EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52014AR4084

Stanovisko Evropského výboru regionů – Účinné využívání zdrojů ve stavebnictví

OJ C 195, 12.6.2015, p. 36–40 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

12.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/36


Stanovisko Evropského výboru regionů – Účinné využívání zdrojů ve stavebnictví

(2015/C 195/06)

Zpravodaj

:

pan Csaba Borboly (RO/ELS), předseda rady župy Harghita

Odkaz

:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Účinné využívání zdrojů ve stavebnictví, COM(2014) 445 final

I.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

plně podporuje snahu Evropské komise vypracovat společné cíle a ukazatele jako základ pro společné evropské normy pro účinné využívání zdrojů ve stavebnictví s cílem zvýšit koordinaci politik a soudržnost. Místní a regionální orgány jsou vzhledem k přínosu, který má účinné využívání zdrojů pro udržitelný rozvoj díky svým příznivým dopadům na životní prostředí, klima, hospodářství a společnost klíčovými partnery při podpoře účinnějšího využívání zdrojů. Současně mohou tyto orgány využíváním nástrojů, jako je např. zelená veřejná zakázka, podporovat trh s produkty vyrobenými ze stavebního a demoličního odpadu;

2.

vyjadřuje proto své znepokojení nad tím, že Komise se ani v tomto sdělení nezabývá úlohou místních a regionálních orgánů, ačkoliv Výbor regionů ve stanoviscích na podobná témata na tento fakt upozorňuje. Zdůrazňuje hlavní roli místních a regionálních orgánů jako investorů, zejména v odvětví stavebnictví, ale také pokud jde o zadávání veřejných zakázek, provádění unijních a vnitrostátních právních předpisů týkajících se budov, podporu pro místní podniky a inovace a informování investorů a široké veřejnosti. Z tohoto důvodu Výbor regionů žádá Komisi, aby analyzovala způsob, jak se Výbor regionů a místní a regionální orgány mohou zapojit do konzultací, jež mají z tohoto sdělení vyplynout;

3.

zdůrazňuje, že v tak rozsáhlé a komplexní politické oblasti, jako je udržitelné stavebnictví, by opatření měla být založena na holistickém přístupu, který – mluví-li se o budovách – zohledňuje všechny aspekty týkající se potřeb a obav jednotlivců, komunit a institucí, které z nich budou mít prospěch. Místní podmínky a přínosy pro místní ekonomiku by měly být považovány za důležité aspekty udržitelnosti, například při dodržení důležité zásady volného pohybu prostřednictvím podpory místních stavebních materiálů, které jsou v mnoha případech považovány za nejúčinnější a mohou mít pozitivní dopad na místní ekonomiku;

A.    Základní problémy

4.

považuje za nepřijatelné, že recyklovatelný stavební a demoliční odpad z budov terciárního sektoru je často ukládán na skládky bez předchozího posouzení ekonomické realizovatelnosti jeho sběru a recyklace. VR se domnívá, že prioritou by mělo být uzavření recyklačního cyklu například stanovením individuálních cílů pro konkrétní druhy odpadu, povinnými ustanoveními o kontrole, rozebrání a třídění stavebního a demoličního odpadu před demolicí nebo renovací budov terciárního sektoru, jak se již uvádí v některých regionálních a místních právních předpisech;

5.

zastává názor, že pro „ekologizaci“ (ekologičtější provozování) stavebnictví je nutné, aby veřejné orgány poskytly klientům, dodavatelům a developerům ve stavebnictví rámec k přechodu k ekologicky příznivějším postupům, protože stavební fáze je pro environmentální výkonnost každé budovy v průběhu jejího životního cyklu zásadní. Tento přechod by neproběhl tak rychle, jak by měl, budou-li chybět společné unijní ukazatele a normy, ale také bude-li scházet ekonomicky schůdný obchodní model výběru ekologičtějších stavebních postupů a materiálů účinněji využívajících zdroje (ve srovnání se současnou situací);

6.

považuje za nutné vyjasnit, že demoliční odpad může pocházet jak z celkové demolice budovy, tak ze sanace, a proto je nutné upřesnit, že koncepce demolice obsahuje rovněž částečnou demolici budovy za účelem sanace. Ve většině regionů vzniká při sanaci více odpadů než při celkové demolici budov;

