11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/52

1.1

EHSV souhlasí s tím, že rozhodnutí Rady (1) o nových psychoaktivních látkách z roku 2005 je potřeba aktualizovat. Souhlasí, že je potřeba lépe koordinovat činnost zapojených agentur EU, zkrátit časové lhůty pro sběr dat a umožnit sestavení podrobnější vnitřní klasifikace látek vykazujících nízká, mírná a závažná rizika. Každé opatření na omezení nabídky by mělo respektovat tuto klasifikaci, být přijato včas a mělo by být přiměřené.

1.2

EHSV rovněž poznamenává, že podpůrná data, na nichž by se založilo posouzení dopadů, nebyla často k dispozici, že používání nových psychoaktivních látek není všude v EU stejné a že se výrazně liší postoj veřejnosti a politické reakce. Komise správně upozorňuje na to, čeho lze v rámci Smlouvy o EU a za současných finančních omezení dosáhnout, měla by však zajít dále a určit, co je skutečně zapotřebí.

1.3

EHSV se domnívá, že je třeba rovněž sledovat vývoj v zemích mimo EU a poučit se z něj. Mělo by se na něj upozornit v jakýchkoliv dalších posouzeních dopadu. V EU je na druhou stranu nezbytné zlepšit a lépe zajistit sběr dat týkajících se všech vstupů (dostupnost látek, distribuční kanály, ekonomické příležitosti a společenská potřeba), komunikačních kanálů (internet a sociální média) a výsledků (měřitelné nemoci a další újmy).

1.4

Pokud návrh zůstane v současné podobě, je potřeba vyjasnit několik technických otázek – jsou uvedeny v kapitole 5 stanoviska. Úspěch bude záviset na politické podpoře, poskytování dat a financování od členských států. Musí být dohodnuty praktické cíle. Musí pokračovat výzkum a je nutné určit nejlepší (a nejhorší) postupy v oblasti kontroly a nakládání. O plánech a výsledcích výzkumných programů financovaných EU (např. eSBIRTes, Orion a ALICE-RAP) by se měly pravidelně informovat ostatní zúčastněné subjekty a měly by se lépe začlenit do posouzení dopadů a jakýchkoliv následných návrhů právních předpisů. Prostřednictvím Fóra občanské společnosti pro otázky drog (případně prostřednictvím širší platformy pro nové psychoaktivní látky) by měl v reálném čase pokračovat sběr dat, posuzování rizik a přenos poznatků, a to se zapojením všech zúčastněných stran, zejména přímo zapojených nevládních organizací a podpůrných skupin. To by se mělo týkat všech nových psychoaktivních látek, včetně těch, které již byly oznámeny, ať už jsou na jedno použití, k použití ve směsích nebo jako příměsi jiných nových psychoaktivních látek. Na prioritách a možných opatřeních je potřeba se častěji dohodnout s členskými státy. Zvážit by se měly alternativy nebo dodatky k jednotné reakci EU, která se omezuje na omezení nabídky.

2.1

Látku, ať již přírodní nebo záměrně syntetizovanou za jakýmkoliv dovoleným či nedovoleným účelem, nazýváme „psychoaktivní“, pokud má kromě jiných fyzikálních, chemických, toxikologických a environmentálních vlastností schopnost reagovat po konzumaci člověkem za jakýmkoliv účelem s jeho centrální nervovou soustavou, a navozovat tak povzbuzení nebo depresi doprovázené halucinacemi a/nebo změnami motoriky, myšlení, chování nebo nálady.

2.2

Tyto účinky mohou být považovány za prospěšné, pokud jsou tyto látky připraveny, předepsány a užívány v kontrolovaných podmínkách jako léčivé produkty k léčení specifických stavů, nebo za neprospěšné a potenciálně nebo skutečně nebezpečné (někdy vysoce nebezpečné), pokud jsou podávány z vlastního rozhodnutí čistě kvůli dosažení domnělých pozitiv výše popsaných účinků. Tato rizika se prudce zvyšují, pokud jsou tyto látky rovněž návykové a jejich použití lze komerčně zneužít.

