13.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 68/3

(1)

Rada se dne 7. října 2008 dohodla, že prvořadým úkolem je obnovit důvěryhodnost a řádné fungování finančního sektoru. Rada se zavázala přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu vkladů fyzických osob a uvítala iniciativu Komise urychleně předložit příslušný návrh, který by podpořil sbližování systémů pojištění vkladů.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (3) již stanoví pro vkladatele základní výši pojištění vkladů. Pokračující neklid na finančních trzích však vyžaduje její zvýšení.

(3)

Současná minimální výše pojištění vkladů stanovená směrnicí 94/19/ES činí 20 000 EUR, přičemž členské státy mohou tuto úroveň zvýšit. Pro velký počet vkladů ve Společenství se to však ukázalo nedostačující. V zájmu udržení důvěry vkladatelů a dosažení větší stability na finančních trzích by měla být minimální úroveň pojištění vkladů zvýšena na 50 000 EUR. Do 31. prosince 2010 by pojištění souhrnu všech vkladů každého vkladatele mělo být stanoveno ve výši 100 000 EUR, pokud posouzení dopadů, které Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2009, nedojde k závěru, že takové zvýšení a harmonizace nejsou vhodné a že nejsou finančně únosné pro všechny členské státy z hlediska zajištění ochrany spotřebitelů a finanční stability ve Společenství a předcházení narušením hospodářské soutěže mezi členskými státy. Pokud posouzení dopadů ukáže, že takové zvýšení a harmonizace nejsou vhodné, měla by Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě vhodné návrhy.

(4)

Na všechny vkladatele by se měla vztahovat stejná výše pojištění vkladů, bez ohledu na to, zda je měnou příslušného členského státu euro, či nikoli. Členské státy mimo eurozónu by nicméně měly mít možnost částky vzniklé přepočtem zaokrouhlovat, aniž by ohrozily rovnocennou úroveň ochrany vkladatelů.

(5)

Zpráva, kterou má Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě, by měla analyzovat veškeré související otázky, jako například započtení a vzájemné pohledávky, určení výše příspěvků do systémů, rozsah působnosti, pokud jde o produkty a vkladatele, na něž se pojištění vkladů vztahuje, účinnost přeshraniční spolupráce mezi systémy pojištění vkladů a vztah mezi systémy pojištění vkladů a alternativními způsoby vyplacení vkladatelů, například mechanismy zajišťující výplaty náhrad v případě naléhavé potřeby. Pro účely této zprávy by členské státy měly shromažďovat relevantní údaje a předložit je na požádání Komisi.

(6)

Na základě směrnice 94/19/ES některé členské státy zavedly systémy pojištění vkladů, které poskytují pojištění vkladů v plné výši u některých druhů dlouhodobých vkladů, jako jsou například pohledávky vyplývající z účasti v penzijním systému. Práva a očekávání vkladatelů u těchto systémů je nutné respektovat.

(7)

Na základě směrnice 94/19/ES některé členské státy zavedly nebo se chystají zavést systémy pojištění vkladů, které poskytují pojištění vkladů v plné výši v některých případech dočasně zvýšených zůstatků na účtu. Komise by do 31. prosince 2009 měla vyhodnotit, zda by pojištění vkladů v plné výši v některých případech dočasně zvýšených zůstatků na účtu mělo být zachováno nebo zavedeno.

(8)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno ani fungování systémů, které chrání samotnou úvěrovou instituci, a zejména těch z nich, které zajišťují její likviditu a platební schopnost, a tudíž zaručují ochranu vkladatelů přinejmenším rovnocennou s úrovní ochrany, kterou poskytují systémy pojištění vkladů, ani dobrovolných systémů odškodnění vkladatelů, které příslušný členský stát nezavedl ani oficiálně neuznává.

(9)

Členské státy by měly pobízet systémy pojištění vkladů k tomu, aby zvážily možnost uzavřít dohody o svých příslušných závazcích nebo zdokonalit dohody stávající.

(10)

Lhůta k výplatě, která je v současnosti stanovena jako tříměsíční a může být prodloužena na devět měsíců, je v rozporu s potřebou udržet důvěru vkladatelů a nenaplňuje jejich potřeby. Lhůta k výplatě by proto měla být zkrácena na dvacet pracovních dnů. Tato lhůta by měla být prodloužena pouze za výjimečných okolností a po schválení příslušnými orgány. Dva roky ode dne vstupu této směrnice v platnost by Komise měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti a lhůtách u postupů při vyplácení náhrad, v níž posoudí, zda by bylo vhodné provést další zkrácení lhůty na deset pracovních dnů.

