15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/116

Zpravodaj:

Bernardo HERNÁNDEZ BATALLER

1.1.

Kyberaktivismus je v dnešní digitální společnosti platným nástrojem posílení postavení občanů, neboť usnadňuje a podporuje aktivní společenskou praxi a zapojení do společnosti prostřednictvím nových technologií a zároveň přispívá k omezování digitálního vyloučení a překlenování digitální propasti. Koncepčně lze kyberaktivismus tedy zhruba shrnout jako aktivismus, který posiluje aktivní požadavky v oblasti politiky, životního prostředí a sociálních, občanských, kulturních a jiných otázek, aniž by k tomu potřeboval předem definované ideologie, hierarchie nebo programy, a který ke svému rozvoji využívá technologické nástroje, jež podporují virální rozšiřování a zapojení. Z tohoto hlediska je nutné ho odlišit od iniciativ, které neodpovídají zásadám a hodnotám demokracie a solidarity a jejichž záměry jsou v rozporu se zájmy společnosti a obecným blahem.

1.2.

Pro rozvoj kyberaktivismu jako nástroje je nezbytné, aby jak Evropská komise, tak členské státy začlenily do svých pracovních programů iniciativy a opatření s cílem podpořit struktury přiměřeného rozšiřování společnosti propojené sítěmi, které umožní volný a univerzální přístup a zajistí transparentnost, zachování důvěrnosti a ochranu práv na soukromí a bezpečnost osobních údajů se zvláštním důrazem na nejvíce znevýhodněné skupiny.

1.3.

EHSV se domnívá, že je nezbytné šířit mezi obyvateli znalosti a schopnosti potřebné pro inteligentní a bezpečný kyberaktivismus, a proto vyzývá evropské orgány, aby podporovaly činnosti v oblasti zvyšování informovanosti, odborné přípravy a vzdělávání, zejména v oblasti šíření osvědčených postupů a vymýcení zneužívání aktivismu na síti. V tomto ohledu bude nutno poskytnout zdroje, které budou považovány za nezbytné pro hodnocení a rozvoj kyberaktivismu.

1.4.

Kyberaktivismus dále v souvislosti se správními orgány podporuje oblasti spolurozhodování a rozdělení pravomocí na základě spolupráce mezi více zúčastněnými subjekty (vládami, organizacemi občanské společnosti, sociálními subjekty, občany, podniky), a to vícesměrným způsobem a jak proaktivně, tak reaktivně.

1.5.

Podpora kyberaktivismu proto předpokládá uspořádání v síti zahrnující jak horizontální vztahy mezi občany, tak vztahy vertikální mezi vládou a širokou veřejností. Horizontální interakce umožňuje podporovat on-line solidaritu prostřednictvím aktivního a angažovaného kybernetického dobrovolnictví a činností a iniciativ v oblasti spolupráce. Vertikální interakce zase probíhá jednak směrem seshora dolů v oblasti elektronické veřejné správy (e-governmentu), kde zajišťuje transparentnost a usnadňuje občanům přístup k veřejným záležitostem a komunikaci o nich, jednak ve směru zezdola nahoru, kde posiluje zastoupení občanů v orgánech v otevřeném rámci e-demokracie, která tuto účast umožňuje různými cestami, jako jsou například konzultace s obyvatelstvem nebo legislativní iniciativy.

1.6.

A konečně EHSV zdůrazňuje nezbytnost vytvoření a uplatňování speciálních metodik hodnocení a ukazatelů pro měření sociálního a hospodářského dopadu kyberaktivismu, jakož i vypracování studií a zpráv za účelem dosažení větší konzistentnosti činnosti výboru, pokud jde o faktory skutečné reprezentativnosti a vedoucího postavení, kontinuity, vzniku nových struktur a sociálních norem atd.

2.1.

Dopad nových technologií na dnešní společnost se odráží ve virtuálním prostoru nazývaném „digitální ekosystém“, kde se rozvíjejí nové životní styly, které mají tendenci nahrazovat tradiční způsoby vyjadřování a interakce v kolektivu.

2.2.

U této technologické revoluce je vedle dalších – ekonomických, kulturních nebo inovativních aspektů nutno posuzovat obzvláště výzvy a příležitosti, které vznikají v oblasti informací, komunikace a participace, v nových souvislostech správy, ve kterých může být sdílení odpovědnosti v síti do značné míry určující pro významné změny struktur a forem organizace společnosti v budoucnu.