2.3

Látky jako morfium, heroin, kokain, extáze a marihuana a jejich mnoho derivátů a prekursorů podléhají proto, stejně jako řada amfetaminů, barbiturátů, benzodiazepinů a dalších „psychedelických“ drog, kontrole (s různou měrou úspěchu) podle dvou úmluv OSN z let 1961 a 1971 (2) a protokolu z roku 1972 (3), jež jsou v různém měřítku uplatňovány v jednotlivých státech světa.

2.4

Veškeré psychoaktivní látky neuvedené na seznamu a nekontrolované výše uvedeným způsobem jsou pro účely právních předpisů EU a některých dalších popsány jako „nové“ bez ohledu na to, jak dlouho jsou známy nebo používány k jiným, často legitimním účelům. Jsou nazvány „novými psychoaktivními látkami“, pouze pokud se zjistí, že jsou uváděny na trh nebo distribuovány výhradně kvůli jejich psychoaktivním vlastnostem a ke konzumaci jednotlivými spotřebiteli bez lékařského nebo jiného dohledu nebo v tomto smyslu existuje podezření.

2.5

Alkohol, tabák a kofein, jež v odlišných dávkách splňují výše uvedená kritéria pro nové psychoaktivní látky a dlouhodobé újmy, jsou podle definic OSN a EU specificky vyloučeny. Je však komplikovanější to učinit „na ulici“ nebo v akademických studiích, kde se jejich používání a účinky mísí a kde zdravotní a společenské dopady alkoholu a tabáku značně převyšují zdravotní a společenské dopady většiny nových psychoaktivních látek. Nicméně výzkumní pracovníci a regulační orgány se v těchto záležitostech někdy neshodují, a je proto naléhavě zapotřebí vzájemné dohody ohledně postupu určování újmy a rizika na kvantitativním základě.

2.6

Dosud bylo určeno více než 300 nových psychoaktivních látek, které se v EU příležitostně či dlouhodobě používají. Členské státy v současnosti oznamují zhruba jednu novou látku týdně. Vzhledem k tomu, že tyto látky nejsou kontrolovány, není jejich používání zakázáno, jsou tedy dovolené a lze je popsat jako „legální“, což nesprávně vede k dojmu, že jsou rovněž „bezpečné“ nebo „schválené“. Ve většině případů existuje málo vědeckých dat, která by tyto předpoklady potvrdila nebo vyvrátila. V reakci na příkazy organizovaných skupin nebo jednotlivců v EU lze v Číně nebo Indii rychle syntetizovat nové molekuly jako varianty konkrétně zakázaných molekul a dovézt je do EU. Existující molekuly lze rovněž zneužít k jiným než v EU stanoveným legitimním účelům. Motivem jsou ve většině případů peněžité výdělky, v jiných případech je prvotní výzvou obejití zákona. Vnitrostátní kontaktní místa v rámci Evropské informační sítě o drogách a drogové závislosti („síť Reitox“) včasně upozorňují na nově zjištěné nové psychoaktivní látky a poskytují o nich informace.

2.7

Nové psychoaktivní látky se prodávají pod mnoha nesystematickými, zkrácenými či exotickými obchodními názvy, často ve směsi s jinými, zakázanými, novými nebo vyloučenými produkty včetně bylinných produktů, přísad účinných z léčebného hlediska, potravinářských aditiv, tabáku, kofeinu a inertních plnidel. Obsah není vždy stejný a nekontroluje se a bezpečnostní varování chybí nebo se uvádí pouze proto, aby bylo možné produkt prodávat („není určen k lidské spotřebě“). Označování může být záměrně zavádějící („koupelová sůl“ nebo „vonná pryskyřice“ u produktů určených pravděpodobně k inhalaci, kouření nebo injekční aplikaci).

