7.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 174/19

Zpravodaj

pan Gusty Graas (LU/ALDE), radní obce Bettembourg

Odkaz

stanovisko z vlastní iniciativy

1.

připomíná, že podle předpovědí Mezinárodní energetické agentury vzroste do roku 2035 spotřeba energie na světě o jednu třetinu, a to zejména v důsledku vyšší poptávky v nově industrializovaných zemích;

2.

zdůrazňuje, že trh s energií se výrazně mění v tom smyslu, že na trh vstupují noví producenti zemního plynu a v mnoha členských státech se velmi rozvíjí výroba energie z obnovitelných zdrojů. Proto je nutné přizpůsobit pokyny pro poskytování státní podpory, aby měly členské státy Evropské unie od roku 2014 k dispozici přesná pravidla pro svoji politiku dotací na energetiku. Tyto jasné informace jsou zásadní pro to, aby investoři mohli spustit své projekty;

3.

upozorňuje na to, že v Evropské unii musí být cíle, jež Komise navrhla v evropském rámci pro politiky pro klima a energetiku do roku 2030, uvedeny do souladu s rozdílnými zdroji a někdy i zájmy jednotlivých členských států;

4.

připomíná, že hospodářská soutěž a existence volného trhu v energetice nejsou samy o sobě cíli, ale jsou to prostředky k dosažení vyšších cílů Evropské unie, jak je definuje článek 3 smlouvy o Evropské unii;

5.

s ohledem na závěry generálního advokáta ve věci C-573/12 Ålands Vindkraft ze dne 28. ledna 2014 navrhuje, aby Evropská komise prezentaci nových pokynů odložila do doby, kdy bude znám rozsudek Soudního dvora. Generální advokát totiž Soudnímu dvoru navrhuje, aby byl prohlášen za neplatný čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/28/ES, který v rámci vnitrostátního režimu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie umožňuje omezit udělování osvědčení o zelené elektřině pouze na výrobce zelené elektřiny se sídlem v daném členském státě. Zrušení tohoto ustanovení by tedy zásadně zpochybnilo strukturu režimů podpory rozvoje obnovitelných zdrojů energie v řadě členských států a pravděpodobně učinilo pokyny bezpředmětnými, jestliže by byly prezentovány před vynesením rozsudku, což by vytvořilo právní nejistotu;

6.

potvrzuje cíle EU v oblasti klimatu a energetiky, jež jsou stanoveny mj. ve směrnici 2009/28/ES o energii z obnovitelných zdrojů. Členské státy a místní a regionální orgány vypracovaly postupy a opatření na splnění těchto úkolů politiky pro klima a energetiku do roku 2020. Nové pokyny pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky nesmí být v rozporu s těmito pevně dohodnutými cíli a zahájenými postupy a opatřeními k dosažení předmětných cílů;

7.

v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout rovnováhy mezi rozmanitostí zdrojů energie a mechanismů podpory obnovitelné energie na straně jedné a společnými pravidly na úrovni EU, aby se zabránilo narušení trhu, na straně druhé. Vyjadřuje proto obavy, že by návrhy Evropské komise v konzultačním dokumentu mohly příliš omezit možnosti tohoto rozlišování, zejména pokud jde o možnost podpory udržitelné výroby energie z obnovitelných zdrojů;

8.

bere na vědomí konzultační dokument k návrhu nových pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 vydaný v prosinci 2013. Vyjadřuje politování nad tím, že tento dokument byl zveřejněn pouze v jediném úředním jazyce Unie a že lhůta pro konzultaci byla fakticky omezena na šest týdnů místo obvyklých osmi. Z toho důvodu se obává, že za těchto okolností bude při této konzultaci oslabena reprezentativnost příspěvků;

9.

lituje, že konzultační dokument Komise nikterak neodkazuje na Evropskou chartu práv spotřebitelů energie;

10.

zdůrazňuje, že pro energetické a environmentální politiky je vhodné přijmout integrovaný přístup na úrovni Evropské unie;

11.

domnívá se, že změnu klimatu a energetickou politiku nelze posuzovat ani řešit odděleně;

12.

