1)

Představuje zásada boje proti zneužívání práva v daňové oblasti tak, jak je definována v rozsudcích C-255/02 Halifax a C-425/06 Part Service, základní zásadu práva Společenství pouze pokud jde o daně harmonizované a upravené předpisy sekundárního práva Společenství, anebo se vztahuje, ve smyslu předpokladu porušení základních svobod, na oblast daní neharmonizovaných, jakými jsou daně přímé, jsou-li předmětem zdanění hospodářské činnosti nadnárodního charakteru, jako je nabytí užívacích práv ze strany společnosti k akciím jiné společnosti sídlící v jiném členském státě nebo ve třetí zemi?

2)

Bez ohledu na odpověď na předchozí otázku, existuje na úrovni Společenství zájem, aby členské státy stanovily přiměřené nástroje k potírání daňových úniků v oblasti neharmonizovaných daní? Brání tomuto zájmu nepoužití — v kontextu opatření týkajících se odpuštění daní — zásady zákazu zneužití práva uznané rovněž za pravidlo vnitrostátního práva a jsou v takovém případě porušeny zásady vyplývající z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii?

3)

Lze ze zásad, jimiž se řídí jednotný trh, mimo případy výjimečných opatření úplného vzdání se daňové pohledávky, odvodit zákaz stanovení mimořádného opatření pro ukončení daňových sporů, jehož použití je časově omezeno a je podmíněno zaplacením jedné části dlužné daně, jež je výrazně nižší než je daň samotná?

4)

Brání zásada zákazu diskriminace a právní úprava v oblasti státních podpor režimu ukončení daňových sporů, o kterém se jedná v této věci?

5)

Brání zásada účinného uplatňování práva Společenství mimořádné časově omezené procesní právní úpravě, která odstraňuje přezkum legality (zejména přezkum správného výkladu a uplatňování práva Společenství) soudem rozhodujícím v posledním stupni, jenž má povinnost předložit Soudnímu dvoru Evropské unie žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se platnosti a výkladu?