(11)

Mimo to v případech, kdy se výplata odvíjí od rozhodnutí příslušných orgánů, by lhůta pro rozhodnutí, která v současnosti činí 21 dní, měla být zkrácena na pět pracovních dnů, aby nebránila rychlé výplatě. Příslušné orgány by se však měly nejprve přesvědčit, že úvěrová instituce nevyplatila vklady, které jsou splatné a vymahatelné. Toto posouzení by se mělo řídit soudními nebo správními postupy členských států.

(12)

Vklady lze považovat za nedisponibilní, jakmile se včasný zásah nebo reorganizační opatření nezdaří. To by však nemělo příslušným orgánům bránit v tom, aby v úsilí o restrukturalizaci pokračovaly i před uplynutím lhůty k výplatě.

(13)

Členské státy by měly usilovat o zajištění kontinuity bankovních služeb a přístupu bank k likviditě, zejména v době neklidu na finančních trzích. Za tímto účelem jsou členské státy vybízeny k tomu, aby co možná nejdříve přijaly opatření, která na základě žádosti dotčeného vkladatele a nejpozději do tří dnů od obdržení této žádosti zajistí výplatu odpovídajících náhrad v případě naléhavé potřeby. Protože bude mít zkrácení stávající tříměsíční lhůty k výplatě kladný dopad na důvěru vkladatelů a na řádné fungování finančních trhů, měly by členské státy a jejich systémy pojištění vkladů zajistit, aby byla lhůta k výplatě co možná nejkratší.

(14)

Podle směrnice 94/19/ES mohou členské státy omezit pojištění vkladů na určený podíl vyjádřený v procentech. Ukázalo se, že tato možnost podrývá důvěru vkladatelů, a měla by být proto zrušena.

(15)

Opatření nezbytná k provedení směrnice 94/19/ES by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4).

(16)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k úpravě výše pojištění vkladů podle inflace v Evropské unii na základě změn v harmonizovaném indexu spotřebitelských cen zveřejňovaném Komisí. Jelikož má toto opatření obecný význam a jeho účelem je změnit jiné než podstatné prvky směrnice 94/19/ES, musí být přijato regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(17)

Jelikož cílů této směrnice, totiž harmonizace výše pojištění vkladů a lhůt k výplatě, nemůže být vzhledem k různosti pravidel, která v současnosti existují v rámci právních systémů jednotlivých členských států, uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(18)

Směrnice 94/19/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(19)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (5) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

1)

V čl. 1 odst. 3 bodě i) se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Příslušné orgány tak učiní co nejdříve a v každém případě do pěti pracovních dnů poté, co se poprvé dozvědí, že úvěrová instituce nevyplatila vklady, jež jsou splatné a vymahatelné, nebo“.

2)

Článek 4 se mění takto:

3)

Článek 7 se mění takto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

1.   Komisi je nápomocen Evropský bankovní výbor zřízený rozhodnutím Komise 2004/10/ES (6).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7) s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

5)

V článku 9 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce poskytly současným i případným vkladatelům informace potřebné k určení systému pojištění vkladů, jehož jsou instituce a její pobočky členy uvnitř Společenství, nebo alternativního uspořádání uvedeného v čl. 3 odst. 1 druhém pododstavci nebo v čl. 3 odst. 4. Vkladatelé musí být informováni o ustanoveních systému pojištění vkladů nebo případného alternativního uspořádání, včetně výše a rozsahu pojištění vkladů poskytovaného systémem pojištění vkladů. Není-li vklad pojištěn systémem pojištění vkladů v souladu s čl. 7 odst. 2, uvědomí o tom úvěrová instituce vkladatele. Veškeré informace musí být poskytnuty v jasné a srozumitelné formě.

Na žádost se poskytují informace o podmínkách náhrad a náležitostech, které je třeba splnit pro jejich získání.“

6)

Článek 10 se mění takto:

7)

Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12

1.   Do 31. prosince 2009 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o

V případě potřeby předloží Komise vhodné návrhy na změnu této směrnice.

2.   Členské státy informují Komisi a Evropský bankovní výbor, pokud zamýšlejí změnit rozsah působnosti nebo úroveň pojištění vkladů, a o jakýchkoli obtížích, na něž narazily při spolupráci s ostatními členskými státy.“

8)

Příloha III se zrušuje.