zdůrazňuje, že směrnicí 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 byl zaveden evropský systém obchodování s povolenkami na emise (EU ETS) s cílem podpořit omezení emisí skleníkových plynů za ekonomicky účinných a výkonných podmínek. V 3. fázi (2013–2020) by se tento systém měl konsolidovat tak, aby se v roce 2020 dosáhlo 20% snížení emisí skleníkových plynů (oproti roku 1990). Výbor však konstatuje, že nadměrné množství přidělených emisních povolenek připraví tento nástroj o určitou účinnost;

13.

přeje si, aby pokyny pro státní podporu v oblasti energetiky braly rovněž v potaz cíle stanovené pro rok 2030 a záměr přiblížit se do roku 2050 většinovému podílu získávání energie z obnovitelných zdrojů;

14.

je přesvědčen, že boj proti změně klimatu, zvýšení energetické účinnosti, stimulace výroby energie z obnovitelných zdrojů a snižování dopadu na životní prostředí jsou jako takové ve veřejném zájmu;

15.

domnívá se, že rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů nabízí skutečné příležitosti pro povzbuzení zeleného růstu a vytvoření nových, stabilních pracovních míst;

16.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že evropské strukturální a investiční fondy stále více zohledňují energetiku, klima a environmentální cíle;

17.

připomíná, že Evropská komise žádá, aby se v rozvinutých regionech investovalo 20 % prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj do energetické účinnosti a obnovitelné energie a v méně rozvinutých regionech aby tento podíl dosáhl 6 %;

18.

podporuje úsilí EU o zachování její řídící úlohy v boji proti změně klimatu na mezinárodní úrovni;

19.

schvaluje zásadu, podle níž je státní podpora odůvodněna v případě, že trh není sám o sobě schopen přinést výrazná zlepšení, co se týče ochrany životního prostředí. Souhlasí s názorem Komise, že státní podpora může být vhodným nástrojem plnění ambiciózních cílů na poli snižování CO2;

20.

vzhledem k tomu, že vysoké náklady na výrobu některých druhů energie z obnovitelných zdrojů neumožňují příslušným podnikům uplatňovat na trhu konkurenceschopné ceny, se domnívá, že v takových případech je státní podpora odůvodněná, pokud se dá očekávat, že tato technologie bude v dohledné době dostatečně vyspělá a bude moci být uvedena na trh. Tato podpora by se však měla pokud možno koordinovat na unijní úrovni a mezi členskými státy a odrážet specifika jednotlivých regionů;

21.

podporuje v zásadě Komisi v jejích snahách zavést při přidělování podpory více tržních mechanismů. Vyzývá, aby pro tento účel byly využity místní a regionální energetické agentury;

22.

domnívá se, že by se mělo počítat s tím, že státní podpora v oblasti energetiky má ekonomické a sociální dopady rovněž na místní a regionální úroveň. Pozitivní či negativní externality v krátkodobém, střednědobém či dlouhodobém horizontu lze snadno internalizovat v reálných nákladech na energii, aby se minimalizovalo narušení hospodářské soutěže;

23.

znovu připomíná, že pro zajištění špičkové inovační kapacity musí Evropská unie usnadnit zavedení režimu, v němž si různé technologie na trhu s energií navzájem konkurují;

24.

považuje za nezbytné, aby poskytování státní podpory bylo transparentní v tom smyslu, že členské státy, Komise, hospodářské subjekty, místní a regionální orgány a občané budou mít přístup k potřebným informacím;

25.

podotýká, že dotace na výrobu energie z fosilních paliv by měly být v krátkodobém horizontu zrušeny, jelikož narušují hospodářskou soutěž a vedou ke značným environmentálním nákladům;

26.

vzhledem k tomu, že i přes kontroverznost těžby plynu a ropy z břidlic frakováním začnou některé země v letošním roce tuto technologii komerčně používat, se domnívá, že se nelze vyhnout úvahám o státní podpoře v této oblasti;

27.

domnívá se, že pokyny pro státní podporu v oblasti energetiky by neměly obsahovat specifická ustanovení umožňující státní podporu jaderné energetiky, na niž by se však měly vztahovat tržní zásady;

28.