2.8

Prodej se uskutečňuje prostřednictvím specializovaných dealerů nebo maloobchodních prodejen („headshops“, „smartshops“ nebo „smokeshops“ a s tabákem spojená zařízení) a na internetu (kde jsou okamžitě dostupné nákupy pomocí kreditní karty, recenze produktů a jejich dodavatelů a promptní dodávka do domu). Anonymní internetové stránky přinášejí zvláštní problémy. Ceny jednotlivých dávek jsou obecně nižší než u zakázaných drog. Sociální média podporují nové trendy a usnadňují výměnu zkušeností. Spotřeba (jako „legal high“, klubové, párty nebo rekreační/designer drogy) se v EU výrazně liší a zdá se, že mírně roste. Nadprůměrná spotřeba je hlášena v Irsku, Polsku, Lotyšsku a Spojeném království. Oznámený počet osob hospitalizovaných jako přímý důsledek konzumace je i nadále velmi nízký (což vzhledem k nedostatku spolehlivých dat může i nemusí být platné měřítko skutečné újmy).

2.9

Výše uvedeným tezím odpovídá to, že uživateli nových psychoaktivních látek (zejména ve Spojeném království, kde se data rovněž sbírají ve vysoké míře) byli dosud ve srovnání s pravidelnými, závislými uživateli zakázaných drog většinou mladí, přiměřeně bohatí lidé, kteří nejsou zločinci a kteří se v případě potřeby spíše svěří do lékařské péče. Jelikož jsou stále ještě začleněni do rodiny a mají pracovní poměr, je míra uzdravení obecně vysoká. Pokud skutečně dojde k nehodě nebo úmrtí, jsou tyto obvykle považovány za neočekávanou osobní tragédii a získají značnou pozornost sdělovacích prostředků a ze stejných důvodů i pozornost politickou.

2.10

Vzhledem k výše uvedenému není až tak překvapivé, že se veřejné a politické postoje ke kontrole nových psychoaktivních látek v členských státech EU a ve světě výrazně liší. Uruguay nedávno zlegalizovala marihuanu. Nový Zéland povolí „přijatelné“ nové psychoaktivní látky s nízkým rizikem, které projdou kontrolou kvality. Irsko drasticky snížilo počet maloobchodních prodejen a Nizozemsko a Kanada o tom rovněž uvažují. Spojené království tradičně upřednostňovalo zákaz jednotlivých produktů nebo jejich skupin, nyní však zkoumá alternativní strategie. Belgie plánuje zákaz skupiny produktů. Bylo vyvinuto úsilí o omezení prodeje nedovolených drog prostřednictvím anonymních internetových stránek, dovolený prodej však bude zřejmě vzkvétat.

3.1

Rozhodnutím Rady (4) z roku 2005 byl stanoven rámec pro výměnu informací, hodnocení rizika a kontrolu nových psychoaktivních látek. Jeho používání se však projevilo jako reaktivní. Shromažďuje se jen málo informací, rizika jsou špatně kategorizována a existuje málo možností restriktivních opatření. Rada požádala v roce 2011 Komisi o aktualizaci rozhodnutí.

3.2

Tento návrh vytyčuje opatření, která jsou považována za nezbytná, včetně návrhu směrnice, kterou se mění rámcové rozhodnutí Rady (5) o minimálních ustanoveních v oblasti obchodování s drogami. Rozšířila by se tak definice „drogy“ a nové psychoaktivní látky, které představují závažná zdravotní, společenská a bezpečnostní rizika a které podléhají trvalému omezení trhu v EU, by byly zařazeny do skupiny látek, jež jsou již vyjmenovány v příslušných úmluvách a protokolu OSN.