7.

oceňuje záměr Evropské komise podporovat trh s recyklovaným stavebním a demoličním odpadem prostřednictvím větší podpory výzkumných a demonstračních projektů. Tyto projekty by se i v rámci programu Horizont 2020 a prováděné v úzké spolupráci s členskými státy měly zaměřit na vypracování řešení, jak přispět ke zvýšení ekonomické přitažlivosti recyklace. VR je rovněž zastáncem zřízení nástrojů podporujících tržní uplatnění druhotných surovin získaných ze stavebního a demoličního odpadu;

B.    Místní a regionální orgány při podpoře politiky účinného využívání zdrojů

8.

domnívá se, že z hlediska místních a regionálních orgánů v celé EU by hlavním cílem měl být pokrok v úsilí o vytvoření společných ukazatelů, které jsou předpokladem pro rozvoj společných cílů a norem v souvislosti s ekologizací odvětví stavebnictví. Je v zájmu místních a regionálních orgánů zdůraznit zásadní environmentální a hospodářské výzvy, s nimiž se potýká proces zlepšování účinného využívání zdrojů v odvětví stavebnictví;

9.

zdůrazňuje v této souvislosti, že místní a regionální orgány již mají prostřednictvím místních či regionálních stavebních předpisů významnou úlohu při podpoře udržitelných budov s nízkými nebo nulovými náklady. Osvědčené postupy vyplývající z uplatňování těchto předpisů, například minimální požadavky na množství denního světla, energetickou účinnost nebo stavební materiály by mohly výrazně přispět k podpoře skutečně udržitelných budov v Evropě, a proto by měly být podporovány;

10.

připomíná, že místní a regionální orgány mají zvlášť důležitou úlohu při snižování dopadu budov na životní prostředí, protože v rámci své odpovědnosti vypracovávají vhodná opatření a zavádějí strategie podporující účinnost zdrojů, tak, že pozorně určí místní specifické rysy a aspekty;

11.

vyzývá místní a regionální orgány, aby při vytváření politiky týkající se udržitelných budov využívaly nástrojů a postupů územního a městského plánování. Měla by se také zohlednit obnovitelná energie, energetická účinnost, nakládání s odpady a otázky obsluhy a údržby;

12.

vyzývá v této souvislosti místní a regionální orgány, aby přijaly holistický přístup během celého životního cyklu budovy včetně stavebních výrobků, projektování a konstrukce budovy, její údržby a renovace s cílem podpořit efektivnější využívání materiálů, spotřebu energie a vody a také lepší nakládání s odpady;

13.

úsilí, které dosud vynaložily evropské místní a regionální orgány, považuje za velmi důležité. Příkladem mohou být zvláště strategie energetické účinnosti v regionu Emilia-Romagna a plán autonomní provincie Bolzano v oblasti klimatu „Energetika – Horní Adiže 2050“, programy k identifikaci nových technologií a přístupů založených na místní tradiční architektuře župy Harghita nebo inovační činnost města Rakvere v Estonsku a komunity Anavra obce Almyros, okres Magnesia v Řecku – tyto a další podobné iniciativy jsou předními iniciativami v oblasti účinného využívání zdrojů a udržitelného stavebnictví;

14.

konstatuje, že průmyslové činnosti související se stavebními materiály z odvětví ekologického stavebnictví a z demolic by mohly vytvořit mnoho pracovních míst. Důležitým prvkem pro dosažení cílů souvisejících s účinným využíváním zdrojů je vypracování regionálních a místních akčních plánů týkajících se uvedených činností a náležité využívání lidských zdrojů;

15.

domnívá se, že iniciativa, jako je Pakt starostů a primátorů, by se mohla hodit i k řešení problému účinného využívání zdrojů. Výbor je přesvědčen, že odpovídající způsoby, jak toho dosáhnout, by měly být prozkoumány, jakmile budou schváleny cíle týkající se účinného využívání zdrojů;

16.