zdůrazňuje, že je nutné věnovat zvláštní pozornost všem zdrojům obnovitelné energie, jež využívají místní a regionální orgány. Jedná se zejména o větrnou, solární, geotermální či vodní energii, energii z biomasy, skládkový plyn, plyn z čističek odpadních vod a bioplyn. Výrobu biopaliv lze podpořit, pouze pokud tato biopaliva splňují kritéria environmentální udržitelnosti stanovená unijními předpisy;

29.

zdůrazňuje, že elektrická energie vyrobená ve vodních elektrárnách může přispět ke skladování a rovnováze v sítích a v tomto ohledu může být také podporována, pokud bude zaručeno splnění příslušných kritérií udržitelnosti;

30.

klade si otázku, zda je specifický odkaz na technologii zachycování a ukládání uhlíku skutečně v souladu se zásadou technologické neutrality, k níž se jinak Komise hlásí;

31.

domnívá se, že EU by měla vytvořit společný právní rámec pro racionálnější využívání energie a podporu obnovitelné energie;

32.

žádá, aby se v EU zvýšila energetická účinnost, zvýšil se podíl energie z obnovitelných zdrojů, lépe se sestavovala skladba zdrojů energie a byl vytvořen regulační rámec, jenž by zainteresovaným subjektům nabídl spravedlivější podmínky;

33.

poukazuje na to, že je obtížné sladit právní rámec pro hospodářskou soutěž na úrovni EU, jenž spadá do výlučné pravomoci Evropské unie, s hlavními zásadami energetické politiky EU, které jsou stanoveny především v článku 194 SFEU a podle nichž EU a členské státy sdílejí pravomoci a musejí respektovat zásadu subsidiarity a důležitou úlohu místních a regionálních orgánů, zvláště pak místních a regionálních energetických agentur;

34.

je si vědom toho, že rizika přerušení dodávek elektrické energie přetrvávají. Proto se domnívá, že k zaručení kontinuity těchto dodávek by měla být přípustná určitá státní podpora, především pro zavádění inteligentních energetických sítí, jež se zaměřují na pružnost decentralizované výroby a spotřeby energie, a dále na zavádění energeticky účinného uskladnění a na výstavbu pružně využitelných elektráren zajišťujících rovnováhu a šetrných k životnímu prostředí a klimatu. Tyto tzv. „záložní“ elektrárny, pro něž by podpora ve formě vyrovnávacích plateb od státu mohla být nutná, by však neměly konkurovat obnovitelné energii a měly by se v nich používat nejmodernější technologie, aby produkovaly co nejmenší množství emisí CO2. VR se naproti tomu domnívá, že státní dotace by se neměly dále poskytovat na výstavbu nových uhelných elektráren. VR doporučuje, aby se před stanovením objemu záložní kapacity více stimulovali občané ke spotřebě elektrické energie mimo špičku. Komise odhaduje, že existuje manévrovací prostor ve výši 10 %;

35.

domnívá se, že používání inteligentních elektroměrů a propojení koncových spotřebičů s internetem může přinést ještě větší synchronizaci nabídky a poptávky na trhu s elektrickou energií. Snížení nároků na skladování na straně dodavatelů, které to přinese, může představovat příspěvek ke snížení nákladů na elektrickou energii pro konečné zákazníky;

36.

konstatuje, že ekologické daně mohou být v zásadě vhodným prostředkem ke snížení emisí CO2, nicméně si uvědomuje, že za určitých okolností mohou mít dopad na konkurenceschopnost podniků a že tedy osvobození od těchto daní může jejich postavení posílit. Osvobozením, která mohou narušit hospodářskou soutěž mezi státy nebo regiony, by se však mělo zamezit, zejména pokud vedou k vyššímu zatížení určitých skupin spotřebitelů nebo veřejnosti obecně. Jako alternativa k daním popř. k osvobozením od daně proto musí být zavedeny předpisy nebo mezní hodnoty, které by platily pro všechny účastníky trhu a mohly jednak lépe stimulovat pozornost k environmentálním otázkám, jednak dlouhodobě snížit negativní dopad ekologické stopy;

37.

připouští, že zavedení environmentálních daní z určitých produktů je zvláště žádoucí, pokud jsou na trhu nabízeny alternativní produkty s nižšími negativními dopady na životní prostředí. Spotřebitelé tak budou mít určitý výběr;

38.