3.3

Návrh nařízení týkající se specificky nových psychoaktivních látek doplňuje interní posouzení dopadu, v němž jsou zdůrazněny rozdíly v dostupnosti dat, vlastním použití, zdravotních nákladech a vládních opatřeních v EU. Tam, kde data chybí, jsou činěny odhady. Možné přístupy jsou posuzovány na základě jejich efektivity při dosahování cílů, ekonomických, finančních a sociálních dopadů, proporcionality a akceptovatelnosti ze strany zúčastněných subjektů.

3.4

Návrh vychází z článku 114 SFEU, jehož smyslem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu s vysokou úrovní zdraví, bezpečnosti a ochrany spotřebitelů. Jeho cílem je zkrátit dobu reakce na úrovni EU, nabídnout příležitosti k cíleným a vhodným opatřením, řešit problémy dvojího použití a malé jistoty pro legální hospodářské subjekty a napojit trh s novými psychoaktivními látkami na širší vnitřní trh.

3.5

V návrhu je stanoven harmonogram sběru dat, na jejichž základě bude vypracována společná zpráva Komise, Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), Europolu a dalších blíže zainteresovaných evropských agentur (pro léčivé přípravky, chemikálie a bezpečnost potravin), pokud členské státy podle systému včasného varování oznámí novou psychoaktivní látku.

3.6

Tato zpráva může vést k formálnímu posouzení rizik ze strany EMCDDA, z něhož pak budou vycházet opatření Komise. Jsou navržena kritéria rozlišování mezi nízkými, mírnými a závažnými zdravotními, společenskými a bezpečnostními riziky. V případě nízkých rizik nebudou následovat žádná další opatření. V případě mírných či závažných rizik může Komise vydat dočasný či trvalý zákaz prodeje určité nové psychoaktivní látky a ve zvláštních případech i její výroby, distribuce, dovozu nebo vývozu.

3.7

Úroveň rizika se podle návrhu může ve světle nových informací přezkoumat. Rovněž je stanoveno pravidelné podávání zpráv a hodnocení provádění, uplatňování a účinnosti nařízení. Výzkum a analýzy budou pokračovat. Členské státy budou povinny ukládat správní sankce nezbytné k zaručení omezení trhu a zajistit, aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. Návrh údajně nemá žádný přímý dopad na rozpočet EU.

3.8

Nařízení vstoupí v platnost dvacet dnů po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a bude pro členské státy závazné. Původní nařízení Rady (6) se jím ruší a nahrazuje.

4.1

EHSV uvítal sdělení Komise z roku 2011 nazvané Na cestě k razantnější evropské reakci vůči drogám a návrh nařízení o prekursorech drog z roku 2012. EHSV očekával návrhy týkající se nových psychoaktivních látek a navrhl obecnější pokyny ohledně účinných kroků na úrovni EU a členských států.

4.2

Co se týče prekursorů drog, bylo zvláště poukázáno na šíři, v níž zúčastněné strany (Komise a omezený počet legitimních výrobců, obchodníků a konečných uživatelů) plně přijaly požadavky článku 12 úmluvy OSN z roku 1988 (7) ohledně spolupráce na dosažení kýžených cílů. V tomto konkrétním případě souvisejícím se zneužíváním malých množství acetanhydridu požadovaných k výrobě heroinu, by tyto prekursory mohly být definovány dosti přesně.

4.3

Není tomu tak ovšem ještě u nových psychoaktivních látek, kde se situace, pokud jde o vlastní používání a veřejné a politické reakce, v členských státech i v globálním měřítku výrazně liší. Klíčová data často nejsou sbírána nebo tříděna; jednotlivé tragické případy přitahují pozornost sdělovacích prostředků; politické reakce nejsou vždy podpořeny vědeckým nebo profesionálním poradentstvím či mohou jít přímo proti němu; další zavádějící faktory, např. daleko rozšířenější a škodlivější konzumace alkoholu a užívání tabáku, jsou považovány za příliš citlivé, než aby byly zahrnuty do jednotného regulačního přístupu; generační propast, pokud jde o internetový prodej a úlohu sociálních médií v utváření představ, přijímání rizik a rekreační užívání psychoaktivních látek, je evidentní.

