do té doby, dokud nebude nutná oprava, určován čtvrtletně.

2.3.1

Kabina se provětrává, dokud se nedocílí ustálené koncentrace vodíku. Pokud již směšovací ventilátor nepracuje, zapne se. Analyzátor vodíku se nastaví na nulu, případně se znovu kalibruje a seřídí se jeho rozsah.

2.3.2

Kabina se zablokuje v poloze jmenovité hodnoty objemu.

2.3.3

Systém regulace teploty okolí se zapne (pokud již nepracuje) a nastaví na počáteční teplotu 293 K.

2.3.4

Jakmile se teplota v kabině stabilizuje na 293 K ± 2 K, kabina se utěsní a změří se koncentrace pozadí, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi, které se použijí při kalibraci kabiny.

2.3.5

Kabina se odblokuje ze jmenovité hodnoty objemu.

2.3.6

Do kabiny se vpustí asi 100 g vodíku. Hmotnost vodíku musí být měřena s přesností ±2 % měřené hodnoty.

2.3.7

Obsah komory se po dobu pěti minut nechá promísit a pak se změří koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro kalibraci kabiny a zároveň počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku zadržování vodíku.

2.3.8

Na základě hodnot podle bodů 2.3.4 a 2.3.7 a vzorce v bodu 2.4 se vypočte hmotnost vodíku v kabině. Výsledek se nesmí lišit o více než ±2 % od hmotnosti vodíku naměřené podle bodu 2.3.6.

2.3.9

Obsah komory se musí nechat promísit po dobu nejméně 10 hodin. Po uplynutí této doby se změří a zaznamená konečná koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku zadržování vodíku.

2.3.10

Pomocí vzorce podle bodu 2.4 se z hodnot naměřených podle bodů 2.3.7 a 2.3.9 vypočte hmotnost vodíku. Tato hmotnost se nesmí lišit o více než 5 % od hmotnosti vodíku zjištěné podle bodu 2.3.8.

2.4

Výpočet

Ke stanovení pozadí vodíku v kabině a míry úniku se užije výpočet změny čisté hmotnosti vodíku v kabině. Pro výpočet změny hmotnosti se použije následující vzorec a počáteční a konečné hodnoty koncentrací vodíku, teploty a barometrického tlaku.

Formula

kde:

MH2

=

hmotnost vodíku, v gramech

CH2

=

měřená koncentrace vodíku v kabině, v ppm objemových

V

=

objem kabiny v metrech krychlových (m3) změřený podle bodu 2.1.1

Vout

=

kompenzační objem při teplotě a tlaku v průběhu zkoušky, v m3

T

=

teplota okolí v komoře, v K

P

=

absolutní tlak v kabině, v kPa

k

=

2,42

kde

:

i je počáteční hodnota,

f je konečná hodnota.

3.   KALIBRACE ANALYZÁTORU VODÍKU

Analyzátor se kalibruje vodíkem se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem. Viz bod 4.8.2 v příloze 7.

Každý z obvykle používaných pracovních rozsahů se kalibruje následujícím postupem.

3.1

Stanoví se kalibrační křivka z nejméně pěti kalibračních bodů rozložených co nejrovnoměrněji v pracovním rozsahu. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací musí být alespoň 80 % plného rozsahu stupnice.

3.2

Metodou nejmenších čtverců se vypočte kalibrační křivka. Pokud je výsledný stupeň polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů rovný nejméně tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2.

3.3

Kalibrační křivka se od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu nesmí lišit o více než 2 %.

3.4

Pomocí koeficientů polynomu odvozeného podle bodu 3.2 se sestaví tabulka, ve které je uvedena závislost hodnot naměřených na analyzátoru a skutečných koncentrací. Tabulka nesmí mít kroky větší než 1 % plného rozsahu stupnice. Tabulka se sestaví pro každý kalibrovaný rozsah analyzátoru.

Tabulka musí obsahovat další důležité údaje, jako jsou:

datum kalibrace,

údaje potenciometru pro rozsah a nulu (pokud je to použitelné),

jmenovitá stupnice,

referenční údaje o každém použitém kalibračním plynu,

skutečné a naměřené hodnoty každého použitého kalibračního plynu společně s rozdíly v procentech,

kalibrační tlak analyzátoru.

3.5

Lze použít i alternativní metody (např. počítač, elektronicky řízené přepínání rozsahů), pokud se technické zkušebně prokáže, že tyto metody zajišťují odpovídající přesnost.

Dodatek 2

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI RODINY VOZIDEL

1.   PARAMETRY DEFINUJÍCÍ RODINU VOZIDEL VE VZTAHU K EMISÍM VODÍKU

Rodina může být definována základními konstrukčními parametry, které musí být společné pro vozidla v  rodině. V některých případech může docházet ke vzájemnému ovlivňování parametrů. Zohledněny musí být i tyto vlivy, aby se zajistilo, že do rodiny jsou zahrnuta pouze vozidla s podobnými vlastnostmi emisí vodíku.

2.

Za tímto účelem se z hlediska emisí vodíku pokládají stejné takové typy vozidel, jejichž níže popsané parametry jsou shodné.

Trakční baterie:

Obchodní název nebo značka baterie

Označení všech typů použitých elektrochemických článků

Počet článků baterie

Počet bateriových modulů

Jmenovité napětí baterie (V)

Energie baterie (kWh)

Poměr plynové kombinace (v procentech)

Typ (typy) odvětrání bateriového modulu/ů nebo bateriové jednotky

Typ systému chlazení (případně)

Palubní nabíječka:

Značka a typ různých částí nabíječky

Jmenovitý výstupní výkon (kW)

Maximální nabíjecí napětí (V)

Maximální nabíjecí proud (A)

Značka a typ řídící jednotky (případně)

Pracovní schéma, ovladače a bezpečnost

Vlastnosti nabíjecích period


Top