2.3.

Vliv sociálních sítí on-line a internetu – pokud jsou inkluzivní – otevřel nové obzory, pokud jde o úlohu občanů při budování společnosti, přičemž posiluje jejich postavení a přisuzuje jim hlavní úlohu při vytváření vlastní společné budoucnosti.

2.4.

Význam tohoto kolektivního trendu v celosvětovém měřítku s postupem času vzrůstá, což přispívá k podpoře již probíhajících iniciativ a k dalšímu posilování schopnosti propojení a spolupůsobení, a vzhledem k vysokému stupni bezprostřednosti a svému rozšíření poskytuje zpětnou vazbu k opatřením přijatým v rámci stále šířeji rozloženého rozhodování a pravomocí. Prováděné činnosti následně podněcují provádění dalších činností, a pozitivním procesem posilování tak dochází ke stupňování.

2.5.

V této souvislosti je důležité nepovažovat digitální občanská hnutí za prostý shluk uživatelů internetu zpravidla označovaný jako „dav“, ale za tzv. „inteligentní dav“ („smart mob“) tj. za skupinu, která se díky exponenciálnímu nárůstu propojení na síti chová inteligentně nebo účinně. Tato síť propojení umožňuje jednotlivým osobám, aby se k ní připojovaly za účelem získávání informací a komunikace s jinými osobami, a tak umožňuje vytvoření reálné sociální koordinace, která přispívá k vytváření informované, participativní a odpovědné společnosti.

2.6.

V důsledku toho představuje nejcennější hodnotu takto popsaného scénáře přímé zapojení občanů, kteří se nechtějí vzdát své suverenity v záležitostech, jež se jich týkají, a kteří jsou tuto odpovědnost připraveni nejen převzít, ale i deklarovat, jak dokazují některé údaje (Tascón Mario a Quintana Yolanda. Ciberactivismo: Las nuevas revoluciones de las multitudes conectadas. La Catarata, 2012) týkající se čistého denního provozu na internetu: 1,6 miliónu příspěvků na blozích nebo 140 milionů tweetů.

2.7.

Totéž vyplývá i ze studia dokumentů o kyberaktivismu, na jejichž stránkách nalezneme společenské události a hnutí velkého významu a dosahu, například Occupy Wall Street, Parque Gezi, arabské jaro a španělské hnutí 15M, a rovněž kampaně propagující účast na dobročinných a charitativních akcích iniciované renomovanými organizacemi občanské společnosti, které zahrnují i získávání finančních prostředků prostřednictvím mechanismů tzv. crowdfundingu nebo pouhého zapojení prostřednictvím transparentně financovaných platforem.

3.1.

Celou řadu navrhovaných koncepčních definic kyberaktivismu lze přibližně shrnout tak, že se jedná o strategii nebo činnost, která má za cíl ovlivnit veřejnou agendu s využitím elektronických prostředků a využívá nových technologií jako komunikačního kanálu i jako prostředku pro přenos informací v oblasti občanské participace.

3.2.

Z hlediska prostředků, které kyberaktivismus v praxi využívá, jej lze považovat za souhrn informačních a komunikačních technologií v oblasti sociálních médií a sítí, které umožňují rychlou a účelnou elektronickou komunikaci mezi občany s ohledem na společný závazek aktivně řešit potřeby, problémy nebo otázky, které jsou v jejich zájmu, ať už z ideologických nebo hodnotových důvodů založených na etice a solidaritě.

3.3.

Obvyklé a nedestruktivní využívání internetu z určitého důvodu nebo s určitým cílem se zřetelně liší od jiného typu činností (Denning, 2001), jako je například tzv. hacktivismus nebo elektronická občanská neposlušnost, a to nejen co do prostředků, ale rovněž co do cílů, zejména pokud mají charakter trestné činnosti. V případě digitálního aktivismu nebo správně řečeno kyberaktivismu se činnosti musí celkově zaměřovat na obecné blaho, nebo konkrétně na odolnost a překonávání obtíží či nepříznivých okolností, které mohou opakovaně nebo nepředvídaně postihovat určité skupiny obyvatelstva.

3.4.