4.4

V této zřetelně velmi obtížné situaci pro kohokoliv, kdo se snaží novým psychoaktivním látkám zaujmout přístup, se jeví jako relevantní dvě poznámky z dřívějších stanovisek EHSV, a sice že „stát nesmí způsobovat škody a rizika, které by byly vyšší než ty, před nimiž má chránit,“ (8) a že „politiky by měly vycházet z údajů a podkladů – a nikoli naopak“ (9), což platí rovněž u mnoha dalších témat, jimiž se zabývají regulační orgány. To se ale asi snadněji řekne, než dosáhne.

4.5

Problém se současnými návrhy zajisté není ten, že by napáchaly škody, ale spíše že nepřinesou dostatečný užitek a jejich existence případně zpozdí širší, průřezové víceoborové přístupy opírající se o data, které jsou potřeba k dohodě už jen ohledně stávající situace a ohledně dlouhodobých cílů pro specifické části populace. Pokud nebude možné se na nich dohodnout předem a získat potřebnou politickou a finanční podporu, mělo by se to uznat v jakémkoliv návrhu nařízení na úrovni EU.

4.6

EHSV zaznamenává, že návrh má další cíle, např. řešení problému dvojího použití, zneužívání dovolených látek v EU a malá jistota pro „legální hospodářské subjekty“. Ty však nejsou v posouzení dopadů kvantifikovány a v návrhu je jim věnována malá pozornost. Další možnosti, jak zaplnit mezeru vytvořenou jinými právními předpisy, nebyly uváženy vůbec. Je proto obtížné určit, zda je zvolený právní základ (článek 114 SFEU) vhodný, či nikoliv. K vyjasnění toho i dalších bodů by mohly posloužit statistické údaje týkající se dosud vyjmenovaných 300 látek.

4.7

EHSV je přesvědčen a již několikrát to uvedl, že regulace nabídky je pouze jednou částí řešení a sama o sobě pravděpodobně nepřinese užitečné nebo měřitelné výsledky. Více pozornosti se musí věnovat poptávce, přičemž je nutné navrhnout lepší způsoby, jak toho dosáhnout s co nejmenším rizikem. Riziko nelze jako vždy úplně vyloučit, lze ho však výrazně snížit. Pomoci by tomu měla lepší, řádně šířená data.

4.8

EHSV rovněž poukazuje na to, že v případě udělení trestních sankcí se tyto sankce musí omezit na ty, kdo se snaží o zisk z prodeje látek, které jsou již známy jako zakázané nebo jako látky, jež by mohly způsobit vážné škody na lidském zdraví. To platí zejména pro nové psychoaktivní látky, u nichž se rizika dosud jevila jako nižší než u „starých“ nebo vyloučených psychoaktivních látek a v jejichž případě by uvěznění uživatelů a nevyhnutelný kontakt se „starými“ psychoaktivními látkami byly tím nejhorším možným osobním a společenským výsledkem. Toto je potřeba v návrhu jasně uvést, pokud mají opatření důvěryhodná pro dotčené části populace v EU, zejména mladé lidi, jichž se problém přímo týká.

