EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document E2015J0005
Judgment of the Court of 16 December 2015 in Case E-5/15 — Matja Kumba T M'bye and Others v Stiftelsen Fossumkollektivet (Directive 2003/88/EC — Working time — Protection of the safety and health of workers — Organisation of working time — Rest periods — Maximum weekly working time — Derogations from minimum rest periods — Workers' consent — Detriment)
Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2015 ve věci E-5/15 – Matja Kumba T M’bye a další v. Stiftelsen Fossumkollektivet (směrnice 2003/88/ES – pracovní doba – ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – úprava pracovní doby – doba odpočinku – maximální týdenní pracovní doba – odchylky od minimální doby odpočinku – souhlas zaměstnanců – újma)
Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2015 ve věci E-5/15 – Matja Kumba T M’bye a další v. Stiftelsen Fossumkollektivet (směrnice 2003/88/ES – pracovní doba – ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – úprava pracovní doby – doba odpočinku – maximální týdenní pracovní doba – odchylky od minimální doby odpočinku – souhlas zaměstnanců – újma)
OJ C 2, 5.1.2017, p. 3–3
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
5.1.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 2/3 |
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA
ze dne 16. prosince 2015
ve věci E-5/15
Matja Kumba T M’bye a další v. Stiftelsen Fossumkollektivet
(směrnice 2003/88/ES – pracovní doba – ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – úprava pracovní doby – doba odpočinku – maximální týdenní pracovní doba – odchylky od minimální doby odpočinku – souhlas zaměstnanců – újma)
(2017/C 2/03)
Ve věci E-5/15 Matja Kumba T M’bye a další v. Stiftelsen Fossumkollektivet – ŽÁDOST k Soudnímu dvoru podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora, kterou podal odvolací soud Eidsivating lagmannsrett, týkající se výkladu článku 6 a čl. 22 odst. 1 písm. a) a b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, Soudní dvůr ve složení Carl Baudenbacher, předseda, Per Christiansen a Páll Hreinsson (soudce-zpravodaj), soudci, vynesl dne 16. prosince 2015 rozsudek, jehož výroková část zní:
|
1. |
Pracovní doba, která na základě dohody či smlouvy o péči v rámci společné domácnosti činí v průměru 84 hodin týdně, je v souladu s článkem 6 směrnice 2003/88/ES za okolností upravených v čl. 22 odst. 1 písm. a), pokud pracovník s výkonem takové práce výslovně, svobodně a individuálně souhlasil a pokud jsou dodrženy obecné zásady ochrany bezpečnosti a zdraví dotyčného pracovníka. To znamená, že pokud stát EHP využívá možnosti stanovené v čl. 22 odst. 1 směrnice, musí vnitrostátní právní předpisy náležitě zohledňovat fyzické a duševní zdraví pracovníků. Nicméně taková úprava pracovní doby je v souladu s články 3 a 5 směrnice pouze v případě, že jsou splněny podmínky pro použití odchylky v čl. 17 odst. 2 ve spojení s čl. 17 odst. 3 písm. c) bodem i). |
|
2. |
Ustanovení vnitrostátního práva, podle kterého souhlas zaměstnance s tím, že bude na základě dohody či smlouvy o péči v rámci společné domácnosti pracovat déle než 60 hodin týdně, nelze odvolat, je v souladu s články 6 a 22 směrnice, pokud jsou dodrženy obecné zásady ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků. |
|
3. |
Oznámení výpovědi a nabídku nové smlouvy za nových podmínek následující poté, co zaměstnanec odmítne souhlas s úpravou pracovní doby představující více než 48 hodin během období sedmi dnů, nelze považovat za újmu ve smyslu čl. 22 odst. 1 písm. b) směrnice, pokud je ukončení pracovního poměru založeno na důvodech, které jsou zcela nezávislé na odmítnutí souhlasu s výkonem takové dodatečné práce ze strany zaměstnance. |