Nejběžnější kyberaktivistickou činností je vyhledávání informací na webových stránkách, tvorba internetových stránek poskytujících informace a dokumenty, vydávání elektronických publikací, vytváření virtuálních komunit, hromadné rozesílání dopisů prostřednictvím elektronické pošty, vytváření internetových diskusních prostorů a fór, plánování, svolávání a koordinace činností, vytváření strategických partnerství a partnerství pro spolupráci, podpora vzniku sdružení, nabídka podpory a/nebo zapojení do již existujících společných iniciativ.

3.5.

Pod pojem „kyberaktivismus“ by bylo rovněž možné zahrnout globální politické výzvy prostřednictvím internetu, tzv. „web squared“, což jsou kolektivní akce, při nichž se jednotlivci, kteří jsou z prostorového hlediska rozptýleni na určitém území (globálním nebo lokálním), komunikačně propojí pomocí mobilních zařízení a v určitém reálném místě se setkají.

3.6.

Na závěr lze říci, že on-line aktivismus neboli kyberaktivismus je charakterizován jako vysoce efektivní a výkonný nástroj, který umožňuje přenos informací a znalostí o důležitých otázkách, o nichž nemusí být občané informováni, a proto na ně nemusí být schopni vhodně zareagovat formou sociální mobilizace. Dosud se však nestal legitimní alternativou ke konvenčním kanálům pro prosazování určitých požadavků.

4.1.

Na přístup Evropské unie ke kyberaktivismu lze na jedné straně nahlížet z hlediska politik podpory digitální společnosti a na straně druhé z hlediska sociálních politik a politik zapojení, přičemž je nutno rovněž zohlednit důraz na uplatňování zásad řádné správy věcí veřejných u správních orgánů.

4.2.

Listina základních práv Evropské unie ve svém jedenáctém článku stanoví, že každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice, přičemž musí být respektována svoboda a pluralita sdělovacích prostředků.

4.3.

Dvanáctý článek Listiny základních práv Evropské unie rovněž zmiňuje svobodu shromažďování a sdružování, která stanoví, že každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými na všech úrovních, zejména pokud jde o záležitosti politické, odborové či občanské.

4.4.

Je nutno zohlednit rovněž osmý článek této Listiny, který odkazuje na právo každého na ochranu osobních údajů, jež se ho týkají, přičemž tyto údaje musí být zpracovány korektně, k přesně stanoveným účelům a na základě souhlasu dotčené osoby nebo na základě jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem. Každý má rovněž právo na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a má právo na jejich opravu. Neméně důležité je zohlednit zásadu rovných příležitostí jako základní právo ve vztahu k digitálnímu vyloučení, zejména pokud jde o zranitelné skupiny.

4.5.

Digitální agenda pro Evropu se na druhé straně zabývá mimo jiné následujícími aspekty, jež musí členské státy hájit:

4.6.

Aktivní občanství zahrnuje účast občanů, skupin občanů a organizací občanské společnosti, zejména sociálních partnerů, na tvorbě politik (vertikální dialog mezi občanskou společností a orgány veřejné správy) a také vytváření sítí mezi nimi a jejich spolupráci (horizontální dialog).

5.1.

Je zřejmé, že v digitální společnosti, jako je ta současná, představují Internet a sociální sítě obrovskou příležitost ke společenským změnám. Občané mohou bez časových a prostorových omezení a jednoduchým a dostupným způsobem přispívat k významným změnám nejen ve svém okolí, ale i mimo prostředí svého každodenního života, a mohou poskytovat nezištnou pomoc tisícům lidí.

5.2.

Bez upadání do takzvaného „slacktivismu“ neboli líného aktivismu, umožňují nové informační a komunikační technologie občanům, aby řešili své obavy, podíleli se na správě svých záležitostí a na obraně svých práv a zájmů a aktivně a angažovaně spolupracovali s iniciativami, které přispívají k vyjádření myšlenek, zásad a hodnot, což umožňuje seberealizaci, pomáhá předcházet sociálnímu odcizení a navíc se to stává jedním z činitelů soudržnosti a evropské integrace.

5.3.

Virtuální nebo online dobrovolnictví spočívá v dobrovolnické práci poskytované prostřednictvím nových technologií u činností, které nevyžadují fyzickou přítomnost, formou akcí na podporu kampaní, šíření a zpracovávání informací, asistenčních služeb a jakýchkoli jiných úkolů, které mohou být nezištně a angažovaně prováděny na síti s určitým cílem nebo z určitého důvodu.

5.4.