připomíná dále, že využívání zdrojů je z velké části určeno rozhodnutími týkajícími se projektu a volbou stavebních materiálů. Aby se zvýšila účinnost využívání zdrojů, potřebují tedy v souladu s tím, co stanoví Komise, inženýři, projektanti, výrobci, zadavatelé, veřejné orgány a koncoví uživatelé spolehlivé a použitelné informace, aby při svém rozhodování vycházeli z kritérií udržitelných projektů. Protože místní a regionální orgány jsou orgány vydávající povolení, které se nacházejí nejblíže všem zúčastněným stranám, musí to být ony, kdo budou připravovat konkrétní informační sezení ke zvýšení informovanosti a také politiky a mechanismy podporující a stimulující využívání těchto zdrojů za využití finančních prostředků evropských fondů. Tyto politiky musí být součástí společného evropského přístupu k posuzování environmentální výkonnosti budov, který by zahrnoval všechny klíčové ukazatele, jež budou stanoveny;

17.

žádá Komisi, aby aktivně zapojila místní a regionální úroveň do vytváření rámce s klíčovými ukazateli k posouzení environmentální výkonnosti budov během jejich životního cyklu. Místní a regionální úroveň by měla být k této otázce konzultována a mít možnost k těmto ukazatelům přispět, a to v průběhu celého procesu;

18.

podtrhuje, že místní a regionální orgány hrají významnou úlohu nejen jako politická úroveň uskutečňující finanční investice v rámci týkajícím se udržitelných budov, ale hrají také podstatnou úlohu jako vlastníci veřejných budov, obecních bytů a rozvodných sítí;

19.

opět zdůrazňuje, že nesouhlasí se systémem makroekonomické podmíněnosti, který umožňuje potrestat členský stát, pokud neplní povinnosti vyplývající z právních předpisů EU (například pokud jde o cíle v oblasti odpadů nebo energetické účinnosti) částečným nebo úplným neposkytnutím financování z fondů ESI, neboť hrozí, že tento způsob bude penalizovat místní a regionální orgány bez ohledu na to, do jaké míry přispěly k dosažení politických cílů;

20.

vyzývá místní a regionální orgány, aby posílily spolupráci v oblasti zelených veřejných zakázek, a přispěly tak ke zlepšení regionálních a místních souvislostí za účelem provádění ambiciózních cílů EU v oblasti udržitelných budov;

C.    Definice, ukazatele, výzkum a vývoj

21.

připomíná, že odvětví stavebnictví je prostředkem a že budovy mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopad v konkrétních urbanistických, architektonických, sociálních, ekonomických a environmentálních souvislostech. V tomto komplexním souboru vzájemných vztahů je proto třeba věnovat zvláštní pozornost problému udržitelnosti;

22.

připomíná, že technické charakteristiky a charakteristiky účinnosti některých stavebních materiálů se po výrobě rychle mění, a tento proces v některých případech pokračuje dokonce i po jejich využití při stavbě. Z tohoto pohledu je zvlášť důležité analyzovat, zda a za jakých podmínek jsou tyto materiály po demolici dostatečně vhodné k opětovnému použití a zda je pro ně případně nutné zavést zvláštní certifikační režimy;

23.

upozorňuje zároveň na to, že je zapotřebí výzkumu v oblasti údržby budov a k nim náležejících zařízení jako možnosti, jak prodloužit jejich životní cyklus. Konkrétně by měly být podporovány smlouvy na dodávky energií a zlepšení a udržování instalací prováděných podniky energetických služeb;

24.

zdůrazňuje, že využití stavebních materiálů z demolic k jiným účelům, například k výstavbě silnic, je třeba považovat za zvlášť důležitou oblast výzkumu, protože mnoho stavebních materiálů obsahuje škodlivé, nebezpečné a znečišťující složky, přičemž ani posuzování, ani případné omezování z toho plynoucích rizik pro životní prostředí a lidské zdraví není zatím vyřešeno;

25.

domnívá se, že návrat k tradičním stavebním technologiím a materiálům může být pro odvětví evropského stavebnictví velkou možností, protože často představuje model možného využití místních zdrojů k účinným řešením vhodným pro místní podmínky, aniž by z hlediska využívání půdy vedly k otevírání nových lomů tam, kde by lomy narušovaly homogenní prostředí;

26.