5.1

V návrhu jsou uvedeny definice některých používaných klíčových pojmů, ne však všech a rovněž není vysvětleno, jak by se měly aplikovat na tento neobyčejně strukturovaný, rychle rostoucí, částečně legální, částečně zločinný, částečně transparentní, částečně regulovaný trh s výrobky vyrobenými do značné míry mimo EU. Není definován „hospodářský subjekt“, který by tak mohl být dovolený (prodejce nových psychoaktivních látek – buď přímý či prostřednictvím „headshopů“ nebo internetu) či nedovolený (dealer zakázaných drog). Co v kontextu internetového prodeje se zdroji z celého světa znamená „uvedení na trh“? Proč by se „směs“ měla omezovat na dvě nebo více nových psychoaktivních látek? Neměla by ji spíše tvořit např. jedna nová psychoaktivní látka a různá množství tabáku, kofeinu, bylin a plnidel? Nebylo by lepší zaměřit se na „uživatele“ jako na „každého, kdo konzumuje nové psychoaktivní látky bez lékařského dohledu“, než jako na širší skupinu „spotřebitelů“ („osoby, které jednají pro účely mimo rámec své živnosti, podnikání nebo profese“), která touto aktivitou není do velké míry zasažena? Pokud má být návrh spíše proaktivní než reaktivní, neměl by se rovněž zaměřit na nové psychoaktivní látky, u nichž „lze na základě vědeckého hodnocení a posudku logicky očekávat, že se objeví“? Zásadní otázka zní, proč se důkazní břemeno přesunulo z dodavatelů, po nichž by se mělo požadovat, aby prokázali, že jejich produkty mají „nízké riziko“, na EMCDDA a Komisi, u nichž by se pak mohlo zdát, že dávají souhlas?

5.2

Vyjasněna by mohly být rovněž definice nových psychoaktivních látek, přičemž by „nové“ bylo v tomto návrhu EU nahrazeno „oznámenými“ (pouze však ve vztahu k existujícím úmluvám OSN). Vzhledem k tomu, že se podle REACH ani jiného právního předpisu týkajícího se látek běžně netestují (ani se nemohou a neměly by testovat) psychoaktivní vlastnosti látek, je dostupných jen málo informací o tom, kolik molekul může tento efekt ve větší či menší míře eventuálně mít (nebo být na trh uváděno jako takové). Vzhledem k tomu, že pojem psychoaktivní látky se použije, pouze pokud se jejich účinek projeví u lidí, je jasné, že testování na zvířatech má svá omezení.

5.3

EHSV s určitým znepokojením zaznamenává, že se návrh zaměřuje spíše na jednotlivé látky než na směsi, které jsou na trh uváděny v hojné míře. Jsou stanoveny časové lhůty, v nichž mají agentury jednat, ne však lhůty, v nichž má Komise iniciovat vypracování společné zprávy nebo posouzení rizik. Tento proces se spustí, když „několik“ členských států oznámí tutéž novou psychoaktivní látku. Proč nestačí pouze jeden, pokud důvody budou vážné? Kolik je „několik“? Není jasné, jak Komise rozhodne, pokud budou chybět informace od agentur (a pravděpodobně budou) a v nejhorším případě i politický příspěvek od členských států. V jiných právních předpisech EU nebo členských států (předpisy o označování, prodeji zboží, obecné ochraně spotřebitelů či jiné předpisy týkající se chemických látek, léčivých přípravků nebo bezpečnosti potravin) nejsou v této souvislosti stanovena žádná opatření. V případě, že bude headshopům umožněno pokračovat v činnosti, měly by plně odpovídat platným předpisům v oblasti ochrany spotřebitele.

5.4

EHSV je zvláště znepokojen nedostatkem dodatečných prostředků vyčleněných na tuto činnost. Pokud se má provést se současným rozpočtem, proč již tyto postupy neprobíhají? Lze bez takového financování dosáhnout výrazných výsledků? Je nařízení (určené členským státům) zásadně důležité pro stanovení způsobů interakce různých agentur EU nebo lze tyto interní postupy upravit rychleji prostřednictvím vzájemného konsensu založeného na zkušenostech?

5.5

EHSV poukazuje na to, že v posouzení dopadu, na němž je tento návrh založen, chybí srovnatelná data ze všech členských států týkající se používání, dopadů a zdravotních nákladů nových psychoaktivních látek. Pokud by se ukázalo, že jsou všeobecné a výrazné, byla by efektivním řešením opatření agentur EU. EHSV je znepokojen, že v návrhu nejsou stanoveny minimální požadavky na podávání zpráv, v nichž by však mohlo být potřeba vyššího uznání a podpory do velké míry dobrovolných vnitrostátních kontaktních míst, která prostřednictvím sítě Reitox poskytují základní údaje.