žádá, aby členské státy mohly při udělování státní podpory více zohlednit specifické charakteristiky svých regionů, zejména klimatická, demografická a kulturní specifika, a to především u méně rozvinutých regionů, aby se nebrzdil jejich energetický rozvoj. Je třeba v širší míře zachovat stávající stav u již uskutečněných projektů. Musí být rovněž zohledněny specifické podmínky občanských energetických sdružení a drobných soukromých investorů při výběrových řízeních a přímém prodeji. V tomto ohledu musí být členským státům ponechán příslušný prostor;

39.

obává se proto, že by návrhy Komise omezily systém pevných výkupních tarifů pro energii z obnovitelných zdrojů, který členské státy hojně využívají k podpoře energie z obnovitelných zdrojů a k dosažení cílů v oblasti klimatu, na velmi malá zařízení resp. množství energie a že se navíc používá příliš neflexibilní definice technologií „připravených na trh“ v závislosti na jejich podílu na evropském trhu. Tato definice nezohledňuje různé situace v členských státech a jejich regionech a ohrožuje rozvoj příslušného potenciálu v oblasti udržitelné energetiky;

40.

poznamenává, že k řádnému vytvoření fungujícího trhu je nezbytné zaručit vysoké množství dodavatelů energie; diverzifikace totiž znamená nejen kontinuitu výroby a spotřeby energie, ale díky konkurenci na trhu i zavádění nových technologií;

41.

podporuje názor Komise, že vlády by před stanovením režimu státní podpory měly nejdříve analyzovat příčiny nepřiměřené výroby energie a v případě potřeby odstranit narušení, která trhu brání stimulovat investice do výrobních kapacit;

42.

upozorňuje, že ať už bude zvolena jakákoliv metoda, zásada technologické neutrality nebude v žádném případě moci ohrozit dosažení cílů v oblasti životního prostředí a energetiky;

43.

domnívá se, že obce a regiony by měly mít určitou volnost, aby mohly finančně podpořit projekty, jejichž obchodní využití není z krátkodobého hlediska patrné, které však zahrnují zajímavou technologii, jež může v budoucnu vést k účinnějšímu využívání energie a možná vyšší úrovni ochrany životního prostředí;

44.

domnívá se, že je nutné věnovat zvláštní pozornost družstvům zakládaným občany na místní a regionální úrovni za účelem vyšší podpory energie z obnovitelných zdrojů, zaprvé protože představují další dodavatele energie, a zadruhé protože mají značný výchovný dopad, a zvyšují tak povědomí o racionálním využívání energie. Tento dopad se musí brát jako pozitivní externalita, již musí trh vzít v úvahu. Nové pokyny pro státní podporu proto musí ponechat prostor pro rozvoj družstevních energetických zařízení;

45.

navrhuje, aby se respektovaly specifické socioekonomické charakteristiky malých sítí, pro něž nepřipadá v úvahu metoda výběrového řízení vyhlašovaného členskými státy, jelikož nezaručuje účastníkům rovné výchozí podmínky;

46.

s uspokojením konstatuje, že bylo navrženo prodloužení výjimek (GBER) pro státní podporu iniciativ týkajících se dálkového vytápění a lepší energetické účinnosti budov;

47.

žádá rovněž, aby byly vytvořeny specifické podmínky pro státní podporu odborné přípravy pracovníků poskytujících technickou podporu a poradenství místním a regionálním orgánům;

48.

očekává účast občanů nejen na diskusích týkajících se energetiky a životního prostředí, ale rovněž na konkrétních výrobních iniciativách, zejména prostřednictvím družstev;

49.

vyjadřuje výhrady k záměru Komise nahradit výkupní tarif u elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, podle něhož výrobci zelené elektrické energie dostávají pevnou cenu za 1 kWh, výkupními prémiemi. Je třeba respektovat oprávněnou důvěru investorů v rentabilitu učiněných investic, aby se zaručila jejich dlouhodobá účast. Proto požaduje, aby bylo možné zachovat model výkupních tarifů, jenž se osvědčil v 19 členských státech;

50.