připomíná, že je třeba analyzovat, zda je sanace stávajících budov vždy vhodným řešením. Stávající budovy, včetně obchodních, obytných a veřejných budov, v mnoha evropských regionech mohou být uvedeny do stavu, kdy budou poskytovat přiměřené pohodlí, pouze za cenu značných investic. Přestože z hlediska zdrojů v případě konkrétní budovy je sanace stávajících budov vždy efektivnější než demolice a stavba nové budovy, upozorňují tyto situace na to, že estetická, architektonická a sociální hodnota nové budovy je v některých případech mnohem větší, zejména z pohledu uživatele. Pro stanovení toho, zda je sanace stávajících budov vhodným řešením, je kromě jednoduchých technických hledisek třeba vzít v úvahu také hlediska architektonická, sociální, ekonomická a environmentální a rovněž pohled uživatele;

27.

rovněž připomíná obrovský potenciál, který může oblast udržitelného stavebnictví mít pro tvorbu pracovních míst, zejména v takovém hospodářském odvětví, jakým je stavebnictví, které bylo značně zasaženo krizí. Za podpory a vhodné odborné přípravy týkající se nových metod ekologicky udržitelného stavebnictví by mohlo být znovu začleněno mnoho nezaměstnaných v tomto odvětví zpět do trhu práce;

28.

doporučuje, aby byly při vypracování společných kritérií posuzování environmentálního profilu budov (jakožto klíčových ukazatelů) výslovně zohledněny i udržitelné suroviny, zejména místního nebo domácího původu, na něž bude možné uplatnit mechanismy sledovatelnosti. Potvrzuje se, že využití obnovitelných surovin může významnou měrou přispět k účinnému využívání zdrojů ve stavebnictví, přičemž možnosti jejich využití v tomto odvětví nejsou omezeny pouze na stavby (např. stavby ze dřeva) a izolaci, nýbrž se uplatňují i v interiérech (podlahy, zdi, úprava povrchů) apod. To platí především v případě kaskádového využívání obnovitelných surovin, tzn. vícenásobném použití v několika fázích. Obnovitelné suroviny mohou také nahradit fosilní zdroje energie při vytápění a omezit tak dopad na životní prostředí;

29.

upozorňuje, že v souvislosti se stavebnictvím dokument Komise neuvádí využívání energie z obnovitelných zdrojů, což samozřejmě souvisí s udržitelným charakterem budovy. Ke snížení dopadu na životní prostředí by mohly ve značné míře přispět solární termické, fotovoltaické a větrné systémy pro výrobu energie začleněné do budov, jakož i využívání biomasy k vytápění budov popř. ohřívání užitkové vody, a to po celý životní cyklus, zejména pokud jde o emise oxidu uhličitého. Je třeba zmínit také další technologie, jako je geotermální energie, možnosti centralizované výroby umožňující účinné infrastruktury dálkového vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie, odpadní teplo nebo kombinovanou výrobu tepla a elektřiny s vysokou účinností. Má-li však být analýza správná, nelze zapomenout ani na materiály a energii využívané při výrobě elektrického proudu a energie;

30.

domnívá se, že na úrovni EU je co nejrychleji třeba vyjasnit a obecně definovat termíny, které se často používají jako synonyma: „pasivní dům“, „ekologický dům“, „udržitelný dům“, „nízkoenergetický dům“, „dům s nulovými emisemi uhlíku“. Pokrok prostřednictvím vhodného výzkumu a vývoje, iniciativ a konzultací je nezbytně nutný, protože tyto definice budou v budoucnu základem pro společné normy a politická opatření v této oblasti;

31.

zdůrazňuje, že kromě opětovného používání kovů a skla, o němž se podrobně mluví ve sdělení, ukazují výzkumy příznivé údaje také v případě betonu a dřevěných stavebních materiálů. Beton a dřevo mají jako stavební materiály vhodné charakteristiky pro opětovné použití, jsou lehce separovatelné a snadno se recyklují a/nebo používají. Místní a regionální analýzy týkající se jejich opětovného použití by proto měly být prioritou;

32.

domnívá se, že v případě využívání dřeva a jiných přírodních stavebních materiálů je třeba vzít v úvahu také to, že rostoucí potřeby odvětví stavebnictví vedou k přímým nebo nepřímým změnám při využívání půdy a v ekosystémech. Proto je nutné vyvarovat se v odvětví stavebnictví opakování předchozích chyb při produkci biomasy k energetickým účelům a problémy související se změnou ve využívání půdy a s ekosystémy je třeba podrobně analyzovat a zohlednit při vytváření společných cílů a ukazatelů pro účinnost zdrojů ve stavebnictví;