5.6

EHSV souhlasí s tím, že by nové psychoaktivní látky měly být na základě předem dohodnutých kritérií interně klasifikovány na látky označované podle nyní dostupných důkazů jako látky s nízkým, mírným a závažným rizikem. To se nicméně nesmí chápat jako schválení dovoleného či bezpečného prodeje a jakékoliv veřejně dostupné seznamy to musí jasně uvést. Vzhledem k malému množství dostupných dat a potížím při kvantitativním posuzování dopadů by se s novou klasifikací založenou na dalších důkazech mělo počítat.

5.7

EHSV rovněž souhlasí se současnými pokyny EMCDDA pro posuzování dopadů nových psychoaktivních látek, podle nichž by jiné „staré“ nebo vyloučené, ale široce používané a lépe známé psychoaktivní látky, včetně heroinu, kokainu, marihuany, extáze, alkoholu a tabáku, měly být zahrnuty do stejné škály jako referenční body. Pokud to nebude možné při všech snadno dostupných důkazech, nebude to možné ani u nových psychoaktivních látek, kde je důkazů jen málo, jsou neúplné a často protichůdné. Nové psychoaktivní látky nově uváděné na trh mohou mít sice málo společenských, kriminálních nebo environmentálních dopadů, mohou však být i tak vysoce nebezpečné pro lidské zdraví, pokud se budou používat tímto způsobem.

5.8

EHSV se domnívá, že tento komplexnější přístup k závislosti včetně drogové by rovněž vedl k lepšímu financování preventivních přístupů a léčebných opatření na vnitrostátní úrovni. Zásadní bude pochopit zvyky a postoje různých věkových skupin (10–18, 18–25 a 25+). Sociální média a prodej a poradní služby na internetu již mají důležitou úlohu v utváření trendů či šíření varování a budou stále více ovlivňovat osobní rozhodování v této oblasti. Je nutné podporovat a plně financovat monitorovací projekty v této oblasti. Náležitá ochrana zdraví by měla mít přednost před spravedlností a vnitřním trhem.

5.9

EHSV uznává, že právní předpis bude v pravý čas možná potřebný, nicméně jeho potřeba a podoba nejsou zdaleka jasné. Členské státy zaznamenávají různé problémy, dávají přednost různým řešením a musí mít možnost přijímat opatření v různém časovém horizontu. Ve světě existují silné protiklady mezi omezením a povolením. Bude užitečné sledovat vývoj ve dvou sousedních, hospodářsky a kulturně podobných zemích na jižní polokouli, tj. v Austrálii a na Novém Zélandu. Zásadní bude úzká spolupráce s USA a dalšími zeměmi poskytujícími dodávky na internetu. Do obchodních jednání s Čínou a Indií by se měla zahrnout opatření na omezení výroby a prodeje starých, vyloučených a nových psychoaktivních látek.

5.10

Tento problém je především skutečně celosvětový. Jakákoliv další posouzení dopadu a návrh nařízení by proto měly zohlednit tyto aspekty a zabývat se celou řadou možností, i když se jejich zavedení na úrovni EU bude zpočátku jevit jako obtížné. Klíčovou roli zde sehraje EMCDDA. Pokud bude požadováno další financování, mělo by být poskytnuto. Příslušné výzkumné programy by měly být lépe koordinovány a o jejich výsledcích by se mělo šířeji informovat. Doufejme, že pokud bude na jakékoliv úrovni zapotřebí právního předpisu, bude se tento předpis moci opřít o spolehlivější důkazy, aby bylo možné vyřešit výše zmíněné otázky.