žádá, aby horní mezní hodnota způsobilosti podpory alternativních zařízení na výrobu energie, jež jsou poprvé uváděna do komerčního provozu, a malých zařízení byla zvýšena na 5 MW a v případě větrných elektráren na 15 MW;

51.

upozorňuje, že složitý administrativní postup posouzení vhodnosti státní podpory by s sebou mohl nést dodatečné náklady, zejména pokud jde o malé iniciativy;

52.

vítá záměr Komise podporovat rovněž budoucí využívání biomasy, vzhledem k tomu, že mnohé místní a regionální orgány takové elektrárny využívají i vzhledem k počtu pracovních míst na instalovaný MW, která vytvářejí. Kromě toho navrhuje zvážit právní a finanční podporu veřejným a soukromým podnikatelským iniciativám pro udržitelné využívání lesů k získávání kvalitní biomasy;

53.

podporuje stanovisko CEDEC (European Federation of Local Energy Companies) na podporu investic do inteligentních distribučních technologií v sítích na rozvod elektřiny, které podporují účinné využívání energie konečným uživatelem. Tyto investice do energetické infrastruktury zároveň zabezpečují dodávky;

54.

domnívá se, že členské státy, obce a regiony by měly zavést nebo zlepšit režim pro usnadnění investic do zvyšování energetické účinnosti například prostřednictvím dotací na izolaci obvodových zdí domů, tepelnou izolaci zdi proti slunci nebo nevytápěné části domu, tepelnou izolaci šikmé či ploché střechy domu, tepelnou izolaci podlahy nevytápěné půdy domu, výměnu oken a dveří domu, instalaci solárních tepelných kolektorů a fotovoltaických panelů, instalaci ústředního topení na dřevěné pelety nebo dřevěné brikety, instalaci řízené ventilace se zpětným odběrem tepla, instalaci energetických řešení na geotermální bázi a instalaci tepelného čerpadla;

55.

připomíná, že kombinovaná výroba tepla a elektrické energie je nejúčinnější způsob výroby tepla a elektrické energie zároveň. Apeluje proto na obce, aby instalovaly zařízení na tuto kombinovanou výrobu. Místní orgány, které budou investovat do instalace zařízení na kombinovanou výrobu s vysokým výkonem, by měly mít možnost získat státní podporu;

56.

vítá fakt, že pokyny budou nyní podporovat používání veřejných dotací na přeshraniční energetickou infrastrukturu či na projekty, které přispívají k regionální soudržnosti;

57.

domnívá se, že státní podpora by se měla udělovat rovněž na environmentální studie, které provádějí místní a regionální orgány v oblasti překročení norem Unie nebo zvýšení ochrany životního prostředí v případě neexistence těchto norem. Žádá, aby se v určitých případech mohla v rámci režimu de minimis udělit státní podpora i na studie, jež nejsou přímo spojené s investicemi, např. studie podpory ekologické výstavby nebo ekodesignu. Evropská komise musí rovněž zavést zvláštní programy podpory aplikovaného výzkumu a technologického rozvoje, jichž se budou společně účastnit podniky z energetického sektoru, vysoké školy a výzkumná střediska;

58.

zdůrazňuje, že do zavádění nových technologií v energetice se musejí výrazně zapojit vysoké školy, výzkumné ústavy, technologická centra a energetické agentury. K dosažení tohoto cíle se tedy musí vyčlenit odpovídající prostředky;

59.

domnívá se, že kvůli značným nákladům na výzkum a vývoj, jež relativně nové obnovitelné zdroje energie a technologie energetické účinnosti ještě způsobují, a kvůli nedostatečné internalizaci externích nákladů na výrobu užitkové energie z fosilních zdrojů v důsledku stávajících cen povolenek na emise skleníkových plynů je nutné zavést systém průběžného financování, aby se podpořily investice do těchto technologií;

60.

žádá, aby do přípravy režimů státní podpory byli zapojeni místní a regionální příjemci;

61.

vyslovuje se pro administrativní zjednodušení v poskytování státních dotací;

62.

doporučuje zaručit transparentnost všech budoucích rozhodnutí o státní podpoře v oblasti energetiky a posoudit řadu výhod, které lze získat díky používání opatření stanovených pro poskytování státní podpory. Kromě toho je třeba ověřit, zda se nepřekrývají opatření financovaná různými rámci.