33.

navrhuje, aby vysokoškolské studijní programy pro inženýry, architekty a ekonomy zahrnovaly kromě postupů účinného využívání zdrojů také metody snižování dodatečného využívání materiálů a vytváření odpadů kvůli změnám projektu;

34.

domnívá se, že v souvislosti s účinným využíváním zdrojů, zejména v případě recyklace stavebního a demoličního odpadu, je třeba vzít v úvahu rovněž náklady a dopady třídění a dopravy, k čemuž jsou nutné řádně standardizované analytické postupy, zatímco politické postupy a výzkum a vývoj by se měly rozšířit o srovnání možností podmíněných dopravou a recyklací přímo na staveništi nebo místní recyklací;

D.    Správa, partnerství, předávání znalostí

35.

vítá, že sdělení Komise podtrhuje, že v řadě opatření hraje důležitou roli šíření osvědčených postupů. V této souvislosti je nezbytné, aby projekty spolupráce mezi skupinami regionů se stejnými rysy měly prioritu, protože v této oblasti nelze uskutečnit jednotný osvědčený postup, ani přístup použitelný všude: regionální a místní subjekty se musí učit od sebe navzájem, která řešení jsou nejvhodnější, a spojení místních znalostí různých regionů by mohlo mít vyšší přidanou hodnotu;

36.

zdůrazňuje, že mnoho místních a regionálních orgánů si všímá, že členské státy pohlížejí na nástroje vzniklé na základě právních předpisů týkajících se energetické účinnosti pouze formálně a považují je za mechanismus, jenž je kultuře projektování v daných regionech nebo zemi cizí. Výbor proto navrhuje vypracovat určitou formu průběžné zprávy o stavu provádění směrnice o energetické účinnosti, aniž by se pro místní a regionální orgány vytvářely nové povinnosti podávat zprávy, ale aby byly na základě dobrovolnosti zapojeny do vypracování zmíněné zprávy;

37.

připomíná, že určité regiony nemají patřičné znalosti a pravomoci, proto mohou zejména v málo rozvinutých regionech narůstat technologické rozdíly vůči rozvinutým regionům. V zájmu vyřešení tohoto problému by i tyto regiony měly být zapojeny do systémů spolupráce zabývajících se zejména obtížemi v souvislosti s přenosem znalostí. Je třeba analyzovat možnost optimalizace přenosu znalostí v oblasti projektování a stavebnictví do regionů s nedostatečnými pravomocemi;

E.    Vyrovnávací mechanismus

38.

domnívá se, že političtí představitelé by si měli být vědomi, že případná přeměna odvětví stavebnictví vyžaduje politickou vůli a rozhodné vedení na nejvyšších úrovních místních a regionálních orgánů. Nemohou ignorovat problém stále omezených místních a regionálních provozních rozpočtů, které investicím na zlepšení budov poskytují pouze malé marže, i když je jejich výnosnost velmi dobrá a rychle se amortizují;

39.

poukazuje nejen na environmentální, ale i ekonomické a sociální přínosy udržitelných budov ve srovnání s náklady na výstavbu a údržbu a zdůrazňuje, že podle výsledků analýzy trhu, na něž Komise odkazuje, jsou investiční náklady na takzvané ekologické budovy pouze o několik procent vyšší než náklady na obvyklé stavby;

40.

domnívá se, že je důležité, aby se zvláštní pozornost věnovala konkrétním problémům venkovských regionů a malých a středních měst. Při definování norem, cílů a dalších prováděcích opatření je nutné uznat jejich typické aspekty, aby se předešlo tomu, že budou neúměrně postiženy, nebo aby je bylo možné odškodnit, bude-li to nutné. Proto by se výzkumná priorita Inteligentní města programu Horizont 2020 měla přejmenovat na Inteligentní města a regiony a doplnit o novou prioritu s názvem Inteligentní venkovské regiony a města.

V Bruselu dne 17. dubna 2015

předseda Evropského výboru regionů

Markku MARKKULA


Top