Když se toto digitální dobrovolnictví omezuje na podporu a šíření kampaní a informování o nich, spadá do oblasti kyberaktivismu a v takovém případě se vyjadřuje formou účasti na protestních akcích a elektronických peticích (sběr podpisů, osobní příspěvky, aktivity vedoucí k exponenciálnímu šíření daných informací atd.).

5.5.

Ve snaze o pokrok a rozměr činností posilují různé platformy a webové stránky postavení milionů osob tak, že zvyšují jejich informovanost a motivují je k řešení naléhavých a důležitých otázek nezávisle na území, ke kterému se tyto otázky vztahují, a na charakter záležitosti, o niž se jedná (ekonomický, sociální, environmentální, politický atd.).

5.6.

Tento model mobilizace přes Internet umožňuje spojit vůli a úsilí tisíců jednotlivců, kteří sice mohou být sami o sobě anonymní nebo bezvýznamní, avšak když se spojí, získají na důležitosti, neboť se mohou rychle přeměnit v mocnou kolektivní sílu schopnou ovlivnit příslušná prostředí, kde dochází k výkonu moci a k rozhodování.

6.1.

Přestože potenciál kyberaktivismu i jeho výhody jsou již prokázány, dochází někdy k tomu, že strategie užívané v sociálních médiích sice lidi sdružují, ale nevedou k vytváření stabilních virtuálních komunit, což je do určité míry překážkou udržitelnosti společenských změn, o něž je usilováno. V tomto smyslu je nezbytné vytvořit odpovídající metodiku, k čemuž by mělo přispět jak objektivní posouzení podle kvalitativních kritérií a zásad, tak i sociální návratnost této iniciativy.

6.2.

Je považováno za žádoucí umožnit aktivní rozvoj kyberaktivismu a digitálního dobrovolnictví, jelikož prostředí sociálních sítí a internetových portálů umožňuje větší dostupnost, bezprostřednost a minimální objem nezbytný pro sociální angažovanost a občanskou spoluodpovědnost a zároveň značnou úsporu nákladů na řízení, koordinaci a provádění těchto činností. Rovněž podporuje podmínky pro začlenění: přístupnost, odpovědnost a dosažitelnost.

6.3.

Evropský hospodářský a sociální výbor proto vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby v rámci svých pravomocí přijaly nezbytná opatření na podporu zavádění a rozvoje mechanismů kyberaktivismu a kyberparticipace efektivním způsobem, který by podpořil a posílil sociální angažovanost a zvýšil dobrovolnictví.

6.4.

Je také třeba podpořit vytvoření příslušných norem a kritérií hodnocení, které by je ověřily a legitimizovaly a umožnily zprůhlednit a zhodnotit procesy zvyšování povědomí a aktivizace, a rovněž je třeba umožnit stanovení jejich společenské návratnosti.

6.5.

Je rovněž nezbytné zajistit účinnou ochranu a uplatňování práv evropských občanů v této oblasti, a to zejména, jak již bylo řečeno, v oblasti usnadnění přístupu k informacím a svobody informací, a zajistit také tok výměny údajů, jeho integritu, důvěrnost a kontinuitu napříč sítěmi, aniž by došlo k jakémukoli narušení plynulosti přenosu sdělení. Tyto záruky budou zajištěny úměrně podle toho, nakolik je bude vhodné uplatňovat pro zranitelné skupiny.

6.6.

Na druhé straně je nezbytné uvést aktivní spravedlnost v síti a hodnoty, které představuje důvěra a dobrá pověst, vzhledem k jejich zásadnímu významu pro kyberaktivismus, přičemž tato analýza by se měla zaměřit na posílení záruk v kyberprostoru.

6.7.

Příslušné orgány by měly zajistit, aby měli občané k dispozici infrastruktury a technologické nástroje, které jim umožní průběžně a za běžných okolností vyvíjet digitální činnost, přizpůsobit mechanismy v sociální oblasti novým technologiím a podporovat činnosti v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, díky nimž občané získají schopnosti nezbytné k používání těchto nástrojů, jakož i překlenovat existující digitální propast v zájmu větší územní, sociální a hospodářské soudržnosti.

6.8.

A konečně je nutno navrhnout a schválit osvětové programy, jejichž cílem bude zvýšit informovanost veřejnosti ohledně sociální participace a dobrovolnictví prostřednictvím nových technologií, a tím pomáhat orgánům a iniciativám, které působí v těchto oblastech, prostřednictvím spolupráce v rámci řádné institucionální správy.